Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Kdo vládne trhu s tmavými pivy? Guinness a pak překvapivě Kozel

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Lidovky.czAutor:Miroslav PetrVelké Popovice

Globálnímu trhu černých piv vládne známá irská značka. Velkopopovický Kozel je ale podle analýz Prazdroje už na druhém místě.

První v žebříčku je veleslavná irská značka Guinness, pak dlouho nic a druhý Velkopopovický Kozel Černý. Tak vypadá podle analýz Plzeňského Prazdroje, pod který Kozel spadá, pořadí na prvních dvou místech ve srovnání prodeje tmavých (respektive černých) piv na světovém trhu.

Nezávislí odborníci z branže potvrzují, že odhady lidí z­ Prazdroje mohou být pravdivé.

Přesná čísla o jednotlivých značkách pivovary nezveřejňují, ale dohromady všechna piva s etiketou kozla z Velkých Popovic jsou dnes podle tvrzení manažera Prazdroje Vladimíra Juriny nejprodávanějšími českými pivními značkami ve světě. A v součtu domácího a zahraničního prodeje největší značkou plzeňského firmy.

Především díky nárůstu odbytu v cizině se podle Juriny prodej všech variant Kozla (vaří se licenčně už v osmi zemích) za posledních deset let téměř zdvojnásobil.

800 tisíc vs. 8,5 milionu
Kozel Černý je spodně kvašené výčepní pivo, které kvasí při nižších teplotách a delší dobu než svrchně kvašený takzvaný stout typu Guinnesse.

V Prazdroji analyzovali dostupné údaje o konkurenčních tmavých pivech ve světě a nenašli prý žádné tmavé spodně kvašené pivo, kterého by se prodalo někde ve světě více než Kozla. A z těch, které se vaří technologií svrchního kvašení, má navrch jen Guinness. „Kozel Černý je dnes pravděpodobně nejprodávanější tmavé spodně kvašené pivo na světě a druhé nejrozšířenější černé pivo vůbec,“ říká Jurina.

Prazdroj domácí objem prodeje všech kozlů i toho tmavého tají (černá a tmavá piva nejsou v Česku velkým hitem), ale uvádí, že tmavé varianty Kozla se prodá v ­celém světě přibližně 800 tisíc hektolitrů ročně.

Guinness, který patří britskému nápojovému gigantu Diageo, se vaří po celém světě v padesátce pivovarů a společnost uvádí, že ročně prodá celkem 850 milionů litrů (8,5 milionu hektolitrů). Což řadí výrobce ve světovém srovnání největších producentů piva někam do druhé dvacítky, ale pořád je to desetkrát víc, než kolik se prodá ve světě Kozla Černého.

I tak ale může být česká značka světovou dvojkou. „V Česku jsou tmavá piva hodně v menšině. Tvoří jen kolem dvou procent celkové spotřeby. Kozel je ale hodně silný v zahraničí díky licenční výrobě. A nelze vyloučit, že jeho tmavá varianta je opravdu na světovém trhu číslo dvě za Guinnessem. Čísla, která by to hodnověrně doložila, jsou však těžko dostupná,“ říká Tomáš Maier, který přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze ekonomiku pivovarnictví.

Tmavému Kozlu konkurují ve světě zejména anglická tmavá piva, například portery – obdoby irského stoutu – nebo německá tmavá piva – dunkel.

Konkurence z Německa
V Německu je to například König Ludwig Dunkel nebo tmavé pšeničné Erdinger Dunkel a hlavně tamní největší výrobce tmavých piv Köstritzer, který podle dostupných informací vyrobí ročně kolem milionu hektolitrů.

Podstatnou část (není známo jak velkou) však prodává na domácím trhu a nelze vyloučit, že v ­zahraničí prodá méně než Prazdroj svého tmavého Kozla.

„Německý trh je obrovský a ­také nevíme přesně, jaké objemy značek tmavých a černých piv prodávají ve Spojených státech nebo Kanadě. Každopádně je ale pravda, že v zahraničí je české tmavé pivo velmi úspěšné,“ říká vydavatel časopisu Pivo, Bier & Ale Pavel Borowiec.

Doma v Česku však tmavá piva pivovarům zásadní zisky nepřinášejí. Celkové tuzemské spotřebě – loni v objemu 16,4 milionu hektolitrů – kralují světlá výčepní piva a světlé ležáky. Tmavá vzhledem k malému zájmu tuzemských pivařů jsou spíš doplňkem na trhu.

Přesto je nabízejí skoro všichni větší výrobci včetně Heinekenu (Krušovice černé), Staropramene, Budvaru (B:Dark), Bernarda, náchodského Primátora (Primátor Stout), Svijan (Svijanská kněžna) i desítek minipivovarů.

V Praze začala fungovat evropská centrála pivovarů Asahi. Patří k ní i Prazdroj

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Lidovky.czAutor:ČTK

V Praze v budově Myslbek na Příkopě začala od července fungovat evropská centrála japonské pivovarské skupiny Asahi Breweries Europe Limited (ABEL). Spadá pod ní 11 pivovarů z pěti evropských zemí a korejská distribuční a exportní jednotka. Plzeňský Prazdroj je součástí skupiny.

Prostory dříve obýval někdejší majitel Prazdroje, skupina SABMiller, ale ta v Praze centrálu neměla. Do podzimu by mělo v centrále pracovat 70 lidí, dříve jich tam bylo 50.

V centrále podle mluvčí Plzeňského Prazdroje Jitky Němečkové sídlí oddělení marketingu, lidských zdrojů, financí, nákupu, firemní komunikace a IT, která zastřešují a vedou jednotlivé úseky a oblasti aktivit pro celý region. „Centrála ma nyní přes 50 lidí, kapacita kanceláře 70 lidí by se měla naplnit do podzimu, v současné chvíli probíhají výběrová řízení,“ dodala Němečková.

Pod pražské vedení spadají pivovary v Maďarsku, Polsku, Slovensku, Rumunsku a v České republice. „Z pohledu postavení na trhu je Prazdroj nejúspěšnější společností ABEL. Co se týká velikosti a objemu prodeje největší společností je Kompania Piwowarska v Polsku s 2800 zaměstnanci,“ dodala Němečková.

Japonská skupina Asahi převzala Plzeňský Prazdroj letos na konci března. Největšího výrobce piva v ČR koupila s dalšími čtyřmi evropskými pivovary za skoro 200 miliard korun. Evropská organizace těchto firem je podřízená společnosti Asahi Group Holdings Ltd. v Tokiu.

Za hudbou i za pivem již tuto sobotu na Slavnosti svijanského piva

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Pivovar SvijanyAutor:Luboš SpálovskýSvijany

Nadcházející 28. ročník tradičních Slavností svijanského piva nabídne již tuto sobotu od 13:00 hodin opět bohatý hudební program. Na třech pódiích se v areálu koupaliště ve Svijanském Újezdě vystřídá téměř dvacet skupin a interpretů. K hlavním magnetům budou patřit vystoupení skupin Mňága a Žďorp, Traktor, Dymytry nebo Mandrage, či zpěvačky Evy Pilarové. Vedle nabitého hudebního programu hosty ve Svijanském Újezdě očekává i celá řada doprovodných akcí pro celou rodinu, včetně ohňostroje krátce po setmění.

Slavnosti by si neměli nechat ujít ani milovníci piva: z celkem 160 píp poteče všech dvanáct svijanských piv a i laici si budou moci vyzkoušet, jak náročné je být pivním degustátorem. Vítané ochlazení jim nabídne speciální pivní zmrzlina, vyrobená ze 75 procent z nejnovějšího svijanského piva - Zámeckého Mázu. Ze stánku s dárkovými předměty si fanoušci budou moci odnést nejen speciální „slavnostní" Plechovku pro chlapy, ale i pivní sklo, některé z mnoha druhů triček, kraťasů nebo cyklodresů a nespočet dalších pivařských drobností.

Obec je na oblíbenou akci, jíž se loni zúčastnilo na deset tisíc hostů, kteří vypili celkem 65 tisíc půllitrů piva, dobře připravena. Z důvodu plynulého provozu v ní bude po celou dobu konání slavností povolen pouze jednosměrný provoz a zakázáno bude parkování podél příjezdových cest. Cesta na slavnosti od exitu 67 dálnice D10 bude označena směrovkami a přímo ve Svijanském Újezdě budou moci řidiči osobních vozů využít velkokapacitní parkoviště u místní hasičské stanice a u stanového městečka. Z Liberce a Jablonce budou přímo na místo konání Slavností svijanského piva vypraveny i speciální autobusy. Těm, kdo se na slavnosti rozhodnou dopravit raději vlakem, pořadatelé doporučují vystoupit na stanici Příšovice. Z ní je to do Svijanského Újezdu jen pár kilometrů pěšky a není možné zabloudit - na slavnosti od nádraží každý rok míří davy hostů.

Nejproslulejší „český“ hostinský ve Vídni: Češi Budvar podceňují

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Jan Brož

Schweizerhaus je pravděpodobně nejslavnější vídeňská hospoda, kterou lze nalézt ve většině turistických průvodců. Už po desetiletí je neodmyslitelně spjatá s Budějovickým Budvarem a rodinou Kolariků, původem z jižních Čech.

V jedenáct hodin dopoledne krátce po otevření přicházejí do proslulé zahrádky Schweizerhaus ve vídeňském Prátru první štamgasti. Majitel Karl Kolarik se s nimi srdečně zdraví. Název jeho podniku je trochu zavádějící, více než se Švýcarskem je totiž pohostinství spojeno s Českem. Rodina vídeňských Čechů Kolariků ho provozuje už ve třetí generaci a na čepu je zde po desetiletí Budějovický Budvar. A podobně jako jeho čeští kolegové bojuje i se stejnými problémy. „Byrokracie se v Rakousku naprosto vymkla kontrole,“ říká Kolarik.

V čem se liší český pivař od rakouského?
V Rakousku je na rozdíl od Česka nejrozšířenější dvanáctka, desítka se téměř nepije. V Česku k jejímu rozvoji přispěly daňové důvody, v Rakousku tvoří daň z konečné ceny piva relativně zanedbatelnou část. Klasický Rakušan, nebo přesněji východní Rakušan, pak také střídá pivo s vínem. Když je horko, tak pije vinný střik a poptávka po něm v těchto horkých dnech trochu roste na úkor piva. Pije se vinný střik i v Česku?

Ano, v posledních letech se však v horkých měsících hodně prosazuje radler nebo cider.
Cider se prosazuje i u nás, ale myslím, že v Česku je tento trend silnější. Také radler byl dříve relativně bezvýznamnou kategorií a nyní tvoří už zhruba sedm až osm procent celého trhu.

A co nealkoholické pivo?
V gastronomii nehraje roli, ale hodně se pije v domácnostech. Ženy ho kupují pro své manžely, kteří by si ho jinak sami nekoupili. V restauracích v posledních deseti letech pak pozorujeme nárůst prodejů minerálních vod.

V Česku je spíš trend, že host požaduje kohoutkovou vodu zdarma.
V Rakousku si některé kavárny účtují za karafu vody klidně dvě tři eura. My ji hostům dáváme zadarmo. V takovém případě mu však poskytujeme zadarmo i místo, musíme zdarma umýt sklenici, kterou musíme koupit, a zaplatit personál. Je to proto velmi sporné.

Pivo a také jídlo je v Česku stále relativně levné a hostinští se tak pokoušejí udělat zisk právě na nealkoholických nápojích, u kterých mají lepší marže. Jak je to u vás?
Tolik minerálek se zase neprodá. Ale je pravda, že marže na minerálce, stejně jako třeba na kávě, jsou poměrně dobré. Například pro provozovatele kaváren to hraje důležitou roli. V klasické restauraci pokrývá nealko jen malé množství tržeb.

Vaše zahrádka je opravdu obří, kolik má Schweizerhaus míst?
Dá se říct, že 1 500, jelikož ani při plném obsazení nejsou všechna místa obsazená. U stolů s šesti místy sedí obvykle čtyři pět lidí, ale naše teoretická kapacita je 1 800 míst.

Kolik piva každoročně vytočíte?
Na to se mě ptají často, ale tato čísla nezveřejňujeme. Troufám si říct, že v prodeji piva pravděpodobně patříme mezi největší podniky ve střední Evropě. Zahrádka, která by se s námi dala srovnat, je už jen v Salcburku a pak až Augustiner Keller nebo Hirschgarten v Mnichově. Ty jsou ještě větší než my, ale jejich koncept se trochu liší. Nabízí jen jednodušší jídla a částečně tam funguje samoobsluha.

Jak silné je propojení Schweizerhaus–Budvar? Mohli byste si dovolit změnit značku prodávaného piva?
Schweizerhaus by to pravděpodobně přežil, i když je opravdu těžko odhadnutelné, jak by reagovali hosté. Otázku změny značky jsme si kladli před mnoha lety, kdy se objevily hlasy o privatizaci Budvaru a my jsme měli obavu, že by se nový vlastník mohl zaměřit na masovou produkci unifikovaného piva, poklesla by kvalita a změnila by se typická chuť. To se naštěstí nestalo a Schweizerhaus je tak s českým pivem spojen více než sto let.

Můžete krátce popsat tuto historii?
Původně to tady provozoval Jan Gabriel z Písku. Čepovalo se tedy plzeňské pivo a bylo známo, že o ně dobře pečuje. Po první světové válce došlo k úpadku a Schweizerhaus zůstal nějakou dobu prázdný. Můj dědeček, který pocházel z jižních Čech, se pak mého devatenáctiletého otce zeptal, zda by si troufl vést takový podnik, a ten na to kývl. Vídeň tradičně zásobovaly pivovary ze severu, ve stejné době se ale do Vídně začala vozit piva za Štýrska, která mají jiný charakter, nejsou tak hořká, lépe se hodí k vínu. V souvislosti s tímto trendem se Pilsner Urquell ukázal pro Vídeňany jako příliš hořký. A v roce 1926 proto můj otec začal prodávat budvar.

Jak je budvar v Rakousku vnímán?
Je to absolutně prémiová značka a to se týká jak jeho pověsti, tak ceny. To je rozdíl oproti Česku, kde patří spíše do střední cenové kategorie. Myslím, že vzhledem k náročnému procesu, kdy pivo zraje devadesát dní, což je dnes už opravdu velmi neobvyklé a stojí to peníze, by si zasloužil také v Česku být ve vyšší cenové kategorii. To je určitě výzva pro další roky.

Jaké postavení má budvar ve srovnání s rakouskými pivy?
Z německy mluvících zemí je spotřeba budvaru na hlavu v Rakousku nejvyšší. Pro zahraniční piva je to dnes na rakouském trhu složité, import je relativně malý, což nebylo vždy. Před padesáti lety byl rozdíl mezi importovanými a domácími pivy enormní a zahraniční značky měly mnohem lepší pověst. Rakouské pivovary však postupně hodně investovaly do kvality, marketingu a tím omezily dovozový trh. Roli sehrál i patriotismus zákazníků. Zahraničním značkám tak konkuruje dostatečná domácí nabídka včetně malých pivovarů s velmi dobrými pivy. Minipivovary mají na celkovém trhu jen zanedbatelný podíl, myslím, že ani jedno procento, ale jsou důležité pro reputaci branže jako celku.

Už jsme to nakousli, sledujete debatu o případné privatizaci Budvaru?
Samozřejmě, s Budvarem spolupracujeme dlouhodobě a každý podnikatel potřebuje mít spolehlivého partnera. Privatizace Budvaru není aktuální, před dvaceti let jsme se toho obávali. Mnoho velkých značek se dostalo do zahraničních rukou, a to jak v Česku, tak v Rakousku. Pod Heineken spadají už téměř dvě třetiny rakouské produkce. Šedesát procent trhu tedy ovládá jedna firma a v Česku byl vývoj podobný. Po celém světě vidíme koncentraci trhu do rukou několika velkých vlastníků, a to s sebou samozřejmě nese riziko vzniku monopolů.

Měl jste už možnost seznámit se s novým ředitelem Budvaru Petrem Dvořákem?
Byl jsem před pár týdny v Budějovicích a při té příležitosti jsme se setkali, i když jenom krátce. Myslím, že jeho zkušenosti v oblasti marketingu mohou značce Budweiser velmi prospět. Pracoval pro Staropramen, podílel se na vzniku konceptu Potrefené husy. Stejně tak značka Pilsner Urquell s ním prošla velmi zajímavým vývojem. Je to odborník, což je pro značku určitě dobře.

Byl tedy marketing oblastí, kterou Budvar zanedbával?
Marketing je možné dělat vždycky lépe. Už jsem to zmiňoval, ale je zajímavé, že produkty Budvaru v Rakousku nebo Německu mohou dosáhnout na mnohem vyšší cenu než v Česku. To musí mít nějaký důvod. Buď v zahraničí dělali marketing lépe, nebo doma investovali moc málo peněz, nebo je za tím něco jiného. Marketing je v pivovarnictví stále důležitější oblastí. Dříve stačilo mít kvalitní produkt, dnes je potřeba ho prodat. Na světě je dost jiných kvalitních produktů.

V Česku je velkým problémem rostoucí rozdíl mezi cenou piva v obchodech a gastronomii. Lidé stále více pijí pivo doma a nechodí do hospod. Jak je to v Rakousku?
Tento vývoj u nás odstartoval už dříve. Supermarkety vsadily na pivo jako na cenové lákadlo možná o dvacet třicet let dříve než v Česku. Dříve byl poměr prodejů lahvového a sudového piva půl na půl, ale dnes klesá podíl sudového piva a čím dál více lidí stále častěji nakupuje v obchodě. V hospodě neplatíte jen za produkt, ale i za zaměstnance, za energie. Cenové nůžky se přitom budou dál rozšiřovat, lidé v Evropě vydělávají stále více, a náklady ve službách tedy dál rostou.

Jak tomu trendu čelit?
Jedině kvalitou, a to nejen produktu, ale i služby. Číšník je vyslancem hostinského, a je proto jedním z nejdůležitějších lidí. Pokud je špatný, tak se to odráží na celé hospodě. A je to i otázka platového ohodnocení. Jako gastronom si musíte obhájit takovou cenu nápojů a jídla, aby bylo možné dostatečně zaplatit i zaměstnance. Na druhou stranu si myslím, že vývoj půjde dobrým směrem. Kupní síla roste, a to i v Česku, a lidé budou chtít chodit do restaurací.

V Česku koncem loňského roku odstartovala elektronická evidence tržeb, Rakousko ji zavedlo o trochu dříve. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Náš ministr měl představu, že vybere na daních o jednu miliardu eur více. Dneska se říká, že to bude maximálně 200 milionů. Takže to bylo jen mnoho povyku pro nic. Pro nás to byla neskutečná zátěž, tři měsíce jsme intenzivně pracovali, abychom našli spolehlivé řešení. Přesto musím přiznat, že se obsluha zpomalila.

Proč?
Měli jsme tady třeba plný autobus dobrovolných hasičů z Dolního Rakouska a každý z nich platil zvlášť. Trvalo to přes půl hodiny, a to byl číšník hodně rychlý. Hasiči byli netrpěliví, protože ještě potřebovali jet někam dál. Půl hodiny jsme nemohli obsadit padesát míst, dokud všichni neodešli, a utekli nám tak další zákazníci. V konečném důsledku vybere méně i stát. Na venkově pak řada hospod zavřela a k tomu brzy přibude zákaz kouření.

Co byste řekl, že z toho je největší problém pro rakouské hostinské?
Byrokracie. Jsme přeadministrovaná země a dostát všem předpisům stojí nekonečně mnoho času. Byrokracie se v Rakousku naprosto vymkla kontrole.

České tankové pivo válcuje Evropu. Za ním jde i tuzemská hospodská kultura

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Jan Brož

Plzeňský Prazdroj hlásí patnáct, Krušovice sedm, Staropramen pět a Budějovický Budvar také pět. Právě tolik hospod s tankovým pivem už zprovoznily přední české pivovary jen ve Velké Británii. Pivo čepované z cisterny je viditelným trendem českého pivního exportu. Vývoz piva však roste ve všech formách a spolu s ním vzniká v zahraničí stále více hospod českého typu.

Tuzemské pivovary loni vyvezly do zahraničí 4,4 milionu hektolitrů piva. V posledních letech se však zdaleka neomezují na pouhý produkt. Pivovary stále častěji exportují spolu s pivem tradiční českou hospodskou kulturu. Zahraniční pivaři se tak už nemusí omezovat jen na plech či lahve, ale mohou si vychutnat čepované pivo z tanku od vyškoleného hostinského v atmosféře, která se ničím neliší od klasické české hospody.

iDNES.cz ve spolupráci s čtyřmi největšími pivovary sestavila mapu takových míst ve vybraných zemích. Zdaleka se nejedná o kompletní seznam. Distribuce nezřídka funguje přes nadnárodní vlastníky a ani pro pivovary není lehké zjistit, kde jejich produkty vlastně končí. O aktuálních trendech však mapa vypovídá dostatečně.

Vývoj se ubírá především dvěma směry, které se částečně překrývají. Tím prvním je, že tuzemské pivovary expandují se svými značkovými hospodami do zahraničí. Často se tak děje formou franšízy nebo jiného druhu spolupráce s hostinským. Na koncepty známé z Česka, jako Potrefená Husa, Šalanda nebo Kozlovna, čím dál častěji narazíte i v cizině.

Pokusným králíkem je v tomto směru Slovensko. Loni otevřela v Bratislavě první značková hospoda Krušovic. Na rozdíl od Česka se však nejmenuje Šalanda, ale Rudolfinum. Podnik se svými českými sestrami spojuje symbol koruny, kterým se královský pivovar pokouší propojit značku s císařem Rudolfem II.

„Otevření dalších restaurací na Slovensku je v jednání,“ říká Vladimíra Kučiaková, která má na starosti export českých značek pivovarů skupiny Heineken. Další značkové restaurace Krušovic existují v Maďarsku.

Právě Krušovice získaly podle Kučiakové v rámci skupiny status mezinárodní značky. Vlastník tak klade na zahraniční expanzi zvláštní důraz. „Exportujeme samozřejmě i Starobrno nebo Březňák, ale pouze Krušovice mají status mezinárodní značky. Jsou třeba sponzorem mistrovství světa v hokeji,“ vysvětluje Kučiaková.

Podobné plány má také Staropramen. Ve slovenské metropoli už funguje značková restaurace Naše Hospoda. „Ve výstavbě je další, opět v Bratislavě,“ dodává mluvčí pivovaru Denisa Mylbachrová. Na Slovensku fungují i dvě hospody s názvem Budvarka a řada podniků má v názvu Pilsner Urquell, který je pravděpodobně nejznámějším českým pivem v zahraničí.

Zda se značkové hospody rozšíří ještě dále od hranic Česka, je otázkou. „Je to stále poměrně nový koncept a třeba Británie a Rusko jsou už dobře zajeté, proto to zatím nechceme měnit,“ dodává Kučiaková.

Británii válcují tanky
Druhým trendem, který se z Česka šíří Evropou, je pivo z tanku. Provozy vybavené obřími nerezovými cisternami je možné spatřit v řadě zemí, největší popularitu si však získávají ve Velké Británii.

„V zemích, kde jsme tanky zavedli, roste spotřeba čepovaného piva v řádu desítek procent ročně. Nejvíce se našeho tankového piva mimo Česko vypije na Slovensku, kde má budování tankových hospod delší historii než na ostatních exportních trzích. Opravdový boom zažívá naše pivo v Anglii, kde jsme otevřeli v posledních letech 15 tankových hospod. Prodej našeho čepovaného piva zde meziročně (2015/2016) stoupl téměř o 80 procent,“ vysvětluje Vladimír Jurina z Plzeňského Prazdroje.

Ať už jde o londýnský Kupp a Krušovice, liverpoolský The Viking a Budvar či Hare and Hounds v Brightonu, kde mají v nabídce Staropramen, své tanky mají v britských pubech všechny velké české pivovary. Výčepní z ostrovů navíc často procházejí školením, jak správně pivo po česku čepovat. Britský způsob se od tuzemského podstatně liší a chuti by neprospíval.

V případě tankoven je propojení mezi pivovarem a hostinským obzvlášť úzké. Relativně vysoká investice do tanků, které se nezřídka stávají nepřehlédnutelnou součástí interiéru, značí, že majitel podniku počítá s dlouhodobější spoluprací a pravděpodobně rychle nezběhne ke konkurenčním značkám.

„Počet tankových hospod chceme nadále zvyšovat,“ říká proto mluvčí Budvaru Petr Samec. Národní podnik dodává Budvar například do tankovny Drevny Kocur v Poznani.

Polský trh je zatím ve srovnání s ostatními sousedy českou hospodskou kulturou pokryt relativně málo. Drevny Kocur však už na svých webových stránkách poptává volné prostory hned v několika dalších polských městech, takže lze předpokládat, že se tam české pivo z tanku brzy rozšíří. „Koncem uplynulého roku jsme otevřeli tankové restaurace také v Maďarsku a Irsku,“ dodává Jurina z Prazdroje další příklady zemí, kam se české tankovny v poslední době dostaly.

Odolávají jen Bavoři
Budvar má se sudovým pivem poměrně silné zastoupení v Rakousku, kde je historicky velmi dobře znám díky proslulé vídeňské zahrádce Schweizerhaus, kde se budějovické pivo točí nepřetržitě už 91 let.

Podle majitele restaurace Karla Kolarika fungoval Schweizerhaus v minulosti jako „okénko do světa“, takže se Budvaru dařilo držet vysoké povědomí o značce na západních trzích i v dobách komunistického režimu.

Ani v Německu není potřeba českou hospodu složitě hledat. Zájem o českou pivní kulturu tam uspokojuje především Pilsner Urquell a Budvar, přičemž zejména Berlín je hostinci v českém stylu doslova posetý. Dost hostinců s českým točeným je také v Lipsku, Drážďanech či Hamburku. Staropramen, krušovice a budvar si lze pak díky síti hospod Wenzel Prager Bierstuben dát na český způsob i v menších městech, jako je Halle, Chemnitz či Magdeburk. Jen Bavorsko, tradiční pivní země s vlastní silnou hospodskou kulturou, která se velmi podobá té české, zatím odolává.

Specifická situace je pak například ve Švédsku, kde se střetávají hlavně Krušovice se Staropramenem. „Krušovice mají ve Švédsku prémiový status a ceny jsou vyšší než třeba u Heinekenu,“ říká Kučiaková. Švédsko však zůstává své a v tamních restauracích je obvyklé spíš upřednostnění vlastního jména. Loga pivovarů tak zůstávají upozaděny.

Budějovický Budvar uvádí na trh dvě sezónní piva: CVIKL a LONDON PRIDE

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:GastroTrendBudvar

Pivní novinky, sezónní piva, limitované edice a další inovace v oblasti čepovaného piva jsou důležitou součástí dlouhodobého programu, kterým pivovar pomáhá provozovatelům restaurací udržet stálé zákazníky a samozřejmě i přilákat nové hosty. Budějovický Budvar nabízí limitované edice a sezónní piva již od roku 2012 – prvním z nich bylo speciální pivo z čerstvého chmele. Tento týden obohatí nabídku čepovaného piva ve stovkách budvarských hospod a restaurací hned dvě sezónní speciality, které pro letošní pivní sezónu vybral budvarský sommelier Aleš Dvořák.

„Pro horké dny jsou obecně vhodnější piva s nižším obsahem alkoholu. Proto jsme letos připravili nefiltrované kvasnicové pivo Budweiser Budvar CVIKL, které má stejně čerstvou pivní chuť jako ve sklepě pivovaru. Mohou za to živé kvasnice přidávané do zralého piva těsně před stáčením. CVIKL má také vysoký říz a tím i výborné osvěžující účinky,“ říká Ing. Aleš Dvořák, budvarský sommellier. „K létu se však dobře hodí i piva se svěžími chmelovými tóny v chuti a vůni. Proto jako druhou novinku nabídneme prémiové anglické pivo typu ALE značky London Pride, které jsme dovezli přímo z Londýna,“ dodává Aleš Dvořák.

Tyto dva speciály bude možné ochutnat pouze v restauracích, ve kterých se standardně čepuje některé pivo značky Budweiser Budvar. Každá z novinek je určena pro jiný typ provozovny: CVIKL se objeví především v pivnicích a restauracích, jejichž byznys je primárně zaměřený na vyšší konzumaci piva. LONDON PRIDE je naproti tomu určený především pro restaurace postavené na kvalitní gastronomii, ve kterých je pivo především nápojem k jídlu.

Budweiser Budvar CVIKL
Nefiltrované kvasnicové pivo – světlé výčepní. Protože není filtrované, má v porovnání s výčepním pivem Budweiser Budvar poněkud vyšší hořkost. Díky čerstvým aktivovaným kvasnicím, které se přidávají těsně před stáčením, si zachovává stejně plnou a svěží chuť jako ve sklepě pivovaru. Kvasnice způsobují také lehký matný zákal nápoje. Obsah alkoholu: 4,0 % obj. Do restaurací se dodává v sudech KEG o objemu 30 l.

London Pride
Prémiové pivo typu ALE vyráběné v Londýně, které proslavilo pivovar Fuller’s po celém světě. Má nádhernou měděnou barvu, svěží ovocnou a kořeněnou vůni a příjemnou sladovou chuť s nádechem ovoce a střední chmelovou hořkostí. Doušek se doslova rozplývá na jazyku a neodbytně svádí k dalšímu napití. Obsah alkoholu 4,7 % obj. Do restaurací se dodává v sudech KEG o objemu 30 l. Servíruje se v originálních sklenicích o objemu 1 britské pinty (0,567 l).

„Koupili za balík český klenot.“ Plzeňské pivo zaplaví žíznivé Japonsko

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Blesk.czAutor:Jaroslav ŠimáčekPrazdroj

České pivo se znovu chystá do světa. Tentokrát „zaplavit“ daleké Japonsko. Piva lační Japonci jsou druzí největší investoři v Česku. Letos na jaře pak dokončili jeden z velkých obchodů v poslední době - a za pořádný balík si koupili plzeňský pivovar. Dlouhodobě mají zájem o český chmel, nyní chtějí do Japonska exportovat přímo i české pivo. To japonské pro změnu ochutnal při své návštěvě země vycházejícího slunce premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD).

Plzeňský pivovar koupila japonská společnost Asahi, která již dnes ve své zemi vaří prémiové pivo z českého chmele. Nyní by chtěla do Japonska dovážet přímo vyhlášený produkt z plzeňského pivovaru, který Češi pijí po hektolitrech.

„Jsem rád, že Plzeňský Prazdroj nekoupil nějaký finanční investor, ale že ho koupila jedna z klíčových japonských potravinářských firem,“ uvedl na dotaz Blesk.cz ohledně téhle velké japonské investice premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) během návštěvy japonského Kjóta.

Japonci koupili český klenot
Český premiér upozornil, že Asahi má padesátiprocentní podíl na japonském trhu s pivem. „Chystají se uvést plzeňské pivo na japonský trh, kde se téměř vůbec neprodává,“ podotkl Sobotka na adresu jednoho z největších světových producentů piva, který atakuje s novou akvizicí v podobě plzeňského pivovaru TOP 10 pivovarských společností.

Skupina Asahi zaplatila za Plzeňský Prazdroj a další východoevropské pivovary 7,3 miliardy eur (191,7 miliardy korun). Na „plzeň“ z toho padlo zhruba 60 procent. „Pro ně to mělo obrovskou hodnotu a význam. Berou to tak, že si koupili klenot v rámci světového pivovarnictví,“ řekl Blesk.cz generální ředitel CzechInvestu Karel Kučera.

Během státní návštěvy Japonska zavítal Sobotka právě i do centrály společnosti Asahi. A ochutnal jejich prémiové pivo Asahi Super Dry. Chutnalo mu, prozradil na něj Kučera.

Novinky? Plechovky na 0,75 i 0,25 litru
Japonci převzali plzeňský pivovar 31. března. Dlouhých 17 let jej předtím vlastnila pivovarnická skupina SABMiller. Asahi již začalo i s investicemi - pořídilo novou linku na pivní plechovky, která umožní stáčet pivo nejen do klasických půllitrových a třetinkových obalů.

V plánu jsou nové plechovky na 0,25 litru a 0,75 litru zlatavého moku. Trh si to prý žádá. „Prazdroj a Asahi spojuje nejen hluboká úcta k tradici, ale i ohromná vášeň pro inovace. Budeme tak jistě i nadále rozvíjet tradiční českou pivní kulturu a podporovat zájem o čepovaná piva i reagovat včas na změny v chování spotřebitelů a nabízet jim inovace našich produktů,“ uvedl při převzetí pivovar Tom Verhaegen, generální ředitel pro ČR.

S novinkami je spjato i plánované rozšíření varny piva. „Japonci říkali, že je velký zájem od jejich sládků, aby se přijeli podívat teď už do jejich firmy, jak se to vlastně vaří, co to znamená. Mají na to obrovskou pozitivní vazbu i zevnitř země,“ podotýká Kučera.

Asahi má regionální centrálu v Praze. Spotřeba piva v Japonsku je přitom oproti Česku třetinová. Ale českému pivu mohou Japonci přijít na chuť, věří investoři. „Pilsner Urquell a Velkopopovický Kozel jsou pro Asahi velmi důležité a vidí velkou budoucnost v Asii i v Evropě. Potenciál je obrovský,“ řekl ČTK Grant McKenzie, marketingový ředitel Asahi Breweries Europe.

Šéf CzechInvestu Kučera souhlasí. „Jakmile je tam (v pivu) český chmel, tak to Japonci berou, že je to nejvyšší možná kvalita. Velice také chválili žatecký chmel,“ říkal během návštěvy Japonska.

Jak se na designérské soutěže dívají v Pilsner Urquell?

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:CzechDesign.czAutor:Veronika PařízkováPrazdroj

Jaké zkušenosti má s designérskými a uměleckými soutěžemi tradiční český pivovar Pislner Urquell? Povídali jsme si s manažerem zančky Pilsner Urquell Stanislavem Pekárkem o tom, jak taková spolupráce funguje a na úspěšné realizace.

V rámci oslav k 175. výročí jste se rozhodli oslovit umělce, designéry a návrháře, aby ztvárnili své vlastní pojetí české pivní kultury. Proč jste se rozhodli oslovit tak široké spektrum tvůrců a nesoustředili jste se jen na konkrétní obor?
Přišlo nám škoda stavět limity formátem umění. Každý vidí a vnímá českou pivní kulturu jinak a nemusí být vždy jen namalovaná na papíře nebo vymodelovaná z určitého materiálu. Limity jsou v podstatě bariéry, které nás omezují, proč je tedy nastavovat. Kdyby se před 175 lety limity řídil sládek Josef Groll, nikdy by nevzniklo plzeňské pivo, takové, jak ho známe dnes, které se svou chutí proslavilo po celém světě a stalo se inspirací celé jedné pivní kategorie.

Značka už v minulosti s mladými designéry pracovala. Jaké s nimi máte zkušenosti? Jaké výhody a nevýhody pro Vás z této spolupráce plynou?
Mně osobně se líbí synergie, která vzniká při takovéto spolupráci. Skvělé je, když obě strany předají to nejlepší ze sebe a najdou společnou cestu. To se nám krásně podařilo například v roce 2015, když jsme spolupracovali na návrhu designové charitativní aukční lahve Pilsner Urquell s vítězkou soutěže mladých absolventů vysokých uměleckých škol - Libenský Award. Tehdy lahev navrhla mladá designérka Lenka Husárková a spolupracovala na jejím zhmotnění s Bořkem Šípkem, kdy se nádherně protnuly vize a nápady různých generací. Důležité také je, že v kontextu naší značky si ty nejcennější zkušenosti navzájem předáváme - mezi generacemi, což je může uchovat na desítky i stovky let. Právě to dělá ty nejlepší věci ještě cennějšími. Ať už mluvíme o receptuře piva nebo šikovnosti umělců.

Plánujete do budoucna častěji pořádat tento typ otevřených soutěží?
Plzeňské pivo k české společnosti, umění a kultuře patří, je celospolečenským tématem i výraznou celospolečenskou a artovou inspirací. Rádi podporujeme rozvoj mladých talentů a věci, které mají smysl. Proto věřím, když se naskytne vhodná příležitost, určitě podobný projekt zopakujeme.

Plánujete s designéry do budoucna i spolupráci na redesignu etiket, obalů nebo loga?
Zajímavé spolupráci s designéry se do budoucna určitě nebráníme ani v tomto ohledu.

Vaše spolupráce s Maximem Velčovským sklízí samé pochvalné reakce. Je šance, že z podobné soutěže vzejde někdo, s kým budete pracovat dlouhodobě?
Ano, existuje taková možnost. Pokud se vzájemně nadchneme pro stejnou věc a ten dotyčný bude senzitivně vnímat hodnoty naší značky, pak může být určitě řeč i o dlouhodobé spolupráci. Dokonce před pár lety se něco podobného už stalo. Iniciovali jsme malou soutěž v rámci ateliéru Vysoké školy uměleckoprůmyslové o návrh keramického podtácku. Tehdy student Tomáš Cikán přišel s tak skvělým návrhem, že se s ním Plzeňský Prazdroj rozhodl spolupracovat na celé olympijské kolekci.

Chystáte k 175. letům nějakou speciální edici pivních lahví nebo skla?
K letošnímu výročí jsme redesignovali vzhled všech pivních etiket, které odehrávají celý příběh originálu Pilsner Urquell. Jedenáct nejdůležitějších milníků v historii plzeňského piva se zrcadlí na plechovkách i etiketách skleněných lahví. Chceme tak všem přiblížit nejdůležitější historické okamžiky, které měly na život plzeňského originálu vliv, ale chceme také ukázat, že právě plzeňské pivo je to, co se prolíná českou i světovou historií, ať už v těch pozitivních, nebo i smutnějších dobách. Právě to dělá z našeho ležáku hlavního představitele a vlastně i tvůrce tradiční české pivní kultury. K příležitosti Vánoc potom plánujeme jednu velmi speciální edici, ale více zatím neprozradím.

Jak moc je Váš běžný zákazník konzervativní? Máte konkrétní zpětnou vazbu například právě na sklenice Velčovského nebo je obecně pivní kultura velmi tradiční a mladému designu uzavřená?
Náš zákazník je konzervativní především v tom, co se obsahu obalu týče. To si dobře uvědomujeme, a proto už po 175 let naši sládci přesně dodržují varní postupy a pečlivě se starají o kvalitu výrobních surovin plzeňského piva. Určitě bych ale neřekl, že je mladému designu naše pivní kultura uzavřena. Vždy je to o dobrém nápadu, který dokáže správně a zajímavě odrážet charakter značky. Podíváme-li se do historie, plzeňské pivo vždy inspirovalo mnohé umělce, ať už se jednalo o zralé autory nebo ty začínající. Stálo třeba u vzniku pivního fejetonu Karla Čapka nebo některých děl Jana Nerudy.

Pivoloď na náplavce: Po pár Titanicích půjdete ke dnu

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:Metro.czAutor:Libor HruškaLoď

Nebyli by to Češi, aby i na vodě nezkusili to, v čem jsou nejlepší – vaření piva. Na lodi kotvící u Štefánikova mostu v Praze se letos otevřel plovoucí pivovar, na jehož palubě právě zraje i čtyřiatřicíctka Titanic. Zjistili jsme, jak pivu svědčí věčné pohupování a jak se pivoloď vůbec do Prahy dostala.

Přejmenovat loď prý nosí smůlu, podnikatel Vojtěch Ryvola to ale risknout musel, neměl na vybranou. Na lodi, kterou koupil z druhé ruky v Hamburku, chtěl vařit pivo, a jméno Classic Queen neznělo zrovna chlapácky. Rozhodl se pro minimalistické řešení a na příď nechal napsat PIVOVAR.

„Dokonce jsem se dočetl, že když loď přejmenujete, potopí se. Tahle ale už vystřídala čtyři různá jména a přežila to,“ směje se Ryvola.

Labská odysea
Dnes kotví 53 metrů dlouhý veterán u staroměstské náplavky, dřív vozil výletníky po berlínských jezerech a v Hamburku fungoval jako diskoloď. „Poslední kapitán nám tvrdil, že se na ni při akcích dokázalo vměstnat 700 lidí. Jako sardinky,“ kroutí hlavou současný majitel. Dnešní kapacita je mnohem nižší – nějakých 260 míst k sezení na třech palubách – hodně z prostoru ukously pivovarská technologie na přídi a kuchyně na zádi.

Odyseu připomínala už cesta z Hamburku proti proudu Labe do děčínských loděnic. Německý kapitán loď poslední roky jen nouzově flikoval, a tak pohromadě držela na čestné slovo. „Během plavby dokonce najednou celá zhasla a řítila se neznámo kam. Musel dorazit její německý kapitán, který ji odvezl do Děčína, nikdo jiný by toho fakt nebyl schopen,“ vzpomíná Ryvola. Původně předpokládal, že Classic Queen za půl druhého milionu jen trochu „opráší“ a převeze ji do Prahy, rekonstrukce plavidla ho ale nakonec vyšla na milionů čtrnáct. Celkem projekt spolykal už skoro padesát milionů. „Nevadí, já jsem prostě staromilec a strašně rád zachraňuju historickou techniku. Doma v ložnici mám anglickou motorku z roku 1922, tak proč si nepořídit i německou loď z roku 1962!“

No pasarani
Kuriózní problém nastal i během transportu rekonstruované lodi z Děčína do centra Prahy. Před nízkými, čtyřiapůlmetrovými mosty za Mělníkem posádka zjistila, že pod nimi nemá šanci projet. Potíže způsobila kuchyně na zádi, přesněji řečeno váha jejího vybavení. „Chtěl jsem si udělat radost, a tak jsem si na zádi nechal postavit takový Rolls-Royce mezi kuchyněmi. Bohužel jsem to trochu přehnal, takže jsme zjistili, že kvůli té váze vzadu se nám příď zvedla o šestnáct centimetrů a loď pod mostem neprojede,“ uculuje se Ryvola. Most zbourat nemohl a kuchyni zbourat nechtěl, a tak nechal ležácké tanky a kvasné kádě na přídi naplnit vodou, aby se loď vyrovnala. Propluli.

U dalšího mostu to ale nestačilo, a tak se celá posádka musela přesunout na příď a co nejvíce se vyklonit za zábradlí. „Bylo to těsné, na kormidelně dodnes máme od mostu asi třícentimetrový šrám.“ Mimochodem, plovoucí pivovar mají i na Dunaji v Bratislavě, ten pražský na rozdíl od něj může na řeku vyplout i bez asistence tlačného remorkéru.

Ryvola chce ale kotvy zvedat minimálně. „Nejhorší je, když jdete na pivo a ujíždí vám hospoda,“ vtipkoval už loni, když svůj pivovarský projekt rozjížděl. Po zážitcích od Mělníka se mu nelze divit, pivovar navíc spadá pod pražský celní sklad, takže kdyby vyrazil třeba na Labe, musela by posádka vylít, v lepším případě vypít, všechny zásoby.

Nehoupat, nehoupat
Proč se vůbec absolvent ČVUT, oboru Robotizace a automatizace technologických procesů ve slévárenství, rozhodl stát pivovarníkem? Pražská pivoloď není jeho prvním kontaktem se světem chmelu a sladu. Objevil ho, už když před pěti lety přestavoval zchátralý areál bývalého děčínského pivovaru na obchodní centrum s novým minipivovarem.

„Na začátku jsem o pivovarnictví nevěděl vůbec nic, ale začalo mě to šíleně bavit.“ Poté, co prodal svůj podíl v děčínském projektu, rozhlížel se kudy dál, a napadlo ho začít vařit pivo na Vltavě. Pivovar Ryvola koncipoval na roční výstav nějakých 1500 hektolitrů, s technologií, kterou si pořídil, by teoreticky mohl navařit i víc, nechce ale dodávat do konkurenčních hospod na souši. Původně předpokládal, že na vodě ve stínu prosklené kopule ministerstva průmyslu a obchodu budou vysedávat hlavně cizinci, příjemně ho ale překvapilo, že je pár měsíců po otevření poměr hostů 70:30 ve prospěch Čechů.

Pomohlo, že na rozdíl od jiných restauratérů v centru nenapálil ceny, desítka stojí milosrdných 37 a dvanáctka 39 korun.

„Když jsem otevíral, udělal jsem si takovou menší analýzu a zjistil jsem, že pro Pražáka je magická hranice čtyřicet korun. Speciály jsou samozřejmě dražší, protože dražší je i chmel, který se při jejich výrobě používá,“ vysvětluje pivovarník. Základ nabídky tvoří desítka Legie, dvanáctka Republika a černá Monarchie.

Mnozí ho varovali, že na pohupujícím se plavidle nebude mladina správně kvasit. Byl to trochu risk, ale kvasinky podle Ryvoly na lodi naopak pracují „jako vzteklé“. Třistašedesátitunový kolos je navíc poměrně stabilní a hned tak něco ho nerozhoupe.

„Všimněte si, že když projede něco kolem, tak se moc nehýbe. Je ale pravda, že když parník zabere... Jezdí tu takový jeden do zoologické zahrady – a nevím proč, ale bere to asi metr od nás. Na plné koule, že mi hosti létají ze strany na stranu. Už jsem mu nechal vzkázat, že ještě jednou to udělá, vyběhnu osobně na most s pytlíkem barvy a ten mu hodím na kormidelnu.“

Ještě mám mezery
Místem nejohroženějším vlnami je spilka. Aby si byl stoprocentně jistý, že mladina nevyšplouchne ven, nechal Ryvola preventivně zvýšit okraje čtyř otevřených kvasných kádí. Zkontrolovat to hosté mohou i při exkurzích, které někdy vede sám majitel.

„Když si můj výklad, při kterém dělám chytrého, poslechl náš sládek, smál se, že mám ještě mezery. Asi budu muset začít chodit na pivovarnické kurzy,“ plánuje Ryvola. Velká smůla, že Pivovar nekotví výš proti proudu, u podskalské náplavky. Na průmyslovku do Podskalské, která vychovává budoucí sládky, by to měl podstatně blíž než od Štefánikova mostu.

Minipivovary zpestřily naší práci, říká sládek velkopivovaru Staropramen

Publikováno:před 4 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Martin BajtlerStaropramen

Každý kraj, jiný mrav, ale také chuť na pivo. Pro Pražany je typická desítka, zatímco na Moravě pijí jedenáctky. Pro celé Česko je ale typický spodně kvašený ležák. „Sládek není jako vinař. Pivo musí vařit pořád stejně,“ říká vrchní sládek pivovaru Staropramen Zdeněk Lux.

V čem vlastně spočívá práce vrchního sládka?
Spousta lidí si myslí, že vrchní sládek jen degustuje pivo. To není úplně pravda. Degustace je sice součástí práce sládka, ale není to zdaleka vše. Velmi důležitá je kontrola výrobního procesu a surovin. Sládek musí vždy zkontrolovat, jestli slad, který se přiváží do pivovaru, je v pořádku. Stejně tak chmel nebo voda. A pak také celý varný proces nebo proces kvašení.

A ta degustace?
Pravidelně se schází tým odborníků a degustujeme vzorky toho, co jsme za posledních čtyřiadvacet hodin stočili. Senzorika je totiž u piva strašně důležitá. Analyticky si sice umíme vše změřit, v laboratoři poznáme, zda je pivo čisté a nezkazí se, ale bez degustace by to nešlo. Není to ale obyčejné popíjení piva. Musíme umět pivo popsat a označit v něm nedostatky, kterým se chceme vyvarovat.

Když bych vám dal na stůl vzorky piv, dokážete je poznat jen podle chuti?
Rozeznat se určitě dají. Naše piva bych od sebe asi měl poznat. Kdybyste mi je ale zkombinoval s něčím dalším, tak by to asi taky šlo, ale určitě ne na sto procent. U degustace jde spíš o to, umět to pivo popsat. Vyjádřit, co je cítit ve vůni a chuti. Rozlišit desítku, jedenáctku a dvanáctku by nemělo být těžké.

Liší se současná výroba piva od postupu, který se používal dříve?
Postup výroby je pořád stejný. Tradiční výrobu piva se snažíme stále dodržovat. Pivo musí být z vody, sladu a chmele. To je základ. To, co se mění, jsou ale technologie. Například původní varnu tu máme od roku 1869 a byla postavená na dvacet tisíc hektolitrů. Dnes ve stejném prostoru děláme tři miliony hektolitrů. Toho bychom bez moderních technologií nedosáhli. Když se podíváte, jak to dělal v 19. století náš nejslavnější sládek Michael Trnka, měl ve sklepě až tisíc dřevěných ležáckých tanků. Pak přišel sládek Paspa, který věděl, že dřevěné tanky nejsou dlouhodobě udržitelné, a přešel na ocelové tanky. My dnes používáme tanky nerezové. Nové technologie nám nyní pomáhají mít pivo stále pod kontrolou. A to je ten rozdíl oproti tenkrát a teď.

Mění se preference lidí v pivu a jejich chutě?
Asi ano. Ale je to spíše díky bohatší nabídce. Když se podíváte dvacet let zpátky, tak ten trh byl takový unifikovaný. Dnes je na českém trhu obrovská škála piv včetně těch, která se tu historicky nikdy nevařila. V Čechách se tradičně vaří spodně kvašený ležák a dnes se tu běžně vyrábějí piva typu Ale, IPA nebo Weizen. To jsou všechno svrchně kvašená piva a ta tu ještě před deseti lety vůbec nebyla. Je to tím, že lidé chtějí pořád víc zkoušet nové věci. Tím, že se začalo více cestovat, ochutnali lidé různá piva a chtějí je i tady.

Jsou nějaké rozdíly v tom, která piva se pijí v Praze a mimo ni?
Praha je specifická především širokým sortimentem. Najdete si tu jakékoliv pivo. Pražané prostě chtějí zkoušet. Ale určité rozdíly je možné pozorovat i z historického hlediska. České země byly rozdělené na regiony, kde se pila jednotlivá piva. Ve středních a severních Čechách to byly vždy desítky. V západních Čechách a na Ostravsku se pily ležáky. Na Moravě zase jedenáctky. To rozdělení je trochu patrné ještě dnes. Jelikož je pro Prahu typická desítka, vyrostl na ní i smíchovský pivovar.

Jak se v Praze vařilo pivo v době, kdy vznikl Staropramen?
Historicky existoval téměř v každém městě pivovar a v Praze jich bylo několik. Než vznikly velké pivovary, vařila se v Praze široká škála různých těžkých ležáků, které každý vařil jinak. V roce 1869 přišel Staropramen a třicet let poté Braník. Ty zavedly velkou technologickou kázeň. Sládek Trnka vybral jeden kvasniční kmen a důrazně lpěl na tom, aby to pivo bylo pořád stejné. To byl obrovský počin, nikdo se tehdy kvasnicemi nezaobíral.
Co říkáte na stále větší oblibu minipivovarů, kterých i v Praze pořád přibývá?
Určitě je dobře, že vznikají, protože lidé pak mají větší přehled o pivu. Přineslo to jistou pestrost na trh. Také to donutilo nás sládky z velkých pivovarů přemýšlet nad tím, čím nabídku obohatit. A je to určité obohacení práce i pro mě osobně. Sládek má úplně jinou roli než například vinař. Ten může říct: Sezona byla špatná, nedozrálo tolik hroznů, víno bude mít víc kyselinek. Sládek tohle říct nemůže. Pivo musí být pořád stejné. Takže jsem svoji práci musel dlouhou dobu dělat pořád stejně. Poté, co přišly minipivovary, mám možnost to občas udělat i trochu jinak. Třeba ve chvíli, kdy vaříme různé speciály.

Jak jste se dostal k práci sládka?
Narodil jsem se na Moravě v Uherském Brodě, který je na pomezí všech tradičních nápojů. Je tam pivovar, měli jsme také vinici a děda měl i švestkový sad na slivovici. Bavila mě vždycky chemie. Když jsem šel studovat, tak jsem si vybral právě chemii a pragmaticky jsem chtěl zvolit něco, co se týká potravin. Pak to vykrystalizovalo v pivovarství a sladařství. Po škole jsem se dostal na praxe v pivovarech a pak jsem začal pracovat v laboratoři. Od roku 2007 dělám sládka na Smíchově. Mimochodem, jediná škola u nás, na které se dá tento obor studovat, je VŠCHT v Praze.

Jako sládek byste mi mohl pomoci vyřešit jeden problém. Říká se správně čepovat, či točit pivo?
Já myslím, že je to jedno. Slovní spojení točit pivo má svou historii. Když nebyly kompresory, tak někdo, většinou syn výčepního, musel točit kolem, aby dodal tlak a mohlo se pivo načepovat. Proto se říká i točit pivo. Já osobně používám obojí.

Proč čepované pivo chutná lépe než lahvové?
Je především důležité, jak se načepuje. Na chuti je znát, když máte vychlazenou a čistou sklenici a když pivo čepujete správně. Mezi surovým a lahvovým pivem není žádný rozdíl. Je to ten samý produkt. Jenže když si ho doma naléváte z láhve, tak nemáte vychlazenou sklenici nebo na ní mohl zůstat saponát. To všechno je pak poznat i na chuti. Kde je rozdíl znát, tak to je tankové pivo. To je nepasterizované a je dodané do hospody přímo z tanku z pivovaru, odkud putuje ve stejném stavu a teplotě jako po filtraci. Proto je to to nejčerstvější pivo, které můžete dostat. Tam ten rozdíl poznáte. Na velikosti obalu ale nezáleží. Rolí sládka je, aby to pivo stočil do jakéhokoliv obalu ve stejné kvalitě.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.20.10.2017 16:105.628/5.628