Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Po šesti letech se ve Znojmě opět vaří pivo

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:iMateriályAutor:Iveta Ludvíková,Znojemský

Na výročí 17. listopadu 2015 byl slavnostně zahájen provoz Znojemského městského pivovaru v jedné z budov areálu bývalého pivovaru Hostan. Ten v roce 2010 od tehdejšího majitele společnosti Heineken odkoupilo město Znojmo a od té doby pro něj hledalo vhodné využití. O čtyři roky později se objevil zájemce (investičně konzultantská společnost), který po podpisu dlouhodobé nájemní smlouvy a pod hlavičkou Znojemský městský pivovar po šesti letech obnovuje výrobu piva v centru Znojma.

Areál pivovaru se nachází na východě hradního pahorku, v západní části městské památkové rezervace Znojmo. Hradní pahorek s dominantou rotundy sv. Kateřiny a zámku má ve struktuře města zásadní význam. Majestátně se tyčí nad údolím Gránického potoka a řeky Dyje, z jižní strany pak nad historickou částí zvanou Jáma. Samotný areál pivovaru je významnou dominantou při pohledu z oblíbené znojemské vyhlídky od kostela sv. Mikuláše a při pohledu z radniční věže.

Stavební historie
Území, kde se pivovar nachází, leží v trase historické cesty do hradu. Ta procházela přibližně ve stopě ulice Hradní. Dle odborných textů stála románská rotunda sv. Kateřiny ve 12. století na hradním nádvoří, obklopena hradními budovami. V lokalitě současného pivovaru se nacházela zástavba původního přemyslovského hradu.

Počátkem 18. století rozdělil panovník areál hradu mezi nové majitele. První nádvoří až po příkop dostalo město. To dalo staré hradní budovy strhnout a začalo stavět v severní části svého pozemku pivovar (1710). Část za příkopem připadla bratrům Deblínovým, kteří na pozemku postavili barokní deblínský zámek (1711–1721), jenž stojí dodnes.

V roce 1720 byl pivovar dokončen a zahájil výrobu piva. Pivovar byl tvořen dodnes dochovanými objekty pozdější sladovny a drobnějšími stavbami v místě současných služebních bytů. V takové stavební podobě pivovar fungoval do 2. poloviny 19. století. V roce 1860 prodalo město pivovar Tomáši Mauralovi (původně sládkovi pivovaru). Jeho rodina svůj pivovar zcela přestavěla, rozšířila a ještě do konce 19. století z něj vytvořila moderní, technicky dobře vybavený podnik. Přestavuje objekt služebních bytů a v přímé návaznosti na původní pivovar přistavuje parní strojovnu s komínem. Nejvýznamnější stavební činnost v pivovaru podniká rodina Mauralových po roce 1890. Historická severní část byla změněna na sladovnu a byl zde vestavěn anglický hvozd. Ve východní části areálu vzniká kolem roku 1890 jednopodlažní stavba s krámem a výčepem, která se dochovala dodnes (vrátnice, sál, výčep).

Začíná výstavba pivovaru jižně od ulice Hradní. V první fázi probíhá výstavba ležáckých sklepů v blízkosti rotundy. Po roce 1894 se pak staví dominantní objekt pivovaru: varna, strojovna a spilka. V roce 1910 byla vystavěna brána do pivovaru a do této doby se datuje i výstavba současné správní budovy pivovaru s mansardovou střechou. V pozdějších obdobích se v rámci objektů pivovaru měnili především technologie. K nejvýznamnějším dochovaným počinům patří přestrojení varny asi v roce 1930 zařízením Škoda-Pilsen, jejíž pohledové části a vzhled interiéru se dochovaly dodnes. V roce 2010 byly na popud Národního památkového ústavu v Brně některé budovy v areálu pivovaru prohlášeny za nemovitou kulturní památku.

Nežijí pouze vínem
Roku 1278 uděluje Rudolf I. městu Znojmu právo várečné a mílové. Nejstarší dochované stanovy cechu pivovarského ve Znojmě jsou z roku 1446. Samotný moderní městský pivovar byl založen roku 1720. V roce 1860 prodalo město pivovar za 50 000 zlatých měšťanu Tomáši Mauralovi. Rodina Mauralů vlastnila pivovar do roku 1921, kdy je pivovar přejmenován na První znojemský parní pivovar a sladovna, spol. s r.o. Pivovar fungoval během druhé světové války. Po válce byl v roce 1948 znárodněn a stal se součástí uskupení Jihomoravské pivovary, což platilo do roku 1993, kdy pivovar koupila společnost Hostan.

V roce 1999 výstav provozu dosáhnul 191 843 hektolitrů. Starobrno, jehož majitelem byla tehdy rakouská firma BBAG, v roce 2001 odkoupilo podíly, které v Hostanu vlastnila skupina devíti podnikatelů. V dubnu 2008 byla místní desítka již vařena i stáčena do sudů v Brně. V roce 1974 měl znojemský pivovar výstav piva 246 595 hl, který se, až do jeho zrušení v roce 2009, nepodařilo překonat.

Nové dějiny areálu
V květnu roku 2010 koupilo pivovar od jejího posledního majitele firmy Heineken město Znojmo za 26 milionů korun. Chtělo totiž v maximální míře ovlivňovat budoucí osud této cenné lokality, která leží nejen v samotném historickém jádru města Znojma, ale také v sousedství národní kulturní památky, rotundy sv. Kateřiny.

Ještě v témže roce nechalo vedení města vypracovat na celý areál územní studii, která měla za úkol vytvořit nástroj pro rozhodování v daném území. Studie obsahovala rozbor a vyhodnocení stávajícího stavu, určila koncepci začlenění areálu bývalého pivovaru do struktury města, stanovila urbanistické regulativy pro budoucí stavební činnost a předložila náměty pro budoucí možné využití jednotlivých budov v areálu.

Předpokládané investiční náklady do revitalizace celého areálu byly vyčísleny v řádech stovek milionů korun. I proto se vedení města rozhodlo změnit strategii a jednotlivé objekty nabízet zvlášť. Díky tomu se podařilo získat investora (investičně konzultantskou společnost), který přišel s myšlenkou obnovení vaření piva v areálu pivovaru, i když v podstatně menším objemu, než tomu bylo v minulosti. Ještě před podpisem smlouvy byl záměr předložen společnosti Heineken, která dle původní smlouvy měla přednostní právo na znovuobnovení výroby svého piva v pivovaru ve Znojmě. Ta ale tohoto práva nevyužila, a tak mohlo město Znojmo koncem roku 2014 podepsat smlouvu s nově vzniklým

Znojemským městským pivovarem.
Po letech jednání a hledání tak do opuštěného a chátrajícího areálu pivovaru zamířil první investor. Radnice soukromému Znojemskému městskému pivovaru pronajala část areálu (bývalou administrativní budovu s přilehlým severním dvorem mezi ulicí Přemyslovců a Gránickým údolím) na dobu 30 let. Investor se zavázal na své náklady pronajaté budovy zcela zrekonstruovat a vybudovat zde minipivovar. Město však muselo na nájemce přenést závazky, které vyplývají ze smlouvy uzavřené v době, kdy areál kupovalo. Podle ní sice může nová pivovarská společnost v areálu pivo vařit, ale nesmí ho tam prodávat ani propagovat. Toto omezení platí na dobu pěti let.

V roce 2015 se podařilo úspěšně zrealizovat 1. fázi záměru, a to přestavbu původní administrativní budovy na minipivovar s využitím přízemí a sklepních prostor. Zde bylo umístěno nové technologické vybavení, včetně nezbytného provozního zázemí. Druhé patro je využíváno beze změn jako administrativní prostory, se zachováním původních historických interiérů. V přízemí dále došlo k vybudování prodejny, kde musí investor nabízet produkty Heineken tak, aby se dostálo závazkům plynoucím z nájemní smlouvy.

Původní předpoklad (na který byl vypracován projekt) byl, že investice do oprav budov se budou pohybovat okolo 14 milionů korun. S tím kalkulovalo i nájemné nabídnuté městu. Současný odhad je, že investice do budov budou vyžadovat až 40 milionů korun, protože jejich stav je více než tristní. Investor do rekonstrukce pivovaru již investoval zhruba 17 milionů korun.

Až skončí exkluzivita
Po uplynutí 5leté exkluzivity prezentace a prodeje produktů společnosti Heineken v celém areálu bývalého pivovaru plánuje vedení Znojemského městského pivovaru realizovat druhou část rekonstrukce, kdy dojde k demolici zdi k ulici Přemyslovců a ke zbourání zbývající části bývalé lahvovny.

Současně dojde k demolici trafostanice a budovy bývalé kuželny a k vyčištění celého severního nádvoří. Bude vybudována stylová Pivovarská restaurace, která bude umístěna v přízemí pronajaté budovy bývalého výčepu při zachování interiéru „Malého sálu“. V prostoru severního dvora bude zřízena restaurační předzahrádka s výhledem do Gránického údolí.

A zbytek areálu?
V prostorách původní historické varny pivovaru na jaře příštího roku otevře Národní zemědělské muzeum v Praze ve spolupráci s městem Znojmem svoji pobočku. Bude zde k vidění nejen dochované původní historické vybavení varny z roku 1930, ale také expozice pivovarnictví, která bude mapovat historii a tradici pivovarnictví ve Znojmě, a současně seznámí návštěvníky s hlavními pivovarskými surovinami a se způsobem vaření piva od nejstarších dob až po dnešek.

Tím to ovšem nekončí. Vedení města bude i nadále usilovat o další oživení areálu a o získávání nových investorů. Areál pivovaru je již zapsán do databáze brownfieldů a počítá se i s užší spoluprací s organizací Czech Invest, případně s dalšími subjekty. V současné době se pracuje na projektové dokumentaci páteřního vedení veškerých inženýrských sítí, které budou na začátku příštího roku položeny do ulice Hradní, procházející osou areálu pivovaru. Představu o celém areálu i o jeho využití mají investoři získat i díky novému filmu, který pro město natočili bratři Otrubové z Videobrothers. Areál v něm prezentují jako nemovitost s vlastním příběhem, zasazenou na slunný jih Moravy s výhodnou polohou k velkým městům. Jako možné využití uvádí obchodní prostory, galerii, hotel či loftové byty. S investory je vedení města připraveno jednat i o jiných podnikatelských záměrech, které budou v souladu s územní studií. Vždy však bude pamatováno na to, aby se ochránil prostor rotundy a deblínského zámku a aby nebyla dopravně zatížena městská památková rezervace.

Chcete mít vydělávající byznys? Postavte minipivovar. Češi je berou útokem

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Podnikatel.cz

Minipivovary zažívají boom. Češi si je velmi oblíbili, proto také každý týden vzniká jeden malý minipivovar. Napomáhá tomu i větší ochota Čechů si připlatit.

Hitem jsou především regionální rodinné pivovary. Tři turisté z deseti dokonce malé pivovary vyhledávají jako svojí cílovou destinaci. Vyplývá to z výzkumu Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR) a agentury Ipsos.

Minipivovary se stávají turistickým hitem
Testování regionálních piv se navíc začíná stávat zajímavou turistickou atrakcí, přičemž téměř polovina zákazníků je připravena si za lokální zlatý mok i připlatit.

Většina spotřebitelů (81 %) je připraveno ochutnat specifické regionální pivo z malého pivovaru. 14 % návštěvníků našich regionů dokonce malý lokální pivovar nebo hospodu s vlastní značkou piva vyhledává jako zajímavý turistický cíl.

Zajímavý faktem však je, že dvě třetiny Čechů malý pivovar sice aktivně nevyhledávají, na druhou stranu, pokud na něj narazí, rádi pivo ochutnají. Pouze jedno procento tuzemských spotřebitelů pivo z minipivovarů odmítá.

Testování lokálních piv se pro Čechy stalo také koníčkem. Očekávají přitom specifickou a originální chuť. Zároveň chtějí svými ochutnávkami podporovat lokální podnikatele, kteří vlastní pivo produkují.

Každý týden je v Česku jeden nový minipivovar
Podle rychlé analýzy AMSP ČR existuje v současnosti 370 minipivovarů. I když velké pivovary tvoří 98 % veškeré produkce piva, přesto je zájem o investování do minipivovarů mimořádný, jen za poslední kalendářní rok vznikla padesátka nových malých pivovarů a nic nenasvědčuje tomu, že by boom ustával.

"Minipivovary jsou hitem nejenom ve velkých městech, ale především v malých městečkách a vesnicích. Jsou zde významným ekonomickým a kulturním centrem venkova. Podporují turistický ruch, dávají lidem práci a zabraňují vylidňování venkova," připomíná Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů.

AMSP ČR: Češi berou útokem malé pivovary

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Roklen24.cz

Tuzemští spotřebitelé čím dál více navštěvují regionální pivovary rodinného typu, kterých jsou již více jak čtyři stovky. Tři turisté z deseti dokonce malé pivovary vyhledávají jako svojí cílovou destinaci. Testování regionálních piv se tak začíná stávat zajímavou turistickou atrakcí, přičemž téměř polovina zákazníků je připravena si za lokální zlatý mok i připlatit. I to je důvodem, proč v současnosti vzniká každý týden jeden nový minipivovar. Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR) ve spolupráci s agenturou Ipsos vydávají u příležitosti Roku venkova 2017 průzkum zaměřený na spotřebitelské vnímání regionálních pivovarů.

Exkluzivní letní průzkum pro AMSP ČR prováděla agentura Ipsos v červenci 2017 na vzorku 525 spotřebitelů. Z nich 81 % je připraveno ochutnat specifické regionální pivo z malého pivovaru. 14 % návštěvníků našich regionů dokonce malý lokální pivovar nebo hospodu s vlastní značkou piva vyhledává jako zajímavý turistický cíl. Dvě třetiny všech turistů malý pivovar cíleně nevyhledávají, ale narazí-li na něj, rádi pivo ochutnají. Pouze jedno procento tuzemských spotřebitelů pivo z minipivovarů odmítá.

41 % procent respondentů baví testování lokálních piv, více jak třetina očekává specifickou a originální chuť a 30 % návštěvníků chce podporovat lokální podnikatele, kteří pivo produkují. Každý pátý turista si pak pivo propojuje s tradicí vázanou na místní prostředí.

45 % spotřebitelů je připraveno si za regionální specifické pivo připlatit, 40 % je ochotno zaplatit maximálně jako za piva z velkých pivovarů. Pouze 5 % návštěvníků regionu vyžaduje nižší cenunež u zavedených značek.

„Skutečnost, že regionální pivovary se stávají turistickým hitem dokazuje i to, že 41 % dotázaných bylo alespoň jedenkrát na prohlídce malého pivovaru a 9 % se tak chystá učinit“, říká Tomáš Macků, Research & Communication Director agentury na výzkum trhu IPSOS.

Podle rychlé analýzy AMSP ČR existuje v současnosti 370 minipivovarů, tedy malých pivovarů s výstavem piva do 10 tis hl ročně. Velké pivovary, kterých je 45, však zcela dominují v celkové produkci piva, a to s celkovým podílem 98 %. Přesto je zájem o investování do minipivovarůmimořádný, jen za poslední kalendářní rok vznikla padesátka nových malých pivovarů a nic nenasvědčuje tomu, že by boom ustával. Malé pivovary výborně doplňují trh velkých hráčů a nabízejí chuťově rozmanitá piva, často spojená s lokálním příběhem a vazbou na místní region.

Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů uvádí: „Minipivovary jsou hitem nejenom ve velkých městech, ale především v malých městečkách a vesnicích. Jsou zde významným ekonomickým a kulturním centrem venkova. Podporují turistický ruch, dávají lidem práci a zabraňují vylidňování venkova. Poslední dobou se začínají propojovat do pivních stezek a přinášejí život do regionů, které by jinak jen těžko hledaly jinou atraktivitu.“

Radovan Koudelka, člen prezidia Českomoravského svazu minipivovarů, k výsledkům průzkumu doplňuje: „Právě minipivovary se zasloužily o renesanci českého piva a pivovarnictví tím, že znovu nabídly zákazníkovi chuťovou a druhovou rozmanitost a začaly znovu velice trpělivě vychovávat českého a pak i zahraničního konzumenta piva. Jsou to malé pivovary, které pivu dávají znovu příběhy, jež jsme dlouhá léta znali jen z Hrabalova románu. A to je podstata tohoto boomu, že každý tento pivovar nabízí pivo s příběhem, svým, osobitým a originálním. Takže vidím budoucnost malých pivovarů velice dobře.“

Celková pozitivní čísla rozmachu malého pivovarského podnikání ale nekorespondují s počtem absolventů sladovník-pivovarník. Podle aktuálních údajů AMSP ČR nabízí program sladovník-pivovarník tři školy s kapacitou 45 absolventů ročně, nicméně zájem je menší a každý rok ukončuje školu tohoto zaměření v ČR přibližně 15 studentů.

Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR k tomu dodává: „Malé pivovary se stávají vizitkou regionů, turistickým cílem českého venkova a jsou živým důkazem naší podnikatelské a řemeslné tradice. I když se jedná o investici v řádech jednotek milionů, je pozoruhodné, že co týden u nás vzniká nový minipivovar. Problémem se ale začíná stávat nedostatek sladovníků, protože toto řemeslo nelze například nahradit cizinci na krátkodobý pobyt. Nejenže se jedná o dost specifickou profesi, ale sládek by měl mít ke svému produktu i osobní vztah a měl by být s jeho výrobou dlouhodobě spojen.“

Plzeňský prazdroj proškolil tisíce výčepních

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Plzeňský deníkAutor:Andrea PánkováPrazdroj

U piva nezáleží pouze na tom, jak je uvařené, ale také na jeho uskladnění a následném načepování obsluhou.

I na tom si plzeňský pivovar už řadu let zakládá a snaží se proto výčepním ukázat, jak by se zlatavým mokem měli správně zacházet, aby host dostal na stůl nápoj v té nejvyšší kvalitě.

„Během školení výčepním předvedeme, jak pivo správně načepovat. Poté je sledujeme při práci a opravujeme chyby, kterých se dopouštějí,“ popisuje mluvčí Plzeňského Prazdroje Jitka Němečková. Ovšem školení není jen o samotném čepování, zaměřuje se také na skladování piva, čištění trubek i mytí skla. To vše totiž ovlivňuje chuť zlatavého moku v orosené sklenici.

Výčepní mohou navštívit tréninkové centrum v plzeňském pivovaru. „Jsme ale připraveni vyrazit za výčepními osobně přímo do jejich provozoven, kde mají k dispozici zázemí, na které jsou zvyklí. V takovém případě školí naši lektoři i celý personál restaurace,“ sděluje mluvčí Němečková, která doplňuje, že školením prošlo již několik tisíc výčepních.

Trénink trvá minimálně dvě hodiny. „Každý výčepní ale 'dozraje' až během praxe. Proto s ním spolupracujeme dlouhodobě,“ doplňuje Němečková.

Kromě toho se mohou výčepní každý rok přihlásit do soutěže Pilsner Urquell Master Bartender, která je motivuje k dalšímu rozvoji svých zkušeností. Letos se koná už 12. ročník a jeho vítěze vybere porota ve čtvrtek. Západočeskou metropoli reprezentuje ve finále jednatřicetiletý Miroslav Štych.

Výletníky už tolik netáhnou hrady, zamíří raději do místního pivovaru

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Martin Petříček

V Česku se objevil nový turistický hit. S tím, jak se v zemi neustále zvyšuje počet malých pivovarů, rychle roste i jejich obliba coby hlavního cíle výletu. Ukazuje to průzkum v rámci kampaně Rok venkova a potvrzují to i sami pivovarníci, které MF DNES oslovila. Podle nich prý není výjimečné, že za pivem do minipivovarů přijedou i turisté ze zahraničí.

Průzkum, který provedla agentura Ipsos spolu s Asociací malých a středních podniků (AMSP), ukazuje, že každý sedmý turista dokonce jako turistický cíl aktivně hledá pivovary či restaurace, kde točí vlastní značku piva. Dvě třetiny turistů sice malý pivovar cíleně nevyhledávají, ale narazí-li na něj, rády pivo ochutnají. Jen jedno procento tuzemských pivařů pivo z minipivovarů zásadně odmítá.

Počet malých pivovarů – tedy těch, kde se ročně uvaří méně než 10 tisíc hektolitrů piva – vystoupal dnes už téměř ke čtyřem stovkám. Jen za poslední rok vznikla padesátka nových provozů. Ačkoliv ještě před pár lety, kdy se pivo vařilo na polovině míst, lidé z oboru tvrdili, že trh se nasytil, dnes se řada z nich přiklání k tomu, že minipivovarů může vyrůst ještě spousta.

Pokud se tedy podaří vyřešit vznikající problém s nedostatkem sladovníků. Jednu ze tří škol, které tuto specializaci nabízejí, dokončí každý rok v průměru jen 15 absolventů. „Toto řemeslo nelze například nahradit cizinci na krátkodobý pobyt. Nejenže jde o dost specifickou profesi, ale sládek by měl mít ke svému produktu i osobní vztah,“ říká předseda AMSP Karel Havlíček.

Lokální pivovary táhnou
Byť nemohou v objemu výroby zdaleka konkurovat těm velkým (na celkovém výstavu pivovarů v Česku se podílejí zhruba dvěma procenty), právě minipivovary učí Čechy objevovat nové typy či chutě piva. A ti velcí se přizpůsobují, neboť častěji než dříve nyní vyrábějí speciální piva.

Právě testování lokálních piv či poznávání specifických a originálních chutí uvedli lidé v průzkumu jako hlavní důvod, proč si dát jedno z malého pivovaru. A 45 procent oslovených navíc říká, že je ochotno si za něj v porovnání s půllitrem z velkého pivovaru připlatit.

Jak se však shodují lidé z malých pivovarů, jejich klienti i přes širokou nabídku stále preferují klasické ležáky, u malých pivovarů jde obvykle o nefiltrovaná a nepasterizovaná piva. „Naše receptury odrážejí zejména klasické chutě českého ležáku a za osm let vaření se stále držíme této klasické koncepce,“ říká společník Šumavského pivovaru Vimperk Ivan Hojdar.

Vedle piva návštěvníky lákají také prohlídky pivovarů
„Naše nejoblíbenější pivo je světlý ležák Haštal 12°. Jsme v Čechách, kde jsou oblíbeny ležáky. Jiné druhy piva si zatím cestu k zákazníkům hledají,“ říká jednatel Želivského klášterního pivovaru František Marek. Premonstráti přitom nabízejí další druhy piv – od pšeničné dvanáctky až po nahořklý černý speciál – čtrnáctku.

„Nejprodávanější, stejně asi jako u většiny pivovarů, je naše jedenáctka. Pokud bych měl skutečně jedno pivo vyzdvihnout, tak to bude naše dvanáctapůlka Bitter, světlý ležák, která je velice oblíbená. A to pro svoji plnost a vyváženou vyšší hořkost,“ dodává jednatel zábřežského pivovaru Welzl Tomáš Kozák.

Minipivovary však nelákají pouze na konzumaci zlatavého moku. Prohlídka varny, spilky a dalších místností bývá samozřejmostí. Zvyšuje se také počet pivních lázní.

Varnsdorfský pivovar Kocour láká na výlet vlakem, který staví ve vlastní zastávce pivovaru. „Pokud přijedou návštěvníci autem, mohou se ubytovat ve spacím vagonu,“ dodává Monika Marenecová z pivovaru.

Veronika Mikésková: Sládek je ten, co pivo vaří, ale je to výčepní, kdo pivo dělá

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Novinky.czAutor:Dana Sokolová

Narodila se v Lounech a měla velmi blízko k vínu, neboť pochází z vinařské rodiny, přesto svůj život Veronika Mikésková(30) zasvětila pivu a pivní kultuře. Dnes patří nejen mezi nejlepší výčepní plzeňského ležáku, ale také lektorky restauračního personálu a supervizorky kvality piva v Evropě.

Naučí se čepovat pivo opravdu každý?
Pokud má k sobě člověk někoho, kdo mu ukáže správný postup, jak se o pivo postarat, pak po technické stránce se to může naučit opravdu každý. Ale čepování piva není jen o tom, je zapotřebí mít k pivu vztah, ale také schopnost navázat kontakt se zákazníkem, dát do své práce lásku a to v sobě samozřejmě nemá každý a těžko se to i učí.

Jak by mělo vypadat správně načepované pivo?
Pivo by mělo mít krásnou krémovou, vysokou sněhobílou pěnu, zlatavou barvu a na stěnách půllitru by neměly být žádné znatelné bublinky. Pokud tam bublinky jsou, značí to, že ten půllitr je špinavý a při ostatních nedostatcích, že pivo bylo špatně ošetřené nebo načepované.

Co všechno ovlivňuje chuť piva a v čem výčepní nejvíce chybují?
Chuť piva ovlivňuje už samotné skladování nápoje, v jakých podmínkách se tak děje a při jakých teplotách. Dále je to čistota pivních trubek, výčepu, péče o sklo a samozřejmě také samotné čepování.

Hlavními nešvary výčepních je čepování piva do suchého a v podstatě špinavého půllitru, čepování na několikrát, z výšky či slívání z několika sklenic. To všechno se pak negativně odráží na chuti piva.

Proč nemáte rádi, když lidé říkají o čepovaném pivě, že je točené?
Máme výčepní takový slang, kdy říkáme, točí se tramvaje na konečné, točí se EKG, ale pivo se čepuje. Když se vrátíme zpět do historie, tak dříve aby lidé pivo dostali z kohoutu, používali mechanizmus točení tzn. točili takovým kolem. Dnes ale technologie pokročily, máme tlačné lahve, biogony, CO2 a pivo se z výčepního kohoutu získává čepováním. A hlavně máme krásné povolání výčepního, který stojí kde jinde než za výčepem.

Jak si jako žena získáváte respekt u mužského osazenstva?
Především svými znalostmi, praxí, ale i tím že jsem za klikama přirozená, a o pivo se umím správně postarat. Zároveň že se nebojím pánské konkurence, že zvládnu natočit pivo lépe než leckterý muž.

Stalo se vám, že by vám načepované pivo někdo reklamoval?
Ano, stalo, ale z toho důvodu, že mu chyběly znalosti. Nevěděl, že má být hladinka čepovaná na jeden zátah s tou krásnou sněhobílou krémovou pěnou, která postupně dochází v pivo. Pro mne to byl ale tenkrát impuls k tomu, že má smysl dál šířit povědomí o pivní kultuře a zákazníkům vysvětlovat, jak má správné čepované pivo vypadat, protože se to vždy odrazí v konečné chuti piva, což zjistí zákazník sám, pokud mu tu rozdílnost chutí i prakticky ukážete.

A nebyla v tom také někdy nedůvěra k vám, jako k ženě?
Samozřejmě se najdou muži, co ženě prvoplánově v tomto směru nevěří, ale pokud vy jako žena dokážete svou práci dobře prodat, pak si na svou stranu získáte i tyto lidi. Mám takovou zkušenost z letního festivalu. Čepovala jsem tam pivo s kolegou, který byl stejně zdatným výčepním jako já a několikrát se mi stalo, že nedůvěřivci šli nejprve ke kolegovi a až pro druhé pivo ke mně. A pak byli překvapeni, že pivo u mne chutná stejně dobře, ne-li lépe.

Patříte mezi milovnice piva nebo si dáte s přáteli raději lahev vína?
Pocházím z vinařské rodiny. Můj táta pochází z Moravy, má krásný vinohrad, stará se o víno, má sklípek, ale já jsem od určité doby, kdy jsem poprvé ochutnala pivo, pivař. S přáteli tedy chodíme určitě na pivo.

Jak jste se vůbec dostala ke svému zaměstnání?
Můj otec měl kdysi dávno hospodu, takže jsem mu tam vypomáhala a moc se mi líbil ten ruch a dění v hospodě, proto Střední hotelová škola byla jasná volba. V té době jsem ale pivo vůbec nepila. Při hledání práce po škole jsem narazila na Pivnici Konvikt, kde jsem se potkala s Lukášem Svobodou, který byl již v té době Mistrem světa v čepování Plzeňského piva a hledal výčepního. Chtěl, abych si to vyzkoušela, a mně to tenkrát chytlo. Zasvětil mne i do soutěží, což byl pro mne tenkrát taktéž výborný impulz a zároveň příležitost v životě něčeho dosáhnout.

Postupně, jak jsem procházela jednotlivými koly soutěže Pilsner Urquell Master Bartender, jsem si začala uvědomovat, že se za klikama cítím jako ryba ve vodě a ta práce mě začala maximálně naplňovat. Bavili mě lidé, co se kolem piva točí a pak také samotný příběh piva, který jsem měla možnost lidem předávat dál.

Jak moc bylo těžké soutěžit s nejlepšími výčepními v republice?
Při prvním regionálním kole to bylo velmi těžké, protože jsem ještě úplně nevěděla, co mě čeká, a byla jsem ve velkém stresu. Přes prvotní neúspěch mě to ale nakoplo k tomu, abych se přihlásila i do dalšího ročníku, ve kterém jsem potom i zvítězila a dostala se do národního finále soutěže Pilsner Urquell Master Bartender. To bylo pro mne obrovským obohacením. Když stojíte s dalšími 19 nejlepšími výčepními v jedné řadě, z čehož jsou jen tři ženy, uvědomujete si, že svou práci děláte skutečně dobře, což je tou nejlepší motivací. Navíc se od ostatních mnohé naučíte a získáte další dovednosti, ale i respekt k tomuto povolání.

Co všechno musíte umět, abyste uspěla v této soutěži?
Nejprve musíte uspět v písemných testech, které se týkají historie Plzeňského piva, ale i znalostí surovin, vaření, servírování apod. Poté je to o samotném čepování, a to jak veřejném, tak před porotou. Čepuje se pivo na hladinku do půllitru, z otočného kohoutu a třetinka z pákového kohoutu. Důležitá je ale i komunikace se zákazníky, jak dokážete pivo prodat a zákazníky si získat. Poté je tam pivní degustace, kde se vybírá ze šesti piv, a vy musíte podle barvy a chuti poznat o jaká piva se jedná.

Pomohlo vám nějak toto ocenění v kariéře?
Určitě. Jednak jsem v ten okamžik začala být na pracovním trhu žádanější. Mému zaměstnavateli to přineslo i více zákazníků a větší výtoč piva. Navíc jsem si mohla založit firmu, která se zaměřuje na školení personálu v oblasti čepování piva a pivní kultury a také se starat o kvalitu čepovaného piva v Plzeňských pivnicích.

Zároveň jsem dostala nabídku stát se součástí nově vzniklé skupiny Brewery Bartenders, která má na starosti šíření a předávání pivní kultury ve světě. Nyní tedy se čtyřmi dalšími kolegy jezdíme po světě, kde se čepuje Plzeňský Prazdroj, a školíme zdejší personál, auditujeme pivnice atd.

V čem podle vás spočívá přednost českého piva?
Pokud mohu mluvit o Plzeňském pivě, tak je to především jeho historie a jedinečná chuť. Vždyť je to ten pravý originál, podle kterého se vaří 2/3 světových piv. Je skvělé, že náš český výrobek takto rezonuje ve světě.

Je nějaký rozdíl mezi čepovaným pivem a lahvovým?
Kromě cenového, nijak velký. Jak do lahví, plechovek či tanků je plněno naprosto stejné pivo, v té nejlepší kondici, jak ho sládek uvaří. Vše ostatní záleží, jak je o pivo dál postaráno. Skladování u piva totiž sehrává velmi důležitou roli. Pokud si vezmete lahvové pivo z police, do které svítí slunce, a pak ho dáte do lednice, jeho chuť nikdy nebude taková, jako od výčepního, který se o sud či tank precizně stará a dodržuje veškerá skladovací pravidla.

Samozřejmě pokud se výčepní nebude o pivo dobře starat i on ho může zkazit. Stačí, když ho bude ho skladovat při 15 °C, nepostará se o čistotu trubek, pivo bude čepovat do suchého půllitru, a to hned na několikrát. Jak říkám, sládek je ten, co pivo vaří, ale je to výčepní, kdo pivo dělá.

Dokážou Češi ocenit kvalitu piva i kvalitu výčepního?
Ano. Česká pivní kultura jde obrovsky nahoru. Ještě před deseti lety byly po Praze jen 3-4 pivnice, kde se správně o pivo starali a dobře ho čepovali a dnes jich je nespočet.

A dokážou váš um ocenit majitelé a provozovatelé restaurací?
Stoprocentně. Už vidí, že za výtečnou chutí piva nestojí jen samotné pivo, ale že je to především o práci výčepního.

Zisk Carlsbergu vyšplhal na 14,5 miliardy. Dobře se prodávala drahá piva

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Euro.czAutor:ČTK

Pololetní zisk pivovaru Carlsberg překonal očekávání především díky vyššímu objemu prodeje dražších piv. Provozní zisk bez zahrnutí mimořádných položek se meziročně zvýšil o téměř 20 procent na 4,13 miliardy dánských korun (14,5 miliardy korun). Analytici odhadovali pouze 3,92 miliardy dánských korun.

Pivo se dobře prodávalo především v Asii a ve východní Evropě, o pět procent se naopak snížil prodej v Rusku. Na ruských tržbách se projevil hlavně tamější zákaz PET lahví.

Carlsberg je třetím největším výrobcem piva na světě. Působí rovněž v České republice, kde v roce 2014 koupil jedenapadesátiprocentní podíl v Žateckém pivovaru. Podnik už také řadu let úzce spolupracuje s Budějovickým Budvarem.

Minipivovarů je 400 a každý týden přibývají. Rozmach může brzdit nedostatek sládků

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:iRozhlas.czAutor:Zuzana Švejdová

Boom minipivovarů v Česku nepolevuje. Stále platí, že v průměru každý týden vznikne jeden nový. Aktuálně jsou jich u nás už zhruba čtyři stovky. Podle Asociace malých a středních podniků a živnostníků ale chybí sládci.

Ještě zhruba před třemi lety se mluvilo o tom, že počet malých pivovarů dosáhl svého maxima, přesto jich neustále přibývá. A podle asociace je tu prostor ještě pro desítky dalších.

Jejich popularita navíc mezi návštěvníky roste. Lokální pivovary se tak stávají důležitou součástí turistického ruchu v České republice. Cíleně je vyhledávají nejen domácí zákazníci, ale i ti zahraniční, kteří do Česka jezdí přímo za takzvanou pivní turistikou. I proto se jim majitelé pivovarů snaží přizpůsobit svoji nabídku.

„Jsou zajímavou atrakcí pro turisty. Oni dokážou vyrábět různá specifická piva, lokální piva. V současné době si uvědomují, že jsou vyhledávaným turistickým cílem, takže nejenom, že umožňují ochutnávky různých piv, ale spojují to i s návštěvou pivovaru, minimálně s prohlídkou sklepů a toho, jakým způsobem se pivo vaří. Snaží se rovněž nabízet i pokrmy, které do určité míry k tomu regionu, k lokalitě patří,“ vysvětlil Radiožurnálu předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček.

Řada pivovarů provozuje také svoji vlastní restauraci, součástí bývají i takzvané pivotéky - tedy specializované obchody s pivem. Kromě zakládání vlastních pivovarů jsou v Česku trendem i takzvané létající nebo taky kočovné pivovary. Což jsou podniky, které mají svoji recepturu piva, ale nemají technologii k jeho výrobě. Využívají proto volné kapacity jiných pivovarů, kde si pivo uvaří.

Pivovary přibývají hlavně v turisticky zajímavých místech - jako je Praha a celý Středočeský kraj. Pivovarnictví si ale našlo svoje místo i v typicky vinařském kraji. V posledních letech se totiž spousta malých pivovarů objevila i na jižní Moravě. Během pár let jich tam vyrostly na tři desítky a další se chystají.

Díky minipivovarům se také vrací výroba do míst, kde bývaly tradiční pivovary, které ale v minulých letech ukončily výrobu. To je třeba případ Litoměřic, Znojma nebo nedávno otevřeného pivovaru v Jarošově na Uherskohradišťsku.

Další rozmach pivovarského podnikání ale může brzdit nedostatek sládků. Podle Havlíčka je totiž řemeslo mezi studenty stále na okraji zájmu. „S ohledem na absolventy je to dneska na hraně. Je faktem, že jich každý rok přibývá přibližně 15. Na druhou stranu, současný trh, to znamená, kolik je dneska sladovníků v České republice, tak těch je 700 až 900. Takže je velkou otázkou, jestli bude stačit nové množství absolventů oboru Pivovarník - Sladovník tomu nástupu minipivovarů,“ dodal Havlíček.

Regionální piva ale bývají často dražší než ta od velkopivovarů. Za půllitr lokálního piva lidé zaplatí průměrně o pět korun víc. Záleží ale na regionu.

„Jsou ty rozdíly regionální. V Krumlově nebo v Praze nebo v hodně navštěvovaném místě to pivo bude podstatně dražší, řádově i za 50 korun se půllitr piva prodává. Samozřejmě jsou potom odlehlá místa nebo menší vesnice, kde se cena drží do 30 korun. V průměru o něco vyšší ta cena je, než z těch průmyslových pivovarů,“ doplňuje viceprezident Českomoravského svazu minipivovarů Radovan Koudelka.

Za vyšší cenovky může hlavně to, že pivovarníci vaří pivo „ručně“. Dražší je i kvůli vyšším cenám vstupních surovin. Malí výrobci je totiž nakupují mnohem dráž než průmyslové velkopivovary. Rozdíl je taky v nabídce - minipivovary si na rozdíl od svých velkých konkurentů můžou dovolit experimentovat. Nabízejí například piva s vysokým obsahem alkoholu nebo s příchutí - jako jsou kopřivová nebo taky banánová piva.

Založení minipivovaru ale není levná záležitost. Do rozjezdu musí podnikatelé investovat i miliony korun. Profesionální výrobna vyjde zhruba na šest až sedm milionů korun. Návratnost, pokud se byznysu daří, se v průměru pohybuje okolo osmi let.

Česká republika stále patří ke světové špičce v pití piva. Každý Čech vypije v průměru 143 litrů piva za rok. Co se týká konzumace, tak se Česká republika řadí na první příčku. Také tuzemské pivovary loni vyrobily nejvíc piva v historii. Dvacet a půl milionu hektolitrů.

Pivo teklo proudem. Dvě dámy zdolaly nefalšovaného tupláka

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Blanenský deníkAutor:Jana Štégnerová

První ročník Blanenského tupláku mají za sebou milovníci piva. Konal se o víkendu v restauraci Myslivna u blanenské přehrady. Nakonec závodili i ti, kteří to vůbec neměli v úmyslu.

Areál se zaplnil, k registraci se ale lidé moc nehrnuli. Možná za to mohlo počasí. Teploměr neukazoval ani pětadvacet stupňů. Chyběla pořádná žízeň. Na druhou stranu mohl chladnější vánek zmírnit následky boje o vítězství. „Jdu do toho naplno," hlásil třeba Zdeněk Chlup.

Pak už byla odstartována první disciplína. Pití půllitru piva na čas. Vítěze Ivo Portl jej do sebe převrátil za 4,49 sekundy.

Na ženy čekala třetinka. Nejrychleji ji zvládla Soňa Kolářová, a to 6,9 vteřin. „Nejsem pivař, dám si pivo akorát v létě, když je vedro," řekla vítězka.

Na stole se objevila basa piv. Na řadě bylo otevření lahve čímkoliv kromě otvíráku. Muži otvírali piva o hranu stolu, svými zuby, zapalovačem nebo padesátikorunou. Výsledný nejlepší čas. Pan Miroslav to stihnul za 13,89 sekundy.

Následovaly smíšené štafety. Díky talentu moderátora do bojů nastoupily čtyři štafety. Blanenský drak, Hej debilové, Svijaňáci a Otíkův tým. Prázdné škopky bouchaly o stůl v rychlém tempu. „Nechala jsem se vyhecovat," prozradila Zlatka Ošlejšková, jak přišla k účasti ve vítězné štafetě Blanenských draků a třetímu místu v pití piva na čas. A utírala si polité tričko. „Jakýpak parfémy, teď mi budeš vonět," smál se její přítel.

V disciplíně pití piva brčkem zvítězil Radek Paděra s časem 8,2. V nejobsazenější disciplíně však muže pokořily ženy. Iva Skoupá byla o tři desetiny sekundy rychlejší než nejlepší muž.

Nakonec je vyhlášený absolutní vítěz prvního ročníku soutěže Blanenský tuplák. Stal se jím právě Paděra.

Zábava na blanenské přehradě pokračovala i po soutěžích, s hudbou a grilováním. Blanka Sekaninová byla s prvním ročníkem spokojená. „Na poprvé to dopadlo dobře," oddychla si po soutěži. A nezapomněla pochválit moderátora, který strhnul k závodění ty, kteří se přišli jenom podívat. Snad je v neděli nebolela hlava.

Dávný příběh pokračuje. Minipivovar Kolštejn oživil tradici starou 700 let!

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Magazín PatriotAutor:Tomáš SvobodaKolštejn

Návštěvy regionálních minipivovarů se staly hlavní náplní seriálu „Pivní mapa“, ve kterém se Magazín PATRIOT soustředil výhradně na Moravskoslezský kraj. Nyní jsme se však v rámci volného pokračování podívali také za jeho hranice. A to do Jeseníků, kde byl naší další zastávkou minipivovar Kolštejn v Branné.

Což o to, na úctyhodnou tradici spojenou s udělováním práva vařit pivo se odkazují leckde. Jenže málokteré místo v celé republice má takovou historii jako Kolštejn. Mohli bychom napsat také Goldenstein, což byl původní německý název.

Dnes ovšem zavítáme do Branné. Právě tak se totiž obec s necelými třemi stovkami obyvatel od roku 1949 jmenuje. Mnozí turisté bezesporu znají její unikátní historické jádro, které je památkovou zónou a ve kterém se opět vaří pivo.

Více už nám řekne paní Soňa Demešová, provozní Relax centra Kolštejn, jehož součástí je i minipivovar, který sídlí v budově číslo popisné 56. Tady se celý příběh začal psát zřejmě již v roce 1325.

„Budovu dnešní restaurace dal tehdy postavit fojt. Byla jí udělena středověká výsada, právo vařit a čepovat pivo. Po celé období skoro 700 let sloužila i jako ubytovací zařízení. Přestože je dobových dokumentů kvůli požárům poměrně málo, našly se v archivech fragmenty, podle kterých to lze doložit,“ dává se do vyprávění naše průvodkyně.

Tradice vaření piva zde zanikla počátkem 20. století, kdy v celém regionu nezadržitelně sílil vliv velkých pivovarů z Hanušovic a Šumperka.

„Branná je turistické centrum, kde lidé chtějí mít kvalitní služby a zázemí. Proto se majitel, který od roku 2000 postupně kupoval budovy v centru obce, rozhodl navázat na tradici a v roce 2012 vybudoval malý pivovar,“ pokračuje Soňa Demešová.

Podle ní se tak uzavřel bezmála sedmisetletý koloběh historie a na Kolštejně se po slavnostním vysvěcení, které proběhlo v březnu roku 2013, opět začalo vařit pivo skoro tak jako kdysi.

Dvanáctka je na čepu stále
Aby vůbec mohli začít, museli nejprve prohloubit sklepy zhruba o metr. Jinak by se jim tam jen stěží vešlo šest ležáckých tanků a dvě otevřené spilky. Dvounádobovou varnu o objemu 500 litrů pak umístili o podlaží výše.

„Jako základní a zároveň i hlavní druh piva, které je na čepu stále, máme dvanáctku, klasický světlý ležák. Co se týče dalších piv, držíme se při vaření sezónnosti, takže aktuálně máme v nabídce dvě lehčí piva, polotmavou jedenáctku a světlou výčepní desítku,“ popisuje pivní menu paní provozní.

Všechna piva „postavili“ na vlastních recepturách a vyzkoušeli si už také experimenty v podobě svrchně kvašených speciálů. Teoreticky by je mohli vařit i častěji, musela by se ale navýšit kapacita ležáckého sklepa. Plány jsou hotové, zatím to však není aktuální téma.

Co naopak patří mezi žhavé trendové záležitosti, to je zájem lidí o jejich „živé pivo“, jak je Soňa Demešová nazývá. Turistům se snaží vyjít vstříc zejména celoročním provozem rozsáhlého wellness centra. Slabší období mezi zimní a letní sezónou tím prakticky odpadá.

„Naši zákazníci jsou převážně hoteloví hosté a turisté, takže 90 % produkce prodáme přímo v pivovarské restauraci. Jsme omezeni jedině kapacitou našeho ležáckého sklepa, kde máme šest tisícilitrových tanků. Více piva prostě navařit nemůžeme,“ upřesňuje naše hostitelka.

Kdo pivo miluje, rád si připlatí
Jelikož pochází ze Slovenska, ví, že Češi jsou jednoznačně větší pivaři. Tak je to historicky dáno a nic moc na tom nemění ani postupný boom malých pivovarů u našich východních sousedů.

Jako všímavá žena však vypozorovala, že navzdory tradicím se obecné pivařské preference významně mění podle skladby hostů. „Pokud tady máme ženské osazenstvo, pije se více polotmavá jedenáctka. Je trošku sladší díky karamelovému sladu, takže ženám více chutná. Jinak ale dominuje dvanáctka,“ podotýká zástupkyně pivovaru Kolštejn.

Není pochyb, že návštěvníky Jeseníků láká zejména jeho historie. Každého by ovšem měla zaujmout také kvalita piva, o kterou se každodenně starají s cílem držet se na nejvyšší úrovni. „Myslím si, že ne náhodou je právě v Česku rozvoj malých pivovarů. Ti, kteří pivo milují a chtějí kvalitu a tradici, si raději připlatí za živé pivo. Takovou máme odezvu od lidí,“ říká Soňa Demešová.

Přestože se sama neřadí mezi pivaře, našla si ke zlatavému moku cestu. Vždyť přiměřená konzumace nepasterizovaného a nefiltrovaného piva má blahodárné účinky na lidský organismus, což dokazují i vědecké studie.

Mýty i fakta o pivu si lze ostatně vyslechnout v rámci prohlídek minipivovaru přímo od paní provozní, která se přirozeně drží pohledu ženy. Jaké pivo jí vlastně chutná?

„Preferuji polotmavá a tmavá piva, zkrátka jako typická žena, kterou oslovuje jemně nasládlá a méně hořká chuť. Třetinku piva denně si dám,“ dodává s úsměvem.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a u piva zase brzy na viděnou.

Minipivovar Kolštejn
Místo: Branná 56
Druhy piv: vaří spodně kvašená nefiltrovaná a nepasterizovaná piva, v nabídce je stabilně světlý ležák Bran 12°, podle sezóny jsou to další piva jako světlé výčepní Vogtey 10°, polotmavý ležák Dolmen 11° či tmavý speciál Menhir 15°

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.18.10.2017 08:385.613/5.613