Novinky a zajímavosti ze světa piva

V Evropské unii se loni uvařilo téměř 32 miliard litrů piva obsahujícího alkohol. To bylo o osm procent méně než v roce 2019. Navíc pivovary uvařily 1,4 miliardy litrů piva s obsahem alkoholu méně než 0,5 procenta, což bylo zhruba stejně jako předloni. Česko bylo šestým největším producentem piva v EU. Vyplývá to z údajů, které zveřejnil evropský statistický úřad Eurostat.

Největším producentem bylo loni Německo, které na celkové produkci piva v EU mělo podíl 24 procent. Tedy jedno ze čtyř alkoholických piv uvařených v EU pocházelo z Německa. Následovalo Polsko s podílem na trhu 12 procent a Španělsko s desetiprocentním podílem.

Česko skončilo na šesté příčce s podílem na celkové produkci v EU šest procent. Před něj se dostaly Nizozemsko a Francie.

Slovenskému pivu se daří
Největší růst produkce loni zaznamenalo Slovensko, a to o 25 procent. Následovaly Řecko, Litva a Francie s růstem o tři procenta. Naopak v Itálii produkce klesla o 46 procent a v Chorvatsku o 29 procent. O více než deset procent se produkce snížila ve Španělsku, Maďarsku a Rakousku.

Největším vývozcem piva, a to jak v rámci EU. tak i mimo EU, bylo loni Nizozemsko. Celkový vývoz alkoholického piva ze země činil 1,9 miliardy litrů a na celkovém vývozu piva z EU měla země podíl 21 procent. Následovaly Belgie a Německo. Česko se spolu s Francií dělí o čtvrtou příčku, na celkovém vývozu měly obě země podíl šest procent.

Hlavními destinacemi pro evropské pivo ze zemí mimo EU byly Spojené státy a Británie. Do USA se vyvezlo 895 milionů litrů a na celkovém vývozu mimo EU měly podíl 22 procent. Británie s podílem 21 procent dovezla z EU 881 milionů litrů piva.

Nejvíce piva loni dovezla Francie, a to 800 milionů litrů. Na celkovém dovozu piva ze zemí EU i mimo EU měla podíl 16 procent. Následovalo Německo, Itálie, Nizozemsko a Španělsko.

Dovoz alkoholického piva ze zemí mimo EU je však velmi nízký. Největším dovozcem byla Británie, která do EU dodala 268 milionů litrů piva a na celkovém dovozu ze zemí mimo unii měla podíl 51 procent. Následovalo Mexiko s podílem 18 procent.

České pivovary snížily za první pololetí meziročně výstav o osm procent, oznámili dnes ČTK zástupci Českého svazu pivovarů a sladoven. Ztráty byly hlavně v prvním čtvrtletí, na začátku léta se začala pivovarnická scéna stabilizovat, v červnu byly hodnoty u čepovaného piva skoro stejné jako před příchodem pandemie.

Celkově se výstav v pololetí snížil meziročně o 549.191 hektolitrů. Na dorovnání ztrát nestačil vzrůstající export, který od ledna stoupl o zhruba šest procent. Jak už dříve svaz uvedl, za první kvartál klesla spotřeba čepovaného piva v Česku meziročně o 600.000 hektolitrů, tedy o 28 procent. Loni už přitom v prvních třech měsících do spotřeby zasáhla také pandemie.

Kromě začátku léta mohl spotřebě čepovaného piva pomoci fotbalový šampionát. "I na dovolené v zahraničí jsem měla možnost vidět, že pro Čechy je sledování fotbalu spojené s pitím piva téměř neodmyslitelné. Dá se tedy předpokládat, že i pro tuzemské pivovary mohla mít nejpopulárnější hra svůj příspěvek do celkových čísel produkce. My každopádně doufáme, že v druhém pololetí bude mít české pivo možnost ukázat svoji popularitu i při běžné konzumaci a že už nás nečekají žádná dramatická omezení provozu, aby ztráty na konci roku nebyly ještě výraznější," sdělila výkonná ředitelka svazu Martina Ferencová.

Zájem o čepované pivo měnil v každém měsíci. V prvním kvartálu se nepřehoupla jeho produkce přes polovinu loňských hodnot - v lednu šlo o 16 procent, v únoru o 35 procent a v březnu o 43 procent. Ve druhém čtvrtletí byl trend opačný, v červnu se již meziročně prodej čepovaného piva zvýšil o osm procent.

Pivovary v ČR loni uvařily 20,1 milionu hektolitrů piva, meziročně výstav klesl o 6,9 procenta. Spotřeba piva na obyvatele loni klesla o zhruba sedm litrů, tedy 14 velkých piv, na 135 litrů, a byla tak nejnižší od 60. let minulého století. Za poklesem výroby stojí koronavirové restrikce a omezení provozu restaurací v ČR, ale i v zahraničí. Předloni byla výroba rekordní, činila 21,6 milionu hektolitrů

Vkročením do hospody si přišli na své i kuřáci, kterým se momentálně nedostavalo na cigarety. Kouře, že by se daly čagany věšet. Výčep, pár stolů, dva z nich se šuplíky pro karbaníky, kulečník, pár tág, na stěnách jeleni v říji.

A plakát, volte č.1, jehož vylepení pan hostinský trpce litoval, když mu po volbách hospodu znárodnili a protože tam bydlel, musel drahně let platit i za bydlení ve svém vlastním domě. Tak to bylopo válce na vesnici.
V neděli dopoledne bylo v hospodě jako v úle. Zatím co ženy prosily na mši, které se říkalo "ranní", za chléb náš vezdejší a odpuštění všech svých nepravostí, které v tiché zpovědnici pošeptaly panu faráři, chlapi zamířili přímo do hospody. Ne všichni. Ti, kterým žena vládla pevnou rukou nebo radostmi svého těla, sice šli do kostela, postavili se u zadních dveří a počkali, až se manželka usadí v některé z předních lavic /aby byla na očích/. Když se "usádlila" a rozhlédla se, která sousedka chybí, chlap se nenápadně vytratil a těch dvěstě metrů k hospodě zvládl v nebývalém tempu.

Už samo vybavení místnosti předurčilo druh chlapské zábavy, na kterou mnozí čekali celý týden. Pravda, karbaníci se scházeli i ve čtvrtek, ostatní ovšem odskočili na pivo u výčepu nebo pro cigarety, třeba i v pět ráno, kdy šli za rosy posekat louku. Ale vraťme se k nedělnímu dopoledni. Debatní kroužek kolem stolů zaručoval největší konzumaci piva, ale i nějaké té čtvrtky borovičky, slivovičky nebo dvacetiprocentní "tulácké", která přišla k duhu. Probíralo se všechno, na co přišla řeč a byly to řeči úplně jiné, než které jsem slýchal při drhnutí peří, kde byly samé ženské. Víc bych se o tom nešířil, však mně rozumíte.

Ke skupině karbaníků jsem ve svých patnácti usedal nejdříve jako kibic, později jako hráč a vypracoval jsem se až ke dni, kdy mně na partičku maryáše pozval pan přednosta stanice ČSD, protože pan řídící učitel nepřišel. A tak jsem s třesoucím se hlasem dával fleky, refleky a díval se do šuplíku, kolik tam mám peněz. A to jsem byl opravdu v první lize. Kromě přednosty stanice a pana řídícího zasedl ke kartám ve čtvrtek i pan farář, často červenal vzrušením i stavitel Palčík, pojišťovací agent Pravčák a když bylo nejhůř a nesešli se hráči ani na maryáš ve třech, zaskočil i pan hostinský Velikovský. Ti všichni mně učili a často jsem dostal za vyučenou.

Pro hostinského jsem ovšem nebyl žádné terno, protože moje útrata se skládala z jedné sodovky za 60 haléřů, slaných tyčinek za korunu čtyřicet a karetného za jednu korunu. Od maryaše jsem přešel na taroky, později, v úplně jiné společnosti na oko a s kartami jsem skončil, když jsem se oženil. "Když sem sa oženil, jak by mně hlavu sťál..." zpívá se v jedné valašské písničce.

Bitky ani pitky se u nás v hospodě nekonaly. Klidný chod hospodského života narušil občas jen incident, při kterém sedlák přišel pro syna s bičem v ruce a bič bez rozpaků použil, nebo když tetka Závišová přišla pro Ferdyša a když zjistila, že nevládne, vrátila se pro dvoukolák a spoustou nadávek děkovala chlapům, že jí ho pomohli naložit. Dříve jezdila s "tragačem", ale když už musela vzhledem k věku několikrát odpočívat, pořídila si dvoukolku.

Kulturu v hospodě zastupoval sborový zpěv rozveselených hostů kolem půlnoci, v přísálí se hrálo občas ochotnické divadlo, jako "Perly paní Serafinky", "Jedenácté přikázání", "Král tuláků", "Naši furianti", "Maryša" a určitě jsem pár tenkrát aktuálních her zapoměl. Velkou atrakcí bylo, když přijel kouzelník a illuzionista Kellner a po tři večery předváděl své kousky až do vyčerpání zájmu.
V hospodě jsem prožil mnohou chvíli a došel k poznání, že ze mne "hospodář" nebude. A nebyl. A není.

Ani pandemie koronaviru úplně nepřerušila vznik nových minipivovarů v Evropě a v České republice. Jejich rozjezd ale výrazně zkomplikovala. Donutila je navíc hledat nové způsoby, jak dostat pivo k zákazníkům. Jeden takový minipivovar založil v této nelehké době nizozemsko-český pár ve středních Čechách nedaleko vodní nádrže Švihov.

„My jsme si nejdřív mysleli, že to bude všechno úplně v pořádku, ale jakmile nahlásili první vlnu korony, tak naši dělníci odjeli domů, protože se báli, až už je doteď nikdo nepustil zpátky. Stavba se strašně zpomalila. Hledali jsme subdodávky. Měli jsme jich celkem devět. Někdy firmy ani nenastoupily, někdy zmizely po hodině. Nejdéle vydržely tři dny. Bylo to naprosto zoufalé,“ popisuje původním povoláním advokátka Anna van der Weerden, jaké problémy způsobila pandemie jejich budovanému minipivovaru.

Pivovar založila s manželem, Nizozemcem Martijnem v Němčicích na Vlašimsku. V plánu ho měli otevřít v květnu, aby si během léta získali zákazníky. Místo toho jim mohli první pivo nabídnout až po prázdninách.

„Lidé si cestu našli a máme pořád plno a asi nejúžasnější pro nás kromě té zpětné vazby je i to, že jsou všichni hosté strašně tolerantní k tomu, že je to pořád stavba. Každý chápe, že je korona, nejsou dělníci, tak se to dodělává pomaleji.“

Na dvoře pivovaru leží velká hromada kamení a suti. Kolem ní jsou rozestavěné masivní dřevěné stoly s lavicemi pro hosty. V rohu dvora hned za branou stojí výčep, gril a stroj na zmrzlinu. Vesnickou atmosféru dotváří všudypřítomné štěkání psů v okolí.

Annin manžel Martijn mě ale už vede do útrob pivovaru v přízemí jedné z budov, kde se nachází varna, spilka a tanky na zrání piva. Žádný ležák ale nemám čekat.

„S českým ležákem bych byl pětistý na trhu. Navíc bych byl ovlivněn tím, že jsem Nizozemec. Ale hlavně nemám k ležáku příběh pro naše zákazníky, protože nejsem odsud. Místo něj vaříme belgická piva a holandské pivo, které se v mé vlasti dělalo v minulosti. Dneska už ho málokdo zná, a pokud ho zná, tak si ho nedá, protože už ho nikdo nedělá. Jen my a je jedno, že ho vaříme v Česku,“ říká Martijn.

Pojízdný výčep
„Pivovar měl akci v Humpolci na náměstí. Paní nám nabídla tuto možnost, že mají grilovací akci. Krásně se to skloubilo s počasím, tak jsme to využili a jsme tady,“ přiblížil jeden z hostů pan Slamák, co ho s partou kamarádů v cyklistických dresech přivedlo do němčického pivovaru. Návštěvu a ochutnání zdejšího piva spojili právě s cyklovýletem po okolí.

Kromě nabídky piva přímo v pivovaru sází podnik manželů van der Weerdenových na oslovování zákazníků na trzích a náměstích, jako bylo to v Humpolci. K této strategii je přivedla také pandemie koronaviru.

„Objevili jsme, že je na trhu k prodeji pojízdný výčep od jednoho pivovaru a že jsou v republice jen tři. Byť jsme s tím ve finančním plánu nepočítali, tak jsme ho koupili a řekli jsme si, že i když přijde druhá vlna, že aspoň použijeme ten pojízdný výčep a budeme jezdit za lidmi, aby nás to posunulo někam dál,“ říká Anna.

„Krize nám ukázala, že musíme naše pivo dostat k lidem, když oni nemohou k nám. Pomáhají nám také sociální sítě. Můžeme dát lidem vědět, kde nás najdou a co vezeme. A Češi mají pivo stále rádi. To se nezměnilo. Takže to docela funguje,“ doplnil svou manželku Martijn, který se z původní profese počítačového experta přeškolil na sládka a místo programování se teď věnuje vaření belgického a holandského piva v Česku.

Vzpruha pro minipivovary?
Že koronakrize přinesla řemeslným pivovarům kromě problémů i nové impulzy a příležitosti, potvrzuje také prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.

Minipivovary si uvědomily, že mít jenom jednu odbytovou cestu je velmi nebezpečné a byly nuceny během týdne nebo 14 dnů najít nové odbyty, nové cesty, jak to pivo k lidem dostat. Různé prodeje přes internet a podobně. Funguje to dál a běží to dál,“ uvádí Šuráň.

„Pro minipivovary dokonce může ta korona znamenat i vzpruhu, stejně jako tomu bylo za finanční krize v roce 2009. Právě v tom roce 2009 u nás začal být boom minipivovarů extrémně vysoký,“ připomíná odborník na minipivovary z České zemědělské univerzity Tomáš Maier.

Národní pivovar Budějovický Budvar má za sebou i přes komplikace spojené s koronavirovou krizí úspěšný rok. V loňském roce meziročně zvýšil výstav piva o tři procenta na celkový objem 1,731 milionů hektolitrů. To je nejvyšší výstav v historii pivovaru. Stouply také tržby Budvaru, které v roce 2020 dosáhly rekordních 2,812 miliardy korun.

‍Pivovar zároveň loni vyexportoval nejvíce piva ve své historii. Objem vývozu se zvýšil na 1 193 862 hektolitrů. Budějovický Budvar loni vyvážel pivo do téměř 80 zemí světa. Tradičně byly nejvýznamnějšími exportními trhy Německo, Polsko, Slovensko, Rusko a Spojené Království. Více než 90 procent objemu exportu pivovaru tvořil světlý ležák Budweiser Budvar Original, který se v některých zemích prodává pod značkami „Budějovický Budvar“ nebo „Czechvar“.

Rekordní tržby
Pivovar dosáhl v loňském roce rekordních tržeb za vlastní výrobky a služby přesahující 2,812 miliardy korun. Samotné tržby za pivo se meziročně zvýšily o 0,7 procenta na 2,735 miliardy korun.

„I přes veškeré problémy hodnotíme rok 2020 jako úspěšný. Jsem rád, že se nám i nadále daří naplňovat strategii a vizi národního pivovaru. Poděkování patří i našim zaměstnancům za jejich úsilí a dosažené výsledky v tak komplikovaném roce,“ říká Petr Dvořák, ředitel Budějovického Budvaru.

‍Dobré obchodní výsledky se příznivě promítly i do hospodaření podniku. Zisk před zdaněním se meziročně zvýšil o 2,3 procenta na hodnotu 371,9 miliardy korun, což je od roku 2001 zatím nejlepší dosažený výsledek.

Nový hořký ležák Budvar 33
V roce 2020 pivovar uvedl na trh do segmentu off trade nový hořký ležák Budvar 33 – „první hořký ležák z Budvaru“. Ležák si už v předchozím roce u zákazníků získal velmi příznivou odezvu, i proto se pivovar rozhodl uvést Budvar 33 na trh i v lahvích a plechovkách. Právě hořký ležák pomohl v loňském roce Budějovickému Budvaru i přes uzavření hospod a restaurací k velmi dobrým obchodním výsledkům.

‍I v roce 2020 pokračoval pivovar v realizaci rozvojového plánu, který byl zahájen již v roce 2015. Na investice loni vynaložil Budějovický Budvar 410 milionů korun. V loňském roce uvedl pivovar například do plného provozu novou lahvovou linku. Po ukončení všech naplánovaných investic v celkové hodnotě 2,5 miliardy korun se roční výstav pivovaru zvýší na více jak 2 miliony hektolitrů.

Láska ke chmelu, touha po poznání, nesmírná chuť vytvořit něco výjimečného, to vedlo Tomáše Podzimka s přáteli k přípravě nového pivovaru. Nese název Pivovar Pivní Skaut a otevře se 1. srpna.

„Vše to vzniklo v roce 2013, kdy se sešla parta přátel, kteří si začali říkat Pivní skauti, začali objíždět jednotlivé pivovary, chodit na exkurze, začali se zajímat o pivovarnictví, no a po pár letech tři z členů, kterých bylo původně osm, začali chodit do školy a dělat v Říčanech učební obor pivovarnictví, sladovnictví. Později se z nich stali sládci,“ říká Tomáš Podzimek, předseda představenstva akciové společnosti Pivovar Pivní Skaut.

Byl to běh na dlouhou trať, ale jejich snahy se vyplatily. „Už tehdy jsme začali s budováním pivovaru, objednávali jsme technologie a víc jsme se o to zajímali. Cheb jsme zvolili z toho důvodu, že tu historicky bylo víc jak deset pivovarů, a nyní tu není ani jeden. My, jako zakladatelé pivovaru většinou pocházíme z Mariánských Lázní, ale v Chebu se naskytla možnost prostor od pana Douchy pod restaurací Hvězda v místě bývalé kotelny. Nabídl nám, že bychom pivovar mohli udělat v těchto prostorách,“ vzpomíná.

Pivovar budovali jeho představitelé tři roky, začali z naprosté nuly. „Když jsme tam přišli, tak to byla šestimetrová jáma, prostě bývalá kotelna. Všechno černé, vypadalo to tam hrůzostrašně. Muselo se to všechno kompletně dát dohromady, vše vyřešit s památkáři, protože jsme v chráněném památkovém objektu. Jen nastěhovat samotnou technologii dalo šíleně práce, protože každý tank je asi o pět centimetrů užší, než je ten největší průchod,“ popisuje.

„Chtěli jsme poloautomatický pivovar. Celá varna je ovládaná na počítači, všude jsou pneumatické ventily, které nám otevírají různé klapky. Sládek už prakticky nemusí nikam chodit. Je přímo u varny a odtamtud vše ovládá. Chtěli jsme mít zkrátka ukázkově udělaný pivovar,“ usmívá se.

V novém chebském pivovaru se návštěvníci mohou těšit zatím na šest druhů piva. „Jedná se o spodně kvašenou osmičku, dále máme světlou jedenáctku, dvanáctku světlou. Následně máme třináctku černou, potom jsme uvařili svrchně kvašené pivo, říkáme mu IPA čtrnáctka a pšeničné pivo jedenáctku. Do budoucna se budou samozřejmě dělat různé speciály, nebo je budeme obměňovat, ale základ už bude po otevíračce k ochutnání,“ vysvětluje sládek.

Otevírají zároveň i restauraci Hvězda. "Od pátku 6. srpna od 18 hodin může do restaurace ochutnat naše piva kodkoliv,“ dodává.

Pokud by někdo chtěl vidět samotné srdce pivovaru, může přijít kdykoliv během dne z druhé strany ze Školní ulice a tam ho po domluvě provede místní sládek. Koupit je možné sudová piva nebo točená a chmelový mok se bude dávat do skla 0,75 litrů, půllitrových plechovek a jeden a půl litrových plastových lahví.

První pivní extraliga (PPE), občanské sdružení, které se od roku 2010 zabývá odbornými degustacemi a propagací kvality a rozmanitosti na českém pivním trhu, předala první cenu lahvovému ležáku Pilsner Urquell od Plzeňského Prazdroje. Osm degustátorů PPE, kteří zastupují spotřebitele, ochutnávalo anonymně 54 lahvových ležáků českého typu. Je to poprvé, co zvítězil Pilsner Urquell, řekl prezident PPE Ladislav Jakl.

„Jsme spotřebitelský test. Testujeme podle toho, jak nakoupíme v obchodech,“ řekl Jakl. „Vítězství v PPE znamená dělat celé pivo v průběhu celého roku a také ho všude ve stejné kvalitě dodávat, a mít ještě štěstí, že ve stejné kvalitě ho pak dostane i zákazník,“ uvedl. Pivo tak musí uspět ve všech základních kolech po celý rok, v semifinále i finále.
„Je to naprosto anonymní degustace, nevíme, co degustujeme. Nakoupíme všechny ležáky, které jsou na trhu v běžné obchodní síti. V každém kole se degustuje 11 vzorků,“ řekl viceprezident PPE Jan Šuráň, který je také prezidentem Českomoravského svazu minipivovarů a spolumajitel firmy PIVO Praha, která staví pivovary.
Podle něj je hlavní náplní PPE péče o pivní segment jako hlavní součást české pivovarské kultury, kterou je český ležák. „Nikdy nepřijímáme žádné vzorky od pivovarů, jde pouze o náhodné nákupy v supermarketech, tak, jak se chová běžný zákazník. Takže to pivo nutně nese známky i toho, jak se s ním zachází při transportu, skladování a prodeji,“ dodal Šuráň. Ležáky českého typu mají nejpřísněji vymezené senzorické vlastnosti.*

Rodinný pivovar Bernard vystavil v prvním pololetí tohoto roku 169.660 hektolitrů piva, meziročně to bylo o zhruba tři desetiny procenta méně.

Letošní prodej se podstatně zvýšil v červnu, kdy byly po uvolnění opatření proti šíření koronaviru znovu otevřené hospody a restaurace. ČTK to dnes sdělil mluvčí pivovaru Radek Tulis. Humpolecký pivovar prodává přibližně 60 procent piva v sudech.

"Až do začátku koronavirové epidemie se výstav pivovaru mnoho let kontinuálně zvyšoval. Opatření proti šíření koronaviru mělo na produkci a ekonomiku pivovaru negativní dopad," uvedl mluvčí.

Restaurace a hospody v Česku byly nařízením vlády poprvé uzavřené vloni zjara a znovu ve druhé podzimní vlně epidemie od 14. října do 2. prosince. Povolený měly jen prodej přes výdejní okénka nebo rozvozy. Veřejnost do nich pak opět nesměla od 18. prosince, znovu otevřít vnitřní prostory mohly až na konci letošního května.

Pivovar Bernard vystavil letos v červnu skoro 51.800 hektolitrů piva, o 18 procent víc než ve stejném měsíci před rokem. Podle mluvčího se v tom promítly i skokové požadavky na doplnění zásob velkoskladů, pomohlo dobré počasí a začátek dovolených. V roce 2019, kdy ještě prodeji neškodila epidemie, byl červnový výstav humpoleckého pivovaru okolo 44.700 hektolitrů.

V roce 2020 produkce Rodinného pivovaru Bernard kvůli dopadům epidemie meziročně klesla o 14 procent na 345.000 hektolitrů piva. "Lahvové pivo výpadek prodeje sudového piva pochopitelně nemohlo nahradit. Pivovary, které se zaměřují více na lahvové pivo, opatřeními tolik postiženy nebyly," uvedl Tulis. Doplnil, že pivovar Bernard přesto zachoval plnou zaměstnanost. Pracuje tam 210 lidí a dalších 27 zaměstnanců má Sladovna Bernard v Rajhradě u Brna.

V době protiepidemických opatření pivovar uvedl na trh pivní pálenku vyráběnou z čerstvého ležáku a ze svrchně kvašeného piva ALE. Mluvčí uvedl, že pálenka dostala několik ocenění na mezinárodních soutěžích a stala se předmětem zájmu na aukcích, kde se láhve prodávaly až za desetinásobek původní prodejní ceny.

Pivo je náš národní nápoj. Skvělý společník pro chvíle pohody strávené s přáteli. Roman Řezáč dříve paradoxně pivo vůbec nevyhledával, ale postupem času se jeho chutě změnily a on pochopil, že tento nápoj má mnoho podob i chutí. Jeho cesta ke sládkovi byla celkem zdlouhavá. Počátky svého řemesla zaznamenal ještě jako student, když se snažil vařit pivo doma v zavařovacím hrnci. Postupem času se však vypracoval. Nyní působí na své vysněné pozici sládka v malém řevnickém pivovaru.

Mladý sládek
Roman Řezáč je mladý, cílevědomý a velice učenlivý muž a jde si pevně za svým snem. Dříve trávil veškerý svůj volný čas v přírodě, ale postupem času se propracoval do stavu, kdy je relaxování s dobrou knihou v ruce nade vše.

Počátky svého řemesla zaznamenal již za studentských let. Svou prvotinu uvařil zcela podomácku v zavařovacím hrnci. Kamarádům jeho uvařený nápoj celkem chutnal a Roman se rozhodl ve svém snu pokračovat. Po ukončení vysoké školy rozeslal životopisy do velkých pivovarů, kde toužil dostat šanci, aby a mohl nechat svůj um povznést na vyšší level. V jednom z těchto podniků mu zajiskřilo štěstí, avšak ne na pozici sládka, ale do finančního oddělení. Na této pozici strávil celé tři roky. Vzhledem k tomu, že jeho snem bylo vařit pivo, pokračoval v tomto koníčku alespoň v domácích podmínkách. Využil také jedné z cest, jak se stát sládkem a absolvoval rekvalifikační kurz.

Po nějaké době, úplnou náhodou, se o mladíkovu snu dozvěděl pan Petr Kozák, který si v tu dobu velice vážně pohrával s myšlenou vlastního řevnického pivovaru. Oslovil tedy Romana a nabídl mu spolupráci. Slovo dalo slovo a oba muži se společně pustili do projektu. Nyní společně provozují malý pivovárek již pět let. Roman Řezáč je velice disciplinovaný sládek, který si neodpustí žádnou chybu, ale naopak se nebojí výzev a velice rád vymýšlí, jak vylepšit různé druhy piva, či který chmel je nejlepší i nejrůznější variace a kombinace s tím spojené.

V řevnickém pivovaru se vaření piva věnují se vší láskou. Celý proces začíná u sladu. Podle toho, kolika stupňové pivo se bude vařit, naváží se odpovídající množství sladu. Ten se nasype do šrotovníku, ze kterého padá přímo do pytle našrotovaný slad. Sladový šrot se musí vystřít do teplé vody. Její teplota je přesně daná a musí se dodržet. Nyní je nutné provést pořádné promíchání, aby nevznikly cucky. Po dostatečném rozmíchání následuje proces rmutování, kdy dochází k zjednodušování cukrů tak, aby kvasinky mohly vyrábět alkohol.

V dalším kroku přichází fáze sezování, což znamená, že se celé stávající dílo přečerpá čerpadlem do sezovací kádě. Sladká šťáva, která se scedí, se jmenuje sladina. Sladinu je nutné zahřát k bodu varu a přidává se chmel. Poté, co se sladina povaří s chmelem, vzniká mladina. Než se tento nápoj zakvasí, je potřeba jej zchladit. Po hlavním kvašení je nutné z části prokvašenou mladinu přečerpat do ležáckého tanku, kde necháme pivo dokvasit. Kvasinka zpracovává při dokvašování zbytkový extrakt, proto je důležité zvyšovat v tanku tlak tak, aby se pivo mohlo přírodně dosytit.

Když je pivo řádně uzrálé, přichází na řadu poslední krok, a to přečerpání hotového piva do přetlačného tanku, ze kterého už zlatavý mok putuje přímo do výčepu. V posledních deseti letech zažívá pivovarský sektor doslova řemeslnou revoluci a dobrý sládek si práci vždy najde. Důležitá je vášeň a neustálé sebezlepšování i osobitý růst. Nebát se přijít s něčím novým, co bude bavit jak sládky, tak i jejich štamgasty.

Pivovar Radegast opět otevřel brány svého pivovaru veřejnosti. Zájemci o prohlídku tak mohou znovu nahlédnout do jeho zákulisí a podívat se na to, jak probíhá výroba správně hořkého piva Radegast v Nošovicích.

Návštěvníci během dvouhodinové prohlídky projdou s průvodcem nejzajímavější části výroby piva. Prohlídky pivovaru začínají vždy v návštěvnickém centru – Radegastově svatyni. Následně se návštěvníci přesouvají do jednotlivých provozů v pivovaru.

„Během nuceného uzavření prohlídkových tras jsme nezaháleli a připravili pro návštěvníky novinky. Ta největší je hned na začátku prohlídkové trasy. Jde o nově dokončenou varnu, která nám pomohla navýšit kapacitu výroby piva na více než 72 000 hl týdně. V ní je k vidění například sladinový filtr, varní nádoby nebo kvasné tanky. Těšíme se, že ji budeme moci návštěvníkům ukázat," říká Ivo Kaňák, manažer Pivovaru Radegast. Zajímavostí tohoto místa je také akvárium se pstruhy, kteří slouží k monitorování změn v kvalitě pitné vody. Součástí trasy je také zastávka u nedávno vybudované plechovkové linky, která dokáže stočit pivo až do 60 tisíc plechovek za hodinu.

Prohlídka následně pokračuje přes balení a nový rozsáhlý sklad o velikosti dvou fotbalových hřišť. Jeho technickou zvláštností je soustava tří výtahů, jimiž stočené pivo překonává výškový rozdíl šesti metrů, než se dostane do centrálního skladu. V něm návštěvníci uvidí „technický hřeb" celé prohlídkové trasy. O dopravu palet ve skladu se starají nejmodernější robotizované vysokozdvižné vozíky bez řidiče, které jsou řízeny laserovou navigací. Na závěr prohlídky návštěvníci ochutnají čepované pivo Radegast.

Pivovar Radegast dbá na maximální bezpečnost návštěvníků. „Řídíme se aktuálními proti epidemickými opatřeními. Všichni návštěvníci tak musí mít nejen respirátor, ale také negativní test na koronavirus, případně potvrzení o prodělání onemocnění či očkování. Samozřejmostí je pravidelná dezinfekce prostor," říká Ivo Kaňák.

Prohlídky pivovaru probíhají ve čtvrtky a soboty ve 14:00 hodin a v neděli od 11:00 hodin. Rezervaci lze provést na webových stránkách pivovaru Radegast.