Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Bednáři z Prazdroje učinili další krok do UNESCO

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:České nápojePrazdroj

Bednáři Plzeňského Prazdroje učinili další důležitý krok k zápisu na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Své řemeslo, jeho tradici i současnou ruční výrobu pivovarských sudů popsali v knižní nominaci. Tu poslali na Ministerstvo kultury, aby se mohli stát součástí seznamu nehmotného dědictví tradiční české lidové kultury.

Zapsání na tuzemský seznam je poslední podmínkou před tím, než započne jednání o přijetí na listinu světového kulturního dědictví. „Seznam UNESCO je tou nejvyšší metou, které chceme dosáhnout,“ uvádí manažer pro turistiku a historické dědictví Plzeňského Prazdroje Rudolf Šlehofer.

Osmičlenná parta pivovarských bednářů z Plzeňského Prazdroje je pokračovatelkou slavné tradice, která sahá až do začátků výroby proslulého plzeňského ležáku před více než 175 lety. V dobách největšího rozkvětu na začátku minulého století pracovalo v Plzeňském Prazdroji zhruba 150 bednářů.

Tradici tohoto řemesla drží Plzeňský Prazdroj jako jediný pivovar na světě. Bednáři v Plzni vyrábějí malé pivní sudy o objemech od 3 do 50 litrů pro různé slavnostní příležitosti, zároveň se starají o ležácké sudy a dubové kádě, ve kterých v plzeňských sklepích kvasí a zraje pivo. „Díky jejich práci mají dnešní sládci stále k dispozici možnost srovnání s pivem zrajícím historickým způsobem. Chuť proslulého ležáku Pilsner Urquell se proto nijak nemění,“ doplňuje Rudolf Šlehofer.

Každoročně plzeňští bednáři vyrobí a vysmolí dva nové ležácké sudy o objemu kolem 40 hektolitrů, které se přesunou do ležáckých sklepů. „Zároveň dvakrát v roce smolíme nejméně 26 sudů ze sklepa, přesné číslo záleží na požadavcích pivovaru,“ doplnil mistr bednář Josef Hrůza. Ležáckých sudů má stále pivovar kolem stovky. Kádí je ve sklepích také kolem stovky. Ty se nesmolí, ale opravují a udržují. Vysmolení sudů trvá zhruba jeden až jeden a půl dne. Plzeňské sudy jsou z pomalu rostoucího českého dubu z křivoklátských lesů.

Černokostelecký pivovar je kulturní památkou. Má největší varnu na přímý otop

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Rozhlas.czČernokostelecký

Kostelec nad Černými lesy ve Středočeském kraji proslavilo pivo. Právo várečné tu měli už od roku 1489. Černokostelecký pivovar je jedinečný tím, že se na konci 19. století dočkal přestavby v duchu průmyslové revoluce a dodnes je vybaven funkční moderní technologií z 30. let 20. století. Proto ho ministerstvo kultury prohlásilo za kulturní památku, včetně jeho vybavení.

Roku 1489, za Jindřicha z Kostelce, byl Černý Kostelec povýšen na městečko. Mezi četná nová práva patřilo i právo várečné. Roku 1558, kdy zdejší panství koupili Smiřičtí, již v Kostelci fungoval panský pivovar, sladovna a v blízkosti chmelnice. Rozsáhlý požár roku 1657 zasáhl velkou část Kostelce i s pivovarem. Výroba byla brzy obnovena a rekonstrukce pivovaru pomohla jejímu dalšímu zvýšení.

Pivovar prosperoval také za Marie Terezie, která obnovila místní zámek a zřídila další sladová humna v místní sýpce. V letech 1896 až 1898 prošel pivovar rozsáhlou obnovou, byl instalován parní stroj a parostrojní zařízení a varna zvýšila kapacitu na 72 hektolitrů. Ke konci 19. století dosáhl pivovar své maximální kapacity ročního výstavu 30 000 hektolitrů. V letech 1931 až 1932 proběhla kompletní rekonstrukce varny, která sloužila až do ukončení provozu pivovaru v roce 1987. Roku 1994 ukončila provoz i sladovna.

Společnost „Dej Bůh štěstí“ se v roce 2001 rozhodla vrátit Kostelec nad Černými lesy na mapu pivovarů České republiky. V pivovaru proto vzniká rozsáhlé pivovarské muzeum s původním strojním vybavením. Mezi nejzajímavější exponáty patří měděná dvojitá varní garnitura s transmisním pohonem, chladící štoky, funkční parní stroj, funkční chladící čpavkové kompresory a stovky dalších strojů a exponátů, které byly zachráněny a obnoveny z jiných pivovarů v České republice.

Prohlédnout si můžete i jediné funkční dochované sprchové chlazení mladiny v České republice, funkční varnu na přímý otop, která je největší na světě, sušičku, kterou jako český vynález v roce 1876 zkonstruovali bratři Ječmenové a ve které probíhá na šesti roštech kontinuální sušení. A samozřejmě také kotel, ve kterém se topí dřevem a který má díky 35 metrů vysokému komínu neuvěřitelný tah. V Černokosteleckém pivovaru se opět pivo vaří a ochutnat ho můžete v místní prvorepublikové restauraci.

Černokostelecký pivovar se také pravidelně otevírá pro veřejnost. Například v sobotu 17. března u příležitosti 17. výročí znovuotevření pivovaru. Připraveny jsou výroční pochoutky, prohlídky, a samozřejmě i ukázkové zatápění v kotli. A následné chlazení mladiny ve sprchovém aparátu.

Radegast Mistr výčepní 2018 je Hana Baniová z restaurace Assen Poruba

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:První zprávyRadegast

Vítězkou soutěže Radegast Mistr výčepní 2018 se stala Hana Baniová z restaurace Assen Poruba v Ostravě-Porubě.
Na druhém místě skončila Michaela Schmidtová z Řízkárny Veranda ve Frýdku-Místku a třetí místo si do Zlína odváží Petr Adámek z Radegastovny REX. Soutěž uspořádal již počtvrté pivovar Radegast. Oceňuje tak výčepní, kteří umí perfektně načepovat správně hořké pivo z Nošovic. Na show, kterou z čepování piva umí udělat ti nejlepší výčepní, vytvořili návštěvníci skvělou atmosféru.

Finálového klání se zúčastnilo čtrnáct soutěžících, kteří uspěli v regionálních kolech. Zajímavostí letošního finále soutěže bylo vysoké zastoupení žen. Do finále se jich probojovalo devět. Na finálový souboj, který se uskutečnil v nošovickém pivovaru a v Dolní oblasti Vítkovice v Ostravě, přijeli výčepní z Moravskoslezského, Olomouckého, Zlínského a Jihomoravského kraje.

„Jednoznačně platí, že sládek pivo vaří, ale výčepní ho dělá. V Radegastu si vážíme výčepních, kteří čepují pivo jen v perfektní kvalitě. I proto jsme rádi, že se do soutěže Radegast Mistr výčepní hlásí stále více lidí s láskou ke správně hořkému pivu. Rovněž nás těší, že se soutěže účastní čím dál více ženy, a jak dnes ukázaly, umisťují se na předních pozicích,“ řekl Ivo Kaňák, ředitel pivovaru Radegast.

Letošní finále soutěže začalo dopoledne v nošovickém pivovaru Radegast. Na výčepní zde čekal nejprve test jejich znalostí, ve kterém museli prokázat, že opravdu dobře rozumějí celému procesu vaření piva a péči o něj. Odpoledne se finalisté přesunuli do Starých koupelen v Dolních Vítkovicích, kde je čekala druhá část finálového souboje – praktická zkouška z čepování. Při ní museli dokázat, že umějí dokonale načepovat správně hořké pivo Radegast – jedno na hladinku a druhé „na dva razy“.

Kromě ředitele pivovaru a dalších odborníků na vaření i čepování piva zasedl v porotě známý herec a ostravský patriot Norbert Lichý. „Velice si to tady užívám, poněvadž jsem milovník hořkého piva Radegast. Musím říct, že soutěžící jsou velmi šikovní, takže rozhodování je složité. Až jako porotce soutěže Radegast Mistr výčepní jsem si uvědomil, jak je těžké dobré pivo vlastně načepovat," řekl Lichý.

„Je to úžasný pocit, určitě to pořádně oslavím. Bylo velmi náročné se připravit, hlavně psychicky. Ale já miluji čepování piva, baví mě učit se. Měla jsem výborné kamarády – výčepní, výborné lidi kolem sebe, kteří mi moc pomáhali, a patří jim za to dík,“ řekla Hana Baniová, vítězka soutěže Radegast Mistr výčepní roku 2018, která tím také převzala do opatrování putovní dřevěnou sochu patrona Beskyd Radegasta od posledního vítěze Dalibora Charváta z Tusto Titanium Brno.

Většinu výčepních – finalistů bude možné osobně potkat během festivalu Colours of Ostrava, kde jeho návštěvníkům načepují hořké pivo Radegast ve skvělé kvalitě. Zúčastní se také Radegast dne, který se uskuteční 1. září 2018 v pivovaru Radegast v Nošovicích.

Ruční práce ovlivňuje chuť a kvalitu piva, říká šéf oceňovaného pivovaru

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Ladislav PošmuraPrimátor

Přestože poctivé české pivo je podle ředitele náchodského pivovaru Primátor Josefa Hlavatého fenomén, je nutné zkoušet nové věci. Primátor proto vsadil na speciály a uspěl. Konkurencí mu jsou malé pivovary a paradoxně i automobilka.

Třiašedesátiletý ředitel vede pivovar už 20 let. Brzy se chystá do penze, ale na odpočinek zatím nemá vůbec čas. Oceňované pivo dostane od dubna nové lahve i etikety.

„Musím se přiznat, že mám rád všechny druhy alkoholických nápojů a pivo piju odmalička. Teď je asi jiná doba, ale když jsem byl dítě, dostávali jsme pivo doma k obědu. Tátovi jsem chodil pro pivo do hospody a ucucával ze džbánu, to pro mě vždy byla velká událost,“ říká v rozhovoru šéf pivovaru, který nyní zaměstnává 85 lidí.

Kolik piva v práci vypijete? Respektive: ovlivňuje vás, že pracujete v pivovaru?
Kromě oficiálních degustací jsem přímo v práci vypil za ta léta tak všehovšudy pět piv. V práci nepiju. Hlavně ve studentských letech jsem pil pivo hodně, teď už méně. Ale do hospody zajdu rád.

Někdo si jde do hospody vyčistit hlavu od zaměstnaní, ale co vy? Z pivovaru na pivo, to si od branže moc neodpočinete...
Je pravda, že je to jedna z nepříjemných věcí. Kamarádi samozřejmě vědí, co dělám, takže do mě trochu ryjí. Na druhou stranu je to i k něčemu dobré, v hospodě se dozvíte věci, které si třeba v práci ani neuvědomíte. Je dobrý znát názor lidí, kteří chodí na pivo. Další problém je, že se znám s většinou hospodských, kteří do mě lijí kořalku, když k nim přijdu na pivo (smích).

Které z vašich piv vám nejvíc chutná?
Asi nejsem schopen říct, které je nejlepší, mám rád všechny, co děláme. Pivo piju podle nálady, jídla, podle situace. V létě spíš desítku, jindy jedenáctku, dvanáctku. Hodně mám rád speciální piva.

Právě za speciály dostalo náchodské pivo v posledních letech řadu ocenění i v zahraničí. Čím si to vysvětlujete?
Snažíme se dodržovat tradiční výrobní postupy. Sice máme moderní technologické vybavení, ale pořád se tu dělá spousta ruční práce, která ve výsledku ovlivňuje chuť i kvalitu piva. Nejdeme cestou velkoprodukcí. Myslím, že jsme měli vždy i velké štěstí na sládky. Na Náchodsku je také výborná voda, což je úplný základ. Pomáhá i fakt, že máme minimální fluktuaci lidí na výrobních pozicích.

Co říkáte na velké množství malých minipivovarů, které v posledních letech rostou jako houby po dešti?
Mám z toho takový smíšený pocit. Někdy v roce 1995 jsme si řekli, že budeme v Náchodě dělat speciální piva, protože jsme v tom viděli určitou díru na trhu. Tehdy tu bylo nějakých 70 pivovarů a všechny dělaly to samé. Bohužel spoustu průkopnické práce ve výrobě speciálů jsme odvedli za tyto malé pivovary. Byli jsme jedni z prvních, kdo na trh vypustil svrchně kvašená piva. Dnes máme 15 druhů piv. Mám však pocit, že tu smetánku sklízí někdo jiný. Malých pivovarů jsou v Česku asi čtyři stovky, takže je musíme brát jako konkurenci.

Když je těch piv ve vašem sortimentu tolik, nebojíte se, že se v tom zákazník až skoro ztratí a bude zmaten, co vlastně Primátor vyrábí?
Máme jasně vyselektované, co trh chce. Jsou tu klasičtí pijáci, co chtějí svou desítku, případně jedenáctku. My jsme se vždy zaměřovali na dvanáctku, která s nástupem jedenáctky poněkud ustoupila. Dvanáctku nyní máme jako exportní sortiment, spolu s Weizenbier je to naše vlajková exportní loď. Do hospod samozřejmě nedáváme celý sortiment, hospodským spíš doporučujeme, aby si od nás vzali nějakou klasiku plus jeden nebo dva speciály. Bereme to tak, že by zákazník měl mít možnost si vybrat, co zrovna chce.

Váš Double s 10,5 procenty alkoholu nabízíte jako nejsilnější české pivo. Je to ještě vůbec pivo?
Spíš hovoříme o pivním vínu nebo pivním likéru. Toto pivo opět vychází ze snahy dělat něco jiného než ostatní. Čtyřiadvacítku jsme pustili na trh jako raritu a ono se to chytlo. Dnes už existuje určité množství konzumentů, kteří ji pravidelně pijí. Stále se to dá pít jako pivo, oblíbené je hlavně v zemích, kde mají rádi silná piva, třeba v Polsku nebo Rusku.

Je české pivo nejlepší?
Poctivé české pivo patří k tomu nejlepšímu, náš ležák ovládl ve světě kategorii pivních stylů. Na druhou stranu je třeba říct, že nejsme jediní, kdo dělá dobré pivo. I mladí už zjistili, že se dá po světě pít řada různých piv, které jsou od našeho velmi odlišné. České pivo je stále fenomén, i když ne možná tak velký, jak si myslíme. Možná by se pro propagaci českého piva dalo dělat ještě víc.

Kde se dá v cizině například inspirovat?
Před několika lety jsme byli ve Švédsku, kde všude měli India Pale Ale (IPA), opravdu hořké pivo. Chodili jsme po hospodách a zjistili, že se tam nic jiného nepije. Vypil jsem jich možná deset a ráno bylo hrozné. Přesto jsme se tím začali zabývat a taky ho začali dělat. Dnes patří IPA na západě i na východě mezi standardní sortiment.

Je podle vás v pořádku, že je v Česku pivo tak levné?
Složitá otázka. Má to několik vlivů. Zejména je to dáno tím, jak se tu po revoluci nastavily tržní ceny. Rozrostlo se tu více obchodních řetězců než je zdrávo, získaly velkou moc na určování cen a na trhu dominují. Diktují, jakým směrem se bude cena piva vyvíjet. Ještě nějakou roli v tom hrají velké nadnárodní společnosti, které mají určitou sílu říct, jak by si to s cenou piva představovaly, ale to už je dneska vlastně jenom Plzeň. I pro ně je to ale už složité.

Jak se vlastně stavíte k protikuřáckému zákonu?
Nejsem kuřák, nemám rád kouření, ale uznávám, že hlavně malým hospodám tím zavařili. Na venkově se bojuje o každou hospodu, řada hospodských to zavřela nebo jedou v nějakým omezeném režimu. Jinde se kouří načerno, nevím, jestli to má takhle smysl. Lidi pak přestanou do hospod chodit. Jsem pravicově zaměřený člověk a co se týče obchodu, jsem spíš proti takovým regulacím. Národní dědictví, jakým je vesnická hospoda, by neměla zaniknout. Spoustu hospod teď musí přebírat obce a dotují je, aby je vůbec udržely v provozu.

Jak se vám podniká v Náchodě?
Když pominu dva roky komplikací v dopravě, které byly vynucené, tak s místní radnicí vycházíme dobře. Obecně bych řekl, že je ideální nechat podnikatele podnikat a neházet jim klacky pod nohy. V regionu to máme složitější kvůli automobilce v Kvasinách a celému automobilovému průmyslu, který je na to navázán. Silné firmy významně ovlivňují vývoj mezd, na který jiná odvětví nejsou schopná reagovat. Je stále těžší se na trhu udržet.

Chybí vám dlouhodobě zaměstnanci na konkrétních pozicích?
Pivovarská profese je tak specifická, že kdo se v oboru pohybuje, většinou v něm zůstává. Větší problém máme na obchodních pozicích, ale zatím to zvládáme.

Velkopopovický Kozel vypráví příběhy poctivých řemeslníků

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:MarketingSales.czVelké Popovice

Pivovar Velkopopovický Kozel vytvořil animované spoty, které adorují řemeslníky a to prostřednictvím jiného řemesla - samotné animace.

Spojení poctivá odměna za poctivou práci je dlouhodobou propozicí piva z Velkých Popovic. Pivovar nyní ve spolupráci s agenturou Triad připravil spot vytvořený tradiční ruční animací bez použití 3D a počítačových efektů, kde je většina věcí vyrobena ze dřeva a z papíru. Ztvárnil v něm příběhy dvou řemeslníků a rozhodl se tak vzdát hold poctivé ruční práci a lidem, kteří jsou šikovní. "Největší sílu kampaně vidíme ve využití digitálních kanálů s celým jejich potenciálem. Ten nám umožňuje ukázat autentické příběhy reálných řemeslníků ve vizuálně netradiční a zajímavé formě. Videa o řemeslnících jsou taky propojena s aktuálním TV spotem, kdy nás postava z něj uvádí do děje. Odměna na konci videí ukazuje, že upřímné poděkování má pro lidi pořád obrovskou hodnotu," říká Mária Vaškovičová zodpovědná za značku Velkopopovický Kozel.

Velkopopovický Kozel ve svých spotech odměňuje řemeslníky, kteří svou práci odvádějí poctivě, již tradičně. Nyní oceňuje ty, kteří svému okolí pomáhají bez nároku na odměnu - jen proto, že dělat dobro jim přináší radost. "Začali jsme hledat a nakonec jsme našli dva příběhy, které nás vzaly za srdce. Jeden slovenský a jeden český - a shodou okolností oba o řemeslnících, kteří pracují se dřevem," říká Eugen Korda, z agentury Triad Advertising.

Kampaň, která probíhána Facebooku a YouTube, bude trvat čtyři týdny. Kreativní koncept pochází z dílny Triad Advertising, produkčně se na projektu podíleli Zoom Films, studio Animation People a Silencio FX.

Při otevírání pevnosti se bude pít Josefovský Šancovák

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Náchodský deníkAutor:Jiří ŠpreňarPrimátor

Slavnostní zahájení turistické sezony v pevnostním městě Josefově v sobotu zpestří ochutnávka zakázkově vyrobeného piva Josefovský Šancovák.

Historie piva v pevnosti je skoro stejně stará jako pevnost sama. O dobré pivo v Josefově bylo ze strany c. k. stavebního ředitelství postaráno zřízením pivovaru v dvojitých kasárnách na Bastionu 10 v roce 1789.

Vařil se trojí druh piva a cen za sud byla od 10 zlatých do 11 zlatých a 20 krejcarů. (Pro zajímavost, za 11 zlatých si bylo možné koupit třeba nový kabát.)

Nový pivovar se začal stavět v roce 1840 a přes sto let zásoboval vojenskou posádku i měšťany dobrým nápojem až do zrušení roku 1949. Josefovské pivo se ale potom ještě jednou objevilo v podobě jedenáctistupňového ležáku Josef od náchodského pivovaru.

„Zítra nabídneme dva druhy zakázkově vyrobeného piva, uvařeného z českých surovin tradičním způsobem – dvourmutově. Obě piva jsou plzeňského typu, spodně kvašená,“ prozrazuje Ilona Rejzková Zatloukalová, a doplňuje, že se jedná o světlou jedenáctku a polotmavou dvanáctku.

Proč právě název Josefovský Šancovák?
Obranným zdem, které Josefov obcházejí, se dodnes říkává šance. Místní název „šancovák“ je označení pro nadšence, co se podílejí na opravách hradeb. Na etiketách se proto objevili Vladimír Jirouš, šancovák, který se zasloužil o vytvoření modelu celého Josefova a Karel Kulhavý, člen první party, jež začala v Josefově s opravami hradeb, a oblíbený průvodce.

Ve Vlachově Březí obnoví ještě v letošním roce výrobu piva

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Rozhlas.czAutor:Václav Malina

Město Vlachovo Březí na Prachaticku se po desetiletích dočká vlastního piva. V budově takzvaného Panského pivovaru ho bude už koncem letošního roku vařit Radek Arnošt. Město mu pronajalo část historické budovy.

„Přihlásil se nám zájemce, který uvažoval o výstavbě malého pivovaru,“ potvrzuje starosta Lubomír Dragoun s tím, že jednání bylo rychlé a konstruktivní.

„Už jsme i uzavřeli nájemní smlouvu, mělo by to fungovat. Najímatel tam provádí stavební práce, přizpůsobuje to technologiím. Chtěl by ještě na konci letošního roku vařit pivo, tak my jsme na to zvědaví,“ dodává starosta.

Novým nájemcem v Panském pivovaru je Radek Arnošt. „Jsou tu krásné sklepy, klenuté stropy, barokní stavba, velikostně přesně na ten koncept, který potřebujeme,“ pochvaluje si.

Nápad na založení vlastního pivovaru nosí v hlavě už dva roky. „Hledal jsem vhodné místo, které má genius loci, ideálně bývalý pivovar, kde by se obnovovala tradice,“ doplňuje.

Zatím se v prostorách bourá. „Opravujeme, trochu bouráme, potřebujeme udělat nové podlahy, nové omítky, bude to trvat možná čtyři až pět měsíců. V plánu je, že v září by se měla navážet technologie a instalovat,“ popisuje Radek Arnošt.

První pivo chce ochutnat v prosinci. Zatím pro něj hledá název. „Dokonce jsme udělali se starostou Vlachova Březí takovou anketu, teď vyhodnocujeme došlé odpovědi a snad během měsíce budeme vědět. Nebudu to rozhodovat sám, asi se budu ptát lidí okolo i lidí znalých marketingu a hodně dám i na pocity,“ vysvětluje.

Pivo se v Panském pivovaru ve Vlachově Březí přestalo vařit v roce 1924.

Podívejte se, jak v Budvaru přepravují pivo. Unikátní most s automatickou dráhou

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Hospodářské NovinyAutor:Radek NovotnýBudvar

● Měsíčník Logistika společně s vydavatelstvím Economia vyhlásil ceny Impuls Logistika.
● Ta mediálně podporuje nástup inovativních projektů a produktů v oboru.
● Letošním vítězem se stala společnost Budějovický Budvar za vybudování jednokolejnicových dopravních drah. Jako druhá se umístila firma Marlenka a třetí je kurýrní služba DoDo.

Strochou nadsázky lze říct, že ve výsledcích soutěže Impuls Logistika se odrazily dvě velké vášně Čechů – jídlo a pivo. První cenu za nejinovativnější projekt si odnesl Budějovický Budvar a druhou příčku obsadil výrobce arménských medových dortů Marlenka, oba za automatické skladovací technologie, které vyřešily ve firmách podobné problémy – nedostačující kapacitu provozu a omezený prostor pro rozšíření výroby. Třetí pak skončil osobní asistenční a kurýrní start-up DoDo.

Lahve a plechovky mění logistickou strategii
Budvar získal ocenění za nový automatický sklad, který je propojený s vedlejším výrobním provozem pomocí unikátního technologického mostu a dopravníkové dráhy. K tomuto projektu ho vedl jednak nedostatek prostor pro rozšíření výroby, ale také změny v poptávce. Češi si totiž pivo stále více kupují v obchodech místo restaurací. Balení plechovek a lahví ale zabírají více místa ve skladech než sudy, navíc se zvyšuje různorodost sortimentu, což komplikuje manipulaci se zbožím.

Budvar se proto rozhodl, že logistiku přesune z hlavního výrobního areálu na vedlejší pozemek. Ten ale odděluje ulice, po níž projíždějí i vozidla do sousedních průmyslových závodů, a silný dopravní provoz způsoboval každodenní komplikace. Firma to vyřešila pomocí speciálního mostu, v jehož útrobách jsou jednokolejnicové dopravníkové dráhy, po nichž se automaticky pohybují zavěšené vozíky s nákladem mezi pivovarem a skladem.

I nové distribuční centrum přes ulici funguje téměř bez lidské ruky – jeřábové zakladače zaskladňují palety do regálů, které jsou vysoké 34 metrů. Tato bílá budova s červenými a modrými pruhy nyní spolu s futuristicky laděným tunelem dominuje celému pivovaru.

Jednokolejnicová dopravníková dráha pak dál přepravuje náklad z automatického skladu k expedici, kde probíhá automatická kontrola palet při nakládání. "Tento systém jsme zvolili pro jeho ekonomičnost a velkou flexibilitu výkonu, který lze regulovat jednoduše zaparkováním, či naopak připnutím vozíků podle požadavků výroby," říká šéf logistiky Budvaru Pavel Pánek.

V současnosti končí pilotní provoz a nový logistický systém má kompletně naběhnout ve dvou fázích během příštích měsíců. Prostory, které logistika v prvním areálu opouští, jsou tak nyní připravené pro nutné rozšíření stáčecí linky lahví a plechovek. "Přistavíme zde další budovu s prostorem pro novou stáčecí linku. Staré linky budou zachovány a čeká je postupná rekonstrukce. Jejich nejstarší části pocházejí ještě z roku 2005 a po nepřetržitém provozu si zaslouží obnovu," říká Adam Brož, výrobně-technický ředitel Budějovického Budvaru.

Porota ocenila projekt Budvaru nejen za unikátní technologickou část. "Představa, kolik a jakých všech předpisů, norem a povolení museli autoři projektu při jeho implementaci zdolat, zejména při překonávání veřejné komunikace, ve mně vzbuzuje nebývalou úctu," uvedl vedoucí katedry logistiky na pražské VŠE Radek Novák.

Automatické dorty
Také společnost Marlenka se rozhodla řešit nedostatek prostoru, narůstající výrobu a s tím související potřebu dalších skladovacích prostor pomocí automatizace. Nový chlazený sklad s teplotou od čtyř do osmi stupňů a výškou přes tři desítky metrů je součástí třetí etapy investic firmy do výrobního areálu Marlenky ve Frýdku-Místku.

"Při zahájení provozu na nové hale v roce 2009 se vyráběly tři druhy výrobků při výrobní kapacitě maximálně 1,3 milionu kusů za rok. V současné době se vyrábí 25 druhů výrobků při celkovém výrobním množství cca 7,5 milionu výrobků za rok," říká mluvčí firmy Jaromír Prokop.

Nová skladovací technologie je kompletně automatická. Výrobky odcházející z výrobní linky se ukládají na palety, které putují po dopravnících do skladu, kde si je přebírají zakladačové výtahy a ukládají je do skladovacích regálů. Před odvozem stroje dorty vyjmou a přepraví po další dopravníkové lince ke konečné přípravě zásilek.

Na linkách jsou vstupní brány, které snímají kódy s informacemi o zboží a také kontrolují palety s nákladem, aby odpovídaly parametrům úložných míst. Vše řídí specializovaný skladovací software, jehož nasazení bylo součástí celého projektu proměny logistiky Marlenky.

Automatické skladovací technologie, jaké použil Budvar a Marlenka, mají několik výhod. Zejména se díky nim prostor využije mnohem efektivněji než ve skladech s klasickými regály. Automatické systémy také zrychlují provoz a nahrazují lidskou práci. Dalším efektem je snížení chybovosti, která je v automatických provozech oproti manuálním mnohem nižší. V neposlední řadě pak má firma lepší přehled o zásobách a obrátkovosti zboží.

Vzhledem k nedostatku pracovníků a zvyšování cen práce i nemovitostí firmy v Česku nasazují automatizaci v posledních letech ve svých skladech stále častěji. K tomu přispívá i snižující se cena techniky, která se dříve vyplatila spíše v zemích západní Evropy, kde byla návratnost takových projektů díky vyšším mzdám pracovníků mnohem rychlejší. To se ale nyní v Česku mění, jak ilustrují výsledky soutěže o nejinovativnější logistické projekty.

Kurýr na cokoliv
Firmu, která obsadila v soutěži Impuls Logistika třetí místo, lze na rozdíl od Budvaru a Marlenky zařadit spíše mezi start-upy. DoDo je specifická kurýrní služba, která má v popisu práce mnohem více než dovoz zboží z e-shopů. Podle jejího šéfa Michala Menšíka vznikla podle amerického start-upu Get Magic. "To je vlastně concierge služba. U nás se propojuje concierge a kurýrní svět, snažíme se plnit přání ve stylu 'nic není problém'. Už jsme vezli třeba letecké palivo k menšímu letadlu nebo karamelový popcorn pro psa. Také hodně doručujeme věci, které se lidé stydí vyzvednout, jako erotické pomůcky, postinory a další rychlé postkoitální antikoncepční přípravky. Pobavil mě také případ, kdy si paní přivolala kurýra, aby jí odebral pavouka z koupelny," popisuje Menšík.

Firma si vyvíjí i vlastní software, například kurýrní systém, na který jsou napojeny mobilní aplikace, do nichž chodí kurýrům zpracované objednávky. I díky tomu řeší problémy svých zákazníků většinou do několika desítek minut. Jádrem aktivit firmy Dodo jsou ale dodávky zboží z e-shopů. Loni začala spolupracovat například s Mall.cz, Datartem nebo spustila rozvoz jídel z KFC.

Holba Keprník - nový ležák s horským chmelem

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:České nápojeHolba

Ležák Keprník je pivo z hor, a proto nese jméno jednoho z horských velikánů Jeseníků. Jeho příběh začal psát sládek Luděk Reichl spolu s režisérem Miroslav Krobotem na začátku roku a 5. dubna spolu narazili 1. soudek. Cílem bylo uvařit jedinečné pivo, které ocení i ten nejnáročnější fajnšmekr.

„Na to, že se dílo daří, ukazovaly už první degustace. Dali jsem mu to nejlepší a také čas. A on vyzrál ve velikána, který si zasluhuje ochutnat“, říká Luděk Reichl.

Nezaměnitelnou chuť, vábivé aroma, výborný říz a obdivuhodnou jiskru mu přinesla nejen sládkova receptura spolu s týmovým pivovarnickým fortelem, ale sama příroda. Vznikl z toho nejlepšího z Jeseníků.

„Tentokrát jsme použili slad z podhorských ječmenů a horský chmel z Jeseníků. V Holbě jsme ho jako pro pivo vzácné koření použili vůbec poprvé a sami ho ručně česali ve vytipovaných oblastech u nás v horách. Obohacuje hořkost i vůni piva a podtrhuje jeho osobitost. Suroviny je třeba dobře vybírat a my jsme si počkali na ty nejlepší,“ je přesvědčený sládek Luděk Reichl. Poukazuje také na vodu z horských pramenů, která dává novému ležáku zářivou a neutuchající jiskru.

Plný a chlebnatý ležák bude lákat štamgasty do pivnic a restaurací po celé Moravě i v Čechách. Mohou se těšit tělnaté pivo s vábivým aroma a vyšší hořkostí, vařený navíc podle starých pivovarnických pravidel. Jak se dá v pivovarnické hantýrce vše kolem piva krásně a jednoduše popsat v několika slovech vyjadřují pivovarnická D.

„Domoč“ a „Dosuš“ vybízí sladovníka, aby nic neuspěchal. „Dovař“ a „Dokvaš“ je v podstatě totéž pro sládka, zatímco „Dotoč“ je apel na um vrchního. Poslední „Dopij“ je konzumentovo. A ten dobře ví, že dobré pivo ve sklenici nezůstává.

Nové pivo z hor začali v hanušovické Holbě vařit 8. ledna, na sládkovy narozeniny. Režisér známého filmu Díra u Hanušovic Miroslav Krobot byl u toho a stal se jeho patronem. Je to rodák z Jeseníků a také místní patriot, který na svůj kraj a lidi v něm nedá dopustit. A co popřál novému ležáku z hor? „Logicky přeji svému kmotřenci vše nejlepší. Je z dobré rodiny, nebojím se o něj...Holba má chuť jako Jeseníky, je hořká a svébytná, patří k sobě.“

Prémiový ležák Keprník bude zatím k dispozici jako sudový a distribučně pokryje gastro zařízení především na Moravě a východních Čechách. Pivovar s ním má velké plány a plnění do lahví nevylučuje. Každopádně nepůjde o masovou výrobu. Nového ležáku letos v Holbě uvaří 5 tisíc hektolitrů, což jen potvrzuje jeho exkluzivitu. Jeho produkce totiž závisí na horském chmelu, který je tady vzácným kořením. V této chvíli mají pivovarníci „nasbíráno“ a vytipovávají další oblasti pro jeho sklizeň.

Ročně pivovar Holba vystaví téměř 400 tisíc hl piva a většinu prodá na domácím trhu. Vlajkovou lodí značky je oblíbená Holba Šerák s produkcí 200 tisíc hl ročně.

Letos v lednu začal psát Miroslav Krobot nový příběh, tentokrát se sládkem pivovaru. Je o novém ležáku z hor, který začal plnit první sklenice právě před několika dny.

Jste kmotrem nového ležáku, který uvařili v pivovaru Holba. Co Vás svedlo dohromady?
Je to moje reakce na podporu, kterou Holba věnovala například filmu Díra u Hanušovic a navíc jsou mi “místní” sympatičtí. V Jeseníkách jsem vyrůstal a jsem tady doma.

Nedávno jsme to s manželkou počítali a vyšlo nám, že jsme se podle divadelního angažmá stěhovali osmkrát.

Kde jste raději v přírodě nebo ve městě?
V mladých letech mě lákala co možná největší města, teď je to opačně...příroda je spravedlivá a krásná...

Nový ležák Keprník vznikl vlastně pod vašim dohledem. Se sládkem jste obřadně provedli první vystírku a společně jste ho nyní poprvé degustovali. Jaký je Váš vztah k novému ležáku z hor?
Logicky přeji svému kmotřenci vše nejlepší...je z dobré rodiny,nebojím se o něj...

Holba má chuť jako Jeseníky, je hořká a svébytná...patří k sobě, chcete-li , mají stejnou duši.

Jaké filmy máte nejraději? Co by nemělo dobrému filmu chybět a podle čeho lze film laicky hodnotit?
To by bylo nadlouho, ale jsem rád, když i v nejtemnějším filmu je aspoň trochu humoru... a to jak v těch na nichž se pracovně podílím tak v těch, na které se dívám.

Určitě by se diváci neměli nudit a při troše štěstí by se aspoň některých měl film dotknout. Další měřítka jsou méně důležitá.

Máte nějaké herce, které vnímáte jako ikony českého nebo zahraničního filmu?
Bylo by jich mnoho... ale když už byla řeč o humoru mám rád třeba Petera Sellerse, jinak komisaře Cluseaua nebo Bustra Keatona…

Čím byste byl rád, kdybyste nebyl hercem a režisérem?
Kdybych byl dnes mladý, chtěl bych studovat jazyky a ideálně se jimi živit.

V Ústí se vaří pivo k oslavám 100 let republiky

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:Město Ústí nLNa Rychtě

V letošním roce si celá republika připomíná řadu významných „osmičkových“ výročí. Statutární město Ústí nad Labem připravilo program k jejich připomenutí. Ve spolupráci s Pivovarem Na Rychtě vznikl nový výroční speciál a kuchaři připraví menu inspirované kuchyní první republiky.

ÚSTECKÁ 11° - T.G.M. je světlý ležák plzeňského typu, vařený z dobře odleželého českého sladu. Vyznačuje se lehkým zákalem, způsobeným kulturními kvasinkami spodního kvašení. Pivo se vyznačuje lahodnou chutí, jemně nahořklé chuti, s dvojnásobným podílem aromatického žateckého poloraného červeňáku. Stanovený podíl českých chmelů a čistá kvasničná kultura, dodává tomuto pivu, vařenému podle staré receptury, charakteristickou chuť a vůni.

„K letošnímu jubilejnímu výročí založení Československé republiky jsme chtěli pro hosty uvařit také něco nového. Ústecká 11° - T.G.M. je světlé, spodně kvašené, dobře uleželé pivo. Patří mezi středně silná piva s extraktem původní mladiny min.11,0% váhových a minimálním obsahem alkoholu 4,8 % objemových.“ dodává k charakteristice piva Jiří Šťovíček, ředitel Pivovar Hotelu Na Rychtě.

Výraznější hořkost Ústecké 11° - T.G.M. s pozvolným dozníváním, vyšší plností, silnějším řízem a bohatou pěnou by neměla zůstat žádným Ústečanem neochutnána.

Pivo je čepováno jako nefiltrované a nepasterované, čímž není ochuzeno o vitamíny, zejména celého komplexu vitamínu B. Je plánováno v celkovém výstavu 100 hl.

Na čepu se objeví od 12. května v rámci největší pivní akce – Ústecký pivní jarmark malých a rodinných pivovarů.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.20.06.2018 20:286.372/6.372