Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Želivský sládek: Marihuanové pivo bratřím nevařím

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.czAutor:Ondřej StratilíkŽeliv

Dělá pivo nejen pro potřeby opatství, ale i každému, kdo do Želiva přijde na návštěvu. Jiří Kratochvíl popisuje, jak se sládkuje v premonstrátském klášteře.

Pivovarů sídlících v klášterech je v Česku hned několik. Ať už jde o břevnovský a strahovský pivovar v Praze, či broumovský v Olivětíně. „Ten želivský je ale jediný skutečně klášterní. Jsem jediný sládek v republice zaměstnaný opatstvím,“ přibližuje želivský unikát sládek Jiří Kratochvíl.

A co konkrétně to pro výrobu piva znamená? „Nepřipadá v úvahu, abych tu vařil třeba marihuanové pivo nebo American Pale Ale (svrchně kvašený speciál s ovocitou až květinovou vůní, pozn. red.), to je už příliš rozverné. Tady se klade důraz na tradiční výrobky,“ vysvětluje Kratochvíl, jehož pracoviště se nachází v románských sklepích. A ještě jeden rozdíl zde existuje: když vymyslí nový typ piva, musí jej – včetně názvu – dopředu konzultovat s opatem.

V historickém objektu želivského kláštera uvaří během roku celkem osm druhů piva. Právě teď zde kvasí světlá dvanáctka plzeňského typu, světlý lehký patnáctistupňový pšeničný ležák a černá pšeničná dvanáctka. „Ta půjde ven začátkem srpna. Poprvé jsem ji zkoušel v masopustní době jako patnáctku a měla úspěch, takže jsem si ji teď zopakoval ještě jednou, ale tentokrát ve dvanáctistupňovém provedení,“ přibližuje Kratochvíl.

„Díky Bohu se mi každá první várka povedla“

Speciály, které připravuje, se často řídí nadcházejícím svátečním obdobím. Během Vánoc ze sklepa míří například silný a těžký osmnáctistupňový doppelbock – historicky se jedná o pivo pro mnichy, kteří se jím „živili“ v postních dnech.

Než loni v únoru nastoupil Jiří Kratochvíl v Želivu, pracoval dvaadvacet let v humpoleckém pivovaru. Zažil ještě doby, kdy patřil do národního podniku Jihočeské pivovary. „Prošel jsem si tam celou výrobou. Začínal jsem u koulení sudů a skončil na varně,“ směje se. Pivovarské vzdělání nemá, mluví o sobě jako o samoukovi. Když se poprvé dostal do želivského kláštera, byl to prý šok. Pracuje se tu úplně jinak, než na co si zvykl. „Všechno je tu volnější,“ tvrdí, „co v normální soukromé firmě trvá dvě hodiny, tak tady zabere několik týdnů. I přesto si myslím, že směřujeme správným směrem,“ doplňuje jedním dechem.

Částečně se to projevuje například při přípravě speciálů a výběru surovin. Podle Kratochvíla musí všechno probíhat velmi pečlivě, aby se výsledný produkt co nejvíc přiblížil původním historickým pivům pocházejícím z Bavorska. „A díky Bohu se mi první várka pokaždé povedla,“ dodává.

Celý koncept zapadá do stovky let dlouhé pivovarnické tradice v želivském klášteře. První písemná zmínka o výrobě piva je z roku 1617, podle dalších údajů se tu však vaří už od 14. století. V roce 1907 pivovar vyhořel a na obnovu se čekalo téměř celé století. „Před dvanácti lety se bratři rozhodli, že se začne vařit znovu. Premonstráti totiž vždycky vařili pivo,“ reaguje Kratochvíl.

V dešenické tvrzi vzniklo za 22 milionů muzeum šumavského piva

Publikováno:před rokemZdroj:Naše vodaAutor:ČTK

Muzeum šumavského pivovarnictví se v pátek otevře v dešenické tvrzi, nejstarším a historicky cenném objektu v obci. Informuje o tom zpravodajství ČTK s tím, že akce přišla na 21,5 milionu korun.

Na Klatovsku zatím nic podobného není, kromě malé expozice v okresním muzeu v Klatovech. Dešenice získaly na budoucí turistické lákadlo 85 procent nákladů stavby z evropského dotačního programu ROP Jihozápad. ČTK to řekla starostka Lenka Sýkorová. Muzeum je spolu s kanalizací největší investicí městyse s více než 700 obyvateli od roku 1989.

Expozice v bývalém pivovaru, který tvrz využíval přes 200 let, nabídne návštěvníkům vedle prohlídky opravených historických prostor také informace o historii a současnosti vaření piva v Dešenicích, na Šumavě a v její blízkosti. Ve tvrzi se vyráběla jedenáctka tmavý Dešenický kozel a pivovar byl za první republiky jedním z největších na Klatovsku. Výroba piva tam skončila v roce 1930.

„Pivovarnictví je prezentováno vývěsními štíty hostinců, sklenicemi, lahvemi, výčepními stolicemi, bednářskými nástroji, minipivovary, fotografiemi ve vitrínách a řadou dalších artefaktů spojených jak s výrobou piva, tak s jeho konzumací,“ řekla starostka. Městys se dohodl na zapůjčení exponátů s Muzeem Královského hvozdu v Nýrsku a Muzeem a pivovarem v Kostelci nad Černými lesy. Expozici navrhl Jan Jirák z Vlastivědného muzea v Klatovech, který je autorem dvou publikací o pivovarech na Domažlicku a Tachovsku.

Do rekonstrukce tvrze, která zachovala původní dispozici, byly zahrnuty také objekty bývalého pivovarského provozu jako šalanda, část sladovny a ležácké sklepy. Při obnově, na niž dohlíželi památkáři, byly odhaleny a zrestaurovány cenné fresky z poloviny 16. století, připomínající majitele dešenického panství Předenické z Předenic.

Muzeum vzniklo nad sklepy tvrze, kde byly kanceláře statku, který budovu využíval do roku 1990. Dešenice už v roce 2012 dokončily opravu poloviny tvrze za 32 milionů korun. S podporou ROP tam vzniklo 15 místností pro spolky, kanceláře, svatby a výstavy, studují tam také senioři. V obci se schází pět hasičských jednotek, myslivci, klub žen a Červený kříž. Opravená už je téměř celá tvrz, zbývá jen dokončit sladovnu.

Tvrz, o níž jsou první zmínky z roku 1272, získal zpět městys v roce 1996. Dlouho ale na opravu neměl peníze.

Studenti sledovali, jak se vaří zlatavý mok v pivovaru Krakonoš

Publikováno:před rokemZdroj:Krkonošský deníkAutor:Jana MudrováKrakonoš

Od začátku do konce sledovaly oči účastníků projektu 4-Europe výrobu piva Krakonoš v trutnovském pivovaru. Na závěr exkurze měli možnost čerstvé pivo také ochutnat.

Studenti a absolventi trutnovského gymnázia, kteří návštěvu ze Španělska, Rakouska a Německa doprovázejí, se na programu aktivně podílejí, a na týden se stanou organizátory, průvodci, překladateli nebo i redaktory či kameramany. Co všechno svým vrstevníkům ukáží? Například harrachovské sklárny a doly, nebo zaniklou obec Sklenářovice. Početná skupina mladých cizinců se včera vydala i za místními včelaři a v dalších dnech se zúčastní různých workshopů, zaměřených na řemeslnou tvorbu.

Jednou z výhod této mezinárodní spolupráce je, že studenti mohou každý rok strávit týden v jednom z měst a poznávat jinou kulturu, životní styl, zvyklosti, ale také navazovat nové vztahy nebo získávat životní zkušenosti.

Hostitelské země se v pořádání projektu střídají. Minulý, rakouský ročník, byl zaměřen na sport, předminulý v Německu pak na ekologii. Letošní program projektu se ponese v duchu názvu Traditions 4-Europe. Z toho vyplývá také programová náplň.

Během týdne účastníci projektu zážitky a poznatky zaznamenávají a zpracovávají. Výstupy projektu budou veřejně prezentovány v sobotu od 16 hodin v aule České lesnické akademie. „Věřím, že v pátek dorazí veřejnost. Je to ideální příležitost poznat, jak naše město vidí tři různé národnosti mladých lidí," uzavírá starosta Trutnova Ivan Adamec.

Slavnosti piva na bývalém Polabanu nabídnou dobroty šesti pivovarů i Schelingera

Publikováno:před rokemZdroj:Nymburský deníkAutor:Miroslav Jilemnický

Premiéru bude mít v sobotu od 13 hodin na starém fotbalovém hřišti Polabanu v ulici Maršála Koněva festiválek dobrého piva 
a muziky s názvem Pivotest 2015.

Na něm organizátoři představí celkem 14 druhů piv ze šesti pivovarů a na pódiu se vystřídají čtyři rockové kapely a jeden písničkář. Pro děti je připraven skákací hrad a na hřišti se pasoucí malá zoo: ovečky a lamy.

Nejvzdálenější minipivovar, který jistě přiláká návštěvníky pěnivého moku, je Hendrych z Vrchlabí. Jinak jde vesměs o malé pivovary 
z okolí, jako například Svatý Ján z Polep u Kolína nebo Malešov u Kutné Hory. Hostitelem slavností je nymburský pivovar se svým Postřižinským pivem.

Hudební hvězdou bude skupina Kranz, která je vynikajícím revivalem písní Jiřího Schelingera. Dále zahrají třeba Roxor, Laik či folkový písničkář Standa Haláček, který vám svým hlasem připomene jiného slavnějšího folkaře hitmakera.

Pivotest bude moderovat známý Pepa Podolák z Rádia Patriot. Hlavní organizátor Jiří Jelínek to vidí následovně: „Chtěli bychom v Nymburce založit tradici těchto slavností. Letos to bude probíhat v areálu u hospůdky, za rok bychom už chtěli slavnosti přenést na plochu hřiště a pojmout to ve velkém. Přijďte si poslechnout dobrou muziku a ochutnat ze sortimentu nabízených piv. Těším se hlavně na pivní speciály, které si člověk normálně nedopřeje."

Kolik stojí pivo ve světových velkoměstech? Připravte se na rozdíly

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.cz

Patříte mezi pivaře a na dovolené v cizích zemích rádi ochutnáte zdejší značky? Pak se připravte na velké rozdíly v cenách. Pivo pořídíte nejlevněji v polském Krakowě a Kyjevě, naopak největší obnos za hořký nápoj zaplatíte v New Yorku či v Ženevě.

Každé pivo je jiné, stejně tak i jeho cena v různých světových městech... Data o cenách piva v barech i supermarketech velkých světových měst shromáždil turistický portál GoEuro. Na základě údajů a určení tzv. Beer Price Indexu vznikl žebříček, který stanovuje průměrnou cenu piva v různých městech.

Průměrná cena piva v barech a supermarketechŽeneva 6,32 dolarů
Hong Kong 6,16 dolarů
New York 5,20 dolarů
Londýn 4,52 dolarů
Moskva 3,98 dolarů
San Francisco 3,97 dolarů
Dublin 3,88 dolarů
Chicago 3,56 dolarů
Toronto 3,27 dolarů
Los Angeles 3,24 dolarů
Berlín 2,58 dolarů
Bangkok 2,11 dolarů
Mexico City 1,96 dolarů
Dillí 1,75 dolarů
Kyjev 1,66 dolarů

Z průzkumu vyplývá, že nejdražším městem pro pivaře je Ženeva, kde si sklenici piva dáte průměrně v přepočtu za 158 korun (v obchodě za 47 korun a v baru za 270 korun). Nejlevnějšími městy jsou naopak Krakow a Kyjev, kde pivo pořídíte v průměru za 42 korun. Nikoho nepřekvapí, že mezi nejdražšími městy se rovněž umístil New York, kde je průměrná cena za třetinku piva 130 korun (225 korun v baru a 36 korun v supermarketu). O kousek níž se umístilo San Francisco, kde za pivo zaplatíte v průměru 99 korun.

V rámci průzkumu byly vybrány 3 největší obchodní řetězce v každém městě, ve kterých bylo vybráno 5 importovaných značek a jedna lokální. Průměrné ceny v barech byly vyvozovány podle cen v hotelových řetězcích Hilton, Best Western a Holiday Inn. Ceny byly vypočteny pro evropskou standardní míru 0,33 l, která odpovídá malému pivu. V případě amerických značek, kde je základní mírou 12 uncí, tedy cca 355 ml, byly ceny přepočteny.

V české dvacítce nejlepších výčepních plzeňského piva je sedm žen

Publikováno:před rokemZdroj:Plzeň.czPrazdroj

Stává se profese výčepní oblíbeným řemeslem českých žen? Rovnou 7 zástupkyň něžného pohlaví se probojovalo do finále soutěže Pilsner Urquell Master Bartender o nejlepší výčepní plzeňského piva v České republice. Počet ženských finalistek se tak oproti předchozím ročníkům výrazně zvýšil a je nejvyšší v desetileté historii soutěže. O titul usiluje také dalších 13 mužů.

Dvacítku nejlepších výčepních v České republice tvoří z jedné třetiny ženy. Ukazují to průběžné výsledky soutěže Pilsner Urquell Master Bartender 2015, kde soutěžící musí prokázat vysokou profesionalitu a zručnost při čepování plzeňského piva, ale také odborné znalosti z jeho výroby a správnou péči o výčepní zařízení. V letošním finále mají ženy největší zastoupení za posledních 10 let, čítá totiž 7 finalistek.

Co české ženy na čepování piva láká? Hlavně práce s lidmi a různorodost zaměstnání. „Baví mě přinášet lidem hezký zážitek. Servíruji hostům plzeň krásně vychlazenou s nadýchanou pěnou a v té nejlepší kondici, vždy s úsměvem a přáním na zdraví,“ vysvětluje vztah k profesi výčepní Tereza Aujeská, jedna ze 7 finálových žen z pražského Lokálu Hamburk. Tam musela nejdřív celý rok nosit pivo hostům na stůl, aby nashromáždila zkušenosti a propracovala se až k jeho čepování.

Marie Holcmannová, další finalistka tentokrát z ostravské Pivnice Srub, načepovala své první pivo už před třinácti lety. A věnuje se tomu dodnes. „Už jako malá holka jsem si hrála na servírku a nejraději jsem svým imaginárním hostům čepovala pivo. Postupem času jsem se v oboru začala vzdělávat, prošla různými provozovnami a sbírala zkušenosti,“ říká. „Mám ráda práci s lidmi, navíc když jsou spokojení. Právě spokojený a vracející se host je pro výčepního největší odměnou, a to mě na mé práci baví,“ doplňuje Holcmannová.

Její soupeřka Kateřina Marková (dříve Gardlová) z jihlavské hospůdky PUOR Dělnický dům se stala dokonce vítězkou jednoho ze čtyř regionálních kol, kde poměřila své síly s dalšími 42 výčepními. Výčepní podle ní není ryze mužská profese a hodí se na ni i ženy. „Myslím si, že muži i ženy jsou si, co se týče čepování piva, naprosto rovni. Vždy záleží na individuální osobnosti a nějakém vztahu k té práci, kterou dělá člověk každý den a musí v ní najít něco uspokojivého,“ zdůrazňuje Marková. „Někdo má rád pečlivou práci s pivem, někoho spíš baví ten každodenní ruch v hospodách a restauracích,“ dodává.

Rekordní počet ženských finalistek lze přisoudit jejich větší odvaze soutěžit ve zdatnosti čepování piva, která se historicky spojuje spíše s mužským prvkem. Soutěž o nejlepšího výčepního Pilsner Urquell Master Bartender se mimo jiné snaží prokázat, že nezáleží na tom, zda pivo čepuje muž nebo žena, ale jaký má soutěžící k čepování piva vztah, jakými disponuje v oboru znalostmi a jak správně používá techniku. „Naše soutěž není jen o tom, jak správně pivo načepovat, ale nutné je i vědět, jak ho správně nabídnout. To znamená dobře naservírovat a prohodit milé slovo s hostem, tak, aby se do restaurace rád vracel,“ komentuje trend starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka. „Host by si měl v nejlepším případě z dobré hospody nebo restaurace odnést i nějaké nové poznatky. Takže soutěž prověřuje i teoretické znalosti týkající se historie piva, pivovaru, jeho výroby a péče o něj. A dle mých dosavadních zkušeností jsou tady ženy zpravidla lépe připraveny,“ dodává. Podle Berky platí, že se zvyšuje nejen počet šikovných ženských výčepních, ale i celková úroveň všech soutěžících a tedy i celá tato gastronomická kategorie v České republice.

Výstava ŽÍT PIVO na brněnském Špilberku

Publikováno:před rokemZdroj:Muzeum města BrnaAutor:Michael Kalábek

Pivo letos láká na hlavní výstavu na hradě Špilberku v Brně. Výstava s názvem „Žít Pivo“ zkoumá historii piva od pravěku až po současnost i pivní kulturu v oblasti moravské metropole od jejích úplných prvopočátků. Expozice objasňuje různé způsoby výroby piva, ať už v malých středověkých měšťanských pivovarech, anebo v těch velkých, které vznikly v čase průmyslové revoluce. Výstava Žít pivo vzpomíná na legendární brněnské hostince, posedět si také můžete v maketě typické hospody čtvrté cenové kategorie, kde se čas zastavil v sedmdesátých letech. Pivo můžete i ochutnat – v hradním bistru se čepuje desítka uvařená pouze pro výstavu „Žít pivo“.

Pivo často pobízí řešit otázky smyslu života, ale mnoho otázek se váže i k němu samotnému. Kde se vzalo a kdy se k nám pivo dostalo? Jak se pivo vařilo během středověku? Výstava Žít pivo postihuje jeho tisíciletou cestu. Starověké pivo Egypťanů nebo Babyloňanů má k tomu našemu dnešnímu daleko, podobně jako piva starých Římanů, Keltů, Germánů i Slovanů. Už za jejich éry ale pivo bylo oblíbeným a hojně konzumovaným nápojem a lidé nepochybovali o jeho blahodárných účincích na zdraví. Část výstavy patří i středověku. Tehdy došlo k rozmachu piva – zdokonalilo se jeho vaření a také v každém větším městě bylo několik pivovarů. Když třeba Brno bylo povýšeno na město, nechyběla zmínka o právu pivo vařit.

Výstava Žít pivo ale zachycuje i dobu novověku i minulost relativně blízkou. Doba průmyslové revoluce byla pro pivo klíčová: proměnily se technologie a ustálily se receptury. V Brně byl průkopníkem v moderní výrobě piva takzvaný „geniální sládek“ František Ondřej Poupě. I jemu je věnována část expozice. 19. století pak přineslo skleněné lahve, podtácky i etikety. Tuto dobu krásně vystihuje místnost zařízená jako hospoda z dob rakousko-uherského mocnářství. Na dřevěném stole leží Národní listy s obrozeneckým fejetonem a karty, zrak poutá nádherná stará pípa z kovu a dřeva. Úplným protikladem je pak ukázka hospody jako z čtvrté cenové kategorie z éry socialismu. Na plastovém ubruse je přilepený jídelní lístek s gulášem za pět korun, skleněný popelník s nedopalky, držák na nezabalená párátka a Rudé právo.

Díky širokému časovému rozpětí jsou i exponáty hodně pestré. Návštěvníci uvidí archeologické nálezy, třeba takzvané brněnské poháry, tedy nádoby z 15. století, které sloužily k pití piva. Vedle nich jsou vystaveny ale i věci mladší – historické pivní sklo a podtácky – i kuriózní, hlavně stížnosti Brňanů na kvalitu piva, pijácké písně nebo letáky abstinenčního spolku. Působivé jsou především dobové fotografie ze starých brněnských hostinců i pivovarů. Ty leckdy stály na místech, kde bychom dnes jejich přítomnost vůbec netušili. To platí i pro nejstarší hostinec U Modrého lva z 13. století. Jeho budovu blízko Mendlova náměstí strhli až roku 1934.

Na výstavě mohou lidé zapojit takřka všechny smysly – kromě koukání se zaposlouchají do hudby z dobových hospod, k osahání jsou i zrna sladovnického ječmenu. Pohyblivé jsou některé výstavní panely, ale hlavně přenosky s lahvemi. Na nich lidé najdou spoustu zajímavostí, třeba kolik piva pili otroci při stavbě pyramid nebo kolik mniši a jeptišky ve středověkých klášterech.

Výstavu Žít pivo mohou lidé zhlédnout každý den po celý týden, od 10 ho 18 hodin až do konce tohoto roku. Výstavu najdou v jižním křídle ve druhém patře hradu Špilberk. Plné vstupné vyjde na 90 Kč, snížené na 50 Kč. Pozor, vstupenku do výstavy lze koupit nejpozději půlhodinu před koncem otevírací doby. Pro plnoleté návštěvníky výstavy připravili kurátoři i zlatavý bonus. Výměnou za pivní žeton získají v Bistru Babinský na Špilberku za symbolickou desetikorunu půl litru piva Špilberk 10 z Parního pivovaru Hauskrecht, speciálně uvařeného k výstavě Žít pivo. Tím se uspokojí i čich a chuť. Touze po studeném škopku se na výstavě člověk ubrání těžko.

Nepomuk má opět Zelenohorské pivo, ač pivovar skončil v roce 1936

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Ladislav Vaindl

Navázat na tradici vaření piva na Zelené hoře u Nepomuku se nyní snaží skupina nadšenců. V sobotu na nepomucké pivní slavnosti přivezli Zelenohorské pivo. Zájemců o ochutnání bylo dost. Neobvyklost moku je v tom, že vaření piva na Zelené hoře ukončila hospodářská krize už v roce 1936.

Jakou chuť má Zelenohorské pivo? Návštěvníci nepomuckých pivních slavností to vědí od víkendu. Richard Chodora, který se podílel na znovuobnovení piva, naznačuje, že s jeho výrobou to není až tak jednoduché.

„Chtěli jsme si začít vařit vlastní pivo, ale pivovar nemáme. Necháváme si ho proto vyrobit. Před několika lety jsme začali s železnorudským pivovarem, letos jsme udělali změnu a pivo nám dělá pivovar v Čižicích,“ vysvětlil Richard Chodora ze serveru pivni.info, který se o znovuobnovení tradice také zasadil.

Podle něho mok na starý pivovar navazuje pouze názvem, nikoliv recepturou

„Ta je odlišná. Jde o klasický ležák, ve kterém je ale trochu více karamelového sladu, než bývá pro světlá piva obvyklé. Proto je i chuť trochu posunuta k polotmavému,“ říká Chodora.

Zelenohorské pivo není jediným nápojem, který je v současnosti spojený s Nepomuckem. Napít se zájemci mohou také pšeničného piva, které nese přímo název Nepomuk. To vzniká v bavorském pivovaru Bucher Bräu v Grafenau.

Zelenohorský pivovar byl součástí statku, který se nacházel pod místním zámkem a patřil knížeti Auerspergovi. Výrobce zlatavého moku se nacházel i přímo v Nepomuku. Jmenoval se Turkův a sídlil na místě, kde se dnes nachází Švejkův restaurant.

V současné době je běžné, že si různá sdružení nebo provozovatelé restaurací nechávají vařit piva v jiných pivovarech. To je třeba případ plaského Metternicha nebo piva Trpaslík, které si nechává vařit plzeňská restaurace U Trpaslíka.

Pivní slavnosti se v Nepomuku konaly už po třiadvacáté. Účastnily se jich pivovary z celé České republiky i z Německa.

Malé pivovary objevují sklo. Bez lahví by nestíhaly uspokojit zájem

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.czAutor:Miroslav Petr

Prodej v lahvích byl dosud doménou průmyslových pivovarů. Investice do stáčecí linky se ale začala vyplácet i menším výrobcům

Pivovar Tambor ze Dvora Králové si pořídil unikátní technologii na stáčení piva do lahví. Je to takový „mercedes“ mezi stáčecími linkami. Seřadí, vyčistí, naplní a opatří etiketou tři tisíce lahví za hodinu. Včetně těch použitých, vratných.

Na poměry velkých průmyslových pivovarů nic neobvyklého. Ojedinělé je, že Tambor je ročním výstavem přes sedm tisíc hektolitrů v kategorii minipivovarů a pro ně je stáčení piva do lahví zatím spíš jen nákladnou a okrajovou záležitostí.

Nejmenším producentům piva v Česku se zkrátka daří. Počet minipivovarů strmě roste, aktuálně už ke třem stům, a rozšiřují i dosud nepříliš využívané prodejní cesty. Už to není jen o točeném pivu ve vlastní restauraci – některé malé pivovary kromě sudů do spřátelených hospod prodávají i lahvové do klasických obchodů. I když největším obchodním řetězcům se minipivovary, až na výjimky v některých regionech, vyhýbají.

Stáčecí linka Tamboru přišla – včetně souvisejícího rozšíření kapacity spilky a ležáckého sklepa – na 22 milionů korun. Tambor není typický minipivovar, nemá vlastní restauraci, jde spíš o malý pivovar, který při vzniku před šesti lety prodával jen „kolem komína“, ale postupně rozšířil odbyt do většího okolí, i Prahy, Brna nebo Olomouce.

Kromě 40 hospod kupují Tambor i desítky obchodů. Původní produkce 1350 hektolitrů za rok se vyšplhala na dnešních více než sedm tisíc, kapacitu nyní rozšířili na 15 tisíc hektolitrů a to nemusí být konec. Pro srovnání – lídr českého pivovarnického trhu Plzeňský Prazdroj uvaří za rok 7,7 milionu hektolitrů.

„Neměli jsme od počátku žádný prodejní cíl. Říkal jsem, že porosteme podle zájmu zákazníků. A ten je dnes enormní,“ říká majitel Tamboru Nasik Kiriakovský.

Bez linky už to nejde
Podobným způsobem si vede i před šesti lety vybudovaný Pivovar Chotěboř, který už ale roční produkcí 22 tisíc hektolitrů patří spíš do kategorie nejmenších průmyslových pivovarů. Stáčecí linka – včetně mytí vratných lahví – je nutností. Ani on nemá vlastní restauraci a prodává do hospod a obchodů v regionu.

Stáčecí linku na skleněné lahve (i když ne ty vratné) používá dva roky také sokolovský minipivovar Permon. A chystají se další.

Třeba Antoš II ze Slaného na Kladensku. První pivovar Antoš v renesančním takzvaném modletickém domě už kapacitou nestačí zájmu pivařů a majitelé vybudovali ve městě druhý. Otevřen má být ještě nyní v létě a vybavený je stáčecí linkou na lahve.

„Linka zatím není určena i pro mytí a plnění vratných zálohovaných lahví, ale o této možnosti do budoucna uvažujeme,“ reaguje spolumajitel slánského Antoše Josef Paulík.

Na celém českém trhu vládnou co do srovnání prodeje piva lahve. Léta se největší množství nápoje prodávalo v hospodách, ale od roku 2010 převládá prodej baleného piva v obchodech (kromě lahvového také v PET lahvích nebo plechovkách). Loni už činil podíl 41 ku 59 ve prospěch obchodů. Především zásluhou řetězců.

Nabízejí záplavu piv od velkých i menších průmyslových pivovarů, ale zřejmě až na výjimky ještě nějaký čas nebudou odbytištěm pro produkci minipivovarů (těch s výstavem do deseti tisíc hektolitrů ročně). Pivovary, které si zakládají na svých unikátních produktech (a tomu také odpovídající ceně), nejsou ochotny přistoupit na cenový diktát řetězců a nabízet svá piva vedle nejlacinějších a často dovezených výrobků.

„Skladba lidí, kteří nakupují v řetězcích, je jiná než těch, kteří vyhledávají piva z minipivovarů,“ říká třeba plzeňský sládek, stavitel pivovarů a také dovozce stáčecích linek pro minipivovary Josef Krýsl.

„Věřím, že za pár let přijde doba, kdy i obchodní řetězce budou ochotny za oboustranně výhodných podmínek nabízet regionální produkty včetně piva od místních minipivovarů. Znám takovou situaci třeba z Anglie,“ komentuje situaci viceprezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Kočka.

Na Březňák opět dohlíží žena. Nová sládková se těší na speciály

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Jan HorákVelké Březno

Podruhé za více než 260 let existence pivovaru ve Velkém Březně v něm bude mít na starost výrobu piva žena. Novou sládkovou se stala Jiřina Poláková, která vystřídala ve funkci Michala Rouče. Ten zůstává vrchním sládkem a především ředitelem pivovaru.

Poláková po čase symbolicky naváže na Janu Rostovou, která funkci sládkové ve Velkém Březně zastávala 14 let až do roku 2006 a byla vůbec první ženou na této pozici v zemi.

„Jsem rád, že po Janě Rostové přebere tuto funkci právě Jiřina Poláková a pivovar Velké Březno se tak může pochlubit již druhou sládkovou v řadě,“ uvedl ředitel pivovaru Michal Rouč. Novou sládkovou si podle svých slov vybral pro její vynikající práci, výsledky a týmového ducha.

Poláková působí ve velkobřezenském pivovaru pět let, jako specialistka zabezpečování jakosti byla klíčovým člověkem pro manažera kvality a tuto pozici později obsadila sama.

„Je pro mě velmi důležité, že se můžu spolehnout na tým zkušených lidí, kteří pracují ve výrobě i v laboratoři. Chci jim být nápomocná v tom, aby naše pivo bylo jedno z nejlepších,“ uvedla ke svému jmenování sládkovou.

První speciál ochutnají v září návštěvníci pivovaru
Poláková vystudovala kvasnou chemii a bioinženýrství na Vysoké škole chemicko-technologické, po škole zamířila do děčínského pivovaru, jenž však zastihla těsně před zavřením. Na patnáct let pak zběhla do farmacie, odkud se ale vrátila k pivu a zakotvila ve Velkém Březně.

„Těším se, že pro naše zákazníky budu moci připravit i některé pivní speciály. Doufám, že k tomu budeme mít příležitost a budou našim zákazníkům chutnat,“ přiblížila své plány v nové funkci Poláková.

Příprava speciálu nebude pro novou sládkovou ničím novým, své zkušenosti už s ní má.

„Podílela se na sestavení technologického postupu Jantarového speciálu a letos na speciálu Märzen, který jste mohli ochutnat na Pivovarských slavnostech Březňák v Ústí nad Labem,“ podotkla Jana Pikardová, mluvčí skupiny Heineken, pod kterou pivovar ve Velkém Březně patří.

První speciál chystá Poláková už na 19. září, kdy se v pivovaru koná den otevřených dveří.

Březňák se v Česku stává tahounem Heinekenu

Poláková obsadila pozici sládkové v době, kdy se pivovar ve Velkém Březně stává hlavním tahounem skupiny Heineken v České republice. Značku svého piva Březňák v minulých měsících podpořil Heineken mohutnou reklamní kampaní. Skupina současně významně investuje i do pivovaru, za poslední tři roky to bylo 142 milionů korun.

„Naší ambicí je dostat sudový Březňák do celé republiky, a tím kapacitu pivovaru Velké Březno využít co nejlépe,“ uvedla mluvčí.

Mezi stálé produkty značky Březňák patří světlé výčepní (desítka), světlý ležák (dvanáctka), nefiltrovaná dvanáctka a čtrnáctka.

„Všechna piva jsou pro nás klíčová. Nicméně určitým specifikem je pro nás pivo Březňák 14°, které je k dostání ve vybraných restauracích a hospodách po celé zemi,“ uzavřela mluvčí Pikardová.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.22.06.2017 22:455.125/5.125