Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Sklepení bývalého pivovaru v Želetavě se stalo kulturní památkou

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Třebíčský deníkAutor:Luděk Mahel

Sklepení při bývalém panském pivovaru v Želetavě na Třebíčsku bylo prohlášeno za kulturní památku. Sklepení je součástí tvrze Starý hrad, která sloužila od roku 1568 jako významný panský pivovar.

„Starý hrad byl zapsán jako památka již v roce 1968. Sklepení k němu historicky i funkčně přináleží a zároveň je hodnotným reprezentantem důležité historické etapy, kdy areál tvrze sloužil jako panský pivovar,“ shrnula ředitelka územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Martina Indrová.

Sklepy jsou situovány ve stráni, léta nebyly udržovány. Vstup do objektu je uzavřen mříží, která zde byla instalována před několika lety pro zamezení vstupu nežádoucích osob. Účelem sklepů bylo uchovávání piva pro pivovar. Jednalo se o velmi významný a úspěšný pivovar, o čemž svědčí jak délka jeho provozování, tak i pozdější různá ocenění na evropských pivovarnických výstavách. Provoz pivovaru byl ukončen v padesátých letech 20. století. Stalo se tak po direktivním rozhodnutí o spádových pivovarech, přičemž ostatní pivovary byly bez ohledu na jejich význam poněkud necitlivě uzavřeny. Navíc tomuto uzavření přispívala i okolnost, že pivovarnictví bylo tehdy vyhodnoceno jako neperspektivní odvětví.

Sklepy tvoří součást pivovaru, ze své podstaty vždy náležely funkčně i historicky k památce Starý hrad. Byly zakončeny tzv. lednicí, jež sloužila k celoročnímu uchování ledu, který chladil pivo jak ve sklepích, tak i v želetavských hostincích. Dodnes je dochována cesta, která sloužila k zásobování pivovarských lednic ledem z pivovarského rybníku. Dochovaly se i vzrostlé stromy, které byly vysazeny při stavbě sklepů a sloužily k zastínění sklepení.

V prvním čtvrtletí roku 2017 byly za kulturní památku prohlášeny ještě secesní vodojem ve Skorkově na Havlíčkobrodsku a bývalý panský špýchar v Krucemburku.

Na území Kraje Vysočina je celkem 2974 nemovitých kulturních památek, z toho 16 národních kulturních památek, dále tři městské a tři vesnické památkové rezervace, 22 městských a pět vesnických památkových zón a jedna krajinná památková zóna. Na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou zapsány: Telč - historické jádro města, Zelená hora - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, Třebíč - soubor židovské čtvrti, židovského hřbitova a baziliky sv. Prokopa, což znamená, že Kraj Vysočina se může pyšnit nejvyšším počtem památek UNESCO v rámci ČR.

V Černé Hoře dosáhli na vavříny i na rekord. Turistická sezona odstartovala

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Blanenský deníkAutor:Jan Charvát

K bráně černohorského pivovaru míří v neděli po obědě skupinky turistů. Pěších i na kolech. Řadě z nich se na krku blýskají v odpolední výhni medaile. K vidění jsou i poháry a diplomy. Míří na tradiční zahájení turistické sezony v Moravském krasu. To se koná v režii Blanska, Boskovic a černohorského pivovaru již po jedenácté.

Stejně jako v předchozích letech se příchozí také pokoušejí o zápis do České knihy rekordů. Letos v počtu lidí, kteří dosáhli na vavříny. „Nepřišli jsme zdaleka. Bydlíme totiž přímo v Černé Hoře. Je to super akce s příjemnou atmosférou, kterou si nemůžeme nechat ujít. Chodíme sem pravidelně,“ usmívá se na nádvoří pivovaru Michal Vrbka.

Doprovod mu dělají tři dcery Magdalena, Marta a Mariana. „Já přišla s medailí za první místo ve školní soutěži. Asi nejvíc se ale těším na cukrovou vatu,“ hlásí Magdalena Vrbková. „To já si přinesl medaili za účast na Pražském půlmaratonu před dvanácti lety. Pro mě je důležitější, než vítězství v nějaké soutěži,“ dodává dívčin otec.

O kus dál se u pódia při poslechu country kapely Prak dobře baví parta přátel s vavřínovými věnci na hlavách. „Já už jsem tady po desáté a je to paráda. Vyšli jsme na třináctikilometrovou trasu a asi o pět kilometrů si ji prodloužili. Členové naší party jsou z Doubravníku, Žďáru nad Sázavou, Slatiňan, Nedvědice a Prahy. S sebou jsme si vzali vavřínové věnce, medaile a dobrou náladu. Užijeme si to tady, zatančíme, dáme si pivo a půjdeme pěšky zase zpátky na základnu,“ říká Miloš Bělík z Doubravníku.

Na zahájení turistické sezony připravili pořadatelé několik různě dlouhých tras s cílem v Černé Hoře. Lidé mohli vyrazit například z Blanska nebo z Boskovic. Jako každý rok nechyběl pokus o rekordní zápis v recesistické disciplíně. „Letos se pokoušíme o rekord v počtu lidí, kteří dosáhli na vavříny. Mezi ně se počítá každý, kdo dorazí se zlatou, stříbrnou nebo bronzovou medailí z jakékoliv soutěže. S diplomem, pohárem, šerpou. Nebo s vavřínovým věncem. Stačí i pytlík s kořením bobkový list,“ vysvětluje za organizátory akce Jiří Kučera z blanenské radnice.

A u dvou stanovišť, kde se příchozí zapisují, není o zajímavá prvenství rozhodně nouze. Jeden z příchozích vyhrál před lety šachový turnaj na Kubě, další ušel patnáct tisíc kilometrů a jedna z turistek vyhrála soutěž v pití piva na čas. „Je to úžasné, jakou má zdejší zahájení turistické sezony tradici. Vždy se zde v pivovaru sejde tisícovka lidí. Letos je to symbolické. Pořadatelé vlastně sklízí vavříny své práce,“ usmívá se komisař Miroslav Marek z agentury Dobrý den, který dohlíží na správnost rekordního pokusu.

O půl třetí odpoledne nakrojují zástupci Blanska, Boskovic a černohorského pivovaru obří turistický salám. A o chvíli později se už příchozí radují z nového českého rekordu. „Kromě jednačtyřiceti psů dnes dorazilo osm set dvacet lidí, kteří dosáhli na vavříny. Jedná se o nový český rekord,“ hlásí do mikrofonu Miroslav Marek.

A pak už pořadatelé oceňují nejoriginálnější výkony. Pro jedno z ocenění si přichází i majitelka psa Tlapky z blanenského útulku, který túru do pivovaru urazil i přesto, že měl jen tři nohy.

Na zahájení sezony uvařili dešenické pivo

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Klatovský deníkAutor:David Kojan

Jak chutnalo dešenické pivo, mohli vyzkoušet návštěvníci sobotního zahájení sezony v Muzeu šumavského pivovarnictví v Dešenicích. Muzeum je umístěno ve tvrzi v prostorech bývalého pivovaru.

Pivo pro zahájení sezony uvařil minipivovar v Čižicích. „Nechali jsme uvařit speciál podle dochovaných starých receptur, které používal mimo jiné i akciový pivovar ve Stodě, který byl od roku 1929 majitelem pivovaru v Dešenicích,“ vysvětlil autor expozice dešenického muzea, archivář Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech Jan Jirák.

Letošní sezona bude pro muzeum třetí a na návštěvníky čeká několik novinek. „Doplnili jsme sbírky o ruční tlakostroj nebo karetní stolek a lis na karty. Když se večer dohrálo, hospodský karty upnul do lisu a do dalšího odpoledne, už byly ohrané karty zase rovné. U stolku je zajímavé, že každý hráč tam má svůj šuplík na peníze a svou přihrádku na půllitr pod deskou, takže na stole při hře byly pouze karty,“ uvedl příklady průvodce Petr Štembera.

V dubnu a v květnu je muzeum otevřeno o víkendech a svátcích od 10 do 12 a od 13 do 16 hodin.

Granát není zbraň. Je to pivní kategorie

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Deník.czStaropramen

Množství čepovaného polotmavého a tmavého piva v restauracích roste. Staropramen proto před Velikonocemi představuje limitovanou edici Granátu 13 speciál. Pivo Granát dalo zároveň jméno celé pivní kategorii.

S distribucí limitované edice Granátu 13 speciál se začal Staropramen přesně 1. dubna. Pivo putuje zhruba do 600 českých a 100 slovenských restaurací a hospod.

Granát 13 speciál je polotmavý ležák, který byl uvařen ze tří druhů sladů a chmele v čele s Žateckým poloraným červeňákem. Jeho receptura využívá pro Staropramen typické několikanásobné chmelení.

Granát - pivo s příběhem
„Granát má za sebou úžasný příběh. Vařit se na Smíchově začal už před více než 130 lety a za první republiky si získal obrovskou oblibu. I díky tomu začaly pivovary používat označení Granát pro celou kategorii polotmavých piv. Od začátku druhé světové války se ale jeho receptura předávala pouze ústně mezi sládky a pivovarští si ho – sami pro sebe – vařili tajně jen jednou za rok na Vánoce. K zákazníkům se opět dostal až v roce 2000, kdy jej Staropramen upravil do současné podoby a kdy se stal oficiálním pivem projektu Praha – Evropské město kultury roku 2000. Poté se stal Granát nedílnou součástí nabídky našich piv. Ale při výjimečných příležitostech, jako jsou Dny českého piva či právě svátky jara, jej vaříme v limitovaných edicích a trošku jinak, než jak jej znají naši konzumenti z běžné nabídky. Rádi bychom, aby Granát s jeho barvou, chutí a plností mohli ochutnat všichni příznivci dobrého piva," říká vrchní sládek pivovaru Staropramen Zdeněk Lux.

Granát bude i v maloobchodech
Granát 13 speciál bude k mání i v obchodech, a sice v limitované edici a se speciální etiketou.

A jak je to s polotmavými a tmavými pivy obecně? Zmíněná kategorie je oblíbenější v gastronomii než maloobchodě.

„Na vzestupu je v rámci gastronomie v Česku spotřeba tmavých a polotmavých piv, mezi která patří právě Staropramen Granát. Zatímco v roce 2014 jich návštěvníci tuzemských restaurací a hospod vypili 152 000 hl., loni už to bylo 195 000 hl. V rámci tohoto trhu tak tmavá a polotmavá piva tvořila v roce 2016 3,8 % celkové spotřeby, což je nejvíc od roku 2009," upřesňuje Senior Brand manažerka značky Staropramen Petra Chovancová.

Dilema ministra Jurečky. Z osmi kandidátů na ředitele Budvaru zbyli jen dva

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Parlamentní listyBudvar

Výběr nového ředitele pivovaru Budvar je ve své finální fázi. Výběrová komise původní počet osmi kandidátů zúžila na dva. O tom, kdo bude po více než čtvrt století teprve druhým ředitelem jediného národního podniku v České republice, rozhodne v nejbližší době ministr zemědělství Marian Jurečka.

To, že výběrová komise nakonec doručila na ministerstvo pouze dvě jména, potvrdil v rozhovoru pro HlídacíPes.org bývalý dlouholetý ředitel pivovaru a člen komise Jiří Boček.

„Konkrétní jména ale neřeknu, nebylo by to vůči kandidátům ani ministerstvu fér. O tom rozhoduje ministr a je to jeho jednoznačná pravomoc,“ říká Boček.

Odborně i morálně
Už v polovině března ministerstvo zveřejnilo informaci, že kandidáti ze zúženého výběru absolvovali psychologické testy a že nový ředitel bude jmenován „na konci března či počátkem dubna“.

Ministr Jurečka na otázku, kdy přesně plánuje rozhodnout, či ředitele jmenovat, nyní nereagoval. Řízením Budvaru je od počátku letošního roku pověřen ekonomický ředitel Petr Žáček.

Právě on byl pravděpodobně jedním z osmi kandidátů, kteří se do výběrového řízení přihlásili. Vedle něj zájem podle médií projevili například i obchodní ředitel Budvaru Robert Chrt, výrobní ředitel Adam Brož či bývalý šéf skupiny Pivovary Lobkowicz Zdeněk Radil a čtyři další zájemci.

Podle Jiřího Bočka, který stál v čele pivovaru nepřetržitě od roku 1990, musí budoucí ředitel splňovat řadu odborných i morálních předpokladů:

„V odborné rovině musí znát mechanismy rychloobrátkového zboží, pivovarnictví, musí mít znalost zahraničního obchodu, schopnost organizovat a řídit tým lidí a firmu, umět vyjednávat se zakladatelem o strategiích, o plánech, nezbytné jsou jazykové dovednosti.“

Zdůrazňuje však i charakterové vlastnosti. „Odbornost se dá dohnat, charakter ne. Ředitel je od toho, aby ve firmě nastavil určitou kulturu, jasné pravomoci a procesy a měl by fungovat tak, aby kolektiv táhl za jeden provaz. To je největší umění. Když tohle zvládne, řediteluje se mu snáze,“ konstatuje Boček.

Pivní peníze do rozpočtu
Na politické tlaky si Boček z doby svého působení v čele národního podniku nestěžuje. „Vždy jsem to bral profesionálně. Ministerstvo zemědělství je náš zakladatel, provádí kontrolní činnost, plní roli valné hromady, předkládáte mu své plány a strategické záměry. To fungovalo a funguje standardně. Od ministerstva jsme nepotřebovali žádné dotace, finanční podporu, byl to vždy klasický vztah majitel versus management.“

Budvar podle Bočka pravidelně na odvodech do státního rozpočtu na daních, sociálním a zdravotním pojištění za zaměstnance odvádí ročně 400 milionů korun. Z nerozděleného zisku z posledních let odvedl v roce 2016 pivovar do státního rozpočtu 1,3 miliardy.

„Přestože jsme zůstali národním podnikem, chovali jsme se jako standardní společnost. Rozvinuli jsme své exportní aktivity, zvýšili prodeje a ještě obstáli ve sporech s Anheuser-Busch o značku Budweiser, a to je klíčové,“ říká Boček.

Jizeran svolává sběratele pivních suvenýrů

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Jablonecký deníkAutor:Jan Sedlák

Taková etiketa z pivní lahve. Někdy na pohled pěkná, jindy strohá. Pro Františka Matějku mají cenu všechny. Doma v panelovém domě v Železném Brodě jich chová jako oko v hlavě na sedmdesát tisíc!

Každou nalepenou na archu, ten vložen do desek a ty založeny do šanonů. Podle pivovarů a ty zase podle stupňů či procent alkoholu.
Ke sbírání pivních etiket mu napomohla náhoda a bratr. „Někdy v roce 1971 mi přinesl od jednoho pána několik pořadačů s etiketami. Tak mě to chytlo. Kdoví, možná bych k tomu jinak v životě nečuchnul,“ usmívá se František Matějka. Začal jezdit po burzách. To ještě žil v České Třebové, odkud se přestěhoval do Železného Brodu. Jak se porozhlédl, hned si to zamířil do klubu Jizeran v Jablonci, který tehdy fungoval pod podnikem Elektropraga. V roce 1989 ale klub zanikl.

„Až v roce 1993 jsem klub obnovil, ale protože Jabloncem Jizera neprotéká, přestěhovali jsme se do Turnova. Dlouhá léta klubu předsedám,“ popsal Matějka. V kloubu Jizeran je dnes deset členů a všichni postarší. „Mladé to asi moc nezajímá, což je škoda. Komu to všechno předáme?“

PSÁT A PSÁT
Sběratel pivních etiket hlavně … píše. Když sbíráte etikety z celého světa, je to docela nákladná fuška. Mnohdy se v podstatě nevyplatí. „Většinou pošlou etiket víc, ale ne vždy. Když jsem ještě sbíral svět, napsal jsem do jednoho pivovaru v Japonsku. Poslali mi jednu etiketu s tím, že se moc omlouvají, že mají spočítané vše skoro na kus etikety a lahve,“ vzpomněl sběratel.

K tomu musí také připočítat ještě drahé poštovné…

A tak se František Matějka specializuje na etikety pivovarů z Česka. Doma má prvorepublikové i moderní. Pro sběratele pivních etiket navíc nastaly zlaté časy. „Dneska je u nás na tři sta třicet minipivovarů a každý si nechává tisknout etikety. Ať už na lahve nebo na sudy,“ přiblížil předseda.
19. května zamíří sběratelé z Jizeranu na mezinárodní výstavu do Polska. Loni byla ve slovenském Martině. „Ale za rok asi nepojedeme. Koná se v Argentině,“ směje se sběratel.
SETKÁNÍ

V sobotu 8. dubna se od 7 do 12 hodin koná v Hasičárně v Daliměřicích u Turnova Setkání sběratelů pivních suvenýrů pořádané klubem sběratelů pivních etiket Jizeran Turnov. Jeho předsedou je právě František Matějka.. „Přijďte se podívat, jak sbírání pivních suvenýrů vypadá. Třeba vás to zaujme.“

Sládek: Na dobré pivo si člověk musí počkat

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Žďárský deníkAutor:Helena Zelená KřížováEden

Hitem letošních Velikonoc v bystřickém centru Eden bude unikátní čokoládové pivo. Pro fajnšmekry je uvařil sládek tamního minipivovaru Vladimír Vecheta.

„Jde o premiéru, čokoládové pivo jsme zatím ještě nikdy nevařili. Snažili jsme se o jakousi alternativu k populárním zeleným a červeným pivům, která jsou na jaře oblíbená. Vyrobit barevné pivo ale není úplně jednoduché, takže jsme raději šli do receptu, který vypadá vizuálně obyčejně, ale přesto je netradiční," říká sládek.

Pro výrobu piva s příchutí a vůní čokolády musely být použity speciální ingredience. „Ty jsou dvě. Tou první je takzvaný čokoládový slad, což je speciálně upravovaný pšeničný slad vyráběný v Bavorsku. Je tmavý, když ho vysypeme z pytle, vypadá to, jako bychom sypali čokoládové kuličky," popisuje první ze specifických přísad bystřický sládek.

Druhou ingrediencí přidávanou do velikonočního piva je samotná čokoláda. Na tři hektolitry, které v Edenu na sváteční akci připravují, je jí zapotřebí něco mezi jedním až dvěma kilogramy. „Čokoláda se do piva přidává spolu s chmelem už ve fázi vaření. Pivo pak má chuť na jedné straně chmelovou, a na druhé straně jsou v něm výrazně cítit i chutě jiné. Ale protože používáme hořkou čokoládu, tak hořkost nakonec převládá," podotýká Vecheta.

Čokoládové pivo, stejně jako ostatní hořké moky, se musí vařit dlouho před samotnou konzumací. Doba jeho zrání je přibližně dva měsíce.

Pivo s příchutí čokolády ale není jediným speciálním hořkým mokem, které bystřický sládek pro návštěvníky Edenu připravil. Již tradičně se tam na různých akcích podává bramborové, dýňové nebo medové pivo.

„Už jsme toho zkoušeli docela dost. Například fíkové pivo, jehož chuť byla příjemně ovocná. Nebo pivo kořeněné, při němž byla do každé lahve přidána chilli paprička. Mělo název čertovské a opravdu pálilo. A pravidelně na masopust vaříme uzené pivo. Je z nakouřeného sladu, který se vyrábí v Bavorsku," vyjmenovává další speciální nápoje z bohaté nabídky bystřického minipivovaru tamní sládek, který, jak přiznal, je sám nadšeným pivařem.

„Z naší výroby dávám přednost takové spíše chuťovkové záležitosti, černé osmnáctce, jejíž vaření se nám velice dobře daří, a která je spíše na hranici pivního likéru. Je to pivo silné, nedá se pít tak jako pivo výčepní. A když je dobře udělaný světlý ležák, tak mi také chutná. Pokud jde o speciály, mám rád uzené pivo a také to bramborové," prozrazuje své tajné chutě Vladimír Vecheta. Vaření piva se věnuje už deset let.

Na tu pravou chuť moku s vůní čokolády si ovšem jak sládek, tak i návštěvníci Edenu, budou muset ještě nějakou dobu počkat. Jak je známo, všechno chce svůj čas, a tak ani zrání piva se nesmí nijak uspěchat. „Po dvou měsících zrání je jeho chuť více prokreslená a zajímavější. Někdy mám trochu husí kůži, když stále ochutnávám, a pořád to není ono. Pak ale uplyne doba

Společnosti Asahi už patří bývalé pivovary SABMiller v Evropě

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:České nápoje

Koncem března se uzavřela transakce, v rámci které společnost Asahi koupila bývalé podniky SABMiller v Evropě. Konkrétně se jedná o podniky a značky v České republice, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a Rumunsku a dále související aktiva.

Souhlas Evropské komise se sloučením společností SABMiller a AB InBev byl podmíněn závazkem AB InBev odprodat výše uvedené podniky a tento měsíc bylo oznámeno, že Evropská komise schválila jejich prodej společnosti Asahi. Organizace těchto podniků nyní ponese název Asahi Breweries Europe Ltd a bude přímo podřízena společnosti Asahi Group Holdings Ltd v Tokiu. Regionální centrála nové organizace bude v Praze, České republice.

Zástupce společnosti Asahi Group Holdings Ltd, Ryoichi Kitagawa, k tomu uvedl: „Posledních 24 měsíců bylo pro naši společnost obdobím transformace. V říjnu 2016 společnost Asahi dokončila akvizici bývalých podniků SABMiller v Itálii, Nizozemí a ve Velké Británii, které zahrnují především značky Peroni, Grolsch a Meantime, a nyní jsme k našemu portfoliu přidali i podniky SABMiller ve střední Evropě. Společnost Asahi nyní může s hrdostí prohlásit, že se touto transakcí spojila s pivovarnickou organizací světové úrovně, která vyrábí přední značky jako Tyskie, Lech, Timisoreana, Dreher, Ursus a Šariš a samozřejmě první zlatý ležák na světě – Pilsner Urquell.”

Paolo Lanzarotti, generální ředitel Asahi Breweries Europe Ltd, uvedl: „K tomuto okamžiku vedla dlouhá cesta, ale jsme velice rádi, že náš byznys budeme dále rozvíjet ve společnosti Asahi, a velmi se na to těšíme. V obou našich byznysech máme portfolio s vynikajícími značkami a máme skvělé zaměstnance, kteří naše piva dělají s láskou. S Asahi máme společnou také víru v historický odkaz a kvalitu našich pivních značek a současně klademe velký důraz na to, abychom dodávali hodnotu našim zákazníkům, spotřebitelům a akcionářům.”

Generální ředitel pro ČR a Slovensko, Tom Verhaegen, k tomu uvedl: „Pro Plzeňský Prazdroj jde o velmi pozitivní okamžik. Věříme, že budeme společně pokračovat v úspěších jak na domácím trhu, tak i v exportu. Plzeňský Prazdroj a Asahi spojuje nejen hluboká úcta k tradici, ale i ohromná vášeň pro inovace. Budeme tak jistě i nadále rozvíjet tradiční českou pivní kulturu a podporovat zájem o čepovaná piva i reagovat včas na změny v chování spotřebitelů a nabízet jim inovace našich produktů.“

Švýcar si uvařil svůj pivní sen

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Novinky.cz

Kolik stojí sen? Švýcar Hugo Gutknecht dokáže odpověď na tuto poněkud filozofickou otázku vyčíslit do posledního haléře: 150 tisíc švýcarských franků (3,8 mil. korun).

Po ničem jiném netoužil tolik jako po novém, větším, a především dokonalejším pivovaru. Po takovém, kde si bude - spolu s partou stejně naladěných kamarádů - rozhodovat o všem. „Od toho, jaký slad vybereme, až po to, komu náš skvost budeme prodávat“, vysvětlil listu Neue Zürcher Zeitung na čem tolik lpí.

Částku nezbytnou pro nastartování vytouženého projektu si spočítal na 150 tisíc franků. Polovinu sumy mu dodaly firmy, známí a přátelé, jimž teď docela hrdě říká podílníci. Pro pokrytí zbytku mu posloužil crowdfunding, kdy se větší počet jednotlivců skládá malými obnosy na cílovou částku. S ním začal loni v listopadu na tradičních Pivních dnech v Oberglattu.

Napětí nepolevovalo až do úplného konce
„Od pěti hodin ráno jsem na nohou,“ podotýká Gutknecht v někdejší prádelně svého domu v Rümlangu, kterou už před lety přeměnil v miniaturní, skoro by se dalo říci, experimentální, pivovar. Vydává svérázné aroma - a věřte mi, mojí ženě nejde příliš pod nos. Přitom ví, že každé pivo potřebuje přinejmenším deset hodin počítaje od namletí sladu po přidání kvasnic“, směje se.

Nebude trvat dlouho a tato „vůně“ mezi čtyřmi stěnami zmizí, protože Gutknecht svůj koníček přestěhuje jinam. Crowdfunding odstartoval loni 19. listopadu a trval sto dní - do poslední únorové neděle. Spíš se vlekl, než že by se odehrál bleskově. Ještě tři týdny před vypršením termínu chybělo 40 tisíc franků (přes milión korun) ve virtuální varně - syn jednoho z jeho kamarádů umístil na internet graf stolitrové varny, jež se plnila podle toho, kolik peněz od dárců přitékalo.

„Trnul jsem až do poslední chvíle - každý večer jsem psal dopisy a e-maily a dohlížel na stránku na Facebooku,” vzpomíná a pokračuje: „Když jsem v sobotu, 24 hodin před uzávěrkou, šel na kutě, scházelo ještě 500 franků. Jakmile jsem se druhý den za rozbřesku probudil, zjistil jsem, že už jsme se probili k cíli.”

Zábava na penzi
Gutknecht se živí jako poradce pro vzdělávání dospělých a osobní koučování. Před pěti lety získal od radnice licenci, která mu však předpisovala i částečně to, co musí uvařit a kam prodat.

„Domácí vaření piva čili homebrewing zůstává jedinečným a nenahraditelným koníčkem. Ani v novém provozu nepůjde o zisk - spíš o to, aby prodej pokryl náklady. Koneckonců - za čtyři roky mě čeká důchod. Není tudíž obtížné se dovtípit, čím se na penzi zabavím,“ dodává.

Pivo při práci není důvod k výpovědi, rozhodl soud

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Rozhlas.cz

Pracovník ocelárny Vítkovice Steel nadýchal při náhodné kontrole 0,32 promile. Krevní testy později ukázaly 0,11 promile. To vedlo k jeho výpovědi za hrubé porušení pracovní povinnosti. Vedoucího provozu Petra Němce se ale zastal vrchní soud. Zaměstnavatelé se bojí precedentu. Informují o tom Lidové Noviny.

Podle soudu nemůže firma zaměstnance, který nadýchal, vyhodit. Petra Němce, který v ocelárnách pracoval 18 let, se zastaly okresní, krajský i Nejvyšší soud.

Rozsudek Nejvyššího soudu je pravomocný. Společnost Vítkovice Steel už na jeho základě zaplatila Němcovi odškodné a ušlou mzdu.

„Vnímáme to jako špatný signál pro zaměstnavatele, kteří se snaží zachovat vysokou úroveň bezpečnosti práce a ochrany zdraví,“ okomentoval verdikt mluvčí společnosti Jaromír Krišica.

V Nečasův prospěch hrál především znalecký posudek, podle kterého je hladina do 0,2 promile neprůkazná. Tu může mít v krvi i abstinent třeba v důsledku trávení oběda.

Odborný posudek také tvrdí, že promile mezi 0,31 a 0,49 dokazují, že člověk pil, ale nemělo by ho to nijak ovlivnit při výkonu povolání. Hodnota 0,2 promile odpovídá u průměrně velkého muže jednomu dvanáctistupňovému pivu, 0,49 promile pak dvěma.

„Paradoxní je, že kdyby naměřili 0,32 promile řidiči, vedlo by to k nejvážnějším sankcím včetně zákazu činnosti. Názor, jejž teď vyslovily soudy, fakticky vede ke schvalování toho, aby určitá míra ovlivnění alkoholem na pracovišti byla tolerována,“ řekla novinám expertka na pracovní právo Nataša Randlová.

Zaměstnavatelé se nyní obávají precedentu. Ve velkých firmách totiž panuje nulová tolerance k alkoholu. Podle ředitele Výzkumného ústavu bezpečnosti Stanislava Malého vypitá sklenička v práci představuje zásadní riziko pro lidi, stroje i výrobu. Na druhé straně stojí názory odborů, které se domnívají, že Češi verdikt nezneužijí jako výzvu k pracovnímu popíjení.

„Jedná se o rozhodnutí v konkrétním případě. Nemůžeme z něj vyvozovat všeobecnou platnost,“ sdělil Vít Samek, místopředseda Československé konfederace odborových svazů.

Současně ovšem platí, že se objevují případy, kdy zaměstnavatelé měření promile využívají k tomu, aby snížili stavy, aniž by museli vyplácet odstupné. Například když přijde kontrolor s testerem těsně poté, kdy si kolegové připili na svatbu či narozeniny.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.23.06.2017 15:555.135/5.135