Novinky a zajímavosti ze světa piva

Pivovar Moravia sídlící v Medlánkách na Kytnerově ulici sice vznikl až v roce 2016, ovšem historie piva s patriotickým názvem Moravia sahá mnohem dále. Původní „Akciová společnost Moravia“ byla založena již v roce 1898 a největšího rozkvětu se těšila ve dvacátých až třicátých letech minulého století. V té době s produkcí až 200 000 hl/rok dokonce patřila k největším pivovarům na Moravě a šlapala na paty i Prvnímu brněnskému akciovému pivovaru (pozdější Starobrno).

Pod prvorepublikovou A. s. Moravia tehdy patřilo i několik menších pivovarů a sladoven – např. v Brně-Jehnicích, Lomnici u Tišnova, Rajhradě či Sokolnicích. Doba hospodářské krize a války však pro všechny tyto subjekty znamenala zánik a ukončení výroby. Naštěstí Češi ani Moravané dobré pivo pít nezapomněli, a tak od počátku tohoto tisíciletí nastává boom malých pivovarů a návrat k řemeslné výrobě zlatavého moku: kromě Moravie na tradici pivovarnictví navázali i ve výše zmíněných obcích.

Slavnou historii se rozhodli připomenout pořadatelé II. Medláneckého pivního festivalu. V sobotu 5. září 2020 se na dvoře Společenského centra Sýpka sejde pět malých pivovarů, které v období První republiky patřily do společné pivovarské rodiny: kromě hostitelské Moravie představí svá řemeslná piva také pivovar Jehnické pivo, Genius Noci z Lomnice, Duck&Dog z Rajhradu a Panský pivovar Sokolnice. Speciální statut na tomto žíznivém historickém setkání bude mít šestý účastník – pivovar Lucky Bastard, zaměřený pouze na „trendy“ svrchně kvašená piva. Ten sice vznikl až v roce 2013, ovšem s domácí Moravií patří do skupiny Czech Craft Beers.

Pivní festival 5. září začne v 11 hodin, kromě desítek různých druhů piv bude možno vychutnat si také dobroty připravené Pivovarskou restaurací Moravia a nechybět bude hudební doprovod v čele se skupinou „Lehká noha“.

„Milovníci neřestí si sáhnou hlouběji do kapsy. Po zdražování tabákových výrobků a tvrdého alkoholu přijde výrazné zdražení piva. Pivovary jsou nuceny reagovat na vysokou inflaci v české ekonomice a nepříznivé dopady pandemie koronaviru,“ říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.

Meziroční míra inflace v červenci letošního roku vzrostla o 3,4 procenta, což bylo o 0,1 procentního bodu více než v červnu. Ceny zboží úhrnem vzrostly o 3,7 procenta a ceny služeb o 3,0 procenta. Inflace se pohybuje mimo své toleranční pásmo a vzdálila se od inflačního cíle ve výši 2,0 procenta.

Zvyšování cenové hladiny v červenci nepotěšilo milovníky neřestí. Ceny tabákových výrobků meziročně vzrostly o 13,8 procenta a ceny lihovin o 10,6 procenta. Navíc v následujících měsících lze očekávat výrazné zdražování piva a pravděpodobně ani víno nezůstane pozadu.

Nadále jsme byli svědky výrazného zdražování ovoce, u kterého byl zaznamenán meziroční růst cen o 22,8 procenta. Výrazně zdražovaly i další základní potraviny jako mouka, cukr či vepřové maso. Naopak ceny brambor klesly o 13,3 procenta.

Důsledky pandemie koronaviru nic nezměnily na zvyšování cen nájemného, kde byl v červenci zaznamenán meziroční růst o 2,8 procenta. Dražší byla i elektřina o 7,6 procenta. Vliv na zvýšení cenové hladiny měly rovněž stravovací služby, které meziročně zdražily o 5,6 procenta. Naopak ceny v dopravě meziročně klesly.

Úroda chmele na Žatecku by letos měla být dobrá. Jarní útlum ekonomiky přesto na pěstitele dopadl. Brigádníci ale nakonec byli a další přijedou. Předseda představenstva Zemědělského družstva Podlesí v Ročově Josef Fric popisuje nelehkou cestu k letošní sklizni.

Na polích v okolí Ročova na Lounsku pěstují nejžádanější odrůdu chmele otáčivého, žatecký poloraný červeňák. „Chmel pěstujeme na 290 hektarech, hlavně červeňák a okrajově hybridní odrůdu sládek,“ říká Josef Fric, předseda představenstva Zemědělského družstva Podlesí v Ročově, který je rád, že na sklízecí práce solidní úrody má nasmlouvané vysokoškoláky a také může po pandemii koronaviru využít i cizince.

Jakou budete mít letos úrodu?
Díky tomu, že občas zaprší, je růst chmele lepší než v loňském nebo předloňském roce. Jsme sice ve srážkovém stínu Krušných hor, ale například v červnu spadlo asi 100 milimetrů srážek, v červenci zhruba 30 milimetrů a teď, v polovině srpna, máme zhruba 35 milimetrů. Úroda by mohla být dobrá.

úroda díky tomu, že občas vydatně zapršelo. | foto: archiv MAFRA

Na polích v okolí Ročova na Lounsku pěstují nejžádanější odrůdu chmele otáčivého, žatecký poloraný červeňák. „Chmel pěstujeme na 290 hektarech, hlavně červeňák a okrajově hybridní odrůdu sládek,“ říká Josef Fric, předseda představenstva Zemědělského družstva Podlesí v Ročově, který je rád, že na sklízecí práce solidní úrody má nasmlouvané vysokoškoláky a také může po pandemii koronaviru využít i cizince.

Jakou budete mít letos úrodu?
Díky tomu, že občas zaprší, je růst chmele lepší než v loňském nebo předloňském roce. Jsme sice ve srážkovém stínu Krušných hor, ale například v červnu spadlo asi 100 milimetrů srážek, v červenci zhruba 30 milimetrů a teď, v polovině srpna, máme zhruba 35 milimetrů. Úroda by mohla být dobrá.

Zemědělci si obvykle spíš stěžují na sucho...
Nějaká voda spadla a počasí je mírnější než v předchozích dvou letech. V posledních pár dnech byly sice vysoké teploty, přesto to vypadá na dobrou úrodu.

Pěstujete nejžádanější odrůdu chmele, žatecký poloraný červeňák. Máte na polích i jiné odrůdy?
Asi na dvou hektarech pěstujeme od roku 2001 hybridní odrůdu sládek. Pro obchodníky je to jenom takové koření. Zkoušeli jsme i hybridní odrůdu sládek na polích v Horním Ročově, ale ta tady moc nejde. Dosáhli jsme stejných výnosů jako u červeňáku, ale ten je z ekonomického hlediska výhodnější než hybridní odrůdy. Proto jsme se k červeňáku vrátili zpátky.

Jaká je poptávka po vašem chmelu ze zahraničí?
Záleží na úrodě. Odbyt máme zajištěný, až do roku 2025 máme uzavřené smlouvy s českými firmami, které ho prodávají dál. Většina naší produkce tedy jde do zahraničí, něco odeberou tuzemské pivovary.

Který druh chmele ve světě červeňáku konkuruje?
Těžko říct, červeňák je žádaný po celém světě. Pokud bude ve světě nadúroda chmele, pivovary potom jdou po ceně, ostatní odrůdy začnou zlevňovat a obchodníci musí s cenou dolů.

Kdy naposledy byla nadúroda?
Roky 2007 nebo 2011 byly velmi úrodné a máme trochu obavy, kdy to zase přijde. I historické záznamy ukazují, že to vždycky šlo nahoru, dolů. Ideální je, když úroda i spotřeba jsou v rovnováze. Od roku 2012 tomu tak je. Samozřejmě bychom byli radši, kdyby se pivo pilo pořád a poptávka neklesala. Podle informací, které mám, mají pivovary kvůli pandemii koronaviru o 10 až 20 procent nižší výrobu piva, je možné, že se to v poptávce odrazí.

Jarní pandemie koronaviru ochromila průmysl i obchod. Zemědělec se ale musí o pole starat pořád. Jak jste řešili jarní práce na chmelnicích?
Na jaře k nám jezdí kolem osmdesáti brigádníků z Bulharska. To letos padlo. Za normální situace spolupracujeme s dvaceti školami, to také padlo. Zachránili nás lidé ze zavřených průmyslových podniků a měli jsme i nějaké dobrovolníky. Přihlásily se asi dvě stovky lidí, pracovat začalo maximálně osmdesátka z nich a nakonec jich zůstalo asi padesát.

Víte důvod?
Práce na chmelnici a vůbec v zemědělství je těžká. Na pole se musí vyjet bez ohledu na počasí, je jedno, jestli pálí slunce, nebo je zima a prší. Pro některé to bylo asi fakt těžké.

A na sklizeň už máte brigádníky zajištěné?
Máme, přijedou vysokoškoláci z celé republiky, kteří si chtějí něco vydělat, a taky necelá třicítka brigádníků z Bulharska.

Jak to u nich bude s testy na koronavirus?
Přijedou 20. srpna a máme domluvené, že hned půjdou na testy. Než bude výsledek, budou v karanténě.

Dotkla se vás pandemie koronaviru jinak?
Znamenala pro nás hlavně zvýšené náklady. Brigádníky ze zavřených podniků jsme na chmelnice vozili autobusy, ty jsme museli sehnat a zaplatit. Když tady máme lidi z Bulharska, jsou ubytovaní v našich zařízeních. Jak se situace prodlužovala, náklady se zvyšovaly, ale zvládli jsme to.

Pro ty, kteří rádi spojují památkovou turistiku s tou gastronomickou, je restaurační minipivovar Hluboká i retro restaurace Solidní šance skvělou volbou. Vždyť pivo se v někdejším Frauenbergu vařilo už v 15. století a současný pivovárek dělá i dnes jednomu z našich nejnavštěvovanějších měst čest a slávu. Byl otevřen v lednu roku 2017 a navrátil tak do Hluboké tradiční výrobu piva po více než 100 letech. Rodinná restaurace zase navazuje na tradici zájezdního hostince, který zde byl otevřen v roce 1692.

Oba podniky tvoří stavebně „spojené nádoby“ a nachází se na hlubockém Náměstí Čsl. armády. Otevírací doba se lehce liší podle ročního období, ale v zásadě se dá říct, že o prázdninách je pivovarská restaurace otevřena od 14,00 do 22,00 hod. (jindy většinou od 17,00 do 23,00 hod.) a v Solidní šanci otevírají ještě o 3 hodiny dříve. A k tomu musíme přidat také Pivovarský Krámek, který nabízí pivní sortiment (hlavně PET lahve s produkty pivovaru včetně Hlubocké pivní ohnivé vody, tedy destilátu z piva) a různé suvenýry.

Nabídka piv je poměrně bohatá a může se lišit podle ročního období. Vlajkovým „tříkrálovým“ trojlodím je 11° světlý ležák Melichar, 12° polotmavý ležák Kašpar a 13° tmavý speciál Baltazar (ve všech případech se jedná o piva spodně kvašená). Krom toho se v nabídce objevují např. 10° Rytíř, 13° speciál Václav (typ Ale, svrchně kvašený), 18° Marie (tmavý, svrchně kvašený. stout) nebo další 13° speciál zvaný Nakouřený Josef.

Právovárečný dům byl v Hluboké postaven v roce 1898 knížetem Adolfem Josefem ze Schwarzenbergu a následně se z něj stal hotel Obec se společenským sálem. V roce 2016 jej zakoupil vnuk původního majitele, aby jej zrekonstruoval a zahájil zde znovu výrobu piva. Již v lednu roku 2017 byl pivovar slavnostně otevřen a vysvěcen s tím, že se počítalo s ročním výstavem 1.000 až 2.000 hektolitrů. Při výrobě piva, které se následně stáčí do KEG sudů a PET lahví. se používá pouze český (hlavně hanácký) nebo bavorský slad a žatecký chmel.

V pivovaru je možné si domluvit komentovanou prohlídku pro 10 až 20 osob. I při posezení v pivovarském šenku však můžeme za prosklenou stěnou během konzumace pozorovat varnu, tanky i kvasné kádě.

Rodinný hostinec Solidní šance si zakládá na hostinské tradici trvající více než 300 let a retro vzpomínání na staré dobré časy v rytmu swingu. Z nabídky se prý nejčastěji objednávají pravé bramboráky, masa na grilu i domácí zákusky.

Součástí fotogalerie úmyslně nejsou žádné snímky exteriéru obou podniků. Tento článek totiž není o budovách, ale o pivu a dobrotách v restauračních provozovnách. V obou případech je nutno vyzdvihnout slovo příjemný, které zde platí pro prostředí i obsluhu. A rozhodně tady budete mít pocit, že cyklisté jsou skutečně vítáni, i když si chtějí dát jen to jedno pěnivé, ochutnávací …

Autobusová zastávka uprostřed obce byla odjakživa místem, kde to žije. Ráno se v ní potkávali sousedi při cestě do práce, odpoledne ji obvykle opanovaly partičky školáků a večer sloužila jako úkryt pro teenagery, kteří v ní zažívali první více či méně naplněná citová vzepětí.

Ta v Broumech na Křivoklátsku původnímu účelu neslouží už spoustu let. Život se do ní ale vrátil. Minipivovar Matuška totiž právě v bývalé autobusové zastávce nově otevřel svůj vlastní podnik.

Menší pivovarskou hospodu byste asi těžko hledali. I když sládek Adam Matuška se označení hospoda brání. A má vlastně pravdu. Plocha velká sotva jako větší obývák, z níž polovinu zabírá výčep, hospodou prostě není. A je jedno, že vám tady natočí skvěle vychlazené pivo.

„Není to klasická hospoda, kde si sednete a najíte se, není to bistro a není to ani výčep. Zkomoleninu pivotéka jsme taky používat nechtěli, takže tomu říkáme pivní obchod, ve kterém si koupíte naše jak čepované, tak lahvové pivo,“ vysvětluje Adam Matuška.

Jako ve správném firemním podniku si ale zákazníci můžou pořídit i matuškovský merchandise v podobě triček, mikin nebo baseballových čepic. A zklamaní neodejdou ani ti, kdo budou chtít něco sníst. V prosklených lednicích zájemce přitahuje třeba nakrájený špek, pepřenky nebo sýr nakládaný v pivu, samozřejmě od Matušky.

Adam Matuška přiznává, že vlastní reprezentativní prostor s čepovaným pivem chtěli vybudovat už dávno, ale nemohli se k tomu dotlačit. „Hodně nás popostrčil koronavirus, protože do doby, než udeřil, jsme byli zvyklí pivem zásobovat hodně hospod a restaurací v centru Prahy, kam chodili hlavně turisté. Zatímco v takových podnicích se odběr téměř zastavil, Češi, kteří ve velkém zrušili plány na dovolené u moře, začali zaplavovat hospody a restaurace po Česku. A platí to i pro Křivoklátsko,“ uvažuje mladý sládek, který sice žije v Praze, ale do necelou hodinu vzdálených Broum, kde jeho rodiče kdysi koupili chalupu, denně dojíždí.

Zároveň ale dodává, že pivní obchod rozhodně jen na turisty necílí. Možností dát si pivo na lavičce na návsi, kde máte kromě bývalé zastávky pár metrů od sebe obecní úřad, poštu a obchod se smíšeným zbožím, chce přilákat také místní, čemuž odpovídá i cena pětatřicet korun za pivo.

Nabídka čepovaného piva je jednoduchá. Z pípy v létě poteče desítka, s příchodem podzimu se přejde na dvanáctku a v zimě je v plánu čepovat polotmavou spodně kvašenou dvanáctku pojmenovanou Broumy, která vznikla při příležitosti loňských desátých narozenin pivovaru. Pivo přitom poteče z výčepu, na který je Adam Matuška pořádně hrdý.

„Z technického pohledu tady máme takový zmenšený výčep Lokálu v Dlouhé ulici v Praze. Máme zachlazené sklenice a důležité je i to, že sem má naše pivo tu nejkratší možnou cestu,“ říká Adam Matuška, přičemž naráží na fakt, že pivovar je odsud vzdálený jen pětadvacet metrů. Právě za pivním obchodem totiž stojí několik chalup a technických budov, které dohromady tvoří rodinný minipivovar.

Matuškovi nepodcenili ani postavu výčepního, kterým je mimochodem broumský místostarosta. Před otevřením ho vyslali, aby strávil jeden den v Lokálu, kde si ho místní výčepní vzali do parády. Kromě toho, aby zvládl všechny techniky čepování piva a samotnou péči o něj, měl za úkol sledovat, jak pracovat s hosty.

„Hodně mi záleželo na tom, aby věděl, jak se s lidmi co nejlépe bavit nebo proč se neděsit toho, když bude za výčepním pultem sám a najednou přijede dvacet cyklistů, kteří si budou chtít dát pivo,“ vysvětluje Matuška.

Kromě piva si pozornost zaslouží i samotná zastávka postavená místními na konci šedesátých let v dobrovolnické Akci Z. Dobu jejího vzniku potvrzují vlnité střešní desky nebo svislé šikminy s otvory připomínající ikonický šumperák, vyprojektovaný ve stejné době. Za její současnou podobou stojí architektka Tereza Froňková, která kromě jiného navrhla i podobu karlínské restaurace Eska, pivovaru Dva kohouti nebo Bokovky ze sítě Ambiente.

Cílem proměny bylo využití zastávky, kterou minipivovar v posledních letech používal jako sklad sladu, posunout zase blíž k lidem, ale přitom zachovat její šedesátkový styl. „Bylo to spíš takové oprašování, žádné zásadní stavební zásahy se neděly,“ potvrzuje Adam Matuška.

Investice do přestavby zastávky nebyla letos jediná. Další spočívala v celkovém navýšení kapacity minipivovaru. Zatímco loni prostory a technika dovolovaly uvařit za rok šest a půl tisíce hektolitrů piva, po letošním rozšíření se výstav může dostat až na devět tisíc hektolitrů.

„Je ale možné, že kapacitu nevyužijeme naplno. Chceme se víc soustředit na ležáky, které zrají delší dobu. Pořád jsem totiž přesvědčený, že aly a všechna ochucená piva jsou sice perfektní a zajímavá, ale to tradiční české pití piva bude stát na desítce a dvanáctce,“ odhaduje broumský sládek, který do technického rozšíření investoval částku kolem čtyř milionů korun.

Kdo chce v bývalé autobusové zastávce ochutnat desítku od Matušky uvařenou doslova za zdí výčepu, musí do Broum vyrazit od středy do neděle mezi jedenáctou a šestou hodinou. A když při cestě z Prahy zvolí trasu přes Beroun a Nižbor, nabízí se ještě jedna zastávka v zastávce. Tentokrát ale vlakové. Právě v Nižboru totiž proměnil bývalý nádražní sklad v letní hospodu herec Tomáš Hanák.

Když Břeclav zachutná rajčaty, přesedlají místní i turisté z vína na Bloody Mary či rajský burčák. Sobotní sedmý ročník originálních slavností rajčat s názvem Rajská Břeclav připravil labužníkům další novinku. Rajčatové pivo. „Zdá se, že experimenty u nás jedou. Je to chuťově velice zajímavé. Rajský burčák byl poprvé loni a letos sklízí úspěchy,“ pochvaloval si pořadatel akce Petr Vlasák.

Také za Rajskou Břeclaví se letos nesl stín koronaviru. „Bylo to takové nejisté, hodně nervózní. Když jsem ráno vstával, přemýšlel jsem, jestli budou mít vůbec lidi chuť přijít. Na druhou stranu si myslím, že je důležité je vytáhnout ven a přivést na jiné myšlenky. Dodrželi jsme ale veškeré podmínky, akci jsme rozdělili na dva sektory. Dětský program a bubenická show u kina, hlavní program pak u synagogy, kde jsou i jako každoročně stánky. Lidí je tu nad očekávání,“ neskrýval radost Vlasák a ukazoval směrem k Lichtenštejnskému domu.

Letošní ročník rajčatových slavností zpestřila další nová bistra, restaurace, zelináři a kulináři. „Jsem nadšený, že je tady zastoupená i tradiční romská kuchyně. Je fantastická,“ pochvaloval si pořadatel.

Břeclavanka Vendula Danihelová popisovala, co vše si se svým týmem pro labužníky připravili. „Jsou to zelné listy plněné rýží a mletým masem s rajskou omáčkou. Jde o typickou romskou pochutinu. Jsme tady poprvé a musím říct, že jsou lidé skvělí, atmosféra je dobrá a návštěvnost taky,“ rozhlížela se kolem.

Množství lidí překvapilo i Břeclavanku Denisu Danešovou, která na slavnosti vyrazila s manželem a dcerou. „Chodíme sem každý rok, máme to nedaleko domu, kde bydlíme. Zdá se mi, že akce neustále roste. Kromě toho vyšlo pořadatelům i počasí, takže není na co si stěžovat,“ usmívala se.

Chmel, obilí, kvasnice a voda. Tyhle čtyři suroviny jsou základními ingrediencemi pro výrobu piva. Jeden pivovar v Estonsku k nim ale přidává ještě další přísadu – břízu. Jeho březové pivo se stalo populární nejen v této malé pobaltské republice.
Dorazili jsme na místo. S jedním z majitelů pivovaru Tanker Jaanisem jsme přijeli na kraj městečka Vaida asi 20 kilometrů od Tallinnu, kde stojí velká červená hala, ve které se skrývá jeho pivovar.
První, co člověka zarazí, je hlasitá rocková hudba, a to druhé je vůně břízy všude kolem.

„Březové větve skladujeme támhle pod střechou. Řezáme je většinou v květnu nebo v červnu, pak je tady sušíme a máme je potom k dispozici celý rok. Předtím, než je použijeme, je namáčíme, aby získaly zpátky svou svěžest,“ ukazuje nahoru pod krov estonský pivovarník s dlouhým plnovousem a baseballovou čepicí na hlavě.

Saunové pivo
Na tyčích jsou tam naskládané husté svazky březových větví s listy, které si minipivovar obstarává v jedné pěstírně stromků v centrálním Estonsku. K přidávání břízy do piva inspirovala Jaanise sauna.

„My tady v Estonsku saunu milujeme. Při saunování vždycky používáme březové větvičky, kterými se šleháme a vyháníme tak z těla všechno špatné, abychom se očistili. Přidáváním břízy jsem chtěl do piva dostat tu její lesní svěžest,“ vysvětluje.

Netradiční mok Jaanis také nazval saunové pivo a slaví s ním úspěchy i v nedalekém Finsku. K němu ostatně sauna patří asi ještě víc než k Estonsku.
Bláznivý nápad

Jaanis je původním povoláním informatik a vařením piva se s kamarády začal živit před třemi roky. Když přišel s nápadem přidávat do něj břízu, blízcí se mu prý smáli.

„Manželka mi řekla, že jsem blázen a že bych se na to měl vykašlat. Na jednom festivalu jsme ale na tohle pivo měli opravdu dobrou odezvu, a tak jsme na něm začali pracovat. Oproti té první várce je dnes mnohem lepší a pitelnější,“ upozorňuje.

Pivo z větviček
Jaanis přede mnou nalévá do skleničky s tlustou dutou nohou jejich vyhlášené saunové pivo. Opravdu chutná trochu březově. „Taky v něm je bříza!“ usmívá se Jaanis a popisuje, jak z březových větviček s listy, namočených v horké vodě, dělají drť, kterou pak přidávají během vaření.

Na 2000 litrů piva je podle něj potřeba zhruba osmdesát větviček. Jaanisův pivovar patří k nové vlně minipivovarů, které teď v Estonsku přibývají se stejnou rychlostí jako u nás v Česku.

Po rozpadu Sovětského svazu se zavřely všechny malé pivovary a pivovarnictví tady skomíralo. K dostání byla jen piva od velkých pivovarů. Kolem roku 2013 se začaly objevovat první minipivovary a začala stoupat poptávka po nových a dobrých pivech.

„Dneska tu máme nějakých 35 až 40 malých pivovarů. To je docela dost, když vezmete v úvahu, jak je Estonsko malé,“ říká.

Co mi ale celou dobu vrtá v hlavě, proč v tom jejich minipivovaru pořád hraje nahlas rocková hudba? „Máme rockovou muziku rádi a naše pivo také. A navíc pomáhá při kvašení,“ vysvětluje pivovarník Jaanis.

„Lidé jsou zpět v hospodách, ale kupují sudy třeba i na víkend na zahrádku,“ popisuje v rozhovoru ředitel českobudějovického pivovaru Samson Daniel Dřevikovský. Mluví i o vylepšení pivovarské prodejny nebo prohlídkách pro turisty.

Některé pivovary neměly v době zavřených hospod v souvislosti s koronavirem odbyt a musely dokonce pivo vylít do kanálů. Ta hrozba visela i nad českobudějovickým Samsonem.

„Měli jsme na skladě spoustu sudového a hrozilo, že vyprší doba jeho trvanlivosti. Nakonec jsme však nemuseli vylít ani jeden sud,“ říká spokojeně ředitel pivovaru Daniel Dřevikovský.

Co jste udělali?
Lít pivo do kanálu, to je pro pivovarníka nejsmutnější pohled. Udělali jsme raději speciální slevy a podařilo se nám ho prodat. Pro naše zákazníky to byl zajímavý bonus. A nám se to vrátilo, protože někteří díky tomu Samson po dlouhé době zkusili, zachutnal jim a teď se k nám vrací.

Kolik sudů to bylo?
Když to propuklo, na skladě jsme jich měli asi 1 500.

Ale určitě i vás musela omezení související s covidem ovlivnit?
Samozřejmě. Museli jsme přijmout celou řadu opatření a měli jsme i nařízení a striktnější pravidla od AB InBev, naší mateřské společnosti. Zaměstnanci to ale vzali úplně přirozeně a měl jsem radost, že jsou tak zodpovědní. V tu chvíli nikdo nevěděl, jak moc velké riziko to vlastně je.

Museli jste ze dne na den snížit výstav? Nebo jste řekli, přestáváme stáčet do sudů, jedeme jen do lahví?
I za běžné situace plánujeme podle toho, jakou očekáváme poptávku. Takže jsme přestali stáčet do sudů a tuto linku odstavili. Když se hospody otevřely, zase jsme ji spustili.

Jistě jste pocítili zvýšený zájem o lahvové?
Je to tak. Ale stala se i zajímavá věc. Vozíme pivo do Itálie a právě i do oblasti, která byla nejvíce zasažená. Čekali jsme, že se tam prodej zastaví, a on se naopak zvedl. Bylo to nečekané, tam jsme vůbec nevěděli, jak trh zareaguje. A bylo to zároveň i ponaučení, že všechny možnosti jsou otevřené.

A vrátili už se lidé naplno do hospod?
Jéje. V červenci jsme měli největší měsíční výstav na domácím trhu v sudech za posledních sedm let. A je také pravda, že si k nám lidé často jezdí do prodejny pro sudové, které si berou domů a pijí tam pak s přáteli na zahradě.

Protože je pivovarská prodejna více využívaná, slyšel jsem, že se ji chystáte vylepšit, je to tak?
Na letošní rok jsme měli naplánované tři projekty a mezi nimi i renovaci prodejny. Dále vytvoření pivní zahrádky v pivovaru a prohlídkovou trasu pro turisty. Situace s covidem to zkomplikovala, investiční akce dostaly stopku. Ale teď už jsou opět odblokované. Takže pracujeme na vytvoření turistické trasy a úpravě prodejny. A příští rok bychom chtěli i tu zahrádku.

Znamená to, že turisty začnete provádět ještě letos?
Trasu chceme letos připravit, ale spuštění bude asi až příští rok. Zajímavostí je, že v historickém pivovaru, kterému je letos 225 let, jsou moderní technologie. Zároveň ale zůstaly staré technologie na odstavených odděleních, což by mělo být pro návštěvníky poutavé, když jim ukážeme ten kontrast minulosti a současnosti.

O to víc by se pak hodilo mít v provozu i pivovarskou zahrádku a udržet turisty déle.
To bychom rádi, a také proto přistupujeme rovněž k proměně naší prodejny. Navíc novou atrakci chceme navázat i na lodní dopravu, která teď na Malši funguje a jedna zastávka je přímo pod pivovarem, takže by sem mohli návštěvníci jezdit i po vodě.

Nedávno jste také na lahvích změnili etikety. V minulosti vás mnozí pivaři kritizovali, že na Samsonu není poznat, že je z Budějovic. Teď už budou asi spokojení. Původ a město tam je hodně cítit. Navíc jste přidali i další zajímavosti.
Od zákazníků jsme měli hodně podnětů, ať provedeme změnu. Navíc s tím, jak jsme prošli modernizací, chtěli jsme, aby byl i design etiket čistší a měly nosnou informaci. Pro mě jako Budějčáka pak bylo důležité, aby bylo jasně vidět, odkud pivo je. Řekli jsme si, že to tam patří. Zjednodušili jsme i právovárečnický znak, přidali jsme dopředu informaci o stupňovitosti piva. A na zadní části je popis piva, aby zákazník dostal základní informaci o tom, co může v lahvi očekávat. Pro rychlou orientaci nechybí ani přehledné sdělení o alkoholu, hořkosti a barvě.

To vypadá, že se snažíte, aby se běžný spotřebitel stal tak trochu i znalcem piva. Mění se český konzument, vyzná se více?
Myslím, že podobné změny vedou k tomu, že se zákazník lépe orientuje. Provádíme v pivovaru také tréninkové degustace a hlídáme tím kvalitu piva. S panem sládkem jsme tyto degustace udělali i pro veřejnost a mělo to úžasný ohlas. Mně to zpětně ukázalo, jak na tom konzumenti jsou. I ti, kteří byli přesvědčeni, že jsou pivní odborníci, odcházeli s tím, že ještě bude potřeba potrénovat a něco se naučit. Ale myslím, že Češi začali objevovat nové styly.

Ještě jste chtěl něco dodat.
Je to trend, ale pak z prodeje zjistíme, že lidé rádi zaexperimentují, a pak se zase rádi vrátí k dobrému a tradičnímu českému ležáku. Když je dobře uvařený, je to radost.

Dá se říct, že vy jste s jedním pivem trochu vybočili – vaříte Bock, tedy silné pivo původem z Německa.
Bock se rozhodně povedl a loni získal na renomované soutěži v Londýně cenu za nejlepší bock na světě. Je to speciál, takže ho neprodáváme na objem, ale jsme za něj rádi. Hlavně měl radost pan sládek, že dostal možnost ho uvařit.

Když jsme spolu mluvili v minulosti, přál jste si, aby se Samson více čepoval takzvaně okolo komína, tedy blízko pivovaru a v Budějovicích celkově. Podařilo se to?
Skvělé bylo, že se například Samson v uplynulé sezoně čepoval na stadionu Dynama při zápasech první ligy. To byla naše největší hospoda. A jinak nám v Budějovicích za loňský rok přibylo dvanáct míst, kde se čepuje naše pivo, a dostali jsme se i úplně do centra.

A jak se vám daří v zahraničí? Tím se chci ještě vrátit k jaru a krizi spojené s epidemií koronaviru. Zmínil jste, že v Itálii byl dokonce zájem ještě větší.
Někde nám objemy poklesly, nějaké objednávky se zrušily v době nejtvrdších opatření, ale po rozvolnění se to podařilo dohnat, příkladem je Rakousko. V Polsku jsme začali s novým distributorem a tam se prodej Samsonu vyvíjí perfektně. Také myslím, že Poláci oceňují plnější chuť oproti jejich pivům.

To znamená, že jste nemuseli měnit hospodářský plán ani propouštět?
Už mám výsledky za leden až červenec a jsme na tom dokonce lépe, než byl plán. Ale vidíte, co se ve světě děje, a tak nevíme, co bude za dalších pět měsíců. O propouštění jsme neuvažovali, jen jsme dočasně raději zavřeli pivovarskou prodejnu, ta je již opět otevřená.

Upustili jste od prodeje plechovkového piva. Jeho prodej ale stoupá, nevrátíte se k tomu?
Máte pravdu, že ta čísla rostou. Za sebe ale říkám, že nejraději mám čepované, dále pivo z lahve, a to ještě lépe z vratné. Ten systém považuji za perfektní a jsem rád, že se ho u nás podařilo zachovat, ve spoustě zahraničních zemí nám to závidí. Až pak je pro mě plechovka. Má své výhody i nevýhody. My nemáme stáčecí linku, což je obří investice, ale lze to řešit externím stáčením. My trend sledujeme a přemýšlíme, zda do toho vstoupit. Já si stále myslím, že pivu více sluší skleněná lahev. Je to výborný materiál, hygienický.

Kolikrát můžete jednu lahev použít?
Probíral jsem to se skláři, pokud se s flaškou dobře zachází a je kvalitně vyrobená, může to být klidně čtyřicet otáček i více.

A ve světě, nechybí tam pro Samson plechovka ještě více?
Myslím, že českému pivu i ve světě více sluší sklo. Zákazníkovi by to mělo dát informaci, že tohle je ten kvalitní český ležák.

Jaký je letos plánovaný výstav pivovaru?
Loni to bylo 88 tisíc hektolitrů a letos bychom rádi čísla docílili opět, i přesto, jak to bylo složité. Někteří velcí hráči se totiž vrhli více do lahvového trhu a díky své síle se dostávali na dobrá místa v regálech.

Značka Pilsner Urquell byla v prvním pololetí letošního roku podle monitoringu Nielsen Admosphere také nejsilnějším pivním reklamním zadavatelem.

V preferencích značek piva v Česku nadále vede Plzeň. Vyplývá to z průzkumu agentury Nielsen Admosphere, který byl realizován na vzorku pěti set respondentů internetové populace Českého národního panelu.

Pilsner Urquell zvítězila u spotřebitelů před třemi lety a vítězí i dnes, se 16 % konzumentů, kteří ji označili za svou nejoblíbenější značku piva. Nejvíce fanoušků má mezi nejmladšími respondenty do 34 let. Na dalších místech jsou u českých pivařů – pouze s minimálními rozdíly procent – značky Gambrinus (9 %), Velkopopovický Kozel (9 %), Radegast (8 %) a Birell (8 %). Jen 6 % konzumentů piva na značce nezáleží.

Oblibě se těší i malé pivovary. Až čtvrtina dotázaných uvedla, že jejich pivo dokonce preferuje nad ostatními, 17 % naopak dává přednost velkým průmyslovým pivovarům. A 44 % českých pivařů nezáleží na tom, zda pivo pochází od malého, nebo velkého výrobce.

Značka Pilsner Urquell navíc v uplynulém pololetí také dle monitoringu nejvíce investovala do reklamy. V ceníkových cenách přesáhly její reklamní výdaje 114 milionů korun. Druhý Birell obsadil v prvních šesti měsících roku reklamní prostor v hodnotě 108 milionů korun a třetí Starobrno inzerovalo na ploše v hodnotě 105 milionů korun.

Konzumentů piva je v populaci 83 %, přičemž 19 % pije pivo denně, dalších 30 % pak alespoň jednou týdně. Častějšími konzumenty jsou muži – dvě třetiny z nich pijí pivo alespoň jednou týdně (tedy denně i jednou až několikrát týdně). Mezi ženami je naopak více „svátečních“ konzumentek a také těch, které pivu neholdují: 43 % žen si dá pivo jednou měsíčně, případně méně často, a čtvrtina dokonce nikdy.

Zajímavou kategorií pro konzumenty, třeba i ty, kteří klasické pivo nemusí, představují radlery a ochucená/ovocná piva. Ty pro Čechy sice nejsou nápojem pro každodenní pití (denně si je dá jen zanedbatelné 1 % lidí), ale aspoň někdy po nich sáhnou už necelé dvě třetiny respondentů. Radlery o něco více vedou u žen než u mužů (76 % vs. 51 %). Z věkových skupin jsou nejzajímavější pro mladší respondenty, s vyšším věkem naopak jejich oblíbenost klesá.

Jsou malé pivovary podivných zoologických jmen jako „Žabák“, „Bobr“ nebo „Paroháč“. Jiné experimentují s kávovým či puškvorcovým pivem. Najdete je na neuvěřitelných místech. A proto je potřeba být na hlídce, aby vám neuniklo něco zajímavého. Ten brněnský patří k nejmenším a stojí si za tím, že vaří jeden jediný druh piva.

Skoro od počátku (tedy od roku 2014) v brněnském Charlie´s Square dělají nekompromisně jeden jediný druh piva Charlie´s Beer. Berte, nebo neberte. Zdejší jedenáctku si dáte jen tady, nenabízí se nikde jinde. Na pivotéky zapomeňte. Tedy, načepují vám ho ještě do vlastní petky.

„My jsme si zkusili na začátku i třináctku, ale pak jsme zjistili, že to z kapacitních důvodů neudržíme a děláme už jen jedenáctku,“ vysvětlil mi manažer minipivovaru Petr Barták. Na víc piv je podnik prostě malý. „To co vidíte od stolu, je celý pivovar. My nemáme ani místo něco zkoušet,“ dodal manažer Barták.

Výčepní v Charlie´s Square vám může natočit jediný místní druh piva, jedenáctku Charlie´s Beer. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Skoro od počátku (tedy od roku 2014) v brněnském Charlie´s Square dělají nekompromisně jeden jediný druh piva Charlie´s Beer. Berte, nebo neberte. Zdejší jedenáctku si dáte jen tady, nenabízí se nikde jinde. Na pivotéky zapomeňte. Tedy, načepují vám ho ještě do vlastní petky.

„My jsme si zkusili na začátku i třináctku, ale pak jsme zjistili, že to z kapacitních důvodů neudržíme a děláme už jen jedenáctku,“ vysvětlil mi manažer minipivovaru Petr Barták. Na víc piv je podnik prostě malý. „To co vidíte od stolu, je celý pivovar. My nemáme ani místo něco zkoušet,“ dodal manažer Barták.

Minimalisticky jednoduchý je i příběh, jak celý tento trochu hipsterský pivovar vznikl. „Majitel má už jednu restauraci v Olympii (obchodní centrum na kraji Brna u dálnice - pozn.red.) a ta se jmenuje Charlie Street,“ vysvětluje manažer podniku. A minipivovar je prostě na náměstí – Římském náměstí v Brně, nikoli tedy na Karlově náměstí a ani majitel není Karel. Tím Charliem je ovšem přirozeně míněn především Charlie Chaplin, jehož buřinka je logem lokálu.

Firma provozuje i další „bratříčky“:
Charlie ´s Mill (přestavěný mlýn) a čtvrtý Charlie´s Four Rest, což je dvojsmysl. Jednak je v tom názvu čtyřka a rest jako restaurace, pak i anglicky les, tedy forest. „Je ve čtvrti Lesná,“ vysvětluje Barták.

Kuchyně jako na dlani
Naproti vchodu má Charlie stylový obdélníkový průhled do kuchyně. Podniky, které se nebojí ukazovat kuchyni, budí vždycky větší důvěru a zde ji ukazují velkoryse. Tento kout působí skoro až americky. „Personál byl z toho průhledu zpočátku trochu vyplašený, ale zvykli si,“ říká manažer Charlie´s. Z kuchyně nejvíc doporučuje Charlie´s Burger, který má neměnnou recepturu podobně jako pivo.

Byl jsem v Charlie´s prvně symbolicky 25. května, první den, kdy po zákazu kvůli koronaviru směly mít hostince vevnitř otevřeno. Vítala mě proto velkorysá sleva – jedenáctka za 29 korun. Budete si ji pamatovat. Pivo téměř oranžové barvy mělo v chuti stopu pomeranče či meruňky. „Barvu dělá i to, jak je to pivo už vyzrálejší,“ míní pracovník podniku.

A na závěr ještě jedna zajímavost, Charlie´s Square nabízí i konkurenci, výběr dalších minipivovarů z Brna. V době mé návštěvy byl k mání Hauskrecht, dvanáctka a Lucky Bastard. Ostatně ty tu jako v pravém slova smyslu konkurenci ani neberou. Pivní Brno drží spolu.