Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Pivovar táhne do Lužických hor turisty, cvikovský Klíč zná i Praha

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Miloslav LubasCvikov

Cvikovský pivovar, ještě před třemi lety ruina, se zařadil mezi nejzajímavější turistické cíle Lužických hor. Patří k němu obnovený rybník, hostinec Sladovna, pivnice Stodola. Letos v pivovaru vznikají hotelové pokoje. Cvikovské pivo proniklo až do Prahy.

Představte si skoro 12 tisíc sudů piva, oněch klasických padesátilitrových, a máte před sebou nejdůležitější zprávu o Pivovaru Cvikov.

Jinými slovy tam loni uvařili bezmála šest tisíc hektolitrů. Pivovar, vystavěný z polorozpadlé ruiny a otevřený v listopadu 2014, si může na své konto připsat také obnovený rybník s nasazenými kapry a restauraci Sladovna, kde o víkendu není někdy vůbec lehké najít volné místo.

„Letos bychom výstav piva rádi opět zvýšili,“ říká Viktor Tkadlec, ředitel cvikovského pivovaru. „Ale jsme pořád ještě nový pivovar a není lehké, abychom se dostali do hospod – buď namísto jiných piv nebo vedle nich.“
Každý pivovar se snaží, aby uspěl takzvaně „kolem svého komína“.

Cvikov zná více než dvacet pražských hospod
Přímo ve Cvikově čepují místní pivo tři restaurace, kromě Českolipska proniká Pivovar Cvikov i do sousedních okresů, především na Děčínsko a Liberecko.

„V Liberci a okolí a také na sousedním Jablonecku se nám daří. Naše pivo tam odebírá asi třicet hospod. V Jizerských horách jsme se dostali třeba do Bedřichova,“ uvádí Tkadlec.

Cvikovské pivo znají ve více než dvaceti pražských restauracích. Vévodí jim legendární novoměstská hospoda U Kalendů.

„Ke Kalendům jsem chodil jako vysokoškolský student, otevírali tam už v pět nebo v šest hodin ráno,“ prozrazuje Tkadlec. „O to víc mě těší, že tam čepují naše pivo.“

V Praze čepují Cvikov rovněž ve smíchovské restauraci Poslední šance, na Vinohradech U Vodoucha nebo ve zbraslavském kiosku Konec žízně. Berou ho rovněž na severočeském venkově – Sousedském posezení v Jílovém u Držkova či hasiči v Machníně.

Pivovar vaří pět stálých piv
Nejvíce cvikovského piva se nicméně vypije doma – přímo v pivovaru v restauraci Sladovna. Prodávají se tam také jedenapůllitrové PET lahve.

„Lidé jich u nás koupí za měsíc tisíce,“ dodává Tkadlec. „Často se u nás zastaví o víkendu cestou na chalupu.“

Cvikovský pivovar vaří pět stálých piv – dvanáctku Klíč, jedenáctku Hvozd, desítku Luž, osmičku Sklář a sváteční polotmavou třináctku.

„Největší podíl má nefiltrovaná dvanáctka, asi třicet procent. Blíží se k ní filtrovaná jedenáctka,“ podotýká Tkadlec.

Pivovar vyrábí každý rok také několik speciálů. Cvikovský starosta Jaroslav Švehla ocenil letošní třináctku Žitný speciál. „Ze všech cvikovských piv mi chutnala nejvíc,“ svěřuje se starosta.

Žitná třináctka v sobě skrývá obilné a slámové chuťové tóny a vyznačuje se bohatou pěnou, jež drží na sklenici.

Ve Cvikově vznikají piva živá – tedy nefiltrovaná. S jedinou výjimkou – jedenáctkou Hvozd.

„Cvikovská piva nejsou žádné patoky, líbí se mi na nich síla a říz,“ prohlašuje Jaroslav Bartáček, jeden z pravidelných návštěvníků restaurace Sladovna. „V bříšku po nich mám jak v pokojíčku.“

Pokoje hned nad Sladovnou
Pivovar a přilehlá restaurace Sladovna dává živobytí 28 stálým zaměstnancům a několika brigádníkům. Do Sladovny se vejde 85 hostů. Pivovar ji nicméně hodlá zvětšit, poněvadž ne pokaždé se tam vejdou všichni, kdo přijdou nebo přijedou.

„Letos budujeme hotelové pokoje v prvním patře nad restaurací Sladovna,“ konstatuje Tkadlec. „V létě je v pivovaru otevřená pivnice Stodola.“

Starostu Švehlu těší, že se z cvikovského pivovaru stal atraktivní turistický cíl. „Zaniklý pivovar se zmátořil rychleji, než jsme čekali. Jsme s ním spokojeni,“ říká Švehla. „Loni majitelé zrekonstruovali pivovarský rybník, nedávno jsme ho využili při hasičských oslavách na fontánu. Každý rok se v pivovaru koná hudební Zeleňák Fest.“

Cvikovský pivovar soutěží o zákazníky hlavně s velkými pivovary. Malé pro něj neznamenají konkurenci, jelikož svá piva prodávají většinou přímo u sebe a Cvikov se s nimi v hospodách nepotkává.

„Velké pivovarské řetězce však někdy přicházejí s dumpingovými cenami šest sedm korun za půllitr. V tomto ohledu se s nimi nemůžeme měřit,“ poznamenává Tkadlec.

„My si zakládáme na tradiční řemeslné výrobě piva a na jeho pružném rozvozu. Hospodské k nám zveme, aby věděli, odkud pivo berou a seznámili se s našimi zaměstnanci. Což pomáhá, pokud od nich něco potřebují.“

Vyškovské pivo došlo. Čeká se na soud

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Vyškovský deníkAutor:Alena GrycováVyškov

Pustá místnost, na okně visí cedulka s nápisem Prodej zastaven. Podniková prodejna vyškovského pivovaru je bez života. Krize v něm podle všeho dosáhla vrcholu. Pivo došlo a další se nevyrábí.

Například v restauraci ve vyškovských Dědicích, kde mu ještě nedávno dávali někteří štamgasti přednost před jinými, ho na čepu nemají víc než měsíc. „Od výrobce nám přišel dopis, že ukončil činnost,“ sdělila provozovatelka restaurace Žaneta Benešová.

Jak už Deník Rovnost informoval, vedení pivovaru potvrdilo, že přistoupilo k pozastavení výroby. „O dalším provozu se rozhodne až na základě výsledku soudu,“ odkázal ředitel vyškovského pivovaru Roman Kotolan na spor kvůli žalobě, kterou podal nájemce pivovaru, společnost Czech Beverage Industry Company, na jeho majitele státní podnik Jihomoravské pivovary.

Další jednání vyškovský soud stanovil na jednadvacátého července.

Nejlepší pivo v Praze čepuje Simon Balonek

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:PrahaDnes.infoAutor:Monika Rohlenová

Nejlepší pražští výčepní se setkali v karlínské restauraci U zábranských, aby ukázali, že mají na postup do finále soutěže Pilsner Urquell Master Bartender 2017. Z 54 soutěžících vybrala odborná porota tři nejšikovnější v čele se Simonem Balonkem. Ten se stal absolutním vítězem pražského kola a společně s dalšími postupujícími zabojuje o vítězství v celonárodním finále 16. a 17. srpna v Plzni, kde se vítězové regionálních kol utkají v dovednostech řemesla výčepního a znalostech historie a výroby světoznámého ležáku.

Simon Balonek z novoměstské restaurace U kruhu je vítězem pražského kola 12. ročníku soutěže o nejlepšího výčepního plzeňského piva. V karlínské restauraci U Zábranských totiž prokázal nejen veškeré technologické znalosti týkající se čepování a servírování piva, ale i charisma a osobnost, které nesmí žádnému výčepnímu chybět. Společně s ním do národního finále v Plzni postupuje Miroslav Nekolný z restaurace u Bohuslavů v Čelákovicích, který se umístil na druhé příčce a trojlístek nejlepších výčepních doplňuje bronzový Jiří Vítek z restaurace PUOR Kolkovna Budějovická. Znalosti a dovednosti všech soutěžících opět potvrdily stoupající úroveň soutěže a inspirovaly porotu k udělení "divoké karty" pro Martina Rauše z PUOR Kulaťák. Ten se přidá k vítězné trojici na cestě do plzeňského finále, kde se porotu pokusí přesvědčit o tom, že titul Master Bartender patří právě jemu.

Svou motivaci pro přihlášení do soutěže, kde v silné konkurenci zabodoval, nám prozradil vítěz pražského kola Simon Balonek: "Chtěl jsem se ve své profesi posunout dál, zažít něco nového a získat další zkušenosti," a dodává: "Na práci výčepního mě asi nejvíc baví, když se mi podaří vykouzlit hostům úsměv na tváři."

Postupující do plzeňského finále:
1. Simon Balonek, restaurace U kruhu, Praha
2. Miroslav Nekolný, restaurace u Bohuslavů, Čelákovice
3. Jiří Vítek, PUOR Kolkovna Budějovická, Praha
4. "divoká karta" Martin Rauš, PUOR Kulaťák, Praha

Celonárodní finále se uskuteční 16. a 17. srpna v Plzni. Václav Berka obchodní sládek Plzeňského Prazdroje prozrazuje, co získá nejlepší výčepní plzeňského ležáku. "Tím největším oceněním pro nového Mastera Bartendera je samozřejmě prestiž, kterou vítězství přinese jemu a "jeho" restauraci. Jako symbol toho, že hosté u něj dostanou ten nejlepší pivní servis od skutečného profesionála a plzeňské pivo ve špičkové kvalitě, dostane vítěz památeční trofej. Tradičně také ty nejlepší čeká cesta po evropských provozovnách, které čepují Pilsner Urquell, první zlaté pivo na světě, které dalo jméno celé jedné pivní kategorii -Pils."

Vratislavické slavnosti piva se vydařily

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Pivovar KonradAutor:Pavel RegnerKonrad

Téměř šest tisíc návštěvníků se přišlo v sobotu 24.června pobavit na 18. ročník Vratislavických slavností piva. Jedná se o rekordní účast. Tolik lidí ještě do vratislavického pivovaru na slavnosti nikdy předtím nedorazilo.

Ideálně slunečné a příjemně teplé počasí vytvářelo příjemnou pohodu pro pití piva a poslechu hudby. Postupně se na dvou podiích vystřídalo 14 kapel různých žánrů: např. legendární Turbo, Vilém Čok, Seven, Archa.

Nabídka piva i letos čítala 16 druhů. Nejžádanější byl tradiční světlý 11% Vratislavický ležák. Velký zájem byl o Spytihněva, Zeleného a Červeného krále, Bizona a polotmavé Svatopavelské. Celkem se vypilo přes 250 sudů piva Konrad.

Kdo nechtěl poslouchat hudbu ani pít pivo, mohl se povozit na autodromu nebo centrifuze nebo jiné atrakci. Po setmění ozářil areál pivovaru ohňostroj.

Na Zubrfest se vydaly tisíce fanoušků piva Zubr

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:České nápojeZubr

I v letošním roce přerovský pivovar Zubr téměř praskal ve švech, když si do areálu pivovaru našlo v sobotu 24. června cestu přes 6 200 lidí. ZUBRFEST 2017 nabídl bohatý hudební program, pivní novinku Zubr Gradus, autogramiádu hokejistů HC ZUBR Přerov i drobné soutěže.

„Děkujeme všem, kteří v sobotu do pivovaru dorazili a strávili společně s námi příjemný, i když velmi horký den. Rádi pro naše fanoušky každoročně chystáme nějakou specialitu. Tou letošní byla premiéra našeho nového ležáku Zubr Gradus, která byla dle prvních ohlasů velmi zdařilá. Těšíme se opět na shledání v příštím roce,“ komentuje letošní ročník festivalu Tomáš Pluháček, ředitel pivovaru Zubr.

Během odpoledne proběhlo slavností představení pivní novinky, dvanáctistupňového ležáku Zubr Gradus, který si mohli návštěvníci během šťastné hodinky vychutnat zdarma. Pivovodem z ležáckého sklepa byl přímo na čepy přiváděn Zubr Grand, ochutnat bylo možné i Zubr Narozeninový speciál, Zubr Gold, Zubr Premium, Zubr Yuzu&Limeta, Zubr Indian Cherry, Royal Dog Cider nebo nealkoholické limonády z produkce pivovaru. Celkem se během celého dne vypilo zhruba 40 000 nápojů, z toho bylo 37 400 piv.

Jako již tradičně část výtěžku ze vstupného na ZUBRFEST 2017 bude věnována na dobročinné účely. Letošním příjemcem 25 000 Kč bude mobilní hospic Strom života z Nového Jičína, jehož cílem je umožnit těžce nemocným pacientům, aby strávili závěr života v rodinném kruhu, zachovali si svoji důstojnost a měli přístup k co nejkvalitnějším službám. „Pivovar Zubr podporuje řadu neziskových i sportovních organizací působících v regionu. Jsme velmi rádi, že můžeme tímto způsobem přispět k rozvoji jejich činnosti, která je velmi potřebná a často nezastupitelná,“ dodává Tomáš Pluháček.

Centrum Plzně se proměnilo v pivní zahrádku

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Plzeňský deníkAutor:Andrea PánkováGambrinus

Sobotní Gambrinus den navštívilo celkem 27 tisíc lidí.

V sobotu se v západočeské metropoli konala slavnost všech milovníků piva. Tisíce návštěvníků se sešly v centru Plzně, aby vytvořily největší pivní zahrádku v Česku.

Vše začalo patnáct minut před polednem, když sládek Gambrinusu Pavel Zítek narazil na náměstí Republiky festivalovou várku nefiltrované dvanáctky, která byla uvařena speciálně pro Gambrinus den. Následovalo několik hudebních vystoupení – představila se například kapela Kníry, Trautenberk, Semtex, Lucie Revival či Děda Mládek Illegal Band. Odpoledne mohli návštěvníci zhlédnout finále soutěže Gambrinus Mistr Výčepní, jejímž vítězem se stal Tomáš Havlíček z pražské Restaurace Sokol. Někteří návštěvníci se také sami zúčastnili školy čepování.

Kromě náměstí Republiky byla pivní zahrádka také U Branky, v Proluce a u Západočeského muzea.

Sobotní letní počasí přilákalo podle mluvčí Plzeňského Prazdroje Jitky Němečkové 27 tisíc milovníků pěnivého nápoje. Na loňský ročník zavítalo o sedm tisíc návštěvníků méně.

Ve večerních hodinách byly zahrádky zcela zaplněny.

„Na náměstí jsme přišli asi v půl osmé a bylo tam úplně plno, že jsme si neměli kam sednout. Čekala jsem, že přijde hodně lidí, ale tolik?" kroutila hlavou návštěvnice Petra Nováková. „Přesunuli jsme se k Brance, kde právě hrála kapela Kníry, takže to tam vypadalo podobně, ale líbilo se nám tam," usmívala se studentka, kterou zaujal systém prodeje občerstvení. Jídlo i pivo se prodávalo za žetony v hodnotě 25 Kč, které si návštěvníci kupovali v pokladnách.

Kromě speciální nefiltrované dvanáctky mohli zájemci ochutnat nefiltrovanou desítku a dvanáctku.

Pivaři chtějí výjimku ze zákona, sepsali petici

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Deník.czAutor:Romana Šimková

Kuřáci, pivaři i provozovatelé hospod na vesnicích se nechtějí smířit s celoplošným zákazem kouření. Chtějí dosáhnout výjimky ze zákona. Hospody byly v tomto ročním období vždy plné štamgastů, nyní zejí prázdnotou. Všichni doufají, že výjimky ze zákona dosáhnou peticí, která vznikla v berounské pivnici U Hvězdy.

Petici, kterou sepsal před dvěma týdny Jiří Míka z Berouna, už podepsaly tisíce lidí.

„Počítám, že nyní už máme minimálně povinnou desetitisícovou hranici splněnou. Tohle je první várka podepsaných petičních archů, které mi chodí z celé republiky. Dal jsem výzvu, že je mohou začít posílat ve středu, a za těch pár dnů mi přišly tyhle hromady," řekl Jiří Míka a ukázal na stůl plný obálek, s jejichž rozbalováním začal s přáteli v sobotu odpoledne.

Velký ohlas má také facebooková stránka s názvem Chceme výjimku, chceme v hospodách kouřit. Jiří Míka ji založil před několika dny a v sobotu po poledni měla skupina už přes 13 600 členů. A stále přibývají.

„Když jsem ji jeden večer založil, netušil jsem, že bude mít tak obrovskou odezvu. Druhý den ráno už měla pět tisíc členů. Nejsme žádní psychopati, chceme mít jen místo, kde si můžeme v klidu u piva zakouřit," poznamenal Jiří Míka.

Skupina plánuje i vlastní nepolitickou demonstraci v Praze před budovou senátu, kde petici se všemi podpisovými archy předá. „Aby se naší peticí začal senát zabývat, musíme mít minimálně deset tisíc podpisů. To splníme už dnes," uvedl Míka.

Organizátoři mají i tisícovku hlasů navíc, protože počítají, že nějaké budou vyškrtnuty.

„Odhadujeme, že petici podepíše nejméně přes sto tisíc lidí. Proto máme na pondělí domluvenou schůzku s naším senátorem. Demonstrací, zdůrazňuji nepolitickou, protože už se objevují týpci, kteří cítí příležitost a chtějí do toho tahat politiku, chceme ukázat, že se senát nebude zabývat věcí, která se týká několika lidí, ale mnoha," upozornil organizátor petice.

„Nebaví nás kouřit a pít pivo venku. Chceme sedět v klidu a pohodě v chládku v pivnici a u piva si vykouřit s přáteli cigaretu. Nekuřáků mezi nás chodí minimum. A ti, co chodí, těm to nevadí," řekl Richard Želivský z Berouna.

A co přimělo Jiřího Míku k tak ráznému odporu k protikuřáckému zákonu?

„Můj bratr má v Berouně pivnici, do které přes dvacet let chodili chlapi na pivo a zakouřit si. Hospoda byla vždy plná. Když jsem se sem přijel podívat potom, co začal platit protikuřácký zákon, našel jsem ji prázdnou. Vždy sem chodilo pravidelně kolem třiceti až čtyřiceti chlapů, a ti už nechodí. Ti, co vydrželi, sedí venku a stěžují si, že na ně v těch vedrech praží sluníčko, a že jim to nedělá dobře. Tak jsem se rozhodl, že se za ně postavím," vysvětlil Jiří Míka a dodal, že nebojuje za restaurace a hospody, do kterých chodí lidé na jídlo, ale za pivnice a vesnické hospody, kam chodí štamgasti na pivo.

„Kdo to kdy viděl, aby byla pivnice nekuřácká! Jestli sem do ní někdy přijde nekuřák, tak to je výjimka. Je to tak jedna ku dvanácti. Můj bratr investoval sto tisíc do nekuřáckého salonku, kam už chybělo jen vsadit dveře. Teď je mu ta rekonstrukce k ničemu a on jen vyhodil další peníze," konstatoval Jiří Míka.

„Hospoda není veřejný prostor, ale soukromý majetek. To není úřad. O tom, zda se v ní bude kouřit, či nebude, by si měli jejich provozovatelé rozhodovat sami," myslí si provozovatel pivnice ze Žižkova v Praze.

„Stovka pivařů na ten jejich zákon stejně kašle a v pivnicích a hospodách kouří. Já jsem jedním z nich. Ignoruji ho. Pokutu klidně zaplatím a hospodští mají tříměsíční lhůtu hájení. V tomhle vedru nebudu chodit s pivem ven," dodal Jiří Míka.

Pivovar Svijany chce proniknout do zahraničí

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:COTSvijany

Pivovar Svijany chce do zahraničí proniknout i přes české turisty. Největší pivovar v Libereckém kraji zatím většinu piva prodá v Česku, pět procent produkce vyváží na Slovensko. Nově ale nabízí českým rekreantům v Chorvatsku dodávku svijanského piva až do hotelového pokoje. Zatím je služba dostupná jen v Dalmácii, do budoucna ji chce pivovar rozšířit i na Záhřeb, Istrijský poloostrov, Slavonii či Dubrovník a předběžně jedná s velkoobchody v Bosně a Hercegovině a Černé Hoře, informoval ředitel Pivovaru Svijany Roman Havlík.

Chorvatsko je dlouhodobě nejoblíbenější zahraniční destinací českých turistů. Na delší pobyt do zahraničí vyrazilo loni 4,28 milionu českých turistů, každý pátý tak mířil právě do Chorvatska. „České pivo je v Chorvatsku obecně velice oblíbené, nejvíce ho však ve svém druhém letním domově postrádají čeští turisté,“ poznamenal Havlík.

Pivovar teď v Chorvatsku investoval do majoritního podílu ve společnosti J.T., která zásobuje několik chorvatských restaurací sudovými svijanskými pivy, a také pivem lahvovým. Ta teď bude zásobovat i české turisty prostřednictvím nové služby „Točené v Chorvatsku“. „Nabízíme pronájem výčepního zařízení a rozvážku sudového piva až přímo na místo jejich pobytu. Od letoška už nemusí v kufru pracně hledat místo na basu piv, aby si mohli dát studené Svijany na pláži,“ poznamenal Havlík. „Jediné, co potřebují, jsou vlastní sklenice,“ dodal zakladatel společnosti Jan Trojan.

Zatím je služba „Točené v Chorvatsku“ určena jen českým zákazníkům. Společnost však chce podle Havlíka službu v zemi v dohledné době rozšířit i pro domácí chorvatskou klientelu. Souběžně s tím bude rozšiřovat i počet restaurací, v nichž bude svijanské pivo k dostání a upevňovat tak postavení značky na chorvatském trhu. Dosud je hlavním exportním trhem svijanského pivovaru Slovensko. Vývoz i do západní Evropy by měl ale v budoucnu dál stoupat. I proto letos Pivovar Svijany investuje sto milionů korun do nové plnicí linky plechovek. Spustit ji chce už na podzim.

Integrace skrz vaření piva. Sládci šíří v Londýně slávu českých ležáků

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Oldřich Mánert

Dvojice Čechů si ve Velké Británii před dvěma lety otevřela malý pivovar, který se zaměřil na vaření na ostrovech nedostatkových ležáků. Český otisk ve zdejším pivovarnictví slaví velký úspěch. Zároveň se snaží přispívat zdejší komunitě. Server iDNES.cz se za českými sládky vypravil přímo do britské metropole.

Picadilly Circus je jedním z nejikoničtějších míst v Londýně. Každý den tudy projdou desítky tisíc lidí. Dokonalá ilustrace shonu velkoměsta. Když se však člověk vydá ze stejnojmenné stanice metra směrem na sever, po několika minutách je v jiném světě. Okolí Bounds Green připomíná svým klidem nejedno malebné předměstí, které najdeme v mnoha koutech České republiky.

Stačí projít několik zdejších uliček a otisk Česka nabere nečekaně jasné obrysy. „Tak u nás vítejte,“ směje se na mě už z dálky jeden z majitelů zdejšího pivovaru Bohem Zdeněk Kudr. Rychlé potykání, které věští, že ze seriozního rozhovoru se v průběhu pár hodin stane spíše přátelské povídání. Zpoza baru se vynořuje Zdeňkův kolega a kamarád Petr Skoček. První od pohledu spíše podnikatel, druhý jasný milovník piva.

Na severu Londýna si před časem otevřeli vlastní pivovar. Malý a zprvu bez větších ambicí. Česká šikovnost však zapracovala. Věhlas „bohémských ležáků“ se rozkřikl. Výsledkem je malá hospůdka, která se stala jedním z center místní komunity. Cesta k úspěchu však byla trnitá a plná náhod.

Pivovarník v kuchyni
Dnes dobří kamarádi Zdeněk a Petr o sobě ještě před pár lety nevěděli. Petr se do Londýna vydal hned po maturitě v roce 2005. Původním cílem byla Amerika. „Táta ale říkal, že má známého v Anglii. Ten mi pak dohodil brigádu na léto. Od té doby si říkám, že je tohle můj poslední rok v Británii...no a jsem tu už dvanáct let,“ vypráví.

Zdeňka do Londýna přivedla před lety láska. „Po půl roce už jsme spolu nebyli, ale stejně jsem tady zůstal. Do Česka už zpátky nechci. Tady se žije líp. U nás je to hezčí, ale život tady je snadnější. Nikdo ti tady neháže klacky pod nohy. Prostě žádná byrokracie,“ popisuje. V Británii prý vždycky „dělal na sebe“.

To Petr prostřídal celou řadu zaměstnání od roznášení letáků přes řidiče. Ve volném čase si však zakládal na práci sládka. „Pivo jsem si začal vařit doma asi před pěti lety. Jsem pivař odkojený plzní a gambáčem. Říkal jsem si, že pivo tady v hospodách je drahé a čím dál hnusnější,“ popisuje. Navíc na trhu téměř chyběly kvalitní ležáky.

Jako správný Čech vzal hrnec, nakoupil suroviny a desítky hodin strávil na diskuzních fórech. „První várku jsem vařil asi dvacet hodin. Když jsem to po měsíci ochutnal, bylo to celkem dobré. S vařením jsem proto pokračoval,“ dodává.

V té době se potkal se Zdeňkem. „Ve Finsbury Parku, kam chodili čutat místní Češi fotbal,“ vzpomíná Petr. Své pivo tehdy stáčel hlavně do soudků, které rozdával kamarádům. Jeden z nich se dostalo do ruky i Zdeňkovi. „V lednu 2015, a to si pamatuji přesně, jsem si objednal soudek na nějakou oslavu. Všichni mi říkali, že je to super pivo. Tak jsem Petra přemlouval, ať začne vařit komerčně,“ popisuje počátky pivovaru. Petr nakonec kývl. On měl vařit, na Zdeňka připadla administrativa.

Bez klacků pod nohama
Tehdy se poprvé projevila britská podpora podnikatelů. „V Británii není člověk od začátku podezřelý, to je rozdíl oproti Česku. K otevření pivovaru stačí licence pro producenta piva. Vyplnil jsem formulář a za týden licence přišla. Hotovo. Pak stačilo ohlásit podnikání v potravinářském průmyslu. Když pak navíc někdo přijde na kontrolu a něco najde, není to žádný konec. Jen upozorní na nedostatky a člověk je odstraní,“ popisuje Zdeněk založení pivovaru.

S potřebnými dokumenty v ruce dva pivovarníci začali hledat vhodné prostory pro pivovar. Štěstí se na ně usmálo na severu Londýna, kousek od místa, kde bydlí Petr. „Měli jsme v začátcích výhodu, že nám pomáhali se stavbou pivovaru kamarádi. Platili jsme jim pivem. Plus samozřejmě za materiál,“ vzpomíná.

O jménu pivovaru měl jasno už dávno. Ještě během vaření v malé kuchyni u sebe doma svému „mikropivovaru“ říkal Bohem. Cílem bylo, aby zněl název dobře v češtině i angličtině . „V Češtině to znamená něco ve smyslu bohémského člověka, v Anglii se to dá vyložit i jako Bohemia, tedy jasné spojení s Čechy,“ vysvětluje. Logo pivovaru si nechali navrhnout v Česku. Ikonická tvář je na něm složená z lístků a šišek chmele.

„Když české pivo, vaříte tedy kompletně z českých surovin?“ ptám se. Naše povídání však přerušuje jeden ze štamgastů. Cestou do práce přišel pozdravit. Není ani zdaleka jediný, komunita okolo pivovaru Bohem funguje na jedničku, ale o tom až za chvíli. K otázce surovin se už vracíme s jedním ze zdejších ležáků v ruce.

Čistě české suroviny jsou pro malý pivovar zatím spíše nedostupné. „Vaříme z plzeňského sladu, ale odebíráme od firmy z Bamberku. Jde o to, že slad nám vyhovuje a navíc tady v Británii mají velkoobchod. Od jedné firmy tak můžeme nakupovat slady i chmely. Padesát procent používáme žatecké chmely, padesát jsou britské a německé,“ popisuje Zdeněk.

Hledání správného jména
V prvních měsících po otevření pivovaru, tedy v létě 2015, stáčeli pivo nejprve do desetilitrových soudků. Před Vánoci 2016 přidali i lahve. Bylo potřeba doladit také názvy jednotlivých piv. Ukázalo se, že v praxi může být hledání jména pro pivo alchymií.

„Aktuálně máme v nabídce třeba pivo jménem Druid. Původně se ale mělo jmenovat Bony, podle Wilfrieda Bonyho ze Sparty. Navíc je to černé pivo,“ popisuje Petr, který je velkým fanouškem fotbalového klubu AC Sparta Praha. „Pak nám ale místní řekli, že bony v angličtině znamená, slušně řečeno, ztopořený penis,“ dodává.

Dlouhé bylo hledání i dalších názvů. Henry byl původně Hazard, podle belgického fotbalisty Edena Hazarda. „Navíc je to i belgický typ piva. Hazard ale není ideální, protože má negativní konotace,“ tvrdí Zdeněk. Mezi ležáky z pivovaru Bohem se dostal také Jan Amos. Etikety pivovaru navrhují místní umělci.

Věhlas pivovaru se začal šířit nejen v lokální komunitě. Dalším logickým krokem bylo založení vlastní hospody. Bohem Tap Room otevřel dveře prvním milovníkům piva v dubnu letošního roku. Nešlo však pouze o dobrý obchodní krok.

„Chtěli jsme naše pivo lépe prezentovat. Do té doby jsme dodávali do jedné hospody tady kousek od nás nebo prodávali napřímo. Někde jsme i narazili, protože tam naše pivo chtěli skladovat v nevyhovujících podmínkách při pokojové teplotě. Pak by to chladili na šest sedm. Naše pivo je ale živé, takže by tam vydrželo pár dní,“ popisuje Petr a dodává, že jakmile je někde pivo špatné, poškodí to celou značku. „Chyby nejdou za výčepem, ale za pivovarem,“ myslí si.

Během pár měsíců si hospoda vybudovala stabilní klientelu, velká část pochopitelně Bohem znala ještě z dob, kdy pivovar neměl vlastní výčep. „Za měsíc nám to tady vydělá to, co jsme vydělávali třeba za dva roky dohromady“ tvrdí Petr, který se i kvůli úspěchu pivovaru může věnovat profesi sládka na plný úvazek.

Další růst značky však nechtějí čeští podnikavci uspěchat. Aktuálně pivovar může vyprodukovat až 1 200 hektolitrů piva ročně. Větší objem už nezvládne. Variantou by byl přesun do jiných prostor. Prioritou je však kvalita. Výroby i prodeje. Proto Petr a Zdeněk prosazují prodej takzvaně napřímo bez zprostředkovatele. Vždy také budou vařit výhradně ležáky, protože jich je na britském trhu nedostatek. Alespoň těch kvalitních.

Nástrahy dobré propagace
Opatrní jsou také co se týče propagace. „Při propagaci nechceme zviditelňovat to, že jsme my osobně Češi. Chceme zdůrazňovat, že pivovar jako celek je český,“ vysvětluje Petr. Zdeněk dodává, že se chce vyhnout podobnému kroku, jaký zvolil pivovar Bernard. „Staví značku na tváři zakladatele. Až ale jednou nebude moct, tak ta firma bude mít problém. Jestli se na to dopředu nepřipraví,“ míní.

Vůbec nejlepší reklamou je však šuškanda mezi zákazníky a zapojení pivovaru do místní komunity. Bohem se pravidelně účastní charitativních akcí nebo lokálních trhů. „Lidé mohou pivo na místě rovnou ochutnat, nekouká na ně jenom plakát. To je strašně důležité. Snažit se začlenit do komunity. Britové vás pak vidí úplně jinak. Začnou vás brát, jako že komunitě něco přinášíte. Lidé vám to tady pak vrátí,“ popisuje Petr.

Otázka na případnou expanzi do České republiky nedopadne na úrodnou půdu. „Pivo v Česku se prodává za méně, než my tady máme spotřební daň. Velkoobchodní cena jedné pinty je přes 50 korun. Podotýkám, že velkoobchodní. Koncová by byla kolem 80 až 100 korun, což by nikdo nekupoval,“ myslí si Zdeněk.

Výdělek je však pro Petra i Zdeňka až druhořadý. Jejich společným snem je, aby se o jejich pivu vědělo. Jak mezi znalci, tak běžnými zákazníky. „Jednou bych chtěl, aby až se řekne Bohem, tak aby každý věděl, že je to ten český pivovar v Británii. Aby tady zůstala česká stopa. Ať už tady budeme my, nebo ne. Aby pivovar fungoval dál. A hlavně chci, abychom měli i nadále radost z toho, co děláme. Bez toho to totiž nejde,“ dodává.

Gambrinus den přilákal do centra podle organizátorů 27 tisíc lidí

Publikováno:před 5 měsíciZdroj:Plzeň.czGambrinus

V sobotu se v centru Plzně konala velká pivní oslava. Hlavní město českého piva se k příležitosti 2. ročníku Gambrinus dne proměnilo v největší pivní zahrádku. Pivní festival odstartoval chvíli před polednem slavnostním naražení speciální festivalové várky. Skvělý zážitek všem popřáli sládek pivovaru Pavel Zítek společně s ředitelem pivovaru Stanislavem Hamarou a obchodním sládkem Martinem Hložkem.

Stejně jako v loňském roce nabídl Gambrinus den i letos dokonalý pivní zážitek. Pivo na většině míst čepovali přímo z tanků do skla ti nejlepší plzeňští výčepní a nechyběla ani špičková obsluha. O servis piva i jídla se postarala dvanáctka hospod z Plzně a blízkého okolí. Ve všech čtyřech festivalových zónách – na náměstí Republiky, v Proluce, na scénách Branka i Muzeum vládla ta správná hospodská atmosféra.

Gambrinus den nabídl nejen pivo a dobré jídlo, ale také nabitý program. Na všech čtyřech pódiích se vystřídaly ty nejlepší regionální kapely, večer rozezpívala náměstí skupina Děda Mládek Illegal Band. Velkým lákadlem byla také škola čepování s nejlepšími výčepními. Ti se přímo na hlavním pódiu utkali o titul Gambrinus Mistr výčepní 2017. Vítězem této unikátní podívané se nakonec stal Tomáš Havlíček z pražské Restaurace Sokol.

„Jsme velice rádi, že druhý ročník Gambrinus dne přilákal ještě více návštěvníků než loni a doufáme, že si skvělou atmosféru a dobré pivo, které chutnalo jako u nás v pivovaru, užili všichni stejně dobře, jako my,“ říká Pavel Zítek.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.21.11.2017 11:125.760/5.760