Novinky a zajímavosti ze světa piva

Otevřít nový minipivovar v dobách covidové uzávěry zní jako bláznovství. Libor Kult, spolumajitel pivovaru Bad Flash, ale není žádný blázen. I přes nepříznivou dobu se mu povedlo s jeho pivovarem uspět. Ostatně, zúročil při tom léta v gastronomii, zkušenosti ze zahraničí i svůj přístup k podnikání. Například vyšší DPH na pivo hodnotí střízlivě: hospody podle něj ani tak nevymřou.

Jestli má nynější boom malých pivovarů v Česku své kmotry, byli by to Libor Kult a Jan Charvát, majitelé pivovaru Bad Flash, který sídlí v bývalých šatnách klubu Admira na okraji Prahy. Vyrábí zde několik druhů vlastních piv a celý podnik má strohou „výrobní“ atmosféru.

Velká otevřená hala, pár stolů, barevná zavěšená světla a v zadní části samotná technologie minipivovaru. Člověk zde může nahlédnout přímo do výroby, což spolu s možností ochutnat různá zajímavá piva vytváří nevšední atmosféru.

K pojetí svého podniku se majitelé inspirovali v zahraničí, kam stále vyrážejí v rámci osobního rozvoje na různé pivní akce. Přinesli si odtud i koncept hospody s několika pípami, ze kterých vedle tradičního ležáku čepují i nejrůznější pivní speciály; právě oni kdysi jako jedni z prvních (ne-li vůbec první) přinesli tento styl výčepu do Česka.

Ve svých hospodách Kulový blesk a Zlý časy tím mimo jiné nepřímo podpořili rozvoj malých pivovarů; zatímco v devadesátých letech to byla novinka, dnes je něco takového běžné. Navíc není už ani třeba složitě hledat zajímavá piva z dovozu, jen v Česku je dnes možné vybírat z nabídky zhruba 480 minipivovarů.

Jenže mít hospodu s několika pípami s různými druhy piv, nebo dokonce vařit vlastní pivo, už dnes nestačí. Je třeba se zaměřit na kvalitu a na lokální zákazníky. Mimo jiné proto, že ceny některých piv se už vyrovnají i ceně vína. A zákazníci čekají od jeho konzumace určitý zážitek.

Proč máte pivo a pivovar, které se jmenují Bad Flash? Proč to není něco českého?
Je to složenina z částí jmen hospod zakladatelů Bad Flashe. Provozuji už přes dvacet let hospodu Kulový blesk a někdy kolem roku 2009 jsem se seznámil s Janem Charvátem, který provozuje hospodu Zlý časy. A padli jsme si do oka. Měli jsme společné kamarády z mládí, dováželi jsme pivo ze zahraničí, tak jsme se se spojili a dováželi jsme postupně piva i pro další hospodské, kteří chtěli mít trochu jiná piva než ta v té době dostupná. Postupně jsme se pak posunuli k vlastnímu pivu, jehož název vznikl spojením prvních slov z názvu Zlý časy a Kulový blesk. Ovšem v angličtině. Pivo nám totiž tehdy vařil velmi šikovný americký sládek Chris Baerwaldt, který se – i když v Česku žije dlouho – nikdy česky nenaučil.

Vlastní pivovar byl od počátku váš cíl?
To ani ne. Původně to bylo určeno jen pro naše dvě hospody, ale naši zákazníci a kamarádi nám postupně začali říkat, proč – když prodáváme zahraniční piva – jim neprodáme i ten náš Bad Flash. Až na základě těchto dotazů jsme začali přemýšlet, kde naše pivo vařit ve větším. Začali jsme fungovat jako létající pivovar(vaření vlastního piva v již existujících pivovarech, pozn. red.). Není to ale jednoduchá věc najít pivovar, který má dobrou kvalitu, volnou kapacitu a dobrou cenu.

Takže jste se radši začali poohlížet po vlastním prostoru?
Ano, někdy kolem roku 2016 jsme se domluvili na spolupráci se sládkem Martinem Vávrou, který dřív pracoval v Pivovarském domě a v Břevnovském klášterním pivovaru. Kapacity jsme si domluvili v kunratickém pivovaru Muflon, který spoluprovozuje firma Czech Brewmasters. Tahle společnost ale zároveň prodává technologii pro pivovary, takže od toho byl už jen krůček k vlastním prostorám: v roce 2019 jsme s nimi podepsali smlouvu na dodávku technologií pro náš pivovar.

Proč ale prostor mimo centrum města, na okraji Prahy v Kobylisích? Vždyť vaše původní restaurace jsou v širším centru města. Není to problém?
Když jsme začali dovážet pivo ze zahraničí, tak v Česku a Praze nebylo moc hospod, které se specializovaly na malé pivovary a zajímavá piva. Lidé pak byli ochotni dojet tam, kde měli různá tehdy neobvyklá piva. Dnes je to jiné. Proč byste jezdil třeba tady z Kobylis, které jsou na okraji Prahy, za pivem někam do centra města? Jsou tady alternativy, které jsou blízko. Dnes musíte konkurovat nejen tím, že máte pivo z malého pivovaru, ale hlavně jeho kvalitou.

Tenhle prostor jsme navíc už měli, můj společník Jan Charvát tu měl sklad. Původně jsme hledali větší prostory jinde, ale pak jsme si řekli, že vybudujeme pivovar zde. Svou roli hrála i finanční stránka, protože jsme dva hospodští a nestál za námi žádný investor. Navíc mám Kobylisy rád, narodil jsem se nedaleko odsud a tady na Admiře jsem hrál jako kluk fotbal. Je to takový návrat zpět, je tady spousta fajn lidí. Teď například s několika malými podniky v okolí vymýšlíme, že bychom se pokusili na jaře udělat takový místní street food festival. Místní cukrárnička, kavárna, hospůdka, řezník...

Jaké pivo tady vaříte a jaký druh je ekonomicky nejvýhodnější?
Snažíme se dělat nová piva, ale zároveň chceme mít nějakou, řekněme, základní řadu piv. Máme díky tomu zákazníky, kteří nám dělají stálý odběr několika sudů, což je pro nás důležité. Vaříme ale také třeba tmavé silné pivo typu Imperial stout a také kyseláče, což je teď velmi módní záležitost.

Pokud jde o ekonomiku výroby piva, nedá se říct, které pivo je ekonomicky nejvýhodnější. Při tvorbě ceny záleží samozřejmě na cenách surovin a složitosti výroby. Například výroba ležáku trvá déle než výroba piva typu ALE, ale na druhou stranu se do ejlu dává zase víc chmele. A šetřit na surovinách nechceme, naopak chceme vyrábět kvalitní pivo. Zákazníci to tak mají rádi.

Cena už tedy nerozhoduje?
Samozřejmě, musí pro ně být únosné to zaplatit. Dnes už se ale cena některých piv pohybuje v podnicích okolo sta korun za půllitr. Doba se v tom rychle mění a co fungovalo třeba v roce 2019, už dnes nefunguje.

Co přesně se změnilo?
Tak například v roce 2019, tedy před epidemií covidu, byla úplně jiná nákupní nálada. Covid úplně zmrazil poptávku po sudovém pivu. Do toho pak přišla válka na Ukrajině. Když jsme v roce 2019 podepisovali smlouvu na dodání technologie na pivovar, vůbec jsme nepočítali s tím, že bychom pivo stáčeli do lahví. Chtěli jsme prodávat jen sudy. Jenže pak přišel březen 2020, covidová uzávěra, a všichni chtěli pivo v lahvích...

Lidé ale také asi začali šetřit, ne?
Ano, s příchodem války na Ukrajině byli lidé vystresovaní, nevěděli, co bude dál, měli pocit, že musí šetřit. Pak se vše zdražilo kvůli inflaci a lidé tolik neutrácí. My jsme také museli zdražit, když nám zdražily vstupy.

Vraťme se ještě k tomu covidu. Jak složité bylo v té době rozjet pivovar?
Nechci, aby to vyznělo, jako že brečíme, že v roce 2019 to bylo dobré a že se lidi do hospod úplně nevrátili. Naše potíže byly spíš v tom, že jsme začali dělat stavební úpravy a náhle přišel covid. Měli jsme plán, jak to budeme financovat, a ten nám spadl jak domeček z karet. Počítali jsme s tím, že to z velké části zafinancujeme sami plus nějaké peníze z rodiny. Jenže když máte jeden den v hospodě dvě stě lidí a druhý den prodáte přes okýnko jednu lahev, tak je to velký finanční rozdíl a z toho se stavba financuje těžko. Naštěstí to dobře dopadlo, dohodli jsme se se stavaři, kteří pochopili náš problém, na splácení.

Plánujete výrobu dál rozšiřovat, překročit metu minipivovaru?
Takhle, my výrobu rozšířit můžeme, ale překonat hranici minipivovaru by v tomhle prostoru ani nešlo. Momentálně jsou minipivovary definovány jako pivovary s produkcí do deseti tisíc hektolitrů piva za rok a ty platí nižší spotřební daň. My momentálně vyrábíme méně než dva tisíce hektolitrů ročně s tím, že naše technologie je postavená tak, aby se tady dalo vařit 4,5 tisíce hektolitrů ročně.

Jak se vám daří shánět lidi? Už delší dobu se řeší, že v průběhu pandemie spousta lidí z gastronomie a služeb zkrátka odešla...
My děláme s lidmi dlouhodobě. Někteří pro nás pracují víc než deset let. Potřebujete mít lidi, se kterými to funguje. Podobné je to i při obchodování. Samozřejmě, peníze jsou vždy až na prvním místě, ale na druhé straně nechcete dělat obchod s lidmi, kterým nevěříte, o kterých si nemyslíte nic dobrého. Musíte mít zaměstnance i partnery, se kterými si budete sedět i lidsky. A takoví v oboru pořád jsou, jen je v současné době těžší je najít.

Na druhou stranu chápu, proč lidé z gastronomie odcházejí. Tahle práce je hodně psychicky náročná, máte různě dlouhé směny, pracujete o víkendech a o svátcích a pokud máte třeba děti, je to problém. Když za covidu odešli lidé z gastra pracovat do jiných oborů, myslím, že většina se chtěla vrátit. Ale covid trval příliš dlouho a pokud najednou nemáte směny, pracujete pondělí až pátek, máte volné víkendy, vracet se vám pak už nechce.

Podnikatelé si často stěžují i na daně. Teď se například bude v rámci vládního úsporného balíčku zvyšovat DPH na pivo a na jídlo. Jedním z důvodů má být sjednocení sazby DPH a napravení snížení sazeb, které prý gastronomii moc nepomohlo… Jak to vidíte vy?
Snížení sazby DPH na jídlo restauracím určitě pomohlo, stejně tak snížení DPH na čepované pivo. Teď se to zase zvýší. Co k tomu dodat? Uvidíme... Věřím, že přes všechny ekonomické problémy hospody určitě nevymřou. Je to místo setkáváni se s kamarády, pořádání oslav a kulturních akcí.

Tři krizové roky s minipivovary zacloumaly, ale nepoložily je. Naopak. Ačkoliv řada malých varen jede na hraně a desítky řemeslných pivovarů musely zavřít, jejich celkový počet se loni meziročně zvýšil a přehoupl se přes pět stovek. Je jich třikrát více než před deseti lety. Česko se díky tomu stalo rájem minipivovarů a nyní se řadí mezi země s největším počtem malých výrobců piva na obyvatele.

Za postupným přibýváním minipivovarů - což je podle definice podnik, jehož výstav nepřesahuje 10 tisíc hektolitrů - je zájem spotřebitelů o specifické pivo i chuť jednotlivců a firem investovat. Zakladatel Jarošovského pivovaru Miroslav Harašta nicméně říká, že po éře expanze obor nyní vstupuje do období konsolidace. "Těžké to budou mít všechny minipivovary. Musíme makat na tom, abychom se nepropadli do minipivovarnické recese," dodává.

Obavy jsou namístě. Prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich říká, že minipivovary dlouhodobě čelí nestabilním podnikatelským podmínkám zejména kvůli rozhodování vlád. V minulosti šlo například o krokové zavádění zákazu kouření v hospodách, nedávno zase o tanečky kolem elektronické evidence tržeb. "Každým rokem nám dá některá vláda nějakou nečekanou změnu. Je to jeden nesmyslný krok za druhým. Zkuste si za těchto podmínek vzít úvěr a rozvíjet podnikání," říká Voldřich.

Jak se odlišit od velkých
Teď se zástupci pivovarů, malých i velkých, nejvíc bojí chystaného zvýšení DPH u čepovaného piva z 10 na 21 procent, které je součástí vládního konsolidačního balíčku. Červnový průzkum mezi členy Českého svazu pivovarů a sladoven ukázal, že více než čtyři pětiny pivovarů se obávají zrychlení odlivu hostů z hospod a restaurací a jejich zavírání, zejména těch na vesnicích. Podle průzkumu Plzeňského Prazdroje chce po zvýšení DPH zavřít pět procent hospodských a další desetina to zvažuje.

Předseda Českého svazu pivovarů a sladoven Roman Havlík říká, že kvůli podpoře gastronomie a české pivní kultury by bylo dobré nižší DPH udržet. "Vláda před třemi lety snížila sazbu DPH na čepované pivo s cílem podpořit covidem zasaženou gastronomii. Situace hospod a restaurací v menších městech a na vesnicích se od té doby nijak výrazně nezlepšila. Už nejsou zavřené, ale zvyšování nákladů a odliv hostů na ně mají podobný efekt," říká Havlík.

Češi stále patří mezi světové premianty v konzumaci zlatavého moku, byť loni vypili v průměru o 34 půllitrů méně než v roce 2009. Zásadně se také změnilo místo, kde ho pijí. Ve zmíněném roce se ještě téměř polovina piva zkonzumovala v hospodách a restauracích, loni to bylo už jen 31 procent. Proměnu nákupního chování konzumentů a nové spotřebitelské návyky vnímají jako velkou hrozbu i sami minipivovarníci. Zdražení čepovaného piva o deset procent i více změnu chování spotřebitelů ještě posílí.

Už nyní lidé omezují návštěvy hospod a restaurací a snaží se mnohdy utratit co nejméně. A to pivovary cítí. "Většina restaurací, do kterých dodáváme pivo, vykazuje organický pokles mezi 12 a 15 procenty. Pokud se nestane něco nevyzpytatelného, bude pro nás letošní rok podobný jako loňský. Bude to hlavně díky zvyšování povědomí o značce cvikovského piva a pozitivní bilanci v akvizici nových zákazníků," říká provozní ředitel Pivovaru Cvikov Jan Brusch.

Pivovarníci upozorňují, že hospoda postupně ztrácí svůj sociální rozměr, a to je pro ně špatně. Na sudech mívají vyšší marže než u piva prodávaného v obchodech. "Mladším generacím stačí sociální sítě, festivaly a kluby. Starší si za dva roky covidových opatření zvykli na garáže, kočárkárny a hasičárny. Pivní bary s širokým sortimentem pivních stylů jsou trochu zajímavější pro mladé lidi," říká zakladatel pražského pivovaru Bad Flash Jan Charvát.

Právě to je jedna z možných cest, jak se mohou malé pivovary odlišit od velkých hráčů. Konkurovat jim cenou nešlo ani dříve, natož v době extrémních cenových výkyvů v nákladech. "Velké pivovary budou vždy efektivnější, ale my zase doplňujeme trh o speciály a regionálnost. Jsou piva, která se ve velkém moc vyrobit nedají, a přitom existuje skupinka pivařů, která tyto speciály miluje a vyžaduje. Proto si myslím, že pivo z minipivovarů si svého nadšence najde," říká Voldřich.

Energetické prokletí
Svou aktuální situaci však menší pivovarníci hodnotí ve srovnání s loňskem o něco lépe. Po chladnějším počasí v květnu přišlo v červnu a červenci teplo, tedy pravé "pivní" počasí, a řada minipivovarů hlásí slušné velkoobchodní prodeje. Pryč je i loňská svíravá nejistota, zda bude dostatek plynu a kam až vyšplhají ceny energií. Pomyslným vítězem se staly minipivovary, které si během loňska udržely fixaci. Kdo musel přejít na spotové ceny, krvácel.

Energie jsou pro pivovar klíčovou nákladovou položkou a podle Harašty půjde omezovat spotřebu energií v pivovarech jen obtížně. "V našich provozech se energetické náklady pohybují okolo 500 korun na hektolitr. Jakákoliv úspora v této oblasti je pro profitabilitu velmi důležitá, zdražení energetických vstupů ji naopak zásadním způsobem ovlivňuje negativně," říká.

Některé pivovary část potřebné elektřiny získávají z obnovitelných zdrojů, například z vlastní fotovoltaické elektrárny, nebo vytápějí pomocí tepelných čerpadel. To ale nestačí. "Pořád musíte nějak vařit a pára je a bude pro pivovar klíčová," říká Harašta. Minipivovary k tomu přistupují různě, někde třeba začali vařit pivo i v noci. Uvaří několik várek po sobě, aby nenechali varnu vychladnout. Právě při ohřevu se spotřebuje nejvíce energie. Pak si dají pauzu a za pár dní jedou nanovo.

"Když jsme pivovar projektovali a stavěli, snažili jsme se, aby spotřeba energií a vody byla co nejnižší. Nicméně při dnešních cenách se energie a voda podílejí ze všech nákladů na výrobě piva nejvíce. Například u našeho nejprodávanějšího piva je cena energií dvojnásobná ve srovnání s náklady na suroviny," říká Robert Franěk, vrchní sládek z Akciového pivovaru Libertas v Úvalech u Prahy. Běžný ležák se obvykle vaří 90 až 120 minut, pak se celý objem zchladí a nechá ležet v tancích při teplotách blízko nuly po dobu několika týdnů.

Podražují ovšem i samotné suroviny pro výrobu piva. Nejvíce během loňska rostly ceny sladu. V několika krocích se zvýšily o 80 procent. "Letos jsou zatím ceny stabilní, ovšem na loňské úrovni. Nejspíš poroste cena chmele, bude záviset na výsledku blížící se sklizně. Ale nemyslím, že by nárůst měl být nějak dramatický. U sladu očekávám na podzim pokles cen, byť nejspíš pouze mírný," říká Charvát z Bad Flashe.

Zlevnit výrobu je nyní možné jen díky investicím do modernějších technologií, s využitím lepších materiálů pro varny nebo tanky či čerpadel se spoustou nových měřicích prvků. Brusch z Pivovaru Cvikov říká, že na investicích přímo závisí i úspěch pivovaru. "Před dvěma lety jsme pořídili profesionální stáčecí linku na lahve, aktuálně rozbíháme vlastní propagační stanici na kvasnice a zanedlouho zprovozníme vlastní laboratoř, abychom měli vše pod kontrolou," říká Brusch.

Průmyslové pivovary to mají díky vyššímu výstavu o něco jednodušší. Sáhnou si na nižší jednotkové ceny a mají větší šanci, že se jim v rozumné době vrátí například investice do využití zbytkového tepla. Přesto i velké pivovary, jako Prazdroj či Budvar, loni na podzim zdražovaly kolem deseti procent. Některé menší pivovary zvedly ceny více, ovšem v postupných krocích.

Minipivovarníci vesměs shodně tvrdí, že nahrazování surovin za levnější nepřipadá v úvahu. "Nechceme urychlovat zrání piva, nebo dokonce používat při vaření náhražky surovin, tedy chmely za extrakty, slad za cukr, nebo dokonce vařit silnější pivo a pak ho v hotové fázi, zjednodušeně řečeno, ředit ‚sodovkou‘," říká sládek jabloneckého pivovaru Volt Martin Palouš.

Na 4. srpna připadá Světový den piva. Při této příležitosti vycházejí statistiky produkce a konzumace piva a jiných podobných nápojů. Tu svoji vydává i Eurostat a letos se zaměřil na největší producenty, exportéry a importéry piva.

První pětku unijních zemí produkujících nejvíc piva tvoří Německo, Španělsko, Polsko, Nizozemí a Francie. Francie taky nejvíc piv importuje z mimo unijních zemí.

Česko je ve zprávě evropského statistického úřadu zmíněno jako čtvrtý největší exportér v EU, a to se šesti miliony litry piva. To není však jediné, v čem tuzemská pivní ekonomika vyniká. Kromě notoricky známého faktu o největší konzumaci piva má Česko jeden z největších počtů pivovarů na obyvatele.

V současnosti podle Evropského svazu pivovarníků funguje v Česku 599 pivovarů, což je přibližně jeden pivovar na každých 17 500 obyvatel. Z členů Evropské unie na tom nikdo není „lépe“, více pivovarů na hlavu mají v našich zeměpisných šířkách jenom Švýcaři.

Minipivovarů je hodně, piv až tolik ne
Zvláštností zdejší pivní scény je distribuce „pivovarské síly“. Z 599 českých pivovarů je jen 48 takových, kteří splňují definici velkého, neboli průmyslového, pivovaru. To znamená, že za jeden rok dokážou vyprodukovat víc než 10 tisíc hektolitrů piva. Sem patří jak všechny známé pivovary jako Staropramen nebo Pilsner, tak i ty menší jako Zubr, Černá Hora nebo Polička.

Zbytek, tedy 92 % českých pivovarů, mají výstav méně než 10 tisíc hektolitrů piva ročně, a tedy se řadí mezi minipivovary. I když naprostá většina pivovarů v Česku spadá do kategorie minipivovarů, za více než 97 % tuzemského výstavu stojí největší pivovary.

Většina minipivovarů je totiž závislá buď na restauraci, ve které pivo vaří, nebo na zájmu lokálních štamgastů. Jak serveru EURACTIV.cz prozradil Dušan Makovský, majitel pražské hospody Dno pytle, která se zaměřuje na nákup a výčep tzv. craftových piv, pokud se chce minipivovarník uchytit třeba právě v Praze, tak musí umět uvařit dobré pivo, které se něčím odlišuje od ostatních. A zároveň musí přijet do hospody a své pivo nejdříve nabídnout. A ani to nemusí být úspěšné.

„Kromě toho, aby bylo pivo bez vad, potřebuji, aby majitel pivovaru byl příjemný a sympatický. Jakmile sem přijde někdo, kdo se chová jak osmdesátkový vekslák, i kdyby měl sebelepší pivo, tak to od něj nevezmu,“ popsal Makovský.

Evropské dotace na minipivovary
Za poslední roky se i přesto minipivovary rozmnožily jak „houby po dešti“. Částečně tomu napomohl i rozmach financování podnikání z evropských prostředků. Jen z posledního programového období 2014-2020 se podpořila stovka projektů v nějaké spojitosti s pivovary za víc než 300 milionů korun. Jak upozornila mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Veronika Hešíková, na fungování pivovarů se mohly použít různé typy dotačních projektů.

„Podpora pivovarů mohla být realizována z několika různých programů – např. z operačního programu podnikání, inovace a konkurenceschopnost – což se používá na inovace ve výrobě, energetické úspory, nebo z operačního programu zaměstnanost, tedy pro oblast sociálního podnikání nebo rozvoje zaměstnanců,“ dodala Hešíková.

Ne všichni jsou fanoušci dotací a externí finanční pomoci podnikání. Prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich si myslí, že dotace pivovarům víc škodí, než pomáhají. „Dotace křiví trh a naše již tak nestabilní prostředí jen nabourávají. Vlády nám za poslední dobu připravily velmi nestabilní podnikatelské prostředí s častými změnami a restrikcemi. Jsme tím značně ohroženi,“ napsal Voldřich redakci.

Mezinárodní den piva se slaví každoročně první pátek v srpnu. Ať vám chutná kterýkoliv druh tohoto pěnivého moku, pozvedněte půllitr či sklenici a připijte si. Pivaři z celého světa se přidají.

Lidstvo sice popíjí pivo v různých formách už tisíce let, na mezinárodní úrovni se však tento nápoj oslavuje teprve od roku 2007. Byl založen v kalifornském Santa Cruz, odkud se z původně lokální akce stal událostí celosvětového měřítka. Má tři hlavní poslání: zaprvé sejít se prostě s přáteli a vychutnat si společně chuť piva. Zadruhé vzdát hold těm, bez kterých by pivo nebylo nebo se k nám nedostalo, tedy těm, co pivo vaří i těm co jej nosí na stůl. A konečně zatřetí oslavovat piva všech národů bez rozdílu.

Pivo v receptech
Češi jsou národ pivařů a je s podivem, že oslavy svátku piva nevznikly u nás. Pivo se však nejenom konzumuje, skvěle poslouží také jako přísada do řady jídel. Pivo se hodí na podlití při pečení masa, ale přidává se také do pomazánek, pečiva nebo dokonce i moučníků. Například tmavé pivo předá výslednému pokrmu výraznou karamelovou chuť. Pivo se přidává také do marinád a uplatní se tak při grilování.

Největšímu světovému pivovaru AB InBev klesl ve druhém čtvrtletí hrubý provozní zisk (EBITDA) očištěný o mimořádné vlivy o 3,7 procenta na 4,9 miliardy USD (107,6 miliardy Kč). Mohl za to vývoj směnných kurzů a vyšší náklady na suroviny a reklamu. Tržby se ale zvýšily díky zájmu o dražší značky piva a zvýšení cen. Oznámila to společnost v dnešním prohlášení.

Tržby meziročně stouply o dvě procenta na 15,1 miliardy USD. V organickém vyjádření, tedy bez zahrnutí vlivu změn směnných kurzů a nových nákupů a prodejů majetku, stouply o sedm procent. Objem prodeje se však snížil o 1,4 procenta, z toho objem prodeje piva klesl o 1,8 procenta. Také tržby v Severní Americe se snížily, tento pokles však kompenzoval růst v dalších regionech.

Tržby a zisk v USA se ve druhém čtvrtletí propadly kvůli bojkotu značky Bud Light spotřebiteli, které pobouřila spolupráce firmy s transgenderovou influencerkou Dylan Mulvaneyovou. Tržby v USA, které jsou největším trhem pivovaru, se ve čtvrtletí propadly o 10,5 procenta a EBITDA o 28,2 procenta.

AB InBev potvrdil předchozí prognózu, podle které se má EBITDA zvýšit o čtyři až osm procent. Analytici očekávají růst o 5,2 procenta.

Skupina AB InBev vznikla v roce 2008, kdy belgický pivovar InBev převzal za 52 miliard dolarů amerického konkurenta Anheuser-Busch. V roce 2016 skupina koupila zhruba za 100 miliard dolarů svého největšího rivala SABMiller. Celosvětově vyrábí zhruba čtvrtinu veškerého piva.

Mezi značky skupiny AB InBev patří například Budweiser, Beck's, Corona či Stella Artois. V České republice firma vlastní českobudějovický pivovar Samson.

Pivo je český národní nápoj a situace na světovém trhu s ním je proto u nás bedlivě sledována. Čísla za rok 2022 musí všem milovníkům zlatavého moku dělat radost. Po značném snížení výroby v souvislosti s globální pandemií covidu 19 se opět vyrábí piva více a více.

Pivo v roce 2022
V roce 2022 se na světě uvařilo 1,89 miliardy hektolitrů piva. Tento výsledek je o 1,3 % lepší než v roce 2021 a to i přesto, že se očekával naopak určitý pokles výroby v souvislosti s válkou na Ukrajině. Rusko a Ukrajina dohromady vytváří téměř 5 % světové produkce piva. Jen o málo tak nebyl překonán výsledek z posledního „předpandemického“ roku 2019. V tomto roce se uvařilo 1,91miliardy hektolitrů piva.

Na světě přesto panuje paradoxní situace. Ačkoliv výroba piva výrazně roste a rychle se vrací na úroveň let před celosvětovou epidemií, sklizeň chmele byla naopak nejnižší od konce Druhé světové války. Příčinou rekordně špatné úrody jsou především prudké deště a další extrémní projevy počasí v různých částech světa. Chmel se však dá v podobě pelet skladovat i několik let a výrobci mají vytvořeny jeho dostatečné zásoby. Výroba piva by tak neměla být ohrožena ani v případě, že by i letošní sklizeň byla velmi špatná.

Největší producenti piva
Největším producentem piva na světě zůstává Čína, která vyprodukovala na 360 milionů hektolitrů, druhé Spojené Státy uvařily 194 milionů hektolitrů. Na dalších místech jsou potom Brazílie, Mexiko a Německo. Více než čtvrtinu celkové produkce piva má na kontě největší pivovarský kolos, společnost AB InBev, jejíž pivovary vyprodukovaly 518 milionů hektolitrů piva.

V letošním roce nelze očekávat výrazně lepší úrodu, výroba by však měla opět o něco vzrůst. Pivo je zkrátka oblíbené na celém světě, nikde však tolik jako u nás. V nedávno aktualizovaném žebříčku spotřeby piva na obyvatele Česká republika opět obsadila s velkým náskokem první místo.

Nenechte si ujít letošní ročník festivalu a přijďte společně s námi oslavit 130 let pivovaru Litovel. V sobotu 12. srpna jsme pro vás připravili nabitý program plný hudby a zábavy a nebude chybět ani ohňostroj. Můžete se těšit na širokou nabídku našich jedinečných litovelských piv, včetně Višňového ležáku z programu Sládkův TIP, novinkou bude škola čepování piva. Dozvíte se, jak správně čepovat pivo a jak se o něj řádně starat, aby bylo prvotřídní.

„Litovelský Otvírák se v areálu našeho pivovaru koná již po osmnácté a my jsme rádi, že se k nám fanoušci dobré zábavy, piva a jídla rádi vrací. Vždyť jen loni přišlo na festival bezmála 5 000 návštěvníků a věřím, že letos bude v litovelském pivovaru stejně rušno,“ říká Adéla Hudáková, brand manažerka z pivovaru Litovel a dodává: „Letošní Litovelský Otvírák využijeme i k oslavě výjimečného jubilea našeho pivovaru. Letos slavíme 130 let od jeho založení a pevně doufám, že si návštěvníci pochutnají na našich tradičních ležácích, které vaří s respektem k pivovarskému řemeslu a tradici již několik generací litovelských sládků.“

Program festivalu začne ve 12:00 a pár minut po tom vystoupí na hlavní scéně Šrouby a Matice, Michal David, Kristýna, 05 a Radeček, Legendy se vrací nebo Desmond. Druhé scéně na nádvoří budou dominovat Deep Purple Tribute, Checkpoint, GABRIELA V.G., Fofrovanka nebo Perseus. V 17:00 hodin společně slavnostně narazíme soudek s nefiltrovaným narozeninovým speciálem 13 %, který bude v průběhu festivalu na čepu, stejně jako další speciály uvařené v našem minipivovaru. Návštěvníci se mohou těšit také na Višňový ležák a hořký ležák Josef 11,5 %, který na letošním PIVEXU 2023 ovládl svoji kategorii a získal zlato. V průběhu festivalu čeká fanoušky škola čepování piva pod vedením zkušených odborníků. Naučí se, jak správně pivo čepovat, jak se starat o sklo a taky si svoje čepované mohou vypít až do dna. Celý festival zakončíme velkolepým ohňostrojem, který rozzáří nebe nad litovelským pivovarem a koncertem kapely Stracené ráj.

Vstupenky za zvýhodněnou cenu 250 Kč je možné zakoupit v online předprodeji zde, na místě pak budou v prodeji za 350 Kč.

Přestože mají minipivovary na celkovém prodeji piva v Česku stále jen minimální podíl, zásadně změnily celý trh. Přinesly nové typy piva a ukázaly zákazníkům obrovský rozsah chutí tohoto nápoje. Donutily tak velké hráče, aby rozšířili portfolio a zvýšili kvalitu své produkce piva.

"Velké pivovary musely zachytit nárůst minipivovarů. To do značné míry způsobila generační výměna. Nastupující generace už nechtějí pít celý večer klasické pivo," říká Tomáš Maier, ekonom z České zemědělské univerzity, uznávaný pivní someliér a autor knihy Minipivovary a řemeslné pivovary.

Jaká piva pijete nejčastěji a jaká nejraději?
Nejradši chodím do restauračních minipivovarů nebo pivních barů, kde ochutnávám všechno možné. Chci piva střídat, chci pestrost, chci pít pivo s příběhem. Na pivo ale chodím poměrně málo, jelikož to dnes není finančně zrovna sranda a také z časových důvodů. Nejčastěji tak piju pivo doma, když si třeba sednu večer k počítači a potřebuji napsat nějaký článek. Dvanáctku si otevřít nemůžu, aby mi to pořádně myslelo. Tak piju běžná levná piva, která si ředím sodovkou, aby to nebylo moc silné.

Dneska totiž nikdo z velkých a cenově dostupných pivovarů pořádné lehké pivo nedělá. Dřív se vařily osmičky aspoň pro některé dělnické profese, třeba pro skláře, ale to už dnes prakticky neexistuje. Vyrábím si proto vlastní "osmičku". Pro někoho to je možná nepřijatelné, ale takřka každý velký pivovar dnes vaří pivo na vyšší stupňovitost, například patnáctku, a pak ho těsně před stočením do obalu ředí vodou třeba na desítku. Pivovary to dělají zejména z ekonomických důvodů. Tak já si to dořeďuju ještě o něco více.

A jaké typy piva máte nejraději?
Spíš spodně kvašené. Moc nemusím "ale", což je obvykle hořké, svrchně kvašené pivo. Je to tak trochu módní záležitost, ovšem málokdo ho u nás umí vyrobit v dobré kvalitě. Ležáky jsou u nás super, ale ostatní pivní styly tu jsou pořád ještě tak trochu v plenkách. Jsme ležákový národ, spodně kvašená mají na trhu podíl přes 90 procent, avšak spotřeba svrchně kvašených piv v Česku roste. Zaplaťpánbůh, že tady tyto novinky existují, spotřebitelé se tak hodně vzdělávají a velké pivovary se potom chovají lépe, rozšiřují portfolio a vycházejí spotřebitelům víc vstříc. Svrchně kvašené typy ale pořád vaří zejména malé pivovary, které jsou hlavními nositeli inovací.

Když velký pivovar jako Prazdroj vyrobí pivo, které zrovna nenajde silnou spotřebitelskou poptávku, je to pro něj velká ekonomická ztráta. Svrchně kvašená piva a speciály jsou pro velké pivovary tak trochu rizikové. Pro ně je kvůli nákladům na marketing, výrobu nebo logistiku ideální vyrábět jeden druh piva pro všechny spotřebitele. Pivo od předních hráčů na trhu proto vlastně ani nemůže senzoricky nějak zvlášť vyčnívat, bývá určeno pro širokou masu. Naopak minipivovary hrají na strunku vzácnosti, proto prodávají méně běžné typy piv a daří se jim to.

Čím to je, že se u nás svrchně kvašená piva nevyrábí a ani neprodávají ve velkém?
Souvisí to s takzvanou ležákovou revolucí, která probíhala někdy od roku 1840 do roku 1880. Před tímto obdobím, které postihlo prakticky celý svět, bylo takřka všechno pivo svrchně kvašené. Při výrobě se kontaminovalo divokými kvasnicemi, bakteriemi a podobně, takže výsledky byly různé. To se v 19. století změnilo díky vědecko‑technickému pokroku a izolaci čisté kvasničné kultury, což měl tehdy na svědomí šéf laborky pivovaru Carlsberg Emil Christian Hansen.

Od té doby bylo spodně kvašené pivo senzoricky čistší. Navíc se v 19. století vynalezla filtrace a pasterizace, což umožnilo prodloužit trvanlivost piva, a spodně kvašené pivo ležák, jehož výroba byla dřív náročnější, úplně převálcoval staré pivní styly. Dozvuky tohoto procesu byly po druhé světové válce. Třeba belgické pšeničné pivo, jako je Hoegaarden, se asi na 20 let úplně přestalo vyrábět. Pivní styly jako gose nebo berlínské bílé nikdo nevařil tak 50 let. Až v 70., nebo spíš 80. letech 20. století došlo k renesanci starobylých pivních stylů.

Je Česko výjimka v tom, že se tu pije zdaleka nejvíc spodně kvašené pivo, tedy ležáky a výčepní?
Úplně výjimka nejsme, na některých pivních trzích je to ještě výraznější. Česko má ale primát v tom, že máme jednoznačně největší spotřebu piva na světě, asi 136 litrů na člověka za rok. Bývalo to i přes 160 litrů, ale přece jenom spotřeba klesá kvůli rychlejšímu životnímu stylu, příklonu ke zdravému životnímu stylu a hlavně vymírá generace štamgastů.

Dneska už na lidi, většinou dělnické profese, kteří chodí několikrát týdně do hospody na pár "kousků", zas tolik nenarazíte. Až o několik koňských délek za námi jsou ve spotřebě piva Rakušané a Němci, kteří vypijí v průměru kolem sto litrů piva za rok. Náš trh je také specifický v tom, že podíl dovozu na tuzemské spotřebě je tak dvě nebo tři procenta, a to ještě zhruba polovina z toho jsou privátní značky supermarketů, zejména se to vozí z Polska, protože tam jsou schopni jít cenově ještě níže. Příkladem jsou silné Argusy, které prodává Lidl, běžné Argusy se zpravidla vaří u nás.

Dnes je v Česku přes 500 minipivovarů. Kdy se tu začaly víc prosazovat a proč?
Ještě před 20 lety byl náš trh strašlivým způsobem unifikovaný. První minipivovary vznikaly v 90. letech a byly zásadně restaurační. Profesionální minipivovary, které nemají prodej postavený na vlastní restauraci, ale na pivotékách nebo pivních barech, začaly vznikat hlavně po roce 2010. Tuto změnu do značné míry způsobila generační výměna. Nastupující generace už nechtějí pít celý večer klasické pivo. Ne že by si ho nedaly, dají si ho na hudebních festivalech a podobně, ale když jdou s partou kamarádů do hospody, chtějí často ochutnat něco zajímavějšího. Důležitým faktorem je také cestování do zahraničí. Celá 90. léta tady byl dozvuk komunismu, navíc Čech si v zahraničí pořádně nic nekoupil. To se ale postupně měnilo a Češi začali v zahraničí poznávat novinky.

Kdy se začaly minipivovary prosazovat v zahraničí?
Nejdřív se rozjely ve Spojených státech. Američané šli ode zdi ke zdi. Do 70. let vymlátili prakticky všechny pivní styly a pili tehdy jen americký lehký ležák. Čtyři společnosti tam vyráběly prakticky identický produkt. Koncem 70. let a hlavně v 80. letech tam ale nastoupila vlna minipivovarů, která se pak přelila do západní Evropy. Dnes mají řemeslné pivovary na americkém trhu asi 13 procent a velké tradiční pivovary ty malé skupují, ale jejich značky zachovávají. U nás je zatím podíl minipivovarů na trhu jen pár procent.

Jaké tu panují vztahy mezi velkými a malými pivovary?
V počáteční fázi minipivovarů kolem roku 2010 proti nim velké pivovary bojovaly. Až někdy kolem roku 2015 pochopily, že mohou i spolupracovat. Řada lidí zná třeba program Prazdroje "Volba sládků", kdy každý měsíc zařazují do hospod jedno speciální pivo. To Prazdroj nedělá proto, že by mu to ekonomicky vynášelo, ale velké pivovary musely zachytit nárůst minipivovarů. Z marketingových a PR důvodů je pro ně zajímavé takto se přiblížit spotřebitelům. Také Budvar, ale i další velké pivovary dnes hodně spolupracují s minipivovary. Budvar byl vlastně úplně první z velkých, kdo s tím začal.

Minipivovary si tedy s velkými nekonkurují?
Pro minipivovary nejsou velké pivovary přímou konkurencí, protože jsou na úplně jiné cenové hladině. Pro velké pivovary jsou ale ty malé konkurencí z hlediska inovací a také proto, že vzdělávají spotřebitele. Ať chceme nebo ne, pro velké firmy je nejhorší vzdělaný spotřebitel, protože tupý konzument neřeší, jaké pivo pije. Naopak spotřebitel, který nějakým způsobem vyčnívá z mainstreamu, pro ně představuje zvýšené marketingové i výrobní náklady.

Je potřeba také připomenout, že česká legislativa vlastně pojem minipivovar nezná. V našich podmínkách se tím nejčastěji myslí pivovar, který má roční produkci do 10 tisíc hektolitrů. U nás máme spotřební daň u piva odměřenou do šesti pásem podle velikosti pivovaru. Minipivovary s produkcí do 10 tisíc hektolitrů platí nejmíň a nejvíc platí pivovary, které mají výstav nad 200 tisíc hektolitrů.

Jak dopadla na minipivovary pandemie covidu?
Minipivovary byly v první fázi pandemie hodně bité, protože mají mnohem větší prodeje v restauracích. Hospody byly zavřené, zatímco obchody byly otevřené. Proto velkým pivovarům, které prodávají víc v obchodech, byznys tolik nepadl. Ale minipivovary se zase situaci úžasně přizpůsobily v tom smyslu, že našly nové distribuční kanály, rozvážely pivo, vznikla i iniciativa Zachraň pivo. Takže kvůli covidu určitě žádné velké zavírání minipivovarů neprobíhalo. Naopak pořád jejich počet roste, byť mírněji než před osmi nebo deseti lety.

V obchodech jsou piva od minipivovarů i několikanásobně dražší než klasická výčepní nebo ležáky. Je to v pořádku? Mají opravdu tak vysoké náklady?
Některé minipivovary mají přepálené ceny. Jsou to hlavně ty, které vidíte v každé pivotéce nebo pivním baru. Na druhou stranu mají skutečně mnohem vyšší náklady než velké pivovary, takže jejich vyšší ceny jsou opodstatněné. Minipivovary nakupují mnohem dráž suroviny, protože velký pivovar si vyjedná lepší cenu, a mají také obrovský podíl nákladů na lidskou práci. Zároveň lze ale říct, že sektor minipivovarů je velice profitabilní, a myslím si, že dál poroste.

Spojení Max Beer Baru a Koupadel na Sladovce patří už několik let nerozlučně ke kulturnímu létu v Benešově. V pátek 28. července zde začal festival kapel z Benešova a blízkého okolí a pokračuje i v sobotu.

Páteční hudební program, který byl zaměřen na alternativní styly, odstartovala hardcore punková kapela RV4. Tu na pódiu vystřídala skupina Pigstyle se svým thrash-rock'n'rollovým vystoupením. O večerní hudební tečku se postarala kapela Cukletu.

Sobota pak patří kapele RockTom, původem z nedalekých Tomic, a Rozjetým Veverkám.

Kromě hudby nabízí akce možnost pohodového odpoledne s nabídkou jídel z grilu a degustací osmi piv ve stánku Max Beer Bar. Jedním z piv byla i Max Beer Benešovská desítka, kterou pro benešovský pivní bar uvařil v Pivovaru Volt v limitované edici držitel ocenění Sládek roku2023 Marti Paluš. Desítka podle receptury z baru má na Sladovce svou premiéru.

Návštěvníci také mohou proniknout do tajů kovářského umění díky ukázce kovářské dílny.

Chvíli myslel, že bude učitelem. Ale to bylo ještě za totality a on se nechtěl nechat – jak říká – buzerovat školním inspektorátem. Pak roznášel noviny a čtvrtstoletí odečítal elektřinu, až se, krátce po padesátce, profesionálně dostal k něčemu, co ho intenzivně provází od puberty: k pivu. Luboš Bokštefl, jinak také frontman punkové kapely Gott Revival, si na středněvěká kolena udělal střední průmyslovku, s kamarády založil pivovar a stal se sládkem.

Jak ses dostal k pivu?
Má cesta k němu začala vedle našeho gymplu v restauraci Na Vítězné pláni. Tam jsme chodili jednak po vyučování, ale hlavně v pauze před odpoledkou. Říkali jsme, že jdeme studovat do knihovny, a počítali jsme, kolik svazků během pauzy zvládneme. Když byla naše poslední odpoledka před maturitou, vyrazili jsme v opravdu hojném počtu, abychom pokořili veškeré rekordy, které jsme tam kdy udělali. To se podařilo. Někteří čtenáři stihli za tu tři čtvrtě hodinu i osm svazků. Vyrostli jsme na desítce od Braníku. Tam začaly mé veškeré další cesty k pivu, jako například Pražská Patnáctka.

Pražská Patnáctka? Co to je?
Turistická akce, dálkový pochod, který vznikl v maturitním roce 1982. Když byly přijímačky na gympl, my staří jsme měli volno. Nechtěli jsme se jen tak flákat, případně se učit k maturitě, chtěli jsme ten volný den strávit smysluplně. V té době byly moderní dálkové pochody jako Praha–Prčice. Měl jsem kamaráda, který byl velký dálkoplaz a chodil padesátikilometrové pochody. Jednou mě vzal s sebou na Vršovickou Padesátku. To byla výborná akce, během těch padesáti kilometrů jsme prošli asi deset hospod. To se mi zalíbilo a rozhodl jsem se, že taky založím takovouto trendy akci. S kamarádem Petrem Benešem z Budějárny jsme vytyčili trasu. Šli jsme od Fleků k Černému Volovi přes Staromák a Karlův most Nerudovkou. Bylo potřeba jít ve všední den, protože v té době ještě nebyly všechny hospody otevřené v sobotu a v neděli.

Proč zrovna patnáctka?
Turistické pochody bývaly dlouhé, třeba padesát kilometrů. Existovaly ale kratší pochody pro slabší turisty nebo pro děti. Byly to třicítky nebo právě patnáctky. Vzhledem k povaze našeho sportovního výkonu se mi zdálo, že patnáctka bude nejlepší. Protože v našem případě nejde o kilometry, ale o piva.

Organizoval jsi všechny ročníky?
Ano. Já a kamarád Petr Schwarz jsme se taky všech zúčastnili. Ale první ročníky jsme my organizátoři nedošli. To místo tam nahoře, hospoda U Černého vola, se zdálo být nedostižné. Poprvé jsme skončili různě. Schwarz si lehl na Malostranském náměstí pod nějaké auto, já si ustlal v zahradě u sester Boromejek. Bylo to tam hezké, rozkvetlé. V následujících dnech jsme si všichni jenom sdělovali, kdo kde skončil. Až později, to byl takový pátý šestý ročník, se mi podařilo Patnáctku absolvovat až do konce.

Trasa prvních ročníků byla vždycky stejná?
Akorát když byla nějaká hospoda zavřená, protože tam třeba malovali, tak jsme ji nahradili. Ale jinak to byla stejná trasa. V 90. letech se ale naše tradiční restaurace – U Bonaparta, U Dvou slunců – proměnily v turistické podniky, kde Čechy nechtěli. Dnes probíhá Patnáctka každý rok jinde. Pro účastníky je to zajímavé, protože takto poznávají Prahu a hospody po celém městě.

Jak se váš vztah k pivu vyvíjel dál?
Jelikož jsme byli vědecky založení, začali jsme organizovat ochutnávky. Nakoupili jsme lahváče a pak jsme je ve skupině anonymně hodnotili. První ochutnávku, která proběhla v roce 1982, vyhrál Benešov 11. Napsali jsme jim do pivovaru, jakého se jim dostalo vítězství. Ale odpovědi jsme se nedočkali. Tenkrát za bolševika bylo těžké sehnat různá piva, protože existovala tzv. rajonizace pivovarů a v Praze se daly sehnat jenom ty největší. Nejlepší ochutnávky byly vždycky po prázdninách, protože jsme na cestách dělali pivní kolekce, které jsme pak ochutnávali.

Po revoluci se to změnilo?
To se různá piva dala sehnat i v Praze, měli jsme třeba šedesát vzorků. Což byl příliš velký počet, takže jsme ho omezili a začali ochutnávat tematicky. Tím jsme si tříbili pivní vkus. Ochutnávali jsme desítky zvlášť, dvanáctky, pak dokonce belgická, německá piva. Když někdo jel do Ameriky, ochutnávali jsme americká piva. I když byla ochutnávka anonymní, vždycky prohrál Bud. Ochutnávek bylo přes sto a piv bylo asi tisíc. Nakonec jsme udělali finální hodnocení, a ze všech piv se Bud umístil na posledním místě. Těsně před ním skončilo Pito z Mostu.

Jak bys zhodnotil pivo tehdy a dnes?
To je těžká otázka. Pivní paměť je ošidná. Člověku se mění chuť. Jak jsem byl pivně odchovaný Braníkem, tak pro mě byla zprvu Plzeň strašně hořká. Ale netrvalo to dlouho, asi tak tři roky, a už mi ta Plzeň zachutnala hodně.

A jak jste se dostali od ochutnávek k pivovaru?
V rámci ochutnávek nám došlo, že bychom nejradši ochutnávali točené a ne lahvové. Pak začalo období minipivovarů. To už jsme dělali cílené výlety, abychom poznali nové minipivovary. Kromě toho jsme jezdili na pivo i do Německa, do kraje bamberského, kde jsme prošli asi tak sto pivovarů. Jednou jsme jeli na výlet do Sedlce-Prčic a přitom nás napadlo, že bychom mohli zkusit si to pivo uvařit sami. Tak jsme se o to začali zajímat amatérsky, založili jsme si takzvaný Pivní kroužek a koupili si sofistikovanější hrnec, na němž jsme se učili vařit.

Kde jste vařili?
V nakladatelství Dokořán, kde pivo pak kvasilo v kanceláři. Všechna naše piva nebyla skvělá, ale většinou byla docela dobrá.

Amatérské vaření vás neuspokojovalo?
Někteří z nás se rozhodli jít dálkově studovat na Střední průmyslovou školu potravinářských technologií v Podskalské ulici. Bylo nám tenkrát asi padesát. Z pětiletého studia nám odpustili dva roky, protože jsme doložili, že jsme už jednu maturitu absolvovali. Zároveň jsme museli prokázat, že máme i nějaké ekonomické vzdělání. Kluci to zbaběle dokládali tím, že absolvovali marxismus-leninismus. Já jsem vyšťoural doklad, že jsem chodil na peďáku na obor ekonomika a ekologie.

Prošlo to?
Prošlo. Nastoupili jsme do třeťáku, chodili jsme na chemii, na mikrobiologii a na technologii, což je to samotné vaření. Hrozně nás to bavilo. No, a v těch mých dvaapadesáti letech jsem dělal znovu maturitu. Popravdě řečeno to je ideální věk na studium na střední škole, člověk to bere daleko zodpovědněji. Měli jsme samé jedničky. Je to v podstatě ostudné, pankáč by neměl takto vyměknout. A ještě tam probíhala taková vzájemná soutěživost. Když jsem třeba já měl jedničku, tak Schwarz si nevzal dvojku a opravil si to na jedničku. To by ho samozřejmě na gymplu nikdy nenapadlo.

Takže jste podruhé v životě dodělali střední školu?
Ano, dodělali jsme střední a chtěli jsme, aby se ten náš amatérský pivní kroužek ekonomicky přetransformoval v pivovar Hangár. Měli jsme v plánu, že si ten pivovar postavíme. Ale nejdřív že začneme jako pivovar létající. Jenže fáze létajícího pivovaru nakonec trvá dodneška, protože shodou různých okolností se nám pivovar postavit nepodařilo. Teď už tu ambici nemáme, protože tak to funguje docela dobře.

Co je létající pivovar?
Létající pivovar vaří v jiných pivovarech. Můžou být různé typy létajících pivovarů. Třeba si takový pivovar nechá uvařit v kamenném pivovaru pivo včetně receptu. Nebo pivo, které se prodává jinde pod jedním názvem, létající pivovar může prodávat pod svým. To je docela běžné. My máme vlastní receptury a já se těch varů vesměs účastním. Spolupracujeme s různými kamennými pivovary, které mají různé technologie. Zjistil jsem, že různé typy piva je vhodné vařit na různých technologiích. Tohle je bezesporu výhoda létajícího pivovaru.

V pokročilejším věku jsi tedy profesně skončil u piva. Co tomu předcházelo?
Nejdřív jsem si myslel, že budu učitel. To jsem vydržel asi tři roky. Učil jsem matiku, fyziku a dílny. Dělal jsem i kolportéra, roznášel jsem noviny do schránek. To bylo za bolševika. Ve škole jsem měl strašně nízký plat, narodily se nám dcery a potřebovali jsme peníze. Takže jsem v té době zároveň roznášel noviny. V podstatě jsem si roznosem novin před vyučováním vydělal skoro stejně jako ve škole za celý den. A pak jsem zjistil, že kdybych měl tři rajony, tak bych měl tři platy. Takže jsem nakonec měl plat pomalu jako ředitel školy. Učení jsem proto nechal.

To byl jediný důvod, proč jsi odešel ze školství?
Taky jsem se nechtěl nechat buzerovat nějakým obvodním školním inspektorem. Neměl jsem chuť, aby mi říkal, že vyvolávám málo žáků z dělnických rodin. Já vůbec netušil, kdo má jakou rodinu. Co mi bylo do toho? Navíc jsem měl čas na svoje další zájmy, což byla kapela. Byli jsme pankáči, před revolucí jsme hráli jednou za uherský rok a ještě nám vypnuli proud, ale po revoluci jsme mohli hrát daleko víc, normálně soboty neděle v klubech. A to už i to nošení novin bylo moc, protože jsem musel pracovat i v sobotu. Tak jsem šel odečítat elektřinu. To jsem vydržel asi dvacet pět let. A pak jsem šel vařit pivo a to dělám dodneška. Čas na hudbu mám taky a ještě můžu to pivo vozit s sebou na koncerty, protože kapela je na našem pivu závislá, nechce pít nic jiného. Takže se to spojilo.

Co to je za kapelu?
Gott Revival. Hrál jsem i v jiných kapelách. Jedna byla funky Odvážná Srdce. Ta se rozpadla, když Cibulka vydal své seznamy. Ukázalo se, že kapelník byl agent. Byl to jediný agent z mých kamarádů. Se Srdci jsme hrávali hodně, i desku jsme vydali. Hrála s námi Eva Turnová, Pavel Hrdlička, co hraje s Mig 21, nebo Pavel Grohman, který založil Chinaski.

Jak se pankáč dostane ke Gottovi?
Gott Revival vznikl za komunistů, když jsem učil. Jednou jsem jel ze školy autobusem a řidič si pouštěl rádio. Zrovna hráli něco od Gotta z šedesátých let. Slyšel jsem to zpovzdálí, moc tomu nerozuměl, a říkal jsem si, aha, to je nějaký Gott a je to docela dobré. S kluky jsme se dohodli, že bychom mohli hrát ty jeho staré věci, které si sice moc nepamatujeme, ale že by to právě proto mohlo být dobré. Sedli jsme si a útržkovitě dávali dohromady nějaké písničky. K nim jsem napsal alternativní texty, protože originální jsme si nepamatovali vůbec.

Takže jste založili Gott Revival?
Ano. S tím, že to bude taková mlhavá vzpomínka na dětství. Skladby, které dodnes hrajeme, se vyznačují tím, že jsou úplně jiné než originály od Gotta. S takovým repertoárem jsme poprvé vystoupili na Den armády v roce 1988 v zahrádkářské kolonii v Suchdole. V Gott Revival se časem vystřídalo víc než třicet lidí. Jednou s námi hrál na saxofon Marcel Bárta, který hrával i s Karlem Gottem. Tím se to propojilo. Karel byl posel dobrých zpráv a my přinášíme ten zbytek, ty horší zprávy nebo zprávy, kterými se člověk nechlubí.