Novinky a zajímavosti ze světa piva

Výrobky Plzeňského Prazdroje se vrátily do prodejen Penny Market. V obchodním řetězci, který nápoje Plzeňského Prazdroje přestal prodávat v lednu letošního roku, už dnes zákazníci opět najdou pivo Pilsner Urquell, Gambrinus, Kozel, Radegast, cider Kingswood, Frisco a další značky.

Firmy už se navzájem dohodly na cenách za dodávané zboží. „S Penny Marketem jsme se po několika měsících jednání dohodli na podmínkách dodávek našich produktů. Díky tomu zákazníci těchto obchodů mohou od konce června 2021 opět nakupovat své oblíbené nápoje z produkce Plzeňského Prazdroje," sdělil mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář.

„Tuto informaci mohu potvrdit. Výrobky Plzeňského Prazdroje už se dnes v Penny prodávají," uvedl mluvčí společnosti Penny Market Tomáš Kubík.

Plzeňské pivo a další výrobky Plzeňského Prazdroje chyběly zákazníkům řetězce Penny Market od samého začátku přerušení dodávek. „Denně odpovídám na dotazy, proč neprodáváme plzeňské pivo. Když jim řeknu, že už ho neobjednáváme, tak mi většinou odpoví, že už k nám přestanou chodit,“ uvedla v únoru jedna z plzeňských prodavaček Penny Marketu. „Penny mám kousek, chodíval jsem tam pravidelně. Po tom, co jsem od prodavačky zjistil, že už si Plzeň nekoupím v plechovkách ani v lahvích, řekl jsem jí, že už nepřijdu a začal jsem chodit do jiného řetězce, kde ji v nabídce mají. I když je to delší cesta, stojí mi to za to,“ dodal tehdy Plzeňan Michal Černý. Teď už se může do obchodu, ve kterém zase najde svou oblíbenou "Plzeň", vrátit

Pro někoho málo uvěřitelný příběh je podnětem pro realizaci nového horského pivovaru ve Stříbrnickém údolí malebného areálu Kraličák rozkládajícího se na úpatí Králického Sněžníku.

Majitel areálu našel v rámci rekonstrukce jedné z vesnic v rozbagrovaném terénu zcela neporušenou pivní láhev z tehdejšího rolnického akciového pivovaru v Litovli, kterou zde pravděpodobně zanechala vnučka jeho zakladatele, významného českého novináře a později člena rakousko-uherského parlamentu Josefa Svozila.

Osud Josefa Svozila a jeho rodiny popisuje kniha Josefův pivovar. Knihu napsala vnučka Josefa Svozila – Zlata Svozilová, v době perzekucí rodiny komunistickým režimem „do šuplíku“, a kterou úspěšně vydalo nakladatelství Host. Atraktivní audiopřenos zajistil Český rozhlas v několika reprízách v podání podmanivého hlasu Igora Bareše.

Projekt pivovaru je součástí urbanistické studie celého Stříbrnického údolí a revitalizace nivy Stříbrnického potoka. K projektu je přizváno přední české architektonické studio Chybík&Kristof, které v sobotu 3. července na místě odhalí vizualizaci svého prvního projektu pivovaru. S realizací se počítá v letech 2022 až 2024.

Den 3. červenec je dnem stého výročí narození Zlaty Svozilové a při této příležitosti se v odpoledních hodinách uskuteční položení základního kamene potomky a odhalení vizualizace architektem Chybíkem. Účast potvrdil prezident malých pivovarů Jan Šuráň i další významní hosté. Celý den je možné vyzkoušet nejmodernější lanovku v Česku, v jejíž blízkosti akce proběhne. Dále návštěvníky čeká občerstvení formou grilování a nabídky prestižních piv z Únětic a z Litovle. V následující den pak turnaj v pétanque a koncert Ivana Mládka.

Značka Zlatopramen rozšiřuje i letos portfolio radlerů s obsahem 0,0 % alkoholu o příchuť Brusinka a rybíz. Nový produkt se prodává v půllitrových plechovkách, už nyní je k dostání v regálech obchodů.

Novinka Zlatopramen 0,0 % Brusinka a rybíz je stejně jako další příchutě značky z minulých let zcela bez alkoholu. Další výhodou nového produktu je samotná příchuť, kterou v kategorii radlerů spotřebitelům konkurence nenabízí. „Držíme přírodní notu našich radlerů. Brusinka je v podstatě super potravinou a výborně doplňuje naše portfolio, které díky složení a opravdu žádnému alkoholu může zaujmout i zastánce zdravého životního stylu. Krásně tak doplňuje naši řadu radlerů, které kromě ovoce obsahují také bylinky,“ řekla manažerka značky Zlatopramen Alice Divišová. Zlatopramen od začátku své existence reaguje na spotřebitelské trendy, jako je zdravý životní styl, péče o tělo i duši, a návrat k přírodě. Radler s 0,0 % alkoholu je tak vhodný při jakémkoli pohybu, sportu a všech činnostech, kdy si lidé chtějí zachovat čistou hlavu.

Do portfolia Zlatopramen radlerů 0,0 % stále patří loňská novinka Mandarinka a jasmín, dále Grapefruit a rozmarýn a Citron, bezový květ a máta. Celou řadu chuťově doplňuje Tmavá višeň, která je jako jediná vyrobena z tmavého nealkoholického piva. Všechny uvedené produkty jsou bez umělých barviv a konzervantů. Od roku 2019 Zlatopramen snížil podíl cukru ve všech svých produktech o 30 procent.

Všechny příchutě Zlatopramen Radlerů se letos představují v novém designu plechovek, který klade důraz na jejich barevnost podle druhu použitého ovoce a tím i snadnější rozpoznatelnost a orientaci v regálech obchodů. Nové plechovky zdobí i mnohem větší ilustrované obrázky ovoce, které je klíčovou složkou nápoje.

Uvedení novinky na trh provází povedená kampaň čtyř spotů „Nebuď kapku moc“ na sociálních sítích.

Byl stavař, ajťák. S kamarády měl v centru Liberce prodejnu výpočetní techniky a mobilních telefonů. Jenže v Liberci se v roce 2009 konal světový šampionát v lyžování, který tehdy měl pro mnoho prodejen katastrofální důsledky, protože město uzavřelo centrum. I jeho podnikání bylo na nule.

„Všechno se to sešlo. Kšefty zavřené, město poslalo obchodníky ke dnu, říkal jsem si, že co vytvářím, nemá žádnou hodnotu. Počítače a školeni finanční gramotnosti jsou fajn, ale to po tobě nezbude. A já jsem chtěl, aby po mně něco zůstalo. Bylo mi 33 let, barák postavený, strom zasazený, syn na světě, jenže jsem dělal práci, která mě nebavila,“ říká dnes čerstvý šestačtyřicátník Marek Vávra z Liberce.

Do mozku se mu zaryla myšlenka, že zachrání nějakou památku. A ideálně, když v ní obnoví původní výrobu. „Chtěl jsem něco typicky českého. Třeba sklo, jenže tomu nerozumím. Napadlo mě pivo, které jsem měl rád. Tak jsem začal sondovat a hledat nefunkční pivovary.“

Láska na první pohled
Zkoušel Cvikov, Grabštejn a pak uviděl ten frýdlantský, který komunisti po válce uzavřeli. Okamžitě se do těch prostor zamiloval. Na dohled krásný zámek, nádherná příroda a bohatá historie. Nic na tom nezměnil fakt, že vše bylo v dezolátním stavu.

„Když jsem byl na prohlídce pivovaru, byl to děs – střešní krytina žádná, stropy propadlé, prostě parádní ruina, navíc byl březen a všude rampouchy. Když jsem to doma říkal manželce, která byla na mateřské s prvním synem, zakroutila hlavou. Řekla, že jsem blázen, ale podpořila moje myšlenky. To bylo zásadní,“ vrací se o třináct let let nazpět Marek Vávra.

Netrvalo dlouho a stal se majitelem areálu, který se v minulosti přeměnil z pivovaru na sklad zeleniny a místo, kde zrály sýry. Areál koupil za bezmála 5,5 milionu korun a začal rekonstruovat. První pivo - dvanáctku ležák - zde stočil za čtyři roky. Psal se rok 2014. „Na pivních slavnostech jsme pivo nabízeli na ochutnání a ohlas byl fantastický, což mě utvrdilo, že jdu správnou cestou.“

Pivovar Albrecht, jak se nyní jmenuje, protože Marek Vávra ho přejmenoval z původního názvu Zámecký pivovar Frýdlant, přežil i složité období covidu se ctí.

„Restaurace, kam jsme dodávali téměř 90 procent, produkce skončily. Orientovali jsme se na menší prodejny, večerky, vietnamské obchůdky. Hodně nám pomohla zakázka z Anglie, kam jsme dovezli bezmála 100 tisíc lahví irského stoutu a 200 tisíc lahví svrchně kvašeného speciálu. S anglickým partnerem jednáme i nadále, bylo by fajn, kdyby se podařilo domluvit stálé zakázky. Dodáváme také do Polska a na Slovensko.“

IPA, Stout, kyseláč, patnáctka…
V současné době ve Frýdlantu stáčí v sezoně pět až osm druhů piva. Pro zajímavost, historie pivovaru už poznala kolem sto druhů piva. Největším současným hitem je jedenáctka ležák.

„Ležáky jsou oblíbené všeobecně, ať jde o desítku, jedenáctku, dvanáctku či tmavou dvanáctku Kateřinu. Vaříme také svrchně kvašené speciály typu IPA, APA, irský stout Morion, dále německý märzen a chytáme se také nových trendů, kdy jsou velmi oblíbené styly NEIPA a především sour ale. Náš „kyseláč“ se jmenuje Brontosourus a již jsme uvařili malinovou a višňovou variantu. Vše z přírodních surovin bez chmelových či jiných extraktů a přidaného cukru,“ říká Marek Vávra.

Už v roce 2015 získal frýdlantský pivovar první místo na Jarní ceně českých sládků za svoji patnáctku. V letech 2017 - 2019 se pak pivovar Albrecht stal nejoceňovanějším českým pivovarem podle pivovarských ročenek. Kateřina, což je tmavý ležák, sklidila úspěch také mezinárodně a v roce 2019 získala stříbrnou plaketu na prestižní soutěží European Beer Star.

V současné době to vypadá na výstav 10 tisíc hektolitrů piva ročně. Cílem je dostat se na roční výstav 40 tisíc hektolitrů. To totiž podle Vávry zaručí dostatek peněz na jeho další sen – vybudovat ve druhém křídle areálu ubytování.

„Takový hotel pro turisty. Ubytovacích kapacit v regionu je žalostně málo a turistů hodně.“ I proto se rozhodl, že nabídne spolupodílnictví pivovaru. „Uvědomil jsem si, že vše, co bych tady chtěl vybudovat, bych za ideálních podmínek stihl tak někdy až mi bude šedesát, sedmdesát. A to je docela za dlouho. Proto jsem se rozhodl dát do kupy partu lidí, nadšenců a fandů do piva i do regionu, kteří kapitálově vstoupí do dění v pivovaru a společně budeme rozhodovat o tom, kam vše směřovat. Očekávám nejen peníze, ale také nápady, myšlenky, kontakty.“

Odkaz dalším generacím
Kdo ochutná pivo Albrecht, jakékoliv, bude překvapen netradiční chutí. Marek Vávra to vysvětluje „pivařským“ způsobem: „Je to dané vařením, surovinami. My vaříme piva tak, jak se vařilo dříve, pouze ze sladu, bez špetky cukru, používáme granulovaný chmel, žádné náhražky, a k tomu kvasnice a vodu. Není tam nic chemického, upravovaného. Pivo je tak hutnější, na první napití cítíte, že je jiné. Pak si ale tělo zvykne a nic jiného nechce,“ usmívá se.

Marek Vávra chce mít pivovar zrekonstruovaný. Jediné místo, kam patrně nepustí dělníky, je jeho kancelář. Jen vstoupíte, dýchne na vás historie. Dobové předměty, fotografie a stará dřevěná podlaha.

„Moje kancelář je jediná místnost, kde není podlahové topení. K tomu využíváme zbytkové teplo z vaření piva. Nechtěl jsem trhat podlahu, protože tady chodili sládkové od pradávna a já znám jejich jména od roku 1847, srdce by mi to utrhlo. To nikdy nedopustím,“ říká Marek Vávra, majitel pivovaru, který o výrazu majitel dodává:

„Neberu to tak, že jsem majitel. Je to úděl. Dělám to vše pro to, abych to tu zachránil. I když mnohdy není o co stát, protože třeba lidí na práci je v regionu žalostně málo. Ale ti, co tu jsou, jsou skvělí. Mě tohle dění kolem pivovaru moc baví. Za ty roky jsem ani jednou nezalitoval, že jsem do toho šel. Vždyť se podívejte na tu nádheru - budova, historie, zámek, příroda. A k tomu pivo! Máme tu krásnou restauraci a nově jsme připravili i terasu nad řekou Smědou. Já vím, že jsem asi ješitný, ale jsem spokojen s tím, že už vím, že tady po mně jednou opravdu něco zůstane.“

Když se řekne autonomní vůz, tak si mnozí z nás představí šílené koncepty samořiditelných systémů nebo rovnou autopilota od Tesly. Co když vám ovšem povíme, že se taková technologie dá implementovat i do něčeho tak jednoduchého jako chladící box na pivo? Přesně s něčím takovým nyní ve spojitosti s letní sezónou přichází společnost Heineken.

Heineken Bot je svérázný autonomní prcek
Představujeme vám produkt, který nese složité označení Beer Outdoor Transporter, zkráceně Bot. Tenhle malý a okouzlující prcek dokáže uvést nejen pořádnou porci ledu, ale zároveň až 12 plechovek vychlazeného piva.

Díky autonomní technologii a umělé inteligenci dokáže následovat svého majitele téměř kdekoliv, a to i za jakýchkoli podmínek. Pokud by kdy v reálném světě existoval Wall-E, tak by se honosil nápisem Heineken!

Sada kamer a pokročilá umělá inteligence
Dle videa na oficiálních stránkách to vypadá, že Bot využívá sadu kamer a lehce pokročilou umělou inteligenci, díky které se „napojí“ na chůzi svého majitele a dokáže jej sledovat, přičemž si sám pro sebe povídá. Jeho jediným úkolem je obstarat řádně ochlazené pivo a ještě pobavit kolemjdoucí.

Bot v tuto chvíli bohužel není na prodej, nicméně od 1. července se očividně chystá jistá kampaň, ve které budou moct soutěžící vyhrát svého vlastního autonomního robota. A pozor, počet kusů bude omezen!

Minipivovar, restaurace, čokoládovna, ubytování, ale také expozice sladovnictví a důležitá připomínka architekta Josefa Gočára, který se v Semíně narodil. Takové plány má se Zámeckým pivovarem Leoš Kvapil ze stejnojmenné společnosti, která v roce 2017 historickou usedlost zakoupila.

Symbolicky věžičkou na střeše pivovaru započaly rozsáhlé opravy budovy a zavěšením zvonu, kterým byli poddaní svoláváni k robotě, také oprava celého objektu skončí.

„Připravujeme projektovou dokumentaci pro územní rozhodnutí a stavební povolení. Poté bude následovat celková rekonstrukce. Ta by měla trvat zhruba tři roky,“ říká jednatel Zámeckého pivovaru Semín Leoš Kvapil.

Největší prostor rozsáhlého komplexu bude patřit osobnosti Josefa Gočára, který se v roce 1880 v pivovaru jako syn sládka narodil. Zatím patří slavnému rodákovi malé připomenutí v prvním patře.

Do budoucna ale majitelé plánují zpřístupnit také Gočárův pokoj s nezvyklou barevnou výmalbou. Celkem bude mít vzpomínka na slavného architekta a autora Winternitzových mlýnů, bohdanečského pavilonu nebo domu U Černé Matky Boží v pražské Celetné ulici zhruba 500 metrů.

„V červenci představíme první část expozice pivovarnictví a sladovnictví,“ říká Radek Kvapil, další z týmu, který památku obnovuje.

Nejzajímavější částí pivovaru je takzvaný semínský valach, který sloužil k sušení sladu. V Česku jich není více než pět. Připomíná střechu, na niž se slad rozprostřel a sušil. Pochází z první poloviny 19. století. Je 9 metrů dlouhý, 2,5 metru široký a výhřevná plocha je 24 metrů čtverečních.

„Slad se na valachu sušil až dva dny, rozprostřel se po lísce a za pomoci dřevěných prkének, takzvaných limp, se otáčel, aby se nepřipálil,“ řekl Kvapil. Teplo pod naklíčené obilí přiváděly takzvané kalorifery, roury, které valach vytápěly horkým vzduchem. Když se slad usušil, šel si ještě odpočinout na sladovou půdu.

Valach zatím zůstane v původním stavu tak, aby návštěvníci viděli, jak skutečně vypadal. Mezi nejznámější valachy patří ještě ten v Praze v hospodě U Fleků a poté ještě v pivovarském muzeu v Plzni.

Vedle valachu se nachází malý kout, psinek, kde odpočívala obsluha valachu, muži, kteří přikládali dřevo do topeniště valachu a obraceli sušený slad na lískách.

„Svůj pitný režim udržovali pitím piva nebo vody. U valachu bylo poměrně velké horko, takže bylo nutné přijímat tekutiny,“ říká Radek Kvapil.

Hromada obilí se však nejprve musela vykoupat v obří vaně s vodou, v takzvaném náduvníku, který se v pivovaru dochoval původní. Odtud se poté slad po třech dnech přemístil na rovnou podlahu, takzvaná humna. Za pomoci dřevěné lopaty vidrovačky se klíčící obilí ručně převracelo, pracovníci pivovaru museli dávat pozor, aby slad neplesnivěl a nezarůstaly kořínky. Odtud poté zamířil k vyschnutí na zmiňovaný valach.

Piva navaří stejně jako jejich předchůdci
Až se v minipivovaru začne vařit klasický český ležák, bude se jeho produkce pohybovat do 2 000 hektolitrů za rok. To bude zhruba stejné číslo, na které se dostali jejich předchůdci z rodu Dvořáků. Sládek Jindřich Dvořák zde vařil pivo do roku 1926.

„V letech 1910–1911 bylo v Československu 800 pivovarů. Semínský pivovar si stál dobře. V konkurenci se sousedním přeloučským pivovarem měl lepší kvalitu,“ říká Radek Kvapil.

Pivovar poté v konkurenci silných velkých pivovarů ohlásil ukončení výroby a převzal provozování skladu piva včetně stáčení do lahví.

Podnik vedl až do roku 1949 pak jeho syn Bohuslav, tehdy mu bylo podnikání komunisty znemožněno. S rodem Dvořáků se setkají návštěvníci pivovaru i osobně. Z plátna k nim promluví vnuk posledního sládka Jiří Dvořák, který do Semína zajížděl o prázdninách vypomáhat. Ačkoli oficiálně začne první návštěvnická sezona v Zámeckém pivovaru v červenci, první návštěvníci jej mohou navštívit 25. června, kdy se na dvoře pivovaru bude konat první promítání letního kina.

Později je doplní komorní koncerty, minifestivaly. Přibude ještě expozice o semínských přesypech, unikátních geografických útvarech, které se nalézají v těsném sousedství pivovaru. Majitelé by rádi měli do deseti let vše kompletně hotové. Budovu Zámeckého pivovaru bude zdobit zelená fasáda, velmi pravděpodobně tentýž odstín, jakým je omítnuta památka UNESCO – tři kilometry vzdálený Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem.

Pivovarské slavnosti konané v sobotu 26. června na nádvoří malešovského pivovaru nebyly pouze o zlatavém moku. Návštěvníci mohli využít komentovaných prohlídek útrob pivovaru v doprovodu samotného sládka, s možností degustace. Prohlédnout si bylo možné i přilehlou tvrz, s výkladem jejího majitele.

Hudebně založené návštěvníky potěšilo vystoupení skupiny Ahoj moře a koncert legendy české hudební scény, kapely Krásné nové stroje.

Ale slavnosti byly hlavně o pivu. Kromě bohaté nabídky pořádajícího pivovaru, bylo možné ochutnat i piva z dalších řemeslných pivovaru. Konkrétně svou produkci piv představil Pivovar Záhora, Baštecký pivovar, Pivovar Nomád, Pivovar Auersperg a Černokostelecký pivovar.

A protože jsme sportovně založený národ, tak se mohla pochlubit vysokou účastí soutěžní disciplína „Kdo nepije, není Čech,“ která byla podle vyjádření samotných účastníku „velmi, ale velmi náročná“.

Novou varnu, čtyři kvasné tanky a nový sladinový filtr, díky nimž půjde zvýšit výrobu o zhruba dvacet procent, uvedli v úterý do provozu v nošovickém pivovaru Radegast.

„Je to naše třetí varna. První jsme uvedli do provozu v roce 1970, druhou v roce 1994,“ komentoval zahájení výroby v další varně manažer pivovaru Radegast Ivo Kaňák. „Díky ní budeme moci zvýšit výrobu až na celkových 2,6 milionu hektolitrů ročně.“

Pro Radegast je spuštění nové varny za zhruba 250 milionů korun dokončením několikaleté investice, při níž pivovar získal za dalších 600 milionů korun také novou stáčírnu do plechovek a automatizovaný sklad.

„Díky těmto investicím vzniklo na čtyřicet nových pracovních míst. Koronavir se pivovaru samozřejmě dotkl, museli jsme dělat i to, co nikdo z pivovarských nechce, vylévat pivo,“ přiblížil Kaňák poslední měsíce v pivovaru. „Hospodským, kteří vlastně úplně přišli o možnost podnikat, jsme vyšli vstříc alespoň tím, že jsme od nich odebírali pivo, které nemohli prodat. To jsme pak, za dohledu celníků, museli vylévat. Snad už se taková situace nebude nikdy opakovat.“

Ostravar plánuje investice až na příští rok
Hlavně na podporu restaurací a hospod se v době koronaviru zaměřili v největším ostravském pivovaru Ostravar. Takový byl i jejich plán v minulém roce. Koronavirus ale vše změnil.

„Na rok 2020 jsme plánovali velké investice do našich hospod. Když jsme v únoru otevřeli první zahraniční Ostravarnu, přišel koronavirus,“ vzpomínal na uplynulý rok sládek pivovaru Ostravar Jan Řehůřek. „V prvním jarním lockdownu jsme nevěděli, co bude. Měli jsme velké obavy. V první řadě jsme se snažili ochránit zdraví našich zaměstnanců. Po zavedení celé řady bezpečnostních a hygienických opatření jsme museli přestavět naše odbytové plány a soustředit se na maloobchod.“

Zaměstnanci pivovaru tak místo investic pomáhali ošetřovat a zakonzervovat výčepní i tankové technologie v restauracích a podobně jako v Radegastu měnili prošlé pivo za nové.

I proto nyní v Ostravaru zatím žádné velké změny nechystají.

„V pivovaru Ostravar v letošním roce žádné zásadnější investice neplánujeme. Počítáme s nimi spíše v roce příštím,“ konstatovala Alena Váchová z tiskového odboru společnosti Pivovary Staropramen, pod niž pivovar Ostravar spadá. „V době pandemie jsme podporovali naše zákazníky, kterým jsme pomáhali jak pravidelným zasíláním informací o nařízeních vlády, tak jsme je podporovali při prodeji z okének a měnili prošlé pivo za nové.“

Radegastu i Ostravaru, stejně jako i dalších pivovarů v kraji se epidemie koronaviru vedle uzavření hospod a restaurací dotkla také tím, že nikdo nemohl odhadovat, jaký bude její další vývoj.

Na začátku roku bída, teď nestíhají vyrábět
A podobně na tom byli i majitelé menších pivovarů. I jich se dotklo hlavně zavírání restaurací.

„Měli jsme štěstí, že jsme krátce před příchodem korony instalovali novou stáčecí linku pro stáčení do PET lahví,“ popsal své zážitky z pandemie Mojmír Velký, jednatel Pivovaru Koníček ve Vojkovicích na Frýdecko-Místecku. „Díky tomu jsme mohli nahradit výpadek sudového piva v hospodách a restauracích prodejem piva v PET lahvích. Kdybychom to neudělali, byl by náš propad prodeje zhruba šedesátiprocentní, takto dosáhl jen patnácti procent. A k tomu jsme ještě nakoupili ledničky, díky kterým jsme pronikli jak do supermarketů, tak do maloobchodních sítí.“

Příchod teplých dnů a uvolnění protikoronavirových opatření pivovarům v Moravskoslezském kraji okamžitě pomohly.

„Nestíháme vyrábět. Ale mezi lednem až březnem to bylo špatné. To jsme vyráběli jen naprosté minimum, jen abychom udrželi kvasnice,“ popsal situaci Lubomír Noga, spolumajitel Heřmanického pivovaru v Ostravě. „Kdybychom neměli další činnosti, tak nevím, jak bychom přežili. Ale nepropouštěli jsme ani sládky, ani zaměstnance. Teď se chystáme na stavbu nového pivovaru, ale nebude to hned, čeká nás hodně papírování.“

Královské město na Labi je spojené nejen s vínem, ale i s pěnivým mokem ze chmele a sladu. Zdůrazňuje to i nová expozice o historii pivovarnictví, kterou ve čtvrtek otevřelo město se svými partnery u příležitosti zahájení letošní turistické sezony a obnovení provozu Litoměřického pivovaru.

Právě tradice výroby piva je další prohlídkovou trasou městem. Její součástí jsou také poprvé vystavená poselství předků vyňatá nedávno z kopule vyhlídkové věže Kalich a další dobové předměty. „Od čtvrtka do neděle mají zájemci možnost se seznámit s listinami a předměty vyjmutými z kopule na výstavě ve vstupních prostorách hradu, kterou jsme připravili ve spolupráci s Oblastním archivem a Městskými kulturními zařízeními. Zároveň s tím se veřejnost může seznámit s poselstvím, které starosta města Ladislav Chlupáč zanechal jako vzkaz naší generace těm budoucím,“ informovala vedoucí odboru komunikace, marketingu a cestovního ruchu městského úřadu Eva Břeňová.

Výstava je v prvním patře zrekonstruované části pivovaru, přičemž cestou se návštěvníkům naskytne příležitost nahlédnout do haly, kde se pivo vaří. „V první etapě budeme vařit jedenáctistupňové pivo pod názvem Kalich,“ informoval za Pivovar Litoměřice Dionýz Hutár. Po prohlídce bude možné první výrobky ochutnat.

Ze začátku chtějí pivovarníci produkovat asi 1500 hektolitrů ročně. V dalších letech by se výstav mohl zvýšit až na 4000 hektolitrů.

Výroba piva v litoměřickém pivovaru skončila na podzim roku 2002 z ekonomických důvodů. V té době zaměstnával zhruba třicítku lidí. Později areál koupilo město. Na opravu jedné z jeho částí získalo dotaci od ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) z programu Restart určeného na regeneraci brownfieldů. O další podporu na opravu další části pivovaru bude město MPO žádat v nejbližší době.

V rámci zahájení turistické sezony se o víkendu znovu otevřou prostory Hradní vinárny, kde bude možné ochutnat produkty Pivovaru Litoměřice, regionální vína a k nim speciality lokálních výrobců.

Návštěvník však může navštívit v historické části města řadu v Česku unikátních expozic. „Hned vedle našeho informačního centra mohou navštívit výstavu Křišťálový dotek s téměř 50 odlitky dlaní významných osobností, jedinečná je dílna ručního papíru či v podzemí instalovaná expozice Richard. Zájemce můžeme vybavit celou sérií průvodcovských materiálů městských turistických tras,“ uvedla pracovnice litoměřického informačního centra Jitka Maximiliánová.

Oblíbeným vyhlídkovým objektem je věž Kalich, která prochází rekonstrukcí a dosud byla nepřístupná. Řemeslníci však vyšli městu i návštěvníkům vstříc a upravili pochozí část věže tak, aby si mohli omezeně, ale hlavně bezpečně, vychutnat jedinečný pohled na město, mimořádně přes odkrytý hodinový stroj.

Šéf pivovaru Radegast, Ivo Kaňák, slaví významné životní jubilem. Manažerovi, který do pivovaru nastoupil hned po ukončení studia VŠCHT a strávil v něm celou svou profesní kariéru, je právě dnes šedesát let.

Jeho jubileum se zároveň propojuje i s letošním padesátým výročím celého nošovického pivovaru. „Ivo Kaňák píše neobvyklý a nesmírně zajímavý životní příběh. Stojí za mimořádným úspěchem dříve regionálního pivovaru, který se stal po celé zemi i za jejími hranicemi synonymem pro nesmírně kvalitní a poctivá piva s charakteristickou hořkostí. Pivovar si pod jeho vedením drží dlouhodobou kvalitu a nebojí se přicházet s novinkami. A co navíc, patří k tuzemským průkopníkům v odpovědném přístupu k výrobě a významně se podílel i na výchově mnoha sládků. Pevně věříme, že pod jeho vedením bude pivovar a jeho značky i nadále sbírat mnoho úspěchů a bude inspirovat i kolegy v dalších pivovarech tak, jako je to doposud.“ říká technický ředitel Plzeňského Prazdroje, Pavel Šemík a připomíná, že pod Kaňákovým vedením se Radegast stal jedním z lídrů v úsporách vody při výrobě piva, a to v celoevropském měřítku.

Do Radegastu nastoupil Ivo Kaňák v roce 1986 jako sladovník a celým pivovarem si prošel doslova od píky. Stál u zrodu Ryze Hořké 12, nealkoholického piva Birell i piva Ratar, nejvíc hořkého piva, které kdy bylo v Nošovicích uvařeno. Pod jeho vedením pivovar investoval stamilionové částky – nedávno do nové linky na plnění piva do plechovek a v minulých dnech pak do rozšířené varny.