Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Pivo Pardál smiřuje v kampani pražskou kavárnu s českou vesnicí

Publikováno:před rokemZdroj:Marketing SalesBudvar

Budějovický Budvar začal v pražských kavárnách vyvěšovat netradiční plakáty. Značka, která pochází z české vesnice, se snaží pomoci překonat propast mezi "pražskou kavárnou" a "českou vesnicí".

Agentura Kaspen/Jung von Matt našla několik elementů, které jsou oběma světům společné a upozorňujeme na ně. Plakáty se sloganem "Podáváme ruku pražské kavárně" jdou ruku v ruce s distribucí Pardála přímo v daných kavárnách. "Tu propast mezi pražskou kavárnou a českou vesnicí asi nepřekonáme, ale možná alespoň pomůžeme. Navíc dostáváme Pardála tam kde by normálně nebyl očekáván a do rukou Těch, kteří by si ho v obchodě nekoupili," uvedl šéf agentury Luboš Jahoda.

Nabízí se srovnání s nedávným projektem Gambrinusu, který Pražákům nabídl pivo z fiktivního "vesnického" pivovaru Patron, ale ve skutečnosti to byl stále Gambrinus. "U nás je to spíše opačný přístup. Pardál se za svůj původ nestydí," dodává Jahoda.

Kampaň se objeví pouze v kavárnách, nejedná se tedy o nahrazení stávající komunikační platformy, ale o její doplnění.

Jen sto restaurací v ČR má certifikát za perfektní péči o plzeňské pivo.

Publikováno:před rokemZdroj:Plzeň.cz

Restaurace U Majáku v Plzni – Slovanech obdržela Certifikát kvality, který ji řadí mezi restaurace s perfektní péčí o čepované pivo Plzeňského Prazdroje. Zároveň se stala partnerem hokejového klubu HC Škoda Plzeň.

Slavnostní akt proběhl za přítomnosti hokejistů HC Škoda Plzeň, vedení týmu a dalších hostů. Součástí programu byly soutěže v čepování piva, módní přehlídka a pochopitelně autogramiáda plzeňských hokejistů.

„V současné době je v republice dvacet jedna tisíc restaurací, které čepují Pilsner Urquell. Ocenění získalo jen tisíc restaurací a každý rok je některým certifikát odebírán za to, že neplní ta kritéria. Momentálně je tak v republice jen sto restaurací, které Certifikát kvality mají a my jsme jedna z nich,“ řekl manažer restaurace Bohumil Rydrych. Certifikát převzal z rukou vrchního sládka Plzeňského Prazdroje Václava Berky.

Spolupráce restaurace U Majáku s klubem HC Škoda Plzeň bude velmi pestrá. „ Během přestávkového programu na hokejových zápasech se bude soutěžit o poukázky k nám do restaurace. Držitelé permanentek u nás mají dvacetiprocentní slevu a o víkendech u nás bude možno pravidelně hokejisty HC Škoda Plzeň vidět,“ dodává Rydrych.

Další zajímavou akcí v restauraci U Majáku budou Svatomartinské hody, které zde začínají ve středu 11. listopadu

Litoměřické biskupství otevře pivovar, bude vařit i pivo pro cyklisty

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Michal DvořákU sv. Štěpána

Litoměřické biskupství buduje v Diecézním domě kardinála Trochty Biskupský minipivovar U sv. Štěpána. Nabídne několik druhů piv i restauraci v prvorepublikovém stylu. „Věřím, že zákazníky přivede zvědavost. Opřít se můžeme i o klienty hostelu,“ říká vedoucí oddělení správy majetku biskupství Richard Kirbs.

V diecézním domě už provozujete hostel, nyní k tomu přibude minipivovar. Proč jste se rozhodli pro podnikání v gastronomii?
Díky hostelu zde máme masu lidí, která od nás utíká do města. Chtěli jsme jim proto ke kvalitnímu ubytování nabídnout i dobré jídlo a posezení u piva. O minipivovaru s restaurací jsme začali přemýšlet před rokem a půl. Věděli jsme, že díky majetkovým náhradám budeme mít peníze na investice, a tak jsme si stanovili okruhy zájmu. Z velké části se týkají nákupu nemovitostí, ale toto je jedna z výjimek, kdy jsme se rozhodli pro podnikání. Jinak se do podnikání nechceme příliš pouštět.

V Litoměřicích už fungují dva minipivovary, o založení dalšího uvažuje i radnice. Nebojíte se konkurence?
Jeden minipivovar je až na druhém konci města, dochozí vzdálenost to není. Druhý je sice v centru, je to však jen pivnice bez vlastní restaurace. Takže konkurence se neobáváme, už jen s ohledem na to, že se můžeme opřít o ubytované v hostelu.

Původně jste měli pivovar otevřít už na konci léta. Proč k tomu nedošlo?
Lehce nás vypekla firma, která dodávala pivovarské technologie. Smlouvu jsme uzavřeli už v únoru s tím, že technologii přivezou na přelomu července a srpna. Nabrali ale dva měsíce zpoždění, prý byl problém s dodavateli z Německa. Chtěli jsme stihnout konec sezony, kdy bylo nádherné počasí a zájem lidí o jakoukoli tekutinu byl více než enormní. Ale o odbyt se nebojíme. Máme dobré zázemí, stihneme přelom roku a doufáme také ve zvědavost lidí nejen z Litoměřic. A v březnu už zase začnou najíždět hosté do hostelu.

Na čem se v pivovaru pracuje v těchto dnech?
Právě zprovozňujeme technologii, chystáme se na čištění a sanitaci, abychom už příští týden mohli začít vařit pivo. Kolaudace proběhne 10. listopadu, po ní bude následovat vyjádření celního skladu. Pivovar pak otevřeme do konce listopadu. Restauraci, která je v podstatě hotová a nabídne i dva samovýčepy, ale možná otevřeme ještě dříve.

Jaká piva zákazníkům nabídnete?
Počítáme se spodně kvašenou desítkou, jedenáctkou i dvanáctkou, ale v naší nabídce nebudou chybět ani speciály, například letní, velikonoční a vánoční. Vytipovali jsme osm různých piv, která jsme zanesli do celní žádosti. Jejich jména budou odpovídat charakteru naší firmy, takže budeme vařit piva Štěpán, Vikář, Rektor nebo Kaplan. Viněty bude zdobit znak biskupství a chmelová větvička.

Kolik hektolitrů ročně uvaříte?
Ročně plánujeme uvařit 350 až 400 hektolitrů, ale udělali jsme si rezervu, takže máme kapacitu tisíc hektolitrů. Produkce bude zatím sloužit jen pro potřebu diecéze, přece jen jde o region od Ostrova až po Jičín, a pivo můžeme nabízet na našich akcích, poutích či slavnostech. Piva totiž budeme stáčet do skleněných lahví, sudů i PET lahví.

Sládkem pivovaru bude Milan Došek, který dříve pracoval v litoměřickém pivovaru, naposledy pak ve Zlatopramenu. Jde spíše o konzervativního sládka, nebo je otevřený experimentům?
Firma dodávající technologie nám nabízela své sládky, ovšem za pražské ceny. A to jsme si nemohli dovolit. Milan Došek se nám ale ozval sám, byl už v důchodu, je z nedalekých Žitenic a máme na něj vynikající reference. Je spíše konzervativní, navíc jsme malé město, takže zatím nepůjdeme cestou ovocných piv nebo netradičních speciálů. Budeme ale třeba cyklistům nabízet nízkoalkoholické pivo, stejně jako to dělá například pivovar v Hostivaři, jehož cyklistická osmička jde na dračku.

Na kolik vybudování pivovaru diecézi přijde?
Náklady zatím nemáme spočítané, protože zahrnují i rekonstrukci budovy, která je velmi zanedbaná a stále se opravuje. Vyčíslit tedy zatím můžeme jen náklady na pivovarskou technologii, za kterou jsme dali šest milionů korun. Podle investičního projektu by se měly náklady na pivovar vrátit za 12 let. U minipivovarů se sice návratnost většinou odhaduje na šest let, ale jsme opatrní. Lepší je být pak příjemně překvapený.

Království piva v Bubenči

Publikováno:před rokemZdroj:Brutally Honest

O tomto místě jsem poprvé četla na jedné FB stránce, kde někdo sdílel tabuli s pivy na čepu s komentářem "Království piva v Bubenči..." a já to nejdřív pochopila jako takový blíže nespecifikovaný výkřik do tmy, ale ono se to vážně jmenuje Království piva :- D Je to kousek od Hradčanské a zašli jsme tam dnes za odměnu, že jsem dnes (sobota) zvládla brzo ráno vstát a přežít ve škole skoro šest hodin hororového předmětu.

Já na tohle království ale mezitím zapomněla a L. na něj narazil náhodou včera pod článkem o jednom konkurenčním vinohradském podniku, kde se objevil komentář typu "to u nás v Království..." Celkem dobře cílená reklama. Jde o pivotéku a zároveň hospodu s šesti pivy na čepu. Přičemž uplatňují rovnoprávnost ve smyslu tři spodně a tři svrchně kvašená, což považuju za ideální. Prostor je nekuřácký s typickou výzdobou v podobě starých pivovarských tabulek. Dnes byly dle jejich FB k dispozici:

1) Pivovar Kunratice - Muflon polotmavá 12°
2) Pivovar Cvikov - světlá 12°
3) Pivovar Bobr - světlá 11°
4) Podřipský rodinný minipivovar - pšenice 12°
5) Jihlavský radniční pivovar - Single Hop El Dorado 12°
6) Létající pivovar Falkon - Stalker IPA 16°

Nahoře spodně a dole svrchně kvašená piva :- ) Já tam šla cíleně na toho Muflona za 48 CZK, protože jednak polotmavý (netřeba dalších argumentů) a taky o něm L. už nějakou dobu básnil (resp. jako svrchňák mě spíš přesvědčoval, že bych o něm určitě básnila). Tak ano, bylo opravdu dobré :- ) Mělo takovou sympatickou barvu, kdy člověk nemusí přemýšlet, jestli to vlastně není přitmavlé světlé, a tu typickou polotmavou chuť by poznal i poslepu. L. měl ten jihlavský single hop za 52 CZK a chutnal mu, na mě byl moc hořký.

Jelikož jsem měla ve škole k obědu chleba (aneb ne všechny aspekty návratu do studentských let se mi pozdávají), tak už byl krátce po třetí hodině nejvyšší čas na svačinu. Království nabízí klasické chuťovky, kterými mě bohužel nikde moc neuctí. Zde je ale sympatické, že uzeniny a sýry jsou prý od pana toho a toho (neznám, ale zkrátka jsou jmenovaní), takže jsem se toho zas tak neobávala jako na některých jiných místech. Z nabídky hermelín, utopenec, matesy, polívka, párky, sádlo, tlačenka a uzeninové či sýrové prkénko jsem si vybrala to poslední v nejmenší variantě, tj. 100 g za 79 CZK. S chlebem.

Dostala jsem dva druhy kousků tvrdého sýra s nakrájenou kyselou okurkou, hořčicí a křenem. Ještě nedávno bych kyselou okurku, hořčici ani křen nepozřela, ale poslední dobou se snažím být otevřená těm novým chutím (pro každého je nové něco jiného :- P) a k ochutnání křenu jsem už stejně byla tak trochu přinucena skorotchánem při letošním opíkání buřtů. Tenhle ale nebyl tak dobrý a byl o dost pálivější. A hořčice a kyselá okurka se mezi mé oblíbené pochutiny asi jen tak nezařadí. Sýry (jeden byl s paprikou) byly ok a působily poctivě, ale nějak nadšená jsem podle očekávání nebyla, víc bych si asi pochutnala na nějakých méně "hospodských" typech sýru. L. si dal francouzskou bramboračku za 49 CZK a nějak nedomyslel, že ten přívlastek bude obnášet nežádoucí ingredience, například smetanu. Ale zvládl to a příště by si prý radši dal uzeninové prkénko. Já bych se zas příště nejradši pořádně najedla někde jinde (cestou jsme míjeli nějaké jehněčí kotlety...) a sem pak šla na víc piv.

Jak je vidět, tak ceny nejsou úplně lidové, což je ale celkem adekvátní, protože to není pajzl, ale pivnice s kvalitním sortimentem. Obsluhovala nás moc milá slečna (podle FB zřejmě Johanka) a nekuřácké prostředí podniku mi přišlo celkem příjemné. Zadní prostor jsme měli takhle krátce po otvíračce pro sebe; při našem odchodu už se trousili další návštěvníci. V téhle oblasti se sice zas tak často nepohybuju a neznám tu moc dobrých hospod (leda tak Krkonošskou, kde ale nebývám z piv zas tak nadšená), nicméně do Království chci určitě ještě někdy zavítat :- )

Světlý ležák z českobudějovického Budvaru zaperlil. Získal zlatou medaili v USA.

Publikováno:před rokemZdroj:Krajské listyAutor:Lucie BartošBudvar

Světlý ležák Czechvar z pivovaru Budějovický Budvar získal zlatou medaili v 19. ročníku soutěže „Great International Beer & Cider Competition“, která se konala v Providence (stát Rhode Island). Prémiový světlý ležák je pro Budějovický Budvar klíčovým druhem piva – na jeho celkové produkci měl loni podíl téměř 60 procent a na exportu asi 90 procent. Do USA, Kanady a některých dalších zemí se tento ležák vyváží pod značkou Czechvar, ve většině zemí se ale prodává pod značkou „Budweiser Budvar“, případně „Budějovický Budvar“.

Téměř sedm vzorků chmelového moku
Prémiový světlý ležák značky „Czechvar“ z pivovaru Budějovický Budvar získal další významné ocenění v mezinárodní soutěži. Porotci „Great International Beer & Cider Competition“ mu udělili zlatou medaili v kategorii „Bohemian Pilsner“. Výsledky byly vyhlášeny 23. října v Providence, hlavním městě státu Rhode Island.

Do 19. ročníku soutěže bylo v 59 kategoriích přihlášeno 680 vzorků piva a cideru, které hodnotilo 120 porotců. Více informací o soutěži najdete na http://www.beerfestamerica.com/.

Chuťový profil, který lidé oceňují
„Tato soutěž se od roku 1997 zaměřuje především na uznávané a unikátní značky piva z celého světa. Jsme doslova nadšeni z toho, že Czechvar získal zlatou medaili v kategorii Bohemian Pilsner. Výrobní postup Czechvaru, vycházející z používání výhradně českých přírodních surovin, včetně žateckého chmelu a z dodržování 90 dnů dozrávání v ležáckém sklepě, dává ve výsledku bezkonkurenční chuťový profil, který lidé oceňují,“ říká Georgia Homsany, brand manažerka ze společnosti United States Beverage LLC (dále jen USB).

USB zajišťuje od roku 2012 import a distribuci značky Czechvar do USA. Je to společnost zaměřená na import a marketing super-prémiových a takzvaných „craft beer“ značek do USA. V roce 2014 se prodej značky Czechvar zvýšil meziročně o 19 procent.

Do Ameriky v lahvích i sudech
Do Spojených států se aktuálně vyváží světlý ležák Czechvar v lahvích i vratných sudech, tmavý ležák „Czechvar“ v lahvích a nevratných sudech KEY-KEG a také sezónní specialita – tmavý ležák s višní B:CHERRY.

Značka Czechvar byla vytvořena pro trh v severní Americe v roce 2000, neboť na území severně od Panamy nesmí Budějovický Budvar na základě známkoprávní smlouvy z roku 1939 používat své tradiční ochranné známky „Budweiser Budvar“, „Budweiser“, „Budweis“ nebo „Bud“.

I proto je na etiketách piva Czechvar místo jména výrobce uvedena jen zkratka „B.B.N.P.“, která je složena z počátečních písmen plného názvu pivovaru (Budějovický Budvar, národní podnik).

V sedmdesáti zemích
Pro Budějovický Budvar je prémiový světlý ležák nejdůležitějším produktem. Loni se tento ležák vyvážel do 70 zemí především pod značkou „Budweiser Budvar“. Ve státech, kde není možné používat značku „Budweiser Budvar“, se tento ležák prodává jako „Budějovický Budvar“, případně „Czechvar“.

Europivo? To je uniformní bezpohlavní produkt, říká Stanislav Bernard

Publikováno:před rokemZdroj:Podnikatel.czAutor:Daniel MorávekBernard

Europivo existuje, i když se některé pivovary snaží tvrdit opak. „Je to uniformní bezpohlavní produkt,“ říká Stanislav Bernard, spolumajitel pivovaru Bernard.

Když jedete po D1 směrem na Brno, u Humpolce vás přivítá billboard se Stanislavem Bernardem, jak stojí „na stráži proti europivu“. Jako jeden z mála spojil s podnikáním nejen své jméno, ale i tvář. Že jde Stanislav Bernard „vlastní cestou“, dokládá i to, že se posledních několik let snaží intenzivně věnovat vnitřní józe. Jak sám totiž říká, chce pochopit a prožít podstatu existence, proč tady jsme, co jsme zač a kam směřujeme.

Před několika týdny jste oslavil šedesátiny. Dal jste si k tomuto kulatému výročí nějaký hezký dárek či splnil jste si něco, po čem jste dlouho toužil?
Já osobně ne, ale to, co mi dali mí zaměstnanci, mě dostalo.

Co to bylo?
Najdete to na Youtube. Nazpívali mi s Jardou Uhlířem písničku „Standa má narozeniny“. Nazpívalo jich to asi 140. Původně jsem přitom uvažoval, že žádnou oslavu dělat nebudu. Pak jsem se rozhodl ji udělat v kině. A právě tam mi to zaměstnanci pustili. To byl dárek všech dárků. Samozřejmě dostal jsem i jiné moc milé osobní dárky.

Máte ještě nějaký sen nebo nějaké přání, ať už pracovní nebo osobní, co byste si ještě rád splnil?
No samozřejmě je toho mraky. Ale nyní se soustředím na to hlavní.

A to je?
V podstatě chci pochopit a prožít podstatu existence, proč tady jsme, co jsme zač a kam směřujeme. Dělám proto vnitřní jógu. Jde o absolutně největší věc, která mě nyní vtahuje a která mi hlavně dává smysl. Když se tak kolem sebe člověk rozhlédne a vidí lidi, tak každý se tváří, že všechno je v pořádku, že všemu rozumí, že ví, kdo je. Jenže ono to tak není. V určitém věku o tom nemáte důvod přemýšlet. S postupujícím věkem však věcí, které vás naplňují zvenku, ubývá. Zjistíte, že jsou sice fajn a že zpříjemňují život, ale že v nich nenaleznete trvalé uspokojení. Můžete mít nakrásně Porsche, což je mimochodem asi nejlepší auto, co jsem kdy řídil a vždy ho budu mít rád (úsměv), ale opravdu šťastní díky tomu nebudete. Nikdo vás neudělá šťastným zvenku. Žádná věc, žádný vztah. Dočasně ano, ale trvale ne. Jediná možnost, jak být trvale vyrovnaný a šťastný, je být šťastný vevnitř.

Všimněte si, že ve všech sdělovacích prostředích se skloňují pořád věci typu, že ekonomika stagnuje, roste nebo neroste. Jako kdyby na tom záviselo štěstí lidí. Pak se podíváte do nějakých statistik a zjistíte, že země s nejvyšší životní úrovní mívají nejvyšší procento sebevražd na světě. Pak přijedete někam do Nepálu na hory, vidíte tam lidi v kamenných domcích, které si tam postavili. Mají tam ta terasová políčka, kde si akorát vypěstují to, co potřebují, a vy se jim podíváte do očí a zjistíte, že oni jsou šťastní. A řeknete si, tak tady asi něco nehraje. Veškerý vyspělý svět je ale orientován směrem ven. Všechno je v pořádku, dokud všechno roste a dokud se zvyšují příjmy. Jenže to je cesta do zdi. Země má totiž omezené zdroje a má životní prostředí, které je něčím dané. Člověk má díky své omezené mysli pocit, že si přírodu, Zemi a vesmír podrobí. Tak to ale není.

Vám se podařilo vnitřního štěstí dosáhnout?
Jedná se o proces, o který se snažím až poslední dva roky z mých dosavadních šedesáti. Myslím si, že za ty dva roky jsem k tomu docela dost “čuchl” a hlavně to dává smysl.

Pozorujete v tomto ohledu na sobě nějaké změny?
Ano.

Můžete to přiblížit?
Na to se musíte zeptat ostatních, nerad hodnotím sám sebe. Pozoruji na sobě nicméně spousty změn.

Cítíte se tedy spokojenější a vyrovnanější?
Určitě ano. Ten samotný proces ale mnohdy bolí. Nemůžu v žádném případě říct, že by to byla lineární cesta ke štěstí. Je to tak jako celý život. Ale pro mě jako podnikatele byl vždy trend důležitější než aktuální stav a tady ten trend mi dává smysl.

Změnil se i váš přístup k podnikání?
Určitě ano. Už tady netrávím celý den od rána do večera a soustřeďuji se jen na nejpodstatnější věci, i když i těch je pořád dost. Zabývám se jen věcmi, ke kterým mám blízko, jako je například marketing nebo komunikační věci. Jeden z největších významů nyní také přikládám firemní atmosféře. V tomto jsem se hodně posunul. Dříve jsem více viděl tvrdá čísla. Bylo to ovšem dáno tím, že jsme minimálně deset let byli na pokraji krachu. Nebylo tak moc času se zabývat firemními vztahy a kulturou. Dnes je značka vnímaná velmi dobře a prodeje nám na stagnujícím trhu rostou dvojciferně. Dnes si tak čím dál více uvědomuji nezbytnost čistých vztahů. Dokud budu ve firmě, tak nepřipustím, aby se z nás stala firma korporativního typu, kde lidem záleží hlavně na tom, jaké korýtko si vyboxují. Vnímám jako jeden z našich největších úspěchů, že se u nás lidé v práci cítí dobře a že sem nechodí se strachem.

Zaměstnanci si přitom sami firemní hodnoty vybrali. Jde vlastně o pět slov, které působí skutečně synergicky. Jakmile jedna z hodnot přestane fungovat, začne se vám firma sypat. Jde o následujících pět hodnot: otevřenost, důvěra, spolupráce, zodpovědnost, pozitivita.

Jak se těchto pět hodnot projevuje v každodenním chodu firmy?
Projevují se hlavně tak, že když jdu po firmě anebo vnímám chování zaměstnanců mezi sebou, tak si nepamatuji, že by tady někdo po někom řval, nebo kdyby tady někdo někomu nadával. Lidé se baví jako kamarádi, a to je pro mě největší výhra.

Hovořil jste o tom, že dříve jste v práci trávil celý den. Jak nyní vypadá váš běžný den? Máte nějaký pravidelný režim?
Nejsem pravidelný člověk, což je můj problém. Třeba jógu bych chtěl cvičit mnohem víc, než ji aktuálně cvičím. Moře věcí řeším intuitivně a snažím se používat zdravý rozum. I když je ale otázkou, co je zdravý rozum. Záleží totiž, jaké máte vstupní informace. Můžete mít perfektní logiku, když máte ale jednu špatnou vstupní informaci, tak z toho postavíte blbost. V principu se skutečně začínám hodně věnovat sám sobě.

Cokoli vám ale v tomto ohledu řeknu, vždy půjde o můj pocit. Když jsem před měsícem mluvil se synem a říkal jsem mu, že už nevěnuji firmě tolik energie, tak on mi řekl, že má pocit, že jí pořád věnuji 500 % energie. Neumím to objektivně posoudit, protože prvních deset let jsme nežili ničím jiným než firmou. Byli jsme v ní od rána do noci. V podstatě, řečeno trošku po “jógovu”, se moje vnitřní vědomí ztotožnilo s firmou. Přestal jsem vnímat sám sebe a ve všem jsem vnímal firmu. Díky tomu však firma přežila.

Když totiž někam upřete pozornost, nastává zajímavý moment. Když si budete denně číst zprávy o různých teroristických útocích, tak vám bude vrtat hlavou, že svět nestojí za nic a že je vlastně všechno špatně. Stačí se přitom podívat kousek vedle a najdete fantastické lidi, kteří mají úplně jiný svět. Tady je zásadní problém celospolečenského vědomí, které je bohužel utvářeno sdělovacími prostředky. A jak fungují sdělovací prostředky, asi nemusím vysvětlovat. Ve zprávách musí být senzace, mord, zlodějna, znásilnění apod. Čím horší, tím lepší. A přitom to je naprostý nesmysl. My si tím kazíme společné nastavení, vyvoláváme tím mezi lidmi nedůvěru, závist a podporujeme tyto blbosti.

Chcete se věnovat hlavně sobě. Nepřemýšlíte proto nad tím, že byste z vedení firmy odešel a působil “jen” jako čtvrtinový vlastník?
Budu naprosto otevřený, já nevím. Ono se to nějak vyvrbí. Vím nicméně jednu věc. Pokud mě to bude bavit, tak jsem schopný firmu rozvíjet dál. Pokud mě to bavit nebude, tak bych šel sám proti sobě, kdybych zůstával.

A zatím vás to tedy baví?
Zatím mě to baví natolik, abych ve firmě zůstal.

Říkal jste, že se nyní věnujete především věcem, ve kterých jste silný a zmínil jste marketing. V tomto ohledu jste specifický v tom, že se vaše tvář často objevuje v marketingových kampaních Bernardu a vlastně i přímo na některých etiketách piv. Kdo s tímto nápadem přišel?
Za to může Dejan Štajnberger, což byl v té době kreativní ředitel reklamní agentury Euro RSCG, která se dnes jmenuje Havas. Byl to právě Dejan, kdo přišel s fórem s čistou hlavou bez vlasů, když jsme zaváděli nealko pivo. Přijel s tímto fórem a ještě mi udělal špičaté uši. Naoko jsem ho s tím vyhodil.. Nicméně jsem ihned věděl, že ten fór je velmi silný. Následně jsme to dali na billboardy a etikety.

Když jsme u té reklamy, nepřehlédnutelná byla kampaň „Svět se zbláznil, držte se…“, ve které jste reflektovali aktuální “bláznivé” dění. Poslední billboard byl, jestli se nemýlím, s bývalým prezidentem Václavem Klausem a s amnestií. Plánujete se k tomuto konceptu ještě někdy vrátit, nebo už jste ho definitivně ukončili?
Koncept “Svět se zbláznil, držte se” je stále platný. Nicméně od vyhlášení amnestie jsem necítil žádný tak silný impuls dát nějakou událost na billboardy. Kampaň jsme už ale více méně přerušili předtím, protože jsem nechtěl, aby si nás lidé spojovali s politikou a negativními tématy. Naopak chci, aby značka Bernard asociovala úplně jiné hodnoty než negace a politiku. Nicméně, pokud by se stalo něco takového, s čím bych rezonoval, tak je docela dobře možné, že kampaň opět rozjedeme.

Nápady na události, které jste v kampani glosovali, vycházely z vaší hlavy?
Někdy to vyšlo ze mě, někdy to plácl někdo jiný, někdy to přišlo z reklamní agentury, vždy šlo o interakci, z které vznikl motiv.

Od koho pocházel prvotní nápad na tento typ kampaně?
S tím konceptem přišel tehdy také Dejan Štajnberger.

Jednou z událostí, která se objevila v této kampani, byl i zásah policistů na CzechTeku 2005. Použili jste fotku zkrvaveného mladíka, kterého odvádí dva policisté. V jednom rozhovoru s vámi jsem se dočetl, že se vám zmíněný mladík následně ozval a chtěl poplatek za to, že jste ho v kampani využili. Vy jste mu následně peníze skutečně vyplatili. Kolik to bylo?
Na peníze měl dotyčný právo, protože účinkoval v naší reklamě, bylo to okolo 40 tisíc Kč. Že jsme se ho vlastně zastali před nesmyslnou brutalitou Paroubkových policistů a on nás následně požádal o peníze, je spíš taková lehká absurdita.

Neozvali se vám s žádostí o peníze i ti policisté?
Ne, ti se naštěstí neozvali. (úsměv)

Nyní máte marketingovou kampaň na nové pivo ALE. V ní jste se mimo jiné stali i sponzorem přenosů z rugbyového mistrovství světa. Čím vás rugby oslovilo?
Hodnoty rugby jsou nám velmi blízké. Je to tvrdý sport, ale hráči při něm nesimulují a respektují se navzájem.

Když jsme se blížili k Humpolci, u dálnice je váš billboard, na kterém stojíte “na stráži proti europivu”. Značka Gambrinus, která spadá pod Plzeňský prazdroj, přitom před časem rozjela kampaň, kde se termínu europivo de facto vysmívá a tvrdí, že žádné europivo neexistuje. Vy tedy na europivo, terminologií Gambrinusu, věříte?
Na co věřím já, Standa Bernard, je úplně nepodstatné. Jedna věc je jistá, a to že nadnárodní korporace šidí své výrobky a že mají jiné složení pro Českou republiku a jiné složení pro západní svět. Za to, že to okecávají národními chutěmi, bych jim nakopal zadek. Co se týče pojmu europivo, jedná se prostě o pivo vyráběné nadnárodními korporacemi. Problém europiva není v tom, že by bylo nekvalitní. Problém toho piva, podle mě, je jeho nudnost. Nerozeznáte totiž, jestli pijete pivo z českého velkopivovaru, z polského, rakouského nebo z německého. Zkrátka je to uniformní bezpohlavní produkt.

Jak se vám líbí, nebo nelíbí kampaň Gambrinusu ohledně europiva?
V komunikaci, a reklama není nic jiného než forma komunikace, platí podle mého přesvědčení dvě primární zásady – komunikace musí být otevřená a musí být pravdivá. A to platí i pro komunikaci reklamní. Vezměte si příklad Škodovky v Anglii po revoluci. V Anglii se Škodovce, typu 1000 MB, do té doby říkalo tisíc a jedna chyba. A co udělala Škodovka v Anglii po revoluci, když měla novou Octavii? Asi čtrnáct dnů nebo tři týdny běžela v televizi černá obrazovka, na které bylo napsáno „Přestaňte se smát“. A pod tím bylo logo Škody. Za několik týdnů tam pak dali fotku nové Octavie. Oni v podstatě kultivovanou a rozumnou formou přiznali, jakou mají pozici na tamním trhu, jak jsou vnímaní a dali najevo, že to nově budou dělat jinak. To je podle mého názoru reklama, jak má být.

Nechápu proto, proč má největší pivní značka v zemi potřebu schovávat se za neexistující minipivovar, přelepovat etikety, dávat lidem ochutnávat fiktivní značku Patron a následně jim říkat, tohle je Gambrinus a vy jste vlastně úplní pitomci, že nepoznáte dobré pivo. To už je pořádná dávka arogance a tomu, že by jim mohla kampaň v něčem pomoct, se spíše usmívám. Navíc jejich reklama nereflektuje realitu vnímání kvality jejich piva.

To, že v Plzni umí uvařit dobré pivo, o tom nikdo nepochybuje. Jenže dneska jsou součástí dokonce světové jedničky, kterou vlastní Američané s Belgičany. No a kdo tam asi rozhoduje, jak se to pivo bude vařit? Myslíte si, že o tom rozhoduje nějaký sládek z Plzně nebo nějaký kontrolor nebo ekonom někde z centrály? Je zajímají jen čísla a růst.

Už jste to sám zmínil. Před pár týdny proběhl jeden z největších obchodů v historii pivovarnictví, kdy koncern Anheuser-Busch InBev koupil za 2,5 bilionu korun firmu SABMiller, která mimo jiné vlastní právě Plzeňský prazdroj. Ovlivní podle vás tento obchod nějakým způsobem tuzemský trh s pivem?
Podle mého přesvědčení to je irelevantní pro český trh.

Vy byste byl třeba ochoten prodat pivovar Bernard?
Neuvažovali jsme o tom.

A kdyby přišla nabídka, tak byste o prodeji uvažovali?
Já neznám kdyby.

Takže žádná nabídka na koupi Bernarda nepřišla?
Přišla, ale my jsme neprodali. My především vyzařujeme navenek, to asi cítíte z naší reklamy, našeho působení, že nejsme ti, kdo by chtěli firmu prodávat, a jsem na 100 % přesvědčený, že to případní investoři cítí. Na druhé straně jsem však přesvědčený, že kdybychom chtěli pivovar prodat, nebyl by to sebemenší problém.

Termín nabídky v megafúzi pivovarů se posouvá o další týden

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:ČTK

Datum předložení nabídky v obří fúzi pivovarů, která také zahrne skupinu Plzeňský Prazdroj do portfolia největšího světového výrobce piva Anheuser Busch InBev, se opět o týden posouvá. Důvodem je mimo jiné potřeba získat více času na zajištění podpory ze strany akcionářů SABMilleru, který vlastní Prazdroj.

Lhůtu, do kdy má konkurent a světová jednička předložit oficiální nabídku na převzetí, opět posunula společnost SABMiller, kterou chce AB InBev koupit. Novým konečným termínem je příští středa. Firmy 13. října dospěly k rámcové dohodě o fúzi.

Původně měl termín pro závaznou nabídku podle britských pravidel o akvizicích vypršet 14. října. Firmy se nejprve dohodly na jeho prodloužení o dva týdny a později o další týden. Nynější odklad má podnikům poskytnout více času na jednání a na zajištění podpory transakce ze strany akcionářů. SABMiller o posunutí termínu požádal příslušný britský úřad, který jeho žádost schválil.

Anheuser-Busch InBev je největším pivovarem na světě. Za převzetí rivala SABMiller, jehož součástí je i Plzeňský Prazdroj, by měl zaplatit více než 100 miliard dolarů (zhruba 2,5 bilionu korun).

Skupina AB InBev vznikla v roce 2008, kdy belgický pivovar InBev převzal za 52 miliard dolarů amerického konkurenta Anheuser-Busch. Ve svém portfoliu má asi 200 značek z celého světa, loni koupila budějovický pivovar Samson.

SABMiller, který se z jihoafrického výrobce piva stal světovou pivovarskou dvojkou, expandoval od 90. let prostřednictvím řady akvizic. Začal převzetím Plzeňského Prazdroje a dalších pivovarů ve střední a východní Evropě.

Zaostřeno na: svrchně kvašeného Mistra lázeňského z Teplic

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.czLabuť

Součástí léčebné kúry mohou vypadat různě. Slatinné zábaly, inhalace minerální vody anebo třeba siřičité koupele. V Lázních Teplice už několik let svým klientům nabízejí i vlastní pivo. Dnes se zaměřím na jejich svrchně kvašený speciál.

Lázeňské pivo se nevaří přímo v Teplicích, dovážejí jej z litoměřického podniku Labuť. Svrchně kvašený speciál Mistr lázeňský a světlý ležák je možné nakoupit jen v teplických Café Restaurant Beethoven a Café Restaurant Sissi, kromě toho jej čepují i v jídelně pro klienty lázní.

Třináctistupňový Mistr lázeňský se po nalití do sklenice prezentuje nijak vysokou pěnou, která poměrně rychle mizí a nedrží dlouho. Speciál má výraznou sladovou vůní, barva nefiltrovaného piva se nejvíce blíží karamelovým bonbónům.

Chuť není nijak extrémní, hořkost - s bylinnými náznaky - sice zaujme, ale zůstávají po ní jen slabé stopy. Mistr lázeňský se proto prezentuje jako pivo dělané pro většinového konzumenta. Jeho pitelnost je velmi dobrá. Pokud už tedy z lázní nechcete vozit domů jen kulaté oplatky, v Teplicích máte možnost.

Pivovar Zubr představuje speciál pro svatomartinské hody

Publikováno:před rokemZdroj:Naše vodaZubr

Svatomartinské pivní speciály se stávají na tuzemském trhu pomalu tradicí. Jedním z jejich výrobců je i přerovský pivovar Zubr, který letos nabídne svým zákazníkům svatomartinský polotmavý speciál 13,5%.

Charakteristickými znaky uvedeného piva je podle ředitele pivovaru Tomáše Pluháčka jantarová barva, příjemná intenzivní hořkost a typická vůně. „Svátek svatého Martina je historicky spojen s ukončením období sklizně a prací na polích, což si žádalo bohatou oslavu před časem adventu a půstu. Neodmyslitelně k němu patří posvícenská husa či kachna, podávaná s knedlíkem a červeným zelím a k tomuto tradičnímu českému jídlu se hořké pivo ideálně hodí,“ zve na ochutnávku speciálu Pluháček.

Svatomartinský polotmavý speciál s obsahem alkoholu 6,0 procent zrál v ležáckých sklepích 60 dní a vyznačuje se harmonickou plnou chutí. Ochutnat ho bude možné již 6. listopadu a čepovat se bude do speciálních sklenic o obsahu 0,4 litru. „Po delší době jsme opět uvařili polotmavé pivo a myslím, že milovníci speciálů si opravdu přijdou na své. Jedná se o výjimečný speciál plné chuti, který se ke svatomartinskému hodování přímo nabízí,“ představuje pivní novinku sládková pivovaru Zubr Nataša Rousková, která vytvořila originální recepturu.

Svatomartinský speciál uvařil pivovar Zubr pro holding PMS, což znamená, že bude k dostání i v restauracích, která nabízí piva ze sesterských pivovarů Holba a Litovel.

SABMiller opět posunul termín pro oficiální nabídku od InBev

Publikováno:před rokemZdroj:Deník.czAutor:ČTKPrazdroj

Pivovarnická společnost SABMiller opět posunula o týden lhůtu, do kdy má konkurent Anheuser-Busch InBev předložit oficiální nabídku na její převzetí. Novým konečným termínem je tak příští středa. Oznámily to dnes firmy, které již 13. října dospěly k rámcové dohodě o fúzi.

Původně měl termín pro závaznou nabídku podle britských pravidel o akvizicích vypršet 14. října. Firmy se nejprve dohodly na jeho prodloužení o dva týdny a později o další týden. Nynější odklad má podnikům poskytnout více času na jednání a na zajištění podpory transakce ze strany akcionářů. SABMiller o posunutí termínu požádal příslušný britský úřad, který jeho žádost schválil.

Anheuser-Busch InBev je největším pivovarem na světě. Za převzetí rivala SABMiller, jehož součástí je i Plzeňský Prazdroj, by měl zaplatit více než 100 miliard dolarů (zhruba 2,5 bilionu Kč).

Skupina AB InBev vznikla v roce 2008, kdy belgický pivovar InBev převzal za 52 miliard dolarů amerického konkurenta Anheuser-Busch. Ve svém portfoliu má asi 200 značek z celého světa, loni koupila budějovický pivovar Samson.

SABMiller, který se z jihoafrického výrobce piva stal světovou pivovarskou dvojkou, expandoval od 90. let prostřednictvím řady akvizic. Začal převzetím Plzeňského Prazdroje a dalších pivovarů ve střední a východní Evropě.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.20.10.2017 16:105.628/5.628