Novinky a zajímavosti ze světa piva

Kolik druhů piv můžete v Belgii ochutnat? Jaké jsou pro ně typické sklenice? A co je vlastně na belgické pivní kultuře jedinečné? Odpověď na všechny tyto otázky nabízí Belgický pivní svět (Belgian Beer World), expozice, která se v Bruselu otevřela na začátku září.

Muzeum se nachází v nově zrekonstruované budově Bourse, tedy Burzy, v centru belgické metropole a přibližuje historii i současnost belgického pivovarnictví. Burza je jednou z ikonických budov v centru belgického hlavního města a pro veřejnost otevřela po tříleté rekonstrukci. Myšlenka zpřístupnit tuto budovu lidem se objevila už před 12 lety, kdy dům chátral a veřejnost do něj neměla přístup. Stavební práce začaly až o více než osm let později. Nyní byl představen projekt za více než 90 milionů eur (2,1 miliardy Kč).

„Burza byla vždy uzavřenou budovou, do které lidé nemohli vstoupit. Nyní se stala jakousi krytou ulicí, kterou mohou lidé procházet a kde se budou pořádat výstavy, představení a další akce. Doufám, že se tam Belgičané i turisté budou cítit jako doma,“ uvedla k otevření Burzy Ans Persoonsová, která má v belgické metropoli na starosti oblast výstavby.

Budovou, která se nachází nedaleko známého náměstí Grand Place, si lze jen zkrátit cestu nebo si v ní na lavičkách či v kavárně a brzy i v restauraci posedět. To vše je volně přístupné všem návštěvníkům. Schodiště vedoucí z náměstí Place de la Bourse, oblíbeného místa pro posezení či schůzky, nyní vede do obrovské haly, kde byly zrenovovány poničené sloupy a podařilo se rovněž vyčistit plakety se jmény evropských metropolí, které se nacházejí u stropu. Jejich zlatá barva se tak opět leskne.

Jedna ze soch na schodech znázorňující lva a muže s pochodní byla pouhý den po otevření Burzy poničená, když se na ni snažil vylézt turista v podroušeném stavu. Město bude chtít po muži náhradu škody, informoval list The Brussels Times.

Vítejte ve světě piva
V jednom z rohů hlavní haly se nachází vchod do Belgického pivního světa, který se rozprostírá ve druhém a třetím patře budovy. Muzeum se již před svým otevřením stalo terčem kritiky. Jednak kvůli tomu, že zabírá podle některých příliš velkou část budovy a rovněž kvůli tomu, že jde o komerční a turistickou záležitost, což neodpovídá veřejné funkci, kterou by Burza podle kritiků měla plnit. Faktem nicméně je, že společnost, která za vznikem muzea stojí, pomohla financovat přestavbu budovy, takže její podpora celého projektu byla klíčová. Město nyní doufá, že nová atrakce přiláká ročně tolik návštěvníků jako například Atomium.

„Nikde na celé planetě nenajdete tolik piv jako tady. Nikde na světě není tolik chutí a příběhů spojených s pivem,“ vítá expozice hned na začátku. Lístek do muzea stojí 17 eur (asi 415 korun). Velkého množství exponátů se lze dotýkat, zdi jsou interaktivní, všechno hraje, mluví, zpívá, hýbe se. Pokud jde o historii výroby piva v Belgii, dozví se návštěvníci například o mniších, kteří ho vařili v klášterech. Obyčejná voda byla tehdy často závadná a vedla k mnoha epidemiím, pivo tak bylo ve středověku bezpečnější variantou.

Jiný interaktivní panel zase vypráví o mytickém vlámském králi jménem Jan Primus, rovněž známém jako Gambrinus, který žil ve 13. století v Bruselu a za jehož vlády se rovněž hojně vařilo pivo. Návštěvníci se postupně dozvědí více o čtyřech různých způsobech fermentace piva i o tom, jak se recepty na pivo, i jejich tajné přísady, předávaly z generace na generaci.

Pivo pod ochranou UNESCO
„Čerstvé pivo bylo bezpečné pít, ale ne dlouho. Po několika dnech se stalo nepitelným stejně jako voda. Sládci začali hledat přísady a experimentovali s bylinkami a kořením,“ píše se na interaktivních panelech, které plní úlohu průvodců po celém muzeu. Později se zjistilo, že na trvanlivost a bezpečnost nápojů má pozitivní vliv jedna přísada – chmel. Díky němu pak pivo vydrží déle. Původně se pivo v Belgii vařilo jen z vody, sladu, kvasnic a směsi bylin.

Různorodost belgického piva se na začátku 20. století postupně vytrácela s nástupem německých ležáků a anglických piv typu ale. Během první světové války rovněž museli sládci často své měděné kotle odevzdat pro potřeby válečného průmyslu na výrobu munice. „Po válce se znovu podařilo vzchopit jen těm pivovarům, které měly dostatečný kapitál. Počet pivovarů klesl, zároveň musely bojovat se zahraničními konkurenty. Důležitá tak začala být výrazná a zajímavá značka a s ní spojená sklenice,“ popisuje muzeum nedávnou historii piva.

Belgie nyní vyrábí asi 1 600 druhů piv a jeho pivní kultura byla v roce 2016 přidána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Některé z nich si může návštěvník vyzkoušet i na závěr prohlídky Belgického pivního světa. S výběrem pomůže virtuální barman či barmanka. Jaký byste si dali dort? Kde byste chtěli strávit dovolenou? Co byste si dali k jídlu, kdybyste byli opravdu hladoví? Po odpovědích na tyto otázky barman nabídne několik druhů piv, které by měly odpovídat návštěvníkově chuti a preferencím. Malou skleničku tohoto piva si pak každý může vychutnat v rámci vstupného o jedno patro výše, v panoramatickém Skybaru na střeše Burzy, odkud lze vidět celý Brusel.

Pivovar ve Zlonicích na Kladensku opět začne příští rok vařit pivo, památkově chráněný objekt čeká obnova. Areál donedávna celý patřil obci, nadále jí zůstává místní obytný dům.

Nebytovou část zakoupila letos v dubnu společnost, která v Dolních Měcholupech provozuje pivovar Panaczech. První várka piva ze Zlonic by měla být hotová na jaře, řekl dnes ČTK za společnost Panaczek Ondřej Vrkoč.

Rekonstrukce začala před několika týdny, bude rozdělená do několika etap. První z nich vyjde na více než 90 milionů korun. "Zachováme maximálně dispozice pivovaru," uvedl Vrkoč. Dodal, že areál je zachovaným klenotem včetně unikátních sklepů.

Oprava čeká při první etapě budovu varny, sklepy, kde budou spočívat moderní tanky a také objekt spilky, který poslouží jako stáčírna. Investice se budou nyní týkat hlavně střech, podlah, kanalizace, ale i dalších prvků. Pro zákazníky chce pivovar po skončení první části oprav, což by mělo být v dubnu či květnu příštího roku, otevřít také pivovarskou restauraci. Další etapa obnovy by měla zahrnovat mimo jiné fasády pivovaru. Kompletně hotovo by podle Vrkoče mohlo být přibližně do deseti let.

Měcholupský pivovar má nyní měsíční výstav 50.000 litrů, brzy by množství mělo stoupnout na 75.000 litrů. Jakmile se rozjede provoz ve Zlonicích, přesune se výroba do zdejšího pivovaru. Cílem bude měsíční výstav kolem 150.000 litrů, což je podle Vrkoče hranice, aby si pivovar uchoval rodinný ráz.

Pivo se ve Zlonicích vařilo naposledy v roce 1947. Pivovar byl postaven v roce 1564, jeho historická část se zachovala dodnes a návštěvníci si ji budou moci prohlédnout stejně jako ostatní části během čtvrtečního dne otevřených dveří, který pivovar pořádá.

Horský areál Kraličák ve Stříbrnicích na Šumpersku obsadí ve čtvrtek domácí pivovary a mladí sládci, utkají se mezi sebou v klání s názvem O Josefův pohár. Soutěžní přehlídka se uskuteční během Svatováclavského festivalu piva, půjde zároveň o symbolické završení letní sezony. Bude ukončena o víkendu a středisko se začne chystat na zimní sezonu, řekla ČTK zástupkyně areálu Vladimíra Mrázová.

Festival se koná na státní svátek svatého Václava, patrona sládků. "Soutěž O Josefův pohár představuje jedinečnou příležitost pro vášnivé pivovarníky, aby předvedli své dovednosti a ukázali svůj talent v pivovarnictví. Soutěžící budou mít možnost prezentovat své originální recepty a ochutnat piva od dalších nadšenců. Hodnocení vzorků piva zajistí odborná porota pod záštitou Cechu domácích pivovarníků a vybraných sládků," uvedla Mrázová.

Kromě soutěžních vzorků budou návštěvníci moci ochutnat výběr piva od místních i regionálních pivovarů, připravena pro ně bude gastro zóna ve Stříbrnicích, odpolední bleší trh i večerní koncert kapely Ukulele Troublemakers. Akce startuje ve 14:00. "Na místě, kde festival pořádáme, jsme při opravách našli prázdnou nepoškozenou pivní láhev z přelomu 19. a 20. století s nápisem 1. akciového pivovaru Litovel. To nás vedlo k myšlence výroby piva ve vlastním pivovaru, jehož produkce by pokryla potřeby horského areálu. Základní kámen jsme již položili a myšlenku oživujeme letošním druhým ročníkem festivalu se soutěží," doplnil jednatel a majitel areálu Kraličák Dušan Juříček.

V návaznosti na nález pivní lahve je pojmenovaná i soutěž těch, kteří si pivo vaří doma. Pohár nese jméno po Josefu Svozilovi. Politik a novinář, který byl na přelomu 19. a 20. století poslancem Říšské rady, patřil mezi zakladatele pěstování chmele na Litovelsku a byl také zakladatelem rolnického akciového pivovaru se sladovnou v Litovli.

Akce bude zároveň ukončením letní sezony. Podle zástupců areálu byla úspěšná, velké návštěvnosti se těšil například koncert Čechomoru, závod Kolo pro život, Mistrovství ČR Enduro 2023 i cross-country závod lidí a psů Hard Dog Race. Podle majitelů Kraličáku se však veškeré aktivity odehrávají s respektem k přírodě. V zimní sezoně se chtějí zástupci areálu zaměřit na děti. "Propojujeme dvě lyžařská území pojízdným, energeticky nenáročným a hlavně krytým pásem 150 metrů dlouhým, kde se bude odehrávat další výukové a zdokonalovací centrum," uvedla Mrázová. Středisko jeho zástupci vybaví také novými bezpečnostními prvky a chystají rovněž výstavbu nové lanové dráhy z hynčické strany, která nahradí dosavadní nevhodnou technologii. Tato investice má završit renovaci všech dopravních zařízení areálu Kraličák.

Od roku 2013 mají jistě všichni pivaři v kalendáři označené datum 27. září jako velmi důležité. Slaví se totiž Den českého piva. Za jeho vznikem stojí Český svaz pivovarů a sladoven. My se ale podíváme do celkem nedávné historie, a to sice do doby socialismu. Jak se tehdy pivu dařilo? A co do poslední chvíle tajila KSČ.

Na území České republiky je pivo bez debat nejkonzumovanější alkoholický nápoj. Zlatavý mok s pěnou je rovněž považován za jeden z českých symbolů. Od roku 2008 je navíc název "České pivo" chráněným zeměpisným označením.

Nejlepší bylo v zelených lahvích
Jeden z pamětníků a znojemský štamgast Antonín Ryšánek řekl pro retro seriál deníku.cz, že kvalita piva se nedá s tím komunistickým srovnat. Byl menší výběr, ale bylo rozhodně lepší. Dnes se této laťce snad jen vyrovná produkce minipivovarů. Také zavzpomínal na to, jak lidé rozlišovali piva na ta ze zelených a hnědých lahví. Jemu chutnaly více ale z těch zelených, i když vlastně nedokázal říci proč.

Pověst o lepším pivu v zelených lahvích potvrdil i Jan Pospíšil z Vyškova. Říkal to už i jeho děda a on měl tutéž zkušenost. Tuto záhadu se pokusil uvést na pravou míru Ladislav Desenský, jenž pracoval od roku 1957 pro pivovar Starobrno. Tehdy platila norma, že pivo muselo v lahvi vydržet sedm dní. Na dně se postupně usazovala sedlina z kvasinek. Lidé tak mohli ve světlejší, zelené lahvi, zkontrolovat, zda je pivo ještě "čerstvé". Přitom šlo jen o estetický dojem.

Významná role hospod
K pití piva neodmyslitelně patřily, a stále patří, hospody. Kdysi, v době bez sociálních sítí, měly ale úplně jinou roli, než jak je tomu teď. Byla to vlastně taková centra společenského vyžití. Hovořilo se tam o politice nebo sportu. Domlouvaly se sňatky, řešilo se manželství i milenky. Také se hrál takzvaný malý a velký bobr. Malý – člověk vydržel vypít šest piv, aniž by se šel vymočit, velký – musel jich vypít dvanáct.

Hospoda také častokrát fungovala jako jakési útočiště před životem v komunismu. Mnoho lidí tam přišlo na jiné myšlenky, byť už jen kvůli tomu, že si tam mohli popovídat. "Nejlepší" byla zařízení takzvané čtvrté cenové kategorie – cigaretový kouř, který by se dal krájet, rozvrzaný nábytek a muž za výčepem, který měl vše pod palcem. Zavíralo se v deset večer. Muselo. Jinak hospodskému hrozily pokuty a popotahování u místního národního výboru. A to už nebyla sranda.

Obavy z nepokojů
Perlička na závěr. V socialismu bylo žádoucí, aby ceny potravin zůstávaly co možná nejdéle neměnné. V osmdesátých letech se však začala ekonomika Československa zmítat v krizích. V obchodech chyběly základní věci – ponožky, vložky i zubní pasty. Zdražení bylo jednoduše velmi ožehavou záležitostí. Kupříkladu pivo ale zdražilo již v roce 1966, a to o 1,70 Kčs. A že s tím strana dlouho otálela. Pivo totiž spadalo do takzvaných citlivých položek. Vládnoucí garnitura měla strach, že kvůli zdražení mohou nastat ve společnosti nepokoje.

Léto hraje z pohledu prodejů piv pro hospodské stále důležitější roli. Napomáhá tomu i zájem Čechů, kteří po covidu přišli na chuť krátkodobým dovoleným a pobytům v tuzemsku, jak uvádí centrála turistického ruchu. Plzeňský Prazdroj na tento trend reagoval výraznou podporou sezónních provozoven, do jejichž vybavení za poslední rok investoval přes 12 milionů korun. Letos tak přibyla oproti loňsku skoro desetina letních výčepů, stánků a občerstvení. A to často na exponovaných turistických místech nebo tam, kde lidé tráví volný čas.

„Význam letní sezony pro pivovarnictví i pro samotné provozovatele hospod postupně roste a tento trend ještě zesílil v souvislosti s covidem. My jsme proto letos zintenzivnili naše rozvojové programy směřující do podpory sezónních provozů i do vybavení předzahrádek a venkovních posezení hospod a restaurací,“ říká Jiří Klabzuba, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje pro hospody a restaurace, a doplňuje: „Podnikům pomáháme s investicemi do zahradního nábytku, pergol, nabízíme jim slunečníky, ale i pomoc při úpravě fasád tak, aby hospody hosty co nejvíce lákaly k návštěvě.“

Pivovar tak napomohl tomu, že jen v letošním roce přibylo bezmála 250 nových „letních“ prodejních míst napříč Českem, nejvíce ve Středočeském, Moravskoslezském a Plzeňském kraji. „Je to skoro o 10 procent více čistě letních provozů než loni. Celkem tak letos zavážíme piva a další nápoje do rekordních 2500 sezónních prodejních míst. To s sebou nese samozřejmě i lepší služby pro turisty a návštěvníky tuzemských destinací,“ doplňuje Jiří Klabzuba.

S tím, jak řada hospodských zahrádek a sezónních provozoven vzniká v místech, kde lidé aktivně tráví svůj volný čas, souvisí i změna spotřebitelského chování. Lidé častěji, než dřív vyhledávají čepovaná nealkoholická piva. Prodeje oblíbeného čepovaného Birellu se letos v červenci a srpnu meziročně zvýšily o 7 procent, proti předcovidovému roku 2019 pak dokonce o 17 procent.

„Nealko piva jsou dnes již plnohodnotnou kategorií nápojů pro dospělé a jejich popularita silně roste, a to právě zejména v letních měsících. Platí to jak pro ochucené varianty, které jsou ideálním nápojem nejen v době odpočinku, ale i při sportu, turistice nebo na cyklovýletech, tak i pro klasické nealko pivo. To už zdaleka není jen pivem pro řidiče. Zejména pro mladší generace dospělých je to vyhledávaná volba i v hospodách,“ dodává Jiří Klabzuba.
Prazdroj proto svou nabídku nealko segmentu neustále inovuje a vychází tak vstříc chuťovým požadavkům spotřebitelů. Roste také počet míst, kde je Birell k dostání v čepované variantě – v ní pivovar nabízí kromě základního světlého Birellu i ochucenou verzi Pomelo & Grep a letos nově také Višeň & Ostružina.

Letní sezona v českých hospodách a na zahrádkách kromě nealka přála i ležákům. Jejich obliba vzrostla jak oproti loňsku, tak ve srovnání s předcovidovým rokem 2019. Výrazně bodují zejména piva s hořkým chuťovým profilem jako Pilsner Urquell nebo Radegast.

Úspěch čepovaných piv z Prazdroje je z velké části dán tím, jak výraznou podporu pivovar věnuje kvalitě čepování i celkové péči o pivo v hospodách, kam dodává svá piva. Jen loni proškolil celkem 11 tisíc výčepních a dalších členů personálu. „Loni se zlepšilo rekordních 1700 podniků v tom, jak se starají o pivo. Ze zhruba 10 tisíc hospod a restaurací v Česku, která napřímo odebírají naše piva, už polovina umí perfektně načepovat hladinku, ví, že sklenice musí být čistá, studená a mokrá a dbají i na správné sanitování výčepu. A kvalita čepování se zlepšuje i v sezónních provozovnách. To je skvělá zpráva pro hosty, kteří si chtějí dát v létě na zahrádce dobře ošetřené pivo,“ říká Jiří Klabzuba.

Prazdroj kromě školení výčepních dovedností a péče o pivo nabízí hospodám bezplatně i další rozvojové programy. Ty se věnují například školení obsluhy, marketingu, kuchařským dovednostem a dalším aspektům, které přispívají k rozvoji gastropodnikání. Pivovar v nich v posledních době sleduje jeden výrazný trend. Zatímco v předchozích létech byl největší zájem o školení personálu – ať už kuchařů nebo obsluhy, nyní své znalosti chtějí zlepšovat zejména samotní majitelé nebo manažeři hospod. Nejvíce je zajímají školení ekonomických a účetních dovedností a pak digitální marketing. „Obecně lze říci, že kvalita služeb je již na velmi vysoké úrovni. Nyní je pro majitele a provozovatele největší výzvou nalákat do svých provozů zákazníky. Ti jsou totiž stále náročnější a zvažují, kde a za co utratí své peníze. Uspět mohou jen ti s velmi dobrým servisem a ti, kteří o svých službách dají vědět,“ doplňuje Jiří Klabzuba.

Různými pozicemi si prošla Klára Konupčíková v pivovaru Starobrno. Začínala před šestnácti lety jako dělník ve výrobě, pokračovala jako technolog, vedoucí výroby nebo sládková. V srpnu se pak stala historicky první ženou na pozici ředitelky. „Už od školy jsem chtěla pracovat v pivovaru. Byl to můj sen," říká jednačtyřicetiletá žena v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Kdy jste poprvé ochutnala Starobrno?
Musím sáhnout hluboko do paměti. Je to určitě více jak sedmnáct let. Asi když jsem jezdila za svým současným manželem do Brna. V době, kdy jsem studovala v Praze. Shodou okolností bydlel tady na Mendlově náměstí, takže jsme často chodívali na Pivovarskou.

Získala jste si k němu hned kladný vztah?
Pocházím ze severní Moravy, tam vládne jiný pivovar, takže jsem byla zvyklá na jiné pivo. Starobrno mi zachutnalo, i když jsem si k němu musela najít cestu.

Tíhla jste celou dobu k tomu, že budete pracovat s pivem, a nebo jste měla i jiné plány?
Tím, že jsem vystudovala obor Pivovarství a sladařství, bavilo mě to a stále baví, chtěla jsem už od školy pracovat v pivovaru. Byl to ten můj sen. Je to velmi zajímavý obor, zvláště pro ženu.

Když jste studovala, kolik tam s vámi bylo žen?
Určitě nás byla menšina. Nebyla jsem tam sama, ale většina v tomto oboru bylo mužů.

Birell přichází s první podzimně laděnou limitovanou edicí. Podporuje ji reklamní kampaní.
Birell uvádí na trh svou vůbec první podzimně laděnou limitovanou edici. V půllitrových plechovkách nabídne kombinace českých druhů ovoce Hruška & Kdoule a Jablko & Švestka. Podporuje je reklamní kampaň s claimem „Birell si dám i na podzim“ nebo „Zamilujte si chutě podzimu“.

„Zájem spotřebitelů o nealko radlery s novými příchutěmi z limitovaných edicí, které jsme nabízeli v průběhu léta vloni i letos, byl enormní. Potvrdilo se nám, že lidé rádi ochutnávají nové varianty Birellu. A protože na podzim lidé vyhledávají zase jinou paletu chutí, rozhodli jsme se připravit verze postavené vyloženě na chutích podzimního ovoce,“ říká Oliver Jáchymovský, Senior Brand Manažer značky Birell.

Základem obou variant je tradičně nealko pivo Birell Světlý, který tvoří 50 % obsahu obou novinek, zbytek tvoří příslušné ovocné šťávy. Nealko radlery obsahují maximálně 0,4 % alkoholu. Obě varianty mají nízký obsah cukru – Jablko & Švestka pouze 3,4 g na 100 ml, Hruška & Kdoule jen 3,1 g na 100 ml. Stejně jako všechny ostatní varianty Birellu neobsahuje ani podzimní limitovaná edice umělá barviva ani konzervanty.

Podzimní edice bude dostupná v maloobchodních sítích prodejen od září roku 2023. V obchodech zůstávají i nadále v prodeji příchutě z letní limitované edice Višeň & Ostružina a Mango & Citron. S létem naopak končí prodej verzí Borůvka & Brusinka a Mandarinka & Yuzu. Na výčepech ve vybraných hospodách je ve stálé nabídce Pomelo & Grep a nově Višeň & Ostružina.

Minimalistické logo s náznakem půllitru kreativci obklopili barevnými samolepkami, jejichž využitím vznikají nekonečně variabilní a přitom graficky konzistentní formáty.

Po několikaleté pauze se Budějovický Budvar rozhodl opět otevřít své brány návštěvníkům a uspořádat nový pivně-gastronomický festival. Akce, která proběhla poslední červencový víkend, získala výstižné jméno Sláva pivu!, za kterým, stejně jako za vizuální identitou, stojí designéři ze studia Semibold. Návštěvníkům představili moderní tvář pivovarského světa a společně oslavili nápoj, který má po generace schopnost spojovat lidi.

„Jako hrdě Budějovický pivovar chceme být součástí místního dění. Klasický formát pivních slavností, které jsme i my v minulosti pořádali, ale už modernímu světu piva neodpovídá. Hledali jsme proto nové způsoby, jak oslavit pivo, jídlo a zábavu, které k sobě neodmyslitelně patří, a to se nám díky Semiboldu povedlo,“ říká CZ marketing manager Budějovického Budvaru Gabriela Kudrnáčová.

Venkovní prostory Budějovického Budvaru se koncem července zaplnily stánky minipivovarů, food trucky a příjemnou atmosféru dotvořili místní umělci a doprovodný program. V sobotu návštěvníky festivalem provedl food blogger a ambasador Budějovického Budvaru Lukáš Hejlík.

Festival dostal nejen zcela nový a neotřelý vizuál, ale také nový koncept, který posunul tradiční pivní slavnost do současné podoby. O úspěchu této festivalové evoluce svědčí i zájem a reakce návštěvníků. „Nad identitou i celým festivalem jsme přemýšleli jako nad oslavou piva. My Češi ho máme nejraději na světě a měli bychom ho kultivovat a oslavovat,“ popisuje kreativní ředitel Semiboldu Kuba Novák.

„Značka Sláva pivu! stojí na křižovatce tradice a moderního přístupu. Minimalistické logo s náznakem půllitru jsme obklopili barevnými samolepkami, jejichž využitím vznikají nekonečně variabilní a přitom graficky konzistentní formáty. Je to hravé a jednoduché řešení, kterým dokážeme říct všechno, co potřebujeme, všude, kde potřebujeme,“ dodává.

Vizuální identita pokrývala celou komunikaci festivalu: od sociálních sítí, přes festivalový merch až po degustační sklenice nebo dočasná tetování. Variabilita celého konceptu a propojení s hláškami na samolepkách umožnila individuální přístup ke každému výstupu.

Manažer pivovaru Rožmberk Michal Krumel se usmívá. Stojíme v nově zrekonstruovaném sklepení pod budovou, která k pivovarnickým a pohostinským účelům sloužila již od 17. století. Před dvěma měsíci se brány pivovaru, restaurace a hotelu opět po dlouhé době otevřely hostům. A od 1. října zahajují i řízené prohlídky pivovaru.

Je polovina pracovního týdne a zářijové počasí má stále horký letní charakter. Kempy na nejvytíženější vodácké trase v zemi, tedy z Vyššího Brodu do Českého Krumlova, jsou přesto téměř prázdné. I když vody je v řece dost. Městečko Rožmberk, jedna z ikonických zastávek při sjíždění Vltavy, působí poněkud opuštěně. Sborové ahoj, které se jindy ozývá od jezu pod hradem prakticky nepřetržitě, dnes téměř není slyšet. Vyznavači masového vodáctví, kteří ve většině už dávno vyměnili vratké kanoe za pohodlné a prakticky nepotopilné nafukovací čluny, okupují tok Vltavy především v období letních prázdnin. Bez davů vodáků si ale návštěvník může lépe vychutnat poklidnou atmosféru památkově chráněného centra města. Stopy rodů Rožmberků a Buquoyů v podobě kamenných erbů, rozet i místních názvů tu lze najít všude, na hradě i v podhradí. Obnovený Pivovar Rožmberk není výjimkou.

Chátrání a obnova
„Pivovar vybudoval roku 1590 Vilém z Rožmberka, v druhé polovině devatenáctého století byl pak objekt významně přebudován hrabaty Buquoy. Pivo se zde přestalo vařit kolem roku 1907, ve třicátých letech byla budova přestavěna pro hotelové účely pod názvem Český dům. Šlo o jeden z nejmoderněji vybavených hotelů tady na Šumavě,“ líčí na venkovní zahrádce pivovarské restaurace historii místa pan Krumel. Další osudy objektu s dlouhou pivovarnickou a pohostinskou tradicí se pak ubíraly po očekávatelné, depresivní trajektorii. Vyvlastnění původních německých majitelů po roce 1945, postupná přeměna kdysi elegantního hotelu na exkluzivním místě v lidovou ubytovnu pro pionýry či vodáky, desetiletí zanedbaných oprav, chátrání. V devadesátých letech zde ještě byla diskotéka, ale budova byla v havarijním stavu a provoz rychle skončil.

Nynější majitel, podnikatel Martin Neudörfl koupil zchátralý pivovar od státu v roce 2016. V aukci za něj zaplatil necelé dva miliony korun. Velkoryse pojatá rekonstrukce si následně vyžádala přes sto milionů korun. Vzhledem k záměru obnovit staletou pivovarskou a pohostinskou tradici se novému majiteli podařilo získat i evropské dotace. Kromě Neudörfla se do projektu významně zapojil i jeho syn, historik a lingvista Martin Neudörfl mladší, který přišel s řadou dějinných faktů a zajímavostí, na něž provoz a celkový koncept obnoveného pivovaru Rožmberk nyní navazuje.

Důraz na lokální zdroje
„Samozřejmě, že jsme se při realizaci projektu trochu potýkali s památkáři, ale to je při komerční rekonstrukci velkého objektu v tak památkově unikátní oblasti, jako je Rožmberk, asi nevyhnutelné,“ říká manažer Michal Krumel a pokračuje: „Navazujeme na tradici, ale zároveň ji rozšiřujeme. Kromě pivovaru tak v objektu máme i lihovar, hostům tedy budeme nabízet naše domácí pálenky, dále máme vlastní pekárnu a cukrárnu. Gastronomický koncept je takový, že nabídka hotelové restaurace vychází z pivovarského charakteru místa a zároveň hodně pracuje se surovinami typickými pro Šumavu: hovězí z místních farem, zvěřina, lokální sladkovodní ryby. Důležitá je pro nás i sezónnost a pořádání zákaznicky atraktivních akcí, jako třeba zabijačky,“ představuje Krumel plány na podzimní a zimní sezonu.

Nedostatku návštěvníků se v pivovaru Rožmberk nebojí. Většinu z jednadvaceti pokojů mají od slavnostního otevření v polovině července plně obsazenou a domácí i zahraniční klientela se do šumavského Povltaví naučila jezdit i mimo období letních prázdnin.

Pivo v hlavní roli
Pěstování chmele, klíčové suroviny při výrobě hořkého moku, má na svazích kolem meandrující Vltavy dlouhou tradici. Zmínky o existenci místních chmelnic lze najít už v prvních písemných záznamech o Rožmberku. V nově obnoveném pivovaru se nyní vaří klasický ležák plzeňského typu, ale i lokální speciály. Novinkou bude pivo s malinovou příchutí. Název pivního speciálu bude odkazovat k rodu Buquoy, který v Rožmberku a okolí zanechal nejvýraznější stopu hned po Rožmbercích. „Soukromě jsem si pro toto pivo myslel na název Malinová bukvice, ale obávám se, že mi to neprojde,“ směje se Michal Krumel.

Rodinný podnik
S náborem personálu problém nebyl. Tým se podle provozovatelů ještě usazuje, teď kompletní servis pivovaru, restaurace a hotelu zvládají s pětadvaceti zaměstnanci, ale chtějí nabírat další. Preferují mladší personál, protože ten se má větší ochotu učit vyššímu standardu služeb, který zde chtějí nabízet. Podstatou má i být pro hosty příjemně strávený čas v domáckém prostředí za férovou cenu.

Jižní Čechy, hlavně tady v okolí Krumlova, přeci jen pořád trochu trpí pověstí regionu orientovaného na masovou turistiku. Tohle má být ale podnik rodinného typu.

Jak se tam dostat
Jedinou vadou na kráse, za niž ale malebný Rožmberk skutečně nemůže, je cesta sem. Třeba výletník z Prahy, který zatouží po místní čepované desítce nebo dvanáctce a chce strávit jednu či dvě noci ve stínu erbovní růže pánů z Rožmberka, se musí, jede-li autem, připravit na části cesty na silniční kalvárii, zejména v případě posledních pár desítek kilometrů ve směru Dolní Dvořiště.

Ale u výborně ošetřeného piva, které se v pivovaru Rožmberk vaří po více než stoleté pauze, cestovatel na podobné ústrky téměř zapomene.

Pilsner Urquell představil nové pojetí provozoven, které budou nabízet plzeňský ležák v té nejlepší kvalitě a šířit českou pivní kulturu v zahraničí. Pilotním projektem nového vizuálního konceptu je nově otevřená pražská restaurace Na Čepu v budově Nákupní galerie Myslbek. Jejími charakteristickými prvky jsou originální interiér se symboly značky Pilsner Urquell, jedinečné řešení instalace pivních tanků a chladírenská technologie, která snižuje spotřebu elektrické energie restaurace.

Cílem nového restauračního konceptu je představit značku Pilsner Urquell a aktuální trendy české pivní kultury v zahraničí. Pilotní projekt byl po téměř třech letech příprav nyní slavnostně otevřený v Praze. Restaurace Na Čepu umístěná v Nákupní galerii Myslbek na Ovocném trhu poslouží jako vzor pro další projekty v zahraničí.
„Díky novému konceptu můžeme zákazníkům lépe představit, jakým způsobem chceme značku Pilsner Urquell prezentovat ve světě. Chceme co nejvěrněji přiblížit českou pivní kulturu zahraničním spotřebitelům. Důraz klademe zejména na péči o pivo a jeho servírování. Důležitou roli hraje ale i celkový design provozovny, který by měl umocnit zážitek hostů z plzeňského piva. Značku Pilsner Urquell chceme prezentovat moderně, neotřelým způsobem, který je atraktivní i pro mladší generaci spotřebitelů,“ říká Kamil Růžek, obchodní sládek Pilsner Urquell pro exportní trhy.

Interiér restaurace navrhli designéři agentury Purple ve spolupráci s architektem Janem Boučkem. Tvůrci v interiéru propojili tradiční měděné a dřevěné prvky typické pro plzeňský pivovar s modernějšími, jako jsou neonové dekorace na stěnách. Středobodem restaurace je výčep. Ten je zdoben obklady zelené barvy charakteristické pro značku Pilsner Urquell na míru zhotovenými jihočeskou manufakturou K&K Poker. Měděné prvky použité v interiéru odkazují na varnu v pivovaru, stejně jako kachlíčky, které byly pro tento koncept speciálně navrženy i zhotoveny ve Španělsku. Dřevěná podlaha a stoly pak nesou vygravírovaná hesla a slogany odkazující na Pilsner Urquell a českou pivní kulturu.

Koncept je unikátní i díky nejnovější tankové a chladírenské technologii. V restauraci Na Čepu byly poprvé v České republice instalovány dva dvouplášťové vertikální pivní tanky zavěšené na speciálně připravené ocelové konstrukci. Zajímavý je také centrální chladírenský okruh, na který je napojeno více odběrových míst, například pivní boxy, dochlazování tanků, vodní vany na pivní sklenice nebo lednice. Vedle úspory místa snížilo toto řešení také spotřebu elektrické energie potřebné pro chlazení o zhruba 20 % a nabízí možnost využití odpadního tepla k rekuperaci. Energie z horkých par chladiva v centrálním chladicím okruhu je využita k ohřevu teplé užitkové vody na 40 °C. Rekuperace tak vede k úspoře energií spojených s ohřevem teplé užitkové vody o cca 20 %.

„Spolupracujeme s Plzeňským Prazdrojem už řadu let a vážíme si toho, že jsme se mohli podílet na vzniku nového restauračního konceptu pro pivo Pilsner Urquell v zahraničí. Zkušební provoz a první ohlasy našich zákazníků dokazují, že se design interiéru i technologická řešení povedly. Jsme rádi, že si hosté pochvalují skvěle načepované pivo i nabídku chuťovek a jídel, která nabízíme k plzeňskému ležáku. Věříme, že se i naše jídla postupně stanou součástí tohoto nového gastro konceptu a že si je budou objednávat milovníci piva v různých zemích světa,“ hodnotí nový koncept Jakub Řičica, jeden z majitelů společnosti Gastroterra, s.r.o, která restauraci provozuje.

Ke zdárné realizaci nového konceptu přispěla nemalou měrou i Nákupní galerie Myslbek, v jejíchž prostorách restaurace sídlí. „Přípravě nové restaurace v Myslbeku jsme se věnovali téměř tři roky a dali jsme si na jejím výběru a realizaci velmi záležet. Projekt Na Čepu nás oslovil ve třech směrech. Skvěle doplňuje aktivity našeho významného nájemce – Plzeňského Prazdroje, poprvé v České republice představuje unikátní interiérový design koncept plzeňských restaurací určený pro zahraničí a v neposlední řadě zohledňuje aspekty udržitelnosti, které jsou pro budovu Myslbek důležité. Díky použitým pokročilým technologiím je provoz restaurace energeticky úspornější,“ uvádí Zdeněk Hausvater, ředitel společnosti AEW v České republice, která vlastní Nákupní galerii Myslbek.

Nový koncept nyní nabízí Pilsner Urquell k využití svým zákazníkům v zemích, do kterých je plzeňský ležák exportován. K první zahraniční realizaci dojde pravděpodobně v Německu.