Novinky a zajímavosti ze světa piva

Vánoce se nezadržitelně blíží a s nimi i jedna z jejich nejvíce stresujících součástí – vymýšlení dárků pro muže. Nevěšte letos hlavu a dejte na nejosvědčenější tip v podobě zlatavého moku. Určitě nic nezkazíte s limitovanou edicí sixpacku Starobrno Medium, kterou máte šanci koupit do konce roku.

Starobrno Medium světlý ležák 11 je chloubou starobrněnského pivovaru díky své skvělé receptuře a vysoké kvalitě. Vyrábí se z nejjemnějšího žateckého chmele
a nejlepšího moravského sladu, který je získán z dvouřadého ječmene. Pro tento nepasterizovaný světlý ležák je typická bohatá pěna a stejně tak neobyčejně lahodná, jemně chmelová chuť s dokonalým řízem.

Cena: 175 Kč / balení 6 kusů

Boj o přežití. Ten teď zažívají minipivovary, kterých je u nás necelých pět stovek. Většinou rodinné podniky sice stojí jen za zhruba dvěma a půl procenty v Česku uvařeného piva, ale za posledních 10 let vystřelily jinak vcelku monotónní a desítky let neměnnou tuzemskou pivní scénu skoro až na Měsíc.

Roky to byla celkem pohoda. Sedm let v rámci rodinného podnikání vaříte různá piva, vybudujete nový pivovar za 50 milionů, takže produkce roste až k 10 tisícům hektolitrů a roční tržby se šplhají ke 40 milionům korun. Pod sebou máte skoro už 30 lidí a i tak sotva zvládáte plnit přání majitelů hospod objednávajících stolitrové sudy, ale i drobných zákazníků, kteří si od vás kupují lahvové sedmičky piva za 70 až 150 korun.

Kromě toho si děláte si pro radost takové libůstky, jako je pivo, které rok a půl zrálo v sudu po bourbonu nebo slavné nakuřované whisky Laphroaig. Jenže tenhle růžový svět znenadání končí. Nastává jaro 2020.

Zažil to i Ondřej Husák, jeden z jednatelů rodinného minipivovaru Zichovec. Pivovar před osmi lety v rámci penzionu v malé vsi mezi Kladnem a Louny založil jeho otec Ivan, který stál také u počátků dnes už miliardové firmy na výbavu nemocničních lůžek Linet.

„Když na jaře přišel lockdown, první týden jsme nevěděli, co bude,“ vzpomíná Ondřej na situaci, kdy se jim úplně zastavil odbyt. Po prvním šoku se ale ve vedení oklepali a začali vymýšlet, co udělat pro záchranu pivovaru, který 80 procent výroby prodával do hospod, v tu chvíli zavřených.

Za dva dny tak minipivovar Zichovec spustil e-shop, nad nímž jeho majitelé předtím dva roky jen přemýšleli. K hlavní silnici mezi Prahou a Chomutovem také postavili pivobus, ze kterého lidem prodávali pivo stočené do lahví a plechovek, a během pár dnů kompletně překopali výrobu – přestali vařit ležáky mířící především do hospod a zaměřili se na různé speciály, které se lépe prodávají v lahvích.

„Museli jsme se vypořádat třeba s tím, že na trhu nebyly lahve, protože najednou se po nich sháněli všichni. To samé i přepravky. Když už jsme vyřešili tohle, neměli jsme prostory, kde do lahví stočené pivo uskladnit, protože zatímco dřív nám stačil jeden kamion lahví během čtyř měsíců, najednou jsme jich plnili čtyřikrát víc,“ popisuje Husák turbulentní dobu.

Pivovaru tak pomohlo i vypůjčení mobilního chladicího kontejneru a následné rychlé vybudování 300 metrů čtverečních velkého chladicího boxu v pronajatém skladu, což firmu vyšlo na dva miliony korun.

„Může se to zdát v současné chvíli jako velká investice, ale pro nás to bylo naprosto klíčové, protože bez toho bychom nedokázali zajistit ideální podmínky pro část produkce a to jsme nemohli dopustit. Zákazníci by to poznali a z dlouhodobého hlediska by to pro nás znamenalo problémy,“ uvědomuje si Husák.

Velkou novinkou krizového jara bylo i spuštění linky na plechovky, což je mezi minipivovary v Česku hodně ojedinělý krok. Plechovky navíc začali plnit dražšími pivy.

„Pro stáčené pivo je to nejlepší obal. Nejde do něj světlo a vzduch, je plně recyklovatelný a pro nás i logisticky příjemnější. Co stočíme do pěti palet lahví, se nám vejde do jedné palety plechovek,“ vysvětluje Husák a zmiňuje i to, že plechovky minipivovaru usnadnily cestu na zahraniční trhy – od jara jich do ciziny měsíčně prodají zhruba 10 tisíc, což v současné době tvoří přibližně osm procent výstavu.

Velkou výhodou se ukázala být i přítomnost Zichovce v obchodech Kauflandu nebo v online supermarketu Rohlík. A pomohlo i to, že minipivovar je dlouhodobě aktivní na sociálních sítích.

„Na Facebooku máme přes osm tisíc fanoušků, kterým jsme mohli říkat, že jsme spustili e-shop, kdy a kde bude pivobus, co nového za dané situace chystáme… A lidé nás podpořili tím, že začali nakupovat. Pozitivní vliv mělo i to, že jsme na jaře šli do vrcholu pivní sezony. Teď je to samozřejmě horší,“ připouští Husák a doplňuje, že v posledních dvou týdnech jsou znovu na polovině běžných prodejů a prodejní čísla dál padají.

Prakticky stejné problémy nyní řeší i broumský minipivovar Matuška, jemuž aktuální prodej piva klesl o 60 až 70 procent. I ten nově sází na stáčení do plechu, které zatím bude probíhat mimo pivovar v Broumech, ale jeho šéf Adam Matuška už rozjíždí jednání s bankou, aby získal peníze na vlastní linku.

„Jakmile jsme vypustili informaci o tom, že budeme plnit do plechovek, hned se nám otevřela možnost vyvážet do Velké Británie. Plechovka je pro dlouhý transport nejlepší obal a celá západní Evropa je na pivo v plechu zvyklá,“ říká Matuška, který se se svými lidmi aktuálně snaží veškerou produkci pivovaru stáčet do lahví, což je prý hlavně personálně extrémně náročné.

Podle prezidenta Českomoravského svazu minipivovarů je situace pro řadu z nich kritická. Finanční úspory většina vyčerpala už během jara a letní sezona ztráty nezalepila. „Nejhůř na tom jsou minipivovary v centrech Prahy, Karlových Varů nebo Českého Krumlova, které i přes léto pokračovaly v jarním propadu,“ shrnuje Šuráň a výhledy nevidí optimisticky.

„Zdá se, že předvánoční trh bude velmi špatný, a i když vláda pustí lidi do restaurací na točené pivo, bude to nejdřív 20. listopadu,“ obává se. „Pak uděláme dva tři prodejně zajímavé týdny, ale po nich přijdou leden a únor, což jsou nejslabší měsíce roku. Když se situace uklidní, k normálu se začneme vracet na konci března. Kolik minipivovarů to do té doby vydrží, to ví jen bůh.“

Žádné tři týdny hospodské karantény. Gastronomii a její dodavatele čeká kvůli stále horší pandemické situaci v Česku mnohem delší období půstu. Pivovary neoficiálně naznačují, že počítají s uzavírkou hospod až do konce roku. A naplno už rozjely nouzové projekty, které by aspoň zčásti eliminovaly ekonomické ztráty.

Platí úměra, že čím víc hospodští prodělají a čím víc jich zkrachuje, tím větší ztráty utrpí pivovary. Ty už proto ve velkém a gratis rozvážejí do tisíců hospod po Česku PET lahve na prodej z okének, pomáhají se zakonzervováním výčepních systémů či poskytují servis a poradenství ohledně režimu vládních nařízení. A také se už, stejně jako při jarní vlně covidu, připravují na svoz a likvidaci neprodaného, expirací ohroženého piva.

„Chybějící objem jsme schopni z určité části získat zpět na prodejnách, kde díky uzavření restaurací dochází k navýšení prodeje piva. Nedokážeme ale nahradit výpadek v tržbách,“ uvedl Petr Kubín, v Budějovickém Budvaru obchodní ředitel pro tuzemský trh.

„Letní měsíce sice byly pozitivní a přinesly nadechnutí pro hospody i pro nás, ale čtvrté čtvrtletí bude ve znamení ztrát, a to meziročně o desítky procent,“ přidává se obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Tomáš Mráz.

Jde o nemalé peníze. Český svaz pivovarů a sladoven už v půlce října, kdy vláda údajně jen „na tři týdny“ uzavřela všechny prostory restaurací, odhadl pro toto období souhrnné škody pivovarů na 750 milionů korun.

„Chápeme, že vláda musí na nepříznivý vývoj pandemie reagovat, měla by ale současně být připravená uhradit škody, které firmám v této souvislosti vznikají. Každý týden, kdy jsou restaurace uzavřené, vznikají pivovarům škody v průměrné výši 250 milionů korun za neprodané pivo,“ uvedla výkonná ředitelka svazu Martina Ferencová.

Propouštět zatím nechtějí
Pivovary nemluví o hrozbě propouštění. Krizové plány chtějí vyhodnotit až koncem roku. Ale škrtají zbytné náklady. Například na marketing. Mají totiž v přepočtu na týden větší ztráty než na jaře.

Studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) v létě vyčíslila, že v oboru pohostinství se od března do května propadly prodeje piva z loňských 1,335 milionu hektolitrů na 607 tisíc hektolitrů. Tedy o 55 procent. Pivovary za tu dobu přišly na tržbách o 1,1 miliardy korun. Suma zohledňuje i vyšší výnosy z prodeje lahvového piva v obchodech. Pokud Ferencové odhad odpovídá realitě, přišly by nyní pivovary v případě uzavření hospod až do konce roku v souhrnu zhruba o 2,7 miliardy korun.

„Podzimní ztráty určitě budou vyšší než ty jarní. I když doba uzavření gastropodniků může být podobná. Po jarním nouzovém stavu se okamžitě zaplnily předzahrádky restaurací, k tomu nyní nedojde. Opatřením vlády padne za oběť i mnohem větší počet hospod. V první vlně jim pivovary hodně pomohly, ale nyní jsou samy ve větších potížích a pomoc už nebude tak velká,“ soudí analytik CETA Michael Fanta.

O brzkém konci karantény si nedělají iluze ani sami hospodští. „Čím déle to potrvá, tím víc z nás skončí. Ale nejde jen o nás. Někteří to dáme, někteří ne. Ale hlavně to je problém pro zaměstnance. V našem oboru jich je na 150 tisíc. A odhadujeme, že pokud uzavření gastronomie potrvá déle, 40 procent lidí skončí na pracáku,“ reaguje Luboš Kastner, šéf platformy Moje restaurace při Asociaci malých a středních podniků a živnostníků.

S nejrozsáhlejší výpomocí hospodám přispěchal Plzeňský Prazdroj. Po ohlášení nových omezení začal vyřizovat bezplatné rušení dodávek piv. Lídr trhu rozváží a rozveze uzavíratelné PET lahve do zhruba 2500 hospod a restaurací, které o ně mají zájem.

PET lahve rozvážejí svým odběratelům i další velké pivovary. Skupina Heineken s pivovary Krušovice, Starobrno a Velké Březno mimo jiné neúčtuje náklady na dopravu piv pro prodej z okénka – bez ohledu na velikost objednávky. „S provozovnami jsme v úzkém kontaktu, protože jejich přežití v tomto období je pro nás pořád na prvním místě,“ reaguje mluvčí Heinekenu Dita Vašíčková.

„Vybraným zákazníkům, kteří nabízejí naše tankové pivo a nebudou schopni ho prodat přes okénka, ho budeme po obnovení provozu kompenzovat,“ přidává se Denisa Mylbachrová z Pivovarů Staropramen.

Padne víc hospod než na jaře
K nejrůznějším formám pomoci ke zmírnění následků vládní uzavírky se přidaly kromě „velké čtyřky“ i další průmyslové pivovary. „Zveřejnili jsme mapy otevřených výdejních okének, ve kterých je možné nakoupit pivo Bernard, nově upozorňujeme i na mapu velkoskladů, do kterých si mohou zákazníci zajet pro naše sudové pivo a zapůjčit si výčepní zařízení,“ popisuje mluvčí Rodinného pivovaru Bernard Radek Tulis.

Jakkoliv se však producenti piva snaží svým odběratelům ulevit, bude pro mnoho hospod druhá vlna covidu likvidační. Jarní desetitýdenní uzavření provozu nepřežily podle odhadu jednotky procent z celkem 40 tisíc gastronomických provozů u nás.

Pivovary kvůli zavřeným gastronomickým provozům přicházejí každý měsíc o stovky milionů korun. I při optimistickém scénáři se hospody a restaurace otevřou až koncem listopadu, letos tak budou zavřené nejméně třetinu roku. Uvedla to výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová. Svaz proto začal jednat s Ministerstvem zemědělství o možné kompenzaci. Chce začít s ministerstvem financí také projednávat změny, aby pivovary případně nemusely platit v příštím roce spotřební daň za zlikvidované pivo.

„Český svaz pivovarů a sladoven rozumí nutnosti přijímat přísná opatření k zamezení šíření epidemie, ale pokračující uzavření restaurací je velkou ranou nejenom pro samotné gastronomické provozy, ale i pro pivovary, které měsíčně přicházejí o stovky milionů korun,“ uvedla dále Ferencová. Současné podmínky kompenzačních programů jsou podle ní nastavené tak, že na ně velká část pivovarů nedosáhne. Ministerstvo v pondělí informovalo, že program Agricovid, ve kterém stát přerozdělí až tři miliardy korun potravinářům a zemědělcům postiženým koronavirem, musí ještě schválit Evropská komise. Nárok na dotaci budou mít podniky, kterým klesly meziročně mezi začátkem března a koncem listopadu tržby o čtvrtinu. Například pivovary ze skupiny Gourmet Invest nyní dosahují deseti až 15 procent průměrných denních tržeb skrze prodej přes okénko a rozvozy. „Většina konzumace v našich provozech probíhala odpoledne a večer, nyní je zhruba 60 procent objednávek během obědů do 14:00 a zbývajících 40 procent mezi 16:00 až 18:00 hodinou,“ dodal ředitel Pivovaru Znojmo a Jarošovského pivovaru Miroslav Harašta. Svaz dohromady s Asociací malých a středních podniků požádal již dříve stát o pomoc restauracím kvůli koronaviru. V navrženém Národním programu pro gastronomii je pět dlouhodobých a čtyři krátkodobá opatření. Je to třeba prodloužení programu Antivirus, legalizace spropitného a snížení DPH do konce příštího roku na stravovací služby na pět procent.

Nerezová technologie, která se měla stát novým srdcem Pivovaru Kout na Šumavě, je na prodej. Insolvenční správce podniku se tak snaží získat peníze na zaplacení dluhů.

„V rámci probíhajícího insolvenčního řízení se nabízí k prodeji varna pivovaru sestávající z rmutomladinové pánve, scezovací kádě, horkovodního tanku a vířivé kádě. Varna bude prodána nejvyšší nabídce,“ stojí v inzerátu, který se v minulých dnech objevil na jednom z internetových tržišť.

Jak vyplývá z insolvenčního rejstříku, Jakub Backa, správce Pivovaru Kout na Šumavě „vypnutého“ a zamknutého na konci loňského roku, informoval o prodeji nerezové varny soud už v září. Jasno o novém majiteli technologie by chtěl mít do Vánoc.

„Varna je v účetnictví evidována v hodnotě 5,132 milionu Kč, avšak její tržní hodnota, vzhledem k tomu, že nikdy nebyla uvedena do provozu a že je připevněna k nemovitosti, která není ve vlastnictví dlužníka, je neznámá. Za této situaci se insolvenčnímu správci jako nejlepší způsob prodeje jeví prodej varny mimo dražbu, když bude případným zájemcům umožněno prohlédnout si varnu a nabídnout dle nich přiměřenou cenu za odkup,“ napsal Backa 22. září.

Varna se – společně s otevřenou nerezovou spilkou – měla stát základem nové technologie, na níž měl Pivovar Kout na Šumavě vyrábět pivo. Tak měl podnik s ročním výstavem kolem deseti tisíc hektolitrů vyrobit až trojnásobek a rozjet expanzi na domácím i zahraničním trhu.

Taková byla alespoň vize Jána Skaly, majitele a zachránce tradičního podniku. Když ale na začátku roku 2017 zemřel a pivovar převzala jeho tehdejší partnerka Gabriela Hodečková, odvážnou vizi už nedotáhla a dál vařila na původní technologii v jiné části areálu. Nová varna zůstala nedodělaná až do loňského odchodu Hodečkové a uzamknutí podniku.

Plzeňský soud pak letos v lednu vyhlásil úpadek koutského pivovaru. Od té doby se insolvenční správce Jakub Backa snažil udat třeba i vyrobené pivo ležící v tancích, avšak restrikce spojené s jarním nástupem koronaviru prodej většiny hektolitrů překazily. Nyní Backa kromě varny prodává třeba i nevyužitý chmel či chemikálie.

Názvy pivovarů, nejen těch pražských, bývají různorodé. Často se jmenují podle místopisného určení, kde se zrovna nachází, mnohdy mají nějaký jinotajný význam. V čele právě jednoho takového, který se nachází na Letné, stojí sládek Jan Kotecký (39). „Chtěli jsme vzdát poctu němým tvářím, které se staly hrdiny celého světa,“ říká o svých pivech.

Restaurace s pivovarem – to je už takový evergreen české společnosti. Málokdy a málokde člověk narazí na pivovar, jehož součástí by nebyla hospoda, hostinec či restaurace. Jenže v případě letenské Lajky je tomu maličko jinak. Pivovar je totiž spojený nikoliv s restaurací, nýbrž s kavárnou.

Kavárna a pivovar
Ta vznikla na Letné před sedmi lety. „Od té doby sem lidé chodívali také na piva, která tehdy měl podnik na čepu,“ vysvětluje Jan. „Jiskra myšlenky toho, že by součástí kavárny mohl být jednoho dne i pivovar, byla taková, že mým kamarádům spolumajitelům kdosi věnoval zážitkový den vaření piva v jednom pivovaru. Na základě toho si řekli, že založit pivovar a vařit v něm pivo není až tak nereálné.“

Jan posléze víceméně naskočil do rozjetého vlaku, kdy se pivovar, dle jeho slov jeden z nejmenších v Praze, začal rýsovat ve sklepních prostorách kavárny, které pro jeho účel musely být rozšířeny. „Varna má 500 litrů, což není nic neobvyklého, ale máme pouze čtyři spilky,“ upřesňuje sládek, který pochází z líhně známé „pivovarnické" střední školy v Podskalské ulici, kde studovala řada sládků.

Z povolání alchymistou
Než coby první sládek nastoupil do Lajky, vařil pivo například v pivovaru Zichovec. „První zkušenosti jsem měl s domácím vařením,“ svěřuje se. Pro začátek je to prý dobré, nicméně vymyslet doma nějaký recept, který by byl ve způsobném poměru aplikovatelný i na velké varny, to už taková legrace není.

„Při přípravě piva záleží na detailech,“ říká Jan s tím, že výslednou chuť ovlivní i jen třeba tvar nádoby, v níž pivo kvasí. „Když pivo kvasí, vzniká alkohol a oxid uhličitý. Ten kvasnice vynáší nahoru, odkud zase klesají dolů, a věřte nebo ne, pokud kvasnice urazí 30 centimetrů nebo čtyři metry, už jen to dramaticky ovlivní chuť piva. Takže i když jsem zkoušel aplikovat stejnou recepturu jako doma, jen ve větší nádobě, neosvědčilo se mi to. Vaření piva je v podstatě taková alchymie.“

Vymyslet recept také není úplně snadné. Člověk sice má nějaké teoretické i praktické zkušenosti, ovšem trefit se do chuti druhých - to už je oříšek. Jak se totiž říká – co člověk, to jiná chuť. „Představte si, že k vám do podniku pravidelně chodí jeden zákazník, který si nemůže vynachválit jedno konkrétní pivo. A ostatní lidé totéž pivo úplně ignorují,“ krčí Jan rameny s tím, že zavděčit se všem opravdu nelze. Navíc prý není ani snadné uvařit dvě stejné várky tak, aby byly úplně stejné.

„I ty drobné odchylky poznám, ačkoliv druzí lidé o nich nemají ani ponětí,“ uvádí sládek. Jak to, že na to má tak citlivý jazyk? „Člověk se do toho musí propít. To zvládne každý, jen pokud mu to dovolí játra,“ krčí s úsměvem rameny. Léta totiž degustoval piva ze všech koutů světa. Za život už ochutnal dle svých slov tisíce piv ze stovek pivovarů, pod čímž si ovšem nelze představit jeden půl litr vedle druhého, respektive opravdu degustační dávky. Po dobu svého úřadování vyzkoušel v pivovaru 16 různých receptur. Šest z nich je na čepu k nalezení nyní. Jejich jména přitom mnohým přijdou zvláštně povědomá.

Pocta padlým hrdinům
Strelka, Bělka, Fe nebo Albina, jak se přišlo na jména piv, které Jan vaří? „Svůj původ to má už v názvu pivovaru a celé kavárny,“ odkazuje Jan na psa Lajku, která nese jméno po prvním živém tvoru, který ze Země v roce 1957 vzlétl do vesmíru. „Všichni toho tvorečka vnímají ve strašně pozitivních konotacích, přitom ten pes byl vlastně chladnokrevně zavražděný ve jménu nezbytného pokroku a vědy. Podobně je to i se jmény stálých piv, která odkazují na další zvířátka ve vesmírném programu. Chtěli jsme je takto přivést zpátky k životu a vzdát poctu těm němým tvářím, které se i proti své vůli staly hrdiny celého světa.“

Ne vždy se ale jedná o „tragická“ jména, byť už dávno samozřejmě nejsou naživu. Třeba Strelka a Bělka byli sovětští psi, kteří se z vesmíru vrátili živí. Podobně je to i v případě americké opičky Able, která do vesmíru letěla v roce 1959. Ve všech případech se ale jednalo o značný risk s jejich životy, jiní jejich zvířecí „kamarádi“ to štěstí v podobě přežití neměli.

V duchu uctění jejich památky se nese i vizuální koncept pivovaru, jelikož vzhled etiket vymýšlí známá ilustrátorka Tereza Vostrovská. „Vymyslela pro nás krásné a zaražené tváře zvířat ve vesmíru, které nepůsobí roztomile ani dětsky, spíše vznešeně, což koresponduje s tím, jaký hold jsme těm zvířatům chtěli vzdát,“ komentuje to Jan.

Koronavirus: Problém s dozvuky
V současné době řada podniků neví dne ani hodiny, kdy bude muset ještě více omezit svou činnost, ne-li zavřít úplně. Ani u Jana to není jiné. „První vlnu koronaviru jsme jakž takž zvládli, uzpůsobili jsme se na okénkový výdej, který se osvědčil, protože lidé si brávali pivo třeba do Stromovky, která je blízko,“ líčí. „Zato ta nynější letní a podzimní je mnohem horší. Podnik funguje, ale lidé moc nechodí. Bojí se, což je pochopitelné. Nikdo přitom neví, co bude dál. Nemáme žádné záruky s tím, jaké bude mít koronavirus dopady za týden, za měsíc, nebo za půl roku,“ uzavírá sládek s narážkou na nižší tržby, které podnik pochopitelně ke své existenci potřebuje.

Velkopopovický Kozel se rozhodl vylepšit recepturu své 10 a 11. Celé portfolio získalo nový design obalů.
Pivní značka Velkopopovický Kozel se rozhodla vylepšit recepturu svých dvou variant – Kozla 10 a 11. Proměnou prošly také obaly celého portfolia.

„Vylepšení v receptuře Kozla 10 a 11 jsou přirozeným vývojem naší snahy vařit poctivé pivo ještě lépe. Nový Kozel má nyní ještě plnější chuť. Přitom jsme zachovali chuťový profil, který je pro Kozla tak charakteristický. Pivařům tak přinese intenzivnější zážitek při zachování výborné pitelnosti,“ říká sládek Velkopopovického pivovaru Vojtěch Homolka.

Změna nastala také u vzhledu obalů všech variant. Nový design má být modernější, prémiovější a odlišný od ostatních pivních značek na českém trhu. „Cílem nového designu je dosažení lepší rozpoznatelnosti produktu v obchodech a snazší orientace mezi jednotlivými variantami. Chtěli jsme, aby nový design výrazněji komunikoval klíčové hodnoty značky, jako je poctivost a řemeslnost,“ říká brand manažer Jiří Švancara.

Uvedení Kozla 10 a 11 na trh podpoří marketingová kampaň s vlastním televizním spotem, který bude k vidění na obrazovkách do 9. listopadu 2020. Součástí spotu je jako již tradičně řemeslník – v letošním roce jde o čalouníka. V průběhu podzimních měsíců ji doprovodí digitální a PR kampaň i výrazné stojany v obchodech.

V Českém rozhlase Hradec Krállvé si teď budeme povídat o pivu, o Belgii a také o knížce, která obě záležitosti spojuje. Jmenuje se Pivní království Belgie nejen o pivu očima zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu Filipa Nerada. (repríza z roku 2019)

Co vy a Hradec Králové a vůbec východní Čechy, Královéhradecký kraj?
Musím říct, že jsem podruhé v Hradci Králové. Poprvé jsem tady byl před pár měsíci a je to úžasné město. Dnes na mě tady v Hradci Králové v Českém rozhlase dokonce čekal fanoušek, který chtěl podpis. Úplně mi to vyrazilo dech, protože to se mi ještě nikde nestalo. Takže Hradec Králové ode dneška naprosto miluji.

Takže jste dnes už rozdal svůj první podpis.
A nejen jeden, pán si jich vzal několik i pro své kolegy, kteří také sbírají podpisy. Takže už jsem se tady několikrát podepsal.

Kdo je Filip Nerad, to bychom měli také říct. Jak jste se dostal k rozhlasu a do jeho zahraniční redakce?
Filip Nerad je novinář, dlouholetý žurnalista, který se věnuje zahraniční politice. Deset let jsem působil v České tiskové kanceláři, byl jsem čtyři roky zpravodajem v Německu, a pak jsem přešel do Českého rozhlasu. Protože jsem se po návratu z Německa začal věnovat české zahraniční politice a EU, tak na základě toho si mě Český rozhlas vybral. Hledali někoho, kdo by se věnoval tomuto tématu a potenciálně mohl převzít post zpravodaje v Bruselu, což se také stalo. Tam jsem potom několik let působil a teď už jsem zpátky. Ale dál se věnuji EU a analyzuji ji odsud z Prahy.

Co to všechno obnáší být zahraničním zpravodajem? Může si vůbec člověk vybrat, kam půjde?
Samozřejmě si může vybrat a vždy je to do regionu, ke kterému máte blízko. Já se bez mučení přiznávám, že třeba na Blízký východ nejsem moc velký odborník, ale evropskou politiku dělám dlouhodobě. Začínal jsem s ní už během českého předsednictví Evropské unie v roce 2009 a poslední roky se jí věnuji opravdu intenzivně. Zahraniční zpravodaj v Bruselu, to je v podstatě práce 24 hodin denně. Je to nejen referování o tom, co se děje, jaká rozhodnutí byla přijata, ale je to hlavně o schůzkách s diplomaty, s politiky, s úředníky, snažit se získávat zatím neveřejné nebo tajné informace. Protože vše, co se děje v Bruselu, se nás nějakým způsobem dotýká. Prostě všechna rozhodnutí, která se přijímají na evropské úrovni, mají potom dopad na Českou republiku. Proto jsou v různé relevanci pro nás nějak důležitá. A to je úkol zpravodaje nejen Českého rozhlasu, ale i ostatních veřejnoprávních médií, která tam mají své korespondenty. Získávat informace a přinášet je českým posluchačům, divákům a čtenářům.

Jaká je tedy Belgie? Já si vybavím jen hranolky. Ty k ní historicky patří, ani nevím vlastně proč.
Protože, alespoň podle Belgičanů, tam vznikly, oni je vynalezli. Chlubí se tím a hrozně je trápí, že jim celý svět říká French fries neboli francouzské hranolky. Ale podle nejrozšířenější legendy vznikly na severu Belgie v tamní rybářské oblasti. Zdejší rybáři měli své oblíbené jídlo, malinké rybičky, grundle, které zůstaly v síti a nedaly se prodat, si usmažili na oleji. A stalo se, že ryby nebyly a teď přemýšleli, co vlastně budou jíst a napadlo je udělat tím stejným způsobem brambory. Tak je nakrájeli na takové špalíčky, hodili je do oleje a zjistili, že je to super. A uchytilo se to. Jediný problém je, že když to potom belgičtí emigranti ve Spojených státech začali nabízet, mluvili francouzsky. Tak jim Američané začali říkat francouzské hranolky a už se to celosvětově prosadilo. Myslím, že tím Belgičané dodnes hodně trápí.

A belgické pivo?
Hranolky se stále jíst nedají, jsou sice dobré, v Belgii je to něco na způsob českého párku v rohlíku. Hranolkárny jsou tam na každém rohu, na každé ulici. Když potřebujete něco rychle zakousnout, tak si koupíte kornout, zobete z něj a běžíte dál.

A to pivo?
Piva je v Belgii nepřeberné množství stylů, druhů a chutí. Toho se prostě přepít nemůžete. Tam prostě neexistuje, že by to válcoval jeden pivní styl, jako je český ležák. Jsou tam desítky druhů piva a stále je z čeho vybírat.

Vy jste jako pivní znalec napsal knížku Pivní království Belgie. Pojďme k onomu spojení Belgie s pivem.
To je jedna z věcí, kterou má Česká republika s Belgií společnou a to je právě hrdost na své pivo. Obě země ho považují za svůj národní nápoj a chlubí se jím navenek. V Belgii není moc vinic, i když Belgičané rádi víno pijí, což je dané spíš blízkostí k Francii, ale opravdu národním nápojem je pivo, které je tam v nepřeberných chuťových a stylových variacích. Je to mnohem pestřejší než tady u nás, je to jedna ze značek a výkladních skříní té země.

Tak mě zajímá, jestli je to belgické pivo pro Čecha stejně dobré jako to naše? Protože většinou to tak nebývá.
Určitě ho mají rádi, ale tam je to trochu jiné v tom, že jsou pivní styly typické pro určitý region. A tam jsou regionální pivovary, které prodávají pivo jen ve svém kraji a dále neexpandují, nikde jinde je nekoupíte. Opravdu můžete projíždět Belgií a v každém městě ochutnáte něco úplně jiného. Což je něco, co u nás až tak nezažijete, protože tady to dost převálcoval český ležák, který ochutnáte jak tady v Hradci, tak vedle v Pardubicích. A když pojedeme dále, tak tam zase narazíme na český ležák. V Belgii ochutnáte kyselé pivo, o 20 km dál silné sladké 15procentní pivo a popojedete kousek dál a je tam perlivý svěží nápoj a je to zase něco úplně jiného. V podstatě vám to zabere hodinu jízdy a ochutnáte nepřeberné množství piv.

Chutná tedy Čechovi belgické pivo?
Chutná to Čechovi, který je ochotný akceptovat, že pivo je nejen zrzavý hořký ležák, ale že pivo může mít také úplně jiné chutě, jinou barvou, že nemusí mít pěnu. Prostě zvídavý český pivař si v Belgii určitě přijde na své. Ovšem takový ten český vyznavač Plzně, ten tam moc nepochodí. Protože belgické ležáky tzv. pilsy, jsou nasládlé, nejsou moc výrazné. Takže pokud by tam pil jen ty, tak si řekne, že je opravdu česká Plzeň to nejlepší na světě.

Belgická piva jsou prý i hodně silná.
Je to tak. Průměrná síla belgického piva je okolo 8,9 % alkoholu, což je tak dvojnásobek oproti onomu zmíněnému ležáku. Třeba vánoční speciály, které jsou tam velmi populární a vyrábí je na konci roku snad každý belgický pivovar, mívají až 15 % alkoholu, jsou tedy silnější než víno a už se to blíží někam k naší zelené.

Dozvíme se i z vaší knížky, jaká je tolerance alkoholu za volantem na belgických silnicích?
Tuto otázku už mi položilo v diskuzích několik lidí a já jsem to do knihy zapomněl napsat, což je evidentně chyba. V Belgii je legální si dát jedno pivo, a potom řídit. Proto tam nejsou ani tak rozšířená nealkoholická piva, protože Belgičan si to jedno dát může. Většinou to řeší tímto způsobem a ne nealkoholickým pivem jako u nás.

O době covidové, uzavírce hospod i plánech, v nichž nechybí influenceři, hovoří marketér Staropramenu David Šeberle.


Od poloviny října jsou kvůli zhoršující se pandemické situaci opět uzavřeny všechny hospody a restaurace. Dopad to bude mít i na prodej piva, podle Českého svazu pivovarů a sladoven hrozí pivovarům kvůli třítýdennímu výpadku škody ve výši 750 milionů korun. Jak se na situaci dívá jeden z významných hráčů na trhu – společnost Pivovary Staropramen –, se můžete dočíst v rozhovoru s Davidem Šeberlem, Senior Marketing Managerem značky Staropramen.

Staropramen se kromě uzavírky hospod musel potýkat se změnami v marketingových plánech. Prošel si natáčením „karanténního spotu“, létem bez hudebních festivalů a nyní očekává nejisté podzimní období. „Doba covidová zamíchala našimi plány. Museli jsme se maximálně přizpůsobit situaci a řadu aktivit posunout,“ říká David Šeberle.

Od 14. října jsou opět zavřeny hospody a restaurace. Jakým způsobem se již druhá letošní uzavírka projeví na vašich letošních prodejích? A jak pozměníte v souvislosti s tím své marketingové plány?
Letošní výsledky budou samozřejmě pandemií výrazně ovlivněny. Z titulu prodejů piva v objemovém vyjádření zřejmě zaznamenáme ztráty ve výši jednotek procent v porovnání s loňským rokem, nicméně finanční ztráty budou daleko vyšší. Při jarním uzavření provozoven se pohybovaly řádově ve stovkách milionů korun. Co se týče našich dalších plánů, opatření budou mít vliv na oblast eventů a budeme muset přehodnotit i další komunikaci a podporu v oblasti on-trade.

Jak hodnotíte za Staropramen letošní letní sezónu, kdy nebyly hudební festivaly. Pustili jste se místo toho do jiných aktivit?
Tím, jak se neustále měnila pravidla, jsme do velkých eventů nešli, protože vše bylo nejisté. Místo toho jsme investovali do kampaně v návaznosti na naši brand equity a podporovali provozovny. Zapojili jsme se do kampaně Zachraň hospodu, dali jsme jim určitý objem piva zdarma, zajistili sanitace zdarma. U nás je pivní kultura stmelovačem, kvůli pivu se lidé setkávají a pro nás je zásadní to udržet. Určitě tedy nechceme, aby si lidé dávali pivo přes sociální sítě, chceme, aby se vrátili do hospod hned, jak jen to bude možné.

Letos na jaře jste natočili s Hynkem Čermákem „karanténní spot“, v den znovuotevření hospod jste potom nasadili spot „Není to nádhera, umět si počkat na to svoje“, který jste měli připravený již před propuknutím pandemie. Jak se na toto období díváte zpětně? Jaké byly na oba dva spoty reakce?
Když propukla pandemie, bylo jasné, že připravený spot nemůžeme pustit, když byly hospody zavřené. Díky naší mediální agentuře (agentura McCann Universal, pozn. red.) se nám podařilo nasazení spotu posunout až na květen. A kampaň jsme spustili 25. května, tedy po znovuotevření hospod. Říkali jsme si, že je zvláštní, že spot „Nádhera“ vznikl ještě před pandemií. Jako bychom něco tušili…

Onen karanténní spot vlastně vzniknul z iniciativy naší, agentury, ale i samotného Hynka. Nechtěli jsme jen tak vyčkávat, s rukama v klíně, Pro nás to byla rychlá akce, na což nejsme moc zvyklí, přece jen si musíme nechat věci schvalovat vlastníkem, necháváme je testovat, ale nakonec jsme se rozhodli, že do toho jdeme – jen my, Hynek a naši přímí partneři, žádné velké produkce. Nechtěli jsme jen prvoplánově mluvit o rouškách, ale chtěli jsme lidi uklidnit a připít na to, až se jednou zase potkáme v divadle, hospodě anebo po práci na pivě. Nakonec jsme to natočili na chalupě jednoho našeho kolegy ve velmi malém týmu, v němž se každý vzdal svého honoráře. Jediné, co jsme zaplatili, bylo půjčení kamery. Během natáčení jsme připravili dva spoty – jeden bez roušky a jeden s rouškou, který jsme nakonec i nasadili. Přece jen ten spot vypadal o něco profesionálněji než ty, které si herci natáčeli sami na mobilní telefon. Zároveň mu ten částečný amatérismus dodal jistou autentičnost a na reklamu jsme měli velmi pozitivní ohlasy.

S otevřením hospod jsme pak nasadili již připravený spot, který jsme natáčeli v lednu, kdy byla pandemie ještě daleko. Cílem bylo podpořit kvalitu, ale ne klasickou cestou, jež se soustředí na ingredience, jako je chmel a slad. Místo toho jsme ukázali fyzično, pohled do očí, mužský ohryzek, kontakt s výčepním a pivo před sebou. Původně jsme chtěli jen říct, že je nádhera počkat si na to svoje, ale netušili jsme, že to bude trvat tři měsíce (smích).

S Hynkem Čermákem spolupracujete již od roku 2017. Co plánujete dál? Budete s ním i nadále spolupracovat?
Určitě s ním chceme i nadále spolupracovat. Původně jsem si nemyslel, že do toho s námi Hynek půjde, protože s reklamou se příliš nespojuje. Jedinou výjimku tvoří jeho srdcovka Range Rover. Staropramen ho ale nakonec nadchl, jen si stanovil podmínku, že chce být i u vymýšlení kreativy. Dodnes vytváříme kampaně společně, protože jeho pohled nás zajímá. Myslím, že právě toto představuje partnerství, nikoliv jen sponzorství. Hynek sám od sebe někdy něco sdílí na své sociální sítě nebo za námi přijde na Výčep pod komínem.

Budete nějakým způsobem současný koncept posouvat?
Komunikaci chceme držet dlouhodobě. Problém Staropramenu v minulosti byl, že často měnil svou komunikaci. Chceme proto držet jednotnou a konzistentní linii, ale víme, že se nesmíme stát stereotypní.

A už víte, jakým směrem se chcete vydat, abyste se nestali stereotypní?
Máme dvě velká témata. Jednak pokračujeme v podpoře kvality. Staropramen nemá problém v kvalitě jako takové, ale v jejím vnímání, a to chceme změnit. Druhým je naše partnerství s fotbalovou reprezentací, které však letos bylo dost narušené pandemií. S trochou nadsázky chceme českému fotbalu ukázat, jak jsme úspěšní v zahraničí, aby mohli být také (smích).

Již čtvrtým rokem zdůrazňujete smíchovský původ Staropramenu. Neuškodilo to značce mimo Prahu?
Smíchovský původ zdůrazňujeme zejména z toho důvodu, abychom se odlišili. Většinou je totiž komunikace pivovarů o pivu, hospodě a chlapech. Právě místo původu je to, co nás odlišuje. Chceme se tak pochlubit, že již 150 let sídlíme v srdci Evropy a že jsme na to hrdí. Nikoho zatím nenapadlo pozemek prodat a přestěhovat pivovar někam za Průhonice.

Kromě komunikace v médiích se v posledních letech soustředíte také na otevírání pivovaru veřejnosti. Jaké to má ohlasy?
Chtěli jsme z pivovaru vytvořit místo zajímavé pro lidi. Začali jsme proto pořádat setkávání Výčep pod komínem, který chceme po pandemii dál organizovat. Bohužel v současné situaci je naší prioritou bezpečnost lidí, výroby, a tak i v létě, kdy to bylo možné, jsme raději od těchto akcí upustili.

Každopádně tyto naše eventy se staly postupně dost populární, podařilo se nám přilákat skutečně místní lidi, někdy jich přišlo i tisíc, což je pro nás už strop. Přece jen jsme limitováni velikostí pivovaru i tím, že jedna špatná SPZ nahlášená na vrátnici může zastavit dopravu na celém Smíchově. Každý Výčep jsme se navíc snažili provázat i s nějakým tématem, například jsme připravili výstavu historických fotek Smíchova aj. Nechceme totiž, aby se jen stálo u piva, ale abychom k lidem dostali i nějaké sdělení.

Budete se soustředit i na akce mimo pivovar?
Ano, chceme být všude na Smíchově. Máme nové provozy na náplavkách. A pokud to situace dovolí, plánujeme i další menší eventy.

A co v regionech?
Přemýšlíme, jak vyvézt do regionů Výčep pod komínem. Jde nám o autentičnost a atmosféru, také bychom chtěli do akcí zapojit více i naše zaměstnance.

Jaké aktivity ještě plánujete do konce letošního roku?
Bohužel v současné situaci se velmi špatně plánuje. Jedno zasedání krizového štábu a všechno je jinak. Do konce roku bychom ale ještě chtěli představit náš nový koncept hospody na Smíchově Fortel. Za tímto účelem se chceme mimo jiné poprvé spojit s influencery, kteří budou ve spojení s naší značkou uvěřitelní. Zároveň bychom do nového podniku rádi pozvali i lidi pracující v okolních firmách, ale vzhledem k nařízeným home officům to asi letos nebude reálné.

Pivo a influenceři je dost nezvyklá kombinace. Chcete přilákat mladší cílovou skupinu?
Ano, chceme oslovit mladé dospělé, ale musíme být v tom dost opatrní. Přece jen jsme vázáni etickým kodexem a potřebujeme si influencery pečlivě vybrat. Navíc si myslím, že propojení influencerů s novým gastro konceptem může fungovat. Mnoho podniků se tak na sociálních sítích úspěšně prezentuje.

Budete vzhledem k pandemické situaci nějakým způsobem měnit marketingový rozpočet pro příští rok?
Neplánujeme snižování, chceme navázat na naše plány včetně těch, které jsme letos nemohli uskutečnit a máme je již připravené. Ohledně skladby investic do médií výrazné změny neočekávám.

Češi, pivo a hospoda jsou fenomény, které ani koronavirová krize neskolí. Myslí si to ředitel náchodského pivovaru PRIMÁTOR a jeho někdejší sládek Petr Kaluža, který mimo jiné vymyslel originální pivo s názvem Tchyně. Ta letos získala ocenění na jedné z nejprestižnějších světových soutěží. Medaile si odvezla ještě další dvě náchodská piva.

Zavřené hospody a restaurace znamenají pokles ve výrobě zhruba o 50 procent, říká Kaluža. Věří, že krize rychle skončí a vše se vrátí do normálu. Češi jsou přeci jen milovníci piva a podle někdejšího sládka mají zlatavý mok téměř ve svém DNA.

„Nepředpokládám, že ty současné problémy dokážou změnit lidské návyky, které u nás vznikaly po staletí. Češi si pivo neodepřou. Pivo je zakotveno v našich žilách a životech. Věřím, že pivo je v Česku pevnou součástí potravinového koše. Guláš si s čajem zkrátka nedáte. Česká hospoda je fenomén a unikátní prostor, kde se vždy řešily ty nejdůležitější věci,“ míní Kaluža.

„Češi jsou co se týče piva konzervativní a klasický ležák u nich bude vždy na prvním místě. Tradiční výroba českého ležáku je tak logicky jedním ze základních kamenů našeho pivovaru“ říká ředitel. V posledních letech však čím dál tím víc lidí touží objevovat nové chutě. Pro PRIMÁTOR je to podle Kaluži dobře, protože náchodský pivovar patří mezi jedny z nejlepších, co se výroby svrchně kvašených piv týče.

„Svrchně kvašená piva vaříme takřka 20 let. V republice jsme jejich největším výrobcem, jsme v tom jedničky,“ popisuje šéf pivovaru. Dokazuje to i fakt, že pšeničné pivo PRIMÁTOR Weizen se může pyšnit titulem nejlepší pivo planety, které získalo na londýnské soutěži World Beer Awards v roce 2013. „Je to jedna z pěti největších světových soutěží, pro nás jako malý pivovar to hodně znamená,“ usmívá se Kaluža.

Rozporuplné pocity z tchyně i Tchyně
Ocenění mají i další náchodská piva, letos si medaili odvezla i Tchyně. „Mám tu čest jezdít na World Beer Awards jako porotce. Je to skvělá příležitost ochutnat piva z celého světa. V roce 2017 jsem natrefil na pivní styl India Pale Lager, což je kříženec mezi pivem IPA a ležákem. Chuťově mě to zaujalo. Je to takový kočkopes, říkal jsem si, že to u nás nikomu nemůže chutnat. Pak se mi to rozleželo a zkusil jsem to pivo vyrobit, výsledkem je naše Tchyně,“ vzpomíná Kaluža.

A jak vznikl název, který hned zaujme? Podle šéfa pivovaru je inspirován samotnou chutí piva a dojmy, které vyvolává. „Postavili jsme to na rozporuplných pocitech. U tchyně máte často také rozporuplné pocity. Nevyberete si ji, prostě ji máte. První kontakt může být takový opatrný nebo se zvednutým obočím. Na druhou stranu jste pak často hrozně rád, že právě takovou tchyni máte,“ vysvětluje Kaluža.

Stejně je to s náchodskou Tchyní. Pivo přináší zážitek z citrusových tónů chmelů z Ameriky a zároveň je u něj vysoká pitelnost jako u ležáku. „První ochutnání je neočekávané, kombinace mnoha chutí, říkáte si, co to v té sklenici mám. Ale když vypijete druhou a třetí, tak zjistíte, že chcete čtvrtou a pátou,“ říká Kaluža.

Tchyně zaujme jak názvem, tak i originální etiketou, ze které se na vás dívá postarší dáma s podezřívavým výrazem. I další etikety a samotné lahve stojí za pozornost. PRIMÁTOR před dvěma lety přišel s velmi povedeným redesignem. „Naše pivo si zaslouží unikátní obal. Vyrábíme natolik dobré pivo, že si zaslouží být krásně zabaleno,“ míní Kaluža.

Pro pivovar jsou klíčoví zaměstnanci
Kromě kvality piva a designu se firma stará také o své zaměstnance. Ti jsou podle Kaluži pro chod pivovaru a výrobu piva zásadní. I to je jeden z důvodů, proč PRIMÁTOR letos čekají velké investice. Jednou z největších bude instalace robotické ruky. Správně se tomu říká automatická depaletizace a paletizace sudů.

„Na jaře jsme zdvojnásobili výkon stáčírny sudů a udělali jsme celkovou rekonstrukci prostorů. Chceme pokračovat druhou fází. Odstraníme ruční odkulování sudů, kdy naši zaměstnanci za jednu směnu museli manipulovat desítkami tun materiálu. To bude mít na starosti robotická ruka, která sud uchopí a umístí jej na linku. Když se sud naplní, tak ruka ho zase uchopí a dá na paletu,“ popisuje Kaluža.

S taháním desítek tun piva pomůže robotická ruka
„Vzhledem ke zvýšení výkonu a usnadnění manipulace budeme moci zrušit noční směnu. To vnímám pozitivně pro zaměstnance. Hlavně odpadne ta lidská dřina, kdy člověk musel odkulit desítky tun,“ popisuje Kaluža. Měnit se bude i strojní chlazení, které bude nově plně automatické. I to má ulehčit zaměstnancům práci a bude to pro ně znamenat, že budou pracovat v příjemnějším provoze.

I přes koronavirovou krizi a využití strojů však pivovar neplánuje propouštět své zaměstnance. Ty potřebuje, aby PRIMÁTOR uspokojil poptávku doma i ve světě. Pivo z Náchoda totiž lidé mohou ochutnat ve 29 zemí světa. V letošním roce se nejvíce piva Primátor vyváží do Polska, Ruska, Číny, Francie a na Slovensko. Náchodské pivo si lidé mohou dát i na exotičtějších místech, například v Gruzii, Chile nebo i na Velikonočním ostrově.