Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Den Kozla – odměna za celoroční poctivou práci

Publikováno:před rokemZdroj:ESTAV.czVelké Popovice

V pivovaru ve Velkých Popovicích se v sobotu 11. června uskuteční již 24. ročník Dne Kozla. Nenechte si ujít oslavu poctivého řemesla, kterému se zde věnují více než 140 let. V průběhu celého dne uvidíte ukázky tradičních manuálních profesí a sami si budete moci některé řemeslo vyzkoušet. Vstup na akci je zdarma.

Můžete se na jeden den stát řezbářem či kovářem, uplést si pivní podtácek z orobince, malovat na keramiku, lisovat olej s příměsí chmelu, nebo si ve sklářské dílně zkusit foukání do sklářské píšťaly, rytí, broušení či malování na sklo. Všechny vlastní výrobky si budete moci za symbolické ceny odnést domů.

Součástí těchto tradičních oslav piva bude bohatý hudební program. Na třech pódiích se představí celkem jedenáct kapel a hudebníků. Největším lákadlem budou zajisté legendární české kapely Olympic a Žlutý pes a populární písničkář Xindl X. Těšit se můžete také na Jaroslava Uhlíře nebo třeba Ivana Hlase.

Pivovarský um vám pak bude představen v rámci komentovaných prohlídek pivovaru, u kterých samozřejmě nebude chybět ani ochutnávka. I letos pro vás bude připravena pivní specialita Velkopopovický Kozel Nefiltrovaný. Tento ležák se díky vyššímu počtu pivovarských kvasinek vyznačuje plnou chutí a jemnou hořkostí. Speciál pro vás uvaří sám Ondřej Hejma se svou kapelou Žlutý pes. Hudebníci si na jeden den vyzkoušejí nové řemeslo a budou asistovat velkopopovickému sládkovi Vojtovi Homolkovi.

K dobrému pivu neodmyslitelně patří také dobré jídlo, a tak bude na Dni Kozla pro všechny návštěvníky připravena celá řada českých jídel a pochoutek. Součástí bude i ochutnávka několika druhů gulášů. Touto částí dne bude provázet sám kuchařský mistr Ivan Vodochodský.

Přijďte se i Vy odměnit za celoroční poctivou práci oroseným Kozlem! Den Kozla se koná v areálu pivovaru ve Velkých Popovicích v sobotu 11. června od 10.30 hodin a vstup je zdarma. Srdečně zve Pivovar Velké Popovice.

Pivu ublížila technická revoluce, říká tvůrce oceněného Světoběžníka

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Jan MikuličkaU Čápa

Od pampeliškového vína, vyrobeného v kotli na vyvařování plen, až k vlastnímu pivu vedla letitá cesta Vlastimila Plecháče z příchovického penzionu a minipivovaru U Čápa. Jeho dvanáctka, nazvaná Světoběžník, nyní získala certifikát kvality Regionální potravina Libereckého kraje.

„Ocenění nám udělalo radost. Je to potvrzení toho, že to, co děláme, děláme dobře. Ale přineslo nám to i určitý závazek. Protože to pivo pak můžou leckde chtít a my ho musíme mít vždycky připravené,“ zamýšlí se ředitel minipivovaru Vlastimil Plecháč.

On sám pochází z nedalekého Kořenova. „Na Čápovi působím od půlky devadesátých let, začínal jsem tady jako číšník,“ vzpomíná muž, jemuž dnes patří polovina objektu U Čápa.

Vyučil se elektrikářem. „Ale bavilo mě dělat pingla, obsluhoval jsem na plesech už třeba ve třinácti, čtrnácti letech. Zhruba v té době už jsem chtěl taky vařit pivo,“ říká Plecháč. Doma měli tehdy kotel na vyváření plen.

„Sháněl jsem recept na výrobu piva, ale nesehnal, tehdy to nebylo jako dneska, kdy je všechno na internetu. Nakonec jsem tedy začal vyrábět víno. V kotli jsem uvařil tři várky pampeliškového vína po padesáti litrech. Kamarádi na to dodnes vzpomínají. Pak přišlo borůvkové a rybízové víno. Chutě jsem rád míchal.“

Vaření piva je jako zasněžování sjezdovky
Obdobná alchymie vládne i při výrobě piva. Anebo při zasněžování sjezdovky u penzionu, kterému se v zimě Plecháč také věnuje. „Něco přidám, mám to mokřejší, uberu si jeden okruh, pak je to sušší. Takhle se to ladí. A s pivem je to stejné,“ popsal Plecháč.

Zasněžování a vaření piva mají podle něj ještě další společnou věc. „U obou platí ono známé rčení Dej Bůh štěstí. Protože můžeme se připravit jak nejlíp umíme, ale když nám nezamrzne, když nám nenafouká, když se ucpe přívod na potoce a není voda, tak je to marné a s tím nic nenaděláme. Pivo také můžeme poctivě uvařit, ale když je problém třeba ve spilce nebo při kvašení, není to pak nic platné,“ říká Plecháč.

„A tak u každé várky uděláme tři křížky a řekneme si: Dej Bůh štěstí. Co bude pak, my neovlivníme. U piva je každopádně nejdůležitější čistota.
Na ni dbáme nejvíc.“

Pivovar má Plecháč dohromady se sládkem Martinem Rubášem: „Já jsem spíš na tu technologii, když netlakuje tank nebo když nejde vaření, tak to vyřeším. Martin je zase studovaný, má vysokou školu chemicko-technologickou. Ví, čeho přidat a čeho ubrat – dobře se doplňujeme. My si povídáme o pivu víc než o ženských. Vaříme třeba dvanáct hodin a celou tu dobu probíráme jen pivo.“

První várka se U Čápa začala vařit loni v srpnu. „V září jsme prvně čepovali. Ale už rok předtím jsme vařili pivo v malém, po dvaadvaceti litrech – takové to domácí vaření. Jak říká sládek, to jsme se ještě navzájem oťukávali.“

Krom Světoběžníka dvanáctky vaří ještě jedenáctku Vídeňáka. „Jedenáctého června jej pokřtíme. To je takové lehčí pivo na léto. Chtěl jsem původně uvařit poctivou, pitnou desítku. Ne takovou, která vznikne ředěním silnějšího piva. Ale desítka je pořád jen výčepní pivo a tak sládek povídá: pojď, uděláme ležák. A tak se zrodil Vídeňák,“ uvedl Plecháč.

Pivo vzniká pro zvláštní příležitosti
V Příchovicích vařili též tmavé pivo Rýbrcoul neboli Krakonoš. „Hodně oblíbená byla polotmavá třináctka. Vždycky vaříme k nějaké příležitosti – třeba tu polotmavou třináctku jsme vařili na svatého Martina k huse. Ta má být na pomerančích a my jsme proto k přísadám pro výrobu piva přidali pomerančovou kůru. Bylo to moc dobré,“ přiznává Plecháč.

Teď na léto by chtěli, ačkoliv jsou oba dva příznivci ležáků, uvařit svrchně kvašené pšeničné pivo. „Nic ale nemáme proti ipám, aleům a dalším speciálům. Jenže dole ve sklepě máme zimu. U svrchně kvašených piv musí začínat teplota na osmnácti stupních a ty my máme víceméně jen přes léto,“ podotkl Plecháč.

Rozšiřování pivovaru se nechystá. „Pravda, loni jsme měli zpočátku pět tanků a už jich máme devět. A pořád to nestačí. Mohli bychom si říct: máme stopadesátilitrovou varnu, tak si postavíme pětisetlitrovou. Ale to nechceme. Potom bychom si s tím pivem už nemohli tak hrát. Lidé ostatně o různých pivovarech často říkají, že když byly malé, měly pivo dobré a když se zvětšily, už to není ono,“ přemítá ředitel pivovaru.

Takhle navíc mají nad kvalitou piva kontrolu. „Vaříme a rovnou vidíme, jak nám to číšníci točí. To je taky důležité, protože vy můžete uvařit sebelepší pivo, dát ho do sudu do restaurace v nejvyšší kvalitě a hospodský ho může úplně zmršit.“

PET lahve, používané často v jiných pivovarech, jsou U Čápa tabu. „To jsou zabijáci piva. Neumím si představit, že když věnujeme pivu tu lásku a péči, že bychom ho nakonec stočili do lahve z plastu. Je to jednodušší a levnější, ale prostě tam chybí sklo a zátka. Koupili jsme radši patnáct džbánků a lidi si u nás můžou vzít oproti čtyřsetkorunové záloze džbánek a natočit si do něj. V sobotu třeba přijedou na chalupu, večer k ohni si koupí pivo do džbánku a v neděli, když odjíždějí, nám ho vrátí,“ informoval Plecháč.

V Příchovicích se řídí prostým krédem: vařit pivo poctivě, tak, jak se to dělávalo kdysi. „O pivu se říká, že mu nejvíc ublížila technická revoluce. Když se do procesu výroby vnesl ekonomický prospěch, je zle. Lidi chtěli mít laciné pivo a tak jim ho sládci začali vařit. Ale to už mu ubralo na kvalitě. Popřemýšlejte o tom,“ vzkazuje Plecháč.

Obnova pivovaru ve Cvikově

Publikováno:před rokemZdroj:StavbaWEBCvikov

Pivovar ve Cvikově dělal do roku 2013 místnímu úřadu pouze starosti. Zhoršující se stav objektu tehdejší majitel neřešil a jediným východiskem se zdálo vydání demoličního výměru. Naštěstí se objevil zachránce, novoborský podnikatel Jiří Jakoubek budovy koupil s cílem obnovit zde výrobu piva a vrátit Pivovaru Cvikov věhlas, kterého si užíval v období první republiky. Po dvou letech intenzivní práce a velkých investic z vlastních zdrojů, nikoliv z dotací, získala velká část areálu původní podobu. Tím ale plány na revitalizaci prostoru neskončily.

Areál bývalého měšťanského pivovaru ve Cvikově se nachází ve východní části města při hlavní silnici mezi Libercem a Novým Borem, která ho lemuje z jihu. Na severu a severovýchodě areálu jsou dva rybníky s názvy První a Druhý, za nimiž stoupají lesy k Zelenému vrchu. K městu pivovar lemuje plná ohradní zeď, směrem do krajiny transparentní plot. Dnešní hmotový stav objektů odpovídá situaci ve dvacátých letech minulého století.

Bohatá tradice
Počátky vaření piva ve Cvikově sahají až do roku 1560, kdy bylo měšťanům od pozemkové vrchnosti uděleno privilegium k vaření pšeničného piva a výrobě sladu. První archivní plánové podklady o výstavbě pivovaru na pozemku pod Zeleným vrchem jsou datované rokem 1866. Až do období první republiky byly provoz i budovy mnohokrát rozšiřovány, v roce 1911 prošly zásadní přestavbou varna a prostor šrotovny, přibyl také jeden z komínů, které jsou dnes v areálu celkem tři.
Na přelomu let 1934/1935 získal pivovar nový zdroj vody ze studny v kopci nad pivovarem, dnes je ale tento zdroj mimo areál pivovaru. Protože kvalita vody je pro kvalitu piva zásadní, rozhodl se investor realizovat novou studnu s vrtem hlubokým přes 60 metrů na pozemku patřícímu k pivovaru. Pivovar tak získal vysoce kvalitní zdroj vody čerpající z pod křídových a pískovcových geologických vrstev.
V roce 1948 byl pivovar znárodněn a začleněn do podniku Severočeské pivovary. Politika centralizace výroby do velkých měst se nevyhnula ani pivovaru ve Cvikově, který byl v lednu 1968 uzavřen. Tuto chvíli dodnes připomíná nápis na jedné z vnitřních stěn schodiště: Vůl Vojta zavřel pivovar 1. 1. 1968. Areál přešel pod správu státního statku, kterému sloužil jako sklady zeleniny, brambor, ovoce nebo řepy. Později zde byl také autoservis, diskotéka, bazar nábytku i pěstírna žampionů. Volné prostranství zaplnily novodobé stavby a přístřešky, které sloužily jako garáže nákladních automobilů, servis nebo sklady.

Zmizela technologie
Už v devadesátých letech to vypadalo, že by pivovar opět mohl sloužit svému původnímu účelu. Tehdejší majitel však plány na obnovu výroby piva rychle opustil a z pivovaru pak zmizela i původní technologie – měděná varna a ostatní kovová zařízení skončila v místní sběrně. Ušetřeny zůstaly pouze části, které byly spojeny se stavbou, a jejich odstranění by výrazně narušilo statiku budov. To zachránilo například litinové podpůrné sloupy kleneb ve sladovně, které jsou po ošetření pískováním dominantní součástí interiéru restaurace Sladovna.

Návrat ke kořenům
V roce 2013 chátrající areál koupil Jiří Jakoubek, majitel novoborské firmy Jakub, který se společně s Viktorem Tkadlecem pustil s velkým nasazením do revitalizace celého areálu s cílem obnovit pivovarskou výrobu s doprovodnými provozy. V září 2013 vypsali vyzvanou soutěž na komplexní návrh a projekt rekonstrukce areálu. Soutěž vyhrála pražská architektonická kancelář architekti ADIKON, která pod vedením arch. Michala Šmolíka zahájila práce na projektových a průzkumných pracích. Součástí zadání bylo realizovat rekonstrukci s respektem k historické podobě budov. Základním motivem bylo vrátit budovám podobu z druhého desetiletí 20. století, kdy byl hmotový a architektonický vývoj areálu v podstatě ukončen. Proto se architekti nejdříve vydali do archivů a oslovili sběratele pohlednic a dobových fotografií, aby získali co nejvíce autentických podkladů. Spojili se také s Miroslavem Kolkou z Národního památkového ústavu v Liberci a rovněž s nadšenci z Pivovarského muzea, především s Milanem Starcem, kteří měli možnost provést průzkum a zdokumentovat veškeré prostory pivovaru před zahájením rekonstrukčních prací i v průběhu odkrývání některých konstrukcí. Podařilo se získat řadu zajímavých podkladů a snímků, i když v samotném pivovaru se téměř žádné upomínky na jeho historii nedochovaly.
Při rekonstrukci a při odstraňování omítek v některých prostorách pak bylo možné doložit dřívější stavební etapy a úpravy.
Zpracování návrhu i projektové dokumentace předcházelo geodetické a stavební zaměření budov a pozemků se zdokumentováním hodnotných architektonických a řemeslných prvků. Přípravné práce byly dokončeny v závěru roku 2013 a následovaly konzultace s investorem, na jejichž základě byl do února 2014 zpracován generel areálu se zhodnocením potenciálu jednotlivých budov a prostor a dokončena studie revitalizace areálu. Do června 2014 pak byly zpracovány veškeré stavební a technologické projekty úprav, jež se s ohledem na požadovaný termín zprovoznění výrobní části průběžně konzultovaly s dotčenými organizacemi státní správy tak, aby bylo možné vydat stavební povolení v co možná nejkratším možném termínu.
Pro realizaci stavebních prací byla vybrána firma Foukal s.r.o., která postupovala operativně s ohledem na množství zjišťovaných skutečností při odkrývání konstrukcí i na změny v technologickém vybavení výroby. V srpnu 2014 byly instalovány věžice na zrekonstruované střeše hlavního schodiště a do jejich cibulí se uložily dobové dokumenty a doklady o současné etapě vývoje pivovaru. Zkušební provoz pivovarské výroby včetně skladů a expedice byl povolen na podzim 2014. V té době byla dokončena i pivovarská restaurace v prostoru bývalé sladovny.

A přece se točí
Pro obnovení výroby piva bylo nejdříve třeba prostory vybavit novou technologií. Jako první se do pivovaru vrátila varna, která se materiálovým provedením a tvaroslovím blíží té původní. Investor ji v prosinci 2013 přivezl z čerstvě zavřeného bavorského rodinného pivovaru Karl Ege, který prodával své pivo pod názvem Wiesensteiger. Tato dvounádobová měděná varna (rmuto-mladinová pánev a scezovací káď) o kapacitě 50 hl prošla repasí a bude v pivovaru sloužit ještě mnoho let. Bezprostředně po slavnostním otevření požehnal u varny zdar celému pivovaru biskup litoměřický Mons. Jan Baxant.

Při rekonstrukci byly pečlivě opraveny či repasovány všechny hodnotné architektonické a řemeslné prvky, byly doplněny citlivě volenými materiály, povrchy a soudobými výrobky. Vytvářejí tak harmonický celek, jenž dokáže zprostředkovat atmosféru tradičního pivovarského provozu návštěvníkům, kteří zde mají možnost si ho s odborným výkladem prohlédnout. Srdcem provozu i návštěvnických prohlídek je věž varny s rozměrnými do půlkruhu zaklenutými okny s ocelovými výplněmi a dále soustava sklepů zaklenutých kamennými valenými klenbami.

Dnes má pivovar ve stálé nabídce pět druhů spodně kvašených nepasterovaných piv: osmičku Sklář, desítku Luž, jedenáctku Hvozd, dvanáctku Klíč a Sváteční 13°. K příležitosti ročního výročí od obnovení provozu pivovaru bylo připraveno speciální světlé pivo Výroční 14°. Cvikovské pivo se čepuje zhruba ve stovce restaurací. Hlavní objem zůstává v regionu. Největší koncentrace odběratelů je, jak se říkávalo „okolo komína“, ale oblibu si získalo i u pražských konzumentů. V listopadu 2015 získala desítka Luž ocenění (2. místo) v uznávané soutěži pořádané Sdružením přátel piva.

Plány pokračují
Objekt bývalé sladovny, třípodlažní budova se sedlovou střechou, uzavírá dvůr ze severu. V přízemí je rozměrné plato s přístupem rampou pro osoby se ztíženou schopností pohybu, které v létě slouží k posezení a z něhož se vstupuje do restaurace. V přízemním prostoru bývalé sladovny je pivovarská restaurace doplněná moderním gastro provozem. V budoucnu se sklepní prostor přemění na pivnici s okny a výstupy na sever k rybníku a brzy se začne měnit i patro a podkroví nad restaurací, kde budou ubytovací kapacity. Podkrovní pokoje osvětlí řada nových pultových vikýřů, pokoje spodního ubytovacího patra budou mít okna v původních kamenných ostěních.
Objekt bývalé stodoly prošel nejnutnějšími opravami v létě 2015. Využívá se pro letní posezení nebo jako zázemí při akcích, které se v areálu pivovaru konají. Je zde pivní bar, gril i hygienické zázemí. Hlavní prostor objektu je způsobilý posloužit jako pódium, jeviště, promítací sál, letní pivnice či výstavní prostor. V plánech je i využití volného krovu pro expozici sklářských výrobků či objektů sklářských výtvarníků.
S ohledem na to, že nebyla zachována historická barevnost, nepouštěli se architekti do nové interpretace historického vzhledu jednotlivých objektů. Zvolili neutrální základ pro zvýraznění hmotového řešení a architektonického členění fasád – tedy velkorysých a bohatě členěných okenních otvorů zejména u pivovarské věže a u schodiště, zajímavých tvarů střech s pálenou krytinou, filigránské skladby oken hvozdu i řešení sýpky s očištěnými kamennými ostěními oken. Citlivým sjednocením tak vytvořili pozadí pro architekturu komplexu, kde jsou v kontrastu vertikality věží varny, hvozdu a komínů s horizontálami střech sýpky a uličního křídla. Neutrální základ umožnil více vyniknout citlivě navrženým tvarovým a materiálovým intervencím, které však tvoří významově podstatnou složku, neboť signalizují nový život komplexu – jsou to části objektů, jež mění využití a je žádoucí na ně upozornit - jde zejména o vstupy do restaurační části v bývalé sladovně a řešení volnočasového prostoru v budově bývalé stodoly.
Nová fasáda je nyní dokončena na výrobní budově i na restauraci Sladovna. Fasádní barva je na bázi vápna a natírala se štětkou tak, aby si zachovala jistou nedokonalost povrchů a proměnlivou intenzitu struktury a odstínu, která se projevuje ztmavnutím při dešti, změně vlhkosti vzduchu, blízkostí s terénem. Tuto nedokonalost architekti i investor považují za cennou. Řada starých domů a památek o ni příliš dokonalými povrchovými úpravami přišly a ztratily tak značnou část své autenticity. Tento přístup se setkal s pozitivními ohlasy u odborné veřejnosti včetně pracovníků památkové péče a stavba získala v roce 2015 titul Fasáda roku v kategorii rekonstrukce historických objektů.

Neutuchající entuziasmus
V části uličního křídla ve vazbě na hlavní vstup a vjezd do pivovarského dvora bude firemní prodejna, která by měla sloužit nejen k prodeji piva, ale i nápojového skla nebo upomínkových předmětů a oblečení. Prodejna bude otevřena rozměrnými skleněnými výlohami jak do dvora, tak k silnici – opticky tak bude tvořit přirozený spojovací prvek mezi Pivovarskou ulicí a vnitřním světem pivovarského areálu.
Plánováno je také zapojení rybníků do prostorového celku pivovaru. Větší z nich bude sloužit pro rekreační využití, v jeho jihozápadní části je navrženo dřevěné molo, vytvářející víceúčelové plato. Jeho protějškem je stupňovité hlediště zapuštěné do plochy pivovarského dvora. Bude tak možné pořádat různá vystoupení nebo molo využít jako kotviště pramic či plochu pro vstup do vody při koupání. Další z rybníků bude vyčištěn a ponechán jako krajinný prvek uprostřed stromů.
Během dvou let od koupě prošla ruina pivovaru radikální pozitivní změnou a cvikovská piva se opět zařadila mezi kvalitní, tradičně vyráběné produkty regionu. Cesta ke komplexně obnovenému areálu bude ještě náročná, nicméně zásluhou investora pivovar nejen že vyrábí, ale intenzivně se zapojil do společenského života.
Jitka Tkadlecová ve spolupráci s arch. Michalem Šmolíkem z architektonické kanceláře Adikon

V České republice se používají pro přestavbu industriálních objektů pro využití k novým účelům dva termíny. „Brněnská“ škola vycházející z překladů francouzské odborné literatury používá termín rekonverze - „pražská“ škola, vycházející s anglických podkladů, pro tutéž činnost používá termín konverze. Já jsem zastánce termínu konverze. Myslím, že konvertovaný žid může být třeba křesťan nebo muslim, ale rekonvertovaný žid je zase žid. V případě cvikovského pivovaru s velkou chutí použiji termín rekonverze. Z pivovaru, kde byl ukončen provoz v lednu 1968, se postupně staly objekty pro hospodářskou zemědělskou činnost, sloužící jako sklady zeleniny, brambor, ovoce nebo řepy. Později zde byl také autoservis, diskotéka, bazar nábytku i pěstírna žampionů. Volné prostranství zaplnily novodobé stavby a přístřešky, které sloužily jako garáže nákladních automobilů, servis nebo další sklady.
V roce 2013 chátrající areál zakoupil Jiří Jakoubek, majitel novoborské firmy Jakub, který se společně s Viktorem Tkadlecem pustil s velkým nasazením do revitalizace celého areálu s cílem obnovit pivovarskou výrobu s doprovodnými provozy. Tento způsob revitalizace industriálního objektu bývalého pivovaru je rozhodně způsobem absolutně nejvhodnějším a po právu může být nazýván rekonverzí - a to v Praze i v Brně.

Ing. Svatopluk Zídek, Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI

Prohlédněte si benešovský pivovar a ochutnejte nefiltrovaná piva

Publikováno:před rokemZdroj:ČtiDoma.czAutor:Michal ŠtinglFerdinand

Tento pátek se zájemcům otevře celá výroba pivovaru Ferdinand, v nabídce budou nefiltrované speciály a zahraje muzika Český Šraml.

Tento pátek 27. května si návštěvníci budou moci projít celý areál místního pivovaru a nahlédnout do varny, spilky a do sklepů, podívat se na ležácké tanky.
Pivovar založil roku 1897 arcivévoda František Ferdinand d'Este. Současnou budovu postavila jihlavská firma Ing. Josefa Rosenberga počátku 20. století. Pivo se zde vaří původním způsobem, otevřeným spodním kvašením a dokvašováním v ležáckých sklepích 60 až 90 dní.

Bude možné ochutnat veškerý Ferdinandův sortiment včetně všech speciálů v nefiltrované podobě. Točit se bude také polotmavý speciál Sedm Kulí, který získal ocenění TOP Delikatesa.

Zahraje Český Šraml pod taktovkou Jana Slabého. Tato skupina sdružuje profesionální muzikanty se zkušenostmi v předních českých orchestrech a folklórních souborech.

Benešovský pivovar je blízko vlakového i autobusového nádraží, takže na Den otevřených mohou dorazit zájemci ze sousedních obcí či Prahy.

Jednodenní vstupné do areálu stojí 50 Kč a současně každý platící má nárok na jedno pivo nebo limonádu zdarma. Pivovar bude zájemcům otevřený od 15 do 19 hodin.

Milovníci piva už brzy zjistí, jak chutná Milláček a jaký je Drsňák

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Jan HorákMillénium

Milláček a Drsňák, právě tak se budou jmenovat piva, která už se začala vařit ve vznikajícím minipivovaru Millénium v ústeckém obvodu Neštěmice. Pivo se v této části Ústí nad Labem začne prodávat za dva týdny. Vyrábět se bude výčepní, ležák a občas i speciály.

„Budeme vařit hlavně spodně kvašená piva. Světlou desítku a dvanáctku a polotmavou dvanáctku. Příležitostně pak připravíme speciály, mohlo by to být tak pětkrát do roka,“ přibližuje Jiří Havlice, majitel rodícího se minipivovaru.

„U speciálů se budeme soustředit spíše na příchuti, budeme vařit třeba medový. A příležitostně uděláme například i zelené pivo,“ doplňuje.

Minipivovar nahradí stejnojmenný bar, jenž roky fungoval na křižovatce ulic Sibiřská a Pod Úvozem.

Sen splněný po deseti letech
„Přemýšleli jsme nad vlastním minipivovarem asi deset let. Líbí se mi to,“ vysvětlil svou motivaci Havlice. Změnou podniku se také připravoval na variantu, že by poslanci schválili úplný návrh zákazu kouření ve veřejných prostorách.

„Když se zakáže v barech kouřit, může se stát, že tam nebude nikdo chodit. Jenže když budeme mít svůj pivovar a vlastní pivo, dáme zákazníkům něco nového, což nám pomůže přežít,“ vysvětluje podnikatel.

Pivovar zahájí ostrý provoz v sobotu 4. června, jeho start vyhlíží i neštěmická starostka Yveta Tomková. „Vnímáme to jako lokální produkt, který vítáme. Chtělo by to více takových lidí,“ podotkla Tomková, která sama pivo příležitostně pije.

„Jsme připraveni propagovat minipivovar i na webových stránkách našeho obvodu,“ poznamenala starostka s tím, že si otevření podniku nenechá ujít.

Jde o druhý ústecký minipivovar
Millénium je po hotelu Na Rychtě druhým minipivovarem, do něhož bude v Ústí možné zajít. Počítá s ročním výstavem 250 hektolitrů. Na Rychtě se pro srovnání uvaří zhruba tisíc hektolitrů.

„Vnímám to jako velké pozitivum pro Ústí, už v souvislosti s tím, že na stejném břehu Labe zavřel Zlatopramen. Je dobře, že se tradice, i když v malém, do těchto končin vrací,“ vítá nový minipivovar i ústecký historik a pivní nadšenec Petr Karlíček.

Podle něj má dokonce Millénium potenciál přitáhnout do Neštěmic turisty. „A je fajn, že budou mít pivo desítku, protože ta v minipivovarech často schází,“ podotkl Karlíček.

Nejstarší čínské pivo, už s ječmenem

Publikováno:před rokemZdroj:SCIENCEmag.czAutor:Pavel Houser

Usazeniny na čínské keramice staré více než 5 000 let ukazují, že v nádobách bylo pivo – a to ne rýžové, ale klasické „evropské“ s ječmenem. Alespoň to vyplývá z analýzy nálezů v Mijiaya u řeky Wei v severní Číně, které jsou datovány do doby asi 3400-2900 př. n. l.
K výrobě byla použita směs ječmene, prosa a obilniny slzovky (Jobových slzy, Coix lacryma-jobi). Právě ječmen je klíčový – terminologicky, aby se zkvašenému obilí vůbec mohlo říkat pivo, musí v něm být slad z ječmene (takže např. pšeničné pivo znamená směs pšenice/ječmen). Nejde jen o hru se slovíčky ala pomazánkové máslo, ječmen je důležitý technologicky. Obsahuje enzymy štěpící škroby, kvasinky si pak poradí až s jednoduššími cukry. Ne že by bez toho obilí kvasit nešlo, ale je to složitější. Například v předkolumbovské Americe se kukuřice před kvašením žvýkala, čímž se do ní dostal enzym amyláza ze slin.
Právě ječmen je hlavním překvapením, jde o vůbec nejstarší doklad této obilniny z Číny, uvádí hlavní autorka studie Jiajing Wang ze Stanfordovy univerzity. Čínská civilizace na severu u Žluté řeky vznikala na prosu a pšenici, nikoliv rýži. Pilo se zde mléko, ne čaj. A nyní víme, že také pivo. Studie publikovaná v Proceedings of the National Academy of Sciences dokonce naznačuje, že ječmen se mohl pěstovat výhradně kvůli pivu, teprve později se začal i konzumovat. Z nálezů těžko říct, jak tehdejší čínské pivo chutnalo, bez chmele bylo nejspíš prostě sladkokyselé. Také samozřejmě nemůžeme předpokládat žádné „plzeňské“ spodní kvašení.
Z Egypta a Mezopotámie známe první pivo zhruba ze stejné doby, i když předpokládáme, že jeho výroba je mnohem starší. Dokonce v poslední době je populární názor, že právě pivo bylo hlavní motivací pro vznik zemědělství. Obdělávání půdy je strašlivá práce a než se takhle trápit, to by člověk snad i radši zemřel hlady, nicméně vidina alkoholu, to už za to stálo.
Jakkoliv je tato teorie půvabná, přece jen naráží na několik úskalí. Na Blízkém východě byla fáze prekeramického neolitu; i když kvasit, uchovávat i pít pivo šlo nějak i bez keramiky, přece jen to s hypotézou moc nesedí (nicméně třeba v Evropě se už zemědělství přebíralo spolu s keramikou, takže dejme tomu, že pivo hrálo v rozhodování místních mezolitiků, zda přejít k zemědělství svou roli – za předpokladu, že se nový životní styl nešířil jen přímou kolonizací, ale přebírali ho i původní obyvatelé).
Také se dá namítat, že původními technologickými postupy se moc alkoholu nezískalo; podle některých názorů sumerské pivo připomínalo spíš dnešní ruský kvas, opít se s tím pořádně nedalo. Mimochodem planá vinná réva také neobsahovala moc cukru, planá jablka rovněž ne. Naopak celkem snadno šlo udělat datlové víno, možná spolu s medovinou vůbec nejstarší alkoholický nápoj (ovšem kolik medu bylo k dispozici).
Patrick McGovern z University of Pennsylvania, který komentoval původní objev, to vidí jinak – podle něj pivo nehraje roli v samotné neolitické revoluci, spíše souvisí s pozdějším vznikem diferencované společnosti, bylo nápojem elit, bojovnických apod. skupin, které nebyly postavené na principu příbuznosti (česky: prostě se s někým skamarádíme tím, že se spolu opijeme). Příslušné období v severní Číně předchází polohistorické dynastii Sia, takže ano, z neolitických vesnic zde zřejmě tehdy vznikaly zárodky pozdějších říší.
Další zajímavá věc v souvislosti s Čínou: můžeme si dokonce představovat, že ječmen se do země dostal průmyslovou špionáží. Známe legendu, jak do Byzance přinesli z Číny v holi larvy bource morušového. V Číně zase mají legendu o opačném tajném transferu technologie – jak se sem propašovalo víno z Persie. Třeba se něco takového odehrálo i v případě piva?

Český pivní klenot je na prodej. Plzeňský Prazdroj by mohl vynést přes 60 miliard

Publikováno:před rokemZdroj:Hospodářské NovinyAutor:Michal ŠenkPrazdroj

● Největší a nejznámější český pivovar Plzeňský Prazdroj by měl brzy změnit majitele. Jde o důsledek fúze dvou největší hráčů na světovém trhu - AB InBevu a SABMilleru.
● Nákup Plzeňského Prazdroje, buď samotného, nebo v "balíku" s dalšími středoevropskými aktivy SABMilleru, bude zřejmě zajímat hlavně investiční fondy.
● V každém případě půjde o transakci, jakou tuzemský trh dlouho nezažil.

Na domácím pivním trhu se schyluje k obchodu, jaký tu dlouho nebyl. V pozoru jsou i banky, poradenské společnosti a právní kanceláře. Plánovaný prodej Plzeňského Prazdroje, který by se mohl, respektive měl brzy "upéct", bude výjimečným soustem.

Příznivci zlatavého Dudáka dostanou své oblíbené pivo od června s novými etiketami

Publikováno:před rokemZdroj:Za krásnější VimperkAutor:Markéta BučokováDudák

Všechno to začalo medovým speciálem. Nebývalý úspěch vánočního piva spojený nejen s vynikající chutí, ale zároveň s novým designem etiket odstartoval změny ve strakonickém pivovaru.

Červnem letošního roku počínaje, se budou skalní pivní příznivci zlatavého Dudáka setkávat v obchodech, pivotékách a restauracích se zcela novými etiketami, jenž vystihují regionálnost piva vařeného ve Strakonicích.
Základ novému vizuálu dává bílá barva, barva čistoty, jasnosti, ale také poctivé práce, která nerozlučně k pivovarskému řemeslu patří. Nepřehlédnutelnou dominantu tvoří silueta dudáka. Jednotlivé pivní druhy jsou rozlišeny pro snazší orientaci nevtíravými střízlivě zasazenými barvami.

Světlá desítka Švanda je se zeleným označením, jedenácti stupňový ležák poznáte podle stříbrné barvy. Dvanáctka Prémium je, jak jinak – zlatá a nealkoholický Driver je v modré, protože, modrá je dobrá, dokonce i za volant.

V bílé barvě jsou vyvedeny i korunkové uzávěry, které decentně dozdobí červená silueta dudáka.
Management pivovaru jasně vystihl smysl změn: „V jednoduchosti je krása, proto chceme sjednotit styl tak, aby strakonické pivo bylo značkou, která bude vnímána jako prémiová a kvalitní. Symbol dudáka spojuje tradici, samotné město a pivovar, jenž nese tento název. Jasný vzkaz jak domácím, tak návštěvníkům – to my jsme Dudák!“
Tak na cestu k zákazníkovi, Dej Bůh štěstí…

Děda byl příznivcem plzeňské dvanáctky, říká ředitel Velkopopovického Kozla

Publikováno:před rokemZdroj:ČtiDoma.czAutor:Kamila SteinbachováVelké Popovice

Pivovar ve Velkých Popovicích dělá radost fanouškům piva. Zároveň poskytuje pracovní příležitosti obyvatelům Velkých Popovic i širokému okolí. Co si o pivě, které vaří myslí ředitel Petr Kofroň? A jak se ke své profesi vůbec dostal? Prozradil v exkluzivním rozhovoru pro ČtiDoma.cz.

Jak jste se dostal k práci sládka?
Vystudoval jsem Vysokou školu chemicko – technologickou. V průběhu studia jsem přemýšlel o svojí profilaci. Jelikož jsem z Plzně a v Plzni je velký pivovar, tak jsem se snažil dostat na katedru kvasné chemie a pivovarství. Během studia jsem dělal diplomovou práci přímo v plzeňském pivovaru. Po dokončení VŠCHT už jsem rovnou nastoupil v Plzni do Prazdroje.

Není to tedy nějaká rodinná tradice?
Bohužel není. V rodině nikoho spjatého s pivovarnictvím nemám. Jedině děda byl velkým příznivcem plzeňské dvanáctky.

Jaké je vaše nejoblíbenější pivo?
Protože jsem dlouhou dobu pracoval jako vrchní sládek, tak mám rád všechny naše značky. Vždycky záleží na příležitosti. Dost často piju Kozla. Když jdeme o víkendu někam do hospody, tak většinou pijeme ležáky. V Plzni si dám rád Prazdroj nebo Gambrinus.

Máte v pivovaru nějaké plány do budoucna?
Máme určitě velké plány. Souvisí to s tím, že se blížíme k sezóně. Pivovar je hodně sezónní záležitost, takže připravujeme rozjet provoz na vyšší výkon, tzn. rozšířit práci ve skladu a stačírně na čtyři směny. S tím souvisí přípravy, jako je nábor sezónních zaměstnanců.

Kolik lidí pracuje v pivovaru ve Velkých Popovicích?
Máme interní i externí zaměstnance. Interních zaměstnanců máme okolo 180. S těmi externími je to dohromady zhruba 260 lidí. Externí zaměstnance používáme převážně v logistice a ve skladech a částečně také ve stáčecích linkách.

To asi nebudou jenom lidé přímo z Velkých Popovic…
Ani interní zaměstnanci už dnes nejsou jenom lidé z Velkých Popovic. Polovina lidí je z Popovic a nejbližšího okolí. Stejná část lidí dojíždí třeba třicet, čtyřicet kilometrů od Popovic. Máme tady lidi z Nymburka, z Benešovska nebo z Vlašimi.

Co vás na vaší práci baví, a co vás naopak štve?
Upřímně mě baví práce s lidmi. V práci se potkám s celou řadou různých lidí. Máme dobrý program pro absolventy škol. Procházejí rok a půl tréninkovým programem. Je velice zajímavé se setkávat s touhle úplně novou generací, která přijde do pivovaru. Na druhé straně jsou staří fachmani, kteří tu dělají třicet, čtyřicet let. S těmi si zase mohu popovídat o tom, jaké to tady bylo dřív. Co mě naopak nebaví, je taková ta úředničina, které je poměrně hodně.

Když jste zmínil dlouhodobé zaměstnance, jaká je tady vlastně fluktuace?
Podle mě se fluktuace nedá vyjádřit jedním číslem. Zhruba polovina našich zaměstnanců jsou takvzaní držáci, kteří u nás již nějakou dobu pracují. Potom jsou tu sezónní zaměstnanci nebo lidé, kteří přijdou na rok a zase odejdou. Větší fluktuace je samozřejmě v logistice a skladech. Tito lidé dnes mají velkou nabídku. Kolikrát jsou nalákáni na vyšší mzdu. Část z nich se potom zase vrací. S tím se asi nedá nic dělat. Je to normální zákon trhu.

Pociťujete určité vlny na trhu práce?
Určitě. Díky tomu, že vznikají velké skladové areály kolem Prahy, je neustále nedostatek zaměstnanců v právě ve skladech a logistice.

Kdo si myslíte, že je váš typický zákazník?
Klasický zákazník Kozla bude pravidelný příznivec piva. Ten, kdo má rád určitou kvalitu, dokáže ocenit řemeslné pivo. Asi to nebude člověk, který preferuje výraznější hořkost piva, protože Kozel je v tomto směru takový správný střed. Určitě je to ale člověk, který se rád odmění za celodenní pracovní dřinu.

Z toho, co máte v současné době v nabídce, které z piv byste osobně doporučil?
Asi se najde příležitost pro každou značku. K pití takzvaně na žízeň se určitě hodí světlý Kozel desítka. Slavnostnější pití je jedenáctka nebo dvanáctka. V hospodách se dá také ochutnat buď kvasnicová jedenáctka nebo nefiltrovaný světlý Kozel. Tato piva jsou ne úplně všedními zážitky. Kdo má rád tmavé pivo, vybere si černého Kozla, což je jeden z nejoblíbenějších zástupců tmavého piva u nás. Dá se servírovat i jako řezaný, takže ho lze namíchat tak, jak si zákazník přeje.

Pivovarnické skupině Lobkowicz klesly tržby o necelou pětinu

Publikováno:před rokemZdroj:E15.czAutor:Dušan Kütner

Celkové tržby tuzemské páté největší pivovarské skupiny Pivovarů Lobkowicz klesly v prvním čtvrtletí o 17 procent na 199 milionů, tržby z prodeje piva se snížily stejnou mírou na 191 milionů. Pivovary Lobkowicz pokračují ve strategii omezování privátních značek a zvyšování marží.

Skupině ve většinovém vlastnictví čínské investiční skupiny CEFC se meziročně snížil i výstav o téměř čtvrtinu na 141 tisíc hektolitrů.

„Pokles byl způsoben zejména nižšími prodeji v obchodních řetězcích, především pak významnou redukcí dodávek piva jako privátních značek,“ uvedla firma ve zprávě pro pražskou burzu. Privátní značky v minulosti vyráběly pivovary skupiny ve Vysokém Chlumci a v Protivíně, mimo jiné značku Angus pro Lidl.

Firma také omezila intenzitu promočních slevových akcí v maloobchodě. Pozitivním výsledkem těchto kroků je podle firmy naopak zvýšení průměrné ceny za pivo za hektolitr a zvýšení marží. Meziroční pokles o šestadvacet procent potkal export, který obecně v posledních letech táhne tuzemský pivovarský průmysl.

V případě Pivovarů Lobkowicz jsou za úbytkem zejména nižší dodávky do Ruska způsobené devalvací rublu prodražující zahraniční pivo a změna distributora na Slovensku. K lepším výsledkům by mělo firmě podle výhledu pro letošek pomoci snižování nákladů a další omezování neziskových prodejů, tedy i zvyšování průměrné prodejní ceny na hektolitr.

Skupina také hodlá posilovat v regionech, kde jejích sedm pivovarů sídlí. I kvůli svému majoritnímu majiteli se snaží prorazit na čínském trhu. Již předloni na podzim byl v Tchien-ťinu spuštěn minipivovar vařící v licenci právě lobkowiczké pivo. Pokud se pilotní projekt osvědčí, počítá skupina s vybudováním celé sítě minipivovarů.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.22.10.2017 11:575.632/5.632