Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Výčepní legenda Pavel Dušek umí se štamgastem i mlčet

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:České nápoje

Do síně slávy českých výčepních byl dnes večer uveden Pavel Dušek, výčepní plzeňské restaurace U Sedlerů na pražském Karlově náměstí. Čestný titul Výčepní legenda Pilsner Urquell uděluje Plzeňský Prazdroj těm výčepním, kteří poctivým přístupem ke svému řemeslu a mistrovstvím, s jakým zacházejí s pivem, pomáhají udržovat českou pivní kulturu na vysoké úrovni.

K Pavlu Duškovi chodila na pivo kulturní elita v čele s Josefem Vinklářem, Waldemarem Matuškou, Petrem Čepkem, Vlastimilem Harapesem a básníkem Josefem Topolem. Pravidelným hostem býval i dramatik a prezident Václav Havel. Pavel Dušek má pověst baviče a je mezi kolegy skutečnou legendou. Rada, kterou prý nejčastěji dává štamgastům a hostím zní: „Když vidíte, že výčepní pije limonádu, běžte raději jinam.“ Na pivo chodí nejraději sám: „Líp si tak plzeň vychutnám,“ konstatuje letošní výčepní legenda.

„Výčepní, kteří se stávají legendami, si po celý svůj profesní život dokázali udržet styl a způsob čepování hladinky. I díky nim dnes můžeme mluvit o unikátní české pivní kultuře,“ vysvětluje důvody ocenění starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka. Plzeňský sládek připomíná, že výčepní byl vždy ten nejdůležitější člověk v hospodě: „Výčepní býval výkladní skříní každé hospody a pečoval o pivní kulturu. Tato tradice se během období socialismu přerušila. Naším cílem je ji obnovit. Faktem je, že šéfkuchař vévodí kuchyni, ale výčepní je ten, kterého hosté vidí jako prvního, a kdo garantuje, že podávané pivo je v pořádku.“

Pavel Dušek začínal na Malé Straně v Praze, kde měl příležitost se učit čepovat na hladinku od legendárního výčepního Čiháka. Dnes za ním můžete zajít do restaurace U Sedlerů na Karlovo náměstí v Praze. „Výčepní musí samozřejmě zvládnout kompletní techniku čepování piva a péče o něj. Součástí jeho práce je ale i komunikace s hostem. Musí umět vycítit jeho náladu, a když si chce povídat, tak si s ním povídat, anebo ho nechat mlčet, když si to přeje,“ říká Pavel Dušek, který za pípou stojí už od roku 1976, tedy více než čtyři desítky let.

„Naší snahou je, abychom řemeslo výčepních vrátili na výsluní. Dříve štamgasti za svým výčepním neváhali cestovat přes celé město. Hosté většinou vědí, kde najdou za pípou ty největší osobnosti, za kterými mají důvod se do hospody vracet,“ dodává Václav Berka.

Titul Výčepní legenda získalo od Plzeňského Prazdroje již osm výjimečných hostinských, kteří předávají své profesní zkušenosti dál, a zvyšují tak úroveň české pivní kultury.

VÝČEPNÍ LEGENDY PILSNER URQUELL
Karel Hulata z hostince U Zlatého tygra v Praze čepuje pivo na hladinku už čtyři desetiletí. Na jeho „hladinky“ stojí hosté frontu.

František Šlapák působí v restauraci U Reinerů v Písku přes dvacet let. Řemeslo výčepního považuje za své poslání.

Roman „Ozzy“ Smolík z pražské restaurace Bredovský dvůr vyznává nejen plzeňský ležák, ale také heavy metal.

Tomáš Dastych čepoval v plzeňské restauraci U Rudolfina. I v důchodu má stále jedno přání – a to, aby čeští hospodští byli hrdi na svoji práci.

Bohumil „Bohoušek“ Kundrt „dělá“ dobré pivo v Jelínkově hospodě.

Julius Vanya čepuje s láskou pivo ve Švejk restaurantu U Věžičky v Kadani svým štamgastům i náhodným hostím.

Jiří Klusáček v hospodě Na Hradčanské čepoval plzeňský ležák řadě známých osobností, herců i sportovců. Na jeho vyhlášenou plzeň chodil i Václav Havel.

Konec vaření piva v Česku? Chybějí sládci, menší pivovary už trpí

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Blesk.cz

Rodinné a regionální minipivovary zažívají neuvěřitelný boom. Dnes jich je v Česku bezmála 400 a v průměru každý týden se v některém městě či obci otevře nový. Už nyní se proto řada minipivovarů potýká se zásadním problémem – chybí jim vlastní sládek. Ročně se v tomto oboru vyučí jen zhruba 15 lidí, což je málo. „Někdy se to řeší tak, že jeden člověk je hlavním sládkem ve dvou, třech i čtyřech pivovarech,“ říká sládek Tomáš Mikulica.

Sládek Tomáš Mikulica pracuje v minipivovaru v Chýni u Prahy už 23 let. Začínal v pivovaru Starobrno, ale protože chtěl vyrábět pivo sám, odešel. „Když jsem začínal, bylo v Česku šest minipivovarů, takže vám tenkrát nemohl nikdo s ničím poradit. Člověk si musel poradit sám nebo u lidí z velkého pivovaru,“ vzpomíná v rozhovoru pro Blesk.cz.

„Výroba piva mě zajímala a bavila vždycky. Byl jsem z pivovarské rodiny, ale ve velkém pivovaru jsem nikdy nedělal pivo od začátku do konce. Tím, že jsem nastoupil do Chýně, jsem si splnil svůj sen,“ říká Mikulica, který je milovníkem piva a rád ochutnává i pivo své konkurence.

Až 50 nových pivovarů ročně
Založit minipivovar je dnes mnohem snazší, než před lety. Nepřekvapuje tak, že během dvou desetiletí se otevřelo téměř 400 nových minipivovarů a ročně přibývá 40 až 50 dalších. Češi si návštěvy minipivovarů oblíbili a neváhají si za různá speciální piva i připlatit, takže se vznik nových pivovarů dá očekávat i v následujících letech.

Stále více pivovarů ale začíná řešit zásadní problém v podobě chybějících sládků. Jak upozorňuje například Asociace malých a středních podniků (AMSP), absolventů oboru pivovarník-sladovník začíná být nedostatek. Ročně jich brány škol opouští přibližně 15, což je málo. Důvodem je pravděpodobně i skutečnost, že se obor vyučuje pouze na třech tuzemských školách.

S dalším masivním rozvojem minipivovarů tak může nastat zásadní problém, protože pivo nebude mít kdo vařit. „Toto řemeslo nelze například nahradit cizinci na krátkodobý pobyt. Nejenže se jedná o dost specifickou profesi, ale sládek by měl mít ke svému produktu i osobní vztah a měl by být s jeho výrobou dlouhodobě spojen,“ je přesvědčen předseda AMSP Karel Havlíček.

Sládek na čtyřech působištích
Nepříznivou situaci potvrzuje i sládek Mikulica. „Je to dlouhodobější trend. Někdy se to řeší tak, že jeden člověk je hlavním sládkem ve dvou, třech i čtyřech pivovarech, objíždí si to a všude má nějaké zástupce. Dneska se to s mobilem a internetem dá řešit i takto, ale podle mě to není dobře,“ popisuje sládek s tím, že se taková praxe může negativně projevit v kvalitě piva. „Člověk si to pivo má dělat od začátku do konce sám,“ dodává.

Jednou z cest, jak situaci vyřešit, je například rozvoj rekvalifikačních kurzů. Ty podle Sládka Mikulici mohou pomoci, ale má to své limity. „Je to určitě cesta, ale lidé si nesmí myslet, že za pár měsíců rekvalifikace budou lepší než vyučení lidé s dlouhou praxí. Běžně se totiž sládek učí tři roky a potom ještě získává praxi,“ vysvětluje Mikulica.

Běžný rekvalifikační kurz, který nabízí například brněnská Beer Academy ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně, má rozsah mnohem menší. V tomto případě účastníci projdou programem v délce 300 hodin, z toho 122 hodin má teorie a 178 hodin praxe. „Rekvalifikační kurz využijí ti, kteří si chtějí splnit svůj sen být sládkem, nebo chtějí provozovat vlastní pivovar. Účastníci si osvojí znalosti ve výrobě a obsluze,“ upřesňuje zakladatel akademie David Janda.

Byty s vůní ječmene. Nuselský pivovar v dnešní podobě brzy zmizí

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Euro.czAutor:Hana Boříková

Za první republiky patřil ke špičce českých průmyslových pivovarů, teď čeká zchatralý pivovar v Nuslích nové využití. Pod taktovkou investiční skupiny Penta.

Kdo neprošel nuselským pivovarem, toho nezná hudební svět, traduje se. Sládek se v něm nedal potkat už dávno, byla ale poměrně slušná šance, že u Botiče natrefíte na nějakou současnou či budoucí hvězdu pop-music. Nuselským pivovarem prošel Janek Ledecký, Tomáš Klus, Yvetta Blanarovičová nebo Ksindl X. V chátrajícím areálu je totiž kromě jiného – povětšinou skladů všeho možného – i pět zkušeben. Když se z bývalé bednárny ozývají zvuky začínající rockové kapely, která do toho šlape jak o život, má to své kouzlo. Ovšem všechno jednou skončí. Už brzy odpojí elektřinu a během pár týdnů půjde bednárna i se sousední konírnou s dochovanými žlaby pro pivovarské valachy k zemi. Nařídil to statik.

Stejně jako hudebníci se s pivovarem rozloučil také umělecký kovář, který vedle své práce občas zaskočil jako opékač buřtů. Pro děti, které vylezly odnaproti z paintballové herny, byl vždy vítanou atrakcí. Aspoň paintball zůstává. Působivé podzemí pivovaru s více než dvěma stovkami původních litinových sloupů, které hráči s pistolkami zabydleli, zůstane zachováno. Je součástí hlavní budovy sladovny a ta je památkově chráněná.

Nájemníci sklepů, ve kterých před staletími klíčil ječmen, teď navíc zvažují, že si tu zřídí minipivovar s restaurací. Takže pivo se tu nakonec možná zase bude vařit.

Víno místo piva
Nuselský pivovar byl založen roku 1694 hrabětem Janem Josefem Sezimou z Vrtby. Vznikl patrně přestavbou středověkého mlýna ze 14. století.

Ve své době byl největším středoevropským pivovarem. Od šlechticů koupil pivovar roku 1857 Antonín Procházka, který pocházel z pivovarské rodiny Waldsteinů. V roce 1897 vznikl Akciový pivovar v Nuslích u Prahy. O přeměně na akciovou společnost referovaly Lidové noviny takto: „Nuselský pivovar těšil se v Praze a v širém okolí od svých prvopočátků vždy nejlepší pověsti a pivo jeho bylo vždy jedním z nejoblíbenějších v Praze. Aby se výroba jeho, která ročně činila průměrem 118 tisíc hektolitrů, ještě výše zvýšila, odhodlala se Úvěrní banka v Kolíně, že učiní s majitelem ujednání, jež umožní zřízením akciové společnosti, aby se závod ještě více rozšířil novými investicemi a aby výnosnost jeho byla zvýšena.“

Povedlo se. Za první republiky stanul nuselský podnik na špičce českých průmyslových pivovarů. V roce 1929 vyšla v Národních listech zpráva, že pivovar zakončil loňský rok se zvýšeným ziskem a „dividenda se taxuje na 110 Kč oproti 80 Kč loni“. Příznivci zlatavého moku si pochutnávali na dvanáctistupňovém pivu Prelát a světlé výčepní Nuselské desítce.

Staletá tradice vaření piva skončila v roce 1958. Až do osmdesátých let 20. století fungovala část pivovaru jako sladovna, zatímco část s ležáckými sklepy si pro sebe upravily České vinařské závody.

Nejznámějším nuselským produktem býval Pražský sklepmistr: bílé víno podivné chuti, které se nedalo pít, ale dalo se jím perfektně opít. Nejhodnotnější části areálu jsou od roku 2000 prohlášeny kulturní památkou.

Místo sladu byty
Poté, co loni čtyřhektarový areál koupila investiční společnost Penta, je zřejmé, že se začala psát nová kapitola zašlé slávy nuselského pivovaru. Jaká bude, není zatím úplně jasné. Developer spolu s architekty hledá pro památku s překrásnými půdami – bývalými sušárnami –, kde to dodnes voní ječmenem, nové využití. V části areálu, která sloužila vinařům, se už kreslí novostavby s byty. Mělo by jich být kolem čtyř stovek.

Nuselský pivovar nebude prvním ani posledním pozůstatkem pivovarnické minulosti Prahy, kde to zase začne žít. Bude zajímavé sledovat, jak to dopadne a zda se pivní duch místa úplně nevypaří.

́Minipivu ́ Aurosa pomáhá i negativní reklama na Twitteru

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Lidovky.czAutor:Miroslav Petr

Že negativní reklama do značné míry funguje, se přesvědčila podnikatelka Martina Šmírová. Její pivo Aurosa, prezentované jako pivo pro ženy, narazilo na sociálních sítích na kritiku britských pivařek. A prodeje rostou...

I ženy pijí pivo. A mnohé s nadšením. Speciální produkt vyloženě pro ně však prodává málokdo. Podnikatelka Martina Šmírová se to pokouší změnit a svou značku Aurosa prezentuje jako „první pivo pro ženy“. Putuje hlavně za hranice.

A tam také Šmírová nedávno s prezentací ženského piva narazila. Respektive narazila na sociálních sítích na ironické a kritické ohlasy britských pivařek, které označují marketing Aurosy za sexistický a hloupý.

Píše o tom britský deník The Telegraph. „Pivo, které se v České republice vyrábí, přichází v hezké růžové lahvi a prodává se jako první pivo pro ni. Zakladatelka Aurosy Martina Šmírová říká, že pivo je reprezentací síly ženy a dívčiny něhy,“ uvedl deník. „Pivní trh cílený konkrétně na ženy čelí ale zásadnímu odporu online uživatelů sociálních médií,“ píše se dále.

Nadšení i kritika
Řada jedovatých poznámek například na Twitteru to dokládá. Zatímco v Paříži, kde letos v březnu začala mladá podnikatelka Aurosu prvně nabízet, vyvolalo pivo pro ženy nadšení, byť se třetinková lahev prodává za deset eur, tedy zhruba 260 korun, v Londýně se hrdé britské pivařky bouří proti údajné genderové propagandě.

„Pivo pro ni je posledním z komických marketingových triků, který chce ženy obrat o jejich peníze,“ posteskla si na Twitteru jedna z emancipovaných pivařek. „Jak vůbec mohou moje slabé ženské ruce udržet v ruce pivní láhev?“ ptá se ironicky další britská pivařka na sociální síti.

Aurosa je „ženská“ především díky balení v luxusní designové lahvi, ke které patří i decentní skleničky – šampusky, ale obsahem se jedná o typický český ležák. Přesněji polotmavou, nepříliš hořkou jedenáctku s jemnou chutí karamelu.

Vaří se v minipivovaru – ve Valašském pivovaru v Kozlovicích nedaleko Frýdku-Místku, který patří otci Martiny Pavlu Šmírovi. „Chci ukázat, že i pivo je vhodné pro oficiální luxusní příležitosti jako třeba šampaňské,“ uvedla Šmírová pro server Lidovky.cz.

Sociální sítě, nejlepší reklama
Komentáře z Twitteru nebo Facebooku se však staly pro Aurosu tou nejlepší reklamou. Na základě poptávky a s pomocí agentury Czech Trade už připravuje Šmírová dodávky ženského piva do Amsterdamu a Rotterdamu, ale překvapivě i do Hongkongu.

V Česku je dámské pivo k mání také, ale jen v několika obchodech, které se věnují designu – v Praze, v Ostravě nebo Čeladné. Pivotékám a klasickým obchodům s nabídkou piva se však Šmírová vyhýbá.

V Česku je pivo určené spíše ženám výjimkou. Speciální tmavý speciál čtrnáctku Xantho krátce prodával například Žatecký pivovar. Nebo firma Pivo Praha dodnes vyrábí Šamp – pivní sekt.

„Původně jsme to mysleli hlavně pro ženy. Prostě pivo, které ženám přiblíží pivo. Jenže se po čase ukázalo, že to kupují a pijí převážně chlapi,“ komentuje „úspěchy“ ženského piva spolumajitel firmy Jan Šuráň.

Šmírová už chystá další pivo –Aurosu Gold, které bude prodávat v podobném luxusním stylu, ale nebude genderově vyhraněno.

„Prezentovat pivo jako špičkový ušlechtilý nápoj je záslužná myšlenka. Ale Češi nejsou připraveni za vysokou kvalitu u piva také více zaplatit,“ soudí Pavel Borowiec, znalec trhu a vydavatel časopisu Pivo, Bier &Ale.

Jak se pivo vaří – nový prohlídkový okruh pivovaru Gambrinus

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Plzeň.czGambrinus

Pivovar Gambrinus může od 1. července opět pravidelně navštěvovat veřejnost – nově otevřenou prohlídkovou trasu navštívilo již několik set návštěvníků. Nový okruh „Jak se pivo vaří“ začíná přímo v srdci pivovaru Gambrinus, v nově zrekonstruované Varně 1869. Hned zkraje nabídne návštěvníkům na probuzení smyslů malou degustaci. Hosté pivovaru si mohou mimo jiné prohlédnout unikátní výrobní prostory nebo vyzkoušet školu čepování.

V pivovaru Gambrinus se lidé dozvědí více o jeho historii i vaření piva, nahlédnou do původních i současných výrobních prostor a samozřejmě ochutnají, co se zde právě navařilo. Zajímavá je senzorická prezentace surovin, při které si návštěvníci mohou zblízka prohlédnout, očichat, a dokonce i ochutnat skutečné ingredience, se kterými Gambrinus pracuje. Ojedinělá degustace probíhá také v ležáckých sklepích, kde pivo teprve zraje.

Oblíbenou součástí návštěvy je škola čepování spojená se závěrečnou degustací nepasterizovaných a nefiltrovaných piv Gambrinus. Během té se návštěvníci setkávají se zkušenými pivovarníky v jejich domácím prostředí a odnášejí si tak autentické zážitky. Mezi výčepními můžete potkat například služebně nejstaršího sládka Gambrinusu Zdeňka Poláka, který v pivovaru pracuje přes 40 let. Na závěr je pro každého návštěvníka připravena láhev čerstvě stočeného nefiltrovaného ležáku jako dárek.

Ochutnávka příběhů
Jeden z pohnutých příběhů, na které se při exkurzi v Gambrinusu určitě dostane, je ten o návratu k výrobě piva po bombardování Plzně. Před 72 lety, na samém konci 2. světové války, byl pivovar fatálně poničen a musel přestat vařit. Brzy ráno 17. dubna roku 1945 dopadly z letadel spojeneckých vojsk na Plzeň stovky bomb. Původním cílem byly Škodovy závody, které byly součástí nacistické výroby. Na pivovar Gambrinus dopadlo více než 80 bomb různé velikosti, čímž byly výrobní budovy téměř zničeny. Trvalo celý rok, než se opět mohlo začít vařit.

S poválečnými opravami je spojeno jméno Františka Hlaváčka, ikony českého pivovarnictví. Tehdejšímu řediteli pivovaru dalo dost práce, aby zodpovědné autority přesvědčil, že obnova areálu má cenu, neboť pivovar Gambrinus je důležitá součást národního hospodářství. Jeho odhodlání, hrdost a odpovědnost se otiskly do charakteru poválečného Gambrinusu a zůstávají v něm dodnes.

Humpolecký Bernard zvýšil v pololetí výrobu piva

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Týden.czAutor:ČTK

Rodinný pivovar Bernard zvýšil v prvním pololetí výstav piva v meziročním porovnání o 5,6 procenta na 160 tisíc hektolitrů. Nejúspěšnějším měsícem pivovaru byl v tomto období červen, kdy produkce piva překonala 40 800 hektolitrů a v porovnání se stejným loňským obdobím vykázala více než třináctiprocentní růst. Informoval o tom mluvčí pivovaru Zdeněk Mikulášek.

K rostoucímu odbytu piva Bernard podle mluvčího přispěl marketing, ale i počasí. "Zákazník si rád najde kvalitní pivo, o což se snažíme dlouhodobě," doplnil. Začátkem srpna překonal výstav pivovaru 200 tisíc hektolitrů.

Bernard vaří nepasterizované, nefiltrované a kvasnicové pivo, kromě toho čtyři druhy nealkoholického piva. V sortimentu má i svrchně kvašené pivo. Téměř třetinu produkce pivovaru představuje jedenáctistupňové světlé pivo, jehož odbyt v pololetí stoupl o dalších 6,6 procenta.

Tržby za pivo měl pivovar od ledna do konce června 345,5 milionu korun, ve stejné době minulého roku to bylo 331,3 milionu korun.

Loni se roční výstav humpoleckého pivovaru zvýšil o 4,4 procenta na rekordních 315 400 hektolitrů piva. Kvůli dlouhodobému navyšování produkce podnik rozšiřuje své výrobní zázemí, což se v tomto roce týká i varny. Nové technologie v její přistavěné části jsou nyní ve zkušebním provozu.

K popularitě pivovaru přispívají jím pořádané akce. Tisíce lidí navštívily červnový festival Bernard Fest v Humpolci. Oslava piva značky Bernard nazvaná Den Bernarda se bude popáté konat v českých a slovenských hospodách čepujících humpolecké pivo 4. října.

Humpolecký Bernard zvýšil v pololetí produkci rozšiřuje své výrobní zázemí

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Průmyslová automatizacaAutor:ČTKBernard

Humpolec (Pelhřimovsko) 20. srpna (ČTK) - Rodinný pivovar Bernard zvýšil v prvním pololetí výstav piva v meziročním porovnání o 5,6 procenta na 160.000 hektolitrů. Nejúspěšnějším měsícem pivovaru byl v tomto období červen, kdy produkce piva překonala 40.800 hektolitrů a v porovnání se stejným loňským obdobím vykázala více než třináctiprocentní růst. ČTK to sdělil mluvčí pivovaru Zdeněk Mikulášek.

K rostoucímu odbytu piva Bernard podle mluvčího přispěl marketing, ale i počasí. "Zákazník si rád najde kvalitní pivo, o což se snažíme dlouhodobě," doplnil. Začátkem srpna překonal výstav pivovaru 200.000 hektolitrů. Bernard vaří nepasterizované, nefiltrované a kvasnicové pivo, kromě toho čtyři druhy nealkoholického piva. V sortimentu má i svrchně kvašené pivo. Téměř třetinu produkce pivovaru představuje jedenáctistupňové světlé pivo, jehož odbyt v pololetí stoupl o dalších 6,6 procenta.

Tržby za pivo měl pivovar od ledna do konce června 345,5 milionu korun, ve stejné době minulého roku to bylo 331,3 milionu Kč. Loni se roční výstav humpoleckého pivovaru zvýšil o 4,4 procenta na rekordních 315.400 hektolitrů piva. Kvůli dlouhodobému navyšování produkce podnik rozšiřuje své výrobní zázemí, což se v tomto roce týká i varny. Nové technologie v její přistavěné části jsou nyní ve zkušebním provozu.

K popularitě pivovaru přispívají jím pořádané akce. Tisíce lidí navštívily červnový festival Bernard Fest v Humpolci. Oslava piva značky Bernard nazvaná Den Bernarda se bude popáté konat v českých a slovenských hospodách čepujících humpolecké pivo 4. října.

To nejlepší z historie i současnosti pivovaru Gambrinus na vlastní kůži

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:České nápojeGambrinus

Pivovar Gambrinus může od 1. července opět pravidelně navštěvovat veřejnost – nově otevřenou prohlídkovou trasu navštívilo již několik set návštěvníků. Nový okruh „Jak se pivo vaří“ začíná přímo v srdci pivovaru Gambrinus, v nově zrekonstruované Varně 1869. Hned zkraje nabídne návštěvníkům na probuzení smyslů malou degustaci. Hosté pivovaru si mohou mimo jiné prohlédnout unikátní výrobní prostory nebo vyzkoušet školu čepování. Návštěvu pivovaru lze objednat na www.gambrinus.cz nebo přímo v Návštěvnickém centru na nádvoří Plzeňského Prazdroje. Na těchto místech si lze objednat například i soukromou party v pivovaru Gambrinus.

V pivovaru Gambrinus se lidé dozvědí více o jeho historii i vaření piva, nahlédnou do původních i současných výrobních prostor a samozřejmě ochutnají, co se zde právě navařilo. Zajímavá je senzorická prezentace surovin, při které si návštěvníci mohou zblízka prohlédnout, očichat, a dokonce i ochutnat skutečné ingredience, se kterými Gambrinus pracuje. Ojedinělá degustace probíhá také v ležáckých sklepích, kde pivo teprve zraje.

Oblíbenou součástí návštěvy je škola čepování spojená se závěrečnou degustací nepasterizovaných a nefiltrovaných piv Gambrinus. Během té se návštěvníci setkávají se zkušenými pivovarníky v jejich domácím prostředí a odnášejí si tak autentické zážitky. Mezi výčepními můžete potkat například služebně nejstaršího sládka Gambrinusu Zdeňka Poláka, který v pivovaru pracuje přes 40 let. Na závěr je pro každého návštěvníka připravena láhev čerstvě stočeného nefiltrovaného ležáku jako dárek.

Ochutnávka příběhů
Jeden z pohnutých příběhů, na které se při exkurzi v Gambrinusu určitě dostane, je ten o návratu k výrobě piva po bombardování Plzně. Před 72 lety, na samém konci 2. světové války, byl pivovar fatálně poničen a musel přestat vařit. Brzy ráno 17. dubna roku 1945 dopadly z letadel spojeneckých vojsk na Plzeň stovky bomb. Původním cílem byly Škodovy závody, které byly součástí nacistické výroby. Na pivovar Gambrinus dopadlo více než 80 bomb různé velikosti, čímž byly výrobní budovy téměř zničeny. Trvalo celý rok, než se opět mohlo začít vařit.

S poválečnými opravami je spojeno jméno Františka Hlaváčka, ikony českého pivovarnictví. Tehdejšímu řediteli pivovaru dalo dost práce, aby zodpovědné autority přesvědčil, že obnova areálu má cenu, neboť pivovar Gambrinus je důležitá součást národního hospodářství. Jeho odhodlání, hrdost a odpovědnost se otiskly do charakteru poválečného Gambrinusu a zůstávají v něm dodnes.

Když je prohlídka málo, může být i party!
Kromě prohlídek nabízí pivovar i zážitkový program Gambrinus party, který je určen pro skupinky 15 a více lidí. Na pravé pivovarnické party, která trvá čtyři hodiny, se od těch nejpovolanějších odborníků dozvíte o zlatavém moku vše. Samozřejmě projdete školou čepování, ochutnáte skvělé pivo a zakousnete něco dobrého, a navíc si každý účastník odnese půllitr se svým jménem. Na historické varně Gambrinus je dokonce možné uspořádat po předchozí domluvě i soukromou party, firemní večírek, školení či teambuilding.

Chorvati objevují pivo. Tamní minipivovary patří k nejlepším v Evropě

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Euro.czAutor:Ondřej Stratilík

Českým dovolenkovým rájem se šíří boom minipivovaru. V evropském měřítku navíc chorvatské podniky patří k těm nejlepším.

Kdokoli na cestě k Jadranu uvízne v koloně před slovinsko-chorvatskou hranicí, čekání může krátit pohledem na přeplněné kufry aut stojících vpředu. Čeští turisté si zkrátka na prázdniny do Chorvatska vozí téměř vše. A výjimkou nejsou ani plata s plechovkami piva.

Tím se ovšem každý piják připravuje o možnost ochutnat kvalitní chorvatské ležáky a speciály. Aby nedošlo k nedorozumění, teď nemluvím o lahváčích Karlovačko, Osječko, Ožujsko či Laško. Z pláží a balkonů apartmánů se to nemusí zdát, ale Chorvatsko je rájem minipivovarů. A přibývají bleskovou rychlostí. Třetinkovou lahev tam v průměru seženete za 14 kun (zhruba 50 korun).

Na začátku roku 2015 udělal zemi a tamějším sládkům velkou reklamu uznávaný web RateBeer. Záhřebský podnik Zmajska zařadil na výroční seznam deseti nejlepších nových výroben na světě. Ocenění je o to vzácnější, že konkurence čítala 3800 pivovarů.

Za Zmajskou stojí Andrej Čapka a Bojan Pap. Tedy muži, kteří v zemi před několika lety nakopli scénu „homebrewařů“ a na domácím vaření piva si udělali jméno. Když jim sporáky a sklepy začaly být malé, pustili se do plnohodnotného pivovaru. Z jejich produkce vyčnívají dva speciály. A sice tmavý těžký Porter, o němž se často mluví jako o vůbec nejlepším chorvatském rukodělném pivu, a svrchně kvašený India Pale Ale.

Tím ale zdaleka pivní zajímavosti v Záhřebu nekončí. Zážitek slibuje návštěva nejstaršího chorvatského mikropivovaru Medvedgrad. Vaří už přes dvacet let a přímo ve městě provozuje tři pivnice. Potěšení z neznámého způsobuje černý IPA Crni Jack a v teplých odpoledních ovocem vonící pšeničný speciál Dva klasa.

Vyplatit se může i procházka do průmyslové části východního Záhřebu. Podnik Garden Brewery sází nejen na těžší porter a stout, ale i výborné burgery a vyhlášené taneční party.

Doporučuje se i výlet do historického města Buje na Istrijském poloostrově. Nejen kvůli krásným stavbám. Už v roce 2013 tu bratři Grbačovi rozjeli značku San Servolo. Proslavená je díky originálnímu tvaru lahví a především tmavým pivem. Našince ale potěší svěžím ležákem Czech Pilsner, experimentátoři zase nepohrdnou letním ovocným pivem Teranino. Na suchu nezůstávají ani ostrovy. Například na Hvaru, v hlavním městě, provozuje Polka Anna se svým manželem Joskou malou výrobnu Vunetovo. Pivovar postavili přímo ve svém rodinném domku. Za zmínku stojí jejich černý stout a tmavý pšeničný Weizen.

A poměrně překvapivě další minipivovar sídlí i na maličkém ostrově Vis. Abych to uvedl na správnou míru, rozjel jej tu Kjetil Jikiun, jeden z nejznámějších norských sládků, a produkty s etiketou Prvo viško pivo teď vaří ve své domovině. Ovšem jeho Gose podle staroněmeckého receptu s koriandrem a solí k Visu prostě patří.

Pivovary nevidí nutnost zavedení v Rusku minimální ceny piva

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Sputnik

Ruský trh s pivem není zatížen problémy padělků a masového neplacení spotřebních daní, a proto zavedení minimálních maloobchodních cen piva k řešení takových problémů zatím není aktuální, domnívají se největší ruské pivovary.

Začátkem srpna vedoucí odboru daňové a celní politiky Ministerstva financí RF Alexej Sazanov prohlásil, že MF může zavést minimální maloobchodní cenu piva, jestliže vznikne v odvětví taková potřeba. Přitom poznamenal, že zatím ohledně piva není jednoznačný názor na tuto otázku.

„Vzhledem k tomu, že je to diskutabilní otázka, stanovisko Svazu ruských pivovarů zatím není stanoveno", řekli RIA Novosti ve Svazu pivovarů.

Minimální maloobchodní ceny jsou nástrojem boje proti levnému padělanému alkoholu na trhu. Nyní se v Rusku stanovují minimální maloobchodní ceny na tvrdý alkohol včetně vodky a koňaku a také na šumivá vína a šampaňské.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.21.11.2017 11:125.760/5.760