Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Co takhle ležák z českého chmele a libanonského koření?

Publikováno:před rokemZdroj:Rozhlas.czAutor:Štěpán Macháček

Blízký východ zažívá boom nových pivovarů, a to nejen v Izraeli, ale i v arabských zemích. Možná se vám tahle zpráva zdá jako pořádná novinářská kachna, náš zpravodaj Štěpán Macháček vás ale přesvědčí o opaku. A i když je výraz boom možná trochu nadnesený, v posledních letech vznikly nové pivovary v Palestině, Jordánsku, Izraeli i Libanonu. A jejich piva mají často pravou českou příchuť.

Sládek Emilio Hilál mi říká, že před deseti minutami zastavili plnící linku. Představa, že mi v reportáži bude chybět zvonění pivních lahví, zřejmě způsobila na mém obličeji velmi smutný výraz a provoz pivovaru 961 v kopcích nad Bejrútem se znovu na chvíli rozjíždí.

„Chmel bereme z České republiky, ze Spojených států, a z Německa. Záleží na odrůdě. Ale většina ho je z Česka,“ Zasvěcuje mě sládek Emilio nadšeně do své práce, ještě než mu říkám, odkud jsem.

„Zkoušeli jsme pěstovat chmel tady v Libanonu. Bylo to v údolí Biká. Chmel vyrostl dobře, ale nedosáhli jsme potřebného obsahu hořkosti. Teploty jsou tu prostě moc vysoké,“ vysvětluje.

Vymýšlí speciály k libanonské kuchyni
Dovážet se musí i slad a voda je z obecního vodovodu. Pivovar totiž vaří v pronajaté budově v průmyslové zóně a vlastní pramen nemá. Emilio mi teď hrdě ukazuje várny a spilky, které sám dával dohromady a říká mi, že musím ochutnat přímo z tanku.

„Tohle jsme nazvali LPA, světlé pivo libanonského typu. Je tam šest bylinek ze středomoří: divoký tymián, sumák, šalvěj, anýz, máta, a heřmánek. Nejlepší je při teplotě osmi až devíti stupňů,“ říká.

Jako sládkovi se mu prý podařilo skloubit západní pivovarskou tradici s chutí blízkovýchodních tržišť, a přestože osobně moc ochucená piva nemusím, tak tohle je opravdu zajímavé. Emilio Hilál je tu nenahraditelný. Dva roky dělal sládka ve známém belgickém pivovaru Chimay. A teď tu vymýšlí speciály, které jdou skvělé k libanonské kuchyni.

Vydávám se ještě nahoru za vedením pivovaru. „70 % Libanonců pije alkohol. Včetně muslimů, i když ti někdy nechtějí pít před jinými muslimy, takže pijí doma,“ říká asistentka ředitele Nady Tirádové, podle které je Libanon otevřená země, některá omezení ale existují. 200 metrů od mešity se například alkohol nesmí prodávat, ani podávat.

„Vyvážíme do světa i do sousedních zemí. Do Izraele to není možné, i když bychom rádi, ale exportujeme do Sýrie, a to dokonce i za současné situace,“ upozorňuje.

30 tisíc hektolitrů piva ročně
A ředitel Kamál Fajjád bere vaření piva jako koníček: „Já jsem žil v Londýně, pak v Dubaji. Pracoval jsem jako bankéř pro Deutsche Bank. Ale z těch obchodů na burze už jsem zešedivěl. Mám kamarády, kteří si na důchod zřídili vinařství, a já strávím důchod výrobou piva.“

Pivovar 961 roste, ročně teď vaří 30 tisíc hektolitrů. Už mu ale konkuruje několik dalších. A proč se vlastně jmenuje 961? To je telefonická předvolba Libanonu. Každý z miliónů Libanonců v diaspoře po celém světě tohle číslo dobře zná. A právě mezi nimi je odbyt největší.

Kolik vody a energie stojí jedno pivo?

Publikováno:před rokemZdroj:Reflex.czAutor:ČTK, The Guardian

Přemýšleli jste někdy o tom, jakou zátěž pro životní prostředí představuje obyčejné pivo? Zřejmě ne, pokud ho tedy sami nezkoušíte vařit. Pak si uvědomíte neradostnou skutečnost: že přeměna ječmene na fermentované pivo za sebou zanechává ekologickou stopu epických rozměrů.

Pro představu: Na každou lahev piva se odhaduje průměrná spotřeba energie asi 0,2 kilowatthodiny, což je dost na zhruba tři a půl hodiny provozu metrové televize.

Pokud jde o vodu, je poněkud složitější stanovit, kolik je jí potřeba na výrobu piva - od pěstování chmele a ječmene až po vymytí veškerého pivovarnického zařízení. Nedávné studie naznačují, že může být potřeba až 300 litrů vody na vznik jediného litru piva. A co hůř, většina ingrediencí používaných k výrobě piva se ve skutečnosti nekonzumuje, takže zbytky chmele a sladu je třeba někam vyhodit či zlikvidovat.

Milovníci řemeslných druhů piva, kteří se snaží myslet na životní prostředí, tohle asi neradi uslyší, ale vysokoalkoholická chmelová piva spojovaná s touto čím dál tím oblíbenější pivní scénou, mohou být pro životní prostředí ještě o něco horší.

Proč? Protože silnější aroma obvykle vyžaduje proces známý jako suché chmelení, což znamená, že se chmel přidává po vaření. V komerčním měřítku to obvykle vyžaduje energeticky náročný proces opakované cirkulace, plus pohyb piva mezi nádržemi, což znamená spotřebu většího množství energie na čerpání a více vody na čištění.

A co víc, chmelová, vysokostupňová piva obecně vyžadují více ingrediencí. U některých řemeslných sládků není výjimkou, že používají až dvakrát tolik sladu než při průmyslové výrobě piva, a o 25 procent víc chmele. Jen ve Skotsku se například odhaduje celkový každoroční objem odpadu v podobě vedlejších produktů z vaření piva na 53.682 tun, podotýká server listu The Guardian.

Dobrou zprávou je, že díky své podstatně menší velikosti takzvaní řemeslní sládci pravděpodobně zanechají menší ekologickou stopu než jejich mega-pivovarničtí kolegové. To všechno by se ale mohlo změnit s tím, jak velké pivovary ve snaze zvýšit odbyt začínají napodobovat řemeslné druhy piva i s jejich náročností na ingredience.

Najdou se ovšem i tací, kdo se vydávají opačným směrem. Například v Leedsu sídlící pivovar Northern Monk Brew právě uvedl na trh možná první pivo na světě nezanechávající žádné odpady - a chutná neuvěřitelně. Pivo, nazvané Wasted, je zlatavý světlý ležák s obsahem alkoholu 6,7 procenta a vzniklo ve spolupráci s charitativní skupinou Real Junk Food Project. Ta mimo jiné provozuje sérii podniků pod heslem "zaplať, kolik můžeš", kde servíruje pokrmy připravené z vyhozeného jídla ze supermarketů, jídelen, restaurací nebo třeba od fotografů jídla.

Pivo Wasted vzniklo s pomocí 120 kilogramů vyhozených hrušek, croissantů a briošek. A nejen že tvůrci piva zužitkovali vyhozené jídlo, ale ještě pivo naplnili do lahví ze stoprocentně recyklovatelného skla a všechny zbytky z chmelu a sladu darovali místnímu farmáři, aby je použil jako krmení a hnojivo.

Pivu zaslíbený Salcburk

Publikováno:před rokemZdroj:ZENAutor:Pavla Apostolaki

S úctou vařeno, s láskou servírováno, s nadšením popíjeno. Takovou filozofii vyznávají v Salcburku již šest set let. Tekutou pohodu si v sídle na řece Salzach lze vychutnat na zahrádkách, ve sklepeních, v hostincích i v samotných jedenácti pivovarech. Návštěvníci města tak mají šanci poznat rozmanité druhy hořkého moku včetně prvního bio piva na světě „Die Bio Weisse“.

Pivní kultura teče ve čtvrtém největším městě Rakouska již od čtrnáctého století, kdy právo pivovárečné udělili perle pod Alpami salcburští arcibiskupové.

Během jejich dlouhé vlády panovala pro vaření i pro stanovení ceny piva velmi přísná pravidla. Daň z alkoholu totiž tvořila slušný finanční příjem církevních hodnostářů. V přibližně stopadesátitisícové metropoli si hýčkají kvalitu piva i v současnosti.

Kvalita pod kontrolou
Zpravidla každý rok probíhá dvakrát anonymní testování v gastronomických zařízeních auditory. Ti prověřují nejen chuť zlatého nápoje, nýbrž i jeho čepování, výdej, čistotu sklenic, úroveň prostředí, obsluhy a sestavení pivního menu. Hospody a restaurace, které obstojí, pak odmění certifikátem „salcburské pivní kultury“.

Letos se titulem chlubí osmnáct z nich a vynikající doušky v půllitrech ocení i ti nejnáročnější milovníci piva. Ti mohou ostatně také zavítat na tematické prohlídky s diplomovanými znalci piva do pivovarů, na semináře, degustace nebo na výpravy do historie pivní kultury v Salcburku.

Nejdřív na pivo, pak do Ameriky
Jedním z výrobců, kteří salcburské hospody zásobují po několik staletí, je místní Stiegl. Největší soukromý pivovar v Rakousku se pyšní opravdu dlouhou historií – byl založen v roce 1492, tedy v době, kdy Kolumbus objevil Ameriku. Ovšem jak s nadsázkou říkají jeho majitelé Heinrich Dieter a Alessandra Kienerovi, nejdřív vznikl pivovar a teprve poté došlo k objevení nového kontinentu.

Aby pivo mělo ten správný „šmak“, čerpá Stiegl pramenitou vodu z podzemí hory Untersberg. Vlakem pak dováží chmel z Horních Rakous, slad z Vídně. A to až přímo do areálu, kde jsou pro tyto účely nataženy koleje. Za den vyrobí pivovar šest a půl tisíc hektolitrů piva, které uskladňuje v osmnáctimetrových tancích. Z nich pak tekutina plná vitaminů skupiny B míří do plnicí linky. Když se rozjede v plném provozu, každou hodinu „políbí“ až devadesát tisíc lahví. Za odběrateli pak mimo jiné pivo putuje i koňským povozem, který pravidelně rozváží sudy do třiceti salcburských hospod a restaurací.

Roční speciál
Jednou za rok popustí sládci ve Stieglu uzdu své fantazie a vytvoří takzvané roční pivo zrající v sudech dvanáct měsíců. Pro loňského „Slunečního krále“ s koriandrem, mučenkou a s pomerančovou kůrou dokonce koupili tequilové bečky v Mexiku, aby nasál aroma drinku španělských kolonizátorů. Ale i během Velikonoc a Vánoc se mohou „příznivci krále Gambrina“ těšit na originální díla.

Skoro jako Češi
Země našich jižních sousedů je poseta dvěma sty deseti pivovary. A Rakušané jsou opravdu zdatnými konzumenty nápoje, který se vařil již v Mezopotámii pět tisíc let před Kristem.

V celosvětovém žebříčku drží se spotřebou sto čtyř litrů na osobu za rok bronzovou příčku za druhými Němci a prvními Čechy. Náš národ vypije o čtyřicet litrů více.

Únětické pivo dobylo Prahu, pivovarská restaurace jej míchá snad úplně do všeho

Publikováno:před rokemZdroj:ekonom.czAutor:Libor BudinskýÚnětice

● V Úněticích nabízejí beerburger, pivovarský guláš či sladový chléb.
● V pivovarské restauraci se všechno točí kolem piva, pivo se míchá i do masa, ze kterého se připravuje domácí beerburger.
● Podívejte se, jak se v tamním pivovaru připravují pečená hovězí žebra.

Před pěti lety otevřený pivovar ve středočeských Úněticích vsadil na tradiční chuť českého piva a místo svrchně kvašených speciálů vaří tradiční desítku a dvanáctku, které dodává do devadesáti podniků v Praze a okolí.

Pivo se v Úněticích vařilo od 16. století, pivovar patřící svatovítské kapitule vznikl v roce 1710 a fungoval až do roku 1949. Obnoven byl po dlouhých šedesáti letech, konkrétně v roce 2011, a o rok později byla v zajímavém barokních interiéru otevřena také pivovarská restaurace, jejíž šéfkuchař Lukáš Nechyba se snaží při vaření využívat pestrou škálu pivovarnických produktů, od piva až po mláto a slad. Do restaurace se vejde zhruba sto hostů, dalších osmdesát míst je připraveno na venkovní zahrádce ve dvoře pivovaru.

Salát z utopenců
Stálá nabídka není příliš rozsáhlá, potěší chuťovky k pivu, ať už je to uleželý romadur naložený v oleji s bylinkami, škvarková pomazánka se sladovým chlebem či netradiční utopencový salát s cibulí a feferonkou. Nechybějí ani oblíbené vuřty pečené na pivu či studený česnekový bůček s jemnou meruňkovou hořčicí. Každý pátek se na pivu pečou vepřová kolena, která jsou k dispozici jen v omezeném množství (a všechna se během večera sní), stejně jako středeční pečená vepřová žebírka a čtvrteční hovězí žebra.

Kančí krk na pivu
Zhruba dvakrát do měsíce se připravují další pivní speciality, jako je třeba pivovarské kyselo s houbami a klobásou či kančí krk konfitovaný v únětické dvanáctce a servírovaný se špenátovým pyré a bramborovými noky ochucenými rozmarýnem. Prostě a jednoduše, v pivovarské restauraci se všechno točí kolem piva, pivo se míchá do masa, ze kterého se připravuje domácí beerburger, vepřová kotleta se nakládá do pivní marinády a guláš s uzenou paprikou se podlévá místní dvanáctkou. Pokud chcete mít pivo pouze v půllitru, a nikoliv na talíři, můžete si objednat jemné řízky z vepřové panenky obalené v parmazánové strouhance, které se servírují s lehkým bramborovým salátem, případně vsadit na telecí líčka připravená s kořenovou zeleninou na víně.

Pivní tvaroh
Pivo se ovšem používá také při přípravě dezertů, neboť v nabídce jsou domácí lívanečky s pivním tvarohem (tedy tvarohem našlehaným s pivem) a borůvkovým přelivem, kterým sekundují nugátové knedlíčky obalené v perníku a podávané se zakysanou smetanou.

Zvyknou si konzumenti piva na jejich nová značení?

Publikováno:před rokemZdroj:Blog iDNES.czAutor:Tomáš Pluháček

Stejně tak, jako vznikají pro výrobce potravin a nápojů komplikace při neustálých změnách zákonů a vyhlášek z hlediska výrobního procesu, vznikají pro spotřebitele komplikace při měnících se pravidlech označování výrobků.

A to nejen zaváděním nových značek kvality či původu potravin, ale zřejmě ještě více při změnách označování potravin nebo nápojů, a tedy i piv, na jejich obalech.

Na nejnovější změny v názvosloví piv dojde prostřednictvím jedné z prováděcích vyhlášek k zákonu o potravinách již od srpna letošního roku a spotřebitelé a konzumenti piva si tak budou muset zvyknout na pojmy jako „plné“ pivo, „silné“ pivo a celou řadu nově povinných pojmů, jako je APA, bock, porter, pils, stout, weizen, märzen a podobně. O tom, zdali pro běžného spotřebitele nové označování přinese více užitku než zmatku, se dá s úspěchem pochybovat.

Když už ke změnám dojít musí, měly by být takové, aby pro spotřebitele byly co nejméně matoucí. Je proto dobře, že byl zachován pojem „ležák“, kterým jsou označována piva jedenáctistupňová a dvanáctistupňová. Původně se jim mělo nově říkat „plná piva“. Toto označení se však bude týkat jen piv svrchně kvašených. Ty spodně kvašené zůstanou „ležáky“.

Chápu, že se legislativa musí přizpůsobovat vývoji doby a měnícímu se trhu, ovšem změny za každou cenu nejsou tím nejlepším řešením. To koneckonců uznal i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, když před nějakou dobou prohlásil, že různé směrnice a nařízení Evropské unie přílišně zasahují do života normálních občanů. Já bych k tomu dodal, že někdy je lepší řídit se selským rozumem a neměnit to, co funguje.

Spotřebitelé, a z nich možná ještě více konzumenti piva, jsou u nás velmi konzervativní. To je mimochodem nejen pro výrobce piva dobře, protože preferují ve velké většině kvalitní piva vařená tradičními postupy a z tradičních surovin. Tedy cesta, kterou jdeme i v našem pivovaru Zubr. Zároveň to ale znamená, že spotřebitelé operativně nepřijímají nové názvy jim dobře známých a oblíbených výrobků. Příklady známe i z nápojového průmyslu – ačkoli legislativa EU zakázala naší zemi používat název rum, který je nyní označován jako „Tuzemák“, přesto si chodí každý do obchodu pro „rum“. Něco podobného lze předpokládat i v případě nového názvosloví piv, navíc s rizikem, že se to může obrátit proti výrobcům skutečně českých piv – prostě proto, že jejich konzumenti nebudou z názvů piv vědět, o jaké pivo opravdu jde.

Osobně předpokládám, že i přes nová názvosloví a legislativní změny zůstane český zákazník věrný obvyklému a funkčnímu názvosloví a bude si vybírat hlavně podle kvality založené na mnohasetleté tradici našeho pivovarnictví. A to žádný byrokrat z Bruselu změnit nedokáže.

Primátoru se ve světě velmi daří

Publikováno:před rokemZdroj:Deník.czAutor:ČTKPrimátor

Pivovar Primátor Náchod loni zvýšil export o 6,7 procenta na dosud nejvyšších 35 159 hektolitrů piva. Zejména díky vývozu tak celkový výstav pivovaru vzrostl o 2,4 procenta na téměř 135 tisíc hektolitrů.

Primátor je největším pivovarem v Královéhradeckém kraji. „Pivo vyvážíme do 33 zemí, například do Brazílie, Číny, Koreje, Thajska, Indonésie," uvedl ředitel pivovaru Josef Hlavatý. Hlavními odbytišti jsou však evropské země, zejména Polsko, Rusko, Francie a Švédsko.

Nosným exportním artiklem je ležák Premium. Významný podíl však tvoří i speciální piva v čele se svrchně kvašeným pšeničným pivem Weizenbier.

Primátor, který má asi 80 zaměstnanců, se celkově profiluje jako výrobce speciálních piv.

V břevnovském kláštěře 
vaří pivo svatého Vojtěcha

Publikováno:před rokemZdroj:Pražský deníkSvatý Vojtěch

Historie břevnovského pivovaru je neoddělitelně spjata 
s historií kláštera. Ten byl založen sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. v roce 993 a brzy po jeho vzniku, jako součást hospodářského zázemí, vznikl i pivovar.

Pivovar pak fungoval s několika přestávkami až do roku 1889, kdy byl uzavřen. Na tuto dlouhou tradici navazuje nově vybudovaný Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha.

Je umístěn v krásném barokním objektu bývalých stájí, moderní zařízení pivovaru je převážně české výroby. Kapacita pivovaru je 3000 hektolitrů piva ročně. Pivovar je možné si prohlídnout 
v rámci exkurze nebo při nákupu piva. V pivovaru se vyrábí vedle klasické světlé dvanáctky řada dalších druhů piva, některé pravidelně, některé příležitostně.

Vybraná speciální piva jsou určena i pro archivaci. Pivo se plní do KEG sudů různé velikosti, do skleněných patentních lahví, PET lahví a do party soudků. Klášterní piva se prodávají pod značkou Břevnovský Benedict.


Nadšenci vměstnali pivovar do kontejneru. Může cestovat po světě

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Jaroslav Paclík

Třeba i v Thajsku, Kambodži nebo na koupališti v bosenském Sarajevu by měly stát kontejnerové pivovary. Novinku uvedli do provozu pivovarníci z Chlumu na Třebíčsku. První jejich výrobek už svého kupce našel. A pivovarníci zároveň zjistili, že mobilní pivovar existoval už za komunismu.

„Nápad dělat tohle vznikl v Kambodži. Leželi jsme tam na pláži, popíjeli pivo a debatovali o tom, udělat tam pivovar. Přece jen, byli jsme zvyklí na české pivo a to tamější je jiného ražení, takové lehčí,“ popisuje sládek Libor Pavelec, který v Chlumu pomáhá se startem projektu.

Protože budovy i pozemky jsou v Kambodži celkem drahé, přišla myšlenka na to, vyrobit minipivovar do kontejneru, který se dá do Asie vyslat lodí.

Podle Pavelce však nápad není úplně nový. „Za komunismu už se takový pivovar v tuzemsku vyráběl pro naše geology na Sibiři. Aby ti chlapi, co byli zvyklí na své pivečko, nepřešli na něco tvrdého, třeba vodku,“ vysvětlil.

„Je to oprášený starý nápad. Roky to tady nikde nebylo,“ připustil sládek.

První kontejnerový pivovar, který sestrojili v Chlumu, má plochu přibližně 20 metrů čtverečních. Stojí v kontejneru určeném na loď. „Kdyby se převážel jen kamionem, tak si můžeme dovolit udělat i okna, aby do pivovaru bylo vidět,“ podotkl Pavelec. V Chlumu mohou udělat i větší provozy s varnou.

Kontejner připomíná saunu. Je v něm horká a studená sekce
Když reportéři MF DNES dorazili na místo, sládek akorát překlápěl koncentrovanou sladinu do varného kotle.

„Potřebujeme sladinu zbavenou vody rozředit na požadovanou stupňovitost, zbavit enzymů a nakonec provést klasický chmelovar,“ přiblížil výrobu piva.

V kontejneru fungují dvě sekce. Když se mezi nimi přechází, dost to připomíná saunu. První část je „horká“. V ní probíhá samotná výroba piva, je tam ale třeba umístěna i technologie chlazení nebo mytí vratných sudů. Druhá sekce je „studená“. Stojí v ní hlavně ležácké tanky.

Právě dokončený kontejnerový minipivovar může vyrobit okolo 500 hektolitrů zlatavého moku ročně.

„Je to malý pivovárek stlačený do co možná nejmenšího prostoru. K vaření piva potřebujeme zdroj elektřiny, zdroj vody a kanalizaci. To je celé. Napojí se to na tyto tři věci a můžeme v ten den hned jet,“ popsal Pavelec.

Než je hotový klasický ležák, trvá to zhruba měsíc nebo měsíc a půl. „Pivo se samozřejmě dá i urychlit, je to však na úkor kvality,“ podotkl sládek.

Referenční pivovar v Praze předběhl zájemce z Bosny
O kontejnerové pivovary se podle něj zajímají zákazníci z tuzemska i z ciziny. Původním záměrem bylo, že z prvního kontejneru bude referenční pivovar v Praze. Objevil se však zájemce z Bosny.

Sládek Pavelec má už zkušenosti také s vařením piva ve Vietnamu. V této zemi se podle něj vaří řidší pivo. „Oni také nemají moc rádi pěnu,“ doplňuje.

Pivo je podle něj ve Vietnamu otázka prestiže. „Ten, kdo patří k úředníkům, střední či vyšší vrstvě, tak u toho je dobrý bonton, aby byl po práci vidět s půllitrem v ruce,“ vysvětluje Pavelec. Prý nebude problém, aby se Vietnamci či třeba Thajci naučili vařit pivo po česku.

„Kontejnerový pivovar je postavený na jednoduchosti. Obsluhu lze zaučit tak, aby se jen opakováním postupů dostala k pivu, které potřebujeme,“ řekl.

„Distribuční firma má kromě České republiky zastoupení i v Kambodži a na Ukrajině. Věnujeme se třeba i minipekárnám,“ doplnil Vladimír Přidal, společník Horáckého pivovaru v Chlumu.

Bernardu se daří, pivovar loni téměř o polovinu zvýšil zisk

Publikováno:před rokemZdroj:E15.czAutor:Dušan KütnerBernard

Rodinný pivovar Bernard v Humpolci dokázal zvýšení zájem o své pivo promítnout i do hospodářských výsledků za loňský rok. Jeho tržby stouply o sedmnáct procent na 631,4 milionu, čistý zisk pak dokonce o téměř polovinu na 95,1 milionu. V obou případech je to nejvíce v novodobé historii pivovaru.

Humpolecký pivovar loni zvýšil výstav o čtrnáct procent na 302 tisíc hektolitrů. „Prodejní výsledky roku 2015 byly ovlivněny nárůstem prodejů v tuzemsku i v zahraničí,“ uvedl ve výroční zprávě předseda představenstva a čtvrtinový spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard. Další čtvrtinu vlastní šéf pivovarské sladovny Josef Vávra, polovinu pak belgický pivovar Duvel.

Export loni dosáhl téměř 65 tisíc hektolitrů, tedy více než pětiny z celkového výstavu. Nejvýznamnějším odbytištěm je Slovensko, kam loni zamířilo téměř 37 tisíc hektolitrů piva, meziročně o třetinu více. Některou ze značek Bernard lze ale zakoupit v dalších více než třech desátkách států.

Konečné výsledky za loňský rok jsou přitom lepší, než pivovar plánoval. Původní plán týkající se výstavu činil 286 tisíc hektolitrů, což firma nakonec překročila o 16 tisíc hektolitrů. U tržeb za vlastní výrobky a služby plánoval Bernard nárůst o deset procent, nakonec to bylo o osmnáct procent. Čistý zisk měl původně činit 70 milionů, na účtech mu ale přibylo o třetinu více.

Také v letošním roce hodlá pivovar i nadále růst. Výstav by měl stoupnout o deset procent, což odpovídá asi 332 tisícům hektolitrů piva. Nárůst tržeb za pivo by pak měl činit dvanáct procent, a to prostřednictvím jak tuzemského, tak zahraničního trhu. „V oblasti hospodářského výsledku budeme usilovat o dosažení výsledku na úrovni 105 milionů korun,“ uvedl Bernard.

EK začala kvůli praktikám v Belgii vyšetřovat pivovar InBev

Publikováno:před rokemZdroj:Deník.czAutor:ČTK

Evropská komise začala vyšetřovat, zda největší světová pivovarnická společnost Anheuser-Busch InBev neporušuje na belgickém trhu pravidla hospodářské soutěže. Podle komise se totiž objevilo podezření, že firma se snaží blokovat dovoz vlastních piv do Belgie z okolních zemí, kde se prodávají za nižší ceny.

"AB InBev možná záměrně usiluje o blokování takzvaného paralelního obchodu spočívajícího v přesunu svého piva z méně nákladných zemí, jako je Nizozemsko a Francie, na dražší belgický trh," uvedla komise. Vyšetřování se zaměří například na to, zda firma uzpůsobuje obaly tak, aby bylo obtížnější pivo prodávat v jiné zemi.

"Blokování levnějšího exportu vlastního piva ze sousedních zemí by bylo v rozporu se zájmy spotřebitelů i s pravidly hospodářské soutěže," uvedla komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová.

Pokud komise dojde k závěru, že AB InBev pravidla hospodářské soutěže skutečně porušuje, může firmě vyměřit pokutu ve výši až deseti procent jejích ročních tržeb.

Koncem května získala společnost AB InBev od Evropské komise svolení k převzetí konkurenta SABMiller. Podmínkou souhlasu je ale prodej pivovarnických aktivit SABMilleru v Evropě, mezi které patří i Plzeňský Prazdroj.

Fúzi podniků dnes schválily rovněž úřady v Jihoafrické republice. Svůj souhlas nicméně podmínily například tím, že firmy nebudou na tamním trhu v příštích pěti letech propouštět, informovala agentura Reuters. Transakce ještě musí získat dvě klíčová povolení, a to od úřadů ve Spojených státech v a Číně.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.18.10.2017 08:385.613/5.613