Novinky a zajímavosti ze světa piva

Hledal jsem pivovar s nejpodivnějším názvem. Mohla by zabodovat Nachmelená opice z Krnova nebo Skřečoňský žabák z Bohumína-Skřečoně, ale pravý klenot jsem našel na rozhraní Boleslavska a Jičínska. Minipivovar Slepý krtek Ujkovice. Stojí za ním Marek Havlas a jeho manželka

Kromě názvu, který byl mimo jiné vymyšlen právě proto, aby zaujal (což se podařilo), je Slepý krtek i příběhem podniku, který si založili mladý kluk a mladá holka. Ten „kluk“ vaří a „holka“ má na starosti účetnictví a marketing.

Je potřeba předeslat, že podnik je to trochu „partyzánský“. Zkrátka a dobře, v pivovaru, tedy bílém domečku s logem brýlatého krtka, své pivo neprodávají ani nečepují, nemá smysl se do Ujkovic vydávat. Ledaže byste snad mířili na Havlasův každoměsíční kurz, jak vařit pivo. Ale lidé jsou stejně neodbytní.

„Občas přijedou nějací motorkáři a vynadají manželce, že nemá pivo,“ říká s úsměvem Havlas.

Takže ještě jednou, Slepý krtek je k mání na speciálních akcích, jako bude například festival minipivovarů v holešovické tržnici v půli září, nebo v kavárně „V břiše velryby“ v Mladé Boleslavi, kterou Havlas provozuje a která otevírá po prázdninové pauze v září, bohužel také nepravidelně. Je třeba sledovat internet.

Nárazově je Slepý krtek k mání i v některých dalších pražských hospodách. Sud sem, sud tam.

Havlas není právě zuřivý kapitalista (což mu prý říkala i jeho manželka), spíš pohodář. Svoje pivo nevalí všude horem dolem, ale bez takových „partyzánských pivovarů“ by česká pivní mozaika byla neúplná.

Minipivovar byl založen v roce 2011, ještě před minipivovarní módou. Za devět let jiní dokázali své podniky rozšířit na továrny, Havlas zůstal v klidu.

Jenomže Havlas má i dalších devatero řemesel – je správcem kavárny, správcem boleslavského parku, ve kterém se kavárna nalézá a správcem divadla v Dobrovicích. Maturoval na střední potravinářské škole v roce 2001, pracoval v dobrovickém lihovaru, ale toužil po vlastním pivovaru.

Pivo z čekárny
Slepý krtek kromě ležáků vaří medovinové pivo. Ne medové, ale medovinové. Přidává se do něj medovina, a když jsem ho ochutnal, na patře jsem chuť medoviny jako „dojezd“ opravdu ucítil. Možná jen proto, že jsem to dopředu věděl, ale byla tam. Na sud se dává půllitr medoviny, takže pivo člověka nesklátí, ostatně procenta alkoholu Havlas ani přesně neměří, protože pivo nelahvuje.

Zajímavé je, že pivovar sídlí v budově bývalého nádraží Ujkovice, kde pivovarská rodinka i bydlí. Pivovarní technologie je umístěná konkrétně v bývalé čekárně. Nádraží bylo na bývalé drážce pro cukrovar v Dobrovicích, osobní přeprava tam skončila už před desítkami let.

Vaří se tu 6 000 litrů měsíčně, což je opravdu málo, odpovídá to kapacitě těch nejmenších restauračních minipivovarů, ale Havlas je jediný zaměstnanec. „I to nádraží táhne, jela ke mně třeba exkurze dopraváků z Liberce,“ říká Havlas.

Ujkovické pivní kurzy se konají každý měsíc pro šest, sedm lidí. Trvají jeden den a stojí 2 600 korun. Havlas chce takto dokázat svou tezi, že vaření piva je vlastně jednoduchá záležitost, i když z ní leckdo dělá věc složitou.

„Účastníci samozřejmě svoje pivo ochutnají až po měsíci, protože zraje v lednici,“ vysvětluje Havlas.

Nezapomněl jsem se pana majitele zeptat ani na zásadní otázku: Je krtek opravdu slepý? „Krtek je světloplachý. Vidí ve tmě dole, ale ne nahoře na světle. Ze mě si dělali legraci, jestli člověk po mém pivu neoslepne, protože jsme začali vařit v době metanolové aféry, kdy to bylo velké téma,“ říká sympaťák v pruhovaném triku.

Krušovický pivovar ve čtvrtek otevřel ve svém areálu novou halu a po nucené pauze kvůli koronaviru obnovil i návštěvnické prohlídky a kurzy sommeliérství. Vedení Krušovic navzdory omezenému odběru piva kvůli zavřeným hospodám očekává, že se mu letos stejně jako loni podaří vyprodukovat více než milion hektolitrů.

„Nyní se už situace vrací k normálu,“ konstatuje ředitel pivovaru Michal Rouč.

Nová hala zvyšuje skladovací kapacity z původních 6 800 palet s nápoji na nynějších 12 600 palet. Zboží odsud bude nejdéle do sedmi dnů od výroby směřovat do obchodní sítě v celém Česku. Denně je odsud rozveze 50 až 55 kamionů.

Jedná se o druhou letošní zásadní investici mateřské společnosti Heineken do krušovického pivovaru. Už na jaře, těsně před vypuknutím koronavirové pandemie, zprovoznili modernizovanou linku na plnění plechovkových obalů. Celková hodnota obou zmíněných investic je téměř 140 milionů korun.

Projekt výstavby nového skladu, který je v zimních měsících vytápěný, se začal rodit před šesti lety.

„Výstavba začala loni v prosinci. Návratnost této investice odhadujeme na pět let,“ dodává Rouč s tím, že nápoje z nového skladu budou směřovat přímo do velkých obchodních řetězců. To je rozdíl oproti minulosti, kdy pivo distribuovala najatá externí firma.

„Menší prodejny a restaurace budeme zavážet stejně jako dosud z našich menších skladů po celé České republice,“ říká Rouč.

Obliba plechovek roste
Modernizovaná linka pivovaru na plnění plechovek nyní dokáže odbavit o třetinu výrobků více.

„Obliba tohoto typu obalu u spotřebitelů roste a musíme být na potřeby zákazníků připraveni,“ konstatuje ředitel výroby všech pivovarů koncernu Heineken v České republice Milan Schramm.

V současnosti tvoří zhruba 45 procent produkce krušovického pivovaru nápoje v plechu, 40 procent v lahvích a pouze 15 procent v sudech. Podle Michala Rouče to souvisí s nařízeným uzavřením restaurací na jaře a zvýšeným nákupem piva v plechových a skleněných obalech v obchodech.

Linka má novou vstupní část, technici na ní instalovali mimo jiné zařízení k oplachování plechovek a modernější a výkonnější plnič obalů o obsahu od 0,33 do 0,55 litru. Pro tuzemský trh jsou podle ředitele pivovaru Michala Rouče nejzajímavějším segmentem půllitrové plechovky.

Příprava projektu trvala rok, samotné provedení pak necelé čtyři týdny na přelomu února a března. Instalaci provázely některé komplikace v souvislosti s opatřeními proti pandemii onemocnění covidu-19.

„Stroje montovali až do uzavření hranic dělníci z Brazílie. Linku pak museli oživit specialisté z Německa. Bylo hodně složité je sem dostat, aby stroje zprovoznili. Naše zásoby plechovkových nápojů nám rychle docházely,“ popisuje situaci Milan Schramm.

V loňském roce v areálu pivovaru renovovali nádvoří, které se více otevřelo veřejnosti, firma také modernizovala pivovarnické muzeum. Předtím zase investice směřovaly do čistírny a úpravny vody.

Další plány zatím nechce vedení pivovaru uvádět s tím, že ještě nemá souhlas mateřské společnosti. Podobně v tajnosti zůstávají i plány na chystané rozšíření stávajícího portfolia produktů krušovického pivovaru.

Zájemci o prohlídku se vracejí
Pivovar není známý pouze svými nápoji, ale i návštěvnickými prohlídkami a kurzy sommeliérství pro pivní znalce.

„Po nucené pauze jsme exkurze opět obnovili na začátku července. Pravidelně je pořádáme vždy v jedenáct a třináct hodin. Větší skupiny zájemců se mohou objednat i v jiných časech,“ říká Michal Rouč.

Téměř úplně prý zmizeli turisté ze zahraničí, naprostou většinu hostů tvoří tuzemští návštěvníci. S pivovarem, do jehož areálu smějí nyní lidé jen v rouškách, se jich měsíčně seznámí několik tisíc.

„Prohlídkový okruh jsme částečně upravili, aby návštěvníci nepřišli do styku s pracovníky v provozu. Součástí exkurze je nadále možnost degustace našich piv,“ uvádí ředitel pivovaru.

Uzavřel se však dočasně velký obchod se suvenýry a upomínkovými předměty na nádvoří, částečně ho supluje prodejna u karlovarské silnice mimo areál.

Pivovar v Krušovicích je také jeden z mála v Česku, který má vlastní kapli. Je i vysvěcená.

„Připravili jsme si peníze na restaurování jejího interiéru. Uvnitř se nacházejí nádherné varhany, kapli občas využívají k obřadům svatebčané. Následovat by měla důkladná oprava přilehlé budovy, tedy bývalého zámku. V něm uvažujeme o vybudování nových reprezentativních prostor pivovaru,“ dodává Milan Schramm.

Měl našlápnuto na skvělou kariéru. Zastával manažerské posty v několika významných nadnárodních společnostech. Pak ale Ondřej Slačálek koupil chátrající středověkou tvrz v Malešově. Postupně ji rekonstruoval, rozjel zde muzeum, krčmu, pivovar a středověký kemp. A pár nápadů má prý ještě v zásobě.

Jen několik kilometrů od Kutné Hory stojí středověká tvrz Malešov. Dlouhé roky chátrala, takže byste si jí ani nevšimli. Před 18 lety ale začala její proměna, která nečítala jen samotnou rekonstrukci stavby, ale i několik dalších projektů. Letos majitel tvrze Ondřej Slačálek všechny zdejší zážitky představil v rámci projektu Zažij Malešov.

Jeho cílem totiž je, aby návštěvníci Malešova zažili atmosféru této malebné obce, která je okamžitě pohltí a zařadí ji na seznam oblíbených míst, kam se budou rádi vracet ať už s rodinou na výlet, kolegy na teambuilding, s přáteli, nebo partnerem. Celý koncept proto vymyslel tak, aby tu bylo opravdu pro každého něco.

Pověsil jste kravatu na hřebík, přestože jste měl slušně rozjetou kariéru a místo toho jste se pustil do rekonstrukce středověké tvrze, která připomínala spíš ruinu. Jak vás něco takového napadlo?
Tuhle otázku dostávám často a já se vždy snažím vysvětlit, že u mě koupě tvrze a celý projekt v Malešově nebyl produktem nějakého „prozření“ či uvědomění si reálných hodnot. Můj příběh není příběhem manažera z velké firmy, který po letech práce v korporaci náhle vyhořel, rozhodl se „zvědomět“ své fungování a jako jiní vyhořelí manažeři cestují na Saharu s bubnem, já se rozhodl žít ve středověku.

A jak to tedy bylo?
Tvrz jsem koupil, když mi bylo 27 let, takže nešlo o zakončení dlouhé kariéry v korporacích, ale byl jsem na samém začátku. Práce ve firmách pro mě byla zdrojem příjmů, ale mé srdce bylo vždy zaměřeno na obnovení Malešova. Nejprve pouze tvrze, ale později celého areálu.

Nebyla to tak trochu mladická nerozvážnost? Koupit historický objekt a pustit se do jeho rekonstrukce není jen tak…
Šlo by o nerozvážnost, pokud bych se do rekonstrukce vrhl jen na základě snových představ o romantickém bydlení na hradě. K popisu úspěchu projektu rekonstrukce tvrze jsem si sám vytvořil teorii, kterou jsem nazval Paradox snu. V krátkosti se jedná o to, že zatímco sen je něco neuchopitelného a vzdáleného, realizace snu je přísně racionální postup plný plánování, kalkulací atd. Jinými slovy, snu se nedá dosáhnout sněním, proto tedy ten paradox. Díky tomuto veskrze racionálnímu přístupu mi tento projekt nikdy nepřipadal jako mladická nerozvážnost.

Měl jste už na začátku jasný podnikatelský záměr?
Ne. Tvrz nikdy nebyla podnikatelským projektem, ale projektem lásky k historii. To, že kolem tvrze nakonec vznikly i podnikatelské aktivity, se stalo až po mnoha letech práce a budování v podstatě podprahového marketingu zdejšího krásného areálu.

Když se opravuje nějaká památka, většinou se majitel musí připravit na náročná jednání úřady a s památkáři. Musel jste něčím takovým také projít?
Samozřejmě, že ano, ale mým cílem byla vždy záchrana památky, nikoliv její devastace či prosté využití k podnikatelským cílům. Proto nemohu říct, že by jednání s úřady byla nějak extrémně náročná.

Jak dlouho vám rekonstrukce trvala a co všechno to obnášelo?
Rekonstrukce trvala 15 let od roku 2002 do roku 2017, kdy celý projekt končil kolaudací. Na tvrz ale navázala obnova pivovaru, jak stavební, tak i produkce piva, a nakonec i vybudování romantického ubytování pod tvrzí ve středověkých stanech, ovšem vybavených postelemi, koupelnami s tekoucí horkou vodou a stylovou restaurací. Práce tedy zahrnovaly jak hrubou dřinu vlastníma rukama a rukama rodiny a přátel, tak i zakládání firem, sepisování smluv, marketing, prodejní činnost či shánění investorů.

Češi jsou národ pivařů, takže pivovarů a různých piv je u nás nespočet. Jak těžké je se v takovém prostředí prosadit?
Rozhodně to není jednoduché, je to dřina každý den jak pro sládka a lidi, kteří přímo pivo vyrábějí, tak pro obchodníka, který se snaží náš produkt dostat do hostinců. Pivovarů je opravdu hodně, zákazníci jsou nároční a informovaní a není jednoduché se zavděčit, a hlavně se v hospodách dlouhodobě udržet, když malé pivovary, jako je ten náš, nedisponují rozpočty na „uplácení“ hostinských.

Minulý rok jste oficiálně otevřeli také středověký kemp. Má i jeho vznik nějaký svůj příběh?
Příběh jako z her o Járovi Cimrmanovi. Koupil jsem pozemek a ruiny budov pod tvrzí a přemýšlel, co s nimi. Chtěl jsem vybudovat ubytování pro návštěvníky, ale penzion či hotel byly finančně příliš náročné. Proto jsem v jedné z bezesných nocí vymyslel koncept středověkého kempu se stany, ve kterých jsou postele, a dokonce i koupelny. Byl jsem radostí bez sebe, jak krásný a unikátní nápad se mi zrodil v hlavě, dokud jsem, ani ne týden poté, nečetl speciální vydání přílohy jedněch novin, která se věnovala tzv. glampingu – tedy celosvětovému fenoménu luxusních kempů. Připadal jsem si jako Cimrman, který přichází do patentového úřadu se svým vynálezem žárovky a je vítán úředníkem se slovy: „Teď tu byl Edison.“

Už je takhle váš projekt Zažij Malešov dokončený, nebo počítáte ještě s dalším rozvojem?
Mám ještě několik nápadů, a hlavně i nemovitostí v areálu, které nemají ještě svou náplň a čekají na rekonstrukci. Takže určitě ještě nekončíme. Nicméně konkrétní projekty jsem v hlavě ještě nedotáhl, pracuji na tom...

Můžete aspoň naznačit, co máte v plánu?
Určitě je v plánu více se zaměřit na firemní klientelu a stát se oblíbeným teambuildingovým areálem, který bude schopný firmám nabídnout komplexní zázemí. Několik prvních kroků tímto směrem jsme již podnikli a v prostorách nad středověkou krčmou vznikla plně multifunkční místnost, kde je možné pořádat školení či další volnočasové aktivity, pokud zrovna počasí nepřeje. Kuriozitou tohoto prostoru je třeba boulderová stěna nebo velká LCD obrazovka. Během léta jsme se pak hodně soustředili na doprovodný program u pivovaru, návštěvníci tak u nás mohli večery trávit v letním kině nebo na koncertech místních kapel. A mimo tvrz mám aktuálně rozpracovaný ještě jeden dost zajímavý projekt, o kterém určitě brzy uslyšíte. Jsem trošku pověrčivý, takže o tom ještě úplně nechci mluvit. Prozradím tedy jen to, že půjde o komunitní ekologickou elektrárnu.

Šlo vždycky všechno hladce, nebo byly i chvíle, kdy jste se chtěl na všechno vykašlat?
Samozřejmě, že všechno hladce nešlo, ale myšlenka se na všechno vykašlat mi hlavou neproběhla nikdy ani na vteřinu. Od začátku až dodnes, tedy téměř 20 let, jsem si byl jist, že tento projekt je mým životním posláním, a to ostatně vedlo i k tomu, že to neskončilo kolaudací tvrze, ale pokračuje to až dodnes.

Kemp i většina aktivit kolem Malešova jsou přece jen sezonní záležitostí. Na zimu tedy vše zabalíte a čekáte na další rok?
Stany jsou sice zabalené, ale Malešov žije dál. Krčma i pivovar jedou poslední dvě sezony naplno. Děláme vánoční večírky ve středověkém nebo pivovarském duchu, narozeninové oslavy a další spíš skupinové aktivity. Pivo a dobré jídlo lidi pořád ocení, navíc jsme v příjemné dojezdové vzdálenosti od Prahy a v blízkosti oblíbené Kutné Hory. Na Vánoce děláme kolem tvrze vánoční trhy a prostě se snažíme, aby tu bylo živo.

Budování všeho, co na Malešově je, vyžaduje bezpochyby také nemalé finanční prostředky. Jak se dá takový projekt ufinancovat? Nebál jste se toho?
V zásadě jde o kombinaci tří zdrojů. Práce zdarma investované mnou a mými blízkými, všech peněz, které jsem kdy vydělal v těch již zmíněných korporacích či podnikáním a také úvěrů, kterých není úplně málo. Bojím se toho každý den, ale evidentně ne tolik, abych s tím přestal.

Dá se takové podnikání vůbec dělat pro peníze, nebo je to spíš srdeční záležitost?
Myslím, že mé předchozí odpovědi už jasně naznačily, že tohle je spíš „podnikání“ než podnikání. Upřímně musím přiznat, že peníze spíše vydělávám jinde než tady v Malešově, i když všechny naše firmy tady jsou v černých číslech a uživí se. Jen ty investice do nemovitostí jsou něco tak nákladného, že stále ještě nemohu přestat trávit čas v korporacích, i když teď už jen jako externí projektový manažer.

Kolik lidí se na tvrzi Malešov pracuje?
Na tvrzi žádní zaměstnanci nejsou, všechno si děláme sami, jen každých 14 dnů přijdou lidé na posekání trávy. Mám rád fyzickou práci, takže to zatím ani nijak jinak neplánuji. Zaměstnance máme v pivovaru a v kempu, jedná se o kombinaci stálých pracovníků a brigádníků a jde o zhruba 20 lidí.

Jak si svoje kolegy a kolegyně vybíráte? Jací musí být?
Většinou k nám přicházejí sami proto, že se jim líbí náš projekt a atmosféra tady. Stejně jako já, drtivá většina z nich jsou srdcaři a nadšenci a my se jim snažíme toto nadšení oplácet tím, že zde nacházejí příjemné a přátelské prostředí k práci. Ostatně ne nadarmo se náš pivovar jmenuje Přátelský pivovar Malešov.

Nelitoval jste nikdy svého rozhodnutí?
Jak už jsem řekl, nikdy. Je to projekt, který mě přežije, můj odkaz budoucím generacím. Tvrz tu stojí 700 let a já jsem přispěl k tomu, že bude stát dál a jednou za dalších mnoho set let se moje jméno ocitne na tom dlouhém seznamu majitelů. Vlastně je to docela jednoduchá a přímá cesta k nesmrtelnosti.

A vaše rodina? Žijí ten váš klukovský sen s vámi?
Rozhodně bych tento projekt nemohl dělat bez podpory svých blízkých. A to jak rodiny, tak přátel. Na druhou stranu, pokud chce člověk dělat něco takto velkého a dlouhodobého, musí počítat s tím, že na to vždy bude tak trochu sám. Nemůžu nikoho nutit, aby žil můj sen. Ten musím žít já a ostatní se mohou, a ne vždy se musí k němu přidat.

Pivovar Ládví Cobolis vznikl na přelomu let 2017 a 2018. Se sládkem pivovaru Pavlem Paloušem jsme si povídali o tom, jak se tomuto mladému pivovaru uprostřed sídliště daří, o tom, jestli se sládek každý den opije, ale i o budoucnosti nízkoalkoholických piv. Přečtěte si rozhovor.

Pivovar jako komunitní záležitost
Jak jste přečkali krizi?
Ve čtvrtek nám řekli, že se zavírá a my jsme už v úterý otvírali okýnko a e-shop a rozváželi jsme v okolí sídliště, takže jsme reagovali rychle. Protože v areálu pivovaru máme pekárnu i restauraci, tak jsme vozili nejenom pivko, ale taky jídlo a pečivo. Ten začátek byl trochu horší, ale po nějakých dvou nebo třech týdnech, když lidem došlo, že se toho až tolik neděje, tak ta naše louka před pivovarem začala fungovat krásně komunitně. Bylo zrovna nádherně, takže sem chodili rodinky, měli s sebou deky, koupili si pivko nebo limču a šli si sednout na deku. Tržby byly samozřejmě nižší, ale fungovali jsme a relativně nám to umožnilo přežít.

Prostor před vaším pivovarem vyloženě vybízí k tomu, aby se zde scházeli lidé. Berete tohle místo jako výhodu?
Je to určitě super. Hlavně tady se nikdy nic moc nedělo, s tím jsme začali vlastně až my. Pořádáme dvě velké akce do roka. Na jaře pořádáme výročí první várky, kterou jsme uvařili 23. května 2018, letos jsme tu akci museli posunout o měsíc, protože v květnu to uspořádat nešlo. A další velkou akci pořádáme na podzim, na svatého Václava.

Vaše první várka byla 23. května 2018? To ještě musíte být plný energie.
Určitě jsem. Předtím jsem samozřejmě působil v jiných pivovarech, takže tohle není můj první, už jsem tušil do čeho jdu. Začínal jsem se Zámeckým pivovar Frýdlant s Albrechtem. Ten jsem rozjel jako podsládek, nad sebou jsem měl Jirku Strnada, zkušeného sládka, který mě hodně naučil. Později jsem odešel a chvíli jsem působil v Zichovci, kde to bylo super, ale byl jsem jeden z týmu, takže v momentě, kdy přišla nabídka velké volnosti v pivovaru Cobolis, tak jsem ji vzal.

Jak je možné, že je v pivovaru pekárna?
Chtěli jsme být takový výstup pozitivní deviace. Když jsme sem přišli, byli tady kolem nás jen koncepty velkých pivovarů. Něco autentického tady vlastně nikdy nebylo, což jsme chtěli změnit. Před námi tady byla nějaká klasická čtyřka.

Mají vás místní rádi?
Myslím, že teď už ano. Na začátku k nám možná místní měli trochu nedůvěru, protože ten prostor, ve kterém se nacházíme, znali velmi negativně. Lámat se to začalo, když jsme začali pořádat akce. Akce nám totiž umožnili představit se místním a říct lidem, že tady je něco jinak, něco se tu změnilo. Hlavně se tu začalo konečně něco dít. Sídliště fungují často tak, že je to spousta lidí, kteří vedle sebe žijí, ale nežijí jako komunita, není to jako vesnice, kde se lidi vzájemně znají. Teď, když tu děláme akce, tak se na nich lidé potkávají, začínají se konečně stávat opravdu místními obyvateli, nikoliv těmi, co tu náhodou přespávají.

Jak funguje sládek
Jak funguje sládek? Představuju si, že piva musíte vypít docela dost.
Sládek by moc piva vypít neměl. Každý den něco ochutnám, ale jsem ve stavu, že nemám problém večer odjet autem. Když se domluvím, že bude nějaká degustace a budeme delší dobu popíjet, tak s tím počítám a nejedu autem, ale jinak si myslím, že je naopak lepší, když sládek musí jet autem a nemůže si dovolit se opít, protože je to pořád práce jako každá jiná. Degustovat pochopitelně musíme, ale když toho odegustuju moc, tak tam ta chuť už ani není.

Co děláte kromě ochutnávání piva?
Sládek se v malém pivovaru hodně podílí na propagaci, na představování piva, na nejrůznějších akcích a prohlídkách. Kromě toho vymýšlím recepty, starám se o běh výroby a do toho o nákupy. Ta pozice je opravdu velmi komplexní. Ve velkém pivovaru, jakým je třeba Budvar, je sládek často opravdu jen vedoucí výroby, často se nemusí starat o distribuci, nezajímá se o obchod, ale v malém pivovaru je to jinak.

Jak probíhá rekvalifikační kurz na sládka?
Záleží, kde si ho objednáte. Kurz, který školíme my, je primárně založený na praxi, dostanete tedy teorii, kterou člověk potřebuje, ale na druhou stranu si to musí zažít v praxi. Náš kurz trvá dohromady 300 hodin. 120 hodin je teorie a 180 praxe. Kluci, kteří kurz dělají u nás, jsou u výroby nějakých deseti várek a jedenáctou várku už vaří sami podle receptu. Takže vaří pivo, zaměstnanci z varny už je jen hlídají.

Nízkoalkoholická piva jsou možná budoucnost
Jaká je podle vás budoucnost piva? Všiml jsem si, že tu máte šestistupňové nebo dokonce jen čtyřstupňové pivo.
Tohle je směr, který jsem tady nastavil. První rok jsme začali šestkou. A ta naše čtyřka Cobolis Freedom je prostě pivko, které člověk chce pít v létě, můžete ho pít a neopijete se z něj a ze dvou se nebudete motat. Budoucnost piva vidím právě v tom, že může jít do těch nízkoalkoholických. Taky pokud vím, tak takhle slabé pivo v České republice dlouho nikdo nevařil. Je to brut IPA, což znamená, že je enzymem prokvašená, tohle by vlastně bez problémů mohlo být pivo pro diabetiky. Splňuje to totiž jak nízký obsah zbytkového cukru, tak nízký obsah alkoholu.

Kolik uvaří pivovar Cobolis piva?
V tuto chvíli jsme na limitu své výroby a počítáme s tím, že bychom se chtěli rozšiřovat. Vaříme asi tři a půl tisíce hektolitrů piva ročně a jsme limitovaní velikostí kvasného prostoru. Z toho množství zhruba půlku prodáme tady a zhruba půlka se prodává do pivoték, hospod nebo soukromníkům ať už v sudech nebo v lahvích.

Jaká je budoucnost, pokud jde přímo o pivo?
Rád experimentuji, teď plánuji dělat neIPU z anglických kvasnic, které vypadají dost zajímavě. A myslím už i na příští léto. Ta naše šestka i ta čtyřka, kterou jsme dnes ochutnali, patří do skupiny, které se říká stolní piva, ale já bych se chtěl dostat ještě níž, chtěl bych uvařit pivo s obsahem méně než 1,2 procenta alkoholu. Tím pádem bych chtěl příští léto představit nízkoalkoholické pivo, něco, kde bude například 0,8 procenta alkoholu.

Krušovický pivovar letos spustil výkonnější plechovkovou linku a otevřel větší sklad. Celková hodnota obou investic přesahuje 130 milionů korun. Nový sklad přinese zjednodušení i zlevnění logistiky, výkon linky na plechovky je o třetinu vyšší. O pivo v plechovce stoupá zájem, souvisí to i s pandemií koronaviru, kdy si část zákazníků pivo kupuje častěji domů, řekl ředitel krušovického pivovaru Michal Rouč.

Stavba skladu začala na konci loňského roku a trvala do letošního léta. Nyní už je zkolaudovaný a pojme až 12 600 palet, původní sklad měl kapacitu 6800 palet. „Klíčovým přínosem je pro nás také snížení provozních nákladů na skladování i na dopravu,“ uvedl Rouč. Podle něj by měla být návratnost investice pět let, záležet bude na situaci na trhu.
Linka měla dříve hodinovou kapacitu až 24 000 plechovek, nyní je to až 32 000 plechovek. Je zprovozněná od jara, instalace nových technologií trvala tři týdny. Rozjezd zkomplikovala pandemie koronaviru. Kvůli opatřením nemohli přijet v domluveném termínu zahraniční experti, a velkou část práce tak museli zvládnout místní technici. Nyní tvoří 45 procent produkce v Krušovicích pivo stáčené do plechu, 40 procent pivo v lahvích a 15 procent sudové pivo.
Dosavadní obchodní výsledky nasvědčují tomu, že by pivovar mohl druhý rok za sebou vyrobit více než jeden milion hektolitrů piva. Ačkoliv trh s pivem poznamenala opatření související s pandemii, nyní se prodej podle vedení krušovického pivovaru vrací k normálu a v některých oblastech i nad normál. Podle ředitele výroby pivovarů Heineken ČR, do kterých patří i Královský pivovar Krušovice, Milana Schramma je vedle tuzemského trhu zásadní pro pivovar například i trh v Německu, Slovensku a Rusku.*

Krušovický pivovar letos spustil výkonnější plechovkovou linku a otevřel větší sklad. Celková hodnota obou investic přesahuje 130 milionů korun.
Článek

„Nový sklad přinese zjednodušení i zlevnění logistiky, výkon linky na plechovky je o třetinu vyšší. O pivo v plechovce stoupá zájem, souvisí to i s pandemií koronaviru, kdy si část zákazníků pivo kupuje častěji domů,“ řekl ředitel krušovického pivovaru Michal Rouč.

Stavba skladu začala na konci loňského roku a trvala do letošního léta. Nyní už je zkolaudovaný a pojme až 12 600 palet, původní sklad měl kapacitu 6800 palet. „Klíčovým přínosem je pro nás také snížení provozních nákladů na skladování i na dopravu,“ uvedl Rouč. Podle něj by měla být návratnost investice pět let, záležet bude na situaci na trhu.

Linka měla dříve hodinovou kapacitu až 24 000 plechovek, nyní je to až 32.000 plechovek. Je zprovozněná od jara, instalace nových technologií trvala tři týdny. Rozjezd zkomplikovala pandemie koronaviru. Kvůli opatřením nemohli přijet v domluveném termínu zahraniční experti a velkou část práce tak museli zvládnout místní technici. Nyní tvoří 45 procent produkce v Krušovicích pivo stáčené do plechu, 40 procent pivo v lahvích a 15 procent sudové pivo.

Dosavadní obchodní výsledky nasvědčují tomu, že by pivovar mohl druhý rok za sebou vyrobit více než jeden milion hektolitrů piva. Ačkoliv trh s pivem poznamenala opatření související s pandemii, nyní se prodej podle vedení krušovického pivovaru vrací k normálu a v některých oblastech i nad normál. Podle ředitele výroby pivovarů Heineken ČR, do kterých patří i Královský pivovar Krušovice, Milana Schramma je vedle tuzemského trhu zásadní pro pivovar například i trh v Německu, Slovensku a Rusku.

Skupina Heineken v ČR též vlastní pivovary Starobrno a Velké Březno. Zisk třetí největší české pivovarnické skupiny Heineken ČR předloni meziročně stoupl o 58 procent na 326 milionů korun. Skupina Heineken zaměstnává dle webu společnosti přibližně 80.000 lidí ve více než 70 zemích po celém světě, patří do ní přes 170 pivovarů. Tržby skupině předloni stouply o 7,25 procenta na 3,36 miliardy korun.

Plná chuť, střední říz, jiskrnost a zlatavá barva. České pivo je nejpitelnější na světě a nikdy nepřestane chutnat. Právě tak jej popisuje ministerstvo zemědělství ve své publikaci pro zahraniční příznivce piva. Jedinečnost českého piva uznává i Evropská unie, která jej dokonce povýšila na „České pivo“.

Už v roce 2008 se Česku podařilo vyjednat v Bruselu chráněné zeměpisné označení. EU oficiálně uznala, že se české pivo od ostatních evropských či světových piv liší.

Chráněná značka navíc tuzemským pivovarníkům zajišťuje ochranu před nekalou konkurencí. České pivo může být vyrobeno pouze na území Česka a musí se vařit z místní vody, českého sladu a chmele. Pivovarníci musí dodržovat tradiční postupy a technologie. Pokud tak činí a nechají si to ověřit Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, mohou na etiketu svého moku umístit ochrannou evropskou značku.

Podle Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského lze evropské označení považovat za významný přínos pro výrobce piva a jeho konzumenty, kteří se mohou spolehnout na ověřenou kvalitu, a také pro dodavatele surovin. Týká se to zejména pěstitelů ječmene, z něhož se vyrábí typický „plzeňský slad“. Ochrannou značkou České pivo se v současné době chlubí 18 českých pivovarů.

Peníze pro pivovarníky
Čeští pivovarníci se mohou těšit nejen z evropské značky kvality, ale také z výhod jednotného trhu EU. Pivovar, který nabízí svůj produkt na zdejším trhu, může automaticky prodávat pivo i v ostatních zemích unie. Další výhodou je přístup k evropskému financování. Čeští výrobci piva mohou získávat dotace na množství aktivit. Příkladem jsou peníze na nové přístroje a technologie, jež jim umožní navýšit kapacitu a vařit stejně kvalitní pivo s menší spotřebou energie. Vaření piva je energeticky náročný proces a EU v posledních letech investuje miliardy korun právě do úspor energií.

Pivovarníci tak mohou žádat o peníze na technologie, díky nimž spotřebují při vaření méně elektřiny či vody, což je pro ně ekonomicky výhodné. Tuto možnost využil například benešovský Pivovar Ferdinand. Peníze dostal také na modernizaci sladovny.

„Administrativa spojená s každým dotačním titulem byla poměrně náročná, každý titul měl například jiné podmínky,“ vysvětluje majitel pivovaru Petr Dařílek. „Šlo ale o zvládnutelný postup, který přinesl požadovaný efekt,“ dodává.

Další evropské dotace směřují na rozšiřování pivovarů a jejich hostinců. S tím má zkušenost třeba varnsdorfský Pivovar Kocour, který získal peníze v roce 2012 na vybudování kuchyně a hřiště u své restaurace. Jak ale upozorňuje jednatel firmy Josef Šusta, ne vždy se při žádosti o dotaci podaří peníze získat.

„Po několika pokusech a žádostech o rozšíření technologie v pivovaru se nám dotaci získat nepovedlo,“ popisuje. Pivovar se proto nakonec rozhodl pořídit si nové technologie za své vlastní prostředky. Sám Šusta se přitom domnívá, že dotace nejsou úplně vhodným způsobem, jak pivovary podporovat.

„Kazí konkurenční prostředí. My si musíme na danou věc vydělat a ten, kdo danou věc umí správně popsat a splnit dotační podmínky, pomalu ani nemusí vyrábět,“ stěžuje si jednatel varnsdorfského pivovaru. Dotace by se podle něj měly rozdělovat tak, aby k takovým problémům do budoucna nedocházelo.

Vyřizování dotací a vyplácení peněz mají na starosti české úřady. Zjednodušování administrativy je přitom jedním z cílů pro následující dotační období, jež začne příští rok. Ministerstva budou vypisovat nové dotační tituly, mají proto šanci způsob poskytování podpory zlepšit.

Majitel Pivovaru Ferdinand vidí potenciál hned v několika oblastech. „V současném nastavení dotací mi chybí akcent na udržitelnost a rozvoj tradičního způsobu výroby českého humnového sladu a pak klasický způsob vaření piva,“ jmenuje Dařílek, jehož pivovar se chlubí vlastní humnovou sladovnou, kde klíčí namočený ječmen.

Koronavirus dopadl i na pivo
Tvrdou ranou pro rozvoj pivovarnictví je letošní krize způsobená pandemií koronaviru. Uzavření restaurací a barů způsobilo značný propad tržeb malých i velkých pivovarů po celé Evropě. Český svaz pivovarů a sladoven spolu s Centrem ekonomických a tržních analýz spočítaly, že za březen, duben a květen utrpěly české pivovary ztrátu ve výši 1,1 miliardy korun.

Pivovarníci, ale i restauratéři proto vyzývají českou vládu, aby vytvořila dotační podpory na opětovný rozjezd hospod a restaurací, zejména v menších městech a vesnicích. Podobně k tomu přistupuje i sdružení Evropští pivovarníci, které apeluje na EU, aby podpořila jejich ekonomickou obnovu. Podle sdružení by měla unie motivovat členské státy k tomu, aby snížily spotřební daň či daň z přidané hodnoty v sektoru pohostinství. Po EU požadují také dotace či zvýhodněné půjčky, jež jim pomohou znovu nastartovat jejich byznys. Hlavní slovo v rozdělování dotací však mají vlády členských států.

Článek původně vyšel v příloze Hospodářských novin v rámci projektu Proměny českých regionů, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.

Na místo sládka Královédvorského pivovaru Tambor se po čtyřech letech vrací Martin Vrba, který stál u počátku vzniku tohoto pivovaru. A jak došlo k obnovení spolupráce?

„Po mém odchodu jsme zůstali s majitel Nasikem Kiriakovským v kontaktu. Věnoval jsem se vlastním projektům a realizacím v pivovarnickém a potravinářském průmyslu u nás i v zahraničí. Zhruba před rokem jsme se sešli u společného projektu," vysvětlil Martin Vrba. Už tehdy vznikly první náznaky možné spolupráce.

„Když nastal personální problém v obsazení pivovaru Tambor, majitel mě oslovil, jednali jsme o podmínkách spolupráce a tak přišel čas na návrat. Jak se říká: Dobří holuby se vracejí," dodal Vrba.

Protože ale pokračuje s vlastními aktivitami, musí je skloubit se staronovou funkcí. Bude tak třeba vytvořit jiný pracovní systém než bývá zvykem. „Přivádím si svůj tým lidí. Bude tu fungovat úzká spolupráce s majitelem, kdy se já budu věnovat výrobě a věcem s ní spojenými a majitel Nasik Kiriakovský obchodním záležitostem," uzavřel Martin Vrba.

Obnovená spolupráce by měla přinést i několik novinek, které jsou zatím ve fázi příprav a proto je předčasné o nich hovořit.

Zhruba pět miliard korun činí ztráta českých pivovarů, které zasáhla koronavirová opatření. Často omezovaly výrobu a některé musely kvůli propadu spotřeby pivo i likvidovat.

S útlumem se lépe vypořádaly malé pivovary než ty velké. Například pivovar Moucha vařil piva méně, protože ho prodával jen přes okénko přímo v areálu bývalého branického pivovaru v Praze, kde sídlí. Skutečnost, že neprovozuje vlastní hospodu, pro něj tenkrát byla spíš výhodou. Znamenalo to nižší náklady. Nyní už zase vaří stejné množství jako před koronavirem.

„Díky krizi lidé objevili malé pivovary a začali kupovat pivo ve flaškách, takže teď víc plníme lahve, než jsme plnili před krizí,“ řekl ředitel pivovaru Petr Moucha. Stejně jako většina malých pivovarů dokázali útlum zvládnout. Alespoň zatím. „Restaurace krachují a proces pokračuje, co se týká úbytku. Myslím, že to nejdůležitější máme ještě před sebou, co se týká přežití na trhu,“ dodal ředitel.

„Celkově jako minipivovar jsme nyní už na stejných číslech jako před koronou. Ale ten celkový propad se bude pohybovat kolem 15 procent za celý rok,“ vypočítává prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.
Velcí byli zasaženi více

Velké pivovary pocítily zavřené restaurace výrazněji. Na konci července hlásily ztrátu 25 procent. „Pivovary se snažily omezit výrobu, snažily se nějakým způsobem reagovat na situaci. Nestáčely do sudů, ale do petek a plechovek, ale výroba je živá, zastavit to nejde,“ řekla výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová.

Likvidace piva je pro pivovary drahý a neoblíbený krok. „Pokud bych měla vyčíslit, že jsme museli zlikvidovat pivo a skoro tři měsíce byl zavřený jeden prodejní kanál, tak ztráty se blíží stovkám milionů korun,“ sdělila mluvčí Staropramenu Denisa Mylbachrová.

Plzeňskému pivovaru se alespoň malou část podařilo přeměnit v pálenku. Ze sta hektolitrů jí vzniklo sto litrů. Část prošlého piva využila i plzeňská čistírna odpadních vod, a to na výrobu bioplynu. Podobná řešení ale pro pivovary zisk neznamenají. Ztráty z restaurací jim vyrovnával spíš rostoucí prodej lahvového a plechovkového piva.

S koronavirovou krizí se musel mezi jinými vypořádat i pivovar v Litovli, jeden ze tří největších v Olomouckém kraji. „Asi nikdo by si do letošního března nepomyslel, že může nejen pivovarnictví, ale také celý společenský a ekonomický život ovlivnit pandemie v takové podobě, jaké jsme byli svědky. Pivovarnický trh postihl virus v obzvlášť velké míře, což čekal pravděpodobně málokdo,“ říká ředitel pivovaru v Litovli Lumír Hyneček.

Co jste říkal, když se objevil koronavirus přímo v Litovli a město kvůli tomu muselo do povinné karantény? Jak to dopadlo na pivovar?
Zdraví zaměstnanců a obyvatel Litovle pro nás bylo na prvním místě. Proto jsme po přijetí této zprávy začali rychle jednat o dalším postupu. To nakonec vyústilo v dočasné přerušení výroby a distribuce piva, které trvalo více než čtrnáct dní. Přešli jsme do krizového režimu. V této době zůstávalo v pivovaru maximálně pět pracovníků, kteří se za přísných bezpečnostních a hygienických opatření starali o jeho nezbytný provoz.

Když zavřely restaurace, co se stalo s pivem, které se v nich čepovalo? Kolik piva jste museli „odepsat“? A jaké procento piva vůbec přes restaurace prodáváte a mění se v souvislosti s koronavirem nějak poměr mezi pivem prodaným přes obchodní síť a pivem vypitým v restauracích?
Gastronomická zařízení se uzavřela uprostřed března, to znamená mimo hlavní sezonu, a proto byly zásoby piva v provozovnách relativně nízké. Na toto období jsme měli připravený také speciál Litovel Patrik, který se obvykle prodává na čepu. Hledali jsme tedy způsob, jak ho lidem doručit i přes zavřené hospody a restaurace, a napadlo nás stočit ho do malých pětilitrových soudků. Příjemně nás překvapilo, jak rychle se prodaly. Proto na tento úspěch na podzim navážeme svatováclavským speciálem Václav 12°, který budeme prodávat jak v lahvích, tak nově také v soudcích. V řadě míst zafungoval i prodej prostřednictvím okének. Z provozoven jsme proto museli stáhnout pouze zanedbatelné množství nespotřebovaného piva.

A jak to tedy je s lahvovým pivem?
Pokud jde o prodeje piva, v České republice dlouhodobě vítězí lahvové nad čepovaným a důsledky koronavirové krize tento vývoj ještě urychlily. Pivovaru Litovel se však díky oblibě našeho sudového piva daří tento trend vyvracet. Podíl jeho prodeje je vyšší, než kolik činí celorepublikový průměr.

Jak jste změnili v důsledku koronaviru fungování pivovaru? Podařilo se vám už najet na běžný, normální režim, případně jak je běžný režim ještě omezen?
V současnosti funguje provoz pivovaru úplně stejně jako před vypuknutím koronavirové krize. Pokračujeme v dodržování bezpečnostních a hygienických pravidel, která jsme zavedli s příchodem karantény. S jakýmikoli omezeními běžného režimu se již nepotýkáme.

Kdy podle vás došlo ke zlomu a litovelský pivovar začal znovu vydělávat?
V tuto chvíli bychom nechtěli dělat jakékoli odhady, a to i vzhledem k nadcházejícímu podzimu, kdy nevíme, jaký vývoj očekávat. Jak přesně koronavirová krize dopadla na náš pivovar ekonomicky, uvidíme nejdříve až na konci tohoto roku.

Jaká je situace na trhu nyní? Jak vypadají letní měsíce z pohledu prodejů? Přece jen byla zrušena většina velkých tradičních akcí, na kterých se vypilo hodně piva.
Zrušení či omezení kulturních a sportovních akcí během léta nás samozřejmě ovlivnilo. Ale ačkoliv ještě není vyhráno, situace se už vrací do normálu. Zároveň jsme však dostali příležitost soustředit se na rozšiřování distribuční sítě do dalších míst, takže jsou teď naše lahvová a plechovková piva dostupnější v nových lokalitách po celém Česku.

Vyhrocuje se v souvislosti s koronavirem konkurenční boj?
Nezaznamenali jsme žádné změny. Z tohoto pohledu se na trhu neděje nic dramatického a neobvyklého.

Využili jste nebo ještě využijete státní pomoc, jakou konkrétně a s jakým to bylo výsledkem? Neobáváte se ukončení této pomoci a toho, jak by to mohlo pivovar postihnout?
V prvních týdnech koronavirové krize jsme využili program Antivirus, který nám napomohl ochránit pracovní místa. Již od června jsou však všichni naši zaměstnanci na svých pracovištích ve standardním režimu, a čerpání podpory tudíž pro nás v tuto chvíli postrádá význam. Proto nejsou namístě ani jakékoli obavy z ukončování této pomoci.

Dá se v historii pivovaru najít doba, kdy se pivovar dostal do podobně obtížné situace? Kdy to případně bylo a co bylo důvodem?
S podobnou situací, jaká nastala kvůli koronavirové pandemii, jsme se v Pivovaru Litovel museli za celých 126 let, co se v něm pivo vaří, vypořádat vůbec poprvé.

Na závěr: blíží se podle vás konec pivovarnické krize, nebo nějaké její „stopy“ budou dál přežívat?
Ačkoliv proces zotavení a uzdravení pivovarnického trhu ještě probíhá, věřím, že se podobné obtíže, s nimiž se v uplynulých měsících všichni pivovarníci potýkali, již opakovat nebudou. Jako pozůstatek krize můžeme vnímat například zvýšený zájem o e-shopy, které byly po dobu karantény oblíbeným způsobem, jak si pivo koupit. Podařilo se nám dohodnout spolupráci s dalšími internetovými obchody, které se zaměřují na prodej a rozvoz potravin, aby zařadily litovelské pivo do své nabídky, takže si ho teď mohou pivaři objednat a vychutnat přímo ze svého domova