Novinky a zajímavosti ze světa piva

Takřka deset let táhnoucí se spor kolem vyškovského pivovaru v pondělí pravomocně ukončil Krajský soud v Brně. Ten potvrdil dva roky starý rozsudek Okresního soudu ve Vyškově, že někdejší provozovatel pivovaru nemá nárok na 67 milionů korun od státu jako kompenzaci za vady na pronajaté technologii. Ukončení sporu odblokuje rozvoj celého areálu.

Krajský soud v Brně v pondělí shrnul postoje jednotlivých stran i rozhodnutí okresního soudu, jež označil za správné a rozsudkem jej potvrdil.

Odvolací námitky nájemce pivovaru, společnosti Czech Beverage Industry Company, označil za nedůvodné, popřípadě došel k závěru, že pravdou je úplný opak. „Tvrzení žalobce bylo jasně vyvráceno revizním posudkem,“ konstatovala soudkyně Eva Mildeová.

Obě strany totiž v minulosti argumentovaly různými znaleckými posudky, třetí si proto nechal zpracovat přímo vyškovský soud. I proto se případ tak dlouho táhl. Soudem vybraný znalec potvrdil, že pochybení nelze přičítat majiteli, tedy státu.

„Pokud firma nezajistila po celou dobu žádné servisní prohlídky, de facto vyloučila u pastéru funkci jeho monitoringu a bez dalšího dovozovala, že jedinou příčinou nahodile popsané zhoršené kvality sudového piva je vada spočívající v konstrukci potrubí vedoucího do pastéru, pak je nasnadě, že jakékoli další plynoucí problémy musí jít na její vrub a v žádném ohledu je nelze přičítat majiteli,“ vysvětloval už vyškovský soud v odůvodnění, proč provozovateli nepřiřkl kompenzaci. Nyní s tím souhlasil i odvolací soud v Brně.

Jaromíra Žáčka, šéfa státní společnosti Jihomoravské pivovary a.s., která areál pro stát spravuje, rozhodnutí nepřekvapilo. „Od začátku jsem byl přesvědčen o účelovosti žaloby. Tvrzení žalobce bylo absurdní,“ řekl po jednání.

Zástupce provozovatele Jiří Kopenec se k pravomocnému rozhodnutí nechtěl vyjádřit, nekomentoval ani možnost dovolání k Nejvyššímu soudu.

S napětím už roky soudní tahanice sleduje i vyškovská radnice. Té totiž vadí, jak areál nedaleko centra města chátrá a zeje prázdnotou. Usiluje proto o jeho odkup.

„Navázali jsme na jednání z uplynulého období s předešlými ministry zemědělství ve věci budoucího majetkového řešení areálu pivovaru. K naplnění našich ambicí považujeme za nezbytné jednotné vlastnictví celého území,“ informoval už loni na podzim místostarosta Roman Celý (KDU-ČSL).

Radnice má v plánu se zaměřit na celé území od zámecké zahrady až po Nový zámek včetně pivovaru. „Budoucnost vidíme v propojení se zámeckou zahradou a v otevření celého prostoru lidem,“ doplnil Celý s tím, že město by chtělo výrobu piva obnovit, ale jen v malém měřítku.

Počet pivovarů v Česku utěšeně narůstá. Před dvěma lety překročil magickou pětistovku a je možné, že v dohledné době jich bude ještě o sto více. Odborníci se přitom domnívají, že na českém trhu by jich mohla působit až tisícovka. I přes různé experimenty, se kterými pivovary každou chvíli přicházejí, srdcím pivařů nadále bezkonkurenčně vládne tradiční český ležák.

Boom pivovarů v Česku v minulých letech mírně ochladl. Přesto více nových pivovarů vzniká, než jich zanikne. „V současné době předpokládáme, že v republice máme 568 pivovarů z toho je přibližně 515 minipivovarů a 30 pivovarů velkých s výstavem vyšším než 200 tisíc hektolitrů za rok. Rozdíl mezi tím jsou ostatní kategorie,“ přiblížil prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich.

Ještě před dvaceti lety si zasvěcenci mysleli, že hranice pěti set pivovarů v Česku bude i strop. Jenže tuto metu pivovary překročily před dvěma lety a v poslední době není nereálný ani počet tisíc pivovarů. Tím by se počtem přiblížily k situaci za první republiky, kdy na území dnešního Česka působilo asi 1400 pivovarů. „Na druhou stranu to souvisí i s ekonomickými a daňovými podmínkami,“ konstatoval předseda Sdružení přátel piva Tomáš Erlich.

Počítá, že ročně zaniká asi deset pivovarů. I tak je podle Vodřicha saldo mírně pozitivní. „Stále vzniká více pivovarů, než ubývá,“ doplnil. Ročně tedy k absolutnímu číslu přibude několik nových pivovarů. Erlich přitom předpokládá, že nové mety šesti set takových podniků by se Česko mohlo dočkat do dvou let.

V Česku se od 1. ledna změnily sazby DPH. Veškeré nealkoholické nápoje nyní spadají do 21procentní sazby, stejně tak točené pivo. Právě u zlatavého moku byl skok jeden z největších, avšak na cenách v restauracích se to ještě plně neprojevilo. Podle společnosti Dotykačka na začátku ledna pivo v průměru zdražilo o 2 koruny, což růstu DPH neodpovídá. Podle Luboše Kastnera, zástupce gastronomie v Asociaci malých a středních podniků, je důvod ten, že se hospody zatím bály jít s cenami výš. Ale zcela jistě půjdou.

Leden ještě není u konce, takže souhrnná data, jak změny DPH ovlivnily gastronomický sektor, nejsou k dispozici. Společnost Dotykačka, která sleduje data z pokladních systémů, se ale podívala na první dva lednové týdny a leccos lze podle ní vyčíst už z nich.

„Propad z konce roku 2023 na začátek ledna 2024 je poměrně výrazný,“ zhodnotil vývoj tržeb v restauracích Vladimír Sirotek z Dotykačky. Tržby klesly v druhém týdnu meziročně cca o 6 procent. „Určitě se to dá přisuzovat změně cenové hladiny, která tam definitivně mezi prosincem a lednem proběhla,“ vysvětluje.

Ceny v restauracích byly na začátku ledna meziročně vyšší o 8 procent. „Definitivně to souvisí se změnami sazeb DPH,“ říká Sirotek, podle kterého bude nejspíš letošní leden pro gastronomický sektor jeden z nejhorších měsíců za dlouhou dobu. V posledních týdnech zdražilo 65 procent podniků, naopak nezlevnily žádné.

70 korun za pivo? Už nic výjimečného
Co se týče točeného piva, to se nacházelo do konce letošního roku v 10procentní sazbě DPH, nyní je v 21procentní, což je nárůst o 11 procent.

„Zatímco v tom loňském roce se nám cena piva z prosince na leden nezměnila, tak v tom aktuálním přeceňování jednotlivých položek nám cena piva narostla v průměru o více než dvě koruny,“ popisuje Sirotek na základě dat z pokladních systémů, jak se změna sazeb DPH na cenách piva projevila. Hodnocená byla piva dvanáctky jako průměr, nikoliv pouze Plzeňský Prazdroj.

V Praze je podle Sirotka důležitost tohoto nápoje menší. „Ale zde už se blížíme v průměru na 70korunovou cenu 12stupňového piva za půllitr, zatímco rok zpátky, tak jsme byli někde kolem 63 korun (…) To zdražení je téměř dvě a půl koruny z prosince na leden,“ prezentoval data.

V malých městech je pivo o něco levnější. „Ten samý nárůst cen o více než dvě koruny vidíme i v tom segmentu vesnických hospod, kde naopak ta důležitost piva hraje významnou roli a zde jsme dostali v průměru téměř k 50 korunám,“ pokračoval s prezentací Sirotek.

V průměru tak cena piva ještě nepřekročila hranici 70 korun, avšak v Praze k tomu zbývá dvacetník. Navíc už nyní jsou v restauracích běžně k vidění ceny za půllitr až okolo 80 korun. V meziročním porovnání jde o zdražení piva o 10-11 procent.

Ceny pokrmů zatím v restauracích rostly jen minimálně. Zato domácí limonády – ty překonaly i pivo. Meziročně zdražily o skoro 12 procent. Souvisí to s tím, že nealkoholické nápoje se stejně jako pivo nyní nacházejí ve vyšší sazbě DPH.

„Schizofrenie maximální“
Zdražení piva o dvě koruny ale neodpovídá nárůstu DPH o 11 procent. Podle Kastnera je to proto, že většina hospod jednoduše nechtěla šokovat své zákazníky. „Nenastalo to zdražení, které má nastat, protože jsme nepřenesli ty úrovně procentních bodů DPH do trhu,“ konstatuje gastronomický expert, podle kterého jde o taktiku trhu. „Protože ten trh je fragmentovaný, hospodští soutěží každý s každým, všichni se na sebe koukají a tak trochu spekulují, co bude,“ říká.

Vláda si podle něj tyhle dny sahá k hospodským do kapes. „Těch 11 procent DPH je prostě strašně moc. To je 5-6 korun na pivu,“ upozorňuje s tím, že zvlášť v menších oblastech by takové zdražení byla rána. Jenže k ní dříve či později dojde, protože restaurace nemůžou dotovat DPH navždy.

Postřižinské pivo se pochopitelně nepije pouze na Nymbursku. Na čepu ho mají také hostinští v jiných českých a moravských regionech.

Právě provozovatele hospod a štamgasty pijící nymburské pivo na jihu Čech a na Vysočině přivítali v pátek v nymburském pivovaru. Na několik desítek hostů čekala v pravé poledne prohlídka pivovaru. Tím je provedl podsládek Karel Lövenhöfer.

Posun čepovaného piva z deseti do 21procentní sazby DPH znamenal od ledna letošního roku v mnoha libereckých hospodách zdražení přibližně o 10 procent. Nadšený z toho není nikdo. Štamgasti to berou většinou odevzdaně a s povzdechem, zatímco hospodští toto vládní rozhodnutí kritizují. A co vy? Hlasujte v anketě na konci článku.

Přestože „jít na jedno“ znamená sáhnout do kapsy hlouběji než v minulosti, 36letého Honzu z Turnova zdražení od této drobné radosti neodradilo. Do hospody chodí jednou týdně, posedí s přáteli a průměrně si za večer dopřeje pět piv. „Dříve jsem chodil do hospody častěji, teď to je jednou týdně. Musel jsem to omezit, přece jenom rodinný rozpočet není nafukovací,“ svěřil se pivař s tím, že nejraději si dá točenou plzeň

Pivo představuje velký světový trh. Jeho tempo růstu však velké není. Spíše takové ospalé, což k pivu sedí. Trh opanovávají jména jako Anheuser-Busch InBev nebo Heineken. Investor do akcií těchto titánu tedy nemůže počítat s dravým zhodnocením. Kdo však jde po pozvolném, celkem uspokojivě stabilním, postupném růstu, ten jistě některou ze zavedených „pivních akcií“ nakoupit může.

Ne že by se sektoru vyhýbaly módní vlny a nové trendy. Malé a dravé pivovary je často dokáží zachytit lépe a pružněji než oni titáni. Ostatně klíčovou módní vlnu globálního trhu s pivem, jež se zaplavuje i Česko, představují řemeslná piva. Taková piva jsou ale vlastně přímo definičně spjata s malými pivovary. Velká pivovarnická skupina by řemeslná piva raději ani neměla nabízet. Když před několika lety svá „řemeslná piva“ vrhl na trh již poměrně velký pivovar Starobno, patřící navíc Heinekenu, se zlou se potázal. Místo módní vlny se svezl na vlně kritiky.

Jenže běžný investor prakticky nemůže investovat do akcií malých, potenciálně rychle rostoucích pivovarů, často jakýchsi „pivních startupů“. Na burze se s nimi zpravidla neobchoduje.

Investice do akcií některého z pivovarů tak přichází v úvahu zejména pro toho, kdo sází na jistotu stabilního růstu a případně i přiměřené dividendy. Nebo pro toho, kdo již má notně zainvestováno v dravých titulech – třeba v oblasti AI, elektromobility nebo biotechnologií – a hodlá diverzifikovat své portfolio tak, aby nesestávalo pouze z růstových titulů, ale také těch hodnotových.

Sázkou na „pivní jistotu“ číslo jedna by tedy mohly letos být akcie s přehledem největšího pivovaru světa, již zmíněného Anheuser-Busch InBev. Základ současné podoby kolosu položila před šestnácti lety akvizice amerického pivovaru Anheuser-Busch v podání belgicko-brazilského InBevu. Před osmi lety se pak do skupiny přidal ještě jihoafrický SABMiller. Celý konglomerát v Česku vlastní prodělečný českobudějovický pivovar Samson, přičemž „přes ulici“ vede nekonečný spor o značku Budweiser, s dalším pivovarem jihočeské metropole, státním Budvarem.

Od začátku roku 2008, tedy od roku zmíněné „zakládající“ akvizice, zhodnotily akcie konglomerátu Anheuser-Busch InBev o nějakých 56 procent, což značí roční zhodnocení 2,8 procenta. Pro srovnání, stěžejní ukazatel amerických burz, Standard & Poor’s 500, za stejnou dobu přidal zhruba 238 procent, což ročně značí zhodnocení 7,9 procenta. Všechny tyto cifry jsou bez zahrnutí reinvestice dividend.

Je tedy zřejmé, že akcie největšího světového pivovaru v uplynulých šestnácti letech žádným velkým ternem nebyly. Konglomerát navíc loni rozlítil řadu svých zákazníků, když do marketingové kampaně, jež měla pozdvihnout upadající značku Bud Light, angažoval trans aktivistu Dylana Mulvaneyho. Proměnu tohoto biologického muže v ženu sice na sociálních sítích sledují miliony uživatelů, avšak zjevně z jiné cílovky; tradiční pivaři v ní zalíbení moc nenacházejí. Sociální sítě tak zaplavila virální videa, v nichž na protest proti Mulvaneyho angažmá, rozhořčeně lili Bud Light do záchodu či kanálu; konzervativní rocker Kid Rock zase použil několik beden daného piva jako cvičný terč při střelbě z automatické pušky – což rovněž zaznamenalo nebývalý virální ohlas. Akcie konglomerátu však – naštěstí pro investory – kauza „neodstřelila“. Nicméně, nějaký další přešlap při snaze o (až příliš) progresivní marketing zřejmě nelze vyloučit a investor se musí před něčím takovým mít na pozoru i do budoucna.

Pod křídla konglomerátu Anheuser-Busch InBev patří také třeba známé mexické pivo Corona. Ve Spojených státech je však – na rozdíl od zbytku světa – držitelem licence na jeho výhradní dovoz společnost Constellation Brands, výrobce nejen piva, ale také vína a lihovin. Pokud bychom vzali jako výchozí bod opět začátek roku 2008, její akcie za sebou mají mnohem výraznější zhodnocení než ty konglomerátu Anheuser-Busch InBev. A sice celkově 1030 procent, tedy nějakých 16,3 procenta ročně.

Akcie Constellation Brands jsou zajímavé vysokou diverzifikovaností, neboť společnost produkuje či prodává nejen různé zmíněné typy alkoholických nápojů, ale zabrousila také do marihuanového byznysu. Vlastní takřka 40procentní podíl v Canopy Growth. Dodavatel „marjánky“ pro lékařské účely ovšem čelí krušnému procitnutí z opojných let 2018 a 2019, neboť jeho akcie z tehdejších vrcholů strmě spadly, z více než 500 dolarů za kus na zhruba čtyři dolary; ztratily více než 99 procent.

Investor, jenž hledá potenciálně přelomovou inovaci v pivovarnictví, by tak měl spíše upřít pozornost k japonskému pivovaru Kirin. Tato tamní dvojka po skupině Asahi, majiteli Plzeňského Prazdroje, poněkud neobvykle vlastní také divizi, jež se na vědecké úrovni zabývá zlepšováním zdraví prostřednictvím výživy, v tomto případě tedy i piva. Vzhledem k tomu, že celosvětovým trendem jsou kromě řemeslných piv také ta „zdravější“, s nízkým nebo žádným obsahem alkoholu, může být potenciální „zdravé pivo“, třeba nějaké to budoucí z produkce Kirinu, investičním ternem. Na akciích Kirinu to ale zatím moc poznat nejde. Od začátku roku 2008 přidávají nějakých 33 procent, průměrně ročně tedy 1,8 procenta.

Seznam.cz předloni spustil projekt s názvem Seznam Médium. Jedná se o platformu, kam mohou lidé psát komentáře a články. A jak se upozorňuje pod každým textem, jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury.

Psát sem může úplně každý, v podstatě cokoliv.

„Seznam Médium je platforma podobná Seznam.cz Newsfeedu, která by měla rozšířit články ve feedu o blogové příspěvky a jiné one-man show projekty, pro něž je zatím technická náročnost implementace klasického feedu překážkou,“ popsala před spuštěním pro Lupu Hana Holubová z tiskového oddělení Seznamu.

PrahaIN.cz zaregistrovala na této platformě článek, který se šířil několika soukromými skupinami na Facebooku. Na text se snášela obrovská kritika.

Jednalo se o článek, který popisuje údajnou dvojí kvalitu piva Pilsner Urquell v Česku a Německu. Autor zde obhajoval, že „Plzeň“ v Německu je levnější, neboť má jiné složení a dle jeho názoru je chuťově mnohem horší. „Cena je vykoupena kvalitou,“ píše autor na Seznam Médium.

Chuť piva Pilsner Urquell zakoupeného v Německu je podle autora textu lihová. Svoje postřehy dokládá tím, že podle složení plzeňského piva zakoupeném v obchodě u našich sousedů jsou přidávány navíc Hopfen Auszüge, tedy chmelové extrakty, a to prý snižuje náklady.

Článek vyvolal hodně emocí.

Plzeňský Prazdroj reaguje
PrahaIN.cz se dotazovala Plzeňského Prazdroje a tiskový mluvčí Zdeněk Kovář nám hned sdělil, že zmiňovaný článek se nezakládá na pravdě.

Podle slov největšího českého pivovaru si zde zakládají na nejvyšší kvalitě surovin i léty prověřených postupech. Připomeňme, že Pilsner Urquell vaří pivo přes 181 let.

„Receptura piva Pilsner Urquell je pro všechny trhy stejná, pro Česko i pro zahraničí, přičemž se vaří a stáčí do všech typů obalů pouze a jenom v Plzni. Odtud ho dodáváme do českých hospod a obchodů a vyvážíme do více než 50 zemí světa,“ upozorňuje mluvčí Plzeňského Prazdroje.

Reaguje také na zmiňované „chmelové extrakty“.

„Na českých etiketách a obalech je pak v souladu s českou legislativou označení chmelové výrobky, v zahraničí je pak uveden adekvátní překlad v souladu s tamní legislativou. Například v angličtině hop products, v němčině Hopfenauszüge,“ říká Zdeněk Kovář za největší pivovar v Česku.

V závěru ujišťuje, že každou várku piva, která opouští pivovar, pečlivě kontrolují, aby si byli jistí, že je v nejlepší kvalitě.

Chcete lepší zdraví a jste muži? Udělejte si čas na své kamarády a potkejte se s nimi aspoň dvakrát za týden. To přesně radí britský psychiatr a odborník na muže Robin Dunbar na základě své studie.

Co má společného mezinárodní pivovar s britským výzkumníkem mužské psychiky a chování? Oba dva si myslí, že by pánové měli trávit víc času s jinými muži. Na pivu. Nebo třeba během sportování.

Přesně tak, pánové. Pokud vás trápí chatrné fyzické i duševní zdraví, možná se prostě málo vídáte se svými mužskými kamarády. Podle výzkumu psychiatra Robina Dunbara ze Spojeného království potřebují muži trávit čas se svými kamarády aspoň dvakrát týdně.

Dunbar, výzkumník z Oxford University, který se dlouhodobě zabývá mužským chováním, socializací a evoluční neurologií, má o tom, kolikrát a jak by se měli muži ideálně stýkat, velmi konkrétní představy. Pánové se musí potkat aspoň se čtyřmi jinými muži, dvakrát za týden a tváří v tvář. Odměnou jim za to pak budou zdravotní benefity, kratší doba potřebná na zotavení po nemoci a větší štědrost.

Vidět se nestačí
Pouhé vidění se ovšem podle Dunbara nestačí. Muži by spolu měli v ideálním případě „něco dělat“. Což může být třeba společné sportování, ale klidně i jenom klábosení u pivka. „Vztahy mohou být navazovány cestou mnoha různých aktivit, od sportování po mužské klábosení. Nebo prostě tím, že si v pátek s kamarády zajdete ‚na jedno‘,“ dal se vědec slyšet.

Dejte ale pozor na to, abyste z hospodského setkání neudělali příliš velkou pijatiku. Nejde ovšem o množství alkoholu, ale množství mužů ve skupině. Podle Dunbara, který se proslavil také svým tvrzením o tom, že najednou dokážeme udržet jen 150 společenských vztahů, tj. například kamarádství, (tzv. Dunbarovo číslo), by muži měli mít jen malou skupinku opravdu dobrých přátel. Pokud se jich setkává moc, snižuje se tím pravděpodobnost, že se budou upřímně bavit a smát, a s ní také šance na uvolnění endorfinů, které mají být právě tím prvkem zodpovědným za zdravotní benefity.

A jak to souvisí s oním pivovarem? Možná se budete smát, ale byl to právě světově proslulý producent piva Guinness, který si nechal studii vypracovat. To, že její výsledky mužům doporučují zajít si pravidelně do hospody, tak není zase tak překvapivé.

Za skvělým pivem a jídlem, nebo na panáka něčeho ostřejšího chodíme leckdy celá desetiletí do stejných hospod. Lhostejno, že se jmenují jinak. Dvě takové letité restaurace se tento týden objevily v pořadu známého herce Josefa Poláška, nazvaném Příběhy starých hospod. Hotel a Minipivovar Na Rychtě a Pivovarská šenkovna. Ty patří skutečně k těm nejstarším v Ústí nad Labem, a jejich původ sahá i hlouběji, než do 19. století.

Průvodcem natáčecího štábu se po ústeckých hospodách stal ředitel ústeckého městského archivu Petr Karlíček. „Bylo to takové velice milé posezení. Docela hezky jsme si s Josefem Poláškem popovídali o známých z Brna, kde dokonce chodíme do stejné hospody, v níž je sám štamgast,“ líčil šéf ústeckých archivářů.

Až do roku 1995 dodávala elektrárna v areálu Plzeňského Prazdroje elektřinu pro pivovar i část města. Před čtyřmi lety byl představen projekt konverze budovy z roku 1905 na nový Pivovar Proud, který je experimentálním projektem samotného Plzeňského Prazdroje. Ohleduplná konverze od ateliéru Mimosa aktuálně mění objekt na varnu piva, ale v pokračující rekonstrukci zde vzniknou dva sály, venkovním posezení a další zajímavé prostory.

„Od roku 2019 se objekt mění na pivovar s plánovaným výstavem 10tis. hl. ročně. Aktuálně je uzavřena první fáze – pivovar vaří pivo v jedné ze dvou hal, objekt je staticky a technicky zajištěn. Pokračování rekonstrukce a přestavby obsahující především sál s kapacitou 500 návštěvníků je ve fázi projekční přípravy. V budoucnu budou moci návštěvníci v prostoru bývalé strojní haly zažít koncert, výstavu, přednášku, festival minipivovarů nebo jen ochutnat stálice i novinky ze sklenic s logem Proud,“ uvádí autoři rekonstrukce Petr Moráček, Jana Zoubková, Pavel Matyska a Dalibor Pospíšil.

„Leitmotivem rekonstrukce je hledání hranice a celkové pochopení minulé a budoucí funkce budovy – dovolit si zbourat hodnotné, odolat zbytečné reprodukci původních forem, hledání dostatečně kvalitních náhrad, skloubení současné technologie s možnostmi objektu. Přijetí myšlenky, že stavíme primárně výrobní, funkční objekt – prostě pivovar – a ne galerii,“ dodávají.

Na projektu se zastavěnou plochou 2 990 metrů čtverečních je příjemná snaha zachránit objektu historické prvky. Nový je také vstup, nové venkovní schodiště, prosklení štítu a nová okna v industriálním duchu. Nevídané je ponechání původních prvků elektrické rozvodny i jeřábu, které mají být hlavními ozdobnými prvky interiéru i v budoucnosti. Kéž by se takto zacházelo i s jiným industriálním dědictvím v Česku a na Slovensku.