Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Právovárečníci chtějí zpět Měšťanský pivovar, dnes část Prazdroje

Publikováno:před rokemZdroj:České novinyAutor:ČTK

Právovárečné měšťanstvo v Plzni se dnes opět přihlásilo o vlastnická práva k bývalému Měšťanskému pivovaru, který v roce 1842 vybudovalo a který je dnes součástí Plzeňského Prazdroje. Reaguje tak na avizovaný odprodej Prazdroje. Novinářům to řekl místopředseda měšťanstva Ota Rubner. Pivovar s nároky nesouhlasí.

Právovárečníci upozorňují zájemce o koupi Prazdroje na svá práva a požádají vládu a parlament o součinnost, aby byly napraveny historické křivdy a údajně znárodněný majetek navrácen původním vlastníkům. Uvedli, že jsou podle verdiktu Nejvyššího soudu ČR vlastníkem Měšťanského pivovaru. Sdružení má 225 členů, majitelů domů, které mají od krále Václava II. právo vařit pivo.

"Obhajujeme důsledně svou pozici v probíhajících soudních sporech. Máme zato, že všechny nároky byly v minulosti uspokojeny a charakter této aktivity je pouze spekulativní," uvedla mluvčí pivovaru Jitka Němečková.

Prazdroj patří do druhé největší pivovarnické skupiny SABMiller, kterou má převzít světová jednička Anheuser-Busch InBev. Evropská komise podmínila schválení transakce tím, že Anheuser-Busch InBev prodá kvůli omezení dominance na trzích téměř všechny pivovarnické aktivity SABMilleru v Evropě, tedy i Prazdroj.

"Část nabízeného majetku, tedy majetková podstata firmy Měšťanský pivovar v Plzni, zřejmě nebyla znárodněna, respektive znárodňovací proces byl sice v roce 1945 započat, ale nebyl dokončen," řekl Rubner. Tento majetek je zatížen žalobami na určení vlastnictví a to včetně vlastnictví k ochranným známkám Plzeňský Prazdroj a Pilsner Urquell, což je uvedené i v katastru nemovitostí a registru ochranných známek. Právovárečníci opět upozornili, že s nimi dosud nikdo nevypořádal znárodněný majetek a že nebylo žádné majetkové vyrovnání.

"Město (které je členem Právovárečného měšťanstva) postup právovárečníků podporuje a budeme za návrat tohoto rodinného stříbra zpátky do plzeňských rukou bojovat," řekl primátor Martin Zrzavecký (ČSSD). Dnes odeslal žádost premiérovi, aby pomohl při získání Prazdroje "zpět do vlastnictví města respektive státu". Vláda by měla podle všech radních města zahájit jednání o nákupu tohoto ziskového a pro republiku důležitého podniku. Stát z něj může podle nich profitovat podobně jako například ze státního Budvaru.

Podle předsedy měšťanstva Karla Svobody vystupují právovárečníci proti privatizaci Prazdroje už přes 20 let. Poslední dvě žaloby na určení vlastnictví nemovitého majetku, tedy pozemků a budov, a ochranných známek podalo loni na podzim. Podle pozemkových knih a rejstříku ochranných známek jsou schopni vyčíslit hodnotu Měšťanského pivovaru. "Samozřejmě nedosáhneme na majetek, který tam je navíc, tedy ty nové technologie. Museli bychom si spolu s městem vzít úvěr na dofinancování," uvedl. Podle primátora město nemůže koupit firmu za desítky miliard korun. "Ale stát je dostatečně silný. Mohl by pivovar zestátnit a vyrovnat se s právovárečníky tím, že jim přenechá nějaké akcie," uvedl.

Bývalá předsedkyně spolku Jindřiška Eliášková, která byla do letoška zaměstnankyní Prazdroje, dnes uvedla, že současné sdružení nezahrnuje všechny původní majitele domů a všechny právovárečníky. "Naopak jsou v něm ti, kteří koupili právovárečné domy až po roce 1990 nebo 2000," řekla. O tom, zda ještě existuje právo várečné, se vedou právní spory. Hodně vlastníků domy prodalo, aniž si vymínilo, že tam toto právo zůstane. "Noví majitelé tvrdí, že jsou původní vlastníci, a chtějí vrátit pivovar a to mi na tom vadí," uvedla. Odškodnění v 90. letech nemělo právní formu náhrady za znárodněný majetek, protože to tehdy nikdo neuměl. "Stát ale umožnil právovárečníkům koupit si 12 procent akcií Prazdroje za nominální hodnotu, což bylo výhodné, protože cena akcií byla vždy výš," uvedla. Akcie tehdy koupili všichni a po pěti letech je mohli prodat.

Panský Dvůr zve do Počernického pivovaru

Publikováno:před rokemZdroj:WellnessNoviny.czPočernický

Nově zrekonstruovaný Počernický pivovar najdete v Panském Dvoře v Dolních Počernicích

Panský Dvůr v Dolních Počernicích má za sebou bohatou historii, nyní se však představuje po kompletní rekonstrukci s širokou nabídkou dobrého jídla, pití a odpočinku pro všechny generace. Komplex se nachází v příjemném prostředí zámeckého parku a rybníku. Leží přibližně 10 km vzdušnou čarou od Starého města pražského.

Panský Dvůr je ideální místo pro rodiny s dětmi, milovníky piva a gastronomie. zamilované páry, které si užijí luxusní ubytování s vlastní saunou či vířivkou přímo v hotelovém pokoj, pro hosty vyhledávající odpočinek s wellnessem, ale i pro sportovce. Nabízí unikátní českou a mezinárodní kuchyni v několika restauracích. Každý si zde najde co je jeho srdci blízké: venkovní i vnitřní prostory, zázemí pro speciální eventy, soukromé večírky či svatby, pro které zde mají oddělenou část i se zahradou. Kvalitní destinací je však Panský Dvůr i pro cyklisty, kteří zde najdou pomoc v případě nehody na kole, mohou si zde dočerpat vodu na cestu a pohodlně si odpočinout na zahrádce. Skvělé vyžití je zde samozřejmě pro děti, které mají dětský koutek ve vnitřních prostorách a stejně tak se mohou dosyta vylítat venku na dětském hřišti, aniž by je kdokoli okřikoval. Děti určitě učarují plující kapři přímo pod zahrádkou.

Počernický pivovar prošel v roce 2015/2016 rozsáhlou rekonstrukcí a nyní nabízí unikátní prostory zejména pro milovníky kvalitního piva a zajímavé kuchyně. K tradičním českým ležákům i dalším speciálům jsou zde přizpůsobeny i pokrmy, které jsou chystány s láskou šéfkuchaře Dominika Branyše. Kapacita je zde v případě pivnice 80 míst, na terase 110 míst a ve sládkově sklepě 50 míst. Při hodování lze pozorovat varny piva, které jsou částečně situovány uvnitř restaurace.

Restaurace Léta Páně nabízí tradiční českou kuchyni, kterou si lze vychutnat ve stylovém prostředí bývalé sladovny. Restaurace nabízí atrakci v podobě krmení kapříků v potoce. Restaurace má také svojí sádku nad potokem se pstruhy duhovými, které lze připravit na grilu s rozmarýnem.

Pizzerie Al Mulino se nachází jen pár metrů dále od Počernického pivovaru do bývalého mlýna, jehož historie se váže do roku 1862. Restaurace nabízí ideální propojení české tradice a mlynářského řemesla s moderní italskou gastronomií. Interiér restaurace je laděný do konce 19. století s důrazem na detaily z tehdejší doby.

V krásném komplexu Panského Dvora se nachází Lázně u Hastrmana s výhledem na rybník. Jsou Oázou pro tělesnou i duševní svěžest a nabízející dokonalý odpočinek. V komfortním prostředí lázeňského spa dochází ke spojení tělo hýčkajících procedur a exotického interiéru. Lázně U Hastrmana disponují třemi privátními místnostmi, z nichž dvě jsou speciálně navrženy pro páry. Návštěvníci lázní si mohou plně vychutnat řadu orientálních, pivních i vinných procedur, od hloubkové svalové masáže a relaxační aromaterapie až po koupelové rituály a detoxikační zábaly. Nebo si jen můžete dopřát relax ve vnitřním wellness. Nově je zde otevřeno i venkovní menší wellness s parní a finskou saunou a ochlazovacím bazénkem. Kde si můžete vychutnat i saunové ceremoniály.

Ubytování u Hastrmana nabízí rodinný penzion s celkovou kapacitou 16 lůžek. Všechny pokoje jsou vybaveny vlastní koupelnou, minibarem, televizí se satelitem a připojením k internetu. Součástí penzionu je malá letní terasa. K ubytování je možno na přání zajistit snídani, oběd i večeři. Každý pokoj je něčím unikátní, ať už je to soukromá vířivka a sauna, nebo prostorná měděná vana s výhledem na počernický rybník a postel s nebesy. Ubytování je vhodné pro business klientelu s vysokými nároky na servis a služby, pro svatebčany, ale také pro romantické výlety do Prahy a okolí.

Brazilci chytili pivní slinu, za půllitr Czechvaru zaplatí 160 korun

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Tomáš Nídr

V největší latinskoamerické zemi probíhá pivní boom, u kterého nechybějí ani producenti českého piva. Své výrobky, které Brazilci berou za luxusní pití, prodávají z pohledu našince za astronomické ceny.

Braziloameričan David Ivy z firmy Uniland od pohledu holduje pivu. Mohutný, proplešlý padesátník ve žluté flanelové košili mě silným stiskem ruky vítá v saopaulské restauraci Emporio Alto dos Pinheiros. Prodávají tu 34 točených piv a dalších 800 značek v lahvích.

Z té záplavy Ivy objedná každému půllitr točeného czechvaru, jak se po dlouholetých sporech s americkým Budweiserem jmenuje Budějovický Budvar pro trhy na západní polokouli. Můj spolustolovník se jako obchodní zástupce českého podniku snaží využít toho, že Brazilci chytili pivní slinu.

„Ten problém se jménem jsme převrátili v pozitivum. Lidé tu mají rádi nápoje s příběhem. Když se dozvědí o při s Budweiserem, je to přesně ten typ znalosti, se kterou se rádi blýsknou před přáteli a dál nám dělají reklamu. Navíc si Czechvar automaticky spojí s Českem,“ říká. Ale dodává, že v dvousetmilionové zemi kromě pár znalců lidé nemají o naši pivní tradici tušení a za jednoznačné království chmelového moku považují našeho západního souseda.

„Abychom z široké nabídky stylově podobných německých piv vybočili, musíme zaujmout netradičními akcemi,“ říká. Ukazuje přitom na mobilu fotku „našeho“ trabantu polepeného etiketami Czechvaru, u kterého se mohli ochutnávající zájemci vyfotit po boku dvou „slovanských“ blondýn. „Takový snímek si každý dá rád na Facebook,“ směje se spokojeně.

Někdo to rád mrazené
V restauraci, kde se setkáváme, stojí Czechvar 21 realů (160 Kč), což je pro českého konzumenta značně přepálená cena. Ale pohled na ceduli nad výčepem ukazuje, že patří k nejlevnějším v nabídce. Částky stoupají až ke 100 realům (750 Kč).

Zahraniční piva se v Brazílii řadí k luxusnímu zboží, ale poptávka po nich v posledních deseti letech prudce vzrostla. Když se chce mladík vytáhnout před svou vyvolenou, vezme ji na dvě lahvinky kvalitního piva, za které se platí z evropského hlediska absurdní sumy.

Částečně za tím stojí vysoké daně na alkohol a dovozní cla, nicméně zákazníci jsou zvyklí a ochotní za nadstandard draze platit. Pro zahraniční pivovary, které na tamním trhu představují jen dvě procenta, z toho plynou velice vysoké marže, kvůli kterým se i přes malý objem vyplatí o vzdálené kolbiště bojovat.

Brazilci se přitom dlouhodobě považují za pivařský národ. Vždyť i globálně největší firma v oboru AB InBev sídlí v Sao Paulu. Jenže masově kupované značky pivo příliš nepřipomínají.

Slad z drahého dováženého obilí doplňují nebo rovnou nahrazují v zemi dostupnější kukuřice, rýže či juka. Chmel se v nich nachází ve stopovém množství, pokud vůbec. Zato oxidu uhličitého je v něm nadbytečné množství.

Když Brazilec pije opravdové „cerveja“, přijde mu po prvním hltu kvůli své hořké chuti zkažené. „Běžně prodávaným značkám říkám kukuřičná limonáda. Lidé jsou tu zvyklí, že jejich pivo je sladké, ale především velice studené,“ směje se Jeroen de Winter tomu, jak se tamní bary chlubí tím, že etikety jejich lahví kryje námraza.

Tento Nizozemec, který se se svými kolegy z firmy Mr. Beer snaží Brazilce nalákat mimo jiné na náchodského Primátora, vysvětluje, že musí neustále bojovat s hospodskou mantrou způsobenou rovníkovým vedrem.

Ta zní „cerveja bem gelada“ – tedy „pořádně vychlazené pivo“. Jenže nízká teplota chuť zabíjí, takže v restauracích, kde nabízejí dovozovou produkci, barmany nejdříve učí na ledničce ubrat.

„Co by řekl klient, kdyby za Primátora zaplatil osminásobek, ale necítil by kvůli nízké teplotě žádný rozdíl od běžné kukuřičné limonády, jejíž nechutnost naopak chlad zakrývá? To bychom ho od dalšího experimentování odradili,“ říká de Winter v saopaulském sídle firmy.

Pij méně, ale lépe!
Pro jeho společnost bylo z prestižních důvodů důležité mít ve svém portfoliu také pivo z Česka, byť pro nepoučené klienty to žádnou přidanou hodnotu nemá.

„Vybočit z té nepřehledné houštiny etiket se snažíme tím, že na lahve dáváme medaile, které Primátor získal v soutěžích. Brazilci hodně dají na různé žebříčky. Prosazujeme ho pod heslem: Pij méně, ale lépe!“ dodává.

Chlubí se tím, že se mu za rok 2015 podařilo prodat 15 tisíc litrů českého nápoje. Na začínající značku, která si musí poradit mezi stovkami dalších, to není špatný výsledek.

Úplným nováčkem v Pelého vlasti Primátor není, jenže při předchozí zkušenosti se spálil se svým obchodním partnerem. „Brazílie je nesnadný trh s řadou byrokratických překážek, které mohou být pro firmu z Evropy nepochopitelné. Navíc veškerá dokumentace musí být v portugalštině, s angličtinou si nevystačíte,“ vysvětluje de Winter, který si pochvaluje pomoc státní agentury Czechtrade při navazování prvních kontaktů.

To humpolecký Bernard už se u organizátorů nastávající olympiády zabydlel. „Zastupujeme ho od počátku roku 2013, v minulém roce jsme prodali 100 tisíc litrů,“ říká za společnost Interfood třicátník Horacio Teles.

Mladík v kožené bundě mě vítá ve skladu, kde na zákazníky Bernard čeká vedle drahých vín, oliv, sýrů a dalších pochutin. Teles jednu půllitrovou lahev otevře, naleje rovným dílem do sklenice sobě i mně a zbytek zašpuntuje. „To, že si můžete flašku po nalití zase zavřít, se našim zákazníkům velmi líbí,“ zmiňuje, čím produkty z Vysočiny na pultech vybočují mezi ostatními.

Přestože země prochází hlubokou ekonomickou krizí, prodeje Bernardu se nepropadly, což Teles v dané chvíli považuje za výhru. Podobnou spokojenost se stagnací vyjadřuje i zástupce Czechvaru, byť s odkazem na obchodní tajemství odmítá prozradit přesná čísla.

Nebylo by lepší kvůli vylepšení obchodních výsledků snížit cenu z 19 realů (144 Kč), kolik Bernard na pultech vybraných obchodů stojí? „Rozhodně ne. Tady platí a vždy platilo: co je drahé, to je kvalitní. Kdybychom šli s cenou dolů, tak by si nás klienti zařadili na úroveň místních a méně kvalitních značek. Ztratili bychom atraktivnost,“ reaguje Teles.

Ze stejných důvodů žádný ze tří zmíněných pivovarů neuvažuje o tom, že by přesunul výrobu pro jihoamerický trh do Brazílie. Kvůli nutnému dovozu sladu a chmele by se na tom nakonec ani neušetřilo. A i kdyby se povedlo uvařit stejně kvalitní mok, stejně by se ztratil punc tradice, díky níž si mohou nárokovat vysokou marži.

Pivo ke knedlíkům?
Na to se nemusí ohlížet Ivan Zábojník, který rozjíždí ve městě Angra dos Reis svoji značku. Slibuje levné a dobré pivo plzeňského typu. Mimochodem právě nejznámější české jméno Pilsner Urquell na trhu chybí.

Dlouhovlasý čtyřicátník, který vlastní penzion na proslulém Zeleném pobřeží tři hodiny autem na jih od Ria, zkouší z Česka dovážet sušenou mladinu, kterou by podle něj v Brazílii nikdy tak kvalitně nezvládli udělat.

V pronajatém pivovaru mu tuto, zjednodušeně řečeno, instantní směs přidáním vody dodělají v pivo. To je nejčastější model, jak v zemi začínají podobné projekty, kterých především na jihovýchodě vznikly už stovky.

První vzorky svého výrobku, nad jehož jménem stále ještě váhá, nechal ozkoušet příslušníky z české komunity v Riu a Sao Paulu. Chce je do budoucna využít jako „dobrovolné šiřitele zvěsti“. Vzbudil mezi nimi velký zájem.

Zatím však nemůže jejich žízeň uhasit, další objednávka mladiny mu uvázla na byrokratických formalitách v přístavu. „Potenciál vidím v roční produkci ve stovkách hektolitrů. Prodávat budu především do restaurací a hotelů v oblasti Angry. Do Amazonie se se zbožím nepoženu,“ líčí otec dvou dcer, který sní o skutečném minipivovaru spojeném s restaurací, ve které by se podávaly i české pokrmy s knedlíkem.

Zábojník si uvědomuje, že přichází na poslední chvíli. Po časech boomu a nadšeného zkoušení všeho nového Brazílie pivařsky dospívá a na jejím trhu dojde mezi stovkami kvalitních značek zahraniční i místní minipivovarnické provenience k darwinovskému boji o přežití. Tak jako čeští velkovýrobci věří, že skončí mezi vítězi.

Brazilci uvařili pivo Jana Kubiše, na etiketě má ruční granát

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Tomáš Nídr

Málokomu tolik záleží na tom, jak se povedl nový hollywoodský film o operaci Anthropoid, jako trojici mužů z Curitiby na jihu Brazílie. Vyrábějí totiž ležák se jménem Jan Kubis. Po českém parašutistovi, který zlikvidoval nacistu Heydricha.

„Lidé nám nechtějí věřit, že je to skutečný hrdina. Domnívají se, že jsme si ho vymysleli,“ říká Murilo Marecki Foltran ve skypovém rozhovoru. „Snad ho ten herec z Padesáti odstínů šedi nezahrál úplně špatně,“ zadoufá nad nevalnou reputací Jamieho Dornana.

Dlouhovlasý čtyřicátník ani dva jeho kamarádi a obchodní partneři nemají český původ, přesto svému minipivovaru, založenému v roce 2010, dali název Dům.

„Nejdříve jsme si vyráběli pivo jen pro nás doma, a to jsme chtěli mít v názvu. Tak jsme hledali v různých jazycích překlad pro portugalské slovo „casa“. Dům se nám zdálo dobře vyslovitelné a úderné. Navíc Česko je v našem oboru velmoc, jak vědí i Brazilci, kteří jsou obeznámeni s kvalitním pivem,“ pochvaluje si marketingový nápad.

První byl John Wayne, pak přišel hrdina Kubiš
Tehdy nevařili podle české receptury. Jejich první produkt byl americký a říkali mu podle hollywoodské hvězdy John Wayne. „Jednou jsme zkusili toto pivo místo horním kvašením udělat spodním pomocí kvasinek užívaných plzeňským Prazdrojem a moc nám to chutnalo,“ líčí Foltran, který kvůli pivu odložil svoji programátorskou kariéru.

„Hledali jsme nějakého českého hrdinu. Kamarád, který dobře zná historii 2. světové války, nám navrhl Jana Kubiše, jenž zabil nacistu zodpovědného za vznik koncentračních táborů,“ vzpomíná muž, který byl v Česku jen jednou na několikadenní návštěvě Prahy.

Kromě krásy města ho při jedné toulce v Ječné ulici nadchl Pivovarský dům, se kterým by kvůli shodnému názvu nejraději rozjel spolupráci. „Na ochutnávku jsem jim tam nechal jedno naše petroleum,“ připomíná, že pod tímto jménem vaří stout (černé pivo z praženého ječmene) s čokoládovou příchutí. Svoji produkci, která pozvolna roste, vyrábějí pomocí strojů, o něž se dělí s dalšími šesti spřátelenými podniky.

Jan Kubis, kterého píšou bez háčku, obsahuje 5,3 procenta alkoholu, má chmelovější chuť než běžná česká piva a na etiketě má ruční granát opatřený pěticípou hvězdou. Ta je i na logu firmy v místech, kde máme ve slově dům kroužek. Proč taková revolucionářská symbolika?

„Kubiš bojoval proti velkému režimu. Něco takového děláme i my, když se stavíme s naším pivem proti brazilským kolosům, které svými levnými patoky úplně zničily trh,“ říká s tím, že je potřeba návrat k dobré tradici, kterou jeho vlast ještě před půl stoletím díky masové migraci z Německa, Polska či Holandska měla, ale ztratila.

Královský ležák dostal jméno po českém monarchovi
„Nevědomost Brazilců, co je dobré pivo, je náš největší nepřítel,“ konstatuje s tím, že pro masového zákazníka je produkce minipivovarů příliš drahá i na to, aby ji jen vyzkoušel.

Převrat v pivním (ne)vkusu svých spoluobčanů však zatím jen stěží udělají. Po specializovaných prodejnách po celé republice, ale nejvíce v okolí domovské Curitiby ročně udají 60 tisíc litrů svých tří značek většinou v lahvích 0,35 litru. Jeden takový Jan Kubis vyjde na 16 realů (120 korun), což je v Brazílii uměřená cena.

Ještě dražší je barevně, chmelově i alkoholově vydatnější pivo, kterému říkají královský ležák a jméno mu dali po nejmocnějším českém monarchovi. Na etikách ovšem nestojí žádné Carlos IV., ale hezky po česku Karel IV.

Klášterní restaurace je místem k setkávání

Publikováno:před rokemZdroj:Pelhřimovský deníkAutor:Aneta SlavíkováŽeliv

Zhruba tři týdny funguje při želivském klášteře nová restaurace. Její personál i tamní premonstráty příjemně překvapilo, že ji za tak krátkou dobu navštívilo tolik strávníků.

A to se turistická sezona v klášteře teprve rozjíždí. Jak řekl premonstrát bratr Gottschalk, hlavním důvodem k vybudování restaurace byla myšlenka ještě více přispět ke vzájemnému setkávání lidí. „Klášter tu stojí od dvanáctého století, považujeme ho za místo vzájemného setkávání a klášterní restaurace může tomuto smyslu určitě hodně pomoci," uvažoval bratr Gottschalk.

Také upřímně dodal, že on sám ze začátku nevěřil, že by tento projekt mohl být úspěšný. „Přiznám se, že já osobně jsem byl skeptický, vzhledem k tomu, že v Želivě je už několik restaurací. Ale dnes jsem větší optimista," usmál se premonstrát, když se rozhlížel po zaplněném lokále.

Restaurace je volně rozdělena právě na klasický lokál a větší místnost určenou zejména pro rauty nebo bohatší hostiny. „U nás jsou křty, svatby, takže pro lidi bude určitě výhodné, že celou oslavu mohou mít pod jednou střechou," podotkl bratr Gottschalk.

Filozofií klášterní restaurace je především být místem, kde je lidem dobře a kam se rádi vracejí. „Také chceme, aby se odlišovala od ostatních. Proto jsme například zavedli nedělní večery s živou hudbou. Nevím, zda poblíž něco takového je. Mohou se najít hosté, kteří nás právě kvůli tomu budou vyhledávat," mínil premonstrát. Dalším specifikem restaurace je fakt, že její součástí je klášterní pivovar. „Snažíme se této zajímavosti využít a spojit gastronomii s naším pivem," poznamenal šéfkuchař klášterní restaurace Aleš Váha.

Vedle toho zmínil, že jejich kuchyně je vybavena nejmodernější technikou a že si třeba i pěstují vlastní bylinky. „Vaříme ze sezonních surovin od regionálních dodavatelů. Respektujeme řád premonstrátů, jelikož vaříme i pro ně. Zároveň se při sestavování jídelníčku snažíme myslet na lidi, kteří sem přijíždějí," komentoval Váha.

Manažer restaurace Vojtěch Zdarsa doplnil, že tedy nedrží stálý jídelníček, ale na každý den připravují jiné menu. Na otázku, jak se vlastně ocitli v Želivě, odpověděl, že když se dozvěděl o možnosti pracovat v klášterní restauraci, dlouho neváhal. „Oslovil jsem Aleše, jestli by do toho šel se mnou. Když jsem se učil kuchařem, byl právě on mým učitelem a zároveň přítelem," usmál se Zdarsa.

Bratr Gottschalk upozornil ještě na perličky, které se týkají interiéru. „Na židlích budou brzy viset jmenovky významných osobností, které klášter navštívily. V lokále už jsou i fotografie některých z nich. Když se hosté rozhlédnou, dozvědí se, kdo tady byl před nimi. V salonku bychom také chtěli vytvořit galerii, aby lidé, kteří k nám přijdou za dobrým jídlem nebo pivem, měli příležitost dotknout se krásna," nastínil další plány.

Premonstráti rovněž přemýšlejí, jak hosty lákat i mimo sezonu. „My zdejší moc dobře víme, že turistická sezona víceméně končí po želivské pouti, tedy začátkem září, a pak je tu přibližně až do května klid. Uvidíme, jestli se u nás lidem zalíbí natolik, aby se k nám vraceli i na podzim a v zimě. Rádi bychom je zvali na nejrůznější akce – od koncertů, talk show až po besedy a přednášky," prozradil bratr Gottschalk.

Setkání malých pivovarů Rosice

Publikováno:před rokemZdroj:Pivovar RosiceAutor:Ing. Jiří Volánek

Stěžejní akcí pivovarského léta v Rosicích je Setkání malých pivovarů. Dovolíme si neskromně poznamenat, že se řadíme mezi průkopníky této oblíbené akce. Letos se bude konat již jedenáctý ročník v nezměněném a osvědčeném formátu ochutnávkové akce s bohatou kulturní pěnou.

11. ročník se uskuteční v sobotu 23. července 2016. Brána zámeckého nádvoří se otevře ve 13:00 a hudební hosté se budou na hlavním pódiu střídat od 14:00 do 01:00 následujícího dne. Program bude doplněn o netradiční pivní soutěže a anketu o nejoblíbenější pivovar.

K ochutnání budou pivní vzorky z jedenácti malých pivovarů. Bude otevřena chilloutová zóna s kavárnou a atrakcemi pro děti, atd. V 01:00 bude následovat after party s Nočním proudem.

Pivo je lék na tělo i duši. Zklidní nervy a v menším množství můžete i zhubnout

Publikováno:před rokemZdroj:Aktuálně.cz

Pivo dělá hezká těla! Toto tradiční heslo bývá v reálu často těžko k přečtení, neboť je na tričkách deformováno vystouplými pivními břichy. To však samo o sobě neznamená, že by pivo nemohlo prospívat. Co do počtu kalorií poráží chmelové nápoje kdejaká slazená limonáda, existují dokonce studie, které prokazují, že omezená konzumace piva může vést i k hubnutí! Tento článek je součástí speciálního projektu Hospody se nevzdáme, který je sponzorovaný společností Budějovický Budvar.

Pivo dělá hezká těla! Toto tradiční heslo bývá v reálu často těžko k přečtení, neboť je na tričkách deformováno vystouplými pivními břichy. To však samo o sobě neznamená, že by nám pivo nemohlo prospívat.

Samozřejmě, tradiční lékař bude proti, když se mu pochlubíte, že jste za večer vypili deset dvanáctek či dvanáct desítek. Ve skutečnosti by mu ale měl vadit spíš přísun alkoholu do vašeho těla, nikoliv piva jako takového. Pivo sice není alkoholu prosto, obsahuje ale i mnohé další látky, které organismu prospívají a někdy ho doslova hýčkají.

Dobrý sládek ovšem ví, že takové pivo musí být především dobře uvařeno. Legenda pivovarnictví, sládek František Ondřej Poupě, kdysi prohlásil: "Pivo má hasiti žízeň a scházející vlhkost v těle nahrazovati, poněkud sytiti, nikoli však nadýmati a zácpu působiti, umdlené tělo posilovati, moč k poměru k požitku i s krupicí vyměšovati, aby se předcházelo tvoření kamene, stolici podporovati, žaludek zahřívati a ne jako mnohá piva chladiti.“

Pivo se dokonce dostalo do léčitelství, a tak třeba pro ty, "kteří trpí na kámen", bylo určeno pivo višňové, na upevnění zubů v dásních se pilo pivo šalvějové, proti žloutence a vodnatelnosti ordinovali dědci kořenáři pivo pelyňkové a pivo rozmarýnové zase proti trudnomyslnosti a tak dále.

Musíme si také uvědomit, že dřív skutečně platilo pořekadlo "hlad je převlečená žízeň" a pivo se užívalo jednak jako pokrm, jednak jako častá přísada do jídel. Takový chléb v pivu byla před pár set lety běžná snídaně. Navíc v době, kdy neexistovaly vodovody a sdílená studna mohla být častým zdrojem epidemií, bylo pivo z převařené vody bezpečnou alternativou jiných, méně spolehlivých nápojů.

Dnes vládnou našim nápojům slazené limonády, káva a černý čaj, jejichž společným jmenovatelem je dehydratace, která může dlouhodobě vést k vážnému poškození organizmu. Oproti tomu pivo, tvořené z 92 procent z vody, je jako hydratační prostředek hotový poklad. Kromě obsahu vody totiž nabízí i iontovou vyváženost, izotonickou povahu a nízký obsah alkoholu. S pivem přijímá tělo nejen vodu, ale i řadu minerálních látek, vitaminů nebo aminokyselin.

Pivo snižuje stres i pomáhá tělu
Největší radost ale pivo dělá srdíčku. Sráží krevní tlak a rozšiřuje cévy, chrání proto před arteriosklerózou, infarktem myokardu či mrtvicí. Srdci také prospívá schopnost piva snižovat napětí a stres.

Častá výtka abstinentů vede právě ke spojení piva s obezitou, ovšem co do počtu kalorií poráží chmelové nápoje kdekterá slazená limonáda, existují dokonce studie, které prokazují, že omezená konzumace piva může vést i k hubnutí!

Navíc v pivu obsažený chrom a taky zinek působí na aktivitu inzulinu, čímž stabilizují hladinu krevního cukru, a brání tak vzniku cukrovky. To, že pivo pozitivně podporuje trávení, si každý může odzkoušet na své osobě.

Všeobecně známý je pak výskyt vitaminu B v pivu. Vitaminy typu B ovlivňují metabolické procesy, funkci nervového systému, brání vzniku kožních chorob nebo vývojových vad.

Rozumí se samo sebou, že nadměrná konzumace čehokoliv tělu neprospívá, ostatně jak napsal lékař a alchymista Paracelsus: "Určitá substance může být jedem, ale i léčivem či potravinou, záleží na požitém množství." Míra je tedy na místě.

Ceníme si toho, že naše pivo se v hospodách pije stále víc

Publikováno:před rokemZdroj:Boleslavský deníkAutor:Martin WeissRohozec

Pivovar Rohozec, který na okraji Turnova vaří „pivo z Českého ráje", má za sebou úspěšné pivovarské slavnosti, aktuálně Vás zve do areálu pivovaru na Rohozecké prázdniny, tedy cyklus koncertních večerů, a také láká k vyzkoušení úplné novinky – višňového piva Rohozec Cherry, které nahrazuje oblíbené malinové pivo. Jak zatím pivovarníkům z Rohozce vyhovuje letošní léto? Jaké změny v areálu pivovaru po nákladné rekonstrukci historických objektů ještě chystají?

Uplynuly tři týdny od 19. ročníku Slavností piva Rohozec, kterým letos po celou dobu přálo počasí. Jaká byla návštěvnost?
To se u nás těžko odhaduje. Na rozdíl od jiných pivovarů vybíráme pouze dobrovolné vstupné, takže konkrétní počet neznáme. Byli jsme ale opět rekordní. Vytočilo se 220 sudů, což nám o návštěvnosti mnohé napovídá.

Devatenáctý ročník je za vámi a blíží se jubilejní dvacátý. Už máte v hlavě nějakou novinku, jak ho vyšperkovat?
Něco v hlavě máme, ale budeme na tom muset ještě zapracovat. Určitě budou slavnostní a výjimečné.

Bude pivovar vůbec ještě schopen pojmout další návštěvníky? Vypadá to, že kapacita nádvoří může s každým ročníkem dosáhnout svého stropu.
Můžeme areál ještě rozšiřovat o klidové zóny – pivovarský parčík a okolí rybníka. To už je ovšem mimo hlavní dění. Nádvoří není nafukovací. Zájem o slavnosti je ovšem přímo úměrný velikosti pivovaru. Protože máme roční výstav asi 70 tisíc hektolitrů, nemůžeme tady nikdy očekávat desetitisíce lidí. Nejsme giganti, jsme vesnický, malý pivovar.

Na slavnostech jste poprvé představili úplně nové pivo. O co jde?
O pivo s višňovou příchutí, které jsme pojmenovali Rohozec Cherry. Je to světlé výčepní pivo ochucené višněmi. Ovocná složka je přírodního charakteru, jedná se o višňový koncentrát. Ohlasy během slavností byly velice dobré a i zprávy ze sezónních kiosků, kam už ho dodáváme, jsou velmi optimistické.

Višeň tedy nahrazuje malinu?
Z trhu už jsme měli signály, že Skalák Malina je za zenitem. Nedošlo sice k dramatickému poklesu odbytu, ale prodeje začaly stagnovat. Vypadá to, že višeň na malinu plynule naváže, nabídne milovníkům malinového piva dostatečnou náhradu a myslím, že si ještě získá nové příznivce.

Sezóna je v plném proudu. Jak její dosavadní průběh hodnotíte?
Máme za sebou polovinu roku a můžu říct, že jsme na tom lépe než vloni. Vývoj je zatím solidní. Zejména si ceníme toho, že se naše pivo stále víc pije točené v hospodách, restauracích a kioscích, a na tom nám hlavně záleží. Je dobře, že prodej sudového piva jde i v době, kdy konzumace piva spíše klesá, stále nahoru. Vloni nám počasí víc než přálo. Dva měsíce bylo stabilní horké počasí a hektolitry tekly… Loňský červenec a srpen nám nastavily vysokou laťku, která se bude těžko překonávat. Zatím to ale vypadá optimisticky.

Chystají se ještě nějaké další úpravy pivovaru?
Máme v úmyslu dodělat ještě některé drobnosti, protože se snažíme veřejnost přilákat nejen na chuťový a kulturní zážitek, ale také na ten estetický. Dnes tady na nádvoří návštěvník vidí tradici, styl, udržovaný areál, ale chtělo by to sjednotit nátěry střech, doladit fasády a zejména pracovat na blízkém okolí pivovaru, na rybníku či parčíku. Obrovské změny už ale máme za sebou. Velkou změnou do budoucna, na kterou se chystáme v nejbližších letech, bude rozšíření naší pivovarské hospody. Její kapacita už je limitujícím faktorem, protože přes oběd je tu denně plno. Na obědy sem jezdívají lidé z okolí, víkendy zase patří rodinám. Když je navíc pěkně, je tu plno cyklistů.

Moje poslední otázka se týká exkurzí. Probíhají?
Stále a stále je o ně velký zájem. Obyčejně jde o soboty v 10 hodin. Všem ale doporučujeme ozvat se na kontaktní e-mail a předem se na návštěvě domluvit. Občas jsme tu všichni dost vytížení, vždyť nás tu pracuje méně než padesát.

V Pivovarském domě vaří višňové, banánové i kopřivové

Publikováno:před rokemZdroj:Pražský deníkPivovarský dům

Minipivovar a restaurace Pivovarský dům byl otevřen roku 1998. Vznikl v prostorách bývalé prodejny sportovních potřeb v domě, který nese název Pivovarský dům již od roku 1937. Minipivovar s kapacitou přibližně 1000 hl ročně, jehož dvounádobová varna tvoří dominantu interiéru, vyrábí nejen světlý a tmavý klasický ležák plzeňského typu, ale i řadu dalších méně obvyklých piv.

Hosté si sem zvykli chodit také na svrchně kvašené pšeničné pivo, pivo višňové, kávové, banánové, či kopřivové. Nabídku vždy doplňuje nějaký „speciál měsíce“, kterých se tu vystřídalo již bezpočet, a atrakcí nabídky je 
i další místní specialita – pivní sekt Šamp, velmi populární zejména u zahraničních návštěvníků. 
 

Pivo jako porce tiramisu
Podstatná část pivovarského provozu je vystavena očím návštěvníků, a to dokonce 
i spilka, která je od restaurace oddělena prosklenou stěnou. Je-li pivo v otevřených kvasných kádích na vrcholku svého kvašení, připomíná svým vzhledem gigantickou porci tiramisu.

Ostatně něco zajímavého k vidění je v Pivovarském domě kam oko pohlédne – výkladní skříně 
i interiér restaurace jsou vkusně zaplněny nejrůznějšími muzeálními kousky pocházejícími ze zaniklých pivovarů, bednářských dílen nebo pivovarských laboratoří, na stěnách je mnoho historických fotografií a kreseb.  

Zastávka tramvaje jen pár kroků
Hned u vchodu do restaurace je schodiště, které vás zavede do oddělené restaurační místnosti zvané Šalanda. Je to ideální prostor pro uzavřenou společnost do 40 osob, kde lze připravit banketní tabuli nebo občerstvení formou rautového stolu, 
a kde je navíc k dispozici piano.

Restaurace Pivovarský dům je skvěle umístěna – zastávka tramvaje je prakticky před vchodem, stanice metra jenom pár kroků. Do této restaurace je škoda jezdit vlastním autem. Zdejší jídelní lístek nabízí především tradiční českou kuchyni, která bez poháru dobrého piva poněkud kulhá na jednu nohu.  

Pokud se ale stane, že si nemůžete dopřát pivo na místě, můžete si kterékoliv pivo z nabídky nechat natočit a vzít s sebou v láhvi s patentním uzávěrem, případně v pětilitrovém soudku s vestavěnou pípou.

Pivo není jen odvětvím mužů, potvrzuje žena-sládková

Publikováno:před rokemZdroj:Žena.czAutor:Pavlína Zítková

Jaké je být jednou z mála žen ve funkci sládka? A skloubí se dobře toto zaměstnání s rodinou? O tom nám vypráví Nataša Rousková z pivovaru Zubr.

Ženy na pozici sládka nejsou v České republice častým jevem. Pokud vezmeme do hledáčku větší pivovary, můžeme jejich počet ukázat na prstech jedné ruky.

Jednou z nich je Nataša Rousková z pivovaru Zubr, kde se ročně vyrobí zhruba 270 tisíc hektolitrů zlatavého moku. Kdo ji přivedl k vaření piva? Jak začínala v tomto spíše mužském odvětví a jaké jsou podle ní pivní trendy pro letošní léto?

Původně jste nastoupila na Vysokou školu chemicko-technologickou s cílem věnovat se parfémům a kosmetice. Čím vás nakonec pivovarnictví na škole tak nadchlo?
Řekla jste to úplně přesně, protože pivovarnictví mě skutečně nadchlo. Během studia a praxe na katedře kvasné chemie a bioinženýrství jsem objevila skutečné pivovarnictví. Nejenom dlouholetou tradici a vysokou odbornost a profesionalitu tohoto tradičního českého řemesla, ale potkala jsem se s úžasnými lidmi v čele s vedoucí katedry, paní profesorkou Gabrielovou Basařovou, která je v oboru pivovarství dodnes mezinárodně uznávanou kapacitou a která lásku k pivovarnictví dokázala předávat. V té chvíli jsem pochopila, že o mé budoucnosti je rozhodnuto.

Paní Basařová zanechala v pivovarnictví významnou stopu. Vyprávěla vám třeba nějakou historku, kterou vás k pivovarnictví více přitáhla?
Není to zrovna historka, která by vzbudila bezprostřední zájem o pivovarnictví, ale vzpomínám si, že nám paní profesorka vyprávěla o svých začátcích v pivovarnictví. Nastupovala do této profese podstatně dříve než já, kolem roku 1960, kdy bylo pivovarnictví v Čechách striktně a výhradně mužskou záležitostí. Pánové ji nebyli ochotni akceptovat a tvrdě a nekompromisně vystupovali proti existenci ženy mezi pivovarskými odborníky. Nakonec se jí ujala a chránila skupina nejstarších, a dalo by se říci i nejkonzervativnějších pivovarníků a ti ji pomohli překonat nelehké začátky.

Do přerovského pivovaru jste nastoupila hned po škole. Jaké byly začátky v tomto spíše mužském odvětví?
Nemůžu si stěžovat, protože práce s pivem mi od začátku přinášela radost a bavila mě. A tak je tomu v podstatě dodnes. A abych řekla pravdu, mužská odvětví jsem nikdy příliš neřešila. Důležitá je chuť pracovat a zapálení pro věc a lidé si rozumějí a bez problémů spolupracují. Pivovarnictví je sice spíše mužské odvětví, ale velký podíl na "hlídání" a kontrole kvality mají i ženy, které na úseku kontroly pracují.

Dnes už máte dospělého syna. Jak jde dohromady funkce sládka a role matky?
Pokud se chce žena skutečně věnovat své profesi, musí se smířit s tím, že jí obětuje část svého života a volného času. Já jsem měla to štěstí, že jsme si s manželem rozdělili rodičovské i domácí povinnosti na půl a současně jsem využila zájmu dědečka o svého vnoučka. Můžu říci, že díky tomu se mezi nimi vyvinul skutečně pěkný vztah.

Jak vás vnímá syn jako sládka? Bere své kamarády na exkurze do pivovaru?
Mám pocit, že je na svou mámu hrdý a respektuje mě jako odborníka. Pracuje sice v jiném oboru, ale i on i jeho kamarádi se o pivo čile zajímají.

Již od začátku jste mířila na trůn sládka? Jak kolegové a podřízení přijali, že konečné slovo pro finální pivo má žena?
Tak jsem o tom nikdy nepřemýšlela, ale asi je přirozené, že chcete své odborné vzdělání a vědomosti zúročit. Trůn sládka, jak jste to nazvala, vám dává určité možnosti realizovat svoje představy, ale současně sebou nese velkou zodpovědnost, protože na úseku výroby zodpovídá sládek za vše, včetně investic a modernizace celé technologie.

Jak se vám povedlo vaše první pivo?
Ani s prvním, ani s dalšími pivy jsem neměla žádné zásadní problémy. Vždy mám určitou představu, co by mohlo našim konzumentům chutnat a tu se snažím co nejlépe zrealizovat. Základ je v klasickém výrobním postupu na varně, kvašení v otevřených kvasných kádích, dlouhém zráním v ležáckém sklepě a v surovinách.

Nemyslela jsem přímo první pivo v pivovaru. Zkoušela jste třeba první pokusy již na vysoké škole? Jaké bylo vaše opravdu první pivo?
Na vysoké škole mnoho prostoru pro experimentování s pivem nebylo. V areálu školy je sice malý pokusný pivovárek, ten ale většinou sloužil k měření diplomových prací a vědeckým výzkumům. To skutečné pivovarnictví, které si můžete osahat vlastníma rukama, začalo až v pivovaru.

Kolik žen máte ještě v kolektivu? A roste jejich počet v posledních letech?
Ženy jsou bezpochyby důležitým článkem "výrobáckého" kolektivu pivovaru a jejich počet se v průběhu let nijak zásadně nemění. Provádí veškerou laboratorní kontrolu kvality surovin, rozpracovaného piva v jednotlivých fázích výroby i hotových výrobků před tím, než stočené pivo opustí brány pivovaru. Jsou to činnosti od mikrobiologických šetření, sledování účinnosti sanitačních procesů až po organizaci degustace piva. Jsou pečlivé a zodpovědné a správný chod pivovaru si bez jejich práce nedovedu představit.

V pivovaru Zubr jste 30 let, nelákalo vás to za celou dobu zkusit také někde jinde? Třeba i za hranicemi?
Zatím ne, jsem spokojená. A protože mě v budoucnu čekají další náročné a důležité investiční akce, tak se těším.

Kolik je v současnosti žen na pozici sládka? A proč je jich o tolik méně než mužů?
Nemůžu mluvit za personální obsazení mini a restauračních pivovarů, protože je většinou neznám. S ostatními kolegy a kolegyněmi se pravidelně setkáváme na degustačních sohttps://user.volny.cz/?timeout=1&url=https%3A%2F%2Fmail.volny.czutěžích a pivovarských konferencích a seminářích. Mezi těmi sládkujeme asi tři. Nevím, proč se ženy pivovarnictví ostýchají, ale možná je to tím technickým zaměřením.

Jak si v současnosti stojí ženy v pití piva? A která jsou jejich nejoblíbenější – klasika nebo spíše ochucená?
Znám obě kategorie žen. Ty, co pivo milují a jednoznačně preferují, a ženy, kterým chutnají sladší, tmavá piva nebo pivní mixy.

Jaký je pivní hit letošního léta?
Na léto máme připravenou novinku, která půjde na trhy v červenci. Jedná se o ochucené nealkoholické pivo Zubr Indian Cherry s vůní a chutí divoké višně. Myslím si, že se skutečně povedlo.

Inspirujete se při vytváření nových piv i v ostatních státech?
Víte, já jednoznačně preferuji české pivovarnictví a tradiční klasickou výrobu piva. Naše pivo je výjimečné svojí pitelností, plností a příjemnou hořkostí. Inspirace je dost a dost, mám stále co hledat a objevovat v tradičním pivu. Nepotřebuji experimentovat za každou cenu a vyrábět extravagantní novinky a speciály, kdy vypijete jedno pivo za večer a dál to nejde.

Jsou nějaké nové trendy v oboru, které se v Česku zkouší?
Novinek a speciálů je každoročně na trhu celá řada a každý si může vybrat to, co ho zajímá a co mu chutná. Nabídka je opravdu pestrá, ale u českých pivařů stále vítězí klasika. A to mě těší.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.12.12.2017 23:575.823/5.823