Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Heineken má zájem o brazilské pivovary Kirinu, aby mohl lépe čelit firmě AB Inbev

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Česká televizeAutor:ČT24

Nizozemská pivovarnická skupina Heineken jedná o koupi brazilských pivovarů japonské společnosti Kirin Holdings. Heineken to uvedl v pátečním sdělení. Druhý největší výrobce piva na světě by mohl za brazilské aktivity Kirinu zaplatit kolem 100 miliard jenů (asi 22 miliard korun), odhadl japonský list Nikkei.

Brazilská divize Kirin provozuje 12 pivovarů a vznikla v roce 2011, kdy japonská společnost koupila za zhruba dvě miliardy dolarů brazilskou značku piva Schincariol, uvedla agentura Reuters. Loni tato divize zaznamenala pokles tržeb a podílu na trhu.

Heineken v krátkém sdělení uvedl, že se společností Kirin jedná, ale že výsledek není jistý. Kirin sdělil, že zvažuje různé možnosti, včetně vytvoření strategické aliance nebo prodeje divize.

Odhadovaná cena odráží podle analytiků současný neutěšený stav brazilského trhu a ekonomiky, která se snaží vymanit se z recese. Heineken by se tak mohl relativně levně stát dvojkou brazilského trhu piva.

Jak čelit hlavnímu soupeři
Pro Heineken je hlavním motivem expanze v Brazílii touha důrazněji konkurovat svému soupeři AB InBev na jednom z jejích hlavních trhů v době, kdy se tato skupina snaží oslabit pozice Heinekenu na jiných trzích, řekl analytik Andrew Holland z francouzské banky Société Générale.

Heineken začal působit v Brazílii v roce 2010, kdy převzal místní aktivity mexické skupiny FEMSA. Brazilskému trhu piva zcela dominuje světová jednička AB InBev se svou brazilskou divizí AmBev, která má pod kontrolou asi dvě třetiny tohoto trhu.

Jurečka: Spotřeba piva v EU klesá, pro Budvar je zajímavá Asie a Afrika

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Jan Brož

Ministr zemědělství Marian Jurečka chystá zahraniční expanzi státních podniků Budějovický Budvar a Lesy České republiky. Jako perspektivní vidí především asijský a africký trh, kde očekává růst poptávky po pivu. U Lesů je zase motivován nízkými cenami lesních pozemků v některých zemích Evropy.

Vedení polostátní společnosti ČEZ dodnes žehlí následky „balkánského dobrodružství“ z dob Martina Romana. Nepovedená expanze byla varováním pro ostatní státní podniky, a ČEZ tak zůstával jediným, kdo se o to pokusil. Až doteď. Ministr zemědělství chce za hranice vyslat jemu podřízené podniky Budějovický Budvar a Lesy České republiky. „Chci, abychom si nenechali ujet vlak, když tu příležitosti jsou,“ říká Marian Jurečka.

Už dříve jste naznačil, že byste rád našel nové výrobní kapacity pro Budějovický Budvar. Jak se hledání vyvíjí?
Budu chtít, aby nový generální ředitel, který by měl být vybrán do konce února, zpracoval strategii rozvoje pivovaru, a to nejen z hlediska lokality Českých Budějovic, ale také z hlediska celé České republiky a hlediska globálního. Máme ambici získat akvizicí nové výrobní kapacity v Česku i zahraničí. Konzultoval jsem to už na jednání dozorčí rady Budvaru, a nejde tedy o to, že bych si něco vysnil. Byl jsem seznámen s analýzou vývoje spotřeby piva ve světě a potenciály jednotlivých zemí. V některých státech by taková investice mohla být velmi úspěšná.

Takže se bavíme spíš o nákupu již existujícího pivovaru než třeba o výstavbě nového?
Pokud by se našla dobrá lokalita, tak může jít i o investici do úplně nového pivovaru. V tomto případě se však bavíme spíš o třetích zemích.

O jaké země jde?
Nechci jmenovat konkrétní země, parametry jsou ale velice jednoduché. Vysoká porodnost, demografický růst, předpoklad ekonomického rozvoje a samozřejmě musí jít o stát, který je politicky stabilní. Takové lze najít jak v Asii, tak v Africe.

Jako laikovi mi Afrika přijde jako poměrně politicky nestabilní region.
I v Africe existují státy se stabilním politickým prostředím, kde jsou vlády schopné se střídat a předat moc opozici. Některé české firmy tam působí třeba už pět šest let a daří se jim. Ty pak říkají, že v Česku panuje o Africe spousta předsudků, chybí nám znalost prostředí a raději tam vůbec nejdeme, abychom si informace ověřili. Třeba v Etiopii postavila jedna česká firma pivovar s výstavem 6 000 hektolitrů, který už třetím rokem funguje velmi dobře.

Proč zavrhujete evropské země?
Nevylučuji ani Evropu. Pokud by se našla příležitost pro akvizici třeba i v České republice, která bude mít návratnost a bude zapadat do celkové filozofie Budvaru, tak proč ne. Řekněme si však na rovinu, že pokud jde o spotřebu piva, tak z dlouhodobého hlediska bude docházet v Evropě spíše k poklesu. To je daný fakt.

Budvar dokončuje výstavbu nového provozu, který má zvýšit kapacitu pivovaru až o polovinu. Nejde to proti záměru akvizice? Tedy že se na jedné straně investuje přímo v Českých Budějovických a zároveň se hledá nová výroba mimo ně?
To není v rozporu. Pivovar dneska jede na hranici výrobních kapacit, v některých měsících nejsme schopni vyrobit tolik, kolik bychom byli schopni prodat. To se týká třeba i nejperspektivnějších trhů, jako je Německo. Budweiser Budvar se však může vařit jenom v Českých Budějovicích, výroba je na město vázaná a určitě neuvažujeme, že bychom ji někam přesouvali. Jde o top produkt, na kterém chceme stavět, a kapacity v Budějovicích navyšujeme proto, že ochranné známky nikam nepřeneseme. Chceme proto Budějovice maximálně vytížit pro tuto prémiovou značku. Jiné produkty si však mohou najít spotřebitele na trzích, o kterých víme, že tam poroste poptávka.

Znamená to tedy, že by se v případném zahraničním pivovaru vařila značka Pardál, nebo úplně nová značka piva?
Pokud by se jednalo o koupi pivovaru s dobrou, zavedenou značkou, tak by klidně mohla být zachována a dál se rozvíjet. Co se týče značky Pardál, to zatím neřešíme. Je ale pravda, že jde o produkt, který by se mohl produkovat i mimo České Budějovice. Chtěl bych však zdůraznit, že si nemůžeme dovolit přesunout tuto značku do provozovny s technologií, která by nezaručovala prvotřídní kvalitu, ohrozili bychom důvěru u spotřebitelů. To vylučuji a nechci, aby kvůli tomu vzniklo pozdvižení.

Jak by případná akvizice fungovala? Spadala by pod Budvar a ten by ji financoval?
Budvar by to financoval ze svého zisku nebo úvěry. Je možné také využít nástrojů České exportní banky.

Odrazilo by se to na výši příspěvků Budvaru do státního rozpočtu?
Předpokládám, že ano. Ale třeba za posledních pět let jsme investovali v Budvaru 1,5 miliardy, v letošním roce 400 milionů a do roku 2020 plánujeme investovat další dvě miliardy korun. A i přesto počítáme, že letos odvedeme asi 350 milionů korun do státního rozpočtu. Takže dokážeme investovat a zároveň odvádět do rozpočtu. Pokud se bude jednat o malou akvizici, tak může být Budvar schopen dál odvádět prostředky do státního rozpočtu. Při větší akvizici kumulovaný zisk stačit nemusí a bude potřeba si půjčit. To dneska nejsem schopen říct.

Přejděme k dalšímu státnímu podniku ve vaší gesci, k Lesům České republiky. Mluvilo se o tom, že by si mohly pořídit vlastní výrobní závod. Jak je to daleko?
Myšlenku výrobního závodu jsme nakonec opustili. Nyní se na strategii Lesů ČR díváme ve dvou rovinách. Na území České republiky nakupujeme lesy. Rozeběhlo se to v loňském roce, kdy se pořídily desítky, stovky hektarů. A stejným způsobem se díváme i do zahraničí.

Jak tomu rozumět?
Hledáme v zahraničí zajímavé lesní pozemky, které by posílily ekonomický potenciál podniku. Jde spíše o bližší zahraničí, tedy Evropskou unii. Do konce března předložím vládě analýzu takové zahraniční akvizice, aby se i ona vyjádřila, zda jít touto cestou. Pracovali jsem na tom asi rok a bavíme se o tisících, desetitisících hektarech lesů. Pokud tomu dá vláda zelenou, tak předpokládám, že v průběhu letošního roku učiníme kroky, aby se akvizice podařila.

Proč by měl být nákup lesních pozemků v zahraničí pro Lesy ČR výhodný?
Pro Lesy ČR a Českou republiku může jít z dlouhodobého hlediska o stabilní zdroje příjmu. Návratnost je delší než u Budvaru, ale i tak jde o období kolem patnácti let. Dělají to i velké zahraniční společnosti, třeba IKEA nakupuje poměrně velké pozemky. Navíc jsou v EU země, kde je cena pozemků výrazně nižší než u nás a bude stoupat.

Které země?
Nebudu je zatím jmenovat. Je to však stejný příběh, který dnes vidíme i u naší zemědělské půdy, jejíž ceny během pěti šesti let významně vzrostly. Jak bude do lesů směřovat stále více investorů, tak i jejich ceny porostou. A dneska zde existuje pořád šest sedm států, kde je možné za velice výhodných podmínek lesní pozemky koupit.

Jaký vliv to bude mít na peníze, které Lesy ČR odvádějí do rozpočtu?
Nepočítám s tím, že bychom dělali zahraničí akvizici a nebyli schopni odvést část peněz z Lesů ČR do státního rozpočtu.

Když se mluví o zahraniční expanzi státních firem, nelze si nevzpomenout na nevydařený příběh ČEZ. Nebojíte se, že dopadnete stejně?
Příběh ČEZ byl velké poučení a opravdu nechci, aby se opakoval. Kolegové z Lesů ČR byli dokonce v ČEZ, kam jsme je poslal, aby získali ty trpké zkušenosti. Vidím zde několik chyb, ČEZ podcenil především komunikaci na vládní úrovni. Nedovedu si představit, že bychom šli do země, kde o naši investici nebude informovaná vláda. Než nějaké pozemky koupíme, tak budu jednat s příslušným ministrem, resort zahraničních věcí bude jednat s příslušným resortem, a pokud bude potřeba, tak proběhne i komunikace na nejvyšší vládní úrovni. Nikdy bychom nešli do země, kde hrozí změna legislativního a daňového prostředí.

Prodáno. Pivovar v Krásném Březně koupil ústecký Docklock

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Euro.czAutor:Ondřej StratilíkKrásné Březno

Starý pivovar, kde se až do roku 2011 vařil Zlatopramen, získala od Heinekenu ústecká společnost Docklock. Doporučená prodejní cena celého areálu byla dvacet milionů korun.

Server Euro.cz zjistil změnu vlastníka ve výpisu z katastru nemovitostí. Z něj vyplývá, že tříhektarový areál letos 4. ledna získala společnost Docklock. Nyní dobíhá dvacetidenní lhůta pro zpracování všech změn. „Podle své vize by chtěl nový vlastník areál zrevitalizovat,“ vysvětluje Martin Stibor z realitní společnosti Naxos, která měla prodej pivovaru v Krásném Březně na starosti.

Ústecká společnost Docklock, jež historický areál získala, vznikla teprve loni v září. Podle údajů z obchodního rejstříku patří další místní firmě Fowilo. Ta se zaměřuje na pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Redakce se pokoušela spojit i s jejími zástupci, zatím ale neúspěšně.

Pivovar v Krásném Březně přestal vařit v roce 2011, tři léta předtím se stal majetkem nadnárodní skupiny Heineken. Značku Zlatopramen odtud přesunula do Velkého Března. Podle historických záznamů vznikl šlechtický pivovar v Krásném Březně v roce 1642, na začátku minulého století produkoval dokonce šestnáct druhů piv. V prodeji byl od předloňska, doporučená kupní cena celého areálu včetně bývalé spilky či laboratoře činila 20 milionů korun.

Březno je už několikátým pivovarem, kterého se Heineken zbavil. V minulých letech se výroba zastavila v Kutné Hoře či Znojmě, z části lounského podniku si zase skupina udělala distribuční centrum.

Zachránili krachující „gigant“. Teď v Rýmařově zase vaří pivo v malém a stačí to!

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Magazín PatriotAutor:Tomáš SvobodaExcelent

Rozvoj malých pivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a nezadržitelně se blíží ke čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT je pravidelně mapuje prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude i v roce 2017 pro čtenáře objevnou cestou za poznáním tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Po divokých časech a marných pokusech „o velký pivní byznys“, přišlo vystřízlivění a s ním klid a rozum. Tak nějak bychom mohli vystihnout pointu našeho dnešního příběhu z Rýmařova, kde už od 90. let pod značkou hotelu Excelent funguje lehce předimenzovaný řemeslný pivovárek.

Jeho provozovatelem je pan Luboš Dřevo, který měl objekt s pivovarskou tradicí sahající až do 17. století nejprve tři roky v pronájmu. Zhruba před rokem jej ovšem koupil s tím, že budou dál fungovat jako rodinný podnik, který si zakládá na malovýrobě s velkým podílem ruční práce.

Věřte nebo ne, ale není to tak dávno, co rýmařovský minipivovar vařil relativně ve velkém a jeho výstav se pohyboval kolem 5 000 hektolitrů za rok. Současní pivovarníci však chtějí jít jinou cestou, a tak „gigantické“ prostory a kapacitu ležáckého sklepa využívají jen částečně.

Ptáte se proč? Tak čtěte dál, protože nejen o tom bude jubilejní 30. díl našeho seriálu Pivní mapa.

Vařit by mohli denně, ale pro koho?
Osudy novodobého vaření piva v Rýmařově tak trochu připomínají „malé dějiny“ českého podnikání po roce 1989, které zná spoustu přehnaných plánů a ne úplně dobrých úmyslů. Od roku 1995 se kolem tamního pivovaru vystřídalo několik vlastníků včetně města.

Dařilo se hlavně v prvních letech, pak už to bylo horší. „Ještě před námi to bylo chvilku mimo provoz. Výrobní kapacity jsou přitom takové, že bychom mohli denně vařit dva tisíce litrů piva. Předchozí majitelé to tady totiž obrovsky předimenzovali,“ vrací se Dřevo do časů, kdy se ujímal výroby rýmařovského piva.

Což o to, v pohostinství pracuje více než třicet let, takže zkušenosti měl, ale obnovení pivovaru bylo přece jen krokem o stupeň výše. Jak sám říká, místo menší hospody koupili „gigant“.

„Technologie byla v pořádku, jenom jsme ji obnovili. Nainstalovali jsme nová čerpadla, chladiče a taky automat na čištění sudů,“ popisuje náš průvodce zázemí „hotelového“ pivovaru, který má pod klenbami v historickém sklepě šestnáct dvoutisícilitrových ležáckých tanků, k tomu pět kvasných a dva tzv. přetlačné, ze kterých jde pivo do výčepu.

Kapacitní prostory evidentně jsou, ale opakovat chyby předchozích vlastníků už nikdo nechce. „Pivo se jim kazilo, neměli totiž pro koho vařit. Pivovar byl fakticky v úpadku. Teď je naopak boom, pivovary jsou v posledních pěti letech na vzestupu,“ pokračuje majitel rýmařovského pivovaru.

V plánu jsou pivní lázně
Samotná výroba piva je v něm nastavena tak, že akorát stačí zásobovat hotelovou restauraci, která je každoročně na maximum vytížená v letní sezóně, kdy do přilehlého regionu Jeseníků míří spousta turistů.

„Naší prioritou je vařit pro vlastní hospodu. Jinak je odsud nedaleko Malá Morávka a Karlov, kam lidé hodně jezdí na dovolenou, takže si k nám přijedou pro sudové pivo. Letní sezóna je pro nás klíčová,“ doplňuje Dřevo informaci, která je typická pro většinu malých pivovárků.

Často se podobají i v sortimentu piv, který obvykle sestává z klasických ležáků a zpestření v podobě nejrůznějších speciálů.

„Vaříme dvakrát až třikrát za měsíc. Náš základ je jedenáctka světlý ležák a pak třináctka polotmavý ležák. Jenom přes léto děláme černou dvanáctku a na jaro vždycky polotmavou šestnáctku, která má taky úspěch, i když je to silné pivo,“ upozorňuje obnovitel pivovarské tradice v Rýmařově.

Myšlenky na další rozvoj se točí hlavně kolem rozšíření služeb. V nabídce by se snad už letos mohla objevit „cyklistická“ osmička, ale jinak jsou všechny snahy upřeny k projektu pivních lázní. „Věřím, že od července by mohly být v provozu. Nechceme z toho ovšem dělat masovou záležitost. Bude to pro méně lidí, kteří si ale u nás budou moci opravdu odpočinout,“ nastiňuje Dřevo aktuální plány.

Vaření piva je velká alchymie
Mezi majiteli minipivovarů patří mezi ty, kteří samotnou výrobu berou jako „vědu“, která si žádá poctivý přístup a mnoho času na pochopení všech souvislostí. Také proto spolupracuje se zkušeným sládkem z Olomouce a zároveň si vychovává mladého zástupce, učně z litovelského pivovaru.

„Pořád říkám, že vaření piva je velká alchymie. S panem Pokorným, naším sládkem jsem u toho čtyři roky, ale sám bych si na to asi netroufl. Dá se to naučit, ale chce to svůj čas. Není to jako vařit polívku,“ dodává s úsměvem hlavní postava dnešního příběhu.

Velice podstatné je podle něj i to, že vaření piva berou jako příjemnou starost a zábavu. Nejde o hektolitry, ale o kvalitu každé várky, pro kterou si ručně šrotují slad nebo sami pěstují kvasnice.

„Důležité je, aby pivo bylo pořád ve standardní kvalitě. Pokud jsou odlišnosti, tak jen minimální. Ale tak to je vždycky, když se snažíte vyrábět přírodní cestou a s velkým podílem ruční práce,“ loučí se s námi zástupce nejzápadněji položeného minipivovaru Moravskoslezského kraje.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a za týden u piva zase na shledanou.

Minipivovar Rýmařov

Místo: Pivovarská 14, Rýmařov
Druhy piv: všechna piva jsou spodně kvašená, nefiltrovaná a nepsaterizovaná, celoročně je v nabídce Rýmařovské pivo světlý ležák 11° a polotmavý ležák 13°, dále během roku také tmavý ležák 12°, polotmavý speciál 16° či vánoční ležák s příchutí mandarinky a skořice
Stáčení a prodej: v pivovarské restauraci čepují pivo přímo z tzv. přetlačných tanků, dále standardně plní KEG sudy a pet lahve
Výstav: zhruba 600 hektolitrů za rok

Konec českých hospod se blíží

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:České národní listyAutor:K. Malý

Kolem nás se mnohé mění. Již v za Rakouska-Uherska existovaly u nás byly trafiky. Běžné byly i v první republice. Ale devadesátá léta 20 století ve své velké většině nepřežily. Dnes už nám téměř nechybí. Zvykli jsme si na jiné „trafiky“. Ty sliboval a dokonce snad i rozdával „pan Čistý“. Dostali je údajně i někteří poslanci, kteří by jinak hlasovali proti zákonu o církevních restitucích. A tak došlo, k velkému jednání a k dohodě. Snad všichni byli spokojeni. Zákon prošel, církve, zvláště ta katolická, zářily, pan premiér prosadil svou a ani poslanci nebyli škodní. Snad právě naopak. Že se to kšeftování s mandáty nelíbilo obyčejnému lidu? Nešť! I on si časem zvykne, že naše doba vytvořila trafiky zcela jiné a výnosnější. Ještě jsou kolem toho sice nějaké tahanice, ale nakonec ty trafiky, ty nebo ony, zbudou u nás ještě asi moc dlouho.



Nyní začíná jít o hospody. Ty byly svého času místem setkávání mnoha lidí. Vedly se v nich diskuse na „vysoké“ úrovni, někdy i jiné. Ale hlas lidu, který odtamtud šel, byl slyšen. Byl totiž někdy i silný. Panstvu se nelíbil. Co však mohli dělat? Lidé se tam scházeli, mnozí hospodu měli jako druhý domov, a pivo se pilo a řeči se vedli, hezky po sousedsky, i když někdy padla nějaká ta facka nebo došlo i ke rvačce. Vše to k české hospodě patřilo. Že by si tam někdo nemohl zapálit cigaretu? To prostě nešlo. Kouření k hospodám patřilo jako pivo a řeči, které tam tekly.



Ale hospodám postupně podráželi nohy. Kdy došlo k tomu, že kupované pivo v krámu bylo lacinější než točené v hospodě? Ceny rostly i v hospodách, ovšem trochu rychleji, než lidem přidávali do výplatních sáčků. Štamgastů ubývalo. A nyní se zakazuje úředně v hospodách i kouřit. Na hospody dolehlo již příliš mnoho rušivého. Živé rušné úly čas tišil a vylidňoval. Jedno je jisté. Hospody kráčí pod moudrým vedením našich politiků k vlastnímu konci. EET by ve většině mohly ještě přežít, kdyby nenásledovaly dříve i následně další rány.



Jakou naši politici mají starost o zdraví návštěvníků hospod, to si ani nedovedeme představit. Nic jiného jim zřejmě neleží na srdci. Brali bychom to. Pokud stejnou péči o zdraví lidi by projevovali i jiných oblastech, především těch, za které odpovídá stát. Jak by bylo krásné, kdyby se naši reformátoři zakousli do životního prostředí vůbec a na severní Moravě a v severních Čechách zvlášť. Kolik jen dětí trpí nejrůznějšími chorobami ze znečištěného ovzduší. Ale to by asi stálo hodně peněz. Reformovat české hospody je lacinější, zvláště když za všechny důsledky zaplatí hostinští. Až to neutáhnou, budou muset hospody zavřít. A už nyní je zavírají. Konec hospod v Čechách se blíží. Malí živnostníci zapláčou nad výdělkem, ale ti větší si budou mazat kapsy, když konkurence ze strany menších hospod zmizí. A ostatně je to tak i v celé naší zářivé společnosti. Chudí chudnou, bohatí mají stále víc. Co by tomu všemu řekl hospodský Palivec?

Mezinárodní pivní festival startuje 13. února v Českých Budějovicích

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Impuls.cz

Mezinárodní pivní festival, který se uskuteční ve dnech od 13. do 18. února 2017. Podpořilo ho i samo město České Budějovice.

„Když se řekne České Budějovice, vybaví se mnoha lidem okamžitě jedno slovo – pivo. I proto jsme se rozhodli přispět organizátorům částkou padesát tisíc korun. V areálu Výstaviště se očekávají v neveřejné části odborníci z oblasti pivovarnictví, potravinářství, hotelnictví a gastronomie z Čech i z dalších dvaceti zemí z celého světa. Další část bude samozřejmě patřit veřejnosti a jak známo, jsme národem milovníků piva, takže věřím v hojnou účast a přeji i nová poznání v této oblasti,“ říká s úsměvem primátor Jiří Svoboda.

„Na účastníky čeká prestižní soutěž o Zlatou pivní pečeť a Zlatý český pramen. Dá se bez nadsázky mluvit o tom, že kdo v pivovarnictví něco dokázal a znamená, bude v únoru v Budějovicích,“ dodává organizátor festivalu Alois Srb.

Krušovice otevírají Šalandu v Mělníku, návštěvníci mohou vyzkoušet i pivní lázně

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:MělníkDnes.czAutor:Jana Austová PikardováKrušovice

Místo, kde se lidé rádi a opakovaně potkávají, i úcta k pivu a tradiční technologii. Tato slova výstižně charakterizují krušovické Šalandy. Jistě budou platit i pro tu nejnovější - Šalandu U Císaře, která 19. ledna otevře v ulici Palackého 135 v Mělníku. Hosté sem mohou přijít na tankové i čepované pivo a skvělou kuchyni, speciální bonus pak představuje možnost navštívit krušovické pivní lázně U Císaře, které lákají na originální proceduru v původním sklepení města ze 13. století v podzemí hlubokém jedenáct metrů.

Šalanda U Císaře vznikla podle nového konceptu krušovických Šaland. Zatímco ty dříve otevřené se inspirovaly obdobím první republiky (Hradec Králové, Rakovník, Louny, Příbram), poslední Šalandy se primárně zaměřují na moderní design a informace o krušovickém pivu se vším všudy. Chtějí co nejvíce zprostředkovat výrobní proces přímo v pivovaru, různé způsoby čepování, pivní rituály i konzumaci. Velkou zajímavostí nového konceptu a raritou, která nemá v českých hospodách obdoby, je přehledná, a přitom podrobná ruční kresba procesu výroby krušovického piva od ječmene k výrobě sladu až po orosený půllitr na stole od předního ilustrátora Michala Bačáka.

Ve všech Šalandách se sází na nabídku toho nejlepšího a nečerstvějšího piva. "Tankové pivo je nejspolehlivější způsob, jak ho hostům nabídnout co nejlahodnější. Nepasterizované, čerstvé, bez přístupu vzduchu, uchovávané v chladicím boxu při teplotě 8 stupňů Celsia," uvedl Petr Nagy z HEINEKENu, který se novým konceptem Šaland zabývá. V Šalandě U Císaře budou z tanku nabízet krušovickou Desítku i Dvanáctku.

Do mělnické Šalandy se ale vyplatí jet nejen za gastronomií a skvělým pivem, návštěvníkům zde zprostředkují další skvělý zážitek - krušovické pivní lázně. Nenechte si ujít originální šedesátiminutovou lázeňskou proceduru v unikátních komnatách původního sklepení města ze 13. století, které jsou umístěny jedenáct metrů pod zemí. Hosté nejprve absolvují koupel v pivní lázni o teplotě 36 stupňů Celsia v ručně vyrobené dubové kádi s masážními tryskami. Poté je lázeň obohacená o živé kultury pivovarských kvasnic, chmel i slad. Procedura působí blahodárně na imunitní systém, cévní soustavu i pokožku. Po koupeli následuje odpočinek na lůžku z pšeničné slámy. Po celou dobu mohou návštěvníci neomezeně konzumovat krušovické pivo, které do podzemí vede přímo z pivních tanků restaurace.

Nový koncept krušovických Šaland se poprvé představil začátkem května loňského roku, kdy byla otevřena Šalanda na Hlavním nádraží v Praze. V únoru 2017 bude otevřena už pátá provozovna tohoto typu. Autory jejich inovativního designu jsou Roman Vrtiška a Vladimír Žák, kteří při návrhu interiéru vycházeli z co největšího propojení přímo s pivovarem, aby zdůraznili čerstvost a kvalitu královského piva a upozornili i na samotný pivovar. Šalandu v Mělníku navrhla architektonická kancelář DL Studio. Další Šalanda v jejich podání bude otevřena na jaře 2017 v Hradci Králové. V obou typech konceptů je největší pozornost věnována pivnímu hospodářství, především pivním tankům. V některých Šalandách se dále hosté setkají i se zajímavým rituálem - čepováním piva do nerezového korbelu (mázu). Co se týče interiéru provozovny, používají se tradiční materiály jako dubové stoly nebo lavice či nerez coby zástupce čistých jednoduchých linií. Na monumentálním výčepu nechybí královská korunka. Stěny zdobí už zmíněný nákres výroby piva.

Veškeré informace o konceptu Šaland, vyobrazení výroby i informace o všech stávajících Šalandách najdou zájemci na webových stránkách www.krusovickasalanda.cz. Dnes je v provozu celkem osm Šaland, k nimž se nyní přidává Šalanda U Císaře v Mělníku. Jubilejní desátá Šalanda v únoru otevře v Thámově ulici v Praze-Karlíně.

Zakážou nám časem i pivo?

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:FANDA.tvAutor:maldor.blog.cz

Vážení, tentokrát se zaměřím na něco, co byste u abstinenta asi nečekali: obhajobu piva a hospod.

Jak jistě víte, zákonodárci, kteří se při své práci na zákonech obč/žerstvují v dobře zásobeném a cenově výhodném baru, se jali táhnout proti nezdravému způsobu života českého národa.

Pryč s kouřením!
Pryč s opilectvím!
Hřmí z poslaneckých lavic.

Zkrátka, těm dobrákům jde jen a jen o to, abychom byli zdraví na těle a dbají o to, seč mohou.

Dospělý člověk sotva může posoudit, kolik cigaret a piva je ještě pro jeho organismus snesitelné. Zákonodárci se tedy rozhodli věc zjednodušit. Nejprve se zakáže kouření. A basta.
A potom pivo. Je to totiž metla lidstva. U pivního národa by člověk skoro čekal, že lidi vyjdou do ulic, ba že možná z Blaníku vyrazí i dosud chrupající rytíři. Ale stále nic.

Hospodští nebudou pod vidinou zákau činnosti nakonec nalévat vůbec nikomu, protože kdo si vezme na triko, že se nějaký indián opije z jednoho piva a pak sedne za volant a vyvraždí půku obce, že ano.

Zdá se, že hospodské řemeslo a vůbec sláva českého přebornictví v pití piva nadobro vezme za své. Aneb co by si ani komunisti netroufli, to si troufne fašisticko-kapitalistická sebranka.

Ehm, a teď trochu (ne)vážněji. Proč mi to vlastně vůbec vadí, když se mě pivo a hospody netýkají?

To máte tak. Obhajuji svobodu se opít a obhajuji existenci hospod jako míst setkávání. Kde mohou lidé debatovat, seznamovat se, ano, občas jim k tomu dopomůže právě i ten alkohol. A občas je z toho nějaká polízanice. Ale to už patří k věci. Svoboda s sebou nese práva i odpovědnost. Právo se opít a odpovědnost za činy v opilosti spáchané. (Není bez zajímavosti, že v antice kdo šel v doprovodu Bacchově, byl považován za bohem požehnaného - a na jeho projevy se pohlíželo shovívavě.)

Vláda se nás snaží zbavit odpovědnosti tím, že nám sebere práva. Vězeň s klepety na rukou a s bachařem za prdelí je v bezpečí.

Bezpečnost a zdraví především!

Přirovnání k výchovnému táboru tu vůbec není od věci. Poslanci coby bachaři mají neustálou potřebu nás vychovávat.

Semiprohibice, která se chystá, je příprava na islamizaci. Machometáni, jak víme, jsou zásadně proti pití alkoholu. A v zemi plné hospod by se jim asi příliš nelíbilo.

Sociální stránka věci je z mého pohledu nejzávažnější. Hospoda je jedna z těch institucí, kde se můžete ohřát i v nejzapadlejší vísce, sehnat řemeslníka, dozvědět se místní klepy, zjistit, která nevěsta je ještě volná atd. atd. Vedle kostela patřila hospoda odjakživa k centrům dění (obyčejně se do ní šlo hned po mši).

Nepovolte prodej Prazdroje, žádají Brusel plzeňští právovárečníci.

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:E15.czAutor:ČTKPrazdroj

Právovárečné měšťanstvo v Plzni, které se trvale hlásí o vlastnická práva k bývalému Měšťanskému pivovaru, rozporuje prodej Plzeňského Prazdroje japonské skupině Asahi. Obrátilo se na eurokomisařku pro hospodářskou soutěž, kterou požádalo o pozastavení udělení souhlasu s prodejem. Upozornilo ji, že vede s Prazdrojem soudní spor o určení vlastnictví k rozhodující části jeho majetku.

"Prodejní proces, organizovaný současným majitelem, Anheuser-Busch InBev sledujeme se značným znepokojením," řekl předseda měšťanstva Karel Svoboda.

Měšťanstvo, které v roce 1842 vybudovalo bývalý Měšťanský pivovar, dnes součást Prazdroje, vede spory hlavně o ochranné známky Pilsner Urquell, Plzeňský Prazdroj a Pilsner Bier a také o významnou část nemovitostí, které pivovar užívá. Hodnota nárokovaného majetku se pohybuje kolem jedné miliardy eur. Prazdroj s nároky dlouhodobě nesouhlasí. Tvrdí, že byly v minulosti uspokojeny, a aktivitu považuje za spekulativní.

Kvůli soudům jsou zapsány v katastru nemovitostí a rejstříku ochranných známek poznámky spornosti zápisu. "Kvůli poznámkám spornosti ve veřejných rejstřících a s ohledem na probíhající soudy tedy žádný z potenciálních kupců Prazdroje nemůže nabýt jeho majetek 'v dobré víře'," řekl Svoboda. Pokud by právovárečníci uspěli, nemohl by kupec požadovat po státu ochranu investic, protože dopředu věděl, že je akvizice ohrožená.

Prodej Prazdroje je součástí závazků stanovených Evropskou komisí, které na sebe loni vzal AB InBev kvůli převzetí pivovarnické skupiny SABMiller. AB InBev dokončil transakci za 2,5 bilionu Kč v říjnu. Evropská komise ale podmínila převzetí tím, že AB InBev prodá téměř všechny pivovarnické aktivity SABMilleru v ČR, Polsku, Maďarsku, Rumunsku a Slovensku. Jejich kupec Asahi Group Holdings by měl zaplatit téměř 200 miliard Kč; koupě podléhá souhlasu Evropské komise.

Měšťanstvo je přesvědčeno, že Prazdroj neměl být do závazků zahrnut. Obrátilo se proto na eurokomisařku Margrethe Vestagerovou se žádostí o pozastavení udělení souhlasu s prodejem Prazdroje, a to do rozhodnutí českých soudů, uvedl Svoboda. Komise odpověděla, že je argumenty zajímají a že se bude podnětem zabývat.

Právovárečné měšťanstvo v Plzni je nejstarší stavovskou korporací v Čechách a tvoří ho vlastníci 250 právovárečných domů v Plzni, mezi nimiž jsou i město a univerzita. "Podnikalo pod firmou Měšťanský pivovar v Plzni a do doby jeho údajného znárodnění (proces podle měšťanstva v roce 1945 započal, ale nebyl dokončen) pivovar úspěšně expandoval. Kvůli popularitě piva chránil své výrobky řadou ochranných známek včetně Pilsner Urquell a Pilsner Bier," uvedl Svoboda.

Po roce 1989 nenenastalo podle něj žádné majetkové vyrovnání. Stát pouze umožnil právovárečníkům koupit si 12 procent akcií Prazdroje za nominální hodnotu, tedy za stejnou cenu jako privatizační fondy. Snahy měšťanstva byly dosud odmítány pro jeho údajnou neexistenci. V roce 2013 ale Nejvyšší soud rozhodl, že je kontinuálně existujícím subjektem práva. Krajský soud pak zapsal Měšťanstvo do obchodního rejstříku s datem vzniku 25. února 1842. Umožnil mu tak hájit své nároky a práva soudní cestou.

Právovárečníci rozporují prodej Prazdroje Japoncům. S pivovarem vedou soud

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:ČTKPrazdroj

Právovárečné měšťanstvo v Plzni, které se trvale hlásí o vlastnická práva k bývalému Měšťanskému pivovaru, rozporuje prodej Plzeňského Prazdroje japonské skupině Asahi. Obrátilo se na eurokomisařku pro hospodářskou soutěž, kterou požádalo o pozastavení udělení souhlasu s prodejem.

Právovárečníci eurokomisařku Margrethe Vestagerovou upozornili, že měšťanstvo vede s Prazdrojem soudní spor o určení vlastnictví k rozhodující části jeho majetku. „Řízení běží u Okresního soudu Plzeň-město a u Městského soudu v Praze,“ řekl ve středu předseda měšťanstva Karel Svoboda. „Prodejní proces, organizovaný současným majitelem, Anheuser-Busch InBev sledujeme se značným znepokojením,“ dodal.

Měšťanstvo, které v roce 1842 vybudovalo bývalý Měšťanský pivovar, dnes součást Prazdroje, vede spory hlavně o ochranné známky Pilsner Urquell, Plzeňský Prazdroj a Pilsner Bier a také o významnou část nemovitostí, které pivovar užívá. Hodnota nárokovaného majetku se pohybuje kolem jedné miliardy eur. Prazdroj s nároky dlouhodobě nesouhlasí. Tvrdí, že byly v minulosti uspokojeny, a aktivitu považuje za spekulativní.

Kvůli soudům jsou zapsány v katastru nemovitostí a rejstříku ochranných známek poznámky spornosti zápisu. „Kvůli poznámkám spornosti ve veřejných rejstřících a s ohledem na probíhající soudy tedy žádný z potenciálních kupců Prazdroje nemůže nabýt jeho majetek ‚v dobré víře‘,“ řekl Svoboda. Pokud by právovárečníci uspěli, nemohl by kupec požadovat po státu ochranu investic, protože dopředu věděl, že je akvizice ohrožená.

Megatransakce bez prodeje neprojde
Prodej Prazdroje je součástí závazků stanovených Evropskou komisí, které na sebe loni vzal AB InBev kvůli převzetí pivovarnické skupiny SABMiller. AB InBev dokončil transakci za 2,5 bilionu korun v říjnu. Evropská komise ale podmínila převzetí tím, že AB InBev prodá téměř všechny pivovarnické aktivity SABMilleru v ČR, Polsku, Maďarsku, Rumunsku a Slovensku. Jejich kupec Asahi Group Holdings by měl zaplatit téměř 200 miliard korun; koupě podléhá souhlasu Evropské komise.

„Měšťanstvo je přesvědčeno, že Prazdroj neměl být do závazků zahrnut. Obrátilo se proto na eurokomisařku Margrethe Vestagerovou se žádostí o pozastavení udělení souhlasu s prodejem Prazdroje, a to do rozhodnutí českých soudů,“ uvedl Svoboda. Komise odpověděla, že je argumenty zajímají a že se bude podnětem zabývat.

Stavovci s tradicí
Právovárečné měšťanstvo v Plzni je nejstarší stavovskou korporací v Čechách a tvoří ho vlastníci 250 právovárečných domů v Plzni, mezi nimiž jsou i město a univerzita.

„Podnikalo pod firmou Měšťanský pivovar v Plzni a do doby jeho údajného znárodnění (proces podle měšťanstva v roce 1945 započal, ale nebyl dokončen) pivovar úspěšně expandoval. Kvůli popularitě piva chránil své výrobky řadou ochranných známek včetně Pilsner Urquell a Pilsner Bier,“ uvedl Svoboda.

Po roce 1989 nenenastalo podle něj žádné majetkové vyrovnání. Stát pouze umožnil právovárečníkům koupit si 12 procent akcií Prazdroje za nominální hodnotu, tedy za stejnou cenu jako privatizační fondy. Snahy měšťanstva byly dosud odmítány pro jeho údajnou neexistenci. V roce 2013 ale Nejvyšší soud rozhodl, že je kontinuálně existujícím subjektem práva. Krajský soud pak zapsal Měšťanstvo do obchodního rejstříku s datem vzniku 25. února 1842. Umožnil mu tak hájit své nároky a práva soudní cestou.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.24.05.2017 07:374.983/4.983