Novinky a zajímavosti ze světa piva

Starobrno, brněnské pivo s dlouholetou tradicí, letos mění design svých produktů. Portfolio dostane jednotnou podobu i modernější barevné provedení. Nové grafické zpracování vychází také ze symbolů, které akcentují silné historické spojení značky s brněnským regionem.

„Jedním z hlavních cílů změny designu bylo vytvoření jednotné produktové řady, kde do sebe podoba jednotlivých produktů logicky zapadá. To by nám do budoucna mělo pomoci v konzistentní komunikaci směrem k zákazníkům. Zároveň pro nás bylo důležité, aby nový design poukazoval na naši historii a silně nás pojil s brněnským regionem, ze kterého pocházíme a na který jsme hrdí,“ komentuje Michala Jetelinová, brand manažerka značky Starobrno.

Nová podoba etiket využívá prvků původního designu, které kombinuje zejména s novými barvami. U produktů Bitr a Medium se barevnost zachovala a měnily se pouze poměry jednotlivých barev, přičemž výrazně více prostoru dostaly zelená a béžová. Největší změnou z hlediska kompletní podoby etikety prochází produkt Staré Brno, jehož etiketa se tvarem sjednotí s etiketami ostatních, z původní barevné kombinace zlaté a zelené se pak mění na stříbrnou. Produkt zároveň ponese staronový název – Starobrno Tradiční.

Významný prostor na etiketách dostal nově v rámci redesignu symbol orlice. Ten vychází z erbu městské části Brno-střed, kde se Starobrno vaří již od svého založení v roce 1872. Dalšími klíčovými prvky zůstávají nápisy s názvy produktů, jejichž charakteristický font byl zachován v původní podobě, a symbol erbu, který oproti původním etiketám dostal modernější vzhled. Celý design je nově doplněn také o prvky zlaté barvy.
„Chceme, aby nová podoba a barevnost etiket odrážela vysokou kvalitu starobrněnských piv. Proto v barevné paletě dostala nově prostor i zlatá barva, která se objevuje jak na předních etiketách, tak na krčku,“ dodává Jetelinová.

Brněnský pivovar Starobrno v loňském roce zrealizoval průzkum zaměřený na to, na co jsou místní nejvíce hrdí. Dle něj téměř polovina Brňanů považuje Starobrno za důležitou součást místní gastro scény. Starobrno je zároveň značkou, kterou si lidé s Brnem spojují nejčastěji.

Redesign etiket je tak částečně odpovědí také na hodnoty zákazníků, z velké části obyvatel Brna, z nichž 74 % uvedlo, že jsou na své město hrdí.
Design připravovala agentura LAVO Production. „Společně s naším agenturním týmem jsme se snažili o vytvoření nadčasového uceleného designu, který bude reflektovat tradici, kvalitu, a charakteristiky celé produktové řady značky Starobrno, což se myslím skvěle podařilo. Věříme, že nový design Starobrna bude zákazníky přijat s pozitivními ohlasy,“ dodává Martin Kučera, CEO agentury LAVO Productions.

Designový podnik Fuze ze stáje gastroskupiny Gare Restaurants je novým trendy místem v centru Prahy, kam si zajít na oběd, večeři, obchodní schůzku i večer na drink. A také na pivo, které se tu přímo vaří. Prostor restauraci dala skupina Penta hned ve třech patrech své budovy Nová Masaryčka.

Na jedné z aktuálně nejlukrativnějších adres v centru Prahy, v budově Nové Masaryčky z ateliéru architektky Zahy Hadid, kterou nedávno otevřela skupina Penta, se usídlila další nová restaurace, rovnou i s pivovarem.

Nepřehlédnutelná stavba se zlatými vlnami je tak pravděpodobně jedinou kancelářskou budovou u nás, kde se zároveň vaří i pivo, které jde potrubím ze sklepních tanků rovnou do výčepu.

Provozovatelem pulzujícího třípatrového podniku Fuze, který se veřejnosti otevřel 4. dubna, je ostřílená gastroskupina Gare Restaurants, která vlastní další vyhlášené pražské restaurace, jako je nedaleká La Gare, na mušle a mořské plody zaměřená Les Moules, pivnice U Supa a také pražírna Made In Coffee.

A donedávna do dvacet let fungující sítě patřila ještě Vozovna v parku Stromovka, které však vypršela nájemní smlouva a vlastník prostoru vybral jiného nájemce.

„Myslím, že se Pentě podařilo doručit veřejnosti moderní stavbu, jaká tu už dlouho nebyla. My jsme na to chtěli navázat a vytvořit moderní kosmopolitní podnik, který by byl otevřený pro široké spektrum lidí,“ vysvětluje spolumajitel Fuze Jan Mudroch.

Restaurace tak doplnila například protější dvoupatrovou pizzerii L’Osteria, espresso bar Loka či rodinné cukrářství Ollies, které v objektu otevřely již dříve.

Jak už název Fuze napovídá, jde o restauraci, kde se míchají různé kulinářské vlivy. Propojuje místní suroviny s netradičními asijskými chutěmi i vlastním pivem, které vzniká přímo pod pípami. S kapacitou 320 hostů patří Fuze mezi největší pražské restaurace.

Gare s ní má velmi ambiciózní plány, nejen co se kvality jídla a nápojů týče, ale i objemu prodeje a fluktuace hostů. „Máme silnou ambici stát se obědovým spotem pro širokou veřejnost v centru Prahy,“ hlásí Mudroch.

Plánuje nabízet obědové menu s pokrmy v hodnotě kolem 160 korun a během obědů hospodu dvakrát „otočit“. „To znamená servírovat šest set až osm set jídel denně. Večer pak chceme vytvořit spíše atmosféru, kde snoubíme jídlo s pivem a koktejly,“ představuje svou vizi Jan Mudroch.

Fuze však nemá žít jen díky gastronomii. Zatímco přes poledne půjde o restauraci, kam si zajdou na oběd lidé z okolních kanceláří, turisti i kolemjdoucí, odpoledne tu můžou probíhat schůzky u kávy a po večeři je plánována zábava do pozdních hodin.

V prostoru schodiště mezi dvěma patry je prostor i pro živou hudební produkci v podobě DJ setů. Zatímco spodní slouží spíše jako jídelní zóna, vrchní patro propojené s terasou směrem k vlakovému nádraží je koncipováno i jako bar.

V obou patrech má zákazník možnost vidět kuchařům, výčepním i barmanům přímo pod ruce. Kuchyně jsou prosklené a otevřené do prostoru. Na terase po ochozech budovy, která by za dva roky měla být propojena s parkem na střeše nástupiště, přibude ještě dalších dvě stě míst.

Koncept fusion v jejich podání popisuje Jan Mudroch jako fúzi smyslů, chutí, okamžiků a lidí. Jde však také o fúzi jednotlivých značek skupiny Gare, která v restauraci Fuze nabízí i vlastní kávu ze staroměstské pražírny, vlastní pivo, víno i mušle. Mudroch bere nový podnik jako vyvrcholení dvaceti let fungování Gare na trhu.

Pivo se ve Fuze vaří v unikátní skleněné varně, která je podle Jana Mudrocha jedinou v České republice. Útroby pivovaru, kde zlatý mok zraje, se nacházejí o dvě patra níže, v podzemních garážích.

Prostory pivovaru jsou podle sládka Aleše Paika naddimenzované tak, že i kdyby v budoucnu potřebovali výrobu rozšířit, nebudou muset složitě expandovat (což by v podzemí kancelářské budovy snad už ani nešlo), jak už to zažili U Supa.

Na Masaryčce se vaří dvanáctistupňový ležák TransFUZE, tmavá InFUZE 14 a také kontroverzní polotmavý třináctistupňový FUZEnáč, jehož uzený nádech nemusí lahodit všem. Podle sládka je pivo schválně chuťově vyhraněné, aby vzbuzovalo zvědavost hostů a zhruba tři čtvrtiny výtoče podle plánu pokryje ležák.

Samotná kuchyně kombinuje české suroviny s asijskými chutěmi. „Ty kombinujeme s vlastním pivem, které si tu vaříme, a s koktejly,“ vysvětluje Jan Mudroch. Přímo na menu se hned vedle jednotlivých pokrmů objevuje i doporučení, jaké pivo nebo jaký drink se k jídlu nejlépe hodí.

„Párování jídla s pivem a koktejly má v hostech vzbudit zvídavost a podněcovat je k tomu, aby byli ve výběru odvážnější a zkusili i netradiční kombinace, které by si normálně nedali,“ říká Mudroch.

Kuchyni vede šéfkuchař Luděk Munzar, světoběžník se zkušenostmi z Miami, michelinské restaurace Moto Restaurant v Chicagu, Dubaje či Jižní Koreje. K jednotlivým pokrmům v jídelním lístku hned navrhuje i vhodné párování s nápoji.

Například ke krevetám v tempuře s maracujou, česnekem a bazalkou doporučuje passion fruit pivo z pivovaru Zíchovec, jehož produkci Fuze taktéž čepuje, nebo mimosu, která se hodí taktéž například ke šnekům s fenyklem a estragonem.

V nabídce restaurace jsou mezi dalšími „malými jídly“ například také gyoza taštičky, kachní rilettes v kroketě s kimchi, tatarák dochucený yuzu se smaženou sushi rýží místo topinky nebo chapadla z kalamár v kyselém nálevu, upravené podobně jako klasické české utopence.

„Máme rádi, když si k pivu můžete dát spoustu malých jídel, proto jich v menu máme poměrně hodně,“ dodává Mudroch.

Na své si přijdou především milovníci ryb, masa a mořských plodů. Vegetariánských a veganských pokrmů má Fuze v nabídce méně, ale i ty se na menu najdou.

Speciální sekci menu tradičně tvoří mušle v různé úpravě, specialitou podniku jsou ale podle Mudrocha především speciální pokrmy z hliněných pecí, které vznikají před zraky hostů v horním patře restaurace.

Ty by měly být důvodem, proč přijít nejen na polední menu, ale i na večeři: „Princip je v tom, že v kamenné peci rozděláte oheň, nakumulujete teplotu na 450 stupňů a pak můžete péct masa vcelku, ať už celá selátka, nebo jehněčí. Celá technologie je založená na tom, že funguje jako trouba, ale s chutí ohně,“ vysvětluje manažer.

Mezi dezerty pak vedle tradičních položek jako créme brulée nebo čokoládová ganache s passion fruit omáčkou vyčnívají především čerstvě smažené koblížky s pivní zmrzlinou, kvůli které se do Fuze budete chtít vracet.

Za rozmanitým interiérem podniku stojí architektonické studio Pizingers Morix, které je podepsané například pod smíchovskou restaurací Fortel nebo novým interiérem i rekonstrukcí fasády brutalistního hotelu President.

Princip „fúze“ ve svém návrhu využili i manželé Naďa a Jaromír Pizingerovi. „Zadáním bylo udělat něco neotřelého, provokativního, a přestože jsem patriot, tak i nečeského, co se nutně nemusí líbit všem. Je to pivovar, ale nemá to vypadat jako pivovar. Samé emoce,“ popisuje výchozí bod Pizinger.

Ve svém návrhu chtěli architekti především vymýtit stereotypní představu o klasickém českém pivovaru a vůbec prostředí, kde se čepuje pivo. Prostor byl navržen tak, aby se v něm mohly potkávat různé sociální skupiny.

„Hodně cestujeme po světě a trendy, se kterými se setkáváme v zahraničí, se snažíme implementovat i u nás,“ říká Jaromír Pizinger. Nejdříve prý měli s manželkou obavy, že investor jejich návrh neschválí proto, že do konceptu celé budovy Nové Masaryčky příliš nezapadá, ale to je podle architekta naopak jeho výhodou.

Prostor opticky předělují oblouky z rezavého kovu, výrazná svítidla, trubkové konstrukce nebo masivní závěsné květináče s rostlinami. Po stěnách se plazí barevné kobercové tapiserie od Masopustu, stoly i podlahu se zdáním ledabylosti zdobí ilustrace Tomáše Javůrka, zdi potom graffiti od Davida Strausse.

Za logem a jednotným grafickým stylem podniku, který se propisuje na meníčka, ubrousky i půllitry, stojí studio By All Means. „Vytváříme zdánlivý chaos, skládáme protiklady a kontrasty, ale když se na ně podíváte jako na celek, můžou vám začít dávat smysl,“ popisuje filozofii Pizinger.

Otevřenost a rozmanitost je viditelná nejen v samotném prostoru restaurace i jejím zázemí, ale i na toaletách s genderově neutrálními kabinkami, za nimiž zpoza koutku s pisoáry vykukuje červený neonový obličej Jacka Nicholsona coby vraždícího maniaka z hororu Shining.

„Restauraci vnímám jako veřejný prostor, který má trochu provokovat, bořit zaběhnuté mýty, podněcovat v lidech myšlení a budit emoce,“ vysvětluje odvážný přístup kombinace různých interiérových prvků, uměleckých děl, osvětlení na míru i ozvučení šéf podniku Mudroch. Od prvního dubnového čtvrtka ji můžete vyzkoušet také.

Jakub Vlček je horolezec, jenž před třemi lety uvázl na hoře v Pákistánu. Aktuálně plánuje cestu kolem světa na kole. A vaří pivo v minipivovaru na Krumlovsku.
Zdolávání skalnatých i zasněžených vrcholů, cyklistika a pivo. To jsou tři nesouvisející koníčky, které rámují život 33letého Jakuba Vlčka. Horolezec žijící v Budějovicích pokořil již řadu vrcholů v rakouských Alpách, italských Dolomitech či ledové stěny v Norsku.

Byl také součástí expedice, která v roce 2021 uvázla na hoře Rakapoši v Pákistánu. Zatím posledním úspěchem je nalezení a zdolání nové horolezecké linky na západní stěnu 6 938 metrů vysoké hory Tengi Ragi Tau v centrálním Nepálu.

„Nejdříve si to vše jen představujete, a když se to konečně podaří, nedokážete to ani pořádně vnímat. Jen tam vylezete, podíváte se na krásu kolem, podáte si ruku, navzájem si pogratulujete a vyrazíte zase zpět. Vylézt nahoru je totiž jenom půlka. Ty drobné a jedinečné emoce přicházejí až s odstupem. Je to krásné, když vám dojde, že jste první, kdo tudy šel, a na dlouho dobu asi i poslední,“ vzpomíná Vlček na svůj úvodní prvovýstup.

Celá expedice zabrala trojici horolezců, kterou kromě Vlčka tvořil ještě Jan Kreisinger a Marek Disman, více než 14 dnů. Samotné pokoření vrcholu z předsunutého základního tábora však lezcům trvalo jen tři dny.

„Bylo to rychlejší, než jsme čekali. Ve dvě ráno jsme vystartovali a pokračovali celý den až do výšky 6 550 metrů. Přespali jsme v trhlině v seraku (pilíři v ledu, pozn. red.) a druhý den došli zbývajících 400 metrů. Nebyla to ani půlka toho, co jsme zvládli první den, ale terén pod vrcholem nebyl ideální a my stoupali pomalu,“ vypráví.

Celou výpravu provázelo ideální počasí a horolezci si chválili i spaní v ledové trhlině. „Bylo tam závětří a dalo se tam i pohodlně ohřát vodu. Problém je, že v takové výšce a po takovém fyzickém výkonu se člověku moc jíst nechce. Musí do sebe ale natlačit, co zvládne, aby měl další den dost energie,“ varuje.

„Bylo mi jasné, že to bude bitva. Obzvlášť v takové nadmořské výšce a s těžkými batohy, které jsme táhli. Ale nikdy jsem nepochyboval, že to zvládneme,“ hlásí.

Nepříznivé počasí zkomplikovalo v roce 2021 Vlčkovi a jeho kolegům sestup z pákistánské hory Rakapoši. Zasekli se na ní tenkrát na čtyři dny a nakonec je zahraňoval vrtulník. Vlčkovi tenkrát omrzl koneček pravého malíčku u ruky. „Je to taková moje vzpomínka a v každé truhlářské dílně teď vypadám jako ostřílený pracant,“ uvádí.

Rodák z Chrudimi však úspěchy nesbírá jen v horolezectví. Řadu si jich zapsal také v cyklistice. V roce 2012 ujel při závodu 1 000 Miles Adventure 1800 kilometrů za 11 dní a skončil na sedmém místě.

O rok později vyrazil na kole na svůj čtyři tisíce kilometrů vzdálený studijní pobyt v norském Tromso. V roce 2015 následoval 4 100 kilometrů dlouhý závod Transcontinental Race, kde bral také sedmou příčku. Na kole projel i celý Island a do budoucna uvažuje o závodu okolo celého světa, který mu v minulosti překazila pandemie covidu.

„Kolo pro mě dlouho bylo jen dopravní prostředek. Postupem času jsem ale zjistil, že mi dálkové trasy nedělají velký problém, a začal jsem se tomu více věnovat. Nikdy jsem ale nečekal, že by mohly přijít takové úspěchy,“ přemítá. „Na Transcontinentalu to mohlo být ještě lepší, ale srazilo mě auto a já půl dne strávil s policisty a nakupováním náhradních dílů,“ vypráví.

Vařil pivo také v Indii
Poslední, avšak neméně důležitou zálibou je pro Vlčka pivo. Platí to pro jeho degustaci a hlavně výrobu.

„Odmala jsem měl rád technologii výroby všeho možného. Moje první učebnice byla obrázková knížka od manželů Škodových Už vím proč. Tam to všechno začalo. Dokonce jsem ji dal jako dárek svému školiteli na diplomovou práci,“ tvrdí sportovec, který je také sládkem v malém pivovaru Glokner.

Jeho pivovarnická dráha začala na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Ta mu výrobu piva přiblížila a už při jejím studování začal v mělnickém minipivovaru Němý medvěd. Mezi semestry pak odjel do Indie, kde vařil pivo pro Czech Brewmasters. Po dokončení školy nastoupil jako technolog a výzkumník do budějovického Budvaru a nyní je již téměř půl roku sládkem ve Svachovce na Českokrumlovsku.

Podařilo se mu uvařit hned dvě piva, která se dostala do finále v Jarní ceně sládků. „Nejlepší pivo je to, co si uvařím sám. Jinak svého favorita nemám,“ uzavírá.

Státní pivovar v příštích letech investuje okolo jedné miliardy korun do rozvoje. Otevře se lidem, postaví nové stáčecí linky, soláry i bioplynovou stanici.
Článek

Budějovický Budvar projednal s dozorčí radou investiční plán na příští roky. Dokument se ještě musí finálně „doladit“ a schválit, ale už teď je jasné, jakým směrem se pivovar v majetku státu bude rozvíjet.

Největším projektem je vnitřní rekonstrukce některých budov, výstavby komunikací, lávek a návštěvnického centra tak, aby se do varny v srdci areálu v Českých Budějovicích nalákalo víc návštěvníků. Interně se projektu za vyšší stovky milionů korun říká „otevřený a zelený pivovar“. Jeho součástí je například výstavba parkovacího domu a rekonstrukce jedné z nejstarších budov, která dřív sloužila jako humna a nyní nemá žádné využití. Z té by vzniklo návštěvnické centrum.

„Chceme ukázat, že pivovar může být zajímavé a zelené místo, a dostat návštěvníky až k varně,“ říká ředitel pivovaru Petr Dvořák. Momentálně probíhá velká architektonická soutěž, vítěz bude znám v červenci. Optimistický plán je stihnout rekonstrukci do roku 2028, kdy budou České Budějovice evropským městem kultury.

Už letos by se měla dokončit investice do zvýšení kapacity varny na 2,150 milionu hektolitrů, která vyjde na 60 až 70 milionů Kč. Výroba v rámci pivovaru, který sedm piv z deseti exportuje, stále roste. V loňském roce se produkce zvýšila na rekordních 1,865 milionu hektolitrů.

Pivovar začíná chystat také investice do obnovy části sklepa, který využívá zastaralé tanky a technologie ze 60. let.

V příštím roce by měla začít také modernizace dvou starších stáčecích lahvových linek, kde už se pivní lahve plní patnáct let. Budvar má už dvě nové linky na plechovky a lahve. Do technologií na stáčení firma investuje 300–400 milionů korun.

Několik dalších rozvojových projektů se v blízké době chystá v oblasti energetiky. „Poslední roky nás naučily, že se této oblasti musíme víc věnovat. Už letos nás čeká investice do obnovy a modernizace měření a regulace, abychom v reálném čase měli přesné informace o spotřebě,“ líčí ředitel.

Díky energetickému managementu, který odhalí místa, kde se s elektřinou či vodou plýtvá, bude podle něj možné ušetřit 10–15 procent energií.

Na přelomu let 2024/2025 by se měla začít stavět fotovoltaická elektrárna s kapacitou 2 MWp na střeše výrobní haly. Momentálně pivovar čeká na stavební povolení. Vedle této investice za 50 milionů korun by se měla zhruba o rok později začíst stavět také bioplynová stanice za desítky milionů.

Kromě rekordního výstavu měl českobudějovický pivovar také rekordní tržby, které se zvýšily o 11 procent a poprvé přesáhly tři miliardy korun. Tržby však ovlivnila inflace. Zisk zatím podnik nezveřejnil, rekordní však nebude.

Dál nicméně pokračuje propad v hospodách. „Prodej sudového piva o několik procent klesl. Propad je však podle našich dat nižší než na celém trhu,“ říká Dvořák.

Trend se nezlomil ani na začátku letošního roku. „Přestože teploty v prvním čtvrtletí byly vysoké, není to zatím žádný šlágr. Pokles pokračuje v tempu předchozích let,“ říká ředitel, podle kterého nejspíš měl na spotřebu vliv i přesun čepovaného piva do základní sazby DPH. „Ale je pravda, že velká část hospodských zatím nepřenesla plné zvýšení DPH na spotřebitele. Řekněme, že se přenesla polovina nákladů,“ dodal.

Český chmel vadne a napadá ho houbová choroba. Podle Svazu pěstitelů chmele České republiky představuje tato choroba pro producenty chmele obrovské nebezpečí, hrozí totiž její rozšíření. Jak to dopadá na pěstitele, ale také na výrobu piva, okomentoval pro TN Live předseda Svazu pěstitelů chmele České republiky Luboš Hejda.

První dotaz se týkal toho, zda je v ohrožení české pivo. "V současné době bych nehovořil o ohrožení českého piva, ale jako pěstitelé chmele musíme být velmi obezřetní na celé zacházení se chmelem, to znamená jeho pěstování, kultivaci, skladování, až zpracování a balení," řekl Hejda.

Co se choroby týče, její název je Verticillium nonalfalfae. Způsobuje vadnutí až úplné uchřadnutí chmele. "Ta choroba je zákeřná v tom, že proti ní nemáme zatím žádný prostředek na ochranu. Nedokážeme ji při jejím výskytu vyhubit, ale musíme se snažit o to, abychom ji nerozšiřovali," vysvětlil Hejda. Jakmile je keř napadaný, tak je to jeho konec.

​V Česku je chorobou postiženo asi pět procent výměry chmelnic. "Máme to zjištěné asi poslední čtyři roky. První zjištění ještě i s vyoráním celých chmelnic bylo na Moravě v Lipníku. Tam se to zatím dál nerozšiřuje, ale teď už to máme, bohužel, z centrální oblasti a musíme být velmi opatrní na to, abychom to nerozšířili dál," uvedl Hejda. Postřik na houbu zatím není, na prostředku, který by na chorobu účinkoval, se ale už pracuje. Na celý rozhovor s Lubošem Hejdou se můžete podívat pod titulkem článku.

Birell od dubna komunikuje kampaní svou novou řadu Active, s přídavkem kofeinu a vitamínu B6.
Birell v dubnu spouští kampaň na podporu své letošní novinky v podobě inovativní řady Active, v níž se poprvé na českém trhu objevily varianty nealkoholických radlerů s obsahem kofeinu a zároveň dále rozvíjí nabídku nápojů se sníženým obsahem cukru.

Kampaň, jež poběží zhruba do října, pokračuje v humorném duchu konceptu „Všichni na jedné lodi“ a zaměřuje se na potřebu překonání odpolední únavy. „Pracujeme s benefitem, který je v pivním segmentu neobvyklý – zatímco pivo k obědu spíš přispívá k poobědové únavě, Birell Active je první ochucené nealko pivo, které obsahuje kofein. Představuje ideální každodenní osvěžení během odpoledne v práci, po jídle nebo kdykoliv člověk pocítí únavu,“ přibližuje Oliver Jáchymovský, marketingový manažer značky Birell.

Komunikace využívá kompletní mediamix – od televize, přes outdoor a internet po spolupráci s influencery. Součástí budou také eventy, ať už sportovní, či hudební. „Cílíme na dospělé spotřebitele různého věku, kteří hledají osvěžení například při práci, po jídle či při vysokoškolském studiu nebo kdykoliv pocítí únavu během dne,“ dodává Jáchymovský.

Pod kreativou kampaně je podepsána agentura VCCP. Produkci televizních spotů zajistila společnost Bistro Films v režii Dominika Miškovského. Média má na starosti na českém trhu Publicis Groupe, na Slovensku Wavemaker.

Řada Birell Active navazuje na loňskou úspěšnou limitovanou edici. Nabízí nejoblíbenější příchuť Birellu Pomelo & Grep s přidaným kofeinem. Kofeinem a vitamínem B6 budou obohaceny i dvě novinky Borůvka & Acai a Citrus mix & Guarana. Variantami se sníženým obsahem cukru jsou loňská varianta Mango&Citron a novinka Limetka&Citron.

Pivovar ze známé písně se definitivně poroučel k zemi – tahle slova už si prostě s radostí nezazpíváte. „Bílá pěna, láhev orosená. Chmelový nektar já znám“, fanoušci skupiny Argema, a věřím, že nejen ti, dozajista poznávají text známé písně „Jarošovský pivovar“. Slova písně skutečně patří Jarošovskému pivovaru, jehož komplex budov se nachází v Uherském Hradišti.

Vznik Jarošovského pivovaru se datuje do 17. století. Bohužel po sametové revoluci v roce 1989 se dostal do finančních problémů a poté dílo zkázy dokonala roku 1997 povodeň. Areál Jarošovského pivovaru od toho okamžiku začal chátrat.

Nynějším majitelem komplexu budov je společnost EL-ENG, která se rozhodla zahájit demolici, protože má v plánu na místě původního pivovaru postavit obytný areál. Nejen byty, ale také služby spojené s bydlením, potravinářskou prodejnu či reálové prostory. Takový je záměr nového majitele. Zároveň má být komplex budov volně průchozí, což bylo kdysi zvykem.

Jarošovský pivovar k zemi musel
Společnost se pro demolici všech objektů, kromě těch, kde se nachází vysílače operátorů mobilních sítí, rozhodla z důvodu bezpečnosti. Stávající budovy se nacházejí v opravdu velmi špatném stavu a jejich demolice je tedy bohužel nutností.

Přesto zástupci firmy věří, že místní obyvatelé pochopí důvody odstranění původních budov a to i přes skutečnost, že mají k místu nostalgický vztah.

Se vznikem nového prostoru a znovuobnovení historické cesty, která vedla bývalým pivovarem souhlasí také zástupci města. Ti také vyzdvihují novou bytovou výstavbu s občanskou vybaveností. Nabídka služeb a obchodů v centru Jarošova bude dozajista přínosem.

Hrát se bude dál
Skupina Argema je však údajně demolicí pivovaru překvapená, ale píseň ze svého repertoáru nestáhne. Kapela odehraje ročně přibližně 80 koncertů a tato píseň patří mezi stálice, bez kterých se vystoupení Argemy prostě neobejde. Fanoušci ji milují a kapela nemá v úmyslu následovat původní stavbu Jarošovského pivovaru. O píseň Jarošovský pivovar tedy nikdo nepřijde a zůstane tak v povědomí lidí.

Ovšem o samotný pivovar vlastně místní také nepřijdou. Na tradici starého Jarošovského pivovaru navázal v roce 2017 nový Jarošovský pivovar, který se nachází pár metrů od původního komplexu.

Belgičtí vědci sestavili modely založené na strojovém učení, tedy formě umělé inteligence, které by podle složení piva předpověděly, jak bude pivo chutnat. Své výsledky zveřejnili v časopise Nature Communications.

Belgie je proslulá jako země se širokou škálou různých piv a s dlouhou pivní tradicí. Nebojí se ale ani experimentů, takže není překvapením, že právě belgičtí vědci využili sílu umělé inteligence k vylepšení piva.

„Stejně jako většina potravin, také pivo obsahuje stovky různých aromatických molekul. Ty zachytí náš jazyk a nos a mozek je pak spojí do jednoho obrazu. Sloučeniny se však navzájem ovlivňují, takže to, jak vnímáme jednu z nich, závisí také na koncentraci těch ostatních,“ uvedl profesor Kevin Verstrepen z Katolické univerzity v Lovani, který vedl výzkumný tým.

Vědci analyzovali chemické složení 250 různých belgických piv odlišných kategorií. „U každého piva měříme více než 200 chemických vlastností, provádíme kvantitativní popisnou senzorickou analýzu s vyškoleným degustačním panelem a mapujeme data z více než 180 000 spotřebitelských recenzí, abychom vytrénovali 10 různých modelů strojového učení,“ uvedli vědci ve své studii.

Mezi zkoumané parametry zařadili obsah alkoholu, pH, množství cukru a přítomnost a koncentraci sloučenin podílejících se na chuti. Degustační panel s 16 účastníky ochutnal a ohodnotil každé z 250 piv podle 50 různých hledisek, jako je např. chmelová chuť, sladkost a kyselost. Tento proces trval tři roky.

„Drobné změny v koncentraci chemických látek mohou mít velký dopad, zejména když se začne měnit více složek,“ uvedl profesor Verstrepen a dodal: „Jedním z překvapení bylo, že některé látky, které jsou tradičně známy spíš jako odpudivé, mohou být vnímány pozitivně v nižších koncentracích a v kombinaci s jinými aromatickými sloučeninami.“

Výsledky modelů pak vědci použili k vylepšení již vyráběného piva. V podstatě ho obohatili o látky, které zmíněné modely označily jako důležité prediktory celkového vjemu chuti, například o kyselinu mléčnou a glycerol. Podle degustačního panelu se ukázalo, že přidané látky zlepšily hodnocení alkoholických i nealkoholických piv v různých ukazatelích i celkově.

Modely omezuje, že byly vyvinuty na základě dat o vysoce kvalitních pivech. Podle profesora Verstrepena by tak největší využití mohly nalézt při úpravě složení nealkoholických piv, aby chutnala lépe.

Milovníci piva (včetně těch českých) se však nemusí obávat, že by nové technologie mohly nabourat bohaté pivní dědictví a tradice. „Vnímám to opravdu jako nástroj. Bude se používat zejména k výrobě lepšího nealkoholického piva, ale umění vyrábět dobré pivo řemeslným způsobem se díky tomu neztratí,“ doplnil Verstrepen.

Redaktor Alex Wilkins v článku pro New Scientist napsal, že v další samostatné práci, která dosud ještě nebyla publikována, Vestrepen uvádí, že nealkoholická piva se po provedení změn navržených AI modelem stala nerozeznatelnými od běžných piv.

Podle Vestrepenových slov by se pivovary měly snažit realizovat doporučení umělé inteligence spíše úpravou receptur než pouhým přidáváním příchutí. „Při vaření piva není příliš přijatelné přidávat pouze čisté aromatické sloučeniny. Je to jen slad, chmel, voda a kvasnice, které musí vykonat svou práci,“ dodal profesor Kevin Vestrepen.

Spostupnou klimatickou změnou hrozí, že typické britské pintě piva „zazvoní hrana“, píše BBC News. Vědci se pokoušejí najít způsoby, jak pivovarnickému průmyslu v zemi pomoci.

Chmel pivu propůjčuje jeho typickou nahořklou chuť, ale rostliny chmele nemají rády vysoké teploty a sucho, což jsou podmínky, které s postupem klimatické změny v posledních desetiletích zažíváme, a produkce chmelu tak rok od roku klesá.

Výzkumníci v Kentu izolují geny chmele v naději, že se jim podaří vyšlechtit nové varianty odolnější vůči oteplujícímu se klimatu. Chtějí také vyprodukovat nové varianty s intenzivnější chuťovou stopou, které se nyní stávají stále populárnějšími.

„Bez toho britská pinta piva zkrátka postupně zanikne,“ míní Danielle Whelanová z pivovaru Shepherd Neame. „Nakonec nám nezbyde než pivo dovážet, a přijdeme tak o veškerou kulturu, která se s tím procesem pojí,“ řekla Whelanová.

Teplejší a sušší podmínky mají také vliv na charakteristickou hořkost plodů chmele a panují obavy, že se s postupem globálního oteplování problém bude jen zhoršovat.

„Klimatická změna se nás velmi dotýká,“ řekl vrchní sládek pivovaru Ramsgate Eddie Gadd. „Většinu chmele nakupuji v Kentu a za posledních deset až 12 let jsem na vlastní oči viděl, jak úroda klesá a stoupá, je to jak na horské dráze. Zemědělci, kteří chmel pěstují, to pociťují a hledání genů odolných vůči suchu a horku bude mít do budoucna mimořádný význam,“ myslí si britský sládek.

Sucho ovlivňující produkci chmele je problém v celé Evropě. Analýza publikovaná v loňském roce uvádí, že v oblastech, kde se chmel tradičně pěstuje, klesla jeho celková úroda až o 20 procent.

Na novém výzkumu spolupracuje doktorka Helena Cockertonová z Univerzity v Kentu. Analyzuje genetický kód stovek různých druhů chmele. Cockertonová se snaží najít v rostlinách takové geny, které jsou schopné vzdorovat suchu, a bude se je snažit zkřížit s chmelem otáčivým, který se používá pro výrobu piva. Vědkyně se také pokusí určit geny, které přidávají pivu konkrétní příchutě. Některé z nich jsou právě v módě, jiným by mohli lidé postupně v průběhu příštích let přijít také na chuť. Například právě teď jsou oblíbeným trendem výrazné „štiplavé“ příchutě piva.

Pivovary chtějí chmel s určitou chutí, kterou preferují zákazníci, a zemědělci mají větší zájem na tom, aby rostliny přinášely pravidelně úrodu i v období většího sucha. Takže naším cílem je poskytnout oběma stranám informace, jak toho nejlépe dosáhnout, řekla Cockertonová.

Doktorka Cockertonová spolupracuje s Klarou Hajduovou, pěstitelkou chmele z britské chmelařské společnosti Wye Hops. Hajduová pěstuje nové genetické odrůdy chmele a pozoruje, jak dobře rostou na poli. „Jsem velmi optimistická,“ řekla BBC News.

Posléze totiž přijde na řadu nejdůležitější test ze všech, doktorka Hajduová požádá sládka Eddieho Gadda, aby z vyšlechtěného experimentálního chmele vyrobil pivo. „Pro mě je to skvělá zpráva, ještě před deseti lety jsem nevěřil, že by bylo možné v našich klimatických podmínkách vypěstovat chmel intenzivní chuti. Teď ale vidím, že toho jsme schopní,“ řekl mistr sládek BBC.

Projekt je součástí většího výzkumného fondu financovaného britským ministerstvem životního prostředí, jehož cílem je zajistit budoucnost výroby potravin ve Spojeném království v době postupující změny klimatu.

Nealkoholické pivo z Královského pivovaru Krušovice si dobře vedlo na prestižní degustační soutěži Zlatý pohár PIVEX 2024 v Brně. Cenu za třetí místo na slavnostním Galavečeru pivovarníků a sladovníků v Orea Congress Hotelu Brno převzal v úterý 2. dubna večer ředitel pivovaru Michal Rouč.

Krušovické Hořké Nealko, které je na trhu tři roky, je vůbec prvním nealkoholickým pivem v historii pivovaru. Vyznačuje se plnou sladovou chutí s příjemnou, dlouho doznívající hořkostí. Má plnou chuť a hořkost 28 jednotek IBU. „Spotřebitelé nealkoholické pivo z Krušovic oceňují právě díky jeho plnosti a výrazné hořkosti, které se nealko pivům na našem trhu často nedostává. Těší nás i to, že se často umisťuje na předních příčkách v degustačních soutěžích,“ komentoval umístění Michal Rouč.

Degustační soutěž PIVEX 2024 se letos konala už po dvaatřicáté, přičemž letos do ní bylo přihlášeno celkem 42 vzorků piv z devíti průmyslových pivovarů z České republiky. Piva soutěží v celkem pěti kategoriích: světlý ležák, světlé výčepní pivo, tmavé pivo, nealkoholické pivo a míchaná piva (nízkoalkoholická a nealkoholická). Odborní degustátoři piva hodnotí vždy ve dvou kolech, v listopadu a únoru.