Novinky a zajímavosti ze světa piva

Od roku 2007 sídlí v bývalé pobočce bratří Böttcherů ve Varnsdorfu na Ústecku pivovar Kocour. Přestože stojí na odlehlém místě, vede k němu železnice, u které si majitel nechal postavit soukromou zastávku. Před dvěma lety se rozhodl rozšířit kapacitu prostoru rekonstrukcí bývalého skladu. Vzniklo v něm sezení, výčep a společenský sál. Mezi stěny z roku 1912 se po pandemii vejde až 250 lidí.

Autorem sálu s výčepem a hospodou je ateliér DomyJinak, který s přestavbou soutěží v šestém ročníku ceny Interiér roku od Institutu bytového designu. Ten každoročně vybírá nejlepší soukromé i veřejné interiéry od českých a slovenských architektů.

S nejzajímavějšími soutěžícími čtenáře i letos seznamujeme na webu Aktuálně.cz, který je hlavním mediálním partnerem ceny. Stavby a interiéry vytvořené v roce 2020 mohou autoři přihlašovat až do konce února.

Práce na pivovaru jdou pomalu. Městu chybí peníze. Zatím nechalo udělat alespoň nejnutnější práce, aby zamezilo devastaci.
Budova někdejšího pivovaru je první, kterou návštěvníci Roudnice vidí po příjezdu do města vlakem. Stojí totiž přímo naproti nádraží. „No jo, je to památka, ale ne moc hezká,“ soudí žena, která na nádraží pracuje jako ostraha a pozoruje mě při fotografování bývalé sladovny pivovaru pod roudnickým zámkem. „Chtělo by to víc opravit, aby to bylo hezčí. Dřív tam hodně chodili bezdomovci, ale teď už tam nemůžou,“ říká mi dál situace znalá sekuriťačka stojící před staniční budovou.

Pivovar postavený ve druhé polovině 17. století město v roce 2012 koupilo v podstatě jako ruinu od majitele žijícího ve Spojených státech, který se o objekt nestaral a nechal ho chátrat. Starosta Roudnice František Padělek uvedl, že město s pivovarem žádné velké plány nemá a jeho obnova probíhá postupně. Na kompletní opravu by totiž podle odhadů bylo potřeba několik stovek milionů korun, což je pro městkou kasu příliš. „Jednali jsme například o tom, že tam vybudujeme byty. Developeři nás od toho však odrazovali, neboť výsledné ceny bytů by byly vyšší než v Praze,“ vysvětluje starosta.

Alespoň střecha
V uplynulých šesti letech tam proto město nechalo udělat alespoň nejnutnější práce. Aby se zamezilo další rychlé devastaci, bylo nutné objekt provizorně zastřešit. Následovalo částečné odvodnění a likvidace suti.

„Udělali jsme nezbytná opatření, aby se dovnitř mohli podívat i návštěvníci. Dříve byl pivovar sídlem bezdomovců a vyklízení nebylo jednoduché. Zajistili jsme také opravu omítek a nové rozvody elektroinstalace,“ popisuje František Padělek. Malé domky, které k pivovaru přiléhají z východní strany, jsou však podle starosty dál nevyužitelné a čeká je demolice.

Město objekt před třemi lety předalo k užívání obecně prospěšné společnosti Říp. Ta má v Roudnici na starosti i provoz kulturního domu a pořádání různých akcí. Kromě toho zajišťuje také propagaci a rozvoj turistického ruchu a chod Informačního a dopravního centra Podřipska. „V prostorách bývalé sladovny nyní společnost postupně buduje muzeum regionu Podřipska, které v expozicích představí tradiční řemesla, průmysl a sport,“ doplňuje starosta.

Zněla tu i Libuše
V době před koronavirovými opatřeními se uvnitř konaly kulturní akce a návštěvníci města tam mohli využít i prohlídkovou trasu. Vystupovala tu mimo jiné i operní pěvkyně Jana Štěrbová, která za doprovodu klavíristky Aleny Kolaříkové divákům představila operu Libuše od Bedřicha Smetany.

Velký vrchnostenský pivovar nechali ke konci 17. století postavit majitelé nedalekého zámku Lobkovicové. Výroba piva tu byla zahájena v roce 1676. V první polovině 50. let 19. století do podoby areálu zasáhla stavba železnice.

Ničivé povodně
Ve druhé polovině 19. století byl pivovar přestaven na strojní. Do roku 1948 patřil rodině Lobkoviců. Po znárodnění začal objekt rychle chátrat a v roce 1975 tu skončila i výroba piva. Po Sametové revoluci ho Lobkovicové dostali zpět, ale neměli pro něj využití a prodali ho.   Nový americký majitel se o pivovar ale nestaral. Citelnou ránu mu navíc zasadily povodně v roce 2002. V budově se dochovaly původní historické klenby. Pivovar je chráněn jako kulturní památka.

Národní pivovar Budějovický Budvar může i přes koronavirovou krizi mluvit o roku 2020 jako o úspěšném. Výstav piva se loni meziročně zvýšil a dosáhl celkového objemu 1,730 milionu hektolitrů. To je nejvyšší výstav v historii pivovaru.

„Tradičně naše prodeje táhl nárůst našeho exportu na klíčových trzích, zejména pak v Německu, nicméně dobrou zprávou je také více než dvouprocentní nárůst objemu našeho prodaného piva na domácím trhu,“ komentuje výsledky ředitel Budějovického Budvaru Petr Dvořák a dodává: „Na exportních trzích jsme prodali o téměř 3,5 procenta více celkového objemu piva, než v roce 2019. Jsem rád, že se nám daří naplňovat misi národního pivovaru a i nadále rozvíjet dobré jméno českého piva doma i v zahraničí,“ dodává Petr Dvořák.

Obchodní výsledky pivovaru v loňském roce výrazně ovlivnila koronavirová krize, když Budějovický Budvar přišel vlivem opatření o desítky milionů korun, zejména kvůli zavřeným hospodám a restauracím.

Kvůli koronaviru musel loni Budvar zlikvidovat několik stovek hektolitrů. V českém maloobchodním prodeji mu pomohl s maržemi novinka Budvar 33. „Také díky uvedení nové lahvové stáčecí linky do provozu na konci roku 2019 jsme byli schopni pružně zareagovat na masivní přesun objemu piva ze sudů do lahví,“ uzavírá Dvořák.

Letos investuje Budvar zhruba 500 milionů korun, podobně jako loni. Plánuje novou linku na stáčení pletošního roku zřejmě začne stavět novou varnu, dokončí také kapacity hlavního kvašení.

Loňské propady produkce Pardubického pivovaru kvůli zavřeným restauracím nenahradilo ani nad očekávání dobré léto, kdy byly podniky bez omezení otevřené. Pivovar ale posílil prodeje do obchodních řetězců, zavedl i například novinku dovážky piva domů. Uvedla to ředitelka pivovaru Petra Chovancová. Pivovar si teď připomíná 150 let od založení společnosti.

Pro pivovarnictví obecně je koronavirová pandemie devastující. Obzvlášť pro regionální pivovary, které jsou závislé na prodejích do pohostinství, řekla ředitelka. „I když jsme v loňském roce zaznamenali velké úspěchy na poli celonárodní distribuce v řetězcích, bohužel to nepokrývá ztrátu z prodeje čepovaného piva. A zahájení velmi operativního rozvozu piva až domů, které si spotřebitelé docela oblíbili, nám bylo jen malou náplastí,“ řekla Chovancová.
Podrobné výsledky pivovar zatím nezveřejnil. Největší meziroční ztráty ale vykáže v sudovém pivu, protože restaurace jsou jeho stěžejní zákazníci. Novinky částečně pomohly reagovat na vládní opatření. „Bohužel ještě nejsme v situaci, kdy by se dalo finálně bilancovat. Zatím jsem ráda, že se společně s provozovateli hospod a restaurací snažíme všemi silami podporovat prodeje z okének, například distribucí PET lahví zdarma na čepované pivo,“ řekla Chovancová.

Před 150 lety, v roce 1871, byl založen pivovar v Pardubicích, první pivo se zde začalo vařit 8. dubna 1872. Majoritním akcionářem Pardubického pivovaru, který vyrábí řadu značky Pernštejn, čtrnáctistupňový Taxis nebo Porter, tmavé devatenáctistupňové pivo, se v roce 2019 staly Pivovary Staropramen.

Vaření piva má v Pardubicích sahá až do počátku 14. století, dlouhá desetiletí ve městě existoval Zámecký pivovar. Ten byl založen před rokem 1749 s produkcí až 12 300 hektolitrů ročně, v roce 1900 ale vyhořel a v roce 1909 v něm byla výroba piva zastavena.

V druhé polovině 19. století se pardubičtí podnikatelé v oboru pivovarnictví rozhodli založit novou společnost - Akciový pivovar Pardubice. Komité společnosti se sešlo 29. ledna 1871 a rozhodlo, že bude postaven nový, parostrojní pivovar. Prvním sládkem byl vybrán František Chodounský z Protivína, stavitelem pivovaru byl pan Štěpánek z Mladé Boleslavi. Výstavba byla dokončena 1. dubna 1872, 8. dubna 1872 se začalo vařit pivo.
Prvních 100 000 hektolitrů

Roční produkce byla zprvu 15 000 hektolitrů, v roce 1928 vyprodukoval pivovar poprvé více než 100 000 hektolitrů piva. Od roku 1890 se zde vaří vlastní 19° pivo Porter dle vlastní receptury. V roce 1945 byl pivovar převeden do národní správy a roku 1949 znárodněn do firmy: Východočeské pivovary, národní podnik v Pardubicích. Výroba piva v Pardubickém pivovaru se neustále rozšiřovala, v roce 1900 byl výstav 49.219 hektolitrů. Pivovar se osamostatnil 1. ledna 1993, kdy se stal znovu akciovou společností, v červnu 2006 se přejmenoval na Pivovar Pernštejn a.s. a posléze v červenci 2010 na Pardubický pivovar a.s.

Pivo i domů
Loňské propady produkce Pardubického pivovaru kvůli zavřeným restauracím nenahradilo ani nad očekávání dobré léto, kdy byly podniky bez omezení otevřené. Pivovar ale posílil prodeje do obchodních řetězců, zavedl i například novinku dovážky piva domů. ČTK to řekla ředitelka pivovaru Petra Chovancová.

Pro pivovarnictví obecně je koronavirová pandemie devastující. Obzvlášť pro regionální pivovary, které jsou závislé na prodejích do pohostinství, řekla ředitelka. "I když jsme v loňském roce zaznamenali velké úspěchy na poli celonárodní distribuce v řetězcích, bohužel to nepokrývá ztrátu z prodeje čepovaného piva. A zahájení velmi operativního rozvozu piva až domů, které si spotřebitelé docela oblíbili, nám bylo jen malou náplastí," řekla Chovancová.

Podrobné výsledky pivovar zatím nezveřejnil. Největší meziroční ztráty ale vykáže v sudovém pivu, protože restaurace jsou jeho stěžejní zákazníci. Novinky částečně pomohly reagovat na vládní opatření. "Bohužel ještě nejsme v situaci, kdy by se dalo finálně bilancovat. Zatím jsem ráda, že se společně s provozovateli hospod a restaurací snažíme všemi silami podporovat prodeje z okének, například distribucí PET lahví zdarma na čepované pivo," řekla Chovancová.

Od poloviny předloňského roku jsou majoritním vlastníkem Pivovary Staropramen. Předtím pivovar vyráběl kolem 80 000 hektolitrů piva ročně, plány majitele byly do deseti let produkci zdvojnásobit. Ambice podle Chovancové zůstává stále stejná, jen se trochu zkrátil čas na její splnění. "Plán růstu pivovaru se musel upravit, především trajektorii náběhu těchto hektolitrů," řekla Chovancová.

Díky změně vlastníka pivovar loni také začal stáčet nově pivo Vilém do plechovek. Lahvovou novinkou pak byla Hořká dvanáctka. Pivovar měl před akvizicí dobrou pozici v Rusku, na Ukrajině a v Polsku. Teď už využívá i další obchodní síť Staropramenu. Letos se pivovar ještě víc zaměří na propagaci, uvedla Chovancová.

"Pořád máme v regionu nízkou znalost našich speciálů, jako je Taxis nebo Kvasňák či Čerstvá desítka ze sklepa. Jedná se o piva nefiltrovaná a nepasterovaná, která mají krátkou trvanlivost," řekla Chovancová.

V pivovaru pracuje 70 lidí. Pandemie jim zpřísnila hygienická opatření na pracovištích. "Rozdávali jsme ve dvou vlnách látkové roušky se speciálními nanofiltry, samozřejmě při vstupu do pivovaru měříme tělesnou teplotu, na samotném pracovišti věnujeme pozornost pravidelné dezinfekci a úklidu a osobní setkání se snažíme eliminovat na nezbytné minimum," řekla Chovancová.

Rodinný pivovar Bernard loni vystavil 345 000 hektolitrů piva. V meziročním porovnání se jeho produkce snížila o 56 000 hektolitrů, tedy skoro o 14 procent. Jde o důsledek omezování provozu hospod a restaurací jako opatření proti šíření koronaviru, sdělil mluvčí pivovaru Radek Tulis. Do loňska se výroba humpoleckého pivovaru řadu let pravidelně zvyšovala.

„Rodinný pivovar Bernard většinu produkce prodává v sudech, proto na firmu opatření dopadlo citelněji, než na výrobce, kteří většinu piva prodávají v láhvích,“ uvedl mluvčí. Obrat pivovaru za rok 2020 je před auditem 762 milionů korun, ve srovnání s předešlým rokem je nižší o 12 procent.
Kvůli nouzovému stavu humpolecký pivovar přesto nepropouštěl, aktuálně zaměstnává 211 lidí. Provozuje také sladovnu v Rajhradě u Brna, kde je 27 pracovníků. Firma podle mluvčího vstoupila do období poznamenaného epidemií v dobré ekonomické kondici, v reakci na propad prodejů ale zastavila některé nákupy a zpomalila investice.
Restaurace a hospody byly nařízením vlády minulý rok uzavřené zjara a znovu ve druhé podzimní vlně epidemie od 14. října do 2. prosince. Povolený měly jen prodej přes výdejní okénka nebo rozvozy. Veřejnost do nich nemá znovu přístup od 18. prosince.
Pivovaru Bernard vloni nejvíc klesl odbyt v dubnu, meziročně to bylo o 40 procent, a v říjnu, kdy zaznamenal propad o 45 procent. Naopak během července se podle mluvčího prodalo rekordních 49.688 hektolitrů piva Bernard, o 13 procent víc za červenec 2019. „Důvodem byla uvolněná omezení a skutečnost, že velké množství obyvatel nevycestovalo na dovolené do zahraničí, což se projevilo na vyšší poptávce po nápojích,“ uvedl Tulis.

Vidrování, třepačka, humno, zákvasné vajíčko, žentour, kantýře, oktagonální mlat… Tahle podivná slova padají z úst Milana Starce, jednoho ze spolumajitelů pivovaru v Kostelci nad Černými lesy, skoro pořád.

Procházíme spolu zdánlivě nekonečnými prostory pivovaru a dnes především pivovarského muzea, a když se odvážím zeptat, na co ty věci kolem nás jsou, se zápalem malého kluka je detailně popíše – přičemž monolog skoro pokaždé ukončí větou, že takových zajímavostí tu mají ještě spoustu.

A nelže. Člověk celou dobu vlastně neví, jestli víc pozornosti věnovat historickým strojům a vybavení, nebo neuvěřitelné pivovarské architektuře, kterou v mnoha ohledech už dnes nikde jinde neuvidíte.

Tohle je příběh o nadšení, které vrátilo život místu mířícímu k zániku. A taky příběh o práci a byznysu dvou kamarádů sdílejících sen o vlastním pivovaru.

I když se na začátku zdál přinejmenším jako finanční sebevražda, po 20 letech se ukazuje, že jít si tvrdě za svým mělo cenu. Dvěma spolumajitelům kosteleckého pivovaru ale ještě chybí udělat jeden zásadní krok.

Že tohle místo vůbec funguje, že do něj ročně přijde přes pět tisíc lidí, že dává naprosto dokonalou představu, jak se vařilo pivo před 100 lety, že si v místní hospodě můžete dát skvělé pivo?

Všechno výše uvedené je možné právě díky Milanu Starcovi a Tomáši Vodochodskému, kamarádům a obchodním partnerům, kteří si v roce 2001 půjčili několik milionů a pivovar se rozhodli koupit. Místní noviny o nich tehdy psaly jako o partě podivných nadšenců.

„Dozvěděl jsem se od známého, že je pivovar v Kostelci na prodej. Když jsem jel na prohlídku a chtěl vypadat důvěryhodně, půjčil jsem si od kamaráda Mazdu 323, protože sám jsem tehdy jezdil wartburgem,“ vzpomíná Tomáš Vodochodský.

Pohled na podobu pivovarského areálu byl skličující. Pivovar totiž pomalu umíral od 70. let minulého století. Nejdřív přestala fungovat stáčírna a uvařené pivo se převáželo do Velkých Popovic, v roce 1987 takzvaně vychladla varna a přestalo se vařit pivo. Definitivní konec přišel v roce 1993, od té doby pivovar chátral.

„Když jsme dostali svazek klíčů, otevřeli jsme bránu a oběma se nám v hlavách honilo, co s tím vlastně budeme dělat. Nejdřív jsme si ale půjčili motorovou pilu a ve dvoře, kterým jsme se museli doslova prodírat, jsme tři měsíce vyřezávali stromy, kterými to tady zarůstalo pětatřicet let,“ vzpomíná Milan Starec.

A přidává další číslo vykreslující tehdejší stav areálu: 900 nákladních aut. Tolik jich během let z pivovaru odjelo s kontejnerem naplněným sutí. Směrem dovnitř naopak mířily hlavně různé technické exponáty, které čekala rekonstrukce a ve velké části případů i zprovoznění.

Dvojice kamarádů vzděláním i životem propojená s pivem paradoxně pivo zpočátku vařit neplánovala. Hlavní motivací byla obnova pivovaru jako historické stavby a jeho přeměna na muzejní areál, kde mělo skončit vše, co Vodochodský se Starcem posbírali v pivovarech v Česku, na Slovensku, ale i v Německu nebo Belgii.

„Byl to rok 2001 a v tu dobu nebyly dnes běžné minipivovary vůbec na pořadu dne,“ vysvětluje tehdejší uvažování Vodochodský. Bylo ale jasné, že obnovu pivovaru je potřeba z něčeho financovat.

Hlavním zdrojem peněz se staly vlastní pražské hospody a pivní bar, které zároveň začaly odebírat pivo z Kostelce. V roce 2009 se pak podařilo otevřít hospodu i přímo v pivovaru. Tento zdroj peněz však loni kvůli pandemii téměř vyschl – stejně jako prostředky z pořádání svateb, konferencí nebo větších soukromých oslav.

Momentálně zůstávají jen dotační tituly na obnovu památek a příjem z navařeného piva, které se prodá v lahvích. Kolik dvojice majitelů do pivovaru už investovala, říct nedokáže, a i když taková odpověď z úst podnikatelů obvykle nezní dvakrát věrohodně, zápal obou mužů ji činí snadno uvěřitelnou.

„Pořád jenom vydáváme a pravidelně si říkáme, že bychom to taky měli začít počítat. Zatím to ale nijak neřešíme. Určitě to jsou desítky milionů,“ říká Tomáš Vodochodský.

Duo majitelů, se kterými spolupracuje i Národní památkový ústav a archeologové si je zvou na pomoc při bádání ve starých pivovarech, se kromě oprav budov a vylepšování muzejní expozice snaží, aby pivovar ožíval lidmi.

Před osmnácti lety uspořádali od té doby pravidelnou podzimní akci Vykulení, během níž se z hlubokých sklepních síní vyndavají ležácké sudy, které se při té příležitosti renovují. Kromě toho ještě přidali jarní Vysmolení, kdy se sudy smolí a prostor dostává i některé z typicky pivovarských řemesel.

Na tyto akce do pivovaru pravidelně přichází přes tisícovku lidí. Dalších víc než pět tisíc lidí ročně pak přijde na prohlídku muzejního okruhu.

„Po prvním Vykulení nám došlo, že historie může být spojená i s komerčním světem. Něco zachránit a schovat to na půdu je sice jedna věc, ale abychom to mohli udržovat a rozšiřovat, musíme to také ukazovat lidem,“ uvažuje Milan Starec.

Právě fungování muzea a pořádání různých akcí pro veřejnost by podle něj měly být do budoucna jedněmi z hlavních příjmů pivovaru. Základem ale zůstává pivo. Ačkoliv to Starec s Vodochodským zprvu tak jednoznačně dané neměli, situace se postupně začala obracet.

Jako nadšenci do historického vaření uvařili první stopadesátilitrovou várku v roce 2003. Míchalo se vařečkami, přelévalo se kýbly a při prvních várkách se údajně vypilo víc kořalky, než kolik se uvařilo piva.

Dnes je kapacita minipivovaru 12 hektolitrů a roční výstav se tak může blížit 500 hektolitrům světlé jedenáctky a tmavé třináctky. Pro lepší představu: jedná se až o 100 tisíc půllitrů piva.

Množství uvařeného moku ale může ještě zásadním způsobem narůst – a to díky původní historické měděné varně, která pojme 160 hektolitrů a topí se pod ní dřevem. Ta na svoji velkou chvíli zatím stále čeká.

„Neříkáme přesně, kdy to bude, ale ten čas se blíží. Jsme ve stavu, kdy to technicky zvládneme, jenže vzhledem k aktuální situaci bychom měli problém pivo prodat,“ vysvětluje Vodochodský a dodává, že takové vaření bude pro všechny velký zážitek.

„Dnes už v Česku nikde nemáte šanci vidět, jak se dřív pivo vařilo na ohni, chladilo na štokách a kvasilo na otevřených kádích. V tom budeme jedineční,“ připomíná další důvod, proč si Kostelec nad Černými lesy držet v tipech na výlety.

Poprvé od roku 1958 spadla spotřeba piva v Německu pod devadesát litrů na hlavu. Němečtí pivovarníci to přičítají pandemii koronaviru a protiepidemickým opatřením. Podobný pokles spotřeby (v litrech) předpokládá za loňský rok i Český svaz pivovarů a sladoven.

Každý Němec vypil loni v průměru 88 litrů piva, což je stále jedno z nejvyšších čísel na světě, ovšem na německé poměry se jedná o historický propad. Od roku 1958 totiž Němci pokaždé překonali devadesátilitrovou hranici. Až současná koronavirová pandemie vrátila spotřebu do poválečných let.

„Situace v německém pivovarnickém průmyslu je dramatická a nemá od konce války obdoby,“ řekl listu Frankfurter Allgemeine Zeitung výkonný ředitel německého Pivovarnického svazu (BB) Holger Eichele. Hlavním důvodem propadu spotřeby piva je podle něj jednoznačně uzavření hospod a restaurací kvůli pandemii covid-19. Obchod s čepovaným pivem se v Německu v jednom období roku prakticky zastavil. Pivovary sice začaly prodávat více lahvového piva do supermarketů, této změně se ale dokázala z logistických a finančních důvodů přizpůsobit jen část z nich. Zbytek pivovarů hlásí velké ztráty. Jejich výše je přitom přímo úměrná tomu, jak moc se pivovar specializoval na gastronomii a tedy na čepované pivo.

Podle Eicheleho koronavirus poškodil zejména německé pivovary Warsteiner, König Pilsener a Bitburger, naopak značky jako Veltins a Beck's utrpěly méně. V Česku zatím přesná čísla o spotřebě piva na hlavu za loňský rok nejsou k dispozici. Výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová ale předpokládá, že propad spotřeby bude podobný jako v Německu. „Může to být na základě předběžných odhadů skutečně tak o čtyři až pět litrů na hlavu. Celkový výstav se pravděpodobně meziročně snížil o 5 až 10 %,“ řekla INFO.CZ Ferencová.

I když se takový propad spotřeby v tradičních pivních zemích, jakými jsou Česko a Německo, nemusí zdát až tak dramatický, podle Ferencové nejde jen snížení množství vypitého piva. Ztráty pivovarům způsobilo a i nadále způsobuje především omezení gastronomického provozu a s ním spojená nucená změna orientace z čepovaného na lahvové pivo. „Nové stáčecí linky představují velmi nákladnou investici, kterou si ne všechny pivovary mohou dovolit, nebo k tomu nemají potřebné technické zázemí. A na lahvovém pivu mají menší marži než na čepovaném,“ uvedla Ferencová. Celkově tak podle ní může výše ztráty českých pivovarů za loňský rok dosáhnout částky až 4 miliard korun. „S každým týdnem, kdy jsou zavřené restaurace, se pak tato ztráta prohlubuje o dalších 340 milionů,“ uvedla Ferencová.

Česko je ve spotřebě piva na hlavu s přehledem světovou jedničkou, v roce 2018 vypil každý Čech v průměru 146 litrů pěnivého moku. Od roku 2012 se spotřeba drží s malými výkyvy na zhruba stejné úrovni. Vůbec nejvíce piva na hlavu vypili Češi podle Českého statistického úřadu v roce 1992, kdy na každého připadalo 163,3 litru. Naopak nejmenší spotřebu zaznamenali statistici před devíti lety. V roce 2011 v Česku připadalo na hlavu „jen“ 142,5 litru vypitého piva.

Budějovický Budvar uvařil loni 1,73 milionu hektolitrů piva, nejvíc za 125 let existence pivovaru. Budvar hlásí také historicky nejvyšší tržby za pivo, když předloňských víc než 2,8 miliardy korun překonal asi o 25 milionů Kč. Informace dnes zveřejnil server Seznam Zprávy. Předloni uvařil pivovar 1,67 milionu hektolitrů, na letošek plánuje růst výstavu o čtyři procenta. ČTK to lon v prosinci řekl ředitel Budvaru Petr Dvořák.

Budvar měl loni historicky nejvyšší tržby za pivo. "Předloňský rekord jsme překročili asi o 25 milionů korun, tedy o jedno procento. Celkové tržby budou zhruba na úrovni roku 2019," uvedl pro Seznam Zprávy Dvořák.

Loni na jaře přišel Budvar kvůli zavřeným restauracím asi o 35 milionů Kč, na podzim každý týden až o deset milionů tržeb. V létě měl ale rekordní prodeje. "Ztráty jsou vůči tomu, kde jsme mohli být. Největší zásek nám v zisku udělají gastro provozy a návštěvnické centrum: tam je ročně 60.000 lidí, v polovině března jsme ho zavřeli a od té doby neotevřeli," řekl ČTK ředitel.

Kvůli koronaviru musel loni Budvar zlikvidovat několik stovek hektolitrů. V českém maloobchodním prodeji mu pomohl s maržemi novinka Budvar 33. Loni propustil pivovar dvě procenta z 670 zaměstnanců, z obchodních a logistických pozic.

Státní podnik loni prodal víc baleného piva a méně sudového. Točené má podle ředitele lepší tržby na hektolitr, ale také vyšší náklady. "Tržebně ho balené nenahradí," řekl ČTK ředitel. Budvar má tři linky na stáčení do lahví, také sklad na 19.000 palet. Může tak lépe reagovat na výkyvy trhu.

Export loni stoupl národnímu pivovaru meziročně o několik procent. Klesl odbyt sudového piva, víc se prodávalo balené v lahvích a plechovkách. Rostly prodeje v Německu, Británii, snížily se v Rakousku či v Asii. Na exportu českého piva se Budvar podílí necelou čtvrtinou. V roce 2019 vyvezl téměř do 80 zemí rekordních 1,15 milionu hektolitrů, pod značkami Budweiser Budvar a Czechvar. Na export šlo téměř 69 procent piva. Mezi pět největších odbytišť patřily Německo, Polsko, Slovensko, Rusko a Británie.

Letos investuje Budvar zhruba 500 milionů korun, podobně jako loni. Plánuje novou linku na stáčení pletošního roku zřejmě začne stavět novou varnu, dokončí také kapacity hlavního kvašení, řekl ČTK Dvořák.

V roce 2019 měl Budvar rekordní čistý obrat tři miliardy Kč, zisk po zdanění činil 278 milionů.

Před časem proběhla soutěž na grafické pojetí etikety a vizuální prvky nového univerzitního piva, které dostalo jméno Pěkný číslo. Do soutěže dorazilo celkem 115 návrhů. Autorem vítězného návrhu je studio Autority, které do soutěže přihlásilo tři návrhy. V článku si je představíme.

Unikátní český ležák inspirovaný číslem π (~ 3,14) ideově vznikl na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy s recepturou od Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze. Obsahuje 6,28 % alkoholu (~ 2π) a výrobu zajišťuje Pivovar Ferdinand.

Studio Autority pracuje na finalizaci etikety za účasti Matfyzu a pivovaru Ferdinand a zároveň se připravují propagační předměty. Slavnostní představení plánují zúčastnění na březen letošního roku.

Explikace
„Symbol “Pí” má svůj plný kruh. Stává se tak ještě více zjednodušenou variantou. Plný kruh velmi dobře funguje i v inverzní verzi a hlavně drží jakou si přirozenou ochrannou zónu. Kruh jako takový se pak velmi dobře aplikuje dle potřeb značky.

Tento návrh byl připraven i v inverzní variantě, právě pro případ nové receptury a snadné změny etikety. Sazba složení je zvolena klasickou formou, bezpatkového písma, tak aby co nejvíce ladila k typografické části loga. Pivovar Ferdinand měl v této části etikety žluto-černé šrafování a nebylo úplně jasné co vše mohlo být změněno. Tuto část jsme nechali s bílým pozadím, tak aby vše ladilo s logem a stejně jsme postupovali pro zadní etiketu, kde bílý pruh je využit pro EAN. Má stejnou výšku a opticky drží opět linii s čelní etiketou.“