Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Budvar rozšíří příští rok kapacitu stáčení piva do plechovek

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:České novinyAutor:ČTKBudvar

Budějovický Budvar rozšíří příští rok kapacitu stáčení piva do plechovek o 40 procent. V prvním čtvrtletí roku 2018 zprovozní nové skladové prostory. Do roku 2020 investuje pivovar dvě miliardy korun. V rozhovodu s ČTK to řekl ředitel Budvaru Petr Dvořák.

Pivovar, jehož loňský roční výstavy byl 1,61 milionu hektolitru, nyní stáčí ročně do plechovek 300.000 hektolitrů. Kapacitu linky na plechovky zvětší na začátku příštího roku o 40 procent, investuje přes 27 milionů Kč. "Zatím postačí vyměnit hlavní plnič, což by nás mělo dostat blíž poptávce. Dlouhodobě budeme muset uvažovat o další plechovkové lince," řekl jedenačtyřicetiletý ředitel, který vede podnik od května.

Podle něj dnes Budvar prodává pivo příliš levně, má především příliš nízkou promoční cenu, to jest akční prodejní cenu v regálech obchodů. "Budvar jde cestou nekompromisní kvality a tomu musí odpovídat i cena. Je to komplexnější proces než čisté zdražení. Ceníková cena je jenom jeden z faktorů, v ní jsme relativně správně, můžeme se bavit o drobných desítkách haléřů a menších korunách. Promoční cena je většinou v dikci řetězců, ale jeden z důvodů aktuálního převisu poptávky po našem pivu je, že promoční cenu máme relativně nízkou," řekl Dvořák.

Ředitel chce Budvar více prosadit v prémiovém segmentu. Myslí si, že k tomu zatím chybí pivovaru emoce spojené se značkou. "To znamená, abych jako spotřebitel měl tu značku rád. Tam nás čeká velký kus práce pro marketingové oddělení," řekl Dvořák, který hledá nového šéfa marketingu.

Za nejbolavější místo ředitel považuje stáčecí linky, jejichž kapacita nestačí uspokojit poptávku a brzdí zájem některých zákazníků ze zahraničí. Až Budvar dokončí logistické centrum, které zprovozní v prvním čtvrtletí 2018, začne hned v létě stavět novou halu, v níž bude nejpozději od června 2019 fungovat nová stáčecí linka.

Budvar zaměstnává 670 lidí, chybí mu dvě desítky zaměstnanců, dělníci na stáčecích linkách nebo řidiči vysokozdvižných vozíků. Mzdy letos vzrostou o víc než 3,5 procenta, průměrný plat v Budvaru je nad celostátním průměrem. "Naši lidé jsou přetíženi, což souvisí s tím, že pivovar jede za hranicí svých možností. Jedeme dlouhé, nepřetržité provozy a každý výpadek a nedostatek lidí se rychle promítá do snížení kapacity. Moje priorita je, abychom se stali nejzajímavějším zaměstnavatelem v regionu," řekl Dvořák, rodák z Liberce, který teď žije v Českém Krumlově.

Budvar loni prodal 1,61 milionu hektolitrů piva, nejvíce v jeho historii a měl rekordní tržby 2,54 miliardy Kč. Pivovar, který vlastní stát, letos investuje 750 milionů. Dvořák je bývalý manažer Plzeňského Prazdroje a ředitelem marketingu v Pivovarech Staropramen. Ve funkci nahradil Jiřího Bočka, který po 25 letech na konci loňského roku rezignoval.

Budvar rozšíří příští rok kapacitu stáčení piva do plechovek, pivo prý prodává levně

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Průmyslová automatizaceAutor:ČTKBudvar

Budějovický Budvar rozšíří příští rok kapacitu stáčení piva do plechovek o 40 procent. V prvním čtvrtletí roku 2018 zprovozní nové skladové prostory. Do roku 2020 investuje pivovar dvě miliardy korun. V rozhovodu s ČTK to řekl ředitel Budvaru Petr Dvořák.

Pivovar, jehož loňský roční výstavy byl 1,61 milionu hektolitru, nyní stáčí ročně do plechovek 300.000 hektolitrů. Kapacitu linky na plechovky zvětší na začátku příštího roku o 40 procent, investuje přes 27 milionů Kč. "Zatím postačí vyměnit hlavní plnič, což by nás mělo dostat blíž poptávce. Dlouhodobě budeme muset uvažovat o další plechovkové lince," řekl jedenačtyřicetiletý ředitel, který vede podnik od května.

Podle něj dnes Budvar prodává pivo příliš levně, má především příliš nízkou promoční cenu, to jest akční prodejní cenu v regálech obchodů. "Budvar jde cestou nekompromisní kvality a tomu musí odpovídat i cena. Je to komplexnější proces než čisté zdražení. Ceníková cena je jenom jeden z faktorů, v ní jsme relativně správně, můžeme se bavit o drobných desítkách haléřů a menších korunách. Promoční cena je většinou v dikci řetězců, ale jeden z důvodů aktuálního převisu poptávky po našem pivu je, že promoční cenu máme relativně nízkou," řekl Dvořák.

Ředitel chce Budvar více prosadit v prémiovém segmentu. Myslí si, že k tomu zatím chybí pivovaru emoce spojené se značkou. "To znamená, abych jako spotřebitel měl tu značku rád. Tam nás čeká velký kus práce pro marketingové oddělení," řekl Dvořák, který hledá nového šéfa marketingu.

Za nejbolavější místo ředitel považuje stáčecí linky, jejichž kapacita nestačí uspokojit poptávku a brzdí zájem některých zákazníků ze zahraničí. Až Budvar dokončí logistické centrum, které zprovozní v prvním čtvrtletí 2018, začne hned v létě stavět novou halu, v níž bude nejpozději od června 2019 fungovat nová stáčecí linka.

Budvar zaměstnává 670 lidí, chybí mu dvě desítky zaměstnanců, dělníci na stáčecích linkách nebo řidiči vysokozdvižných vozíků. Mzdy letos vzrostou o víc než 3,5 procenta, průměrný plat v Budvaru je nad celostátním průměrem. "Naši lidé jsou přetíženi, což souvisí s tím, že pivovar jede za hranicí svých možností. Jedeme dlouhé, nepřetržité provozy a každý výpadek a nedostatek lidí se rychle promítá do snížení kapacity. Moje priorita je, abychom se stali nejzajímavějším zaměstnavatelem v regionu," řekl Dvořák, rodák z Liberce, který teď žije v Českém Krumlově.

Budvar loni prodal 1,61 milionu hektolitrů piva, nejvíce v jeho historii a měl rekordní tržby 2,54 miliardy Kč. Pivovar, který vlastní stát, letos investuje 750 milionů. Dvořák je bývalý manažer Plzeňského Prazdroje a ředitelem marketingu v Pivovarech Staropramen. Ve funkci nahradil Jiřího Bočka, který po 25 letech na konci loňského roku rezignoval.

Samson se opět představí na výstavě Země živitelka. Poprvé po sedmi letech

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Pivovar SamsonAutor:Pavel OrálekSamson

Poprvé po sedmi letech se pivovar Samson účastní výstavy Země živitelka, v pavilonu B4 nebude chybět jeho stánek. Ve čtvrtek 24. srpna se navíc v areálu českobudějovického výstaviště v pavilonu R2 koná workshop AB InBev o využití inovativních informačních technologií pro výrobu sladovnického ječmene. Jde o další důkaz, že tři roky spolupráce Samsonu s novým vlastníkem, skupinou AB InBev, mají pozitivní dopad na českobudějovický pivovar.

„Jako budějovičtí občané se rádi podílíme na legendární výstavě, jejíž prestiž přesahuje hranice naší republiky,“ říká ředitel pivovaru Samson Daniel Dřevikovský. „V našem stánku v pavilonu B4 chceme seznámit zájemce s našimi produkty a hlavně strategií, která by měla brzy vrátit pivovar Samson na jedno z předních míst v Česku,“ doplňuje.

Samson v posledních třech letech těží z investic největšího pivovarnického koncernu na světě, kterým je společnost AB InBev. „Finanční injekce AB InBev dosáhla přibližně 400 milionů korun. Nejvíce prostředků šlo do modernizace strojovny, kvasných nádob, filtrační linky, tanků na filtrované pivo, skladů, na nové zařízení pro pasterizaci, do sanitační stanice a chlazení,” tvrdí ředitel Dřevikovský.

I manažeři AB InBev si transakci v České republice pochvalují. „Jsme spokojení s tím, jak se věci v Samsonu posouvají k lepšímu. Cesta, kterou jsme si vytýčili, je správná. Rádi se spojujeme s kvalitními značkami a tou Samson rozhodně je. Věříme, že ho čeká velmi úspěšná budoucnost,” míní viceprezident AB InBev Lucas Lira.

Do Českých Budějovic míří i lidé z vedení AB InBev. Ve čtvrtek 24. srpna promluví na workshopu s názvem SmartBarley aneb přínos inovativních informačních technologií pro výrobu sladovnického ječmene Katie Hoardová, globální ředitelka zemědělských inovací AB InBev. „V České republice představíme vůbec poprvé náš koncept, který na základě dat z celého světa může významně pomoct místním pivovarům i samotným pěstitelům sladovnického ječmene. Je to náš příspěvek do 21. století,” říká Hoardová s tím, že ji těší, že tuto novinku bude prezentovat právě v České republice, zemi s bohatou pivní tradicí.

Pivovar Samson, a.s., České Budějovice patří do portfolia společnosti AB InBev, která je největším světovým pivním koncernem. Mezi jeho další značky patří například Stella Artois, Corona či Foster´s. Česká republika jako pivní velmoc si v jeho portfoliu získává čím dál důležitější postavení, čemuž napomáhá investování do jejích tradičních značek, jako je právě Samson.

V pivovarech zažívají léto snů a objednávky musejí odmítat

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Svitavský deník

Pivovarům v kraji se daří lépe než v minulých letech. Čekají ale, jak prodej ovlivní protikuřácký zákon.

„Omlouváme se všem našim zákazníkům, ale z důvodu malé kapacity pivovaru a velkého zájmu o naše točené pivo nestáčíme do konce prázdnin do skleněných lahví ani do pet lahví,“ stojí na facebookových stránkách minipivovaru z Litomyšle.

Nejen zde zažívají nadmíru vydařený rok. Mrzet je může pouze to, že nestačí uspokojit potřeby svých zákazníků. ,,Letos už nám dvakrát došlo pivo. Jednou úplně a nyní nemůžeme stáčet do lahví, aby bylo v hospodě. Zájem o naše pivo nás těší. Léto a celou sezonu považujeme bezesporu za úspěch,“ hodnotil provozovatel Veselky Jiří Kohák.

DAŘÍ SE MALÝM I VELKÝM PIVOVARŮM
Za vysokou spotřebou piva stojí prázdninový turistický ruch, ale i teplý červenec. Nejen tyto faktory ovlivnily prodej piva i v dalších pivovarech. „Produkce se letos zvedla až o padesát procent. V červenci jsme nestíhali, a dokonce jsme museli odříkat objednávky a snižovat příděly,“ popsal problémy spojené s větším zájmem o pivo Jaroslav Kutílek z pivovaru ve Žlebských Chvalovicích na Chrudimsku.

Pořádně ohánět se musí i v pivovarech okresu Ústí nad Orlicí, například v Žamberku či Vysokém Mýtě. Žamberští vyrábí pivo s kancem na etiketě už dvacet let a prokurista pivovaru Jiří Chmelan sezonu hodnotí jako o trochu lepší než ty minulé. I on tedy pozoruje vyšší zájem o pivo v letošním roce. „V sezoně vyrobíme čtyři tisíce litrů piva týdně,“ nastínil čísla s tím, že uspokojit poptávku není jednoduché. Pivovar totiž pivo různých druhů dodává do měst po celé republice, ale i do Polska.

Podobně jako ostatní mluví o letošním létě i sládek vysokomýtského pivovaru Evžen Řehák. „Teplých dnů bylo dost a my musíme napnout síly, abychom vyhověli všem objednávkám,“ uvedl sládek. Ročně tu vyrobí 300 hektolitrů piva různých druhů a čepují je převážně v regionu.
Vyššímu zájmu o zlatavý mok z regionu pomáhají i pivní festivaly a slavnosti, kde se mohou méně známé značky ukázat v dobrém světle. Zákazníci ale nepřecházejí od velkých pivovarů v kraji k těm menším, i v Pardubicích a Poličce totiž letošní rok hodnotí zatím lépe než ten uplynulý.

OBCHODNÍ ŘETĚZCE MĚNÍ DODAVATELE
„Daří se nám velmi dobře. Lidé často chodí například i na pivní speciály. Úspěch sklízí i kaštanovo-medové pivo, které se vaří v minipivovaru Arnošt,“ uvedl PR manažer pivovaru Pernštejn Roman Marčák. Pokles prodeje zaznamenal pouze u lahvových piv, jelikož je pivovar přestal prodávat do některých obchodních řetězců.

Také v Poličce se pivovar pohybuje na hranici kapacity. Pozitivní vliv na růst prodeje měla podle majitele Karla Witze i elektronická evidence tržeb (EET). „Velkoobchody často odebíraly od kdekoho. Nyní musí vše vykazovat kvůli EET, a tak nás často oslovují. Odběratele jsme tak obměnili asi z dvaceti procent a některé musíme odmítat,“ popsal situaci kolem diskutované evidence tržeb Witz.

I přes povzbudivá čísla zůstávají zatím někteří majitelé pivovarů klidní a čekají až na čísla konečná, která budou mít na začátku příštího roku. Některé novinky se totiž přes léto ještě plně nepromítly do prodeje.

Podle Romana Marčáka z Pardubického pivovaru Pernštejn bude u celkového hodnocení úspěšnosti roku záležet na tom, jak se na prodejích sudového i lahvového piva projeví protikuřácký zákon. „Na konci léta restaurace zavřou zahrádky a hosté se budou muset přesunout do interiérů hospod,“ připomenul Marčák. Hrozí tak, že kuřáci, kteří v létě využívali zahrádky, místo návštěvy restaurace zůstanou doma, a tím klesne počet vytočených piv.

Egypťané jdou na žízeň s půllitrem v ruce. Před chmelem dávají přednost cukrové třtině

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Rozhlas.czAutor:Štěpán Macháček

V úmorných letních vedrech si také Egypťané dopřávají vychlazený mok z orosených sklenic s pěknou pěnou na povrchu. Žízeň je veliká, a tak nezůstává jen u jednoho půllitru. Přesto jdou domů krokem rovným a příjemně osvěžení. V egyptských pouličních občerstvovnách si totiž nechávají sklenice naplnit vším možným, jen ne pivem.

Rozpálené ulice, spousta aut, teplota 40 stupňů ve stínu – prostě klasická káhirská letní pohoda, před kterou se každý snaží uklidit, nejlépe někam k moři. No a ti chudáci, kteří musí v srpnu v Káhiře zůstat, včetně autora této reportáže, potřebují každou chvíli hasit žízeň. A na tohle jsou v Egyptě bezvadně zařízení.

Před krámkem stojí na ulici jakési snopy z třtinových klacků. Jde o netradiční poutač, který zve kolemjdoucí, aby vstoupili a ochutnali zdejší oblíbený nápoj – třtinovou šťávu.

Přeslazená tráva
Stejně jako všichni káhirští džusaři i Ašraf láká kolemjdoucí cinkáním typické nerezové nádoby a hned mi z ní za pultem z velké výšky zkušeně nalévá přímo do sklenice. Orosený půllitřík se plní studenou, bílou, lehce nazelenalou tekutinou s pěnou na vrchu.

Je to příšerně sladké, ostatně to se dá čekat, když jde o šťávu vyždímanou přímo z cukrové třtiny. Chutná to trošku jako přeslazená, ve vodě rozmixovaná tráva. Ale po pár locích, když mi chladná, sladká šťáva pomalu stéká rozpáleným jícnem do žaludku, je to v tom horku docela slastný pocit. Půllitr za šest korun? Tak ještě jednou, prosím.

„Šťáva z cukrové třtiny má spoustu zdravých účinků. Čistí například ledviny – líp než pivo. A s mírou si ji můžou dát i cukrovkáři,“ vysvětluje mi šéfdžusař Mahmúd. Ráno si prý rozhodně mám dát sklenici na lačno - je to dobré také na žaludek.

Lisujeme všechno, co má šťávu
Další klacek třtiny pomalu mizí ve velkém elektrickém lisu a z kohoutku dole už vytéká do nerezové nádoby nazelenalá šťáva. „Tak jednou za týden přijede náklaďák s třtinovými klacky z pole,“ vysvětluje džusař. „Nastrkáme je támhle do patra a postupně je odebíráme a lisujeme.“

Krámek je malý, ale teď v podvečer je tu rušno. Éterem létají objednávky a lisy a mixéry jedou na plné obrátky. Lidé sedí venku u stolečků až doprostřed vozovky – to ale v Káhiře nikomu nevadí, řidiči se vyhnou – a prolévají se různými šťávami.

Kromě třtinové nabízejí snad ze všeho, co má zrovna sezónu. Nad vchodem se teď v síťkách houpají manga, granátová jablka, kvajávy, žluté melouny nebo avokáda a lákají na osvěžující občerstvení. Koktejl na přání vám tu vylepší ještě mlékem, zmrzlinou či oříšky.

„Rozhodně si dám radši šťávu než třeba coca-colu. Je to zdravější a taky chutnější. Když mi vyprahne, tak jedině přírodní džus. A nejlepší je samozřejmě z cukrové třtiny,“ říká pán ze sousedství, který si tu dává jedno třtinové od cesty na stojáka.

Uvařili Zlosyna! Pivo, které si hraje s odkazem čarodějnických procesů

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Magazín PatriotAutor:Tomáš SvobodaZlosin

Návštěvy regionálních minipivovarů se staly hlavní náplní seriálu „Pivní mapa“, ve kterém se Magazín PATRIOT soustředil výhradně na Moravskoslezský kraj. Nyní jsme se však v rámci volného pokračování podívali také za jeho hranice. A to do Jeseníků, kde byl naší další zastávkou jeden malý pivovárek z Velkých Losin.

Do Velkých Losin, což je městečko v podhůří Hrubého Jeseníku, lidé jezdí nejčastěji ze tří důvodů. Zajímají je lázně, historické památky v podobě zámku a poslední ruční papírny v Evropě a pak také čarodějnické procesy.

Právě odkaz temné doby konce 17. století, kdy celému regionu Šumperska naháněly hrůzu procesy řízené zlotřilým inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu, který jen na losinském panství nechal upálit 56 lidí, je stále přítomný.

A to v notně překvapivých souvislostech, jako je například založení lokálního minipivovaru. Kdo by čekal klasický příběh o oživení tradice v místech, kde se pivo už od nepaměti vařilo, bude možná zklamán.

Ano, ve Velkých Losinách byl sice od 14. do 18. století pivovar, jehož zlatavý mok zřejmě okusil i inkvizitor Boblig, avšak ten novodobý vznikl zcela jinde a za okolností odpovídajících potřebám a trendům 21. století.

Šli do toho po dvou letech příprav
S Romanem Žilkou, zakladatelem pivovaru s příznačným názvem „Zlosin“, se setkáváme v prostorách bývalé ozdravovny Brněnka, která leží mimo hlavní turistický ruch. Do strání nad Velkými Losinami dříve vysílalo město Brno svoji mládež, aby pookřála na čerstvém vzduchu.

„Penzion jsme koupili už před delší dobou a přemýšleli nad tím, jak takový poměrně velký objekt využít. Základem bylo ubytování a restaurace, ale my chtěli ještě dalšího, co by k nám lidi přilákalo, protože nejsme přímo v centru dění,“ začíná vyprávět mladý pivovarník.

Přestože se profesně zabývá obchodem, o pivo se v posledních letech zajímal velmi intenzivně. Nejprve jako zvědavý konzument, který rád objevoval nová piva od malých výrobců. Postupně si však zjišťoval také informace o náročnosti výroby a pracoval na základech vlastního projektu.

„Měli jsme sice vyhovující prostory, ale i tak jsme na projektu pracovali asi dva roky, než přišla realizační fáze. První pivo jsme uvařili v srpnu loňského roku,“ pokračuje Roman Žilka, zástupce jednoho z nováčků na pivní mapě.

Na doporučení kolegů z branže stavěli pivovar rovnou se zkušeným budoucím sládkem, což je ideál, pokud chcete předem vychytat mouchy a začít od prvního dne vařit opravdu profesionálně. To se povedlo, společně vyladili receptury a sestavili stálou nabídku tří piv.

Ležáky, tedy světlou jedenáctku a polotmavou dvanáctku, doplňuje svrchně kvašená patnáctka typu Indian Pale Ale.

Problém? Jedině kapacita varny
„Když to vidím zpětně, postavil bych dneska pivovar o něco větší. Poměrně záhy jsme totiž narazili na to, že máme piva málo. Dodavatelé technologií nám sice říkali, že k tomu dojde, ale my tomu nevěřili. Byli jsme přece jen opatrní,“ říká náš průvodce pivovarem, pro který chystá další investici.

Na podzim budou rozšiřovat ležácký sklep o šest nových tanků. Potřebují totiž zvednout roční výstav ze současných 700 hektolitrů na tisíc. Tím bude dosaženo maximální kapacity varny. „Více tady nelze uvařit. S rozšířením kapacity chceme dělat i další speciály. Našeho sládka to baví a taky pro lidi je fajn, když u nás ochutnají něco nového,“ doplňuje Roman Žilka.

Rok provozu mu ukázal, že vyšší kapacita je optimální tehdy, když pivo vaříte pro sebe a zároveň dodáváte po okolí. Ve Velkých Losinách spolupracují například s lázněmi, ale zásobují třeba také nedaleký ski areál Kouty.

Značka „Zlosin“ pohrávající si s lokálním patriotismem i temnou minulostí, kterou evokuje červené ypsilon v logu pivovaru, funguje nad očekávání. V rámci jejich byznys plánu zkrátka vítězí optimistická varianta.

„Šli jsme do toho s tím, že chceme vařit pivo na velmi slušné úrovni. Nepochyboval jsem, že to bude fungovat, když k tomu navíc přidáme kvalitní marketing. Díky zkušenostem z obchodu vím, že práce se značkou je pro úspěch na trhu zásadní,“ upozorňuje náš průvodce na důležitý obchodní aspekt.

Do Losin za historií i za pivem
Z pivovaru, který pro něj zůstává koníčkem, chce vybudovat další turistickou zajímavost, což je vzhledem k charakteru Velkých Losin přirozené. Štamgasti se však už také postupně formují. V létě hlavně kolem kolem venkovního výčepu a velké zahrádky.

„Věřím, že se nám podařilo navázat na lokální historii včetně čarodějnických procesů. Nechtěli jsme to příliš zdůrazňovat, ale k místu to patří. Ostatně, člověk to najde v našem logu, ačkoli některým hostům vše dojde třeba až po týdnu pobytu,“ usmívá se Roman Žilka.

Ať už chcete ve „Zlosinovi“ vidět nevinný fakt, že je z Losin, nebo inkvizitorskou historii v podání zlosyna Bobliga, jisté je jedno. Na pivní mapě přibylo další pivo s unikátním příběhem, který láká k ochutnání. A o tom to vlastně celé je.

Nebo ne? Jak se vlastně v Jeseníkách dívají na pokračující boom minipivovarů?

„V blízkém okolí máme pět malých pivovarů, ale nemám pocit, že bychom si konkurovali. Myslím si, že minipivovary celkově kultivují český trh s pivem. Pivní kultura jde správným směrem, protože lidé chtějí ochutnávat lokální piva a jejich odbornost a náročnost je stále větší,“ dodává na závěr.

Minipivovar Zlosin
Místo: Žárovská 10, Velké Losiny
Druhy piv: vaří spodně i svrchně kvašená nefiltrovaná a nepasterizovaná piva, v nabídce je stabilně světlý ležák Zlosin 11°, polotmavý ležák Zlosin 12° a IPA 15°
Výstav: zhruba 700 hektolitrů za rok

SLÁDEK: V hospodě může pivo chutnat jako v pivovaru

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Lidovky.czAutor:Pavel Zítek

O tom, že pivo v pivovaru chutná vždy skvěle asi nikdo z nás nepochybuje. Kdo to zažil, ví a při vzpomínce se mu určitě hrnou do pusy sliny. No a dopřát si stejný zážitek z chuti čerstvého piva i v hospodách už dneska ale jde taky.

K mé práci patří objíždění hospod v různých koutech naší republiky, vím tedy z vlastní zkušenosti, že jsou podniky, kde pivo jako v pivovaru skutečně chutná, ale bohužel jsou i takové, do kterých bych jako host už podruhé nevkročil. Naštěstí takových je čím dál méně.

Pro dokonalý zážitek z piva je nutné, aby do sebe zapadalo mnoho kroků. Nejprve se o to musíme postarat v pivovaru, poté následuje kvalitní rozvoz a ve finále musí o pivo pečovat i hospodský a výčepní. Stačí, aby se v tomto řetězci stala někde malinká chyba, někdo na něco zapomněl a chuť jako v pivovaru je ta tam.

Co je tedy pro čerstvost chuti piva důležité? Už v pivovaru musíme udělat maximum, aby pivo vydrželo čerstvé co nejdéle. Naprostá čistota ve výrobě je samozřejmá, to je jasné všem. Co už ale nebývá tak známé je, že největším nepřítelem čerstvosti piva je kyslík. Ano, kyslík! Při výrobě a vlastně i v průběhu celé cesty piva až k vám do půllitru je zásadní, aby se pivo nedostalo se vzduchem do kontaktu. Když na stůl dostanete pivo, které už na první pohled vypadá unaveně, vězte, že se kdesi po cestě z pivovaru k vám skamarádilo se vzduchem. Nejčastěji to bývá při nesprávném čepování.

Nějaká ta chybička, která pivaře ochudí o skvělý zážitek, se občas stane i při dopravě. Cesta z pivovaru do hospody by měla být co nejrychlejší. Víte třeba, že od doby co tankové pivo opustí bránu pivovaru, uběhne jen pár hodin, než dorazí do hospody? Obdobně by to mělo být i se sudy. Pivo nemá rádo teplotní šok, a proto by rozhodně nikdy nemělo stát dlouhou dobu v autě, ať už v zimě na mrazu nebo v létě na sluníčku. To si pak na něm nepochutnáte.

Asi nejvíce rizikovým místem a dobou, kdy se rozhoduje o vašem chuťovém zážitku je samotná hospoda a um výčepního. Pivo se musí skladovat v chladu, suchu a tmě. Pokud tomu tak není a vidíte, že sudy s pivem stojí naskládané někde na chodbě, pak raději změňte podnik. Perfektní chuť také závisí na péči o čepovací zařízení, pravidelném čištění trubek, správném tlačném plynu u sudového piva a na výčepním. I ve fázi čepování se totiž musí zabránit styku piva se vzduchem. Jediné hustá krémovitá pěna totiž dokáže pivo před oxidací ochránit. Zkrátka, jak se říká: „Sládek pivo vaří, ale výčepní ho dělá.“

Pochutnat si i v hospodě na pivu jako z pivovaru je rozhodně možné. Vše ale závisí na lidech. Pokud o pivo po celou dobu pečují jen ti, kteří ho skutečně milují, pak je perfektní výsledek zaručen. Naštěstí takových opravdu přibývá.

Sládek Gambrinusu kontroloval chmel, sklizeň ale teprve začíná

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:České nápojeGambrinus

Letošní úroda chmele by mohla být dobrá. Shodli se na tom předseda představenstva CHMELAŘSTVÍ, družstvo Žatec Zdeněk Rosa a Pavel Zítek, sládek pivovaru Gambrinus přímo na chmelnici s odrůdou Sládek v Lenešicích v Žatecké chmelařské oblasti.

Po loňském extrémně dobrém výnosu, sice letos chmelaři očekávají nižší sklizeň, a to okolo 6000 tun chmele, kvalita by ale měla být v pořádku. “Nižší předpokládaný výnos u raných odrůd je dán zejména vysokými teplotami v průběhu června a následným dlouhým obdobím sucha” informoval Zdeněk Rosa.

Na Žatecku a Lounsku se začaly v těchto dnech sklízet chmelnice s odrůdou Žatecký poloraný červeňák. Odrůda Sládek, kterou přijel na chmelnici zkontrolovat Pavel Zítek z plzeňského Gambrinusu si na sklizeň sice ještě počká více než týden, ale sládek Gambrinusu už má jasno: „Chmel Sládek, ze kterého vaříme naše piva, je odrůda velmi bohatě nasazená hlávkami s optimálním vyvážením aromatických a hořkých látek, která zraje jako jedna z posledních. Podle dnešní prohlídce mám už ale jistotu, že pivo z letošního chmele bude dobré.“

Výčepní legenda Pavel Dušek umí se štamgastem i mlčet

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:České nápoje

Do síně slávy českých výčepních byl dnes večer uveden Pavel Dušek, výčepní plzeňské restaurace U Sedlerů na pražském Karlově náměstí. Čestný titul Výčepní legenda Pilsner Urquell uděluje Plzeňský Prazdroj těm výčepním, kteří poctivým přístupem ke svému řemeslu a mistrovstvím, s jakým zacházejí s pivem, pomáhají udržovat českou pivní kulturu na vysoké úrovni.

K Pavlu Duškovi chodila na pivo kulturní elita v čele s Josefem Vinklářem, Waldemarem Matuškou, Petrem Čepkem, Vlastimilem Harapesem a básníkem Josefem Topolem. Pravidelným hostem býval i dramatik a prezident Václav Havel. Pavel Dušek má pověst baviče a je mezi kolegy skutečnou legendou. Rada, kterou prý nejčastěji dává štamgastům a hostím zní: „Když vidíte, že výčepní pije limonádu, běžte raději jinam.“ Na pivo chodí nejraději sám: „Líp si tak plzeň vychutnám,“ konstatuje letošní výčepní legenda.

„Výčepní, kteří se stávají legendami, si po celý svůj profesní život dokázali udržet styl a způsob čepování hladinky. I díky nim dnes můžeme mluvit o unikátní české pivní kultuře,“ vysvětluje důvody ocenění starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka. Plzeňský sládek připomíná, že výčepní byl vždy ten nejdůležitější člověk v hospodě: „Výčepní býval výkladní skříní každé hospody a pečoval o pivní kulturu. Tato tradice se během období socialismu přerušila. Naším cílem je ji obnovit. Faktem je, že šéfkuchař vévodí kuchyni, ale výčepní je ten, kterého hosté vidí jako prvního, a kdo garantuje, že podávané pivo je v pořádku.“

Pavel Dušek začínal na Malé Straně v Praze, kde měl příležitost se učit čepovat na hladinku od legendárního výčepního Čiháka. Dnes za ním můžete zajít do restaurace U Sedlerů na Karlovo náměstí v Praze. „Výčepní musí samozřejmě zvládnout kompletní techniku čepování piva a péče o něj. Součástí jeho práce je ale i komunikace s hostem. Musí umět vycítit jeho náladu, a když si chce povídat, tak si s ním povídat, anebo ho nechat mlčet, když si to přeje,“ říká Pavel Dušek, který za pípou stojí už od roku 1976, tedy více než čtyři desítky let.

„Naší snahou je, abychom řemeslo výčepních vrátili na výsluní. Dříve štamgasti za svým výčepním neváhali cestovat přes celé město. Hosté většinou vědí, kde najdou za pípou ty největší osobnosti, za kterými mají důvod se do hospody vracet,“ dodává Václav Berka.

Titul Výčepní legenda získalo od Plzeňského Prazdroje již osm výjimečných hostinských, kteří předávají své profesní zkušenosti dál, a zvyšují tak úroveň české pivní kultury.

VÝČEPNÍ LEGENDY PILSNER URQUELL
Karel Hulata z hostince U Zlatého tygra v Praze čepuje pivo na hladinku už čtyři desetiletí. Na jeho „hladinky“ stojí hosté frontu.

František Šlapák působí v restauraci U Reinerů v Písku přes dvacet let. Řemeslo výčepního považuje za své poslání.

Roman „Ozzy“ Smolík z pražské restaurace Bredovský dvůr vyznává nejen plzeňský ležák, ale také heavy metal.

Tomáš Dastych čepoval v plzeňské restauraci U Rudolfina. I v důchodu má stále jedno přání – a to, aby čeští hospodští byli hrdi na svoji práci.

Bohumil „Bohoušek“ Kundrt „dělá“ dobré pivo v Jelínkově hospodě.

Julius Vanya čepuje s láskou pivo ve Švejk restaurantu U Věžičky v Kadani svým štamgastům i náhodným hostím.

Jiří Klusáček v hospodě Na Hradčanské čepoval plzeňský ležák řadě známých osobností, herců i sportovců. Na jeho vyhlášenou plzeň chodil i Václav Havel.

Konec vaření piva v Česku? Chybějí sládci, menší pivovary už trpí

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Blesk.cz

Rodinné a regionální minipivovary zažívají neuvěřitelný boom. Dnes jich je v Česku bezmála 400 a v průměru každý týden se v některém městě či obci otevře nový. Už nyní se proto řada minipivovarů potýká se zásadním problémem – chybí jim vlastní sládek. Ročně se v tomto oboru vyučí jen zhruba 15 lidí, což je málo. „Někdy se to řeší tak, že jeden člověk je hlavním sládkem ve dvou, třech i čtyřech pivovarech,“ říká sládek Tomáš Mikulica.

Sládek Tomáš Mikulica pracuje v minipivovaru v Chýni u Prahy už 23 let. Začínal v pivovaru Starobrno, ale protože chtěl vyrábět pivo sám, odešel. „Když jsem začínal, bylo v Česku šest minipivovarů, takže vám tenkrát nemohl nikdo s ničím poradit. Člověk si musel poradit sám nebo u lidí z velkého pivovaru,“ vzpomíná v rozhovoru pro Blesk.cz.

„Výroba piva mě zajímala a bavila vždycky. Byl jsem z pivovarské rodiny, ale ve velkém pivovaru jsem nikdy nedělal pivo od začátku do konce. Tím, že jsem nastoupil do Chýně, jsem si splnil svůj sen,“ říká Mikulica, který je milovníkem piva a rád ochutnává i pivo své konkurence.

Až 50 nových pivovarů ročně
Založit minipivovar je dnes mnohem snazší, než před lety. Nepřekvapuje tak, že během dvou desetiletí se otevřelo téměř 400 nových minipivovarů a ročně přibývá 40 až 50 dalších. Češi si návštěvy minipivovarů oblíbili a neváhají si za různá speciální piva i připlatit, takže se vznik nových pivovarů dá očekávat i v následujících letech.

Stále více pivovarů ale začíná řešit zásadní problém v podobě chybějících sládků. Jak upozorňuje například Asociace malých a středních podniků (AMSP), absolventů oboru pivovarník-sladovník začíná být nedostatek. Ročně jich brány škol opouští přibližně 15, což je málo. Důvodem je pravděpodobně i skutečnost, že se obor vyučuje pouze na třech tuzemských školách.

S dalším masivním rozvojem minipivovarů tak může nastat zásadní problém, protože pivo nebude mít kdo vařit. „Toto řemeslo nelze například nahradit cizinci na krátkodobý pobyt. Nejenže se jedná o dost specifickou profesi, ale sládek by měl mít ke svému produktu i osobní vztah a měl by být s jeho výrobou dlouhodobě spojen,“ je přesvědčen předseda AMSP Karel Havlíček.

Sládek na čtyřech působištích
Nepříznivou situaci potvrzuje i sládek Mikulica. „Je to dlouhodobější trend. Někdy se to řeší tak, že jeden člověk je hlavním sládkem ve dvou, třech i čtyřech pivovarech, objíždí si to a všude má nějaké zástupce. Dneska se to s mobilem a internetem dá řešit i takto, ale podle mě to není dobře,“ popisuje sládek s tím, že se taková praxe může negativně projevit v kvalitě piva. „Člověk si to pivo má dělat od začátku do konce sám,“ dodává.

Jednou z cest, jak situaci vyřešit, je například rozvoj rekvalifikačních kurzů. Ty podle Sládka Mikulici mohou pomoci, ale má to své limity. „Je to určitě cesta, ale lidé si nesmí myslet, že za pár měsíců rekvalifikace budou lepší než vyučení lidé s dlouhou praxí. Běžně se totiž sládek učí tři roky a potom ještě získává praxi,“ vysvětluje Mikulica.

Běžný rekvalifikační kurz, který nabízí například brněnská Beer Academy ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně, má rozsah mnohem menší. V tomto případě účastníci projdou programem v délce 300 hodin, z toho 122 hodin má teorie a 178 hodin praxe. „Rekvalifikační kurz využijí ti, kteří si chtějí splnit svůj sen být sládkem, nebo chtějí provozovat vlastní pivovar. Účastníci si osvojí znalosti ve výrobě a obsluze,“ upřesňuje zakladatel akademie David Janda.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.11.12.2017 22:335.819/5.819