Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Ceny světlého lahvového piva se v Plzeňském kraji drží

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Plzeň.cz

Pivo je pro Plzeňský kraj typickým produktem i z hlediska spotřebitelské ceny. Ačkoli např. maloobchodní ceny másla zažívají v současné době prudký cenový nárůst, ceny světlého lahvového piva zůstávají v našem kraji stabilní. Průměrná cena 0,5 l lahvového světlého piva k 15. 9. 2017 byla 10,86 Kč a v porovnání se stejným obdobím roku 2015 zůstává přibližně stejná (11,01 Kč v roce 2015). Cena uvedeného typu piva se v Plzeňském kraji pohybuje od počátku roku převážně pod hodnotou republikového průměru.

Pokud bychom si vytvořili nákupní koš základních potravin odpovídající vybraným potravinářským produktům u měsíčního šetření, všechny položky v koši sečetli a zjistili cenu za nákup, vyjde tento nákupní koš nejdráže spotřebitele v Libereckém kraji, kde nakupující zaplatí 1 647,60 Kč. Nejlevněji nákup naopak vyjde v kraji Olomouckém, tam spotřebitel zaplatí 1 555,30 Kč. Plzeňský kraj se pohybuje mírně nad průměrnou cenou tohoto nákupního koše na místní úrovni.

Přímé zjišťování spotřebitelských cen potravinářského zboží se do roku 2008 zjišťovalo jednou týdně, v letech 2009 a 2010 čtrnáctidenně a od roku 2011 se zjišťuje jednou za měsíc. Aktuální ceny vybraných 27 druhů potravin se šetří pravidelně 1x za měsíc ve 4 až 6 prodejnách různého typu v pevně stanovených termínech. Průměrné ceny za jednotlivé kraje a Českou republiku jsou zveřejňovány pravidelně jednou za čtyři týdny na webových stránkách ČSÚ.

Vzhledem k metodice přímého zjišťování cen jednotlivých potravinářských výrobků musíme při vyhodnocování a posuzování výše cen v jednotlivých krajích a úhrnem za Českou republiku mít na zřeteli, že uváděné ceny mají pouze orientační charakter.

Skupina investorů buduje síť minipivovarů. Začíná v Brně...

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Hospodářské NovinyAutor:Michal ŠenkMoravia

● Czech Craft Beers (CCB) rozjela výrobu na druhém místě v Brně, brzy se má počet minipivovarů CCB znásobit.
● Za projektem stojí také bývalý majitel firmy Valosun Martin Šibal.
● CCB má zatím ambice hlavně v regionu, výhledově ale myslí i na export.

Společnost Czech Craft Beers (CCB) zahájila v Brně-Medlánkách provoz nového minipivovaru. Pod obnovenou značkou Moravia s kořeny sahajícími až do 19. století připravila první várky spodně kvašených piv. Nový pivovar s kapacitou výroby až 6000 hektolitrů piva ročně, která by se měla příští rok ještě o třetinu navýšit, je v krátké době už druhou, a ne poslední investicí CCB na domácím pivním trhu.

Letos na jaře obchodní partneři Martin Šibal, Jiří Sojka a Jan Grmela vstoupili do jiného brněnského minipivovaru Lucky Bastard, sídlícího v Kotlářské ulici. "Brzy chceme přidat další pivovary v Brně, ale i v širším regionu. Půjde v krátké době o tři až čtyři další projekty," říká Grmela, který má v CCB na starosti výrobní část. Dříve pracoval v oblasti IT, při zaměstnání jako hobby vařil pivo, následně vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a nyní je vrchním sládkem skupiny. Sojka je mimo jiné majitelem sítě restaurací Zelená kočka a ve firmě má na starosti vše, co se týká obchodu. Šibal, známý jako někdejší majitel výrobce potravinových doplňků Valosun, je pak hlavním investorem celého projektu.

Původní pivovar Moravia stával od konce 19. století mezi ulicemi Kotlářská a Štefánikova. Právě v místech, kde dnes sídlí pivovar Lucky Bastard. Počátkem 20. století vařila Moravia se svými dalšími filiálkami v Rájci a Jehnicích kolem 200 tisíc hektolitrů piva ročně, což z ní dělalo druhý největší pivovar v Brně. Po dopadech hospodářské krize ale v roce 1933 zavřela, následně došlo k fúzi se starobrněnským pivovarem a značka Moravia zanikla. Oživla teď jako pokračování rozmachu značky Lucky Bastard. Jenže i z kapacitních důvodů ji bylo třeba usadit jinde než v jejím původním domově.

Postavit pivovar v podstatě na zelené louce, jako se to stalo nyní v Medlánkách, vyjde na sumu kolem deseti až dvaceti milionů korun. "S Moravií se teď budeme brzy pohybovat na hranici toho, co je ještě minipivovar, tedy limitu deseti tisíc hektolitrů ročně. Varna a tanky jsou moderní automatizované technologie, které umožňují dodržovat co nejmenší rozdíly v jednotlivých várkách," upozorňuje Grmela. "Také tu máme takovou zajímavost, že se nám nekouří z komína, ale veškeré výpary jsou svedeny do kanalizace, protože jsme v lokalitě husté zástavby rodinných domů a je to vůči okolí šetrnější," dodává sládek.

Moravia i starší Lucky Bastard mají ambici oslovit zatím jen Brno. Panenský ležák nebo výčepní desítka Jošt, tedy značky Moravie, mají i proto etikety a celý svůj marketing postavený na brněnském hantecu. Celá skupina dnes svými pivy zásobuje zatím jen asi patnáct restaurací a hospod, zároveň jsou ale její výrobky k dostání v obchodní síti Globus, Makro či Brněnka. S rostoucím počtem pivovarů, kdy bude možné více využívat propojení celého byznysu, vidí Czech Craft Beers příležitosti i pro export − nejprve do Bratislavy či Vídně.

Momentálně v CCB pracuje dvanáct lidí. Příští rok by první dva pivovary ve skupině měly dosáhnout souhrnného obratu kolem 30 milionů korun.

Počet minipivovarů v tuzemsku stále mírně roste. Jejich oborový svaz odhaduje, že je v Česku více než 350 minipivovarů. Po boomu posledních let ale některé začínají narážet na svou neekonomičnost a končí, případně se naopak svým úspěšným rozvojem přesouvají z kategorie minipivovarů do kategorie standardních průmyslových pivovarů.

Popularita minipivovarů ale podle vedení CCB neklesá. Poukazuje přitom na situaci v západní Evropě nebo v USA, kde menší pivovary zaujímají nikoliv jednotky procent trhu, jako je tomu v Česku, ale mnohde i dvě desítky.

Právovárečné měšťanstvo v Plzni prohrálo soud s Prazdrojem o 25 miliard korun

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Echo24.czPrazdroj

Právovárečné měšťanstvo v Plzni, které se soudí s Plzeňským Prazdrojem o pozemky v Plzni a v Praze a dále o ochranné známky, prohrálo jeden ze tří soudních sporů, který vede. Pražský městský soud jim podle deníku E15 minulý týden v pondělí neuznal nárok na ochranné známky Prazdroje. ČTK potvrdil informaci předseda měšťanstva Karel Svoboda, který řekl, že šlo o sedm známek včetně značek Pilsner Urquell, Prazdroj a Pilsner Bier. Spolek se odvolá, pokud neuspěje u českých soudů, obrátí se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Měšťanstvo, které v roce 1842 vybudovalo bývalý Měšťanský pivovar, dnes součást Prazdroje, vede spory o známky a o významnou část nemovitostí, které pivovar užívá. Hodnota nárokovaného majetku se pohybuje kolem jedné miliardy eur (asi 25,6 miliardy korun). Prazdroj s nároky dlouhodobě nesouhlasí. Tvrdí, že byly v minulosti uspokojeny, a aktivitu považuje za spekulativní. Právovárečné měšťanstvo v Plzni je nejstarší stavovskou korporací v Čechách a tvoří ho vlastníci 250 právovárečných domů v Plzni.

Je libo mlíko, hladinku nebo šnyt?

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Deník.cz

Znalci jistě vědí, že řeč je o pivu. Právě na tyto způsoby vám je načepují v Lokále. A dokonce na několika místech v Praze. Příjemnou vesnickou atmosférou vyniká ten v Kunraticích, který se jmenuje U Zavadilů.

První Lokál byl jako pobočka sítě Ambiente otevřen v Dlouhé ulici v roce 2009. Cílem této restaurace bylo ukázat tradiční českou hospodskou kulturu v trochu lepším světle. Soustředili se na kvalitu piva, k němuž vám nabídnou oblíbené hospodské speciality, ovšem v mnohem lepší kvalitě. Nejinak je tomu i v kunratickém Lokále U Zavadilů.

Jako ve venkovské hospodě
Lokál U Zavadilů byl jako třetí Lokál v pořadí otevřen v Kunraticích v roce 2013. Najdete jej nedaleko kruhového objezdu neboli náměstí Prezidenta Masaryka v Kunraticích. I Lokál U Zavadilů si udržuje image pravé české pivnice ze starých časů, stejně jako ostatní Lokály.

V dřevěném obložení jsou vyryté nápisy „jako do štamgastů“, válečková výmalba připomíná venkovský hostinec ze starých časů a k posezení slouží židle „tonetky“, které prý podle architekta Václava Červenky, jenž navrhl podobu Lokálů, přežijí každou hospodskou rvačku. Lokál U Zavadilů ostatně není žádnou novou restaurací, navazuje na tradici hostince, který byl v domě již od počátku 20. století. Založil jej jistý pan Zavadil a jeho vnučka dodnes do restaurace chodí na oběd.

Poctivé a domácí
Restaurace Lokál je určena milovníkům české kuchyně. Pokud si potrpíte na neobvyklá a nóbl jídla a různé delikatesy, Lokál pro vás ideální nebude. Jestliže ale hledáte kuchyni jako od babičky, jste na správném místě. Přestože Lokál nabízí typické hospodské speciality, vaří je opravdu poctivě, podomácku a z kvalitních čerstvých surovin od lokálních dodavatelů. Nenajdete tu žádná dochucovadla ani polotovary, které v mnoha hospodách používají, aby ušetřili čas i peníze.

Knedlíky i nudle do polévky jsou domácí, a vše se připravuje na másle nebo na sádle. Předností Lokálu také je, že svou nabídku obměňuje. Každý den tu tedy můžete ochutnat něco jiného. Jídlo ovšem nikdy nedojde. Jestliže se něco vyprodá, kuchař uvaří jinou „hotovku“. A když vám něco opravdu zachutná, můžete si klidně zdarma přidat knedlíček nebo omáčku. O hladu nebudou ani hosté, kteří dorazí před „zavíračkou“. Stále jsou připraveny malé dobroty k pivu, které si můžete objednat kdykoliv.

K dobrému jídlu samozřejmě patří i dobré pivo. V Lokále nabízejí to nejlepší, a sice ležák Pilsner Urquell. Pivo se čepuje z tanku, a trubky jsou co nejkratší, aby bylo pivo čerstvé. O kvalitu čepovaného piva dbá v Lokálech mistr světa v čepování piva Lukáš Svoboda, od něhož se můžete naučit čepovat pivo na jeho kurzu v Lokále U Bílé kuželky. A pokud byste se stali U Zavadilů štamgastem, můžete si vysloužit stálé místo u stolu a dokonce i vlastní půllitr, do něhož vám výčepní „natočí“ pivo.

Nejlepší smažák v Praze?
Vyhlášeným jídlem všech Lokálů je jejich smažený sýr. Jde o eidam vyzrálý šest týdnů, smažený na přepuštěném másle. Podávají ho s vlastní tatarskou omáčkou, je krásně dozlatova osmažený, a můžete si k němu objednat vařené nebo šťouchané brambory.

O „smažáku“ v Lokále se plným právem říká, že je nejlepší v Praze, i další jídla ovšem stojí za to. Mezi poledními specialitami najdete třeba gulášek, hovězí maso s koprovou či rajskou omáčkou, řízek, bramborové knedlíky plněné uzeným masem nebo pečené kuřecí stehno. Jídla jsou podávaná rovnou s přílohou a často je k hlavním jídlům i kompot.

Výborné bylo ale i vepřové maso dušené v mrkvi, které mi připomnělo dětství, nebo plněný paprikový lusk jako od babičky. Jako milovník dršťkové jsem tuto polévku nemohla vynechat a byla vynikající.

Z klasické hospodské nabídky nesmí chybět nakládaný hermelín, tlačenka s cibulí, pivní sýr nebo úžasný talián s křenem a hořčicí. Máte-li chuť na něco zdravějšího, dejte si k jídlu klasický okurkový salát nebo rajčatový s cibulkou. Milovníci sladkého pak nesmí vynechat „hvězdu Ambiente“ větrník nebo rakvičku s poctivou domácí šlehačkou.

TIP: Dostanete-li se do Kunratic 25. 11., stavte se U Zavadilů na tradiční české zabijačce. Typické zabijačkové speciality, jako jsou jitrnice, jelítka, zabijačková polévka nebo ovar se tu budou připravovat přímo před zraky hostů.

Zámek v Děčíně chystá výstavu pivních lahví

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Kultura21.cz

Pivní národ, jakým Česká republika beze sporu je, má i bohatou historii předmětů, které se k pití piva, jeho výrobě, ale i skladování váží. Dnes již tradiční pivní láhev má za sebou historii nejenom bohatou, ale i velice bouřlivou. Čechy byly v uvedení lahví na trh oproti sousedním zemím pozadu, sládkové i majitelé výčepů je dlouho odmítali. Obávali se totiž o svůj byznys.

V poslední třetině 19. století však došlo i v českých zemích k masovému rozšíření lahví. V posledních letech se pivní lahve staly předmětem čilého sběratelského zájmu. Zatím ovšem chybí kvalitní a zejména systematické informace o jejich historii, typologii, označení či druzích uzávěrů. Tento nedostatek by měla alespoň částečně napravit připravovaná výstava pivních lahví na děčínském zámku. Návštěvníci si na ní budou moci prohlédnout základní typy lahví, dozví se, jak se lišily lahve na porter od těch na ležák, či další druhy piva. Velká pozornost bude věnována také způsobu, jakým se lahve vyráběly ve velkých průmyslových sklárnách až do nástupu Owensova stroje. Poslední místnost expozice bude věnována fenoménu stáčíren. Vystaveno bude kompletní vybavení stáčecí dílny. Výstava pivních lahví na děčínském zámku bude zahájena 16. listopadu a potrvá do 31. března 2018.

„Kdokoliv měl někdy v ruce starou pivní láhev ví, že v minulosti bývaly mnohem pestřejší než dnešní unifikované výrobky,“ uvádí Ing. Iveta Krupičková, ředitelka zámku Děčín. „Počátkem 20. století kolovaly pivní lahve v nespočetných variantách. Ty se od sebe navzájem lišily v mnoha směrech – samozřejmě podle výrobců, kterých bylo před 1. světovou válkou mnohem více než dnes, dále podle druhu piva, které se do nich stáčelo, také podle označení či způsobu uzávěru. Řada lahví nesla například působivé reliéfní označení výrobce, například ve formě šlechtických erbů. Pivní láhev ovšem není zajímavá jen sama o sobě, vypráví celou řadu příběhů. Je dokladem někdejší rozmanitosti regionálních pivovarů, do její historie se promítají také hospodářské dějiny. Průmyslový rozvoj a nové technologie ovlivnily jak samotné vaření piva, tak i výrobu lahví či jejich uzavírání,“ dodává Iveta Krupičková.

V Čechách mělo zavedení pivních lahví velké zpoždění například za Anglií, neboť zdejší pivo mnohem více pěnilo a lahve se proto trhaly. Běžným postupem, jak zpomalit proces tvorby CO₂ v lahvích bylo zakopat je do hlíny či písku. Zavedení také všemožně bránili majitelé výčepů, neboť se obávali o svůj byznys. Přesto v poslední třetině 19. století došlo i v českých zemích k masovému rozšíření lahví. Samotné pivovary ovšem přistupovaly k prodeji svých produktů do lahví jen neochotně. Zejména v průmyslových oblastech, kde bylo běžné pít pivo během pracovní doby, proto vznikla živnost stáčečů, kteří zajišťovali stáčení piva ze sudů do lahví a většinou i jejich distribuci přímo k zákazníkovi. Vzhledem k vysoké konkurenci nebylo možné vybírat zálohy, a proto stáčeči sháněli prázdné lahve doslova kde se dalo, jen aby nemuseli kupovat nové. Na několika místech dokonce vznikly i směnárny lahví, aby se zajistilo, že piva jednoho pivovaru nebudou prodávána v lahvích jiného výrobce. Od konce 19. století se ruční práce postupně nahrazovala poloautomaty. Zlom nastal s vynálezem Owensova automatu, na jehož pořízení si evropské sklárny musely založit kartel a rozdělit výrobní kvóty. V Čechách se Owensovy stroje rozjely těsně před první světovou válkou a český sklářský kartel řízený Českou bankou Union měl rozhodující podíl na výrobě pivních lahví až do druhé světové války. Kartel účelovým snižováním cen úspěšně likvidoval sklárny, které stály mimo něj (Duchcov, Radnice u Plzně). Pivní lahve pro výstavu půjčují děčínskému zámku čtyři sběratelé, část exponátů je vypůjčena také z Muzea města Ústí nad Labem. Výstava vzniká v rámci přeshraničního projektu Šlechtické poklady – sběratelské radosti v Sasku a v Čechách, který byl finančně podpořen Evropskou unií z Programu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2014 – 2020.

Zámek Děčín a jeho současná podoba je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628– 1932. Thunové pocházeli původně z jižních Tyrol a postupně se vypracovali mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Např. Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultu a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával dvakrát (1889–1896 a 1911–1915) funkci místodržitele v Čechách a v letech 1898– 1899 se stal dokonce předsedou rakouské (tzv. předlitavské) vlády a současně i ministrem vnitra. Za své zásluhy byl roku 1911 povýšen do knížecího stavu. Rod Thunů, původní majitelé zámku, udržoval kontakty s mnoha předními vědci či umělci – Josefem Dobrovským, Františkem Palackým, malířskou rodinou Mánesů atd. Zřejmě nejznámějším návštěvníkem zámku byl hudební skladatel Fryderyk Chopin. Trvalou vzpomínkou na jeho pobyt zůstává valčík As-dur, op. 34, č. 1, zvaný Děčínský, který zde Chopin poprvé uvedl a poté věnoval komtese Josefině Thunové.

České ležáky jsou čím dál lepší, ukázal test. Výroba se však prodraží

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Hana Večerková

MF DNES otestovala dvanáct světlých čepovaných ležáků z velkých a středních průmyslových pivovarů. Výsledek překvapil - dvě třetiny vzorků předběhly nejznámější českou značku Pilsner Urquell. Nesvědčí to však o­ nízké kvalitě plzeňského, ale o vysoké úrovni českých piv.

Průměrná úroveň piv se za posledních dvacet let neuvěřitelně zvýšila, říká nezávislý pivovarský expert a dlouholetý ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý, který působí v pivovarnictví čtyřicet let.

A test, který uspořádala redakce MF DNES ve spolupráci s brněnskou firmou Termotechnika Bohemia, jeho slova potvrdil. Dvanáct světlých čepovaných ležáků hodnotilo dvacet odborníků a padesát laiků. Nepropadl jediný, všechny naopak prokázaly dobrou úroveň.

Vyrovnaná kvalita
„Vzorky byly velice vyrovnané a kvalita na vysoké úrovni. U několika se objevily menší vady, ale byly to spíš drobnosti,“ řekl po degustaci jeden z hodnotitelů, Lukáš Linha z pivovaru Bernard.

Odborníci sice nerozdávali jedničky a dvakrát se objevila i pětka, ale celkově si kvalitu testovaných piv spíš pochvalovali. Laikům, kterým jsme piva předložili v druhé části testu, chutnala ještě víc.

Známky tedy nevypadají na první pohled nijak oslnivě, to ale neznamená, že by piva byla špatná. Spíš to svědčí o kritickém pohledu odborníků, slovně se k pivům vyjadřovali mnohem příznivěji. Podstatné je, že mezi vzorky nejsou velké rozdíly.

Že byla úroveň testovaných ležáků vyrovnaná, dokládá i fakt, že tak vyhlášené pivo jako Pilsner Urquell neskončilo mezi prvními, ba naopak bodově se zařadilo až ke konci výsledkového žebříčku.

Jedenáctka, nebo dvanáctka?
Dobrou zprávu přinesly i laboratorní rozbory, které zpracoval Výzkumný ústav pivovarský a sladařský v Praze. Všechna piva odpovídala obsahem alkoholu tomu, co uvádějí výrobci (skutečná hodnota se může lišit o půl procenta od deklarované).

Stejně tak i obsahem extraktu původní mladiny (EPM) odpovídala všechna piva označení „ležák“. Ten může mít podle vyhlášky od 11 do 12 procent. Většina odpovídala jedenáctce, tři dvanáctce. Na chuti se to ale nijak neprojevilo a podle odborníků ani nemohlo, rozdíl v procentech EPM je velmi malý.

Už Cimrman to věděl...
„Je to nápoj zvláštní chuti, loknouti mě znovu nutí,“ rýmoval Jára Cimrman. Věděl, že český ležák plzeňského typu má jeden mimořádný rys, který jiné pivo nemá – vysokou pitelnost. Není to žádné prázdné slovo, v pivovarnické terminologii se tak označuje jedna důležitá vlastnost, která způsobuje, že máte po prvním napití chuť na další, i když už nemáte žízeň.

„Český ležák je pivo, které dlouho leží, je tedy uleželé, takže má vyrovnanou hořkost a plnost. Ta je vyšší než u zahraničních piv, která bývají prokvašenější,“ vysvětluje prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. „A právě tahle kombinace zajišťuje vysokou pitelnost.“ Tu ovlivňují použité suroviny i způsob výroby. Obojí je velmi nákladné.

Dlouhé a drahé vaření
U českého ležáku by se měl používat český nebo moravský slad a český chmel, který patří k nejdražším na světě. Cena chmele přispívá k tomu, že český spodně kvašený ležák patří k nejnákladnějším pivům vůbec. Ještě více než chmel pivo prodražuje způsob vaření a dozrávání. Ve srovnání se svrchně kvašenými pivy, jako jsou dnes populární portery, aly nebo stouty, je proces delší a dražší.

„U ležáku trvá hlavní kvašení týden a dokvášení od tří týdnů do tří měsíců. Navíc se odehrává při nízké teplotě, maximálně 14 stupňů Celsia. Zatímco slavný irský svrchně kvašený guiness kvasí při teplotě 29 stupňů, takže proces kvašení je kratší. Hlavní kvašení zabere tři dny a dokvášení maximálně 10 až 14 dní,“ vysvětluje Jan Veselý. „Na té samé kapacitě tedy vyrobíte dvakrát víc piva, takže nutně musí být levnější.“

Jemná hořkost
Jak by měl český ležák chutnat? „Měl by mít střední až silný říz – to je ten příjemný štiplavý pocit na jazyku, střední až silnou plnost, tedy pocit hutnosti, a alespoň střední jemnou, ne moc drsnou hořkost,“ vypočítává hlavní rysy Pavel Čejka z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze. „Neměly by v něm být cizí vůně a chutě, které tam nepatří. Přípustná je pouze slabá ovocná, slabá kvasničná nebo karamelová chuť.“

„Český ležák je jeden z nejtěžších žánrů mezi těmi zhruba dvěma sty pivními styly na světě. My ho bereme jako samozřejmost, ale teprve když se vrátíte domů ze světa, kde jste ochutnali spoustu zajímavých piv, pochopíte, jak je to krásné pivo,“ říká šéfredaktor časopis Pivo, Bier & Ale Pavel Borowiecz.

Novinka z Olivova pivovaru. Virgil - ležák za studena chmelený

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Olivův pivovarAutor:Miroslav OlivaOlivův

Virgil je klasickým, dekokčním způsobem vařená, spodně kvašená dvanáctka o obsahu alkoholu 4,8%, většinu použitého sladu tvoří slad plzeňský a na dobarvení je použit slad karamelový. K uvaření bylo použito tří odrůd českého chmele a na následné studené chmelení neboli ,,dry hopping,, odrůda amerického chmele Amarillo. Své jméno získal Virgil po farmě Virgil Gamache v Yakima valley ve státě Washington na, které byla odrůda Amarillo vyšlechtěna.

Má plnou chuť, střední říz a díky studenému chmelení odrůdou Amarillo získal Virgil lehké ovocné aroma a jemně citrusovou chuť

Prazdroj vyhrál spor o ochranné známky

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:E15.czAutor:Barbora PánkováPrazdroj

Právovárečné měšťanstvo v Plzni, které se už léta soudí s Plzeňským Prazdrojem o ochranné známky, má za sebou další prohru.

Právovárečníci si kromě jiného nárokují i ochranné známky Plzeňského Prazdroje jako Pilsner Urquell, Prazdroj a Urquell. U Městského soudu v Praze však neuspěli. Verdikt z minulého pondělí potvrdila deníku E15 mluvčí soudu Markéta Puci. „Žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem uvedených národních ochranných známek, byla zamítnuta,” uvedla mluvčí Puci s tím, že rozsudek je zatím nepravomocný. Poražená strana se ale vzdát nehodlá. „Budeme se odvolávat. Ani jsme nepředpokládali, že by nižší soudy rozhodly jinak,” řekl pro E15 předseda správní rady Právovárečného měšťanstva v Plzni Karel Svoboda. Na to mají 15denní lhůtu od písemného doručení rozsudku.

Za svým si chce dál stát i Plzeňský Prazdroj. "Rozhodnutí soudu ve sporu o určení vlastnictví k ochranným známkám nás potěšilo,"podotkla pro E15 mluvčí podniku Jitka Němečková. "Nicméně vzhledem k tomu, že nejde o jediný soudní spor iniciovaný ze strany Právovárečného měšťanstva v Plzni, i nadále budeme důsledně hájit svá práva." Právovárečné měšťanstvo v Plzni je nejstarší stavovskou korporací v Čechách a tvoří ho vlastníci 250 právovárečných domů v Plzni, mezi nimiž jsou i město a univerzita. Podnikalo pod firmou Měšťanský pivovar v Plzni, která mezi válkami vlastnila většinu akcií Plzeňského Prazdroje.

Tento pivovar byl znárodněn v roce 1945. Právovárečníci jsou přesvědčení, že proces nebyl dokončený a po roce 1989 navíc nenastalo žádné majetkové vyrovnání. „V archivu Úřadu pro průmyslové vlastnictví neexistuje jeden relevantní doklad, podle kterého by přešly známky na Plzeňské pivovary, národní podnik v Plzni, což je předchůdce dnešního Plzeňského Prazdroje,” vysvětlil Svoboda. Kromě ochranných známek se právovárečníci domáhají také budov a pozemků v areálu plzeňského pivovaru. S tím Plzeňský Prazdroj nesouhlasí. "Máme zato, že všechny nároky byly v minulosti uspokojeny a charakter této aktivity je pouze spekulativní," dodala jeho mluvčí Němečková. Snahy měšťanstva byly dosud odmítány pro jeho údajnou neexistenci. V roce 2013 ale Nejvyšší soud rozhodl, že je kontinuálně existujícím subjektem práva. Krajský soud pak zapsal Měšťanstvo do obchodního rejstříku s datem vzniku 25. února 1842. Umožnil mu tak hájit své nároky a práva soudní cestou.



Czech Craft Beers otevřela v Brně-Medlánkách nový minipivovar

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Průmyslová automatizaceAutor:ČTKMoravia

Společnost Czech Craft Beers, a.s. otevřela v Brně-Medlánkách nový minipivovar. Náklady na nákup technologie a adaptaci areálu se pohybují v milionech korun. Firma bude v Medlánkách vyrábět spodně kvašená piva pod značkou Moravia, která se v Brně vařila naposledy v první polovině 20. století. Majitelé Czech Craft Beers chtějí v podobných projektech pokračovat a stavět další pivovary. Zástupci společnosti to dnes řekli novinářům.

Medlánecký minipivovar bude jedním z nejmodernějších v České republice. Podle sládka Jana Grmely bude většinu procesů výroby možné řídit počítačem. Skupina Czech Craft Beers v Brně provozuje i minipivovar Lucky Bastard, který dělá svrchně kvašená piva. Nový minipivovar má v současné době kapacitu 6000 hektolitrů ročně s předpokládaným navýšením na 9000 hektolitrů v polovině příštího roku. Tím se medlánecký pivovar stane jedním z největších minipivovarů v regionu, přiblíží se tak hranici průmyslového pivovaru.

Na jihu Moravy je nyní kolem 50 minipivovarů a další vznikají. Nová skupina se přesto konkurence nebojí. "Pokud se podíváme na trh českého řemeslného piva, vidíme zde velký podíl restauračních pivovarů, které své pivo ven nabízejí jen minimálně a vaří zejména pro svoji pivnici. To je případ i samotného Brna, kde sice v současnosti funguje pivovarů hned několik, nicméně jen dva jsou zaměřeny čistě na výrobu piva na prodej mimo svůj podnik," uvedl k situaci na trhu obchodní ředitel Czech Craft Beers Petr Měcháček. Podle něj je stále na českém trhu velký prostor pro přesun konzumentů od velkých značek k menším pivovarům. Počet minipivovarů v tuzemsku každoročně roste. Jejich oborový svaz odhaduje, že už jich je více než 350. Na samotné jižní Moravě se vaří pivo ve zhruba 50 minipivovarech, z toho asi pětina z nich je na území Brna, tři například v Tišnově.

Minipivovary v Česku také zanikají, podle odborníků jde přibližně o jeden na 30 nově vzniklých, některé se také přesouvají dalšími investicemi do kategorie průmyslových pivovarů nad hranici 10.000 hektolitrů výstavu ročně. Skupina Czech Craft Beers do budoucna plánuje otevřít další minipivovar v blízkém okolí Brna a ještě jeden větší, než je ten medlánecký. "Konkrétnější, vzhledem k probíhajícím jednáním, prozatím být nemůžeme. Finančně se pohybujeme v řádu vyšších desítek milionů korun, které bychom rádi investovali do rozvoje pivovarnictví v Jihomoravském kraji," doplnil jeden z investorů pivovarského projektu Martin Šibal.

V Kamenici n. L. zahájil provoz pivovar obnovený po 70 letech

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Průmyslová automatizaceAutor:ČTKKamenice nad Lipou

V Kamenici nad Lipou dnes slavnostně zahájil provoz pivovar obnovený po přestávce trvající 70 let. Nové výrobní technologie jsou umístěné v opravené budově někdejšího panského pivovaru poblíž zámku. Ve velké varně je možné za rok uvařit 10.000 hektolitrů piva. Obohacovat nabídku o pivní experimenty umožňuje sousední malý pivovar vytvořený z bývalé pivovarské lednice.

Pivovar v Kamenici nad Lipou skončil v roce 1947, budova naposled sloužila jako sklady. Společnost Pivovar Kamenice, která koupila chátrající areál loni, mu vrátila podobu po poslední přestavbě provedené Jakobem Rudolfem Geymüllerem v roce 1861. Původní klenuté stropy má varna, mohutný ležácký sklep i pivnice. "Omluvte ještě některé kosmetické vady na kráse pláště, ale vevnitř je pivovar plně funkční," řekl dnešním návštěvníkům jednatel společnosti Milan Houška, který je hlavním aktérem záchrany pivovaru. Investoval do něj peníze ze svého předchozího podnikání ve strojírenství.

Nové Kamenické pivo zachutnalo i vnuku někdejšího majitele pivovaru Rudolfu Geymüllerovi. "Musím říci, že tady vznikl opravdu klenot," řekl k obnově areálu v úvodu slavnosti. Přes nevlídné počasí s deštěm se jí zúčastnily stovky lidí. Za významnou událost považuje obnovení pivovaru také kamenický starosta Ivan Pfaur. "Naposledy tady byly sklady a bylo to žalostné, už to nefungovalo," řekl ČTK. Krátce před polednem novou varnu požehnal kněz Václav Šika.

Pivovar Kamenice se roční výrobní kapacitou zařadí mezi větší pivovary, jichž je na Vysočině zatím pět. Nové pivovary se v posledních letech v Česku rodí takřka nepřetržitě a je jich už více než 400. Například stránky Pividky.cz nyní registrují 408 pivovarů, z toho 43 průmyslových a 365 minipivovarů. Za hranici mezi minipivovary a velkými pivovary se obecně považuje výstav 10.000 hektolitrů piva ročně. Minipivovary také platí nejnižší spotřební daň, různě sníženou sazbu však mají i pivovary až do ročního výstavu 200.000 hektolitrů, které jsou označovány za malé nezávislé pivovary.

Jako nové pivovary vznikají takřka výhradně minipivovary. Po roce 1989 bylo založeno i několik větších pivovarů - v Chotěboři, v Břeclavi, v Koutě na Šumavě a letos obnovený v Kutné Hoře. Z kategorie minipivovarů "vyrostly" například pivovary v Úněticích u Prahy a v Kácově na Benešovsku.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.21.04.2018 15:476.159/6.159