Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Staropramen přesune distribuci do Letňan, z Radotína jej vyhnaly povodně

Publikováno:před rokemZdroj:E15.czAutor:Dušan KütnerStaropramen

Pivovar se chce stěhováním vyhnout škodám, které v původním centru v Radotíně způsobily dvojí záplavy. Dvojka na tuzemském pivním trhu změnila plány. Své hlavní distribuční centrum nevybudovala v Líbeznici, ale v areálu bývalé Avie v pražských Letňanech.

Nově zrekonstruovaný sklad firmě zpočátku sloužil jako místo distribuce pro okresy Praha-východ, Mladá Boleslav, Kolín, Nymburk a Kutná Hora. Nyní je novým skladem centrálním, což znamená výrazné rozšíření využitých prostor na 33 tisíc metrů čtverečních.

Také nový centrální sklad bude mít Staropramen pronajatý, a to od společnosti Timidus, která zvítězila ve výběrovém řízení a provozuje i areál v Líbeznici.

„V období zahájení stěhování do Líbeznice jsme od společnosti Timidius obdrželi nabídku na vhodnější sklad v Letňanech v bývalém areálu Avia, který se uvolnil a je pro nás výhodnější než původní varianta,“ vysvětlil ředitel logistiky Pivovarů Staropramen Pavel Sysel.

Centrum firma přesunula z Radotína kvůli záplavám, které v roce 2002 a předloni napáchaly škody ve výši desítek milionů korun. Například v roce 2002 vyplavila voda několik tisíc prázdných sudů a zhruba patnáct tisíc palet.

Původní centrum v Radotíně ale pivovar neopustí docela. Bude jej využívat ve výrazně menším rozsahu jako lokální sklad s takovou zásobou piva a obalů, které by v případě dalších povodní bylo možné zavčas odvézt. Zároveň v tamních kancelářích zůstanou obchodní týmy i další oddělení, která jsou při povodních mobilní.

Zaostřeno na: extrémně hořký Qásek z Ostravy

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.czBiovar

První ostravský hospodský pivovar funguje už od roku 2007. Název Pivovarský dům ale získal až před třemi lety, kdy se sloučil s dalšími dvěma kluby v Přívozské ulici. Z jeho pivotéky jsem tentokrát vybral jedenáctistupňový ležák.

Pivovarský dům má velmi široké portolio. K pěti stabilním spodně kvašeným pivům přidává šest sezónních a deset výročních ležáků a speciálů. Qásek extra hořký 11° patří mezi základní sortiment. Vaří se z českého a michovského sladu a žateckých chmelových odrůd kazbek a sládek.

Světlý ležák se 4,4 procenty alkoholu se po nalití do sklenice prezentuje nijak vysokou (ovšem dlouho držící) pěnou, zakalené pivo má barvu lučního medu. Voní po citrusovém ovoci. A tohle není jediná podobnost se svrchně kvašenými speciály. Další podobnost se projeví při napití.

Qásek je totiž skutečně velmi hořký, opět se tu projevuje náznak citrusových plodů. Říz působí slabě, avšak citelně. Pivo je přesto osvěžující a lehké a vyznačuje se dobrou pitelností. Celkově jde o velmi zajímavý a nijak náročný ležák, který pijákovi dává pocit něčeho extra.

Zaostřeno na: extrémně hořký Qásek z Ostravy

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.czPivovarský dům Ostrava

První ostravský hospodský pivovar funguje už od roku 2007. Název Pivovarský dům ale získal až před třemi lety, kdy se sloučil s dalšími dvěma kluby v Přívozské ulici. Z jeho pivotéky jsem tentokrát vybral jedenáctistupňový ležák.

Pivovarský dům má velmi široké portolio. K pěti stabilním spodně kvašeným pivům přidává šest sezónních a deset výročních ležáků a speciálů. Qásek extra hořký 11° patří mezi základní sortiment. Vaří se z českého a michovského sladu a žateckých chmelových odrůd kazbek a sládek.

Světlý ležák se 4,4 procenty alkoholu se po nalití do sklenice prezentuje nijak vysokou (ovšem dlouho držící) pěnou, zakalené pivo má barvu lučního medu. Voní po citrusovém ovoci. A tohle není jediná podobnost se svrchně kvašenými speciály. Další podobnost se projeví při napití.

Qásek je totiž skutečně velmi hořký, opět se tu projevuje náznak citrusových plodů. Říz působí slabě, avšak citelně. Pivo je přesto osvěžující a lehké a vyznačuje se dobrou pitelností. Celkově jde o velmi zajímavý a nijak náročný ležák, který pijákovi dává pocit něčeho extra.

Plzeňský sládek Jan Majer byl uveden do Síně slávy českého pivovarství

Publikováno:před rokemZdroj:Plzeň.czPrazdroj

V plzeňském pivovaru strávil nejdelší čas ze všech sládků. Jan Majer začínal sice jako chemik v laboratoři, ale postupně se vypracoval až na místo plzeňského sládka, které zastával od počátku 70. let až do roku 1989. Stejně jako jeho předchůdci pečlivě dodržoval a chránil jedinečný výrobní postup plzeňského ležáku, který pak předal svému nástupci – Václavu Berkovi. I díky němu má dnes plzeňské pivo stále svou nezaměnitelnou chuť, za což získal od Českého svazu pivovarů a sladoven výjimečné ocenění Síně slávy českého pivovarství a sladařství.

Nemít na prahu padesátých let alespoň strýce hostinským, Plzeňský Prazdroj by zřejmě svého nejdéle sloužícího a dnes i nejstaršího žijícího sládka vůbec neměl. Aby se totiž Jan Majer vůbec dostal do učení do pivovaru, musel splňovat tehdejší striktní podmínku – někdo z rodiny musel mít něco společného s řemeslem.

Letos v lednu sice oslavil čtyřiaosmdesát, ale tento věk by mu hádal málokdo. Tvrdí, že je to právě díky pivu. Stále vitální muž dělí svůj volný čas mezi pět pravnoučat, chalupu v rodné Dolní Kamenici, kam míří s manželkou Markétou, houby a také pivovar, kde stále vede degustační skupinu seniorů. „Jsem rád, že o náš názor mají v pivovaru stále zájem,“ říká. Kdo jiný by měl lépe posoudit, zda Pilsner Urquell chutná pořád stejně… Degustačně si může ověřit, že to, co nabyl od svých pivovarských předchůdců, tedy po generace hýčkané tajemství péče a tradiční receptury plzeňského piva, dodržují i jeho následovníci. Může tak ochutnat i dnes stejný a poctivě uvařený originál jako před 173 lety, kdy vznikla jeho první várka.

Do pivovaru přišel Jan Majer jako velmi mladičký. Ačkoliv se původně chtěl stát truhlářem, jeho strýc ho přesvědčil o tom, že pivovarství bude v Čechách živé navždy. „Bylo to docela narychlo. Po vyučení jsem šel studovat na pivovarskou školu do Prahy, jenže tenkrát byl v našich pivovarech nedostatek techniků a tak nám dobu studia zkrátili na rok a já nastoupil do Plzeňských pivovarů. Školu jsem pak dodělával později.“

První místo? Chemik v laboratoři Prazdroj. Po vojně pracoval v útvaru normování. „Lidi nás moc nemilovali. To víte, dělali jsme pro ně nepříjemné věci, třeba časový snímek pracovní doby. Dneska by se řeklo, že jsme šli po vyšší produktivitě práce.“ V roce 1959 povýšil na podsládka, od roku 1970 byl sládkem. „Každý věděl, že jsem sládkem, a říkali mi pane starý, ale oficiálně jsem byl vedoucím provozu Prazdroj. Sládkovskou čepici mám dodnes,“ vzpomíná.

Sládkoval do roku 1989, kdy žezlo nad Pilsner Urquell předával Václavu Berkovi. „Václav mi dělával sklepmistra. Ale rád vzpomínám i na ostatní kluky – bratry Hlaváčky, Jaroše a další. A společně vzpomínat je určitě na co. Třeba na doby, kdy do kompetencí sládka náleželo vyřizování reklamací. „Nebylo nic neobvyklého, když jsme objížděli hospody. Například Vikárku na Pražském Hradě. A propos, víte, že tam byl první pivní tank, kam jsme zaváželi cisternovým pivem? Další „tankovna“ byla v Obecním domě v Praze, kde jsme sváděli dlouhé boje za naše pivo. Když člověk vidí dnešní velice vysokou pivní kulturu a úroveň výčepáků, zdají se mu praktiky tehdejších hospodských neuvěřitelné. Slévání nedopitých půllitrů a jejich dočepování. Už tenkrát jsme vlastně dělávali obchodní sládky.

Věděli jsme, že pivo od nás jde v té nejlepší kondici stejně jako dnes a pokazit ho můžou spíše v hospodě. Také jsme měli k ruce výsledky analytických rozborů z laboratoří, ale stejně vám nejvíc napoví chuť bezprostředně po napití. Že pivo má hořkost přijatelnou, ne drzou, že má správnou pitelnost, to z čísel nevyčtete.“

Pivovar Ostravar vyráží s Kryštofy na další turné: Kryštof Srdcebeat Tour 2015

Publikováno:před rokemZdroj:EuroZprávy.czOstravar

Ostravský pivovar bude i tentokrát doprovázet skupinu Kryštof na jejich letošním turné Srdcebeat Tour 2015. Šňůra 8 koncertů v 5 největších halách v České republice začíná 19. října v Ostrava aréně.

"Kapela Kryštof představuje absolutní špičku české hudební scény. Je známa svými neuvěřitelně věrnými, komunikativními fanoušky a samozřejmě fantastickými vystoupeními. Jsme rádi, že můžeme se skupinou spolupracovat a že se budeme podílet na jejich dalším turné," říká Zuzana Cieciotková, manažerka značky pivovaru Ostravar.

Součástí spolupráce mezi Ostravarem a kapelou při nadcházejícím turné bude mj. dodávka originálního ostravského piva. „Chceme zbytku republiky ukázat, že v Ostravě se rodí nejen skvělí hudebníci, ale také vaří výborné pivo," směje se sládek pivovaru Ostravar Roman Richter, který pro Srdcebeat Tour pivo uvařil.

Na všech koncertech s výjimkou brněnského se bude čepovat Ostravar Original. „Jedná se o světlé výčepní pivo, které vaříme tradiční technologií varna-spilka-sklep. Ostravar Originál má osvěžující chuť, silnější říz a středně hořké doznívání," upřesňuje Zuzana Cieciotková.

Kryštof Srdcebeat Tour se uskuteční od 19. října do 3. listopadu v Ostravě, Brně, Praze, Liberci a Pardubicích. Turné navazuje na letošní album Srdcebeat, které vyšlo 1. června letošního roku a je v pořadí sedmým studiovým albem Kryštofů. Ochutnávku z nového alba skupina zveřejnila ve spolupráci s Ostravarem v první polovině letošního roku. Nejdříve měl 1. března premiéru titulní videoklip Srdcebeat v ostravské Nové Karolině a poté se na začátku června uskutečnil živý koncert Srdcebeat Live pro fanoušky Ostravaru přímo na nádvoří ostravského pivovaru.

Plzeňský sládek Jan Majer byl uveden do Síně slávy českého pivovarství

Publikováno:před rokemZdroj:Regiony24.czAutor:Vladimír JurinaPrazdroj

V plzeňském pivovaru strávil nejdelší čas ze všech sládků. Jan Majer začínal sice jako chemik v laboratoři, ale postupně se vypracoval až na místo plzeňského sládka, které zastával od počátku 70. let až do roku 89. Stejně jako jeho předchůdci pečlivě dodržoval a chránil jedinečný výrobní postup plzeňského ležáku, který pak předal svému nástupci – Václavu Berkovi. I díky němu má dnes plzeňské pivo stále svou nezaměnitelnou chuť, za což získal od Českého svazu pivovarů a sladoven výjimečné ocenění Síně slávy českého pivovarství a sladařství.

Nemít na prahu padesátých let alespoň strýce hostinským, Plzeňský Prazdroj by zřejmě svého nejdéle sloužícího a dnes i nejstaršího žijícího sládka vůbec neměl. Aby se totiž Jan Majer vůbec dostal do učení do pivovaru, musel splňovat tehdejší striktní podmínku – někdo z rodiny musel mít něco společného s řemeslem.

Letos v lednu sice oslavil čtyřiaosmdesát, ale tento věk by mu hádal málokdo. Tvrdí, že je to právě díky pivu. Stále vitální muž dělí svůj volný čas mezi pět pravnoučat, chalupu v rodné Dolní Kamenici, kam míří s manželkou Markétou, houby a také pivovar, kde stále vede degustační skupinu seniorů. „Jsem rád, že o náš názor mají v pivovaru stále zájem,“ říká. Kdo jiný by měl lépe posoudit, zda Pilsner Urquell chutná pořád stejně… Degustačně si může ověřit, že to, co nabyl od svých pivovarských předchůdců, tedy po generace hýčkané tajemství péče a tradiční receptury plzeňského piva, dodržují i jeho následovníci. Může tak ochutnat i dnes stejný a poctivě uvařený originál jako před 173 lety, kdy vznikla jeho první várka.

Do pivovaru přišel Jan Majer jako velmi mladičký. Ačkoliv se původně chtěl stát truhlářem, jeho strýc ho přesvědčil o tom, že pivovarství bude v Čechách živé navždy. „Bylo to docela narychlo. Po vyučení jsem šel studovat na pivovarskou školu do Prahy, jenže tenkrát byl v našich pivovarech nedostatek techniků a tak nám dobu studia zkrátili na rok a já nastoupil do Plzeňských pivovarů. Školu jsem pak dodělával později.“

První místo? Chemik v laboratoři Prazdroj. Po vojně pracoval v útvaru normování. „Lidi nás moc nemilovali. To víte, dělali jsme pro ně nepříjemné věci, třeba časový snímek pracovní doby. Dneska by se řeklo, že jsme šli po vyšší produktivitě práce.“

V roce 1959 povýšil na podsládka, od roku 1970 byl sládkem. „Každý věděl, že jsem sládkem, a říkali mi pane starý, ale oficiálně jsem byl vedoucím provozu Prazdroj. Sládkovskou čepici mám dodnes,“ vzpomíná.

Sládkoval do roku 1989, kdy žezlo nad Pilsner Urquell předával Václavu Berkovi. „Václav mi dělával sklepmistra. Ale rád vzpomínám i na ostatní kluky – bratry Hlaváčky, Jaroše a další. A společně vzpomínat je určitě na co. Třeba na doby, kdy do kompetencí sládka náleželo vyřizování reklamací. „Nebylo nic neobvyklého, když jsme objížděli hospody. Například Vikárku na Pražském Hradě. A propos, víte, že tam byl první pivní tank, kam jsme zaváželi cisternovým pivem? Další „tankovna“ byla v Obecním domě v Praze, kde jsme sváděli dlouhé boje za naše pivo. Když člověk vidí dnešní velice vysokou pivní kulturu a úroveň výčepáků, zdají se mu praktiky tehdejších hospodských neuvěřitelné. Slévání nedopitých půllitrů a jejich dočepování. Už tenkrát jsme vlastně dělávali obchodní sládky. Věděli jsme, že pivo od nás jde v té nejlepší kondici stejně jako dnes a pokazit ho můžou spíše v hospodě. Také jsme měli k ruce výsledky analytických rozborů z laboratoří, ale stejně vám nejvíc napoví chuť bezprostředně po napití. Že pivo má hořkost přijatelnou, ne drzou, že má správnou pitelnost, to z čísel nevyčtete.“

Do Síně slávy českého pivovarství a sladařství jsou každoročně uváděny významné osobnosti pivovarsko-sladařského oboru. Toto nejvyšší ocenění je odměnou těm, kteří svými znalostmi, schopnostmi, vysokou odborností i pracovitostí a morálním příkladem přispěli k tomu, že pivovarnictví spolu se sladařstvím, chmelařstvím a pěstitelstvím se stalo nedílnou součástí společnosti, kultury a profesního věhlasu v České republice. Jan Majer mezi laureáty přibyl letos v září, jako jeden z oddaných a nadšených sládků plzeňského pivovaru.

O koutské pivo je zájem i ve světě. Výstav se bude zvyšovat

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.czAutor:ČTKKout

Koutský pivovar, po Prazdroji a Chodovaru třetí největší výrobce piva v Plzeňském kraji, trvale zvyšuje export. Letos vyrobí stejně jako loni 10 tisíc hektolitrů, z čehož polovinu vyveze do 12 zemí. Do tří let chce výstav ztrojnásobit.

„Chceme růst, ale až poté, co budou další peníze. Vše, co vydělám, jde celých devět let do rozvoje pivovaru,“ sumarizuje Jan Skala, majitel pivovaru. Dosud investoval 30 milionů korun, do rozšíření na 30 tisíc hektolitrů piva ročně by potřeboval dalších 20 milionů Kč. „Já ten pivovar vlastně buduji tak, jako to tu bylo kdysi (první pivo se v obci uvařilo v roce 1736, pozn. red.),“ pokračuje. Nejdříve chce mít hotovou technologii a pak opraví budovy.

Minipivovar vyváží nejvíce na Slovensko, které odebírá téměř dva tisíce hektolitrů ročně, ale daří se mu také v Rusku, Spojených státech, Británii, Dánsku, Finsku, Švédsku. „Do všech těchto zemích vývoz trvale roste,“ vypočítává Skala. Vyrábí pouze sudové pivo. „Chtěl jsem kdysi lahvárnu, ale stála fůru peněz. Udělal jsem dobře, protože dneska bych neměl co stáčet, vše je vyprodáno,“ pyšní se Skala. Do budoucna se ovšem téhle vize nevzdává.

Pivovar, který má dlouhodobější vývozní kontrakty, se trvale rozšiřuje. Koupil větší varnu a instaloval výkonnější kotelnu. Musí pořídit další ležácké tanky a rozšířit spilku. Na budově opravil zadní část fasád i střech.

Koutské pivo - desítka, dvanáctka, čtrnáctka a osmnáctka - se v současností čepuje ve stovce hospod po celé republice. Desítku prodává 12 Kč za půllitr a dvanáctku za 17 Kč, základem jsou české suroviny a minerální voda z vlastního podzemního jezera. Areál starého pivovaru koupil Skala v roce 2002.

Tak nám sebrali sebraný pivovar.

Publikováno:před rokemZdroj:Blog iDNESAutor:Lukáš Mrkvička

Plzeňský pivovar převzal nový vlastník. Celé dny teď poslouchám jenom to, že už Prazdroj nebude co býval. Trochu mi to připadá jako zabití Ferdinanda a titulek Mým národům!

AB InBev převzala plzeňský klenot. Spoustu lidí si tedy myslí, že tím končí éra plzeňského piva. Je to podle mě dost závádějící. Tradici, která se drží už od roku 1842 přece nejde jen tak zamést pod práh, a poté začít čepovat "pivo" amerického typu (Pod tímhle označením si prosím představte vodu z kouhoutku s pěnou). Co si asi lidé museli myslet, když převzal pivovar vlastník z Jižní Afriky? Nejspíš si mysleli, že pivovar už bude rozdělen jako v apartheidu. Svojí značku bude mít světlý i tmavý ležák, kdy ten tmavý bude u sebe muset mít pas. Tedy pokud ho budeme chtít čepovat v hospodě. Podobné to bylo, když Gambrinus založil svůj minipivovar. Ihned jsem poslouchal v Plzni lidi, kteří říkali, že je to lepší než ty splašky od Gambrinusu. Nerad se do těch konverzací pletu, ale přesto mi to nedalo. Zeptal jsem se na důvod. Nakonec jsem zjistil, že polovina lidí, kteří se označují jako pivaři, neví o pivu vůbec nic. Pivař se nepozná podle kousků na účtě, ale ani tím, že po práci si otevře pivo. Pozná se podle lásky k tomu Svatému grálu, který shodou okolností, historici hledají už několik let v domnění, že z něj pil Ježíš.



Důvod proč tenhle článek píšu je takový, že se chci nechat překvapit tím, jak bude společnost pivo exportovat, a aby si každý člověk i ženská uvědomili, že pivo plzeňského typu je rarita krušného světa. Na co má být naše země pyšná? Na politiku? Nebo na tu rozlohu naší země, kdy dojedeme na druhý konec státu až po neuvěřitelných pěti hodinách cesty na tříkolce? Pyšní, ale můžeme být jen na naše pivo, protože to dodává naší zemi prestiž víc, než nejmenovaní politici, kteří drží v ruce koblihu z Polska. Celá Česká republika se chce měřit s Německem, ale například v pivu jsme před ním o stovky let dopředu. Važme si toho co máme a co nám prozáří den. Někdy i cestu domů :)

Tvrdý pivní král. Šéf nového majitele Prazdroje se s podřízenými nemazlí

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Veronika PtáčkováPrazdroj

Carlos Brito má pověst nemilosrdného manažera. Šéf pivovarského gigantu AB InBev se proslavil například tím, že během prvního dne po jedné z fúzí vyhodil 1 400 zaměstnanců. Nyní jeho tvrdé metody okusí i zaměstnanci Plzeňského Prazdroje.

AB InBev po fúzi s dalším pivovarským gigantem SABMiller ovládne třetinu trhu. Majitele změní i největší česká pivovarská skupina - Plzeňský Prazdroj, který by měl formálně spadat pod nového nejvyššího šéfa.

Nedojde-li k žádným změnám, bude jím pětapadesátiletý Carlos Brito, Brazilec který vede AB InBev (či jeho předchůdkyně) už téměř deset let. Brito je známý tím, že chodí do práce v džínách, nemá rád kanceláře a ve volném čase dělá instruktora létání. A ve světě byznysu se proslavil také tvrdostí vůči podřízeným.

“Pokud chcete mít ve firmě nejlepší lidi, musíte na ně celou dobu tlačit,” řekl Brito studentům Stanfordské univerzity v roce 2010. Osvojil si agresivní a ambiciozní styl řízení označovaný jako hard-charging management. Ten mu přinesl na poměry pivovarnického odvětví výrazné marže, úctu sektorových analytiků a děkanů byznysových škol.

Například analytik David Williams označil Brita za jednoho z nejpilnějších lidí, které zná. “Není to typ člověka, se kterým bych šel na baseball a dal si s ním pivo. Když ale přijde řeč na podnikání, jen málo lidí se v byznysu vyzná tak jako on,” řekl Williams agentuře pro Bloomberg.

Celoživotní spojení s významným akcionářem
Britovým mentorem je jiný Brazilec - Jorg Paul Lemann, zakládající člen firmy 3G Capital, která drží významný podíl i v AB InBev. Seznámili se přes rodinného přítele, Lemann mladšímu Britovi přispíval na studia na Stanfordu a ten se mu potom odvděčil tím, že v jeho firmách strávil celou kariéru.

Brito po promoci v roce 1989 začal pracovat jako manažer prodeje v brazilském pivovaru Brahma, který se o rok později spojil s druhým největším brazilským výrobcem piva Antarcticou. Tak vznikla společnost AmBev.

V roce 2004 se spojila s belgickým Interbrew a vznikl InBev. Z regionální firmy se stal mezinárodní hráč, který měl ve svém portfoliu například značku Stella Artois. Na konci roku 2005 se potom Brito dostal do jejího čela, když na pozici generálního ředitele vystřídal Johna Brocka.

První den Brito propustil 1 400 zaměstnanců
Další obří fúzi už zažil jako šéf. V roce 2008 se InBev spojil s Anheuser-Busch a vznikl současný AB InBev. To, co následovalo, může dnes zaměstancům Plzeňského Prazdroje a SABMiller působit neklidný spánek.

Hned první den po fúzi totiž Brito propustil 1 400 lidí, což bylo tehdy přibližně šest procent firemní pracovní síly v USA. “Bylo to super. Mohl jsem povýšit některé lidi a říct jim: Tohle je moje firma,” komentoval své rozhodnutí Brito. Propouštění dalo příležitost mladým, ambiciózním zaměstnancům, kteří se s politikou řízení brazilského milionářesmířili.

Nyní je před tvrdým Brazilcem ještě větší úkol. Dohoda o převzetí SABMiller za 106 miliard dolarů je totiž největším kontraktem v historii Velké Británie.

Brazilec v poslední době cítil tlak na svou osobu, protože prodeje na amerických trzích stagnovaly. To se projevilo i tím, že akcie AB InBev klesly v posledních šesti měsících o patnáct procent. Aktuální fúze by to ale mohla změnit a skupině by měla umožnit přístup k rychle rostoucím trhů v Africe.

Obří pivní fúze je reakcí na oblibu minipivovarů, soudí tisk

Publikováno:před rokemZdroj:Česká televize

Pivní obchod století v hodnotě 68 miliard liber, převzetí skupiny SABMiller největším pivovarnickým koncernem Anheuser-Busch InBev, je podle světového tisku především snahou vyrovnat se s aktuálně nejzávažnějším problémem obřích pivovarů – klesající tržbou v bohatých amerických a evropských regionech. Ta je způsobena především celosvětově rostoucí oblibou malých pivovarů.

Stejně jako se Češi staví pohrdavě k univerzální chuti „europiva“, zažívá také pivní kultura ve Spojených státech, Británii a dalších evropských regionech zásadní proměnu. Pryč jsou časy, kdy trhu za Atlantikem suverénně dominoval americký Budweiser a Britové si hrdlo prolívali pintami boddingtonského alu. Chutě a nároky pivařů se mění, na celosvětovém vzestupu je fenomén minipivovarů.

Ještě před deseti lety bylo zastoupení malých pivovarů v celkovém prodeji piva ve Spojených státech zanedbatelné, dnes činí zhruba desetinu. Každý pátý Američan si dopřává piv menších značek, podobně jsou lokální piva oblíbená i v Německu. V Česku je úspěch minipivovarů ještě výraznější – v zemi je jich 280 s kapacitou čtvrt milionu hektolitrů.

Velké firmy proto mají obavy o své zisky. V AB InBev se rozhodli reagovat koupí svého konkurenta SABMiller, jehož součástí je i Pilsner Urquell. Podle agentury Bloomberg je výše transakce 68 miliard liber (2,5 bilionu Kč). Taková je například hodnota dvou ročních rozpočtů České republiky. Spojení obou firem, které pokrývají zhruba třetinu světové spotřeby piva, představuje vůbec největší transakci v historii pivovarnického byznysu.

Minipivovary nemusí mít strach
Malé pivovary se ale podle odborníků nemusí nového kolosu na trhu příliš obávat. „Lidé berou pivo velmi osobně,“ řekl americkému webu Business Insider ředitel americké Asociace pivovarů Paul Gatza. „Ochutnávají piva z malých pivovarů a ta, která jim chutnají, si pravidelně kupují. Tento trend se nezmění žádným obchodem,“ domnívá se Gatza. Růstu malopivovarnické konkurence se velkovýrobcům podle něj zabránit nepodaří.

„Pro mnoho malých pivovarů není obchod mezi Anheuser-Busch InBev a SABMiller relevantní. Budou dělat to, co dosud – vyrábět kvalitní pivo, věnovat se pivařům a zásobovat jejich komunitu,“ soudí Gatza. I z toho důvodu se firmy jako AB InBev i SABMiller v posledních letech horečně snaží menší pivovary skupovat a tím na jejich popularitě profitovat.

Pivo pro Afriku
Pro své pivo velcí výrobci hledají nové trhy, kde osobitá, jedinečná či neobvyklá chuť zlatavého moku zatím není pro zákazníky klíčovým faktorem. „Na rozvíjejících se trzích je obrovská a stále rostoucí poptávka po mainstreamových a cenově přijatelných pivních značkách,“ tvrdí analytik Jonny Forsyth. Podle něj bude pro Anheuser-Busch hlavní oblastí zájmů Afrika. Ostatně, SABMiller zde již nyní prodává svá piva ve 37 zemích.

Finančního zisku bude podle mnohých komentátorů dosaženo i snížením počtu zaměstnanců. „AB InBev má reputaci i prokazatelné výsledky ve schopnosti dosáhnout efektivních úspor,“ říká profesor britské univerzity ve Warwicku John Colley s tím, že očekává „značné propouštění“ především v managementu. SABMiller nyní zaměstnává 69 tisíc lidí v 83 státech, AB InBev 155 tisíc pracovníků v 25 zemích.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.24.05.2017 07:374.983/4.983