Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Že jsou na mě Teplice hrdé? To potěší, říká sládková Monopolu

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.czAutor:Ondřej StratilíkMonopol

Květnové otevření podniku Monopol aspiruje na pivovarnickou událost roku. Díky citlivé rekonstrukci bývalého secesního tanečního sálu i preciznosti sládkové Martiny Valterové.

Čeho se takhle před polednem napít? Martina Valterová doporučuje pšeničnou jedenáctku. A ví proč. Speciál udělala velmi lehký a osvěžující, do horkých prázdninových dnů ideální volba. Zkrátka se jí povedl. Což se dá říct o všech pivech, která od letošního května vaří v teplickém pivovaru Monopol.

„Praxe a nebát se vzít si do ruky kartáč a holínky,“ odpovídá Valterová s třetinkou zakalené pšeničné jedenáctky v ruce na dotaz, co považuje při výrobě za nejdůležitější. „Kvalitní pivo dělá čistota a čas věnovaný sanitacím. Když se to odbývá, začne to být znát během několika měsíců i na pivu. Některé pivovary si neuvědomují, že mikrobiální kontaminace je časovaná bomba,“ krčí rameny.

Při té příležitosti si vzpomene na brigády před rokem 1989. Už jako čtrnáctiletá chodila vypomáhat do tehdejších národních podniků a s lampičkou kontrolovala sudy. Někdy to prý byla „skutečně síla“, když objevila, jak jsou jejich stěny pokryté velkou vrstvou šlemu. V roce 1987 jako absolventka potravinářských studií v Plzni a legendární pražské střední školy na Podskalské nastoupila do Zlatopramenu v Krásném Březně, který tehdy spadal pod Národní podnik Louny.

Začínala ve sklepě a prošla si celou výrobou. Dodnes jí kvůli alergii dělá největší potíže práce se sladem. Ve Zlatopramenu vydržela téměř čtvrtstoletí, v roce 2010 pak začala pracovat jako podsládková v ústeckém minipivovaru Na Rychtě. Odtamtud po čtyřech letech odešla. „Změna je krásná a chtěla jsem jít jiným směrem. Majitelé Monopolu se dozvěděli, že jsem skončila na Rychtě, a oslovili mě,“ popisuje, jak se přesunula z Ústí nad Labem.

Lidé už chtějí kvalitu
Když se Jiří a Gabriela Schönbauerovi rozhodli pro otevření nové restaurace s minipivovarem na teplické Masarykově třídě, měli prý jasno, že budou chtít vařit i svrchně kvašený ale (čtěte „ejl“). Navštívili desítky podniků v Čechách i na Moravě, Martina Valterová zase jezdila ale degustovat do Prahy.

První várky testovala doma na sporáku. „Udělala jsem ho tak, aby chutnalo mně a paní majitelce,“ přibližuje, jak se zrodil Monopol Ale 14 %, zřejmě největší překvapení v jejím sortimentu. I když půllitr stojí 45 korun, je o něj obrovský zájem.

„Devadesát procent lidí tady v Teplicích nevědělo, co je to ale, a teď ho pijí po půllitrech a neřeší, že je dražší. To je úspěch,“ zní spokojený hlas Valterové. „Jeden místní hudebník mi řekl, že jsou na mě Teplice hrdé, to mě potěšilo, takové věci totiž nevnímám,“ směje se Valterová.

Pilsner Urquell Master Bartender – poznáte, co se pod tímto názvem skrývá?

Publikováno:před rokemZdroj:Webmagazín.czAutor:Stanislav PolaufPrazdroj

Napovězme, že půjde o čepování piva a o ty, kteří stojí za výčepními pulty. Možná si řeknete, že toto téma nepatří na stránky vážného magazínu. Ale položte si otázku: Je to umění nebo ne? Poznáte dobře natočený pěnivý mok a kvalitního hostinského? Možná se shodneme v tom, že nejde-li o umění, jde v každém případě o mistrovství, které lze získat jen dlouholetou praxí, mít k němu talent a dát do něho kus svého srdce.
V Plzni ve velkém secesním sále Měšťanské besedy se ve čtvrtek 6. srpna konal již 10. ročník Pilsner Urquell Master Bartender, soutěže, do níž se přihlásilo celkem 170 soutěžících, z toho 33 žen. Ze 4 regionálních kol soutěže, kde soutěžící obhajovali svůj výčepní um před odbornou porotou, vzešlo 20 finalistů. A podle hesla SLÁDEK PIVO VAŘÍ, ALE VÝČEPNÍ HO DĚLÁ rozhodla porota o vítězích. Navíc pak byli vyhlášeni vítězové stejné soutěže, konané ve Slovenské republice.

Soutěžní klání o nejlepšího výčepního plzeňského piva v České republice skončilo slavnostním oceněním toho nejšikovnějšího – Lukáše Vitáska z pražské Restaurace na Hradčanské. Ve finále se utkal s dalšími 12 muži a 7 ženami. Všichni museli v průběhu celé soutěže prokázat teoretické znalosti o plzeňském ležáku Pilsner Urquell, jeho unikátní varní receptuře i bohaté historii. Nejdůležitějším kritériem hodnocení odborné poroty byla však technika čepování plzeňského originálu a styl, jakým ho finalisté servírovali svým hostům na stůl a jak poutavě o něm dokázali mluvit.

Letošní vítěz se stal jubilejním desátým nositelem národního titulu Pilsner Urquell Master Bartender. Cílem soutěže přitom není pouze ocenit ty nejlepší zástupce tradiční české profese, ale také šlechtit českou hospodskou kulturu. „Touto náročnou soutěží se snažíme už desátým rokem přispívat k zachování vysoké kvality plzeňského piva v našich hospodách. A to jde ruku v ruce s posílením výjimečné české pivní kultury,“ vysvětlil Václav Berka, starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje. „Stejně jako je Pilsner Urquell vzorem pro celou kategorii piv, jsou všichni dnešní finalisté vzorem pro každého, kdo se za pípou stará o pivo. Snažíme se vychovávat výčepní tak, aby k péči o plzeňské pivo přistupovali vždy s úctou a pečlivostí, což se projeví na jeho chuti, kvalitě, ale také na zážitku každého hosta, který si svůj originál přichází do hospody vychutnat,“ doplnil Berka.

Překvapením letošního ročníku byla velká část žen v soutěži. „Z tak vysokého zastoupení žen jsme nadšení,“ říká Václav Berka, starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje a předseda poroty. Dodává, že „Soutěž Pilsner Urquell Master Bartender se mimo jiné snaží prokázat, že nezáleží na tom, zda pivo čepuje muž nebo žena, ale jaký má soutěžící k čepování piva vztah, jakými disponuje v oboru znalostmi a jak správně používá techniku.“ Jedna z žen Martina Navrátilová z plzeňského Lokálu Pod Divadlem se také dokázala v tvrdé mužské konkurenci probojovat na druhé místo. Třetí pozici si svým výkonem zajistil Jan Bejšovec z pražské pivnice Konvikt.

Součástí programu finálového večera bylo také udělení titulu Čestného znalce piva Pilsner Urquell. Získal ho známý český herec, divadelník a loutkař Petr Forman. Ten převzal od sládka Václava Berky unikátní degustační sklenici Moser s číslem 2015 vyrobenou speciálně pro tuto příležitost. Ocenění čestného znalce plzeňského piva alias Honorary Connoisseur uděluje Plzeňský Prazdroj osobnostem, které dlouhodobě a nezávisle šíří věhlas originálního plzeňského ležáku doma i ve světě. Čestným znalcem je už například Formanův otec – režisér Miloš Forman, režisér a scénárista Zdeněk Svěrák, zpěvák Karel Gott nebo hokejista Martin Straka.

Dobronický pán byl naštvaný na sládka, že prý šidí pivo

Publikováno:před rokemZdroj:Novinky.czAutor:Vratislav Konečný

Od restauračky na břehu před očima mizející Lužnice je soukromá zřícenina Dobronice vzdálena tak tři sta metrů piv. V tomhle vedru je každé těla posunutí, a víc než polovina vzdálenosti představuje stoupání, doprovázena vidinou moku, který jsem právě opustil. Je i motivací pro cestu zpáteční.

Soukromá ruina hradu Dobronice patří majiteli Panství Bechyně. Ve městě Bechyně mu patří zámek, kromě jiného, jiný hrad v okolí asi nebyl volný, takže zahrnul Dobronice do svého majetku. Ony by asi jinak pozvolna spadly, takže mu patří dík.

Moc toho tu neuvidíte, hlavním tahákem je okrouhlá věž, z níž je krásný rozhled do lužnického údolí, na splav, skoro vyschlý, na kostelíček v zšedlé unavené zeleni.

Věž sloužila jako ukryt v době napadení, bylo to poslední útočiště hradní posádky. V mírových dobách tu byly schovány zásoby, nějaká zbroj, přízemí sloužilo jako vězení.

Hrad vznikl patrně na počátku 14. století. Nejdřív patřil málo významnému vladykovi, tvrz byla podstatně menší, v roce 1455 už je v majetku Rožmberků. Ne nadlouho. Jen 4 roky, Oldřich z Rožmberka přistavěl západní křídlo. Do roku 1528 tu vládli páni ze Rzavého.

Pivohádky
Žádné mimořádné události Dobrobice nepamatují, jen snad větší tahanice hradního pána Hozlauera z Hozlau se sládkem Blažkem z pivovaru, který stál v hospodářské části proti hradu.

Vařilo se v něm dvojí pivo, o obojím, řídkém i bílém, tvrdil šlechtic, že jsou to patoky šizené. Kdo to vyhrál, nevím, podhradní pivo v hospodě ale chutná velmi dobře, nešizeně. Plně a studeně.

Jezuitská rezidence
Páni ze Rzavého Dobronice v počátku 16. století goticky přestavěli, což docela vyhovovalo jezuitům, jimž přešel hrad do majetku.

Zřídili zde letní rezidenci, měli tu klid. Když dostavěli v nedalekých Opařanech rezidenci, stáhli se z hradu nadobro. Zrušením řádu v roce 1773 Dobronice přicházejí o majitele a pozvolna začínají chátrat, v roce 1790 je začínají rozebírat.

Dobronice s opařanským panstvím zakoupila v roce 1825 kněžna Quidobaldina Paarová, ta asi o Dobronicích neměla ani páru, neb si vesele chátraly dál. Teprve v letech 1882-1885 nechala zříceninu zajistit, hrad přešel po roce 1948 na MNV Dobronice.

Hrad je otevřen celoročně.

Podle pověsti by tu měla být tajná chodba do Bechyně, ale kdo by kutal sluj šest kilometrů dlouhou a hlavně proč, nemá logiku.

Z vojenského hlediska překvapuje minimální pasivní obrana, hrad by se v případě napadení asi moc dlouho nebránil.

Tolik o Dobronicích, hradu nad příjemnou hospodou u jezu nyní vyschlé Lužnice. Hezký pohled na hradní ostroh je z mostu přes Lužnici, vedoucího do kempu.

Pivobraní chladilo rozpálený amfiteátr. Lidé ochutnávali z dvoutinek

Publikováno:před rokemZdroj:Břeclavský deníkAutor:Lukáš Ivánek

Do města pod Pálavou se v sobotu sjely davy lidí. Přilákalo je Mikulovské Pivobraní se sérií hudebních koncertů.

Počasí je pekelné, ale jinak lze mikulovský amfiteátr považovat za pivařský ráj. Přehnané? Možná, přesto ženy za pípou připomínají anděly, kteří napěněnými sklenicemi spasí houfy žíznivých návštěvníků.

Na pátý ročník Mikulovského Pivobraní si jich nachází cestu několik tisíc. „Už jsme ochutnaly celkem dost druhů, za označení pivařky se nezlobíme," říkají Zuzana Řehůřková a Markéta Štégnerová z Blanska.

Na festival, kde lidé tentokrát ochutnávají zhruba osmdesát druhů piv z jednadvaceti pivovarů, jsou poprvé. Rozbalily stan, smějí se a v okamžiku zvážní. „Trochu nás zklamalo, že když jsme přijely už dopoledne, jak jsme ostatně měly, byl problém se vstupenkami. Pro ty, kdo nepřijeli se stanem, se totiž otvíralo až ve dvanáct. Chvíli trvalo, než se to vyřešilo," vypráví Řehůřková.

Nakonec se přece jen dostaly, kam chtěly a roztrpčení je přešlo po ochutnávkách. Využívají k nim speciální krýgl o objemu dvou deci. „Takhle zkusíme možná i deset druhů," shodují se ženy.

Desítku i třináctku
Slunce praží. Chvílemi až neskutečně. Někteří mají mokrá čela, další se neváhají osvěžit v nafukovacích bazénech, které vodou napouští dobrovolní hasiči. S přibývajícími hodinami proudí k amfiteátru víc a víc lidí.

Očima těkají po stáncích s pivem či klobáskami, byť přiblížení ke grilu je… Ať si každý dosadí sám. Nabídka pití i jídla je značná, výdrž mnohých ale omezená. Ostatně žhnoucí paprsky také dělají své.

„Desítku, prosím."

„Mně třináctku do dvoutinky."

„Nezkusíme černé?"

Zatímco někteří ochutnávají a hodnotí, další se baví pod pódiem. Ukulele Trablemakers mnohé navnadí, kapela Citron už tvořící se kotel rozproudí. A to se pomalu připravují Gate Crasher či slovenští Desmod a No Name. „Jsem zvyklá spíše na folklorní akce jako vinobraní nebo zarážání hory, ale pivobraní je příjemná změna. Pivo už k Mikulovu patří, jsem ráda, že můžeme konkurovat Čecháčkům," líčí s úsměvem Lenka Pecová z Novosedel.

Kromě lidí z Břeclavska potkává návštěvníky také z dalších jihomoravských okresů, stejně jako z jižních či západních Čech. „Jsou spokojení, vypadají velmi přátelsky," hodnotí dívka.

A když skončí s pózováním před objektivem, odpoví na poslední otázku: „Ochutnám tak dvacet vzorků."

Kolik, prosím?

„Dvacet."

Pak se usměje. „No co, jsem dcera vinařova."

Tak na zdraví.

Pivo Tour de Příbor 2015 – pivní pochod Karla Svobody

Publikováno:před rokemZdroj:blog.iDNES.czAutor:Jiří Laser Ručka

V sobotu 22. srpna se bude konat v rodišti Sigmunda Freuda, v Příboře, již 5. ročník pivního pochodu Karla Svobody.

Úkolem pivního pochodu je navštívit minimálně 10 ze 14 vybraných příborských letních zahrádek a na nich si dát minimálně jedno malé pivo. Tyto zahrádky pak každý účastník pochodu oznámkuje jako ve škole od jedničky do pětky. Hodnotí se kvalita piva, vstřícnost a rychlost obsluhy a taktéž prostředí letní zahrádky.

Prezentace se uskuteční v pivnici Letka od 12:30 do 15:30, kde bude každý soutěžící vybaven mapou, seznamem hospod a účastnickou plackou. Vstupné je dobrovolné. Cíl pochodu je stanoven na 20:00. Do tohoto času by měl každý soutěžící dojít nebo se doplazit do Restaurace Mexico , kde bude závěrečný Jam Session. Při něm budou vylosování ze všech, kteří pochod zdárně dokončili, šťastlivci, kteří obdrží nějakou tekutou nebo masitou cenu, kteréžto do tomboly věnují zahrádky, kde se bude pochod konat.

Závěr večera pak bude patřit domácí rockové bandě VAR, která svými libými, romantickými tóny navodí tu správnou pivně-rockovou atmosféru. Na toto zakončení jsou zváni i nesoutěžící, tj. rodiče, prarodiče, děti, kamarádi a taky fanklub soutěžících pivařů.

Pochod a závěrečná hudební veselice se koná za každého počasí!

Výčepní z Plzně získala stříbro v soutěži Master Bartender

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czPrazdroj

Nejlepší výčepní z celé České republiky změřili síly v soutěži Master Bartender, kterou pořádá pivovar Plzeňský Prazdroj. Vítězem jubilejního 10. ročníku se stal Lukáš Vitásek z pražské Restaurace Na Hradčanské. Stříbrnou medaili získala Martina Navrátilová z plzeňského Lokálu Pod Divadlem.

Slavnostní vyhlášení výsledků soutěže se uskutečnilo ve čtvrtek večer ve Velkém sále Měšťanské besedy v Plzni.

„Pivo čepuji pátým rokem a popravdě mě k tomu přivedla má bývalá paní učitelka na střední škole. Když nám tehdy vysvětlovala výrobu piva, přišlo mi to zajímavé a začal jsem se o pivovarnictví zajímat více,“ řekl vítěz soutěže Lukáš Vitásek.

Stříbrnou medaili si z klání odnesla „domácí“ Martina Navrátilová z plzeňského Lokálu Pod Divadlem, třetí skončil Jan Bejšovec z pražského Konviktu.

Do soutěže se přihlásilo celkem 170 výčepních z celé ČR. Zajímavostí je, že do finálové dvacítky se probojovalo sedm žen, to je nejvíc v historii soutěže. Plzeňský kraj měl v boji o medaile čtyři zástupce.

„Touto náročnou soutěží se snažíme už desátým rokem přispívat k zachování vysoké kvality plzeňského piva v našich hospodách,“ vysvětlil Václav Berka, starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje.

Součástí slavnostního vyhlášení vítěze soutěže bylo také udělení titulu Čestného znalce piva Pilsner Urquell. Titul převzal od Václava Berky známý český herec, divadelník a loutkař Petr Forman.

I velké pivovary mohou vařit dobrá piva, připouští Stanislav Bernard

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.czAutor:Miroslav PetrBernard

V červenci uplynulo 20 let od doby, kdy začalo platit odstupňované zdanění pivovarů, které snižuje spotřební daň úměrně tomu, jaká je jejich roční produkce. Dnes z toho těží všech skoro 300 minipivovarů a řada těch menších průmyslových.

Autor myšlenky Stanislav Bernard už mezi ně nepatří, humpolecký pivovar oproti trendu celého trhu roste a nedávno překročil limit 200 tisíc hektolitrů, do nějž lze nižší daň platit.

LN: Před 20 lety jste byl pivovarnický zelenáč, přesto jste prosadil zásadní rozpočtovou věc. Jak se to podařilo? Přijel jste do Prahy, zaklepal na dveře sněmovny a řekl: „Dobrý den, já jsem nějaký Stanislav Bernard a navrhuji, aby stát zavedl pro malé pivovary nižší daň?“
Skoro tak nějak. Ale vážně. Právě proto, že jsem žádné zkušenosti neměl, jsem si dopředu neřekl, že to nejde. Největší omezení si dáváme sami sobě ve vlastní hlavě. Když si dopředu sami řekneme, že se něco nemůže povést, tak se to pak skutečně nepovede.

LN: Asi jste do toho nešel sám.
Samozřejmě že ne. To bych neměl vůbec žádnou šanci. Založil jsem nejprve Český svaz malých nezávislých pivovarů a jako jeho představitel jsem s politiky, úřady a ministerstvy jednal. Kromě ministra financí Ivana Kočárníka jsem ale všude narazil. Ten jediný řekl, že by si to dovedl představit. Pak se ale na něj všichni vrhli, a proto nám nepomohl ani on. Nezbylo nám než se obrátit na parlament, kde se mi díky kamarádovi pár poslanců podařilo přesvědčit, že diferencovaná spotřební daň má smysl.

LN: Na pivním trhu zažíváme větší pestrost, rapidně přibývá minipivovarů, přesto spotřeba spíš klesá. Bude v Česku ještě někdy ukazovat statistika 160 vypitých litrů piva na hlavu?
Nikdo nemůže vědět dopředu, kterým směrem se bude trh ubírat. Můj odhad je, že dál neporoste, spíš bude mírně klesat. Spotřebu kolem 160 litrů na hlavu je třeba vnímat v historických souvislostech. Komunisti měli pivo jako levný nápoj pro lidi, což vedlo k tomu, že pivovary prakticky vůbec neinvestovaly do rozvoje. Tím byla vykoupená extrémně nízká cena piva.

Od devadesátých let však spotřeba pomalu klesá, zejména pak od ekonomické krize v roce 2008 a zvýšení spotřební daně o dva roky později, které mělo být dočasné, je však trvalé. Často dostávám otázku, zda nám rostoucí počet minipivovarů neškodí, jestli nám už nekonkurují.

LN: A konkurují?
Ale to je úplně jedno, jak to působí na nás. Klíčové je, co to přináší zákazníkům. Důležité je, co se povedlo v letech 1993 až 1995.

LN: Máte na mysli snížení spotřební daně podle velikosti pivovaru?
Ano. Pivovarnictví se u nás stalo jedním z výjimečných oborů. Pravda, velcí hráči jsou zprivatizovaní nadnárodními korporacemi, ale pozitivní je, že kromě nich tu vzniklo mnoho mini-, mikro- či restauračních pivovarů, které trh zásobují nepřeberným množstvím speciálů.

Pivovarnictví se z pohledu zákazníka – kvality toho, co lidé dostanou na stůl – vyvinulo neobyčejně pozitivním směrem a lidé dnes mají pestrý výběr. V to jsem ani já tehdy nedoufal, že by to mohlo takto dopadnout – k takové bohatosti druhů piva. Dnes mne to těší.

LN: Počítáte i s tím, že při takto vysokém počtu minipivovarů začnou některé ubývat, krachovat? Že i jejich pivo bude mít ke kvalitě daleko?
Samozřejmě. To je logické. Když mám 300 subjektů, je jasné, že ne všechny budou špičkové. Pozitivní ale je, že tady jsou. Kdyby nebyly a kdyby nebyla možnost diferencované spotřební daně, tak tu není ani těch 48 průmyslových pivovarů, které dnes u nás působí. Protože největší hráči by trh ovládli, „vyčistili ho“. Byly by u nás nějaké dvě tři nadnárodní skupiny třeba s 12 pivovary dohromady. A velká většina, pokud ne všechny, by vařila europiva, jen by to nad Bruselem svištělo...

LN: Bernard je výjimkou, ale většina pivovarů naříká, že klesá spotřeba v hospodách, a to ve prospěch levnějšího baleného piva z obchodů. Čím to je? Proč chodíme do hospody stále méně?
Souvisí to se změnou životního stylu, ten směřuje od kolektivních aktivit k individuálním, domácím, rodinným. A lidé si teď spíš kupují pivo domů.

LN: Což je pro pivovary asi problém, protože na čepovaném pivu mají větší marže.
Ano, je to problém především ekonomický. A je to vidět hlavně na tom, jaké až neskutečné nabídky dnes pivovary některým hospodským dávají. Ovšem přesto, že pivovary nabízejí hospodám obrovské „investice“, odbyt točeného neroste. Není výjimka, že některý pivovar nabídne 1,5 milionu na pět let hospodě, která přitom není úplně výjimečná z hlediska velikosti.

LN: Jde o nějaké vybavení v té ceně, nebo peníze přinesou přímo „v igelitce“?
V igelitce ne, ale je to v podstatě totéž. Udělají reklamní smlouvu s hospodským, řeknou mu: „Ty nám budeš pět let čepovat naše pivo, a tím pádem dělat reklamu, a my ti za to dáme 1,5 milionu. Jsou případy, kdy tyto „investice“ jdou ještě mnohem výše.

LN: Tou sumou se možná nemyslí přímo hotové peníze, ale třeba vybavení hospody, markýzy, stoly, sklo...
Je to propojené. Ale já mluvím přímo o výplatě hotových peněz. Nedělejte si iluze. Jedna společnost, kterou nebudu jmenovat, za pětiletou exkluzivitu nabídla 1,5 milionu, druhá přišla se stejnou částkou, ale nabídla k ní ještě hospodskému postavení markýzy. A to zdaleka není všechno. Kromě toho nabízejí pivovary hospodským X sudů piva zdarma. Třeba 4+1, což znamená, že každý pátý sud je zdarma, trvale. A existují i vyšší nabídky.

LN: A přesto...
A přesto vývoj prodeje v hospodách je lehce pod nulou.

LN: Bernard také uplácí hospody?
Dnes už naštěstí ne! My už léta nedáváme hospodským peníze.

LN: Takže dřív jste také dělávali?
Ano. Jednu dobu, když hrozilo, že můžeme začít směřovat ke krachu, jsme neměli jinou možnost, ačkoliv jsem předtím proti tomu léta bojoval. Dělali to všichni rozhodující hráči, a tak jsme na trhu měli obrovskou nevýhodu. Získali jsme „bez peněz“ třeba pět malých hospod, ale velký pivovar nám přeplatil jednu velkou a my na tom byli hůře než předtím.

Ale po několika letech jsme si ověřili, že to je cesta do pekel. Za prvé se mi ten princip vůbec nelíbí, protože je korupční, a za druhé spousta hospod tu smlouvu stejně nedodržela. Naštěstí nějakých osm let to už neděláme. Přesto se nám nemalá část hospodských ozve sama, že mají zájem o naše pivo. A jsou to často pěkné lokality. Zkrátka prodáváme větší podíl piva sudového. Je vidět, že zákazníci mají zájem o kvalitní pivo, i když je třeba dražší jako v našem případě.

LN: Je české pivo podle vás výjimečnější než piva vyráběná jinde ve světě?
Objektivně, české pivo má svá pozitivní specifika. Určitě je to jeho hořkost, jeho chuťová plnost, tedy větší množství nezkvašených látek. Samozřejmě se to liší po regionech, třeba budějovické pivo je méně hořké než třeba v Plzni nebo Humpolci.

Klíčové je to, že hořkost, které je tam poměrně hodně, musí být do určité míry „zabalená“ chuťovou plností, právě těmi nezkvašenými zkvasitelnými látkami. Ty zase dělají takovou příjemnou chlebnatost. A ta trošku zabalí onu hořkost, jinak by to bylo chuťově drsné. Tohle je pro české pivo charakteristické. Také není tolik prosycené kysličníkem uhličitým, což je příjemné z pohledu pitelnosti. Když si dáte v západní Evropě čepovaný ležák, tak z něj často, když vám to donesou, trvale utíkají bublinky.

LN: Je proto dobré používat na etiketách piv u nás schválené chráněné zeměpisné označení „České pivo“, ono modré kolečko, kterým Evropská unie garantuje na celém svém území originální český původ a náš tradiční způsob vaření piva? Ostatně Bernard a řada dalších pivovarů, včetně Plzeňského Prazdroje, logo po splnění daných pravidel používá.
Určitě ano. Protože když je něco kvalitní, proč se k tomu nepřihlásit? Musí se to stát mezinárodním pojmem. Když si vezmete třeba šampaňské, tak je to sekt z určité oblasti a je to chráněný název a obrovský pojem.

LN: Jenže označení České pivo zatím nedosáhlo takové známosti jako šampaňské.
A víte proč?

LN: Třeba je to zatím malou propagací. Lidé nevědí, že logo potvrzuje, že pivo bylo vařeno výhradně u nás a zdejší technologií a z místních surovin. Možná si loga na etiketách ani nevšimnou. Poznali jste to vy na větším odbytu, že používáte značku České pivo?

Nepoznali. U některých zákazníků to možná tak funguje, ale bude jich strašně málo. Znám lidi, kteří se v obchodu rozhodují podle toho, jestli má výrobek značku Klasa nebo nemá. Ale České pivo znají mnohem méně.

LN: Čím to podle vás je?
Na půdě Českého svazu pivovarů a sladoven, který o vznik tohoto chráněného označení dlouhodobě usiloval, vznikla jeden čas velká opozice. V Prazdroji měli názor, že oni to nepotřebují. Nemělo to jednotnou podporu a je jasné, že ta značka nemohla získat takové renomé.

LN: Proč ji tedy používáte?
Nám to dává smysl především z marketingového hlediska. Ani ne tak v Česku, ale spíš v zahraničí při exportu. Je to evropská značka a občas ji v Evropě někdo zná. Ale náš celkový obchod nestojí na značce chráněného označení České pivo. Nicméně je to podle mého názoru správná aktivita, ale musela by se chytit pořádně za pačesy. Komunikovat, propagovat a vysvětlovat.

LN: Trh je už opravdu silně konkurenční, pestrost nabídky stovek značek rozšiřují kromě mnoha mini- a malých pivovarů i velcí hráči, kteří nejprve v inovacích zaspali dobu, ale pod vlivem malých konkurentů teď valí na trh jednu novinku za druhou. S tím souvisí i kampaň Gambrinusu, který se několik týdnů vydával za fiktivní minipivovar Patron a dosud kritičtí pijáci náhle pivo chválili. Co jste té kampani říkal?
Nemyslím, že by ta kampaň byla ku prospěchu značky Gambrinus. A už vůbec ne zajímavá. Na mě působila neupřímným, umělým dojmem. Když největší značka v zemi má zapotřebí, aby se schovávala za fiktivní minipivovar a tím jakoby dokazovala svoji kvalitu, je to pro mě spíše hloupé. Má to zásadní vadu, že nepřiznali svou chybu a snaží se dál manipulovat s lidmi.

Každá správná komunikace musí být upřímná. Tady je ne upřímností několik. Jednak nepřiznali, že dlouhé roky to pivo vařili tak, jak ho vařili, že získalo nelichotivý přívlastek europivo. A dále tu chybu teď umocňují tím, že v podstatě lidem říkají, že jsou hloupí a nepoznají, co je dobré pivo. To už je sakra pořádná dávka arogance.

LN: Není na té kampani pozitivní třeba to, že vyvolala diskusi o tom, že lidé někdy hodnotí piva podle pověsti, a ne podle vlastní zkušenosti s chutí?
Nevím, jestli se o tom nějak hodně diskutuje, možná ano. Na té reklamě ale nevidím nic pozitivního. Jak už jsem řekl, je to manipulace. Podstata je v tom, že mnozí lidé sice neumí pojmenovat způsob vaření, jednotlivé chutě, nemají degustační zkoušky, ale v určitém časovém období poznají, jestli je pivo špatné nebo dobré.

Neříkám, že velké rovná se špatné a malé rovná se dobré. Protože i mezi velkými pivovary jsou takové, které vaří dobrá piva. A taky jsou malé pivovary, které nevaří nic dobrého a třeba zkrachují. To se nevylučuje.

Ale bavíme se především o pivech z nadnárodních, globálních společností. Tam je třeba si uvědomit, že o výsledku často nerozhoduje český sládek, ale třeba ekonom někde na druhém konci světa. A ten zavelí, že na příští rok budete mít v plánu nějakých x procent do plusu, a dělejte, jak umíte.

LN: Není tvorba zisku důležitá pro každého podnikatele v jakémkoliv oboru? Vy nejste rád, že váš pivovar roste, má zisk?
Samozřejmě že jsem. Naším primárním cílem ale není ani míra zisku, ani růst. Naším cílem je maximální možná kvalita, špičková značka, skvělé vztahy se zákazníky. To jsou zásadní věci. A to následně generuje zisk i růst. Ano, jsme rádi, že jsme v zisku, že rosteme. Ale hlavním motivem je, abychom zákazníkům na stůl přinesli něco, čeho není hanba se napít. Co život člověka příjemně obohatí.

LN: Máte nějaký dlouhodobý plán rozšíření výroby?
Plány jsou fajn věc, ale především proto, že si uspořádáte myšlenky a konkretizujete záměry. Nesmí to být náboženství, protože nikdy nevíte, co se například na trhu nebo v ekonomice stane. Netušíme, jak budeme někdy velcí nebo malí, protože nevíme, kolik kvalitního, a tedy i dražšího piva trh vůbec chce. Nikam nespěcháme. Rozhodně nebudeme dělat kompromisy.


Prazdroj ocenil Juliuse Vanyu z Kadaně za to, že čepuje pivo s úctou a láskou už 25 let

Publikováno:před rokemZdroj:Regiony24.czAutor:Kateřina KrásováPrazdroj

Plzeňský Prazdroj dekoroval titulem "výčepní legenda" Juliuse Vanyu z kadaňského Švejk restaurantu U Věžičky. Oceněný výčepní se totiž poctivému čepování plzeňského piva a srdečné péči o něj věnuje už 25 let.

Julius Vanya se zařadil mezi nové výčepní legendy. Hospodský ze Švejk restaurantu U Věžičky načepoval své první pivo ve vlastní restauraci už na začátku 90. let. U poctivé práce za výčepem a péče o pivo však zůstal dodnes a stále se stará o to, aby všichni hosté z jeho podniku odcházeli s dobrým pocitem, že si vychutnali jedinečný a nejlépe načepovaný plzeňský ležák. I díky tomu získal včera od Plzeňského Prazdroje výjimečné ocenění. „Já jsem touhle cenou velmi poctěn. Určitým způsobem vyvažuje mou několikaletou snahu za výčepem a úsilí servírovat hostům jen zcela perfektní pivo. Zároveň mi dodává sílu pro další roky práce,“ říká Julius Vanya, nová výčepní legenda ze Švejk restaurantu U Věžičky v Kadani.

Švejk restaurant je ryze český řetězec. Po celé republice najdeme hned několik podniků inspirovaných hlavním hrdinou Haškova humoristického románu a atmosférou prvorepublikových hostinců. Snaží se vyzdvihnout to nejlepší z Čech, kadaňská provozovna U Věžičky má nyní dokonce jednoho z nejváženějších českých výčepních. I díky jeho osobnosti se tady načepované půllitry chlubí poctivou krémovou pěnou a pivo chutná tak, jak má skutečný plzeňský originál chutnat.

Plzeňský ležák na čepu doplňuje ve Švejk restaurantech moderní česká kuchyně. Ta zachovává tradiční recepty, vaří se však nejmodernějšími technologiemi. Celkový gastronomický zážitek je podpořen českým porcelánem, příbory i sklem předních tuzemských značek, ale také lidovou hudbou a dobovým oblečením personálu

Julius Vanya získal ocenění „výčepní legenda“ v průběhu slavnostního galavečera u příležitosti vyhlášení nejlepšího výčepního v soutěži Pilsner Urquell Master Bartender 2015.

Radegast vyzývá sběratele a pamětníky

Publikováno:před rokemZdroj:FANTOM.czAutor:Kateřina Krásová Radegast

Pivovar Radegast oslaví v prosinci 2015 letošního roku 45 let od svého založení. U této příležitosti plánuje uspořádat společně s Muzeem Beskyd velkou výstavu o pivovarnictví, pohostinství a obyčejném životě před 45 lety.

Přispět do expozice může každý, kdo má doma předmět, fotografii nebo cokoliv dalšího ze 70. let minulého století. Důležitá je aby měl zapůjčený předmět souvislost s pivem, hospodami nebo byl typický pro tehdejší dobu a region Severní Moravy. Muzeum přivítá i příběhy a zážitky lidí, kteří mají k tématu co říci. Uzávěrka zápůjček je 20. srpna. Vernisáž výstavy je v plánu na začátku září a výstava potrvá do 19.prosince.

„Výstavou chceme přiblížit atmosféru doby, ve které se začalo vařit pivo Radegast. To se rychle stalo součástí každodenního života lidí v regionu. Lidé u piva řešili radosti i hořké chvíle, které život přináší. To platí i pro současnost, i když se doba hodně změnila,“ přiblížila cíl výstavy vedoucí Návštěvnického centra Radegast Martina Sikorová.

Pivovar společně s Muzeem Beskyd ve Frýdku-Místku vyzývá ke spolupráci i veřejnost. Expozici by obohatily předměty, listiny, fotografie či záznamy související s pivovarnictvím nebo pohostinnstvím. Výstava bude odrážet i obyčejný život lidí, proto organizátoři uvítají jakýkoliv předmět typický pro tuto dobu. Velmi cenné budou i vzpomínky či tipy na zajímavé lidi, kteří mají k tématu co říci. Pět lidí, jejichž příspěvek bude pro organizátory nejcennější, získá od pivovaru pořádnou pivní odměnu.

Uzávěrka pro zapůjčení předmětů je 20. srpna. Lidé, kteří se rozhodnou obohatit výstavu svým příspěvkem, se mohou obrátit na Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku, Hluboká 66, tel. 558 628 001 či e-mail: pokladna@muzeumbeskyd.com

Obliba minipivovarů v Česku neustále roste. Téměř každý týden přibude jeden

Publikováno:před rokemZdroj:Rozhlas.czAutor:Jitka Hanžlová

Česká republika zažívá pivní revoluci. Téměř každý týden přibude na trhu jeden minipivovar. Už jich je přes 330. A vypadá to, že boom malých pivovarů zdaleka nekončí.

Malé pivovary jsou ty, které mají výstav piva menší než 10 tisíc hektolitrů piva ročně. Ty jsou daňově zvýhodněné. Oproti velkým pivovarům totiž platí jen poloviční spotřební daň. Většinou jde o pivovary, které své pivo rovnou prodávají ve vlastní restauraci.

Jejich podíl na celkové výrobě je ale malý, pohybuje se kolem jednoho procenta. Nejčastěji vyrábí kolem tisícovky hektolitrů ročně. To je ve srovnání s celkovou produkcí přes 19 milionů hektolitrů nepatrné množství.

Popularita malých pivovarů ale rychle roste. Podle Michala Mišuna, partnera společnosti Redbaenk, je to i díky rostoucí kupní síle obyvatel a jejich touze po kulinářských zážitcích.

„Je potřeba si uvědomit, že v Německu je kolem 1250 pivovarů a polovička z tohoto obrovského počtu je v sousedním Bavorsku. Takže byla v podstatě jenom otázka času, kdy kupní síla v České republice vzroste a kdy začnou i Češi objevovat různé druhy piva a jejich příchutí,“ vysvětluje Mišun.

Nepřekvapí, že rozjezd minipivovaru se ale neobejde bez řady povolení. „V první řadě je potřeba klasické stavební povolení, protože většinou měníte charakter provozovny nebo objektu. Čili s tím samozřejmě souvisí celá řada dalších povolení týkající se hygieny, požární ochrany, ochrany životního prostředí,“ vypočítává Václav Potěšil z Českomoravského svazu minipivovarů.

„Druhá věc je, že potřebujete samozřejmě povolení daňového skladu, protože vyrábíte alkohol.“

Zákazníky lákají speciální piva
Kvalitu piva kontroluje Česká zemědělská a potravinářská inspekce, hygienici pak kontrolují kvalitu provozu pivovaru. Investice do zařízení nemusí být velká. Zákazníky pak lákají hlavně speciální piva.

„Důvodů obliby minipivovarů může být několik. Jednak určitá uniformita piv z těch větších pivovarů, která ovšem v současné době už není tak uniformní, jako bývala třeba před pěti lety. A je to samozřejmě široká nabídka piv, s kterými se běžně nesetkáte. Jsou to hlavně svrchně kvašená piva typu Ale nebo Stout,“ popisuje Václav Potěšil.

A právě v různorodosti nabídky se podle Tomáše Slabého z Pivní mozaiky snaží malým hráčům na trhu přiblížit i zavedené značky.

„Velké pivovary se snaží s minipivovary ztotožňovat, jak teď vidíme v jejich kampaních, kde říkají, že právě to jejich pivo chutná jako to z minipivovarů. Snaží se ukazovat na svou různou produkci a tak podobně,“ říká Tomáš Slabý.

Dá se předpokládat, že malé pivovary budou ještě přibývat. Ostatně za první republiky jich bylo v Čechách více než tisíc. Jediné, co může jejich boom zabrzdit, je nedostatek kvalitních sládků.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.22.06.2017 22:455.125/5.125