Novinky a zajímavosti ze světa piva

Pivovary i hospodští s obavami vyhlížejí letní sezonu. Kvůli silnému zdražení piva mají strach z odlivu lidí od výčepů.
Dopoledne o druhém dubnovém víkendu to na nádvoří Plzeňského Prazdroje vypadá jako uprostřed letní sezony. Už od deseti hodin je horko skoro jako v červenci a skupinky prvních žíznivců, které dorazily na místní nefiltrovaný ležák, roztahují slunečníky, aby ochránily své hlavy před ostrými slunečními paprsky. Od venkovních stolů jsou slyšet charakteristické zvuky půllitru narážejícího na půllitr a bujarý smích. A také němčina, jíž tu teď mluví snad ještě víc hostů než česky.

Za výčepem stánku s pivem se otáčejí dva výčepní, vydávají hostům jednu „hladinku“ za druhou, stejně tak i „šnyty“. Nedostatek zákazníků? Tím podle svých slov vůbec netrpí. Když v jedenáct otevře vyhlášená restaurace Na Spilce, hned ji berou útokem další početné skupiny lidí. „Nemáte rezervaci? Tak to bude špatné, až do večera tu máme úplně plno,“ omlouvá se číšník, který u vchodu do hlavního sálu pivovarské restaurace usazuje hosty.

Stejný obrázek je k vidění večer v centru „hlavního města piva“. Nejvyhlášenější místní hospody Na Parkánu nebo U Salzmannů praskají ve švech, mezi stoly pobíhají servírky a číšníci s plnýma rukama orosených půllitrů. Najít pár volných míst je nemožné. Nic nenaznačuje, že by snad hospody měly problém s nedostatkem

Zdaleka ne všude je ale situace hospodských tak zalitá sluncem jako v plzeňských výčepech na začátku pivní sezony. Restaurace v menších městech a především na venkově vyhlížejí letošní rok s obavami. Po covidové katastrofě doufaly v návrat do „normálu“, jenže přišla válka na Ukrajině, po ní energetická krize, dvouciferná inflace a ekonomická recese. Nejoblíbenější český alkoholický nápoj kvůli tomu podražoval dlouho nevídaným tempem. K tomu se přidalo letošní zvýšení DPH z čepovaného piva, leckde vyhnalo cenu půllitru k 60 korunám.

Hospodští a pivovary nemají ani tak strach o to, že by Češi přestali pít pivo. Visí nad nimi ale jiná hrozba, a sice že drahota popožene trend změny pivní kultury posledních let, kdy se pivaři místo u výčepů napájeli raději doma – ať už z naraženého soudku, nebo z lahví a plechovek.

Čekání na návrat
Česko díky své pivní tradici patřilo dlouhá léta mezi evropské unikáty: v hospodách se vypilo více piva, než kolik si ho lidé koupili v obchodech. Nahrávala tomu cenová politika restaurací, kde desítka i dvanáctka patřily tradičně mezi nejlevnější položky nápojového lístku. Hospodští lákali zákazníky na laciné pivo a „dotovali“ ho z vyšších marží na nealko a jídlo.

Dříve se v hospodě vypilo na jedno posezení více piv, ale byly to spíše desítky. Dneska naopak stoupá obliba ležáků. „Ta nám loni vyrostla o tři procenta,“ říká v rozhovoru pro MF DNES Roman Trzaskalik, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje.

Zároveň s tím ubývá tradičních vesnických hospod. V tuzemsku už chybějí ve zhruba tisícovce vesnic. Lidé zato čím dál tím častěji pijí pivo v kavárnách nebo u stánků u cyklostezek. Plzeňský Prazdroj podle Romana Trzaskalika dodává pivo zhruba do dvou a půl tisíce sezonních provozů a číslo každým rokem roste.

Budějovickému Budvaru loni vzrostly tržby meziročně o 11 procent na rekordních 3,37 miliardy korun. Posílil jak domácí prodej piva, tak export, který tvoří 72 procent z celkové produkce. Zvýšením vývozu dokázal nahradit ruský trh, o který přišel v roce 2022 po zahájení války Ruska s Ukrajinou. Loni se pivovar prosadil nově v Kongu a Jihoafrické republice. ČTK to dnes řekl ředitel národního podniku Petr Dvořák. Výsledek hospodaření zveřejní společnost na přelomu května a června. Pivovar v lednu informoval, že loni uvařil rekordních 1,865 milionu hektolitrů piva.

Budvaru na domácím trhu stoupl prodej piv meziročně o 3,8 procenta. Vývoz piva do zahraničí loni vzrostl o 4,62 procenta. Mezi nejvýznamnější trhy patřilo Německo následované Polskem, Slovenskem, Británií a Rakouskem, ale třeba i Kanada.

"Rok 2023 určitě můžeme považovat za úspěšný. Po v mnoha ohledech krizovém roce 2022 se nám podařilo rychle vrátit na růstovou trajektorii. Poděkování patří především našim zákazníkům, spotřebitelům, ale určitě také našim zaměstnancům,“ uvedl Dvořák. Budvar zaměstnává kolem 600 lidí, loni se jejich počet významně neměnil. V péči o zaměstnance podnik loni podle ředitele dostal několik ocenění, včetně titulu Zaměstnavatel roku 2023 Jihočeského kraje.

Budějovický Budvar by letos měl dokončit modernizaci varny. V další plánech je hledat úspory energií v provozu. Chce zavést detailní elektronický monitoring spotřeby energie. "Loni jsme různými dílčími kroky uspořili dvě až tři procenta, ale spíše hledáme cesty, jak si energii sami vyrábět. Proto chystáme projekt na stavební povolení pro solární panely, které by nám mohly pokrýt až 20 procent energie. Máme připravenou studii proveditelnosti bioplynové stanice, ta by mohla pokrýt další dvě desítky procent energie,“ uvedl Dvořák.

To souvisí s projektem Pivovar otevřený a zelený, který společnost představila začátkem roku. Jeho součástí je i rekonstrukce celého areálu včetně návštěvnického centra. V budoucnu by mohlo pojmout až 200.000 návštěvníků ročně. Podnik si nechal vypracovat studii, vypsal architektonickou soutěž a její výsledky budou letos v červenci. Přestavění areálu na ekologičtější a úspornější provoz Budvar plánuje mít hotové v roce 2028.

Pivo zdražil Budvar loni dvakrát. Nejdřív na začátku roku, pak znovu na konci, kdy čepované podražilo o korunu, balené pivo o korunu až dvě. Ředitel v lednu ČTK řekl, že Budvar zdražil méně, než o kolik mu vzrostly náklady. Za poslední dva roky stouply o 22 procent, za stejnou dobu zdražil o 16 procent.

V roce 2022 měl Budvar tržby z prodeje výrobků a služeb 3,03 miliardy korun a zisk po zdanění 200,8 milionu. Vyplývá to z výroční zprávy. Loni odvedl Budvar do státního rozpočtu 250 milionů korun, letos s tímto odvodem vláda nepočítá, vyplývá ze státního rozpočtu.

Rostoucí náklady a nižší poptávka po pivu způsobila, že počet insolvencí malých řemeslných pivovarů ve Velké Británii se za loňský rok zvýšil na 52. O rok předtím jich přitom zavřelo pouze pětatřicet. Právě malé pivovary jsou ohroženy nejvíce, rostoucí náklady a nižší poptávka po jejich produktech jde ruku v ruce s útlumem britského hospodského segmentu.

Menší pivovary trápí rostoucí úrokové sazby i vyšší provozní náklady. Mnohé z nich byly totiž nuceny spoléhat se na dluh při financování zařízení, surovin a v některých případech i samotných provozních nákladů. Průzkum společnosti Price Bailey tvrdí, že rostoucí úrokové sazby a omezování balíčku na podporu energetiky znamenají, že stále více pivovarů nedokáže splácet úvěry, což je přivádí do platební neschopnosti. V roce 2022 bylo ve Velké Británii 1 779 malých nebo řemeslných pivovarů. Informaci přinesl portál The Guardian.

„Mnoho z těchto podniků sázelo na to, že úrokové sazby zůstanou nízké, ale vzhledem k jejich prudkému nárůstu jich mnoho není schopno splácet úvěry,“ potvrzuje Matt Howard, vedoucí oddělení insolvence a vymáhání pohledávek ve společnosti Price Bailey. Čím déle zůstanou sazby na současné úrovni, tím více pivovarů se podle něj pravděpodobně dostane do červených čísel.

S růstem sazeb banky vyvíjejí tlak na podniky, aby splácely kapitál i úroky z úvěrů. Právě to se ukázalo jako poslední hřebíček do rakve pro mnoho především malých pivovarů.

Klesl počet pijáků
K problémům řemeslných pivovarů zároveň přispěl i fakt, že se výroba ještě nevzpamatovala z pandemie. Zpráva Sdružení nezávislých pivovarů (SIBA) zjistila, že průměrná roční produkce pro rok 2022 zůstala o 11 procent nižší než v roce 2019. Spotřebitelská poptávka se rovněž snížila, z velké části v důsledku krize životních nákladů.

„Vzhledem k tomu, že mnoho minipivovarů se v prvních letech své činnosti potýká s dluhy, stačí, aby se trh na krátkou dobu zatřásl a neudržitelné dluhy se začnou hromadit,“ říká Howard. Potíže v restauračním segmentu mají vliv i na řemeslné pivovary, které prodávají malé várky do lokálních hospod.

Společnost SIBA uvedla, že více než pětina spotřebitelů za posledních 12 měsíců nenavštívila žádnou hospodu, rovněž výrazně poklesl celkový počet konzumentů piva. Počet zrušených hospod v Británii loni dosáhl rekordních čísel, muselo zavřít celkem 769 podniků. V roce 2022 to přitom bylo jen málo přes pět set. „Hospody jsou méně ochotné riskovat s novými pivy, pokud trvá nejistá poptávka ze strany spotřebitelů,“ vysvětluje Howard.

Rob Fink, zakladatel a výkonný ředitel nezávislého nealkoholického pivovaru Big Drop, říká, že rozmach tohoto odvětví způsobil, že se piva malých pivovarů hůře dostávají na pulty. „Nezávislý sektor nyní zoufale hledá způsoby, jak by se prosadil,“ dodává. Větší pivovary se podle něj totiž stále více přesouvají do sektoru řemeslného piva, a to buď vývojem vlastních produktů, anebo akvizicí menších značek. „To znamená, že supermarkety věnují méně místa v regálech menším, často dražším značkám, zejména v této ekonomické situaci,“ uzavírá podnikatel podle The Guardianu.

Pivo. Pro Čechy je nejen národním nápojem, ale také zdrojem pýchy a hrdosti. Není pochyb o tom, že české pivo je prostě nejlepší, ale i jinde v Evropě najdete místa, kde se vaří chutné a vyhlášené pivo, které rozhodně stojí za to ochutnat.

Pokud patříte k lidem, kteří se začínají chvět při představě těch drobných bublinek stoupajících jantarově zlatavým mokem nebo při prvním žíznivém doušku dobře vychlazeného piva v horkém letním dni, čtěte dál.

Na oslavu existence jednoho z nejlepších nápojů na této zelené zemi jsme sestavili seznam nejlepších evropských destinací pro milovníky piva. České poklady pro tentokrát vynecháme, ale zabrousíme za naše hranice.

Dublin
Pivovar Guinness pomáhal formovat Dublin. Je všitý do struktury města. V Dublinu je jen málo lidí, kteří se neusmějí, když se zmíníte o vůni praženého chmele linoucí se z pivovaru ulicemi města; je tak silná, že ji cítíte na každém kroku.

Samozřejmě pomáhá, že Guinness je naprosto úžasný a že Storehouse je tak elegantní muzeum, jak si jen dokážete představit. Jeho autoři dokázali zachytit nerozlučné spojení mezi Dublinem a jeho nejslavnějším vývozním artiklem a krásně vyprávějí příběh nápoje i města.

Dokonce si můžete zahrát v reklamě na Guinness ze staré školy, a co je nejlepší, na konci prohlídky dostanete v Gravity Baru pivo zdarma, které můžete vypít při pohledu na město.

Brémy
Když se řekne německé pivo, většině lidí se vybaví Bavorsko, a to je správné – bavorské pivo je úžasné. Ale jedno z nejlepších německých piv se ve skutečnosti vyrábí na severu Německa – Brémy nejsou jen nádherné malé město, ale také domovem piva Becks.

Dvouhodinovou prohlídku pivovaru můžete absolvovat za velmi příznivou cenu, přičemž opravdu fundovaní průvodci vám poskytnou skvělý výklad o historii pivovaru.

Nejlepší část této prohlídky? Becks jsou při ochutnávání opravdu velmi štědří. Z tohoto důvodu doporučujeme odpolední prohlídku; nebudete se cítit tak špatně, že si dopřáváte!

Brusel
Spousta lidí vám řekne, že když jste v Bruselu, prostě musíte vyrazit na pořádnou pivní exkurzi, protože je tu tolik úžasného piva, které můžete ochutnat. A mají pravdu.

Na druhou stranu, proč by měl Mohamed jezdit ke všem těm horám, když může prostě zajít do Delirium Cafe a místo toho k němu všechny ty studené, svěží, osvěžující hory přijdou? V nabídce je téměř tři tisíce různých piv (z toho asi 2000 belgických) a každý měsíc přibývají nová.

Je držitelem Guinnessova rekordu za největší nabídku piva na světě a personál baru se vyzná. Je to pivní ráj – ale co je ještě důležitější, je tu také zatraceně dobrá zábava, vždycky plno lidí a zaručeně skvělá atmosféra.

Londýn

Pivovar Camden Town Brewery vyrábí ležák od roku 2010, kdy se jeho zakladatel Jasper Cuppaidge rozhodl, že už má dost pití špatného ležáku, a začal vyrábět svůj vlastní.

Pivovar nyní vyrábí 30 000 půllitrů sladkého jantarového nektaru týdně a nejen to, od úterý do neděle otevřel Brewery Bar, kde si můžete posedět a vychutnat si všechna jejich krásná piva na čepu.

Bavorsko
V Bavorsku se vyrábí spousta opravdu skvělého piva a v regionu Horní Franky v Bavorsku je více než 200 různých nezávislých pivovarů, které vyrábějí více než 1000 různých druhů piva.

V tomto regionu je největší hustota pivovarů na obyvatele na světě a můžete si zde udělat speciální “pivní výlet” po regionálních pivovarech. Pokud se však dostanete jen do jednoho pivovaru, vyberte si Schlenkerlu. Vaří zde chutné malé pivo rauchbier neboli uzené pivo (vyráběné ze sladu sušeného v peci), kterému se vlastně přezdívá “tekutá slanina”. Je to krásné, dřevité, kouřové pivo a z lahve chutná skvěle – ale dokud jste ho neochutnali přímo ze sudu, tak jste ho vlastně neochutnali.

Düsseldorf
Nejdelší bar na světě se nachází v německém Düsseldorfu. Dobrá, nechoďte sem s očekáváním jednoho výjimečně dlouhého mahagonového pultu – ve skutečnosti jde o soubor asi 300 hospod, barů a pivovarů, které se tísní na jedné půlkilometrové trase plné dobrého piva.

Jsou oddělené, ale všechny je spojuje to, že podávají typický městský Altbier. Zákazníci vycházejí z barů na ulici a rozdíly mezi jednotlivými výčepy se stírají, protože ulice se mění v jednu velkou party.

Amsterdam
Amsterdam má silné pivní renomé – je to město, které světu přineslo piva Amstel a Heineken – ale vaří se tu mnohem víc piv než jen tyto dva pivovary.

Heineken Experience ve městě rozhodně stojí za to, ale pro bezkonkurenční a velmi chutné seznámení se světem holandského pivovarnictví se vydejte do degustačních místností Arendsnest Beer Tasting Rooms. Nabízí se zde asi 150 různých druhů piva, z nichž každé se vaří v Nizozemsku.

Výčepní jsou nejen přátelští, ale také nadmíru znalí nápojů, které podávají, a rádi pomohou zákazníkům najít pivo, které jim bude chutnat (dokonce i lidem, kteří si myslí, že jim pivo nechutná!). Pokud chcete, aby byl tento pivní zážitek co nejlepší, najděte si místo venku, abyste mohli při popíjení sedět u kanálu.

Už se vám sbíhají sliny? Vyrazte letos za pivní turistikou, která vás příjemně osvěží. Možná zjistíte, že chutné a kvalitné pivo se vaří i jinde než u nás.

Pojďte s námi do hospody, kde sedávali Jan Werich, Pepi Bican, Bohumil Hrabal i další velcí muži českého společenského života. Zahrádka hospody navíc disponuje jedinečnou klimatizací.

Nejprve se seznamte se s Tomášem Babicou, výčepní legendou hospody, kde pivo „hejčkaj“. U Pinkasů jsou hrdí na svůj primát, vždyť právě tady, kousek od Můstku, byli první, kteří v metropoli narazili sudy s plzeňským prazdrojem. Moudré rozhodnutí učinil roku 1843 Jakub Pinkas, „otec zakladatel“. Právě v těchto dnech hospoda slaví 181. výročí a na to připila řada znalců dobrého piva. Jedním z nich je i Karel Doubek, jenž praví: „U Pinkasů se vystřídaly celé generace znamenitých výčepních, třeba pan Podhorský, který běžně vynesl 15 půllitrů s načepovaným pivem ze sklepa do prvního patra s úsměvem na tváři. Totéž dokáže současná výčepní legenda Tomáš Babica, jehož si oblíbili naprosto všichni štamgasti.“ Škoda že profíka Babicu už nemohli zažít Jan Werich, Pepi Bican, Bohumil Hrabal ani další plejáda štamgastů.

Dej Bůh štěstí
Zakladatel hospody Jakub Pinkas byl původně krejčí, jenž dokonce šil roucha pro františkánský klášter přímo sousedící s hospodou. Spolupráce s františkány žije dál, při slavnostním otevření nového výčepu tak nemohl chybět farář Filip, jenž připojil své požehání.

Gotická klimatizace
Nejkouzelnějším místem hospody U Pinkasů je zahrádka uvelebená v nedostavěné lodi gotického chrámu Panny Marie Sněžné. Pavel Maurer, milovník skvělého jídla i zlatavého moku, si lebedil: „Pivo tu konstantně mají ve velmi příjemné teplotě ‚pátého schodu‘.“ Jediné, co by gastronaut Maurer vytkl, je až přílišný magnetismus onoho místa. „Mají tu jakýsi virtuální zpomalovač času,“ libuje si stálý spolupracovník deníku Metro, jehož sloupky můžete hltat každou druhou středu v měsíci. Ostatně, právě u šnytu plzně od Tomáše Babici probral s autorem tohoto textu chutnou náplň nejbližších sloupků.

Ukrajina se sice nemůže pochlubit tak silnou pivní tradicí, jakou mají jiné evropské státy, ale již před ruskou invazí se tamní sládci pokoušeli prosadit se svým vlastním pivním stylem jménem ukrajinský zlatavý ale. Jednačtyřicetiletá ukrajinská pivní odbornice Lana Svitanková se snaží, aby se tento styl zabydlel na světové pivní mapě. „Lidé si myslí, že jde o politiku, ale tak to není,“ říká.

Začátek války dodal úsilí ukrajinských pivovarníků i silnou symboliku. Na pípách tamních podniků se objevily speciály jako třeba Brew for Ukraine, Resist nebo Putin Huylo. Piva měla mezi zákazníky pomoci zvýšit povědomí o válce a získat i peníze na pomoc jejím obětem. V té době se také poprvé objevil termín ukrajinský zlatavý ale, resp. v anglické podobě Ukrainian golden ale, jak začali někteří sládci svá piva označovat.

Když se však o tomto pivním stylu chtěli jeho konzumenti dozvědět více, zjistili, že ukrajinské zlatavé pivo oficiálně neexistovalo. Zmínku nenalezli ani na stránkách respektované americké asociace pivovarů ani v certifikačních pravidlech pro porotce mezinárodních pivních soutěží, píše agentura Bloomberg.

Jednačtyřicetiletá Lana Svitanková se to poslední tři roky snaží změnit. Jako pivní odbornice spolupracuje s ukrajinskými pivovary a odborníky z oboru v USA, Velké Británii i zbytku Evropy. Jejím cílem je, aby získala pro tamní zlatavý ale celosvětové uznání.

Chybí pivní tradice
Ukrajina nemá valnou pivovarnickou tradici. Dlouho spoléhala na masově vyráběné světlé ležáky, jako je třeba Lvivske 1715 patřící dánskému megapivovaru Carlsberg či kyjevský Obolon Lager.

Teprve na svatební cestě v Praze v roce 2008 Svitanková objevila radost ze sladového českého tmavého spodně kvašeného piva – podle vzpomínek .z jejího blogu jí život změnila tmavá osmnáctka Master.

„Je to milostný příběh,“ říká Svitanková, když mluví o tomto okamžiku. „My nemáme žádnou specifickou pivní historii, nemáme se chuťově čeho chytit. Vychovali nás v tom, že pivo je jen jedno.“

Svitanková se proto rozhodla objevovat i jiná piva a začala psát o svých dobrodružstvích na blogu i pro různé pivní publikace. Zároveň problematiku studovala. Po složení zkoušek se stala první certifikovanou pivní porotkyní na Ukrajině.

Kouzlo koriandru
Mezitím začala ožívat i ukrajinská pivovarnická scéna. V roce 2009 vyslal dobrodružný majitel doněckého pivovaru Vasyl Mikulin svého sládka Dmytra Nekrasova do Belgie v naději, že si tam rozšíří pivní obzory.

„Vrátil se vrátil ochotný a dychtivý experimentovat s různými kvasnicemi, chmelem, a dokonce i s cukrem a kořením,“ tvrdí Svitanková. Jedním z výsledků jeho pokusů bylo silné nefiltrované pivo zlatavé barvy, které bylo mnohem chutnější a sladší než jeho belgické vzory. Sládek pak přidal pro citronový a pikantní závěr trochu koriandru, který je i jedním z hlavních ukrajinských vývozních artiklů.

Pitelné zlatavé pivo, zatím ještě bez přívlastku ukrajinské, se stalo hitem a recept se postupně rozšířil i do dalších pivovarů. V roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a napadlo Doněck, museli Nekrasov a Mikulin opustit region i svůj podnik a odejít jinam. Mikulin nakonec v Kyjevě založil pivovar Varvar, který se stal symbolem rozvíjejícího se ukrajinského řemeslného pivovarnictví.

Dostat Ukrajinu na pivní mapu
V roce 2016 nastoupila Svitanková do Varvaru jako koordinátorka akcí a ambasadorka. „Nebyla jsem nadšená,“ říká o své první ochutnávce ukrajinského zlatavého moku. „Mezi řemeslnými pivy jsem narazila na hodně podivných kousků a naučila jsem se je brát takové, jaké jsou.“

Nakonec, možná i pod vlivem rostoucí popularity tohoto piva připustila, že by na tomto stylu mohlo něco být a začala svou energii směřovat do oficiální kampaně za uznání ukrajinského zlatavého alu.

Neprve oslovila ukrajinské pivovarníky, aby zjistila, kdo tento styl vůbec vaří a jaké suroviny používá. Od všech, kteří byli ochotni spolupracovat, si vyžádala vzorky.

Napočítala asi čtyři desítky piv, která by se mohla klasifikovat jako ukrajinský golden ale, a dalších devatenáct pivovarů, které jej dříve vyráběly nebo měly v přípravě. Recepty vykazovaly podobnost v základních ingrediencích a obsahu alkoholu. Většina degustovaných vzorků chutnala relativně podobně.

Svitanková zjistila, že v roce 2021, posledním roce před plnou invazí Ruska, vypili Ukrajinci přibližně 1,25 milionu litrů svého národního zlatavého piva. To je asi 12 800 sudů, což odpovídá celému ročnímu výstavu některých menších pivovarů.

Po invazi Svitanková zdvojnásobila své úsilí a spojila se s dalšími americkými a evropskými pivovary, aby se ukrajinské zlatavé pivo dostalo ke spotřebitelům. „Začala jsem s úmyslem dostat svou zemi na pivovarskou mapu. Teď o to stojím ještě víc,“ říká.

Amerika stále váhá
V létě roku 2023 nové ukrajinské pivo Evropské sdružení pivních spotřebitelů (EBCU), které dbá o pivní rozmanitost, konečně zařadilo do seznamu pivních stylů. Loni rovněž po hlasování uživatelů nově přibylo v hodnotíci pivařské aplikaci Untappd. Americké asociace i pořadatelé mezinárodních soutěží se zatím k přijetí nové kategorie zviklat nenechaly.

„My pivní styly nevytváříme, jen reflektujeme to, co je na trhu,“ vysvětluje Chuck Skypeck, zástupce Brewer’s Association a člen výboru, který přezkoumává, vybírá a formalizuje pokyny pro pivní styly.

Svitanková ale zůstává pro svou věc přesvědčená. Na svých cestách stále rozváží plechovky s ukrajinským alem a doufá, že se jí podaří oslovit nové pivovary. Tento měsíc se plánuje zúčastnit výroční konference řemeslných pivovarů v Las Vegas, kde chce znovu oslovit sládky i porotce.

„Tohle je nejlepší i nejhorší doba, kdy to dělat,“ říká. Lidé si podle ní myslí, že jde o politiku, ale tak to není. Mladá odbornice chce, aby lidé uznávali pivní styl kvůli jemu samotnému. „Naše kultura řemeslného piva je mladá. Mít něco vlastního upevňuje naši pozici na světové scéně. Je to malý kousek naší ukrajinské identity,“ uzavírá Svitanková podle Bloombergu.

Kdyby se někdo v hospodách na Šumpersku a Jesenicku zeptal štamgastů, jaké pivo mají nejraději, dost možná by nejčastější odpověď zněla: Šerák. Jedenáctka z hanušovického pivovaru v letošním roce slaví čtyřicet let. Její historii připomíná jedna z nových expozic v pivovarském muzeu v Hanušovicích. Jejich slavnostní otevření spolu s návštěvnickým centrem se uskutečnilo v úterý 9. dubna.

„O Jeseníky roste zájem a o hanušovický pivovar dvojnásob. Dnes si ho projde více než osm tisíc návštěvníků ročně. Zároveň rozjíždíme řadu nových projektů v péči o kvalitu piva. Chceme mít naše zákazníky kde školit, učit je čepovat a pečovat o pivo, vytvářet tak pro ně konkurenční výhodu a zároveň se zasloužit se o renesanci pivní kultury v Česku. Také potřebujeme reprezentativní prostor, kde se budeme moci potkávat se zákazníky a veřejností obecně,“ objasnil marketingový ředitel firmy Pivovary CZ Group Petr Hermély investici za téměř čtyři miliony korun.

Návštěvnickému centru dominuje rozměrný výčepní pult se siluetou Jeseníků. Za ním je na stěně znázorněn varný postup piva. Akustiku zajišťují podhledy z chmelových šišek, které jsou i originální dekorací. Dominantním prvkem v recepci je světelná stěna složená z bezmála pěti set pivních lahví.

Obměnou a modernizací prošlo i přilehlé pivovarské muzeum. „Připravili jsme novou expozici ke sto padesáti letům pivovaru Holba, které v tomto roce slaví. Zároveň máme výročí čtyřiceti let Holby Šerák na trhu. V expozici je představen její vývoj za celou tuto dobu. Další nová expozice popisuje jednu z největších turistických akcí na Moravě, pochod Pivovarská čtvrtka, pořádanou pivovarem Holba. Čtvrtka letos slaví padesát let,“ zmínil Petr Hermély.

Hanušovický pivovar Holba spolu s pivovary Litovel a Zubr spadajícími pod společnost Pivovary CZ Group před nedávnem změnil majitele. Koupila je firma Pivovary Triangl, v níž drží majoritu skupina Kofola.

„Je to jednak byznys, který má blízko tomu, co děláme. Když jste v Česku nápojář, asi není nic lepšího, co byste mohl dělat, než pivo. Zároveň jsme z tohoto regionu, já pocházím z Opavy, v Jeseníkách jsem vyrůstal. Jsou to lokální značky, které mají vysokou kvalitu, nebyly zničeny jako spousta jiných. Jsme profíci v oboru a rozhodli jsme se podržet to, k čemu máme vztah v podstatě od dětství. Pro mě je odměna, když můžu jet do tohoto pivovaru. Je to určitě mnohem krásnější cesta než po D1 do Prahy,“ objasnil generální ředitel skupiny Kofola Jannis Samaras motivaci, která vedla skupinu Kofola ke vstupu do pivovarnického byznysu.

Koupě pivovarů není v regionu jedinou investicí Kofoly. Letos v lednu dokončila koupi Pragerových sadů v Libině, které tak zachránila před vykácením.

„Koupili jsme prvních šedesát hektarů a budeme je dál rozvíjet. Doufáme, že to není konečné číslo,“ poznamenal Jannis Samaras.

Skupina Kofola působí na pěti trzích ve střední Evropě. Ve čtrnácti výrobních závodech zaměstnává 2600 pracovníků. Tržby skupiny by letos měly přesáhnout deset miliard korun.

Češi pivo milují, na svůj ležák jsou hrdí. Ještě aby ne! Uznává ho celý svět. V posledních letech ale část pivařů našla zalíbení v nápojích netradičních, až trochu bizarních. Sotva jsme si zvykli na piva, jako je IPA, ale, stout či lambic, začal se strom pivních stylů ještě víc rozrůstat. Piva leží v barelech od vína, odpočívají v nádobách s malinami nebo kvasí s odrůdou obilí, která už je málem zapomenutá. Kam až sládci mohou v experimentech zajít? A kde cesta končí? Odpovědi nám pomohou hledat malé i velké pivovary. S úctou k tradici začíná naše téma rozhovorem se zastáncem „staré“ pivní školy Milanem Rambouskem.

Evoluce by měla trochu zvolnit
Máte před sebou opravdového znalce. Zkušeného odborníka z praxe. Jako redaktor ho chcete zaujmout už první otázkou. Ta musí být fundovaná a zároveň taková, že člověka hned rozpovídá... Sedím u stolu se sládkem Milanem Rambouskem. Vyučil se v budějovickém Budvaru, roky vařil pivo v Pardubicích. Spoustu let pracoval také v zahraničí. Nakonec před lety rozjel v domovském Hradci Králové minipivovar. Teď dělá hlavně pivní kurzy. Zlatavou dobrotu vám uvaří klidně ve vaší kuchyni.

Zapínám diktafon a předčítám recept, který vznikl díky kooperaci experimentálních pivovarů Barn a Crazy Clown: „Citron z předchozí várky jsme nahradili aromatičtější limetkou, přidali jsme víc ananasu, a hlavně hned dvojitou porci mrkvové šťávy! Vznikl tak chuťově plný, výrazný sour ale, kde opravdu ucítíte každou chuťovou složku... Pane Rambousku, povězte. Je tohle ještě pivo?“ Pivní znalec a velký vypravěč se jen usměje a na stůl začne vykládat listy s poznámkami a obrázkem stromu pivních stylů. „Máte hodinu nebo dvě?“ odpoví otázkou sládek. Když zjistí, že máme jen zhruba půl hodinky, nedá na sobě znát zklamání.

Geniální první otázka ztrácí šmrnc. V poznámkách mám připraveno ještě deset dalších. Během rozhovoru z nich ale nakonec padnou jen tři. Milan Rambousek vzpomíná na roky minulé a vyhlíží i pivní budoucnost. Občas ho přeruším otázkou improvizovanou. Snažím se zjistit, kdy je nápoj stále ještě pivem. Když zpětně poslouchám náš rozhovor v diktafonu, celé mi to dochází. Na moji otázku zkrátka odpověď není. Tedy alespoň nějaká jednoduchá. Ale zpět k úvodu rozhovoru. Za jeho počátek lze paradoxně považovat nikoli dotaz redaktora, ale respondenta. „O čem to moje povídání má být?“ vyzvídá sládek s úsměvem a šustí listy s poznámkami. Pro formu v textové podobě místo otázky tedy vykopávám větou oznamovací.

Na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu přijal papež František při audienci celkem 2024 lahví plzeňského léžáku a k nim speciální dřevěný soudek. Jednalo se o velikonoční dar, který již po třinácté poslal papeži plzeňský pivovar. Plzeňský Prazdroj o tom informoval na sociální síti X.

"Posílání plzeňského ležáku do Vatikánu má svůj původ na přelomu 19. a 20. století, kdy si ho nechal dovážet na doporučení svých lékařů papež Lev XIII. Plzeňský Prazdroj na tuto tradici před lety navázal a letos už potřinácté věnuje papeži u příležitosti Velikonoc část várky plzeňského ležáku," uvedl již dříve mluvčí pivovaru Zdeněk Kovář. V březnu před Velikonoci plzeňský biskup Tomáš Holub požehnal dar Vatikánu, kam ho poté zástupci odeslali. Ve středu jej osobně předali papežovi Františkovi.

Dar obsahoval 2024 lahví plzeňského ležáku, které připomínají aktuální letopočet. Spolu s nimi papež dostal také speciální dřevěný soudek s gravírovaným věnováním, který vyráběli prazdrojští bednáři. "Ti jsou pravděpodobně poslední bednářskou partou pracující přímo v pivovaru na světě," uvedl Kovář.