Novinky a zajímavosti ze světa piva

Historie parostrojního pivovaru v Lobči se začala psát před pěti sty lety. Ještě nedávno hrozilo, že se tato technická památka promění v hromadu suti. Manželé Prouzovi naštěstí pivovar zachránili. Pavel Prouza tam teď návštěvníky osobně provádí a ukazuje jim, jak se vaří pivo.

„My jsme nehledali pivovar, ale hledali jsme památku. Hledali jsme objekt, který bude mimo Prahu, abychom tam mohli žít jako rodina,“ říká architekt Pavel Prouza, který se před lety odstěhoval z Prahy do Lobče. „Nejsem typický pivař. Já vždycky vyprávím, že kdyby to byl mlýn, tak tady dneska prodáváme mouku, a kdyby to byla tiskárna, tak tady prodáváme modrotisk.“

Obnova areálu Parostrojního pivovaru v Lobči probíhá postupně už od roku 2007. V roce 2015 se podařilo zprovoznit pivovar, takže návštěvníky tady čeká nejen výlet do historie, ale i ochutnávka lahodného moku. Na opravu památkově chráněného pivovaru bylo prý ze začátku málo peněz a hodně času. Návštěvníci tady každý rok objeví něco nového. Nedávno třeba přibyly schody do lednice, která zabírá tři patra.

Záchrana, obnova a zprovoznění pivovaru byly v roce 2015 oceněny prestižní památkářskou cenou Patrimonium pro futuro. Česká komora architektů nominovala stavbu na udělení přední evropské ceny za architekturu Mies van der Rohe Award 2017 a obnovený pivovar získal na podzim roku 2019 také cenu OPERA HISTORICA.

Práce na obnově památky ale zdaleka nekončí. „Já jsem se docela dlouho trápil tím, že to jde pomalu a že to není tak, jak jsme si představovali,“ usmívá se Pavel Prouza během prohlídky pivovaru. „V určitý okamžik jsem se tím přestal trápit a zjistil jsem, že právě ta cesta je tím cílem. Máme vize, máme plány, těším se na to, co bude dál.“

Pivovar Starobrno vždy pečlivě sleduje, jaká piva chutnají jeho štamgastům a pivařům. S cílem vyhovět jejich vysokým nárokům proto realizoval průzkum, který jasně ukázal na rostoucí oblibu velmi hořkých piv. Starobrněnští sládci tak připravují ležák, který bude v novodobé historii pivovaru vůbec nejvíc hořkým pivem.

Momentálně se dolaďuje receptura nového ležáku. Už týdny ho degustují odborníci přímo z pivovaru. Nově nyní k ochutnávkám přizvali vybrané majitele a provozovatele restaurací i známé brněnské osobnosti. Minulý týden se právě pro ně uskutečnily odborné degustace, které vedl sládek pivovaru Starobrno Svatopluk Vrzala. Nový ležák tak ochutnala například Zdenka Lukášková, loňská vítězka soutěže o nejlepší doma vařený ležák. Přišli i hokejisté z týmu Masarykovy univerzity, spolumajitel restaurace Zlatá loď Zdeněk Sklenář a další pozvaní hosté. Degustace se uskutečnila za přísných bezpečnostních opatření a v souladu s nařízeními vlády ohledně epidemiologické situace.

„Pro naše spotřebitele jsme uvařili hořký, středně prokvašený a současně dobře pitelný ležák s jemnou chmelovou vůní. Vyznačuje se plností v chuti, příjemným řízem a lahodným dozvukem hořkosti,“ představil nový ležák sládek pivovaru Starobrno Svatopluk Vrzala.

Na novinku, která se nejprve objeví v hospodách, se mohou lidé těšit v listopadu, kdy pivovar odtajní jeho název, vizuální podobu a další detaily. Po novém roce se počítá s uvedením ležáku i do obchodní sítě.

Prémiová značka belgického piva Stella Artois přichází v průběhu podzimu s nejvýraznější kampaní posledních let. V závěru roku navíc na český trh uvede pivo v nové lahvi. Cílem těchto aktivit je podpora prodeje před blížícím se obdobím Vánoc a připomenutí svátečního příběhu značky, který je spojen mimo jiné se specifickým servírovacím rituálem.

Držitel titulu „Nejlepší mezinárodní ležák“ v soutěži World Beer Awards 2019 využívá v Česku v rámci kampaně „The Life Artois“ různé outdoorové formáty, tištěná média i digitál včetně sociálních sítí. „Letošní kampaň je identická pro všechny země světa, kde je Stella Artois konzumentům dostupná. Jako již tradičně navazuje na výjimečnost svých kampaní, které jsou pro značku typické již několik dekád. Opět vybočuje z tradičního pojetí komunikace v pivovarském segmentu a dokazuje, že se nebojí nových výzev a trendů,“ informuje manažerka značky Denisa Findejsová s tím, že v následujících letech na kampaň opírající se o ilustrované vizuály značka naváže.

Ležák ideální na vánoční tabuli
„Komunikační kampaň předchází uvedení nové lahve o objemu 0,33 l pro kanály off-trade i on-trade, které proběhne v závěru roku. V té době již bude probíhat druhá vlna komunikace zaměřená na období Vánoc, s nímž je příběh belgické pivní hvězdy nerozlučně spjat,“ přibližuje Findejsová s odkazem na latinský výraz „stella“ pro hvězdu. „Díky svěží chmelové hořkosti a jemnému suchému doznívání je ideální pro párování piva s jídlem. Nejen kvůli tomu, ale také díky své eleganci, se velice často objevuje na vánočních tabulích domácností po celém světě,“ dodává.

Chlouba belgického pivovarnictví
Historie piva Stella Artois se začala psát v roce 1366. V té době v belgickém městě Leuven vzkvétal nejen obchod, ale také pivovarnictví a tamní pivovar „Den Hoorn“ byl jedním z významných plátců daní do městské kasy. Od 15. století k prosperitě vlámského města přispívala také univerzita, jejíž studenti rychle získali pověst milovníků piva. Dne 15. června 1717, byl pivovar "Den Hoorn" prodán Sebastienu Artois a od tohoto momentu je jméno Artois spojováno s městem Leuven i pivovarem. Stella získala své jméno v roce 1926, jelikož pivo uvařené na počest Vánoc bylo obzvláště jiskřivé – proto Stella, latinský výraz pro hvězdu.

Dnes všichni automaticky bereme plzeňské pivo jako národní poklad, který tady byl tak nějak odjakživa… a je pravda, že se v Plzni vařilo velice velice dlouho. Ale až poměrně donedávna to žádný poklad rozhodně nebyl. Chtělo to trochu mladické kuráže a špetku experimentování.

Nejisté začátky
Nejspíš víte, že v Plzni se vaří pivo už nějaký ten pátek. A když říkáme nějaký ten pátek, tak myslíme sedm set dvacet pět let. Už koncem třináctého století totiž král Václav II. dal takzvané vařečné pár stovkám Plzeňáků a od čtrnáctého století už mohli v Plzni vařit pivo všichni měšťané. No, a z roku 1501 pochází první psaná zmínka o pivovaru.

Jenže tohle historické pivo, víte… nesmíte si ho idealizovat. Pivo, které se v Plzni vařilo ještě v devatenáctém století, byste se báli i vylít do záchodu. Třeba v roce 1838 údajně nechali měšťané rozbít a vylít skoro čtyřicet sudů téhle břečky, protože byla “zdraví škodlivá a neschopná požití”. To zní skoro tak zle jako ... dosaďte si sami.

Tehdy si měšťané řekli, že tohle musí skončit, jednak se na odporném pivu prodělávaly peníze, ale co hůř, prostě se to nedalo pít. V roce 1839 tedy měšťanská rada dohodla stavbu nového pivovaru pod vedením tehdy pětadvacetiletého Martina Stelzera. Pokud je vám to jméno povědomé, nemýlíte se, Stelzer postavil v podstatě polovinu Plzně. Nejenom pivovar a hromadu měšťanských domů, ale třeba i slavnou synagogu nebo slavný “nekonečný most” se zatáčkou uprostřed.

Stelzer byl s budovou hotov v roce 1942 a teď už stačilo jenom uvařit dobré pivo.

Zrod legendy
Stelzer byl plzeňský Němec a jako takový měl velký respekt k německým pivům. Měšťanům navrhl tehdy novopečeného pivovarnického mistra z Bavor Josefa Grolla. Groll byl také velice mladý, bylo mu teprve devětadvacet let... ale už měl ve své branži svou pověst. Mladý, neuvěřitelně nadaný, ale taky arogantní svéráz prudké povahy. Měšťané se domnívali, že pro své mládí si třeba sládek nebude účtovat tolik peněz, ale to se celkem doslova přepočítali. Jednání se sládkem o finální částku se vleklo až do chvíle, kdy už na pivovar tlačil čas, takže rada nakonec mladíkovi přiklepla požadovanou sumu, hlavně ať proboha uvaří něco pitelného.

Josef Groll byl svým způsobem moderní alchymista. Přestože na něj tlačil čas, rozhodl se experimentovat. Měl uvařit pivo klasického bavorského typu, ale Groll začal při výrobě záměrně sekat změny do technologického postupu. Postupoval sice jako při vaření bavorského ležáku, ale použil žatecký chmel, místní měkkou vodu a tehdy celkem moderní a novátorskou anglickou metodu zpracování sladu. První várka tohohle riskantního experimentu za spoustu peněz byla hotova 5. října 1842, tedy přesně na den před sto sedmdesáti osmi lety.

Měšťané se v první chvíli na napěněný a nezvykle světlý mok dívali nedůvěřivě, ale na první okusení museli uznat, že je to… prostě skvělé. 11. listopadu téhož roku byla první várka naražena v plzeňských hostincích U bílé růže a U zlatého orla. V městské kronice z toho roku se doslova píše: “Jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek.“

Plzeňské pivo
Legenda byla na světě. Tenkrát ještě nikdo netušil, že se tohle pivo stane vzorem pro dvě třetiny dnes vyráběných piv. A že z plzeňského piva bude v podstatě národní poklad. Tenkrát to prostě bylo jenom po čertech dobré pivo.

Josef Groll pracoval v Plzni ještě tři roky, než se vrátil zpátky do Bavor. Dnes je považován za zakladatele plzeňského typu piva, v jeho rodné vsi Vilshofen se vyrábí lahvová Josef Groll Pils. Zemřel ve věku sedmdesáti čtyř let ve své oblíbené hospodě, u svého oblíbeného stolu s plzeňským pivem v ruce.

Krušovický pivovar otevřel větší sklad a spustil výkonnější plechovkovou linku. Celková hodnota obou investic přesahuje 130 milionů korun. Nový sklad přinese zjednodušení i zlevnění logistiky.

Stavba skladu začala na konci loňského roku a trvala do letošního léta. Nyní už je zkolaudovaný a pojme až 12 600 palet, původní sklad měl kapacitu 6800 palet. "Klíčovým přínosem je pro nás také snížení provozních nákladů na skladování i na dopravu," uvedl ředitel krušovického pivovaru Michal Rouč. Podle něj je návratnost zhruba osmdesátimilionové investice pět let. Efektivita transportu krušovického piva zákazníkům se zvýší, protože dosud zboží putovalo přes externí sklad. Nyní se budou obchodní řetězce zásobovat přímo z nového skladu, který má výměru tři tisíce metrů čtverečních.

Pivo v plechu vede
Podle Milana Schramma, ředitele výroby pivovarů společnosti Heineken ČR, do které Krušovice patří, povede investice k úsporám nejenom skladovacích nákladů, ale i těch transportních. Dvě starší haly v areálu pivovaru slouží stále svému účelu, první ke skladování piva určeného na export, druhá ke skladování prázdných plechovek. Prázdné sudy a přepravky s prázdnými lahvemi pivovar skladuje ve venkovních prostorách.

Královský pivovar distribuuje svoje alkoholické nápoje v lahvích o objemu 0,5 a 0,33 litru, v plechovkách o objemu 0,5 litru, v 1,5litrových PET lahvích, v sudech o objemech 30 a 50 litrů a také cisternami přímo do tankových provozoven. Nyní tvoří 45 procent produkce v Krušovicích pivo stáčené do plechu, 40 procent pivo v lahvích a 15 procent sudové pivo.

Spotřeba piva v plechovkách na českém trhu rok od roku stoupá a vzhledem ke koronavirové situaci, kdy milovníci piva mají omezenou možnost vychutnat si svůj oblíbený mok v hospodách či restauracích, přichází na trh skvělá alternativa. Ojedinělý e-shop PIVOVPLECHU.cz má za cíl uspokojit zákazníka s co nejširší nabídkou piv z malých českých pivovarů v plechovce. Originální design potisků je pro ně bonusem, jak si užít kvalitní popíjení.

“Každý správný pivovarník je srdcař a my dobře víme, s jakou péčí a láskou se pivo v malých pivovarech vyrábí. Mnozí z nich již v minulosti uvažovali nad vlastními plechovkami, ale většinou bez úspěchu. Proto přicházíme, díky nejnovější moderní technologii, s nabídkou učinit pivo v plechu dostupnější i při menších objemech. Díky výsledkům naší spolupráce s pivovary mají být nejspokojenější právě pivaři, kteří budou piva ochutnávat,” říká obchodní ředitel Pivovplechu.cz Marek Hotovčin.

Za prvním online projektem českých řemeslných piv v plechovkách stojí parta (ne)obyčejných lidí, pro které je pivo srdeční záležitostí. Začalo to tím, když si po pár krýglech v hospodě řekli, že poctivého českého řemeslného piva v plechovce je na trhu pomálu. A nápad byl na světě!

“Bohatší o zkušenosti z online výčepu Peevo přicházíme s dalším pivním projektem, který poskytuje ještě větší portfolio a logisticky zvládne obsloužit zákazníky po celé republice,” popisuje Hotovčin, který navíc za hlavní výhody plechovek považuje ochranu piva před slunečním zářením a kontaminací vzduchu, skladnost a bezpečnost při přepravě.

Na profesionálních plnicích linkách a tiskárně vyrábí společnost vše ve vlastním výrobním centru pod jednou střechou. “Na vlastní oči si může zákazník všechny produkty prohlédnout v showroomu v Dobřejovicích u Prahy, kde je možné zároveň objednávky i osobně vyzvednout. Navíc v našem doplňkovém sortimentu kromě piva najdete i nealko limonády, vína a další zajímavé nápoje, kterými lze potěšit i ty, kteří zrovna pivu neholdují,” dodává Hotovčin.

Každý minipivovar je unikátní a díky tomu nový e-shop přináší na trh rozmanitost pivních stylů ze všech koutů země. Pivo i s jeho příběhem vám bezpečně společnost doručí až k vašim dveřím. Když spojíte dobré pivo a perfektní servis, vznikne Pivo v plechu.

Nenechte si ujít možnost poznávat nové chutě piva či obdarovávat své blízké originálními dárky. Na zdraví a buďte s námi na plech!

KAM A KDY DORUČUJEME
● Pivo doručujeme po celé České republice obvykle do druhého pracovního dne, pokud je zboží skladem.
● Obyvatelé Prahy mohou využít expresní dodání kurýrem, a to každý pracovní den od 10:00 – 22:00 hod. v hodinových oknech.
● Pro příznivce výdejních míst je tu možnost využití Zásilkovny, ale pozor – pivo je potřeba vyzvednout co nejdříve, protože musí do lednice, které na výdejních místech nejsou k dispozici.
● Osobní odběr je možný i v našem showroomu, kde vás rádi osobně uvidíme. Adresa je PIVOVPLECHU DRINK2GO, Jesenická 410, 251 01 Dobřejovice u Prahy.
● Když si objednáte 12 ks plechovek, máte dopravu zdarma.
● Při výběru expresního kurýra pak zaplatíte jen 60 Kč.

Velké pivovary oznámily zvýšení cen baleného piva. „Těch, kteří preferují nejnižší cenu, se to jistě dotkne. Je tu ale stále početnější skupina, která hledá nová, dražší řemeslná piva. A té se zdražení týkat nebude,“ říká Pavel Borowiec, diplomovaný pivní sommeliér Doemens Academy a vydavatel časopisu Pivo Bier Ale. Novou skupinu objevovatelů piv podle něho nezajímá vypité množství, ale kvalita piva a jeho příběh.

Plzeňský Prazdroj, Staropramen i budějovický Budvar oznámily růst cen lahvového a plechovkového piva. Jak to pivaři přijmou?
Pivní scéna se u nás za uplynulých deset let výrazně změnila. Vedle konzumentů, kteří při nákupu vždy preferovali a na prvním místě budou vždy preferovat nejnižší cenu, vznikla nová, stále početnější skupina. Důraz klade hlavně na zážitek spojený s vůní i chutí piva, zajímá je jeho příběh, konkrétní sládek, který pivo vymyslel a uvařil. Je ochotná si připlatit i proto, že si nezakládá na našem dříve tak adorovaném rekordu v pití piva na hlavu. Moderní konzumenti pijí méně, ale rádi si vybírají. Řeší především, jestli cena odpovídá kvalitě. Takže první skupinu zdražení bezpochyby nepotěší a druhá se jím nebude příliš zabývat.

Navážou na trend nastavený velkými pivovary už teď poměrně drahé minipivovary?
Pozastavil bych se u výrazu drahé minipivovary. Tržby tohoto segmentu pivovarnictví dlouhodobě rostou, takže je konzumenti považují za přiměřené a v řadě případů by ani od své oblíbené značky nechtěli levnější pivo, pokud by se to mělo podepsat na kvalitě. Jako pivní sommeliér vítám, že na českém trhu zůstala piva, která jsou pravděpodobně vůbec nejlevnější v Evropě, na druhé straně považuji za úspěch, že spatřila světlo světa nabídka řemeslných piv v jiné cenové kategorii, která se rozšiřuje a nachází si svou klientelu.

Poptávka po části sortimentu u některých kultovních značek převyšuje dlouhodobě výrobní kapacitu. Zájemcům o tato piva nevadí, že za ně platí stejně jako za víno nebo destiláty. Takže minipivovary budou dál nejenom zkoušet, jestli zákazník ochutná zcela neznámý styl piva, ale jestli za něj zaplatí i vyšší cenu.

Kde se to povedlo nejvýrazněji?
S kyseláči se to povedlo a někteří návštěvníci pivních barů se dokonce těší, co přijde dál. Větší starost než o minipivovary by ale konzumenti měli mít o střední nezávislé pivovary, protože pro ně je epidemie opravdu tvrdou existenční zkouškou. Ty si nyní zaslouží pomoc přátel piva více, než tlak na co nejnižší cenu. Kromě toho jich v Čechách nebo na Moravě už moc nemáme.

Co udělal s pivními zvyklostmi koronavirus a minulé a budoucí omezení provozů ze sociologického hlediska?
Nemyslím si, že by se u nás vypilo výrazně méně piva než loni. Samozřejmě bude chybět část objemu, kterou by si dopřáli turisté, a propad již nastal i v exportu. Ale o pití piva u nás strach mít netřeba. Ve velmi vážném ohrožení se ale ocitla česká pivní kultura, která má ve světě ojedinělé postavení. Nám připadá takřka samozřejmá, ale tak silné spojení řemeslného umu sládků a výčepních existuje kromě České republiky pouze v Anglii a v některých částech Bavorska, mimo ně ještě v Kolíně nad Rýnem nebo Düsseldorfu. Globální trendy přinesly i k nám pití piva z lahve nebo plechovky jako hlavní trend v prodeji, ale naše původní zvyklost je jiná. Zatímco některá skvělá belgická piva musíte servírovat pouze z lahve, přednosti českého ležáku vyniknou teprve, až se s péčí načepuje do sklenice. Pak o něm můžeme skutečně tvrdit, že je nejlepší na světě. Belgie si svoji pivní kulturu nechala zaregistrovat jako živé dědictví UNESCO. Je to pravděpodobně mimo jiné jeden z nejgeniálnějších tahů státu pro podporu exportu piva, ve kterém je tato země neskutečně úspěšná, protože loni vyvezla více piva než Německo. U nás o české pivní kultuře hovoří pouze pivovary.

Proč bychom měli českou pivní kulturu chránit?
Bez ní bychom nevratně ztratili kus sebe. A také jednu z největších turistických atrakcí, jaké můžeme nabídnout. Musí být podstatným tématem restartu turistického ruchu, který dříve nebo později nastane.

Vrátí se lidé do nyní prázdných hospod kvůli chybějícímu sociálnímu kontaktu, nebo se bude popíjet doma?
Žiju v Praze, ale podstatnou část roku jsem strávil na chalupě u hranic se Saskem. V malé osadě máme hospodu, kde se nic nezměnilo. Lidé chodí jako dříve, protože se znají a navzájem si důvěřují. V Praze a dalších větších městech funguje taková pospolitost jen na některých místech a ještě omezeně. Další podniky bojují o přežití, nebo již zavřely, třeba známý Pivovarský klub v Karlíně. Hodně hostů jim vzala atmosféra strachu. Vrátí se, pokud budou mít kam. Není doba na to nechat dobré hospodské ve štychu. A určitě v tomto směru nemusí všechno řešit jenom vláda. V Berlíně například radnice vyplatila majitelům pivnic nemalou kompenzaci za uzavření podniků na jaře.

Muži vypijí podle dřívějších údajů průměrně osm půllitrů týdně, ženy přibližně dva a půl. Změnila to pandemie, nebo se pivní trh vyvíjí nezávisle na ní?
Nemám k dispozici potřebná data, aby mohl odpovědět přesně. Bylo by však dobré, kdyby se ministr zdravotnictví nechoval jako ministr pouze pro covid. Kromě epidemie má totiž na starosti i mentální zdraví národa. Trh s pivem se nemůže vyvíjet nezávisle, když dojde na úřední zákaz prodeje a hospody musely být zavřené nebo se znovu podřizují nejrůznějším omezením. Každé takové rozhodnutí ho deformuje. Hodně se diskutuje o omezování některých osobních svobod. Musím nosit roušku – nemusím nosit roušku. Stejný prostor by však měl být věnován i zmarnění soukromého majetku, investic a úsilí lidí, kteří toto vše vložili do svého výčepu, hospody nebo restaurace. Pivovarnictví a restauratérství je hodně postaveno na principu být ve svém, a to v řadě zemí dává soukromým podnikům respekt. Ten u nás postrádám.

Kdy byla pro konzumenty piva ideální situace a co jim naopak nepřeje?
První část letošního roku byla vzhledem k uzavření hranic špatná pro pivní turistiku, zároveň přinesla pozitivní moment, že se zastavilo vysoké životní tempo. Najednou byl čas přečíst si třeba Knihu o pivu, naučit se tento nápoj lépe hodnotit, nacházet jeho přednosti, zajet si do českého nebo moravského pivovaru za výborně hodnoceným pivem, jež nám dosud unikalo, protože nebyl čas se za ním vypravit. Pivo je prostě moderní nápoj, který se hodí do každé doby. Jde pouze o umění vybrat si jeho správný styl podle příležitosti nebo nálady. Nahradit se však nedá, když si můžete zajít mezi lidi na čepované tam, kde se cítíte dobře.

Právě před 178 lety, v roce 1842, spatřila světlo světa první várka piva Pilsner Urquell, jak jej známe dnes – řízný, lahodný, spodně kvašený ležák zlatavé barvy se sněhobílou pěnou. A to je třeba řádně oslavit! Vydejte se ve dnech 3. až 5. října na zpestřenou prohlídku pivovaru Plzeňský Prazdroj nazvanou Život v pivovarských sklepích. Prohlídky začínají o víkendu v 10.00, 11.00, 12.00, 13.00, 14.00, 15.00, 16.00 a v pondělí v 11.00, 13.00, 15.00, 16.45.

Poznejte příběh jedinečného piva, které inspirovalo celý svět, projděte se autentickými místy pivovaru a zjistěte, z jakých surovin se slavný ležák vyrábí. Nahlédněte do samotného srdce pivovaru, do historické i současné varny. Novinkou na trase je zrekonstruované kino, v němž uvidíte, jak se zrodil ve své době naprosto revoluční druh piva – do té doby neznámý, který založil novou pivní kategorii. „V historických sklepích se můžete těšit na pivovarské bednáře s ukázkou jejich tradičního řemesla. Pak vás pozveme na šalandu, kde vám přiblížíme za pomoci historických fotografií, jak vypadal dřívější život ve sklepích,“ zve Pavla Mášková, manažerka návštěvnických služeb Plzeňského Prazdroje.

Dozvíte se řadu zajímavostí, například, že dříve šalanda sloužila pivovarské chase na stravování, odpočinek, ale i zábavu. Závěrem si vychutnáte degustaci nefiltrovaného a nepasterizovaného piva Pilsner Urquell čepovaného přímo z dubového ležáckého sudu. Vstupenky na zpestřené prohlídky doporučujeme zakoupit online na webu http://prazdroj.colosseum.eu/prazdroj/list

Do Síně slávy českého pivovarství a sladařství byl uveden Vratislav Psota, vedoucí Analytické zkušební laboratoře Brno Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského a jeden z největších odborníků na pěstování sladovnického ječmene pro výrobu českého piva. Cenu F.O. Poupěte získali Milan Starec a Tomáš Vodochodský, kteří posledních 20 let zasvětili obnově Černokosteleckého pivovaru, vybudování pivovarského muzea a záchraně původních pivovarských technologií a vybavení.

„Každý rok na konci září uvádíme do Síně slávy osobnosti, které zasvětili svůj život rozvoji pivovarsko-sladařského odvětví,“ říká František Šámal, předseda Českého svazu pivovarů a sladoven. „Letos jsme se rozhodli ocenit Vratislava Psotu za jeho celoživotní obětavou práci v oboru, za vědeckou vizi a usilovnou osvětu správných technologických postupů při pěstování sladovnického ječmene, důležitosti správného výběru odrůd a jejich důležitost na chuť, pitelnost a charakter českého piva.“

Čestnou plaketu českého sládka Františka Ondřeje Poupěte v letošním roce získali Milan Starec a Tomáš Vodochodský, spolumajitelé Černokosteleckého pivovaru, a to za svoji dlouholetou snahu o zachování historického dědictví pivovarsko-sladařského oboru. „Milan Starec a Tomáš Vochodochodský jsou krásným příkladem toho, když se spojí láska k řemeslu a oboru s podnikatelským duchem,“ říká František Šámal. „Díky nim dnes máme kousek za Prahou unikátní pivovarské muzeum, kde se uchovávají naše pivovarské tradice pro příští generace.“

Síň slávy českého pivovarství a sladařství
Ing. Vratislav Psota, CSc. vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, obor fytotechnika. Od roku 1983 pracoval v Ústavu experimentální fytotechniky (později Ústav systematické a ekologické biologie) ČSAV v Brně. V roce 1993 nastoupil do Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, Sladařského ústavu Brno, kde se zabýval kvalitou odrůd ječmene. Od roku 2010 vykonával funkci vedoucího Analytické zkušební laboratoře – Sladařský ústav Brno.

Vratislav Psota působil v mnoha odborných a vědeckých komisích spojených s pivovarskými surovinami, především sladovnickým ječmenem a sladem, je členem Odrůdové komise Ministerstva zemědělství, aktivně publikoval v odborném tisku, je spoluautorem publikace Sladařství (2015), Technologie výroby sladu a piva (2000) a dalších několika monografií z oblasti obilovin, členem redakční rady časopisu Kvasný průmysl a externě přednáší na Mendelově univerzitě v Brně.

Cena českého sládka F. O. Poupěte
Milan Starec vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor Výživa a stravování. Už v době studia napsal několik monografií o nutričních vlastnostech piva a pěnivosti. Po ukončení studia začal působit v hostinské a gastronomické činnosti, provozoval několik restaurací a pořádal gastronomické akce. Aktivně studuje historii a lokace pivovarů a sladoven na území Čech, Moravy a Slezska, shromažďuje pivovarské artefakty a fotodokumentaci (v současné době asi 50 000 fotografií v digitální podobě). Spolupracuje s výzkumným centrem průmyslového dědictví při ČVUT. V roce 2001 založil spolu s Tomášem Vodochodským společnost Dej Bůh štěstí, s.r.o. a společně zakoupili uzavřený pivovar v Kostelci nad Černými lesy, kde realizují své pivovarské plány.

Tomáš Vodochodský vystudoval SPŠPT v Praze, obor kvasná technologie. Svou kariéru započal v pivovaru Vysoký Chlumec (1980-1986), v současnosti provozuje společně s Milanem Starcem společnost Dej Bůh štěstí, spol. s.r.o., která provozuje znovuobnovený pivovar Kostelec nad Černými lesy, kde realizují své pivovarské plány.

Černokostelecký pivovar a muzeum
První zmínka o vaření piva v Kostelci nad Černými lesy byla spojena s povýšením vsi na město roku 1489. Vrchnostenský pivovar při zámku byl prvně zmíněn roku 1544. V polovině 18.století činila roční produkce vrchnostenského pivovaru více než 8000 hektolitrů piva! Roku 1836 pivovar naproti zámku lehl popelem a v letech 1837-1841 došlo k výstavbě zcela nového pivovaru se sladovnou na „zelené louce“ v místech, kde stojí dodnes. Roku 1924 odkoupili pivovar od knížete Jana II. z Liechtensteinu hostinští z Černokostelecka a zřídili akciovou společnost. Po roce 1948 se již do pivovarského průmyslu neinvestovalo a technologie z 30.let 20.století sloužila až do ukončení provozu. Roku 1987 došlo k uvaření poslední várky a roku 1994 byl provoz ukončen definitivně.

Roku 2001 zchátralý a zpustlý areál pivovaru v Kostelci nad Černými lesy zakoupila společnost Dej Bůh štěstí spol. s r.o., se společníky Milanem Starcem a Tomášem Vodochodským. Noví majitelé pivovaru jsou pivovarští odborníci specializující se na historické pivovarské technologie a architektonické uspořádání pivovarů a sladoven. Dlouhodobě se věnují odbornému výzkumu daného tématu, publikují a přednášejí v oboru, a především zachraňují historické technologie z bouraných a nevyužívaných pivovarů a sladoven. Všechny výsledky své práce pak postupně představují široké veřejnosti v rámci prohlídkové trasy pivovarem. V prostorách pivováru v Kostelci nad Černými lesy se nachází i rozsáhlé muzeum historie pivovarství a sladovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Program Volba sládků nabídne pouze v říjnu ve více než 1800 hospodách a restauracích nefiltrovaný ležák Pilsner Urquell stočený přímo z ležáckých tanků. Oslavuje tak 178 let od doby, kdy sládek Josef Groll uvařil první várku piva Pilsner Urquell ze specifických českých surovin podle vlastní receptury.

Nefiltrovaný ležák Pilsner Urquell je nejoblíbenějším pivem programu Volba sládků, každoročně si ho mohou milovníci piva vychutnávat právě v říjnu, kdy si pivovar připomíná výročí uvaření první várky. „Nefiltrované pivo se vaří stejně jako běžně prodávané pivo, jen neprojde v závěru výrobního procesu filtrací a pasterizací. Zůstane v něm malé množství pivovarských kvasnic a pivo má plnější chuť, proto jeho obliba v posledních letech roste,“ vysvětluje Václav Berka, emeritní vrchní sládek Plzeňského Prazdroje.

Nefiltrované pivo Pilsner Urquell není běžně v hospodách k dostání. Pivaři ho mohou ochutnat pouze při prohlídce plzeňského pivovaru nebo při návštěvě pivnice Na Parkánu, která je součástí pivovarského muzea. V říjnu ale bude exkluzivně tento ležák k dostání nejen na čepech hospod a restaurací zapojených do programu Volba sládků, ale i v dalších 500 vybraných podnicích, které nejlépe pečují o pivo. Říjnovou Volbu sládků si tak milovníci piva budou moci vychutnat na 1800 místech po celé České republice.

Volba sládků tak oslavuje 178. výročí od chvíle, kdy byla uvařená první várka ikonického piva Pilsner Urquell. Ráno 5. října 1842 začal sládek Josef Groll vařit v novém Měšťanském pivovaru v Plzni první várku spodně kvašeného zlatého ležáku s nádhernou bílou pěnou, který si následně oblíbili pivaři na celém světě. Zrodilo se zcela nové pivo, které dalo vzniknout nejrozšířenější kategorii piv označovaných jako Pils, Pilsner nebo Pilsener.

Hospody a restaurace, kde si pivní nadšenci mohou vychutnat piva z programu Volba sládků, jsou k dispozici na stránkách volbasladku.cz v sekci „Najdi svůj čep“ nebo v aplikaci jdesnapivo.cz.