Novinky a zajímavosti ze světa piva

Byl stavař, ajťák. S kamarády měl v centru Liberce prodejnu výpočetní techniky a mobilních telefonů. Jenže v Liberci se v roce 2009 konal světový šampionát v lyžování, který tehdy měl pro mnoho prodejen katastrofální důsledky, protože město uzavřelo centrum. I jeho podnikání bylo na nule.

„Všechno se to sešlo. Kšefty zavřené, město poslalo obchodníky ke dnu, říkal jsem si, že co vytvářím, nemá žádnou hodnotu. Počítače a školeni finanční gramotnosti jsou fajn, ale to po tobě nezbude. A já jsem chtěl, aby po mně něco zůstalo. Bylo mi 33 let, barák postavený, strom zasazený, syn na světě, jenže jsem dělal práci, která mě nebavila,“ říká dnes čerstvý šestačtyřicátník Marek Vávra z Liberce.

Do mozku se mu zaryla myšlenka, že zachrání nějakou památku. A ideálně, když v ní obnoví původní výrobu. „Chtěl jsem něco typicky českého. Třeba sklo, jenže tomu nerozumím. Napadlo mě pivo, které jsem měl rád. Tak jsem začal sondovat a hledat nefunkční pivovary.“

Láska na první pohled
Zkoušel Cvikov, Grabštejn a pak uviděl ten frýdlantský, který komunisti po válce uzavřeli. Okamžitě se do těch prostor zamiloval. Na dohled krásný zámek, nádherná příroda a bohatá historie. Nic na tom nezměnil fakt, že vše bylo v dezolátním stavu.

„Když jsem byl na prohlídce pivovaru, byl to děs – střešní krytina žádná, stropy propadlé, prostě parádní ruina, navíc byl březen a všude rampouchy. Když jsem to doma říkal manželce, která byla na mateřské s prvním synem, zakroutila hlavou. Řekla, že jsem blázen, ale podpořila moje myšlenky. To bylo zásadní,“ vrací se o třináct let let nazpět Marek Vávra.

Netrvalo dlouho a stal se majitelem areálu, který se v minulosti přeměnil z pivovaru na sklad zeleniny a místo, kde zrály sýry. Areál koupil za bezmála 5,5 milionu korun a začal rekonstruovat. První pivo - dvanáctku ležák - zde stočil za čtyři roky. Psal se rok 2014. „Na pivních slavnostech jsme pivo nabízeli na ochutnání a ohlas byl fantastický, což mě utvrdilo, že jdu správnou cestou.“

Pivovar Albrecht, jak se nyní jmenuje, protože Marek Vávra ho přejmenoval z původního názvu Zámecký pivovar Frýdlant, přežil i složité období covidu se ctí.

„Restaurace, kam jsme dodávali téměř 90 procent, produkce skončily. Orientovali jsme se na menší prodejny, večerky, vietnamské obchůdky. Hodně nám pomohla zakázka z Anglie, kam jsme dovezli bezmála 100 tisíc lahví irského stoutu a 200 tisíc lahví svrchně kvašeného speciálu. S anglickým partnerem jednáme i nadále, bylo by fajn, kdyby se podařilo domluvit stálé zakázky. Dodáváme také do Polska a na Slovensko.“

IPA, Stout, kyseláč, patnáctka…
V současné době ve Frýdlantu stáčí v sezoně pět až osm druhů piva. Pro zajímavost, historie pivovaru už poznala kolem sto druhů piva. Největším současným hitem je jedenáctka ležák.

„Ležáky jsou oblíbené všeobecně, ať jde o desítku, jedenáctku, dvanáctku či tmavou dvanáctku Kateřinu. Vaříme také svrchně kvašené speciály typu IPA, APA, irský stout Morion, dále německý märzen a chytáme se také nových trendů, kdy jsou velmi oblíbené styly NEIPA a především sour ale. Náš „kyseláč“ se jmenuje Brontosourus a již jsme uvařili malinovou a višňovou variantu. Vše z přírodních surovin bez chmelových či jiných extraktů a přidaného cukru,“ říká Marek Vávra.

Už v roce 2015 získal frýdlantský pivovar první místo na Jarní ceně českých sládků za svoji patnáctku. V letech 2017 - 2019 se pak pivovar Albrecht stal nejoceňovanějším českým pivovarem podle pivovarských ročenek. Kateřina, což je tmavý ležák, sklidila úspěch také mezinárodně a v roce 2019 získala stříbrnou plaketu na prestižní soutěží European Beer Star.

V současné době to vypadá na výstav 10 tisíc hektolitrů piva ročně. Cílem je dostat se na roční výstav 40 tisíc hektolitrů. To totiž podle Vávry zaručí dostatek peněz na jeho další sen – vybudovat ve druhém křídle areálu ubytování.

„Takový hotel pro turisty. Ubytovacích kapacit v regionu je žalostně málo a turistů hodně.“ I proto se rozhodl, že nabídne spolupodílnictví pivovaru. „Uvědomil jsem si, že vše, co bych tady chtěl vybudovat, bych za ideálních podmínek stihl tak někdy až mi bude šedesát, sedmdesát. A to je docela za dlouho. Proto jsem se rozhodl dát do kupy partu lidí, nadšenců a fandů do piva i do regionu, kteří kapitálově vstoupí do dění v pivovaru a společně budeme rozhodovat o tom, kam vše směřovat. Očekávám nejen peníze, ale také nápady, myšlenky, kontakty.“

Odkaz dalším generacím
Kdo ochutná pivo Albrecht, jakékoliv, bude překvapen netradiční chutí. Marek Vávra to vysvětluje „pivařským“ způsobem: „Je to dané vařením, surovinami. My vaříme piva tak, jak se vařilo dříve, pouze ze sladu, bez špetky cukru, používáme granulovaný chmel, žádné náhražky, a k tomu kvasnice a vodu. Není tam nic chemického, upravovaného. Pivo je tak hutnější, na první napití cítíte, že je jiné. Pak si ale tělo zvykne a nic jiného nechce,“ usmívá se.

Marek Vávra chce mít pivovar zrekonstruovaný. Jediné místo, kam patrně nepustí dělníky, je jeho kancelář. Jen vstoupíte, dýchne na vás historie. Dobové předměty, fotografie a stará dřevěná podlaha.

„Moje kancelář je jediná místnost, kde není podlahové topení. K tomu využíváme zbytkové teplo z vaření piva. Nechtěl jsem trhat podlahu, protože tady chodili sládkové od pradávna a já znám jejich jména od roku 1847, srdce by mi to utrhlo. To nikdy nedopustím,“ říká Marek Vávra, majitel pivovaru, který o výrazu majitel dodává:

„Neberu to tak, že jsem majitel. Je to úděl. Dělám to vše pro to, abych to tu zachránil. I když mnohdy není o co stát, protože třeba lidí na práci je v regionu žalostně málo. Ale ti, co tu jsou, jsou skvělí. Mě tohle dění kolem pivovaru moc baví. Za ty roky jsem ani jednou nezalitoval, že jsem do toho šel. Vždyť se podívejte na tu nádheru - budova, historie, zámek, příroda. A k tomu pivo! Máme tu krásnou restauraci a nově jsme připravili i terasu nad řekou Smědou. Já vím, že jsem asi ješitný, ale jsem spokojen s tím, že už vím, že tady po mně jednou opravdu něco zůstane.“

Když se řekne autonomní vůz, tak si mnozí z nás představí šílené koncepty samořiditelných systémů nebo rovnou autopilota od Tesly. Co když vám ovšem povíme, že se taková technologie dá implementovat i do něčeho tak jednoduchého jako chladící box na pivo? Přesně s něčím takovým nyní ve spojitosti s letní sezónou přichází společnost Heineken.

Heineken Bot je svérázný autonomní prcek
Představujeme vám produkt, který nese složité označení Beer Outdoor Transporter, zkráceně Bot. Tenhle malý a okouzlující prcek dokáže uvést nejen pořádnou porci ledu, ale zároveň až 12 plechovek vychlazeného piva.

Díky autonomní technologii a umělé inteligenci dokáže následovat svého majitele téměř kdekoliv, a to i za jakýchkoli podmínek. Pokud by kdy v reálném světě existoval Wall-E, tak by se honosil nápisem Heineken!

Sada kamer a pokročilá umělá inteligence
Dle videa na oficiálních stránkách to vypadá, že Bot využívá sadu kamer a lehce pokročilou umělou inteligenci, díky které se „napojí“ na chůzi svého majitele a dokáže jej sledovat, přičemž si sám pro sebe povídá. Jeho jediným úkolem je obstarat řádně ochlazené pivo a ještě pobavit kolemjdoucí.

Bot v tuto chvíli bohužel není na prodej, nicméně od 1. července se očividně chystá jistá kampaň, ve které budou moct soutěžící vyhrát svého vlastního autonomního robota. A pozor, počet kusů bude omezen!

Minipivovar, restaurace, čokoládovna, ubytování, ale také expozice sladovnictví a důležitá připomínka architekta Josefa Gočára, který se v Semíně narodil. Takové plány má se Zámeckým pivovarem Leoš Kvapil ze stejnojmenné společnosti, která v roce 2017 historickou usedlost zakoupila.

Symbolicky věžičkou na střeše pivovaru započaly rozsáhlé opravy budovy a zavěšením zvonu, kterým byli poddaní svoláváni k robotě, také oprava celého objektu skončí.

„Připravujeme projektovou dokumentaci pro územní rozhodnutí a stavební povolení. Poté bude následovat celková rekonstrukce. Ta by měla trvat zhruba tři roky,“ říká jednatel Zámeckého pivovaru Semín Leoš Kvapil.

Největší prostor rozsáhlého komplexu bude patřit osobnosti Josefa Gočára, který se v roce 1880 v pivovaru jako syn sládka narodil. Zatím patří slavnému rodákovi malé připomenutí v prvním patře.

Do budoucna ale majitelé plánují zpřístupnit také Gočárův pokoj s nezvyklou barevnou výmalbou. Celkem bude mít vzpomínka na slavného architekta a autora Winternitzových mlýnů, bohdanečského pavilonu nebo domu U Černé Matky Boží v pražské Celetné ulici zhruba 500 metrů.

„V červenci představíme první část expozice pivovarnictví a sladovnictví,“ říká Radek Kvapil, další z týmu, který památku obnovuje.

Nejzajímavější částí pivovaru je takzvaný semínský valach, který sloužil k sušení sladu. V Česku jich není více než pět. Připomíná střechu, na niž se slad rozprostřel a sušil. Pochází z první poloviny 19. století. Je 9 metrů dlouhý, 2,5 metru široký a výhřevná plocha je 24 metrů čtverečních.

„Slad se na valachu sušil až dva dny, rozprostřel se po lísce a za pomoci dřevěných prkének, takzvaných limp, se otáčel, aby se nepřipálil,“ řekl Kvapil. Teplo pod naklíčené obilí přiváděly takzvané kalorifery, roury, které valach vytápěly horkým vzduchem. Když se slad usušil, šel si ještě odpočinout na sladovou půdu.

Valach zatím zůstane v původním stavu tak, aby návštěvníci viděli, jak skutečně vypadal. Mezi nejznámější valachy patří ještě ten v Praze v hospodě U Fleků a poté ještě v pivovarském muzeu v Plzni.

Vedle valachu se nachází malý kout, psinek, kde odpočívala obsluha valachu, muži, kteří přikládali dřevo do topeniště valachu a obraceli sušený slad na lískách.

„Svůj pitný režim udržovali pitím piva nebo vody. U valachu bylo poměrně velké horko, takže bylo nutné přijímat tekutiny,“ říká Radek Kvapil.

Hromada obilí se však nejprve musela vykoupat v obří vaně s vodou, v takzvaném náduvníku, který se v pivovaru dochoval původní. Odtud se poté slad po třech dnech přemístil na rovnou podlahu, takzvaná humna. Za pomoci dřevěné lopaty vidrovačky se klíčící obilí ručně převracelo, pracovníci pivovaru museli dávat pozor, aby slad neplesnivěl a nezarůstaly kořínky. Odtud poté zamířil k vyschnutí na zmiňovaný valach.

Piva navaří stejně jako jejich předchůdci
Až se v minipivovaru začne vařit klasický český ležák, bude se jeho produkce pohybovat do 2 000 hektolitrů za rok. To bude zhruba stejné číslo, na které se dostali jejich předchůdci z rodu Dvořáků. Sládek Jindřich Dvořák zde vařil pivo do roku 1926.

„V letech 1910–1911 bylo v Československu 800 pivovarů. Semínský pivovar si stál dobře. V konkurenci se sousedním přeloučským pivovarem měl lepší kvalitu,“ říká Radek Kvapil.

Pivovar poté v konkurenci silných velkých pivovarů ohlásil ukončení výroby a převzal provozování skladu piva včetně stáčení do lahví.

Podnik vedl až do roku 1949 pak jeho syn Bohuslav, tehdy mu bylo podnikání komunisty znemožněno. S rodem Dvořáků se setkají návštěvníci pivovaru i osobně. Z plátna k nim promluví vnuk posledního sládka Jiří Dvořák, který do Semína zajížděl o prázdninách vypomáhat. Ačkoli oficiálně začne první návštěvnická sezona v Zámeckém pivovaru v červenci, první návštěvníci jej mohou navštívit 25. června, kdy se na dvoře pivovaru bude konat první promítání letního kina.

Později je doplní komorní koncerty, minifestivaly. Přibude ještě expozice o semínských přesypech, unikátních geografických útvarech, které se nalézají v těsném sousedství pivovaru. Majitelé by rádi měli do deseti let vše kompletně hotové. Budovu Zámeckého pivovaru bude zdobit zelená fasáda, velmi pravděpodobně tentýž odstín, jakým je omítnuta památka UNESCO – tři kilometry vzdálený Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem.

Pivovarské slavnosti konané v sobotu 26. června na nádvoří malešovského pivovaru nebyly pouze o zlatavém moku. Návštěvníci mohli využít komentovaných prohlídek útrob pivovaru v doprovodu samotného sládka, s možností degustace. Prohlédnout si bylo možné i přilehlou tvrz, s výkladem jejího majitele.

Hudebně založené návštěvníky potěšilo vystoupení skupiny Ahoj moře a koncert legendy české hudební scény, kapely Krásné nové stroje.

Ale slavnosti byly hlavně o pivu. Kromě bohaté nabídky pořádajícího pivovaru, bylo možné ochutnat i piva z dalších řemeslných pivovaru. Konkrétně svou produkci piv představil Pivovar Záhora, Baštecký pivovar, Pivovar Nomád, Pivovar Auersperg a Černokostelecký pivovar.

A protože jsme sportovně založený národ, tak se mohla pochlubit vysokou účastí soutěžní disciplína „Kdo nepije, není Čech,“ která byla podle vyjádření samotných účastníku „velmi, ale velmi náročná“.

Novou varnu, čtyři kvasné tanky a nový sladinový filtr, díky nimž půjde zvýšit výrobu o zhruba dvacet procent, uvedli v úterý do provozu v nošovickém pivovaru Radegast.

„Je to naše třetí varna. První jsme uvedli do provozu v roce 1970, druhou v roce 1994,“ komentoval zahájení výroby v další varně manažer pivovaru Radegast Ivo Kaňák. „Díky ní budeme moci zvýšit výrobu až na celkových 2,6 milionu hektolitrů ročně.“

Pro Radegast je spuštění nové varny za zhruba 250 milionů korun dokončením několikaleté investice, při níž pivovar získal za dalších 600 milionů korun také novou stáčírnu do plechovek a automatizovaný sklad.

„Díky těmto investicím vzniklo na čtyřicet nových pracovních míst. Koronavir se pivovaru samozřejmě dotkl, museli jsme dělat i to, co nikdo z pivovarských nechce, vylévat pivo,“ přiblížil Kaňák poslední měsíce v pivovaru. „Hospodským, kteří vlastně úplně přišli o možnost podnikat, jsme vyšli vstříc alespoň tím, že jsme od nich odebírali pivo, které nemohli prodat. To jsme pak, za dohledu celníků, museli vylévat. Snad už se taková situace nebude nikdy opakovat.“

Ostravar plánuje investice až na příští rok
Hlavně na podporu restaurací a hospod se v době koronaviru zaměřili v největším ostravském pivovaru Ostravar. Takový byl i jejich plán v minulém roce. Koronavirus ale vše změnil.

„Na rok 2020 jsme plánovali velké investice do našich hospod. Když jsme v únoru otevřeli první zahraniční Ostravarnu, přišel koronavirus,“ vzpomínal na uplynulý rok sládek pivovaru Ostravar Jan Řehůřek. „V prvním jarním lockdownu jsme nevěděli, co bude. Měli jsme velké obavy. V první řadě jsme se snažili ochránit zdraví našich zaměstnanců. Po zavedení celé řady bezpečnostních a hygienických opatření jsme museli přestavět naše odbytové plány a soustředit se na maloobchod.“

Zaměstnanci pivovaru tak místo investic pomáhali ošetřovat a zakonzervovat výčepní i tankové technologie v restauracích a podobně jako v Radegastu měnili prošlé pivo za nové.

I proto nyní v Ostravaru zatím žádné velké změny nechystají.

„V pivovaru Ostravar v letošním roce žádné zásadnější investice neplánujeme. Počítáme s nimi spíše v roce příštím,“ konstatovala Alena Váchová z tiskového odboru společnosti Pivovary Staropramen, pod niž pivovar Ostravar spadá. „V době pandemie jsme podporovali naše zákazníky, kterým jsme pomáhali jak pravidelným zasíláním informací o nařízeních vlády, tak jsme je podporovali při prodeji z okének a měnili prošlé pivo za nové.“

Radegastu i Ostravaru, stejně jako i dalších pivovarů v kraji se epidemie koronaviru vedle uzavření hospod a restaurací dotkla také tím, že nikdo nemohl odhadovat, jaký bude její další vývoj.

Na začátku roku bída, teď nestíhají vyrábět
A podobně na tom byli i majitelé menších pivovarů. I jich se dotklo hlavně zavírání restaurací.

„Měli jsme štěstí, že jsme krátce před příchodem korony instalovali novou stáčecí linku pro stáčení do PET lahví,“ popsal své zážitky z pandemie Mojmír Velký, jednatel Pivovaru Koníček ve Vojkovicích na Frýdecko-Místecku. „Díky tomu jsme mohli nahradit výpadek sudového piva v hospodách a restauracích prodejem piva v PET lahvích. Kdybychom to neudělali, byl by náš propad prodeje zhruba šedesátiprocentní, takto dosáhl jen patnácti procent. A k tomu jsme ještě nakoupili ledničky, díky kterým jsme pronikli jak do supermarketů, tak do maloobchodních sítí.“

Příchod teplých dnů a uvolnění protikoronavirových opatření pivovarům v Moravskoslezském kraji okamžitě pomohly.

„Nestíháme vyrábět. Ale mezi lednem až březnem to bylo špatné. To jsme vyráběli jen naprosté minimum, jen abychom udrželi kvasnice,“ popsal situaci Lubomír Noga, spolumajitel Heřmanického pivovaru v Ostravě. „Kdybychom neměli další činnosti, tak nevím, jak bychom přežili. Ale nepropouštěli jsme ani sládky, ani zaměstnance. Teď se chystáme na stavbu nového pivovaru, ale nebude to hned, čeká nás hodně papírování.“

Královské město na Labi je spojené nejen s vínem, ale i s pěnivým mokem ze chmele a sladu. Zdůrazňuje to i nová expozice o historii pivovarnictví, kterou ve čtvrtek otevřelo město se svými partnery u příležitosti zahájení letošní turistické sezony a obnovení provozu Litoměřického pivovaru.

Právě tradice výroby piva je další prohlídkovou trasou městem. Její součástí jsou také poprvé vystavená poselství předků vyňatá nedávno z kopule vyhlídkové věže Kalich a další dobové předměty. „Od čtvrtka do neděle mají zájemci možnost se seznámit s listinami a předměty vyjmutými z kopule na výstavě ve vstupních prostorách hradu, kterou jsme připravili ve spolupráci s Oblastním archivem a Městskými kulturními zařízeními. Zároveň s tím se veřejnost může seznámit s poselstvím, které starosta města Ladislav Chlupáč zanechal jako vzkaz naší generace těm budoucím,“ informovala vedoucí odboru komunikace, marketingu a cestovního ruchu městského úřadu Eva Břeňová.

Výstava je v prvním patře zrekonstruované části pivovaru, přičemž cestou se návštěvníkům naskytne příležitost nahlédnout do haly, kde se pivo vaří. „V první etapě budeme vařit jedenáctistupňové pivo pod názvem Kalich,“ informoval za Pivovar Litoměřice Dionýz Hutár. Po prohlídce bude možné první výrobky ochutnat.

Ze začátku chtějí pivovarníci produkovat asi 1500 hektolitrů ročně. V dalších letech by se výstav mohl zvýšit až na 4000 hektolitrů.

Výroba piva v litoměřickém pivovaru skončila na podzim roku 2002 z ekonomických důvodů. V té době zaměstnával zhruba třicítku lidí. Později areál koupilo město. Na opravu jedné z jeho částí získalo dotaci od ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) z programu Restart určeného na regeneraci brownfieldů. O další podporu na opravu další části pivovaru bude město MPO žádat v nejbližší době.

V rámci zahájení turistické sezony se o víkendu znovu otevřou prostory Hradní vinárny, kde bude možné ochutnat produkty Pivovaru Litoměřice, regionální vína a k nim speciality lokálních výrobců.

Návštěvník však může navštívit v historické části města řadu v Česku unikátních expozic. „Hned vedle našeho informačního centra mohou navštívit výstavu Křišťálový dotek s téměř 50 odlitky dlaní významných osobností, jedinečná je dílna ručního papíru či v podzemí instalovaná expozice Richard. Zájemce můžeme vybavit celou sérií průvodcovských materiálů městských turistických tras,“ uvedla pracovnice litoměřického informačního centra Jitka Maximiliánová.

Oblíbeným vyhlídkovým objektem je věž Kalich, která prochází rekonstrukcí a dosud byla nepřístupná. Řemeslníci však vyšli městu i návštěvníkům vstříc a upravili pochozí část věže tak, aby si mohli omezeně, ale hlavně bezpečně, vychutnat jedinečný pohled na město, mimořádně přes odkrytý hodinový stroj.

Šéf pivovaru Radegast, Ivo Kaňák, slaví významné životní jubilem. Manažerovi, který do pivovaru nastoupil hned po ukončení studia VŠCHT a strávil v něm celou svou profesní kariéru, je právě dnes šedesát let.

Jeho jubileum se zároveň propojuje i s letošním padesátým výročím celého nošovického pivovaru. „Ivo Kaňák píše neobvyklý a nesmírně zajímavý životní příběh. Stojí za mimořádným úspěchem dříve regionálního pivovaru, který se stal po celé zemi i za jejími hranicemi synonymem pro nesmírně kvalitní a poctivá piva s charakteristickou hořkostí. Pivovar si pod jeho vedením drží dlouhodobou kvalitu a nebojí se přicházet s novinkami. A co navíc, patří k tuzemským průkopníkům v odpovědném přístupu k výrobě a významně se podílel i na výchově mnoha sládků. Pevně věříme, že pod jeho vedením bude pivovar a jeho značky i nadále sbírat mnoho úspěchů a bude inspirovat i kolegy v dalších pivovarech tak, jako je to doposud.“ říká technický ředitel Plzeňského Prazdroje, Pavel Šemík a připomíná, že pod Kaňákovým vedením se Radegast stal jedním z lídrů v úsporách vody při výrobě piva, a to v celoevropském měřítku.

Do Radegastu nastoupil Ivo Kaňák v roce 1986 jako sladovník a celým pivovarem si prošel doslova od píky. Stál u zrodu Ryze Hořké 12, nealkoholického piva Birell i piva Ratar, nejvíc hořkého piva, které kdy bylo v Nošovicích uvařeno. Pod jeho vedením pivovar investoval stamilionové částky – nedávno do nové linky na plnění piva do plechovek a v minulých dnech pak do rozšířené varny.

Pivo ze čtvrtého minipivovaru v Litoměřicích lze ochutnat v několika místních restauracích. V budoucnu by jedna mohla fungovat i v areálu samotného pivovaru.

V Litoměřicích se znovu vaří pivo v původním měšťanském pivovaru. Historický objekt v centru před lety koupilo město, část opravilo a pronajalo rodinné firmě. První tmavý a světlý ležák připravený z českých surovin mohla dnes ochutnat veřejnost, která si zároveň prohlédla expozici věnovanou pivovarnictví na Litoměřicku.

Přestože jsou Litoměřice spojovány hlavně s vinařstvím, tradice pivovarnická má dlouhou tradici. "Pivo se zde vařilo už ve středověku, bylo součástí života měšťanů," řekl ČTK litoměřický radní Filip Hrbek (ODS). Posléze vznikl pivovar s pěti patry sklepů, který vozil zlatavý mok i do USA. Rozmach z 1. poloviny 20. století utnulo znárodnění po druhé světové válce. Korunní pivovar ukončil provoz po 282 letech v roce 2002. Jeho největší roční výstav byl 150.000 hektolitrů.

V obavě z budoucnosti stavby v městské památkové zóně radnice objekt koupila a postupně areál opravuje. Na místě bývalé lahvárny vzniklo parkoviště a teď se uvedl do provozu pivovar. "Rekonstrukce této části stála 22 milionů korun, přičemž dotace z programu Restart pokryla 11,5 milionu korun," uvedla mluvčí radnice Eva Břeňová.

Práce trvaly zhruba dva roky, skončily loni. Do plánů na obnovení provozu poté zasáhla epidemie koronaviru. "Chtěli jsme začít před rokem, ale kvůli covidu jsme to odložili, protože nikdo nevěděl, kdy se bude moci prodávat pivo," uvedl Dionýz Hutár, který vyhrál soutěž na provozovatele. "Přestože ani teď není doba vhodná pro zahájení tohoto druhu výroby, tak do toho jdeme, projekt je rozjetý a my mu věříme," řekl. Vstupní investice podle něj činila zhruba šest milionů korun, celková bude kolem 12 milionů korun.

Varna má objem 500 litrů. V plánu je vaření světlých i tmavých piv a speciálů ve všech stupních. "Chystáme i ovocná piva a vše, co se hodí k našemu regionu," uvedl Hutár, kterému pomáhá v pivovaru sedm lidí, všechno jsou to členové rodiny. Ambicí je uvařit 3500 hektolitrů za rok a nabízet piva v lahvích a plechovkách. "To je směr, který se nám ukázal v době pandemie, potřebujeme pivo prodat, proto chceme jít cestou lahvování," řekl Hutár.

Pivo ze čtvrtého minipivovaru v Litoměřicích lze ochutnat v několika místních restauracích. V budoucnu by jedna mohla fungovat i v areálu samotného pivovaru. "Rádi bychom získali dotaci z programu Restart i na další opravu zchátralých budov, kde by v budoucnu mohl být gastro provoz. Turisté by pak na Tyršově náměstí měli vše pohromadě, pivovar s expozicí pivovarnictví, na hradě je už expozice věnovaná vinařství, kde lze místní vína ochutnat, a byla by tu restaurace, která by pracovala s regionálními výrobci," uvedla Břeňová.

Zubr, Litovel a Holba patří dlouhodobě k nejoceňovanějším pivovarům na odborných degustačních soutěžích, ve kterých opakovaně potvrzují svoji kvalitu. Stalo se tak i na 29. ročníku soutěže o Zlatý pohár PIVEX – PIVO 2021 a 7. ročníku soutěže o Zlatý soudek PIVEX 2021. Celkem moravské pivovary získaly šest ocenění včetně příčky nejvyšší – absolutním vítězem soutěže se již počtvrté za sebou stal pivovar Zubr, když celkové loňské vítezství obájil ležák Zubr Gradus. Ten se zároveň stal vítězem kategorie světlých ležáků.

Absolutní vítěz soutěže je vybírán z vítězů jednotlivých kategorií a toto nejvyšší ocenění si již podruhé za sebou odnesl dvanáctistupňový ležák Zubr Gradus, který je nejnovějším pivem ve stálé nabídce přerovského pivovaru. Celkem porazil 30 přihlášených značek piv. „Každá dobrá zpráva a ocenění naší práce je pro nás v tomto pro pivovary náročném období vzpruhou a povzbuzením do další práce. Obzvláště když je to takovýto absolutní úspěch. V Zubru si zakládáme na tom, že vaříme poctivé tradiční české pivo z těch nejlepších regionálních surovin a těší nás, že jeho kvalitu oceňují pivovarští odborníci i naši konzumenti. Obhajoba vítězství našeho ležáku je toho důkazem,“ komentuje úspěch v soutěži Tomáš Pluháček, ředitel pivovaru Zubr.

Další medailové úspěchy přinesla kategorie výčepních piv, kde druhým místem zabodoval Zubr Gold a třetím místem Litovel Moravan. Pivovar Litovel si odváží ocenění i v kategorii míchaných nízkoalkoholických a nealkoholických piv. Třetí místo získal Litovel Pomelo. V soutěži sudových piv se nejlépe umístil Litovel Premium, který získal druhé místo v kategorii světlých ležáků. „Z dalších ocenění piv Litovel máme samozřejmě nesmírnou radost. Naše piva dlouhodobě patří k těm nejvíce oceňovaným, což řadí litovelský pivovar mezi ty vůbec nejúspěšnější v republice,“ říká Petr Kostelecký, sládek pivovaru Litovel.

Zlatý pohár PIVEX
Soutěž o Zlatý pohár PIVEX je nejstarší odbornou degustační soutěží v České republice a v letošním roce se konal již 29. ročník. O držitelích ocenění rozhoduje odborná degustační porota ve dvou kolech a hodnocení probíhá anonymně. Hlavními hodnotícími kritérii při degustaci jsou chuť, plnost, vůně, říz, hořkost i jiné vlastnosti piva nebo příznaky podle dalších chuťových, čichových i vizuálních zjištění odborných degustátorů. V obou kolech soutěže jsou u všech vzorků piv prováděny laboratorní rozbory a senzorická hodnocení v laboratořích Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze, který je odborným garantem soutěže. V porotě zasedají zástupci ústavu společně se zástupci pivovarů, převážně sládků, a dalších odborných institucí.

Areál bývalého schwarzenberského knížecího pivovaru Eggenberg v Českém Krumlově čeká oprava za 250 milionů. Z varny a sladovny budou muzea. Součástí první etapy, která má být hotová do října příštího roku, bude i návštěvnické centrum. V dalších fázích přibude hotel s wellness a konferenční centrum.

Ze zahrady vcházíme úzkým vchodem do bývalého pivovaru Eggenberg v Českém Krumlově. Od 16. století stojí v centru města, které je zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO.

Nyní budovy zčásti zakrývá lešení. Od loňského prosince tam pracují na první etapě velké obnovy. Rekonstrukce se zatím dotkne čtyř objektů, což je asi jedna třetina celého areálu.

„Jedná se o historickou rekonstrukci, takže se prakticky denně potýkáme s řadou nejrůznějších problémů. Často narážíme na nečekané věci, je to opravdu dynamický proces. Vše se navíc děje pod kontrolou přísné krumlovské památkové péče,“ zdůrazňuje stavbyvedoucí Oto Šrámek, který se při prohlídce pro představitele města a zhotovitelskou stavební společnost Metrostav ujal role průvodce.

„Naším cílem je po letech znovu zpřístupnit tento krásný historický pivovar pro veřejnost a jsem přesvědčený, že výsledek oprav přiláká mnoho návštěvníků,“ podotýká Karel Vavroušek, předseda představenstva Centra Český Krumlov, které spadá pod investiční skupinu Fortunogroup, jež je hlavním investorem projektu.

Za zhruba 250 milionů korun tu nejdřív vzniknou muzejní expozice a návštěvnické centrum. V dalších etapách přibude také hotel s wellness a konferenční centrum. Evropské fondy přispějí do rozpočtu částkou téměř 170 milionů.

„Na projektu mě nejvíce zaujalo to, že celý areál chce investor následně otevřít pro veřejnost. Nové město, jak se tato část Krumlova jmenuje, si takový areál určitě zaslouží. Až bude renovace u konce, tak pivovar vedle sousedících klášterů vytvoří úžasné centrum, kde si návštěvníci užijí historii, kulturu, ale také zrelaxují,“ oceňuje starosta Krumlova Dalibor Carda.

Po provizorní dřevěné lávce překračujeme prohlubeň, v níž se nachází důmyslný větrací systém.

„Je to zajímavé technické řešení, které se kdysi hojně používalo. Zajišťuje pravidelnou cirkulaci vzduchu v budově. Teď nám tady ale způsobilo nečekanou komplikaci, když jsme zjistili, že vedou i do vyšších pater budovy, a museli jsme je pak složitě vysekávat ve zdech,“ popisuje Šrámek problémy související s historickou rekonstrukcí.

Při vstupu do jedné ze čtyř památkově chráněných budov zaujmou holé stěny. Omítka z nich skoro všechna zmizela a je vidět původní vyzdění, na kterém je nanesená tenká sanační vrstva.

„Jedná se o speciální druh omítky, která má za úkol vytáhnout ze zdi sůl. Po každé aplikaci se změří obsah soli a podle toho se rozhodne, kolik úprav je ještě třeba,“ přibližuje Šrámek a dodává, že takových aplikací může být i pět za sebou.

Rám z dob pozdní gotiky
Když stoupáme po schodech na půdu, zastaví se stavbyvedoucí u nenápadného okna v chodbě, jež však ukrývá historický klenot.

„Zde se nachází nejstarší okenní ostění celého pivovaru, uvádí se, že to je rám z dob pozdní gotiky, to je opravdu unikátní záležitost,“ poukazuje Šrámek a vede nás dál na půdu.

„Opravy se samozřejmě dotýkají i střechy, kterou tvoří původní krovy ze 16. století. Všimněte si, že jsou krásně zachovalé, dokonce vidíte všechny spoje i dřevěné čepy,“ komentuje Šrámek.

Nedávno si tu všimli i jedné kuriozity. Některé trámy končí zvláštním způsobem nad zemí a vypadají, jako by je doslova někdo usekl.

„Domníváme se, že je někdo uřízl, aby tu tak zvětšil prostor, je to taková kuriozitka,“ doplňuje Šrámek.

Renovace čeká také varnu i sladovnu, již zvenku zdobí velké otočné komíny z ocele a kde po rekonstrukci bude muzeum sladovnictví. V samotné varně se skrývají zachovalé nádoby na vaření piva, ty jsou ale zatím ukryté pod ochrannou fólií. V budoucnu se stanou součástí expozice muzea pivovarnictví.

„Naším cílem je ukázat návštěvníkům všechno, od interiérů po technické zázemí pivovaru,“ ukončuje prohlídku Šrámek.