Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

V pivovarech zažívají léto snů a objednávky musejí odmítat

Publikováno:před měsícemZdroj:Svitavský deník

Pivovarům v kraji se daří lépe než v minulých letech. Čekají ale, jak prodej ovlivní protikuřácký zákon.

„Omlouváme se všem našim zákazníkům, ale z důvodu malé kapacity pivovaru a velkého zájmu o naše točené pivo nestáčíme do konce prázdnin do skleněných lahví ani do pet lahví,“ stojí na facebookových stránkách minipivovaru z Litomyšle.

Nejen zde zažívají nadmíru vydařený rok. Mrzet je může pouze to, že nestačí uspokojit potřeby svých zákazníků. ,,Letos už nám dvakrát došlo pivo. Jednou úplně a nyní nemůžeme stáčet do lahví, aby bylo v hospodě. Zájem o naše pivo nás těší. Léto a celou sezonu považujeme bezesporu za úspěch,“ hodnotil provozovatel Veselky Jiří Kohák.

DAŘÍ SE MALÝM I VELKÝM PIVOVARŮM
Za vysokou spotřebou piva stojí prázdninový turistický ruch, ale i teplý červenec. Nejen tyto faktory ovlivnily prodej piva i v dalších pivovarech. „Produkce se letos zvedla až o padesát procent. V červenci jsme nestíhali, a dokonce jsme museli odříkat objednávky a snižovat příděly,“ popsal problémy spojené s větším zájmem o pivo Jaroslav Kutílek z pivovaru ve Žlebských Chvalovicích na Chrudimsku.

Pořádně ohánět se musí i v pivovarech okresu Ústí nad Orlicí, například v Žamberku či Vysokém Mýtě. Žamberští vyrábí pivo s kancem na etiketě už dvacet let a prokurista pivovaru Jiří Chmelan sezonu hodnotí jako o trochu lepší než ty minulé. I on tedy pozoruje vyšší zájem o pivo v letošním roce. „V sezoně vyrobíme čtyři tisíce litrů piva týdně,“ nastínil čísla s tím, že uspokojit poptávku není jednoduché. Pivovar totiž pivo různých druhů dodává do měst po celé republice, ale i do Polska.

Podobně jako ostatní mluví o letošním létě i sládek vysokomýtského pivovaru Evžen Řehák. „Teplých dnů bylo dost a my musíme napnout síly, abychom vyhověli všem objednávkám,“ uvedl sládek. Ročně tu vyrobí 300 hektolitrů piva různých druhů a čepují je převážně v regionu.
Vyššímu zájmu o zlatavý mok z regionu pomáhají i pivní festivaly a slavnosti, kde se mohou méně známé značky ukázat v dobrém světle. Zákazníci ale nepřecházejí od velkých pivovarů v kraji k těm menším, i v Pardubicích a Poličce totiž letošní rok hodnotí zatím lépe než ten uplynulý.

OBCHODNÍ ŘETĚZCE MĚNÍ DODAVATELE
„Daří se nám velmi dobře. Lidé často chodí například i na pivní speciály. Úspěch sklízí i kaštanovo-medové pivo, které se vaří v minipivovaru Arnošt,“ uvedl PR manažer pivovaru Pernštejn Roman Marčák. Pokles prodeje zaznamenal pouze u lahvových piv, jelikož je pivovar přestal prodávat do některých obchodních řetězců.

Také v Poličce se pivovar pohybuje na hranici kapacity. Pozitivní vliv na růst prodeje měla podle majitele Karla Witze i elektronická evidence tržeb (EET). „Velkoobchody často odebíraly od kdekoho. Nyní musí vše vykazovat kvůli EET, a tak nás často oslovují. Odběratele jsme tak obměnili asi z dvaceti procent a některé musíme odmítat,“ popsal situaci kolem diskutované evidence tržeb Witz.

I přes povzbudivá čísla zůstávají zatím někteří majitelé pivovarů klidní a čekají až na čísla konečná, která budou mít na začátku příštího roku. Některé novinky se totiž přes léto ještě plně nepromítly do prodeje.

Podle Romana Marčáka z Pardubického pivovaru Pernštejn bude u celkového hodnocení úspěšnosti roku záležet na tom, jak se na prodejích sudového i lahvového piva projeví protikuřácký zákon. „Na konci léta restaurace zavřou zahrádky a hosté se budou muset přesunout do interiérů hospod,“ připomenul Marčák. Hrozí tak, že kuřáci, kteří v létě využívali zahrádky, místo návštěvy restaurace zůstanou doma, a tím klesne počet vytočených piv.

Egypťané jdou na žízeň s půllitrem v ruce. Před chmelem dávají přednost cukrové třtině

Publikováno:před měsícemZdroj:Rozhlas.czAutor:Štěpán Macháček

V úmorných letních vedrech si také Egypťané dopřávají vychlazený mok z orosených sklenic s pěknou pěnou na povrchu. Žízeň je veliká, a tak nezůstává jen u jednoho půllitru. Přesto jdou domů krokem rovným a příjemně osvěžení. V egyptských pouličních občerstvovnách si totiž nechávají sklenice naplnit vším možným, jen ne pivem.

Rozpálené ulice, spousta aut, teplota 40 stupňů ve stínu – prostě klasická káhirská letní pohoda, před kterou se každý snaží uklidit, nejlépe někam k moři. No a ti chudáci, kteří musí v srpnu v Káhiře zůstat, včetně autora této reportáže, potřebují každou chvíli hasit žízeň. A na tohle jsou v Egyptě bezvadně zařízení.

Před krámkem stojí na ulici jakési snopy z třtinových klacků. Jde o netradiční poutač, který zve kolemjdoucí, aby vstoupili a ochutnali zdejší oblíbený nápoj – třtinovou šťávu.

Přeslazená tráva
Stejně jako všichni káhirští džusaři i Ašraf láká kolemjdoucí cinkáním typické nerezové nádoby a hned mi z ní za pultem z velké výšky zkušeně nalévá přímo do sklenice. Orosený půllitřík se plní studenou, bílou, lehce nazelenalou tekutinou s pěnou na vrchu.

Je to příšerně sladké, ostatně to se dá čekat, když jde o šťávu vyždímanou přímo z cukrové třtiny. Chutná to trošku jako přeslazená, ve vodě rozmixovaná tráva. Ale po pár locích, když mi chladná, sladká šťáva pomalu stéká rozpáleným jícnem do žaludku, je to v tom horku docela slastný pocit. Půllitr za šest korun? Tak ještě jednou, prosím.

„Šťáva z cukrové třtiny má spoustu zdravých účinků. Čistí například ledviny – líp než pivo. A s mírou si ji můžou dát i cukrovkáři,“ vysvětluje mi šéfdžusař Mahmúd. Ráno si prý rozhodně mám dát sklenici na lačno - je to dobré také na žaludek.

Lisujeme všechno, co má šťávu
Další klacek třtiny pomalu mizí ve velkém elektrickém lisu a z kohoutku dole už vytéká do nerezové nádoby nazelenalá šťáva. „Tak jednou za týden přijede náklaďák s třtinovými klacky z pole,“ vysvětluje džusař. „Nastrkáme je támhle do patra a postupně je odebíráme a lisujeme.“

Krámek je malý, ale teď v podvečer je tu rušno. Éterem létají objednávky a lisy a mixéry jedou na plné obrátky. Lidé sedí venku u stolečků až doprostřed vozovky – to ale v Káhiře nikomu nevadí, řidiči se vyhnou – a prolévají se různými šťávami.

Kromě třtinové nabízejí snad ze všeho, co má zrovna sezónu. Nad vchodem se teď v síťkách houpají manga, granátová jablka, kvajávy, žluté melouny nebo avokáda a lákají na osvěžující občerstvení. Koktejl na přání vám tu vylepší ještě mlékem, zmrzlinou či oříšky.

„Rozhodně si dám radši šťávu než třeba coca-colu. Je to zdravější a taky chutnější. Když mi vyprahne, tak jedině přírodní džus. A nejlepší je samozřejmě z cukrové třtiny,“ říká pán ze sousedství, který si tu dává jedno třtinové od cesty na stojáka.

Uvařili Zlosyna! Pivo, které si hraje s odkazem čarodějnických procesů

Publikováno:před měsícemZdroj:Magazín PatriotAutor:Tomáš SvobodaZlosin

Návštěvy regionálních minipivovarů se staly hlavní náplní seriálu „Pivní mapa“, ve kterém se Magazín PATRIOT soustředil výhradně na Moravskoslezský kraj. Nyní jsme se však v rámci volného pokračování podívali také za jeho hranice. A to do Jeseníků, kde byl naší další zastávkou jeden malý pivovárek z Velkých Losin.

Do Velkých Losin, což je městečko v podhůří Hrubého Jeseníku, lidé jezdí nejčastěji ze tří důvodů. Zajímají je lázně, historické památky v podobě zámku a poslední ruční papírny v Evropě a pak také čarodějnické procesy.

Právě odkaz temné doby konce 17. století, kdy celému regionu Šumperska naháněly hrůzu procesy řízené zlotřilým inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu, který jen na losinském panství nechal upálit 56 lidí, je stále přítomný.

A to v notně překvapivých souvislostech, jako je například založení lokálního minipivovaru. Kdo by čekal klasický příběh o oživení tradice v místech, kde se pivo už od nepaměti vařilo, bude možná zklamán.

Ano, ve Velkých Losinách byl sice od 14. do 18. století pivovar, jehož zlatavý mok zřejmě okusil i inkvizitor Boblig, avšak ten novodobý vznikl zcela jinde a za okolností odpovídajících potřebám a trendům 21. století.

Šli do toho po dvou letech příprav
S Romanem Žilkou, zakladatelem pivovaru s příznačným názvem „Zlosin“, se setkáváme v prostorách bývalé ozdravovny Brněnka, která leží mimo hlavní turistický ruch. Do strání nad Velkými Losinami dříve vysílalo město Brno svoji mládež, aby pookřála na čerstvém vzduchu.

„Penzion jsme koupili už před delší dobou a přemýšleli nad tím, jak takový poměrně velký objekt využít. Základem bylo ubytování a restaurace, ale my chtěli ještě dalšího, co by k nám lidi přilákalo, protože nejsme přímo v centru dění,“ začíná vyprávět mladý pivovarník.

Přestože se profesně zabývá obchodem, o pivo se v posledních letech zajímal velmi intenzivně. Nejprve jako zvědavý konzument, který rád objevoval nová piva od malých výrobců. Postupně si však zjišťoval také informace o náročnosti výroby a pracoval na základech vlastního projektu.

„Měli jsme sice vyhovující prostory, ale i tak jsme na projektu pracovali asi dva roky, než přišla realizační fáze. První pivo jsme uvařili v srpnu loňského roku,“ pokračuje Roman Žilka, zástupce jednoho z nováčků na pivní mapě.

Na doporučení kolegů z branže stavěli pivovar rovnou se zkušeným budoucím sládkem, což je ideál, pokud chcete předem vychytat mouchy a začít od prvního dne vařit opravdu profesionálně. To se povedlo, společně vyladili receptury a sestavili stálou nabídku tří piv.

Ležáky, tedy světlou jedenáctku a polotmavou dvanáctku, doplňuje svrchně kvašená patnáctka typu Indian Pale Ale.

Problém? Jedině kapacita varny
„Když to vidím zpětně, postavil bych dneska pivovar o něco větší. Poměrně záhy jsme totiž narazili na to, že máme piva málo. Dodavatelé technologií nám sice říkali, že k tomu dojde, ale my tomu nevěřili. Byli jsme přece jen opatrní,“ říká náš průvodce pivovarem, pro který chystá další investici.

Na podzim budou rozšiřovat ležácký sklep o šest nových tanků. Potřebují totiž zvednout roční výstav ze současných 700 hektolitrů na tisíc. Tím bude dosaženo maximální kapacity varny. „Více tady nelze uvařit. S rozšířením kapacity chceme dělat i další speciály. Našeho sládka to baví a taky pro lidi je fajn, když u nás ochutnají něco nového,“ doplňuje Roman Žilka.

Rok provozu mu ukázal, že vyšší kapacita je optimální tehdy, když pivo vaříte pro sebe a zároveň dodáváte po okolí. Ve Velkých Losinách spolupracují například s lázněmi, ale zásobují třeba také nedaleký ski areál Kouty.

Značka „Zlosin“ pohrávající si s lokálním patriotismem i temnou minulostí, kterou evokuje červené ypsilon v logu pivovaru, funguje nad očekávání. V rámci jejich byznys plánu zkrátka vítězí optimistická varianta.

„Šli jsme do toho s tím, že chceme vařit pivo na velmi slušné úrovni. Nepochyboval jsem, že to bude fungovat, když k tomu navíc přidáme kvalitní marketing. Díky zkušenostem z obchodu vím, že práce se značkou je pro úspěch na trhu zásadní,“ upozorňuje náš průvodce na důležitý obchodní aspekt.

Do Losin za historií i za pivem
Z pivovaru, který pro něj zůstává koníčkem, chce vybudovat další turistickou zajímavost, což je vzhledem k charakteru Velkých Losin přirozené. Štamgasti se však už také postupně formují. V létě hlavně kolem kolem venkovního výčepu a velké zahrádky.

„Věřím, že se nám podařilo navázat na lokální historii včetně čarodějnických procesů. Nechtěli jsme to příliš zdůrazňovat, ale k místu to patří. Ostatně, člověk to najde v našem logu, ačkoli některým hostům vše dojde třeba až po týdnu pobytu,“ usmívá se Roman Žilka.

Ať už chcete ve „Zlosinovi“ vidět nevinný fakt, že je z Losin, nebo inkvizitorskou historii v podání zlosyna Bobliga, jisté je jedno. Na pivní mapě přibylo další pivo s unikátním příběhem, který láká k ochutnání. A o tom to vlastně celé je.

Nebo ne? Jak se vlastně v Jeseníkách dívají na pokračující boom minipivovarů?

„V blízkém okolí máme pět malých pivovarů, ale nemám pocit, že bychom si konkurovali. Myslím si, že minipivovary celkově kultivují český trh s pivem. Pivní kultura jde správným směrem, protože lidé chtějí ochutnávat lokální piva a jejich odbornost a náročnost je stále větší,“ dodává na závěr.

Minipivovar Zlosin
Místo: Žárovská 10, Velké Losiny
Druhy piv: vaří spodně i svrchně kvašená nefiltrovaná a nepasterizovaná piva, v nabídce je stabilně světlý ležák Zlosin 11°, polotmavý ležák Zlosin 12° a IPA 15°
Výstav: zhruba 700 hektolitrů za rok

SLÁDEK: V hospodě může pivo chutnat jako v pivovaru

Publikováno:před měsícemZdroj:Lidovky.czAutor:Pavel Zítek

O tom, že pivo v pivovaru chutná vždy skvěle asi nikdo z nás nepochybuje. Kdo to zažil, ví a při vzpomínce se mu určitě hrnou do pusy sliny. No a dopřát si stejný zážitek z chuti čerstvého piva i v hospodách už dneska ale jde taky.

K mé práci patří objíždění hospod v různých koutech naší republiky, vím tedy z vlastní zkušenosti, že jsou podniky, kde pivo jako v pivovaru skutečně chutná, ale bohužel jsou i takové, do kterých bych jako host už podruhé nevkročil. Naštěstí takových je čím dál méně.

Pro dokonalý zážitek z piva je nutné, aby do sebe zapadalo mnoho kroků. Nejprve se o to musíme postarat v pivovaru, poté následuje kvalitní rozvoz a ve finále musí o pivo pečovat i hospodský a výčepní. Stačí, aby se v tomto řetězci stala někde malinká chyba, někdo na něco zapomněl a chuť jako v pivovaru je ta tam.

Co je tedy pro čerstvost chuti piva důležité? Už v pivovaru musíme udělat maximum, aby pivo vydrželo čerstvé co nejdéle. Naprostá čistota ve výrobě je samozřejmá, to je jasné všem. Co už ale nebývá tak známé je, že největším nepřítelem čerstvosti piva je kyslík. Ano, kyslík! Při výrobě a vlastně i v průběhu celé cesty piva až k vám do půllitru je zásadní, aby se pivo nedostalo se vzduchem do kontaktu. Když na stůl dostanete pivo, které už na první pohled vypadá unaveně, vězte, že se kdesi po cestě z pivovaru k vám skamarádilo se vzduchem. Nejčastěji to bývá při nesprávném čepování.

Nějaká ta chybička, která pivaře ochudí o skvělý zážitek, se občas stane i při dopravě. Cesta z pivovaru do hospody by měla být co nejrychlejší. Víte třeba, že od doby co tankové pivo opustí bránu pivovaru, uběhne jen pár hodin, než dorazí do hospody? Obdobně by to mělo být i se sudy. Pivo nemá rádo teplotní šok, a proto by rozhodně nikdy nemělo stát dlouhou dobu v autě, ať už v zimě na mrazu nebo v létě na sluníčku. To si pak na něm nepochutnáte.

Asi nejvíce rizikovým místem a dobou, kdy se rozhoduje o vašem chuťovém zážitku je samotná hospoda a um výčepního. Pivo se musí skladovat v chladu, suchu a tmě. Pokud tomu tak není a vidíte, že sudy s pivem stojí naskládané někde na chodbě, pak raději změňte podnik. Perfektní chuť také závisí na péči o čepovací zařízení, pravidelném čištění trubek, správném tlačném plynu u sudového piva a na výčepním. I ve fázi čepování se totiž musí zabránit styku piva se vzduchem. Jediné hustá krémovitá pěna totiž dokáže pivo před oxidací ochránit. Zkrátka, jak se říká: „Sládek pivo vaří, ale výčepní ho dělá.“

Pochutnat si i v hospodě na pivu jako z pivovaru je rozhodně možné. Vše ale závisí na lidech. Pokud o pivo po celou dobu pečují jen ti, kteří ho skutečně milují, pak je perfektní výsledek zaručen. Naštěstí takových opravdu přibývá.

Sládek Gambrinusu kontroloval chmel, sklizeň ale teprve začíná

Publikováno:před měsícemZdroj:České nápojeGambrinus

Letošní úroda chmele by mohla být dobrá. Shodli se na tom předseda představenstva CHMELAŘSTVÍ, družstvo Žatec Zdeněk Rosa a Pavel Zítek, sládek pivovaru Gambrinus přímo na chmelnici s odrůdou Sládek v Lenešicích v Žatecké chmelařské oblasti.

Po loňském extrémně dobrém výnosu, sice letos chmelaři očekávají nižší sklizeň, a to okolo 6000 tun chmele, kvalita by ale měla být v pořádku. “Nižší předpokládaný výnos u raných odrůd je dán zejména vysokými teplotami v průběhu června a následným dlouhým obdobím sucha” informoval Zdeněk Rosa.

Na Žatecku a Lounsku se začaly v těchto dnech sklízet chmelnice s odrůdou Žatecký poloraný červeňák. Odrůda Sládek, kterou přijel na chmelnici zkontrolovat Pavel Zítek z plzeňského Gambrinusu si na sklizeň sice ještě počká více než týden, ale sládek Gambrinusu už má jasno: „Chmel Sládek, ze kterého vaříme naše piva, je odrůda velmi bohatě nasazená hlávkami s optimálním vyvážením aromatických a hořkých látek, která zraje jako jedna z posledních. Podle dnešní prohlídce mám už ale jistotu, že pivo z letošního chmele bude dobré.“

Výčepní legenda Pavel Dušek umí se štamgastem i mlčet

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:České nápoje

Do síně slávy českých výčepních byl dnes večer uveden Pavel Dušek, výčepní plzeňské restaurace U Sedlerů na pražském Karlově náměstí. Čestný titul Výčepní legenda Pilsner Urquell uděluje Plzeňský Prazdroj těm výčepním, kteří poctivým přístupem ke svému řemeslu a mistrovstvím, s jakým zacházejí s pivem, pomáhají udržovat českou pivní kulturu na vysoké úrovni.

K Pavlu Duškovi chodila na pivo kulturní elita v čele s Josefem Vinklářem, Waldemarem Matuškou, Petrem Čepkem, Vlastimilem Harapesem a básníkem Josefem Topolem. Pravidelným hostem býval i dramatik a prezident Václav Havel. Pavel Dušek má pověst baviče a je mezi kolegy skutečnou legendou. Rada, kterou prý nejčastěji dává štamgastům a hostím zní: „Když vidíte, že výčepní pije limonádu, běžte raději jinam.“ Na pivo chodí nejraději sám: „Líp si tak plzeň vychutnám,“ konstatuje letošní výčepní legenda.

„Výčepní, kteří se stávají legendami, si po celý svůj profesní život dokázali udržet styl a způsob čepování hladinky. I díky nim dnes můžeme mluvit o unikátní české pivní kultuře,“ vysvětluje důvody ocenění starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka. Plzeňský sládek připomíná, že výčepní byl vždy ten nejdůležitější člověk v hospodě: „Výčepní býval výkladní skříní každé hospody a pečoval o pivní kulturu. Tato tradice se během období socialismu přerušila. Naším cílem je ji obnovit. Faktem je, že šéfkuchař vévodí kuchyni, ale výčepní je ten, kterého hosté vidí jako prvního, a kdo garantuje, že podávané pivo je v pořádku.“

Pavel Dušek začínal na Malé Straně v Praze, kde měl příležitost se učit čepovat na hladinku od legendárního výčepního Čiháka. Dnes za ním můžete zajít do restaurace U Sedlerů na Karlovo náměstí v Praze. „Výčepní musí samozřejmě zvládnout kompletní techniku čepování piva a péče o něj. Součástí jeho práce je ale i komunikace s hostem. Musí umět vycítit jeho náladu, a když si chce povídat, tak si s ním povídat, anebo ho nechat mlčet, když si to přeje,“ říká Pavel Dušek, který za pípou stojí už od roku 1976, tedy více než čtyři desítky let.

„Naší snahou je, abychom řemeslo výčepních vrátili na výsluní. Dříve štamgasti za svým výčepním neváhali cestovat přes celé město. Hosté většinou vědí, kde najdou za pípou ty největší osobnosti, za kterými mají důvod se do hospody vracet,“ dodává Václav Berka.

Titul Výčepní legenda získalo od Plzeňského Prazdroje již osm výjimečných hostinských, kteří předávají své profesní zkušenosti dál, a zvyšují tak úroveň české pivní kultury.

VÝČEPNÍ LEGENDY PILSNER URQUELL
Karel Hulata z hostince U Zlatého tygra v Praze čepuje pivo na hladinku už čtyři desetiletí. Na jeho „hladinky“ stojí hosté frontu.

František Šlapák působí v restauraci U Reinerů v Písku přes dvacet let. Řemeslo výčepního považuje za své poslání.

Roman „Ozzy“ Smolík z pražské restaurace Bredovský dvůr vyznává nejen plzeňský ležák, ale také heavy metal.

Tomáš Dastych čepoval v plzeňské restauraci U Rudolfina. I v důchodu má stále jedno přání – a to, aby čeští hospodští byli hrdi na svoji práci.

Bohumil „Bohoušek“ Kundrt „dělá“ dobré pivo v Jelínkově hospodě.

Julius Vanya čepuje s láskou pivo ve Švejk restaurantu U Věžičky v Kadani svým štamgastům i náhodným hostím.

Jiří Klusáček v hospodě Na Hradčanské čepoval plzeňský ležák řadě známých osobností, herců i sportovců. Na jeho vyhlášenou plzeň chodil i Václav Havel.

Konec vaření piva v Česku? Chybějí sládci, menší pivovary už trpí

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Blesk.cz

Rodinné a regionální minipivovary zažívají neuvěřitelný boom. Dnes jich je v Česku bezmála 400 a v průměru každý týden se v některém městě či obci otevře nový. Už nyní se proto řada minipivovarů potýká se zásadním problémem – chybí jim vlastní sládek. Ročně se v tomto oboru vyučí jen zhruba 15 lidí, což je málo. „Někdy se to řeší tak, že jeden člověk je hlavním sládkem ve dvou, třech i čtyřech pivovarech,“ říká sládek Tomáš Mikulica.

Sládek Tomáš Mikulica pracuje v minipivovaru v Chýni u Prahy už 23 let. Začínal v pivovaru Starobrno, ale protože chtěl vyrábět pivo sám, odešel. „Když jsem začínal, bylo v Česku šest minipivovarů, takže vám tenkrát nemohl nikdo s ničím poradit. Člověk si musel poradit sám nebo u lidí z velkého pivovaru,“ vzpomíná v rozhovoru pro Blesk.cz.

„Výroba piva mě zajímala a bavila vždycky. Byl jsem z pivovarské rodiny, ale ve velkém pivovaru jsem nikdy nedělal pivo od začátku do konce. Tím, že jsem nastoupil do Chýně, jsem si splnil svůj sen,“ říká Mikulica, který je milovníkem piva a rád ochutnává i pivo své konkurence.

Až 50 nových pivovarů ročně
Založit minipivovar je dnes mnohem snazší, než před lety. Nepřekvapuje tak, že během dvou desetiletí se otevřelo téměř 400 nových minipivovarů a ročně přibývá 40 až 50 dalších. Češi si návštěvy minipivovarů oblíbili a neváhají si za různá speciální piva i připlatit, takže se vznik nových pivovarů dá očekávat i v následujících letech.

Stále více pivovarů ale začíná řešit zásadní problém v podobě chybějících sládků. Jak upozorňuje například Asociace malých a středních podniků (AMSP), absolventů oboru pivovarník-sladovník začíná být nedostatek. Ročně jich brány škol opouští přibližně 15, což je málo. Důvodem je pravděpodobně i skutečnost, že se obor vyučuje pouze na třech tuzemských školách.

S dalším masivním rozvojem minipivovarů tak může nastat zásadní problém, protože pivo nebude mít kdo vařit. „Toto řemeslo nelze například nahradit cizinci na krátkodobý pobyt. Nejenže se jedná o dost specifickou profesi, ale sládek by měl mít ke svému produktu i osobní vztah a měl by být s jeho výrobou dlouhodobě spojen,“ je přesvědčen předseda AMSP Karel Havlíček.

Sládek na čtyřech působištích
Nepříznivou situaci potvrzuje i sládek Mikulica. „Je to dlouhodobější trend. Někdy se to řeší tak, že jeden člověk je hlavním sládkem ve dvou, třech i čtyřech pivovarech, objíždí si to a všude má nějaké zástupce. Dneska se to s mobilem a internetem dá řešit i takto, ale podle mě to není dobře,“ popisuje sládek s tím, že se taková praxe může negativně projevit v kvalitě piva. „Člověk si to pivo má dělat od začátku do konce sám,“ dodává.

Jednou z cest, jak situaci vyřešit, je například rozvoj rekvalifikačních kurzů. Ty podle Sládka Mikulici mohou pomoci, ale má to své limity. „Je to určitě cesta, ale lidé si nesmí myslet, že za pár měsíců rekvalifikace budou lepší než vyučení lidé s dlouhou praxí. Běžně se totiž sládek učí tři roky a potom ještě získává praxi,“ vysvětluje Mikulica.

Běžný rekvalifikační kurz, který nabízí například brněnská Beer Academy ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně, má rozsah mnohem menší. V tomto případě účastníci projdou programem v délce 300 hodin, z toho 122 hodin má teorie a 178 hodin praxe. „Rekvalifikační kurz využijí ti, kteří si chtějí splnit svůj sen být sládkem, nebo chtějí provozovat vlastní pivovar. Účastníci si osvojí znalosti ve výrobě a obsluze,“ upřesňuje zakladatel akademie David Janda.

Byty s vůní ječmene. Nuselský pivovar v dnešní podobě brzy zmizí

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Euro.czAutor:Hana Boříková

Za první republiky patřil ke špičce českých průmyslových pivovarů, teď čeká zchatralý pivovar v Nuslích nové využití. Pod taktovkou investiční skupiny Penta.

Kdo neprošel nuselským pivovarem, toho nezná hudební svět, traduje se. Sládek se v něm nedal potkat už dávno, byla ale poměrně slušná šance, že u Botiče natrefíte na nějakou současnou či budoucí hvězdu pop-music. Nuselským pivovarem prošel Janek Ledecký, Tomáš Klus, Yvetta Blanarovičová nebo Ksindl X. V chátrajícím areálu je totiž kromě jiného – povětšinou skladů všeho možného – i pět zkušeben. Když se z bývalé bednárny ozývají zvuky začínající rockové kapely, která do toho šlape jak o život, má to své kouzlo. Ovšem všechno jednou skončí. Už brzy odpojí elektřinu a během pár týdnů půjde bednárna i se sousední konírnou s dochovanými žlaby pro pivovarské valachy k zemi. Nařídil to statik.

Stejně jako hudebníci se s pivovarem rozloučil také umělecký kovář, který vedle své práce občas zaskočil jako opékač buřtů. Pro děti, které vylezly odnaproti z paintballové herny, byl vždy vítanou atrakcí. Aspoň paintball zůstává. Působivé podzemí pivovaru s více než dvěma stovkami původních litinových sloupů, které hráči s pistolkami zabydleli, zůstane zachováno. Je součástí hlavní budovy sladovny a ta je památkově chráněná.

Nájemníci sklepů, ve kterých před staletími klíčil ječmen, teď navíc zvažují, že si tu zřídí minipivovar s restaurací. Takže pivo se tu nakonec možná zase bude vařit.

Víno místo piva
Nuselský pivovar byl založen roku 1694 hrabětem Janem Josefem Sezimou z Vrtby. Vznikl patrně přestavbou středověkého mlýna ze 14. století.

Ve své době byl největším středoevropským pivovarem. Od šlechticů koupil pivovar roku 1857 Antonín Procházka, který pocházel z pivovarské rodiny Waldsteinů. V roce 1897 vznikl Akciový pivovar v Nuslích u Prahy. O přeměně na akciovou společnost referovaly Lidové noviny takto: „Nuselský pivovar těšil se v Praze a v širém okolí od svých prvopočátků vždy nejlepší pověsti a pivo jeho bylo vždy jedním z nejoblíbenějších v Praze. Aby se výroba jeho, která ročně činila průměrem 118 tisíc hektolitrů, ještě výše zvýšila, odhodlala se Úvěrní banka v Kolíně, že učiní s majitelem ujednání, jež umožní zřízením akciové společnosti, aby se závod ještě více rozšířil novými investicemi a aby výnosnost jeho byla zvýšena.“

Povedlo se. Za první republiky stanul nuselský podnik na špičce českých průmyslových pivovarů. V roce 1929 vyšla v Národních listech zpráva, že pivovar zakončil loňský rok se zvýšeným ziskem a „dividenda se taxuje na 110 Kč oproti 80 Kč loni“. Příznivci zlatavého moku si pochutnávali na dvanáctistupňovém pivu Prelát a světlé výčepní Nuselské desítce.

Staletá tradice vaření piva skončila v roce 1958. Až do osmdesátých let 20. století fungovala část pivovaru jako sladovna, zatímco část s ležáckými sklepy si pro sebe upravily České vinařské závody.

Nejznámějším nuselským produktem býval Pražský sklepmistr: bílé víno podivné chuti, které se nedalo pít, ale dalo se jím perfektně opít. Nejhodnotnější části areálu jsou od roku 2000 prohlášeny kulturní památkou.

Místo sladu byty
Poté, co loni čtyřhektarový areál koupila investiční společnost Penta, je zřejmé, že se začala psát nová kapitola zašlé slávy nuselského pivovaru. Jaká bude, není zatím úplně jasné. Developer spolu s architekty hledá pro památku s překrásnými půdami – bývalými sušárnami –, kde to dodnes voní ječmenem, nové využití. V části areálu, která sloužila vinařům, se už kreslí novostavby s byty. Mělo by jich být kolem čtyř stovek.

Nuselský pivovar nebude prvním ani posledním pozůstatkem pivovarnické minulosti Prahy, kde to zase začne žít. Bude zajímavé sledovat, jak to dopadne a zda se pivní duch místa úplně nevypaří.

́Minipivu ́ Aurosa pomáhá i negativní reklama na Twitteru

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Lidovky.czAutor:Miroslav Petr

Že negativní reklama do značné míry funguje, se přesvědčila podnikatelka Martina Šmírová. Její pivo Aurosa, prezentované jako pivo pro ženy, narazilo na sociálních sítích na kritiku britských pivařek. A prodeje rostou...

I ženy pijí pivo. A mnohé s nadšením. Speciální produkt vyloženě pro ně však prodává málokdo. Podnikatelka Martina Šmírová se to pokouší změnit a svou značku Aurosa prezentuje jako „první pivo pro ženy“. Putuje hlavně za hranice.

A tam také Šmírová nedávno s prezentací ženského piva narazila. Respektive narazila na sociálních sítích na ironické a kritické ohlasy britských pivařek, které označují marketing Aurosy za sexistický a hloupý.

Píše o tom britský deník The Telegraph. „Pivo, které se v České republice vyrábí, přichází v hezké růžové lahvi a prodává se jako první pivo pro ni. Zakladatelka Aurosy Martina Šmírová říká, že pivo je reprezentací síly ženy a dívčiny něhy,“ uvedl deník. „Pivní trh cílený konkrétně na ženy čelí ale zásadnímu odporu online uživatelů sociálních médií,“ píše se dále.

Nadšení i kritika
Řada jedovatých poznámek například na Twitteru to dokládá. Zatímco v Paříži, kde letos v březnu začala mladá podnikatelka Aurosu prvně nabízet, vyvolalo pivo pro ženy nadšení, byť se třetinková lahev prodává za deset eur, tedy zhruba 260 korun, v Londýně se hrdé britské pivařky bouří proti údajné genderové propagandě.

„Pivo pro ni je posledním z komických marketingových triků, který chce ženy obrat o jejich peníze,“ posteskla si na Twitteru jedna z emancipovaných pivařek. „Jak vůbec mohou moje slabé ženské ruce udržet v ruce pivní láhev?“ ptá se ironicky další britská pivařka na sociální síti.

Aurosa je „ženská“ především díky balení v luxusní designové lahvi, ke které patří i decentní skleničky – šampusky, ale obsahem se jedná o typický český ležák. Přesněji polotmavou, nepříliš hořkou jedenáctku s jemnou chutí karamelu.

Vaří se v minipivovaru – ve Valašském pivovaru v Kozlovicích nedaleko Frýdku-Místku, který patří otci Martiny Pavlu Šmírovi. „Chci ukázat, že i pivo je vhodné pro oficiální luxusní příležitosti jako třeba šampaňské,“ uvedla Šmírová pro server Lidovky.cz.

Sociální sítě, nejlepší reklama
Komentáře z Twitteru nebo Facebooku se však staly pro Aurosu tou nejlepší reklamou. Na základě poptávky a s pomocí agentury Czech Trade už připravuje Šmírová dodávky ženského piva do Amsterdamu a Rotterdamu, ale překvapivě i do Hongkongu.

V Česku je dámské pivo k mání také, ale jen v několika obchodech, které se věnují designu – v Praze, v Ostravě nebo Čeladné. Pivotékám a klasickým obchodům s nabídkou piva se však Šmírová vyhýbá.

V Česku je pivo určené spíše ženám výjimkou. Speciální tmavý speciál čtrnáctku Xantho krátce prodával například Žatecký pivovar. Nebo firma Pivo Praha dodnes vyrábí Šamp – pivní sekt.

„Původně jsme to mysleli hlavně pro ženy. Prostě pivo, které ženám přiblíží pivo. Jenže se po čase ukázalo, že to kupují a pijí převážně chlapi,“ komentuje „úspěchy“ ženského piva spolumajitel firmy Jan Šuráň.

Šmírová už chystá další pivo –Aurosu Gold, které bude prodávat v podobném luxusním stylu, ale nebude genderově vyhraněno.

„Prezentovat pivo jako špičkový ušlechtilý nápoj je záslužná myšlenka. Ale Češi nejsou připraveni za vysokou kvalitu u piva také více zaplatit,“ soudí Pavel Borowiec, znalec trhu a vydavatel časopisu Pivo, Bier &Ale.

Jak se pivo vaří – nový prohlídkový okruh pivovaru Gambrinus

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Plzeň.czGambrinus

Pivovar Gambrinus může od 1. července opět pravidelně navštěvovat veřejnost – nově otevřenou prohlídkovou trasu navštívilo již několik set návštěvníků. Nový okruh „Jak se pivo vaří“ začíná přímo v srdci pivovaru Gambrinus, v nově zrekonstruované Varně 1869. Hned zkraje nabídne návštěvníkům na probuzení smyslů malou degustaci. Hosté pivovaru si mohou mimo jiné prohlédnout unikátní výrobní prostory nebo vyzkoušet školu čepování.

V pivovaru Gambrinus se lidé dozvědí více o jeho historii i vaření piva, nahlédnou do původních i současných výrobních prostor a samozřejmě ochutnají, co se zde právě navařilo. Zajímavá je senzorická prezentace surovin, při které si návštěvníci mohou zblízka prohlédnout, očichat, a dokonce i ochutnat skutečné ingredience, se kterými Gambrinus pracuje. Ojedinělá degustace probíhá také v ležáckých sklepích, kde pivo teprve zraje.

Oblíbenou součástí návštěvy je škola čepování spojená se závěrečnou degustací nepasterizovaných a nefiltrovaných piv Gambrinus. Během té se návštěvníci setkávají se zkušenými pivovarníky v jejich domácím prostředí a odnášejí si tak autentické zážitky. Mezi výčepními můžete potkat například služebně nejstaršího sládka Gambrinusu Zdeňka Poláka, který v pivovaru pracuje přes 40 let. Na závěr je pro každého návštěvníka připravena láhev čerstvě stočeného nefiltrovaného ležáku jako dárek.

Ochutnávka příběhů
Jeden z pohnutých příběhů, na které se při exkurzi v Gambrinusu určitě dostane, je ten o návratu k výrobě piva po bombardování Plzně. Před 72 lety, na samém konci 2. světové války, byl pivovar fatálně poničen a musel přestat vařit. Brzy ráno 17. dubna roku 1945 dopadly z letadel spojeneckých vojsk na Plzeň stovky bomb. Původním cílem byly Škodovy závody, které byly součástí nacistické výroby. Na pivovar Gambrinus dopadlo více než 80 bomb různé velikosti, čímž byly výrobní budovy téměř zničeny. Trvalo celý rok, než se opět mohlo začít vařit.

S poválečnými opravami je spojeno jméno Františka Hlaváčka, ikony českého pivovarnictví. Tehdejšímu řediteli pivovaru dalo dost práce, aby zodpovědné autority přesvědčil, že obnova areálu má cenu, neboť pivovar Gambrinus je důležitá součást národního hospodářství. Jeho odhodlání, hrdost a odpovědnost se otiskly do charakteru poválečného Gambrinusu a zůstávají v něm dodnes.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.20.10.2017 16:105.628/5.628