Novinky a zajímavosti ze světa piva

Na Vrchu sv. Kříže byly k dostání ležáky, portery, speciální bylinná piva, pšeničná, výčepní i kvasnicová. Nechyběl sortiment minipivovarů jako Berounský medvěd, Kout na Šumavě, Pivovar kozlíček, Biskupický pivovar Gajdoš. Největší zájem projevili návštěvníci v diváckém hlasování o Minipivovar Ujkovice – Slepý krtek, který se umístil již poněkolikáté na prvním místě, druhé místo získal minipivovar moravský Žižkov a třetí Pivovar Hotel na Rychtě. Proběhly také oblíbené pivní soutěže v obracení pivních tácků nebo vzpírání pivních sudů.

Žižkovské pivobraní zaujalo i pestrým doprovodným programem. Pro děti zde byly k dispozici různé hrací prvky včetně nafukovacího skákacího hradu, dospělí si užili vystoupení „babské“ metalové kapely Kapriola, skupiny Jablkoň, formace Žádnej stres a kapey Strahov. Jistou senzací se stal páteční koncert hiphopové legendy PSH (Peneři Strýčka Homeboye), která rozdováděla publikum šťavnatými rýmy z dílny Orion, Vladimir 5018 a DJ Mike Traffik. Hity jako Jižák, Můj rap, můj svět, VICE ale i další skladby kritikou ceněných desek Rap N Roll nebo Repertoár se staly hudebním zážitkem pro všechny přítomné.

Nové lákadlo na turisty by mohl mít 
v brzké době Varnsdorf. 
V tamním pivovaru Kocour by totiž mohly vyrůst pivní lázně.

Hrádek, několik kostelů a pak dlouho nic. Největšímu městu Šluknovského výběžku s přibližně šestnácti tisíci obyvateli chybí velký tahák pro turisty. Například v Rumburku je mohou přitáhnout na Loretu nebo historické náměstí. Ale i ve Varnsdorfu by se to brzy mohlo změnit.

„Chceme zde vybudovat pivní lázně. Jde to ale pomalu, financujeme to jen ze svých peněz, z toho, co vyděláme. Nemáme na to žádné dotace," říká majitel pivovaru Kocour Josef Šusta, který si pro inspiraci jezdí do jiných podobných zařízení, například do Chodové Plané. Právě v pivovaru, kde je možné se již dnes ubytovat, by pivní lázně měly vyrůst.

Podle Šustových představ by měly pivní lázně ve Varnsdorfu nabízet několik procedur. Nabízí se i další propojení s pivovarem a restaurací.

„V pivních lázních se lidé samozřejmě nekoupou přímo v pivu. Ale v pivním roztoku. Pivo dává lázni vůni a řadu pro tělo zdravých látek," vysvětluje Josef Šusta s tím, že přesný termín otevření lázní zatím jasný není.

PIVNÍ ORLOJ
Již nyní se ale mohou návštěvníci pivovaru pokochat pivním orlojem, který je v Kocourovi v provozu několik měsíců.

„Podobnou věc jsem měl 
v plánu už delší dobu. Dělal jsem ho asi rok a čtvrt. Spolu s Josefem nás to napadlo, jak jinak, u piva. V pivovaru byl takový prázdný roh. A já si říkal, že by to tam něco chtělo," popisuje vznik pivního orloje jeho tvůrce Josef Kestler.

Ten celý orloj, s výjimkou elektronického modulu řízení, který mu udělal kamarád, dělal sám.

Každých patnáct minut se orloj rozsvítí a rozehraje. Každou celou hodinu z něj vyjede půllitr plný piva.

„Lidé vykřikovali: Vyjel bůh! Je bezvadné vidět reakce lidí, kterým se orloj líbí," říká Josef Kestler.

Ten chce pivní orloj ještě vylepšit. Navíc by rád varnsdorfský pivovar vyzdobil dalším podobným strojem. Tentokrát by se mělo jednat o symbol pivovaru, kocoura, na létajícím kole.

● Pět století starý zákon bavorského vévody Wilhelma IV. o čistotě vaření piva stále platí.
● Pro německé pivovarníky je znakem kvality a marketingovým nástrojem.
● Mladé sládky z množících se řemeslných pivovarů ale omezuje.

Do kanceláře malého pivovaru Camba v obci Truchtlaching jižně od Mnichova přišla loni kontrola z úřadu pro ochranu spotřebitele a šokovaným mladým pivovarníkům oznámila, že jejich Milk Stout se nesmí v Bavorsku prodávat jako pivo, protože obsahuje laktózu. Další tři piva úřad označil za podezřelá a prohlásil, že si vyžádá další expertizy.

"To bylo hodně zvláštní. Nejdříve jim berňák vyměřil daň z piva a pak jiný státní úřad prohlásil, že to ale jako pivo nesmějí prodávat. A nelze to obejít. Chtěli to označit jako pivní mix, ale to prý nejde, protože to s ničím nemíchají. V jiných spolkových zemích se dá získat výjimka, ale v Bavorsku ne," vysvětluje poněkud bizarní kauzu Tibor Kantor, majitel mnichovského baru, specializovaného na craftová neboli řemeslná piva.

Majitelé pivovaru údajně zvažují přesun výroby do nedalekého rakouského Salcburku. Tam vyrobené pivo by se v Bavorsku paradoxně prodávat smělo.

Za tím vším je bavorský Reinheitsgebot, zákon o čistotě vaření piva, který letos slaví 500. výročí. Dnes už ho pivovarníci vnímají především jako mezinárodně uznávanou značku. Malí výrobci, především z řad řemeslných pivovarů, ho ale považují za brzdu rozvoje celého odvětví.

Dědictví vévody Wilhelma
"Tímto ustanovujeme, že ve všech našich městech, na tržištích a na celém venkově se smí k výrobě piva používat jen ječmen, chmel a voda," stojí v dokumentu, který vydal v dubnu roku 1516 bavorský vévoda Wilhelm IV. Dnes sem patří i kvasnice, o jejichž roli středověcí pivovarníci již něco tušili, ale do vynálezu mikroskopu to nemohli dokázat. Historici uvádějí dva hlavní důvody pro vydání zákona: šetření pšenicí a zákaz různých škodlivých přísad.

"Hlavním důvodem bylo, aby pšenice byla rezervována pro pekařství, a tak se stabilizovala cena chleba. Všechno ostatní už bylo druhotné," říká Manuel Trummer z univerzity v Řeznu.

S tím ale nesouhlasí historik pivovarnictví Boris Braun. "Problémem bylo, že místo dražšího chmele se přidávaly nejrůznější byliny, včetně rulíku, šalvěje, pelyňku a dalších halucinogenů. Dochovaly se stížnosti mnichů, že byli během postů pokoušeni ďáblem. To se ovšem nelze divit, když směli pít jen pivo, které obsahovalo psychoaktivní látky," tvrdí historik na speciálních stránkách Reinheitsgebot.de, které k výročí spustil německý svaz pivovarníků.

Je až s podivem, že dekret, původně se zabývající hlavně podmínkami prodeje a cenami piva, přežil až dodneška. Původně platil jen pro Bavorsko, kde se už tehdy vařily spodně kvašené ležáky. Na severu Německa sledovala piva spíše belgickou tradici se spontánním svrchním kvašením a přídavky ovoce, koření nebo cukru. To byl problém při sjednocení Německa v roce 1871, kdy nakonec vznikla verze zákona zvlášť pro ležáky a zvlášť pro svrchně kvašená severoněmecká piva.

Tvůrčí zacházení se zákonem nebylo nic nového, bavorští vévodové si například nechali monopol na pšeničná piva, která by podle původního dekretu vůbec neměla být vařena. Výjimky pro svrchně kvašená piva přetrvaly i ve verzi z roku 1919, kdy ovšem podíl jiných piv než ležáků na trhu byl tak nízký, že si toho patrně nikdo ani nevšiml.

V roce 1987 sice evropské soudy donutily německou vládu povolit prodej zahraničních piv, která nebyla uvařena podle Reinheitsgebotu, v Německu samotném ale takto vařit nikdo nesměl. To se nezměnilo ani po dalším sjednocení Německa o dva roky později, kdy byl Reinheitsgebot začleněn do zákona o zdanění piva.

Malý pivovar za miliardu dolarů
Jenže teď se zákon stává brzdou rozvoje řemeslných pivovarů. Jejich rostoucí sílu ukázal už zmíněný střet firmy Camba s rigidním chápáním Reinheitsgebotu. Takzvané craftové hnutí začalo vznikat koncem 70. let ve Spojených státech v reakci na tržní dominanci lehkých piv, která se stala od sebe nerozlišitelnými. Definici craftového pivovarnictví byla a je věnována řada bouřlivých diskusí. V zásadě jde o to, že pivovar by měl být nezávislý, jeho výstav by měl být menší a měl by věnovat maximální péči surovinám a pivovarským technologiím a receptům.

Očekává se, že takové pivovary budou experimentovat s chmely, slady i dalšími přísadami, aby dokázaly zákazníky překvapit. Výsledkem jsou třeba extrémně hořká piva typu India Pale Ale (IPA), lehká, ale o to voňavější piva Summer Ale nebo čokoládové, eventuálně mléčné stouty. Stejně tak pivovary experimentují s objevováním polozapomenutých stylů, jako je porter, polské grodziskie nebo německý gose.

Už dávno nejde o záležitost vousatých podivínů v kostkovaných košilích. "Já byl teď na sjezdu americké Brewers Association a normálně tam chodili lidi i v oblecích. Ta romantika už je pryč," směje se Erich Lehrmeier, předseda společnosti HVG, sdružující pěstitele chmele v Německu.

Není divu. Segment craftového piva bouřlivě roste, loni dosáhl 11 procent celkového amerického výstavu. A co je lepší, téměř 16 procent zisku, protože milovníci řemeslných piv jsou ochotni si připlatit. V průměru jsou tato piva v Americe o šedesát procent dražší. Slyšeli jste někdy o kalifornské firmě Ballast Point Brewing? Tak tento původně malý řemeslný pivovar vyrostl od roku 1996 natolik, že ho loni majitelé prodali za miliardu dolarů.

Z amerického boomu těží i němečtí chmelaři. "Zaprvé se zastavil pokles hořkosti piva, i když je fakt, že níž už to skoro nešlo. Takže se používá více chmele. U nás se paradoxně zvedly prodeje hořké odrůdy Herkules. Aromatické druhy, které proslavily craftovou vlnu, pěstují v USA, protože jsou drahé. Ale potřebují i hořké chmely, a proto nakupují u nás," říká Erich Lehrmeier.

V Bavorsku ale výzkumný ústav v Hullu vypěstoval i nové aromatické odrůdy, vhodné pro svrchně kvašená piva. Nejznámější je Mandarina Bavaria. "Tu vypustili do světa před třemi lety, loni se začaly prodávat dvě odrůdy: Callista a Ariana," říká Lehrmeier.

Reinheitsgebot jednoduše prodává
Camba se podle Lehrmeiera stala obětí přísného výkladu Reinheitsgebotu. "Já jsem jinak jeho zastánce. Protože si myslím, že spotřebitel by měl vědět, co si pořizuje. Vždyť v rámci Reinheitsgebotu může sládek vytvořit tolik zajímavých a netradičních chutí. Hlavně moje žena kupuje nejrůznější craftová piva a občas se nestačím divit, co vše se dá uvařit. Nemluvě o tom, že je to skvělý marketingový nástroj," vysvětluje Lehrmeier, jehož organizace sdružuje 1200 pěstitelů chmele.

Pro zachování Reinheitsgebotu je i majitel pivovaru Au-Hallertau Michael Beck von Peccoz. "Reinheitsgebot je samozřejmě přísný. Ale jsem jeho velkým zastáncem. Především je to fantastický marketingový nástroj. Bez ohledu na jeho přísnost poskytuje velkou možnost nejrůznějších stylů. Už je to na sládkovi, aby ji dokázal využít a byl otevřený k různým možnostem," říká Beck, jehož rodina vlastní pivovar od roku 1846.

On sám přitom není žádný konzervativec, před čtyřmi lety začal vařit i craftová piva. "Vlastně to začalo v Praze, kde jsem se seznámil s lidmi okolo pivního baru Bad Flash. Vrátil jsem se a říkám sládkovi. Co kdybychom uvařili něco jako IPA?" vzpomíná Beck von Peccoz. Zdůrazňuje přitom, že všechny suroviny odpovídají Reiheintsgebotu a pocházejí z Bavorska, jen část sladů se dováží z Francie.

Reinheitsgebot neomezuje ani Hanse-Petera Drexlera, sládka z legendárního pivovaru Schneider & Sohn. Jeho společná várka s ikonou amerického craftového pivovarnictví Garrettem Oliverem v roce 2007 je považována za průlom ve vnímání nového trendu v Německu. "Mě baví si hrát se starými tradicemi. Když používáte různé druhy chmele a sladu, můžete dělat tolik rozdílných věcí," řekl Drexler specializovanému časopisu All About Beer.

Označení Vyrobeno podle Reinheitsgebotu nesou i piva, která prodává Tibor Kantor. "Mně ten zákon přijde neskutečně omezující. Pravidla by se měla uvolnit, aby se držel duch zákona, tedy nenalévat lidem nekvalitní pivo, ale nechal se prostor pro kreativitu," myslí si majitel pivotéky Red Hot.

Před třemi lety koupil Pivovar Svijany chátrající zámek přímo proti pivovaru, a za pomoci archeologů tu postupně odkrývali historii a zašlou krásu. Brzo bude zpřístupněn i veřejnosti

Do zámku člověk přichází po prošlapaných zvlněných schodech, z nichž i naprostý laik pozná, že jsou pár stovek let staré. „Tudy kráčela historie, a my chceme, aby to návštěvník pocítil," potvrzuje archeolog Petr Brestovanský, že vaše dojmy jsou správné.

„Snažili jsme se o to, aby tu zůstalo zachováno maximum původního vzhledu, ta budova je nějakých pět set let stará, přibližně stejně jako pivovar," vysvětluje.

Rekonstrukce zámku trvala necelé dva roky, a za tu dobu tady objevili stovky historických a také archeologických skvostů.

Jednou z nekrásnějších místností je kaple, která původně bývala rytířským sálem, kde se na stěnách pod nevzhlednou žlutavou výmalbou podařilo odkrýt a zrekonstruovat původní výzdobu, mezi nimi erby několika původních majitelů.

Zámek Svijany se veřejnosti poprvé otevře 25. června v 10 hodin, a expozice, které tu tým Petra Brestovanského ve spolupráci s architektem Davidem Vávrou připravil, jsou skutečně ohromující a nečekané.

„Historie Svijan nezačíná ani zámkem, ani první písemnou zmínkou ve 14. století. Je to tady jedno velké archeologické naleziště, a my jsme tu našli předměty staré tři tisíce let a dokonce jsme našli i artefakty staré 6,5 tisíce let," zaníceně líčí Petr Brestovanský.

Návštěvníci si tak mohou prohlédnout sakrální krajinu z doby bronzové, hroby staré tři tisíce let, rekonstruované krematorium a celý pohřební rituál, model vesnice i projekci, ve které se přenesou do doby prvního osídlení v krajině kolem Svijan.

V přízemí se dostanete do starého pivovaru, jehož součástí budou i kádě na pivní lázeň. A jelikož k pivovaru patří především pivo, k dispozici bude při této příležitosti jedno speciální a nové, stylově nazvané Zámecký Máz.

Ulice středověkého města Bruggy jsou příliš úzké, aby jimi projížděla nákladní auta. Jak ale dostatečně zásobovat množství hospůdek s belgickým pivem? Řešením je přivést do nich zlatavý mok pod zemí...

Xavier Vanneste, dědic dynastie pivovarníků ve středověkém městě Bruggy, se jednoho jarního rána probudil, podíval se z okna a na ulici zahlédl dělníky pokládající podzemní sítě kabelů před jeho domem, který se nachází na stejném starověkém náměstí, jako jeho pivovar. A najednou ho to napadlo - pivovod.

"Okamžitě jsem si uvědomil, že tohle je řešení," řekl Vanneste listu The Wall Street Journal (WSJ). Flotila nákladních aut pivovaru totiž měla problémy s průjezdem úzkých dlážděných uliček města a situace byla od roku 2010, kdy pivovar přesunul svoji stáčírnu ven z města, stále horší.

"Vše začalo jako vtip," dodává Vanneste. "Nikdo nevěřil, že to bude fungovat." Po čtyřech letech je potrubí jen několik týdnů před dokončením. Táhne se v délce tří kilometrů od pivovaru De Halve Maan v centru do stáčírny v průmyslové oblasti. Bude schopno přepravit 6000 litrů piva za hodinu. Stovky jízd nákladními auty již nebudou nutné.

Nedlouho poté, co projekt oznámil, začali obyvatelé města snít o odčerpávání piva pro svoji osobní potřebu. Místní satirická televize dokonce přišla s kanadským žertíkem a uvedla, že lidem žijícím blízko trasy budou moci být instalovány do jejich domů pípy. To však Vanneste vyvrací a upozorňuje, že nebude možné se napojit na pivovod ani nelegálně, protože je z polyetylénových trubek, které jsou podle něj silnější než ocel.

Zájem veřejnosti o projekt mu však vnukl jiný nápad. Rozhodl se částečně financovat investici ve výši čtyři miliony eur (108,1 milionu Kč) nabídkou celoživotních dodávek piva. Získal tak od milovníků piva na projekt 300 tisíc eur (8,1 milionu Kč). Zájemcům byly nabídnuty tři možnosti. Nejdražší, zlaté členství, které stojí 7500 eur (203 tisíc korun), opravňuje držitele k tomu, že celý život bude denně dostávat lahev piva Brugse Zoot o objemu 325 ml, jehož maloobchodní cena je 1,7 eura (46 Kč), a k tomu obdrží 18 personalizovaných sklenic.

Jedním z 21 lidí, kteří se rozhodli přispět k investici, je Philippe Le Loup, který provozuje restauraci na náměstí Simo Stevin, několik stovek metrů od pivovodu. Jeho podnik prodá přes 7000 litrů piva Brugse Zoot ročně. Le Loup ale říká, že by dal raději přednost přímému napojení na pivovod, které by mu ušetřilo spoustu tahání pivních sudů. Nicméně kromě piva pro sebe koupil i bronzové členství v ceně 220 eur (6000 Kč) pro všech svých 12 zaměstnanců. Členství je opravňuje k získání lahve piva o objemu 740 ml ročně po celý život.

"Celkem jsem investoval přes 10 tisíc eur," říká 35letý místní rodák. "Vypočetl jsem, že když si budu vyzvedávat všechna svá piva zdarma 15 let, investice se mi vrátí," uvádí s tím, že hodlá většinu těchto piv vypít sám. "Až mi bude 50, začnu vydělávat," dodává.

Místní pivovod je inspirací i pro město. Bruggy loni navštívilo 6,6 milionu turistů a již dlouho hledá město řešení, jak omezit dopravu v historickém centru, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Starosta města Renaat Landuyt považuje pivovod za průlom a zvažuje výstavbu dalších produktovodů pro jiné komodit, včetně čokolády, která je jednou z dalších ceněných komodit v Belgii.

Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod, a. s., dosáhl na počátku června dalšího úspěchu na degustační soutěži v rámci Slavností piva v Českých Budějovicích.

Ve středu 1. června se uskutečnilo hodnocení ve speciální kategorii Novinářské pivo pod patronací Syndikátu jihočeských novinářů. Mezi osmnáctkou pivovarů a jejich produktů získalo pivo Rebel Nefiltrovaný druhé a třetí nedělené místo ve své kategorii.
„Jedná se o světlé speciální nefiltrované pivo s obsahem alkoholu 5,0 % obj., které stáčené přímo z ležáckých tanků bez filtrace. Vysoký obsah pivovarských kvasnic způsobuje sladší chuť piva,“ přiblížil úspěšný produkt Jan Vasil, sládek havlíčkobrodského pivovaru. Druhou příčku v pátek 3. června obsadilo také speciální pivo IPA.

České hospody už nejsou, co bývaly. Chodí do nich stále méně lidí a ti, kteří tam chodí, tráví většinu času přikovaní k obrazovkám mobilů. Tradiční hospodská kultura se tak s každou další zavřenou hospodou vytrácí. Přitom právě v hospodách se formovalo podhoubí českého vlastenectví. Dokonce se dá říci, že byly doby, kdy stačilo, aby v hospodě spadl strop, a elita českého národa by rázem zmizela z povrchu zemského. Článek je součástí speciálu Hospody se nevzdáme, který se ve spolupráci s Budějovickým Budvarem snaží zmapovat důvody, proč by Češi měli chodit do hospod.

Byly doby, kdy stačilo, aby v hospodě spadl strop, a elita českého národa by rázem zmizela z povrchu zemského. Vypovídá to ve zkratce vše o našem přístupu k hospodám jako tavicím kotlům českého živlu, podnikání, sebevědomí, české kultury i tradice bezduchého tlachání a pivního brblání, v nichž jsou Češi bezkonkurenčními mistry.

V oněch dobách se ovšem v hospodách nebrblalo, řešily se tu otázky bytí a nebytí národa. To navíc krásnou, čistou a spisovnou češtinou, neboť právě v hospodách se scházeli obrozenci, vlastenci, kteří si podporu českého živlu vzali za svou a správně pochopili, že pivo je jeho nedílnou součástí. Ono to tedy hodně souvisí s tím, že v podnicích lepší pověsti vládla němčina a těžko jste si tu mohli objednat „vídeň“ v rodném jazyce.

Pivo ostatně pomáhalo formovat vlastenecké povědomí, minimálně od 15. století bylo považováno za národní nápoj, zatímco víno platilo spíše za nápoj cizácký. Kdo se hodlal cítit Čechem, musel si prolévat hrdlo pivem, takže zlatavý mok šel po staletí ruku v ruce s národním povědomím, až se kdesi na trase propojily - synonymum pro Čecha je tedy pivo a naopak.

Druhým dechem je ale třeba dodat, že ani Němci neodolali vábení bílé pěny a začali infiltrovat řady štamgastů, což vedlo ke smíření obou národů pod vírou v jedinou pravou pípu. Bez ohledu na rodný jazyk, jediné, co zajímá opravdového pivaře, jsou vypláchnuté trubky a dobrá míra. Právě relativita všech věcí tváří v tvář této jediné životní jistotě pomohla stvořit pivní kulturu jako hybatele mírových procesů a my můžeme jen litovat, že model „hospoda“ není přenosný i na další místa dlouhodobých národnostních či náboženských konfliktů.

Neboť co si budeme nalhávat, pokud má někdo zásluhu na tom, že rozpad Československa proběhl v míru, nejsou to Klaus s Mečiarem, ale právě pivo.

V hospodě se vyřeší všechny problémy
Psychoterapeutická role hospody je totiž zcela zřejmá. Bojovný Čech si nad pivem zanadává, vysloví své teorie o stavu světa, nabídne jediná možná řešení a smířen s tím, že více dělat nelze, pokojně a vrávoravě odchází domů poslechnout si výčitky své manželky, které ho ostatně v řádu hodin vrátí do té samé hospody, kde začne tento koloběh nanovo.

A to nepíšeme o praktických věcech, jako jsou prasklé stoupačky, vybitá baterka u vozu nebo požár. Ve všech podobných případech najdete odborníka na dané téma jedině v hospodě a jedině hospoda a případný úplatek v podobě pár půllitrů vám umožní vše řešit. A vyřešení problému tam pak náležitě oslavit.

Hospoda je zkrátka chrám moudrosti. Jak říká slavné pivní pořekadlo: "Neznám na světě místo, kde by bylo mi líp, řeknu pravdu vám čistou, je to ve stínu píp. Tam trávím své volné chvíle a koukám skrz modrý dým, na moře pěny bílé, jenom blázen mi nevěří: v pivu je totiž Bůh!"

V Číně se v posledních letech značně rozmáhají malé řemeslné pivovary, které vznikají po celé zemi. Chrlí nejen tradiční mok, ale i pivo, které chutná prakticky po čemkoli - od bobulí godži až po zelený čaj. Ale jako spousta věcí v Číně, co je nové, ve skutečnosti tak nové být nemusí. A v tomto případě měli pivovarníci své předchůdce už před pěti tisíci lety, napsal list The New York Times.

Skupina vědců v Číně a Spojených státech analyzovala nádoby objevené na nalezišti v provincii Šan-si a zjistila, že jsou prvním přímým důkazem vaření piva. A ingredience, které vědci objevili, jsou stejně rozmanité jako u leckterého módního sládka: proso seté, různé hlízy a obilnina známá jako slzovka obecná neboli Jobovy slzy.

Tento týden vyšla v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America (PNAS) vědecká zpráva, která uvádí, že ke správné směsi přísad tehdejší obyvatelé patrně přišli metodou pokusu a omylu. A například hlízy, mezi nimiž by i kořen chlupokvětu dýňovitého, dodávaly škroby a cukry potřebné k fermentaci, a také sladkou chuť výslednému pivu.

Usazeniny, které analyzovali, našli vědci v "pivovarnické soupravě", která zahrnovala trychtýř, úlomky hrnců a amfory, a také hrnčířskou pec, která se mohla používat ke rmutování piva.

Vědci podílející se na studii předpokládají, že pivo bylo významnou součástí rituálního hodování v dávné Číně. Je tedy možné, že objev piva je spojen se zvýšenou společenskou spletitostí a se změnami, které se tehdy odehrávaly.

Výraznými změnami prošel v posledních týdnech želivský klášterní pivovar.

V původní varně jsou umístěny tanky na pivo a zbrusu nová patnáctihektolitrová varna litrů vznikla v prostorách budoucí restaurace. Kapacita pivovaru se tak navýšila zhruba devětkrát.

K zásadní rekonstrukci pivovaru došlo podle slov tamního sládka Jiřího Kratochvíla hlavně kvůli tomu, že v dosavadním provozu nebylo jednoduché udržet stabilní kvalitu. „Souvisí s ní ale i otevření klášterní restaurace. Předpokládá se totiž, že jen ona spolkne dosavadní roční výstav, který byl kolem pětadvaceti tisíc litrů.," vysvětlil Kratochvíl. Nyní by se měl roční výstav navýšit. O kolik, to bude podle sládka záležet na tom, jaký bude o pivo zájem.

Co se týče technologie, nezůstal v želivském pivovaru kámen na kameni. „Nic z toho, co tu dnes uvidíte, tu nebylo. Nechal jsem si jen tři staré ležácké tanky na speciály," zdůraznil sládek a v nové varně ještě upozornil na jednu důležitou novinku. „Už máme samostatnou vířivou káď na separaci kalu po dokončení várky," řekl sládek.

Jak Kratochvíl dále prozradil, žemilovníci zlatavého moku se vedle už zaběhnutého sortimentu mohou těšit na dvě novinky. „Už jsme začali vařit pivo nazvané Falco. Jde o tmavý nefiltrovaný čtrnáctistupňový speciál. A protože jsme klášterní pivovar, chystáme se vařit ještě jeden nový druh, a to typu Abbey Ale," nastínil Kratochvíl.

Také odhadoval, že do této doby se zhruba devadesát procent z celkového objemu piva udalo zájemcům přímo v klášteře.

Nyní ovšem klášterní pivovar plánuje rozhodit sítě. „Chtěli bychom oslovit restaurace zaměřující se na pivní speciály, třeba v Praze nebo v Brně," nastínil úvahy o exportu Kratochvíl.

Již zmíněná klášterní restaurace by měla první hosty napojit a nakrmit v průběhu června. „Zajímavostí je, že k výčepu přímo z pivovaru potečou potrubím dva druhy našeho piva," upozornil želivský sládek.

Těmi druhy by měl být dvanáctistupňový světlý ležák plzeňského typu Haštal a nejspíše dvanáctistupňový pšeničný ležák Jeroným.

Rekonstrukce želivského klášterního pivovaru se na čas dotkla i oblíbených exkurzí „Omezili jsme je a podobu oprav jsme je i zrušili. Teď už sem návštěvníci opět chodí, i když v omezeném režimu," zmínil Kratochvíl.

Kvůli bezpečnosti se totiž do prostor pivovaru s novou a hlavně větší technologií vejde maximálně patnáct návštěvníků.

V Číně se v posledních letech značně rozmáhají malé, řemeslné pivovary, které vznikají po celé zemi. Chrlí nejen tradiční mok, ale i pivo, které chutná prakticky po čemkoli – od bobulí godži až po zelený čaj. Ale jako spousta věcí v Číně, co je nové ve skutečnosti tak nové být nemusí. A v tomto případě měli pivovarníci své předchůdce už před 5000 lety, napsal list The New York Times.

Skupina vědců v Číně a Spojených státech analyzovala nádoby objevené na nalezišti v provincii Šan-si a zjistila, že jsou prvním přímým důkazem vaření piva. A ingredience, které vědci objevili, jsou stejně rozmanité, jako u leckterého módního sládka: proso seté, různé hlízy a obilnina známá jako slzovka obecná neboli Jobovy slzy.

Tento týden vyšla v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America (PNAS) vědecká zpráva, která uvádí, že ke správné směsi přísad tehdejší obyvatelé patrně přišli metodou pokusu a omylu. A například hlízy, mezi nimiž by i kořen chlupokvětu dýňovitého, dodávaly škroby a cukry potřebné k fermentaci, a také sladkou chuť výslednému pivu.

Usazeniny, které analyzovali, našli vědci v „pivovarnické soupravě", která zahrnovala trychtýř, úlomky hrnců a amfory, a také hrnčířskou pec, která se mohla používat ke rmutování piva.

Vědci podílející se na studii předpokládají, že pivo bylo významnou součástí rituálního hodování v dávné Číně. Je tedy možné, že objev piva je spojen se zvýšenou společenskou spletitostí a se změnami, které se tehdy odehrávaly.