Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

České tankové pivo válcuje Evropu. Za ním jde i tuzemská hospodská kultura

Publikováno:před měsícemZdroj:iDNES.czAutor:Jan Brož

Plzeňský Prazdroj hlásí patnáct, Krušovice sedm, Staropramen pět a Budějovický Budvar také pět. Právě tolik hospod s tankovým pivem už zprovoznily přední české pivovary jen ve Velké Británii. Pivo čepované z cisterny je viditelným trendem českého pivního exportu. Vývoz piva však roste ve všech formách a spolu s ním vzniká v zahraničí stále více hospod českého typu.

Tuzemské pivovary loni vyvezly do zahraničí 4,4 milionu hektolitrů piva. V posledních letech se však zdaleka neomezují na pouhý produkt. Pivovary stále častěji exportují spolu s pivem tradiční českou hospodskou kulturu. Zahraniční pivaři se tak už nemusí omezovat jen na plech či lahve, ale mohou si vychutnat čepované pivo z tanku od vyškoleného hostinského v atmosféře, která se ničím neliší od klasické české hospody.

iDNES.cz ve spolupráci s čtyřmi největšími pivovary sestavila mapu takových míst ve vybraných zemích. Zdaleka se nejedná o kompletní seznam. Distribuce nezřídka funguje přes nadnárodní vlastníky a ani pro pivovary není lehké zjistit, kde jejich produkty vlastně končí. O aktuálních trendech však mapa vypovídá dostatečně.

Vývoj se ubírá především dvěma směry, které se částečně překrývají. Tím prvním je, že tuzemské pivovary expandují se svými značkovými hospodami do zahraničí. Často se tak děje formou franšízy nebo jiného druhu spolupráce s hostinským. Na koncepty známé z Česka, jako Potrefená Husa, Šalanda nebo Kozlovna, čím dál častěji narazíte i v cizině.

Pokusným králíkem je v tomto směru Slovensko. Loni otevřela v Bratislavě první značková hospoda Krušovic. Na rozdíl od Česka se však nejmenuje Šalanda, ale Rudolfinum. Podnik se svými českými sestrami spojuje symbol koruny, kterým se královský pivovar pokouší propojit značku s císařem Rudolfem II.

„Otevření dalších restaurací na Slovensku je v jednání,“ říká Vladimíra Kučiaková, která má na starosti export českých značek pivovarů skupiny Heineken. Další značkové restaurace Krušovic existují v Maďarsku.

Právě Krušovice získaly podle Kučiakové v rámci skupiny status mezinárodní značky. Vlastník tak klade na zahraniční expanzi zvláštní důraz. „Exportujeme samozřejmě i Starobrno nebo Březňák, ale pouze Krušovice mají status mezinárodní značky. Jsou třeba sponzorem mistrovství světa v hokeji,“ vysvětluje Kučiaková.

Podobné plány má také Staropramen. Ve slovenské metropoli už funguje značková restaurace Naše Hospoda. „Ve výstavbě je další, opět v Bratislavě,“ dodává mluvčí pivovaru Denisa Mylbachrová. Na Slovensku fungují i dvě hospody s názvem Budvarka a řada podniků má v názvu Pilsner Urquell, který je pravděpodobně nejznámějším českým pivem v zahraničí.

Zda se značkové hospody rozšíří ještě dále od hranic Česka, je otázkou. „Je to stále poměrně nový koncept a třeba Británie a Rusko jsou už dobře zajeté, proto to zatím nechceme měnit,“ dodává Kučiaková.

Británii válcují tanky
Druhým trendem, který se z Česka šíří Evropou, je pivo z tanku. Provozy vybavené obřími nerezovými cisternami je možné spatřit v řadě zemí, největší popularitu si však získávají ve Velké Británii.

„V zemích, kde jsme tanky zavedli, roste spotřeba čepovaného piva v řádu desítek procent ročně. Nejvíce se našeho tankového piva mimo Česko vypije na Slovensku, kde má budování tankových hospod delší historii než na ostatních exportních trzích. Opravdový boom zažívá naše pivo v Anglii, kde jsme otevřeli v posledních letech 15 tankových hospod. Prodej našeho čepovaného piva zde meziročně (2015/2016) stoupl téměř o 80 procent,“ vysvětluje Vladimír Jurina z Plzeňského Prazdroje.

Ať už jde o londýnský Kupp a Krušovice, liverpoolský The Viking a Budvar či Hare and Hounds v Brightonu, kde mají v nabídce Staropramen, své tanky mají v britských pubech všechny velké české pivovary. Výčepní z ostrovů navíc často procházejí školením, jak správně pivo po česku čepovat. Britský způsob se od tuzemského podstatně liší a chuti by neprospíval.

V případě tankoven je propojení mezi pivovarem a hostinským obzvlášť úzké. Relativně vysoká investice do tanků, které se nezřídka stávají nepřehlédnutelnou součástí interiéru, značí, že majitel podniku počítá s dlouhodobější spoluprací a pravděpodobně rychle nezběhne ke konkurenčním značkám.

„Počet tankových hospod chceme nadále zvyšovat,“ říká proto mluvčí Budvaru Petr Samec. Národní podnik dodává Budvar například do tankovny Drevny Kocur v Poznani.

Polský trh je zatím ve srovnání s ostatními sousedy českou hospodskou kulturou pokryt relativně málo. Drevny Kocur však už na svých webových stránkách poptává volné prostory hned v několika dalších polských městech, takže lze předpokládat, že se tam české pivo z tanku brzy rozšíří. „Koncem uplynulého roku jsme otevřeli tankové restaurace také v Maďarsku a Irsku,“ dodává Jurina z Prazdroje další příklady zemí, kam se české tankovny v poslední době dostaly.

Odolávají jen Bavoři
Budvar má se sudovým pivem poměrně silné zastoupení v Rakousku, kde je historicky velmi dobře znám díky proslulé vídeňské zahrádce Schweizerhaus, kde se budějovické pivo točí nepřetržitě už 91 let.

Podle majitele restaurace Karla Kolarika fungoval Schweizerhaus v minulosti jako „okénko do světa“, takže se Budvaru dařilo držet vysoké povědomí o značce na západních trzích i v dobách komunistického režimu.

Ani v Německu není potřeba českou hospodu složitě hledat. Zájem o českou pivní kulturu tam uspokojuje především Pilsner Urquell a Budvar, přičemž zejména Berlín je hostinci v českém stylu doslova posetý. Dost hostinců s českým točeným je také v Lipsku, Drážďanech či Hamburku. Staropramen, krušovice a budvar si lze pak díky síti hospod Wenzel Prager Bierstuben dát na český způsob i v menších městech, jako je Halle, Chemnitz či Magdeburk. Jen Bavorsko, tradiční pivní země s vlastní silnou hospodskou kulturou, která se velmi podobá té české, zatím odolává.

Specifická situace je pak například ve Švédsku, kde se střetávají hlavně Krušovice se Staropramenem. „Krušovice mají ve Švédsku prémiový status a ceny jsou vyšší než třeba u Heinekenu,“ říká Kučiaková. Švédsko však zůstává své a v tamních restauracích je obvyklé spíš upřednostnění vlastního jména. Loga pivovarů tak zůstávají upozaděny.

Budějovický Budvar uvádí na trh dvě sezónní piva: CVIKL a LONDON PRIDE

Publikováno:před měsícemZdroj:GastroTrendBudvar

Pivní novinky, sezónní piva, limitované edice a další inovace v oblasti čepovaného piva jsou důležitou součástí dlouhodobého programu, kterým pivovar pomáhá provozovatelům restaurací udržet stálé zákazníky a samozřejmě i přilákat nové hosty. Budějovický Budvar nabízí limitované edice a sezónní piva již od roku 2012 – prvním z nich bylo speciální pivo z čerstvého chmele. Tento týden obohatí nabídku čepovaného piva ve stovkách budvarských hospod a restaurací hned dvě sezónní speciality, které pro letošní pivní sezónu vybral budvarský sommelier Aleš Dvořák.

„Pro horké dny jsou obecně vhodnější piva s nižším obsahem alkoholu. Proto jsme letos připravili nefiltrované kvasnicové pivo Budweiser Budvar CVIKL, které má stejně čerstvou pivní chuť jako ve sklepě pivovaru. Mohou za to živé kvasnice přidávané do zralého piva těsně před stáčením. CVIKL má také vysoký říz a tím i výborné osvěžující účinky,“ říká Ing. Aleš Dvořák, budvarský sommellier. „K létu se však dobře hodí i piva se svěžími chmelovými tóny v chuti a vůni. Proto jako druhou novinku nabídneme prémiové anglické pivo typu ALE značky London Pride, které jsme dovezli přímo z Londýna,“ dodává Aleš Dvořák.

Tyto dva speciály bude možné ochutnat pouze v restauracích, ve kterých se standardně čepuje některé pivo značky Budweiser Budvar. Každá z novinek je určena pro jiný typ provozovny: CVIKL se objeví především v pivnicích a restauracích, jejichž byznys je primárně zaměřený na vyšší konzumaci piva. LONDON PRIDE je naproti tomu určený především pro restaurace postavené na kvalitní gastronomii, ve kterých je pivo především nápojem k jídlu.

Budweiser Budvar CVIKL
Nefiltrované kvasnicové pivo – světlé výčepní. Protože není filtrované, má v porovnání s výčepním pivem Budweiser Budvar poněkud vyšší hořkost. Díky čerstvým aktivovaným kvasnicím, které se přidávají těsně před stáčením, si zachovává stejně plnou a svěží chuť jako ve sklepě pivovaru. Kvasnice způsobují také lehký matný zákal nápoje. Obsah alkoholu: 4,0 % obj. Do restaurací se dodává v sudech KEG o objemu 30 l.

London Pride
Prémiové pivo typu ALE vyráběné v Londýně, které proslavilo pivovar Fuller’s po celém světě. Má nádhernou měděnou barvu, svěží ovocnou a kořeněnou vůni a příjemnou sladovou chuť s nádechem ovoce a střední chmelovou hořkostí. Doušek se doslova rozplývá na jazyku a neodbytně svádí k dalšímu napití. Obsah alkoholu 4,7 % obj. Do restaurací se dodává v sudech KEG o objemu 30 l. Servíruje se v originálních sklenicích o objemu 1 britské pinty (0,567 l).

„Koupili za balík český klenot.“ Plzeňské pivo zaplaví žíznivé Japonsko

Publikováno:před měsícemZdroj:Blesk.czAutor:Jaroslav ŠimáčekPrazdroj

České pivo se znovu chystá do světa. Tentokrát „zaplavit“ daleké Japonsko. Piva lační Japonci jsou druzí největší investoři v Česku. Letos na jaře pak dokončili jeden z velkých obchodů v poslední době - a za pořádný balík si koupili plzeňský pivovar. Dlouhodobě mají zájem o český chmel, nyní chtějí do Japonska exportovat přímo i české pivo. To japonské pro změnu ochutnal při své návštěvě země vycházejícího slunce premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD).

Plzeňský pivovar koupila japonská společnost Asahi, která již dnes ve své zemi vaří prémiové pivo z českého chmele. Nyní by chtěla do Japonska dovážet přímo vyhlášený produkt z plzeňského pivovaru, který Češi pijí po hektolitrech.

„Jsem rád, že Plzeňský Prazdroj nekoupil nějaký finanční investor, ale že ho koupila jedna z klíčových japonských potravinářských firem,“ uvedl na dotaz Blesk.cz ohledně téhle velké japonské investice premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) během návštěvy japonského Kjóta.

Japonci koupili český klenot
Český premiér upozornil, že Asahi má padesátiprocentní podíl na japonském trhu s pivem. „Chystají se uvést plzeňské pivo na japonský trh, kde se téměř vůbec neprodává,“ podotkl Sobotka na adresu jednoho z největších světových producentů piva, který atakuje s novou akvizicí v podobě plzeňského pivovaru TOP 10 pivovarských společností.

Skupina Asahi zaplatila za Plzeňský Prazdroj a další východoevropské pivovary 7,3 miliardy eur (191,7 miliardy korun). Na „plzeň“ z toho padlo zhruba 60 procent. „Pro ně to mělo obrovskou hodnotu a význam. Berou to tak, že si koupili klenot v rámci světového pivovarnictví,“ řekl Blesk.cz generální ředitel CzechInvestu Karel Kučera.

Během státní návštěvy Japonska zavítal Sobotka právě i do centrály společnosti Asahi. A ochutnal jejich prémiové pivo Asahi Super Dry. Chutnalo mu, prozradil na něj Kučera.

Novinky? Plechovky na 0,75 i 0,25 litru
Japonci převzali plzeňský pivovar 31. března. Dlouhých 17 let jej předtím vlastnila pivovarnická skupina SABMiller. Asahi již začalo i s investicemi - pořídilo novou linku na pivní plechovky, která umožní stáčet pivo nejen do klasických půllitrových a třetinkových obalů.

V plánu jsou nové plechovky na 0,25 litru a 0,75 litru zlatavého moku. Trh si to prý žádá. „Prazdroj a Asahi spojuje nejen hluboká úcta k tradici, ale i ohromná vášeň pro inovace. Budeme tak jistě i nadále rozvíjet tradiční českou pivní kulturu a podporovat zájem o čepovaná piva i reagovat včas na změny v chování spotřebitelů a nabízet jim inovace našich produktů,“ uvedl při převzetí pivovar Tom Verhaegen, generální ředitel pro ČR.

S novinkami je spjato i plánované rozšíření varny piva. „Japonci říkali, že je velký zájem od jejich sládků, aby se přijeli podívat teď už do jejich firmy, jak se to vlastně vaří, co to znamená. Mají na to obrovskou pozitivní vazbu i zevnitř země,“ podotýká Kučera.

Asahi má regionální centrálu v Praze. Spotřeba piva v Japonsku je přitom oproti Česku třetinová. Ale českému pivu mohou Japonci přijít na chuť, věří investoři. „Pilsner Urquell a Velkopopovický Kozel jsou pro Asahi velmi důležité a vidí velkou budoucnost v Asii i v Evropě. Potenciál je obrovský,“ řekl ČTK Grant McKenzie, marketingový ředitel Asahi Breweries Europe.

Šéf CzechInvestu Kučera souhlasí. „Jakmile je tam (v pivu) český chmel, tak to Japonci berou, že je to nejvyšší možná kvalita. Velice také chválili žatecký chmel,“ říkal během návštěvy Japonska.

Jak se na designérské soutěže dívají v Pilsner Urquell?

Publikováno:před měsícemZdroj:CzechDesign.czAutor:Veronika PařízkováPrazdroj

Jaké zkušenosti má s designérskými a uměleckými soutěžemi tradiční český pivovar Pislner Urquell? Povídali jsme si s manažerem zančky Pilsner Urquell Stanislavem Pekárkem o tom, jak taková spolupráce funguje a na úspěšné realizace.

V rámci oslav k 175. výročí jste se rozhodli oslovit umělce, designéry a návrháře, aby ztvárnili své vlastní pojetí české pivní kultury. Proč jste se rozhodli oslovit tak široké spektrum tvůrců a nesoustředili jste se jen na konkrétní obor?
Přišlo nám škoda stavět limity formátem umění. Každý vidí a vnímá českou pivní kulturu jinak a nemusí být vždy jen namalovaná na papíře nebo vymodelovaná z určitého materiálu. Limity jsou v podstatě bariéry, které nás omezují, proč je tedy nastavovat. Kdyby se před 175 lety limity řídil sládek Josef Groll, nikdy by nevzniklo plzeňské pivo, takové, jak ho známe dnes, které se svou chutí proslavilo po celém světě a stalo se inspirací celé jedné pivní kategorie.

Značka už v minulosti s mladými designéry pracovala. Jaké s nimi máte zkušenosti? Jaké výhody a nevýhody pro Vás z této spolupráce plynou?
Mně osobně se líbí synergie, která vzniká při takovéto spolupráci. Skvělé je, když obě strany předají to nejlepší ze sebe a najdou společnou cestu. To se nám krásně podařilo například v roce 2015, když jsme spolupracovali na návrhu designové charitativní aukční lahve Pilsner Urquell s vítězkou soutěže mladých absolventů vysokých uměleckých škol - Libenský Award. Tehdy lahev navrhla mladá designérka Lenka Husárková a spolupracovala na jejím zhmotnění s Bořkem Šípkem, kdy se nádherně protnuly vize a nápady různých generací. Důležité také je, že v kontextu naší značky si ty nejcennější zkušenosti navzájem předáváme - mezi generacemi, což je může uchovat na desítky i stovky let. Právě to dělá ty nejlepší věci ještě cennějšími. Ať už mluvíme o receptuře piva nebo šikovnosti umělců.

Plánujete do budoucna častěji pořádat tento typ otevřených soutěží?
Plzeňské pivo k české společnosti, umění a kultuře patří, je celospolečenským tématem i výraznou celospolečenskou a artovou inspirací. Rádi podporujeme rozvoj mladých talentů a věci, které mají smysl. Proto věřím, když se naskytne vhodná příležitost, určitě podobný projekt zopakujeme.

Plánujete s designéry do budoucna i spolupráci na redesignu etiket, obalů nebo loga?
Zajímavé spolupráci s designéry se do budoucna určitě nebráníme ani v tomto ohledu.

Vaše spolupráce s Maximem Velčovským sklízí samé pochvalné reakce. Je šance, že z podobné soutěže vzejde někdo, s kým budete pracovat dlouhodobě?
Ano, existuje taková možnost. Pokud se vzájemně nadchneme pro stejnou věc a ten dotyčný bude senzitivně vnímat hodnoty naší značky, pak může být určitě řeč i o dlouhodobé spolupráci. Dokonce před pár lety se něco podobného už stalo. Iniciovali jsme malou soutěž v rámci ateliéru Vysoké školy uměleckoprůmyslové o návrh keramického podtácku. Tehdy student Tomáš Cikán přišel s tak skvělým návrhem, že se s ním Plzeňský Prazdroj rozhodl spolupracovat na celé olympijské kolekci.

Chystáte k 175. letům nějakou speciální edici pivních lahví nebo skla?
K letošnímu výročí jsme redesignovali vzhled všech pivních etiket, které odehrávají celý příběh originálu Pilsner Urquell. Jedenáct nejdůležitějších milníků v historii plzeňského piva se zrcadlí na plechovkách i etiketách skleněných lahví. Chceme tak všem přiblížit nejdůležitější historické okamžiky, které měly na život plzeňského originálu vliv, ale chceme také ukázat, že právě plzeňské pivo je to, co se prolíná českou i světovou historií, ať už v těch pozitivních, nebo i smutnějších dobách. Právě to dělá z našeho ležáku hlavního představitele a vlastně i tvůrce tradiční české pivní kultury. K příležitosti Vánoc potom plánujeme jednu velmi speciální edici, ale více zatím neprozradím.

Jak moc je Váš běžný zákazník konzervativní? Máte konkrétní zpětnou vazbu například právě na sklenice Velčovského nebo je obecně pivní kultura velmi tradiční a mladému designu uzavřená?
Náš zákazník je konzervativní především v tom, co se obsahu obalu týče. To si dobře uvědomujeme, a proto už po 175 let naši sládci přesně dodržují varní postupy a pečlivě se starají o kvalitu výrobních surovin plzeňského piva. Určitě bych ale neřekl, že je mladému designu naše pivní kultura uzavřena. Vždy je to o dobrém nápadu, který dokáže správně a zajímavě odrážet charakter značky. Podíváme-li se do historie, plzeňské pivo vždy inspirovalo mnohé umělce, ať už se jednalo o zralé autory nebo ty začínající. Stálo třeba u vzniku pivního fejetonu Karla Čapka nebo některých děl Jana Nerudy.

Pivoloď na náplavce: Po pár Titanicích půjdete ke dnu

Publikováno:před měsícemZdroj:Metro.czAutor:Libor HruškaLoď

Nebyli by to Češi, aby i na vodě nezkusili to, v čem jsou nejlepší – vaření piva. Na lodi kotvící u Štefánikova mostu v Praze se letos otevřel plovoucí pivovar, na jehož palubě právě zraje i čtyřiatřicíctka Titanic. Zjistili jsme, jak pivu svědčí věčné pohupování a jak se pivoloď vůbec do Prahy dostala.

Přejmenovat loď prý nosí smůlu, podnikatel Vojtěch Ryvola to ale risknout musel, neměl na vybranou. Na lodi, kterou koupil z druhé ruky v Hamburku, chtěl vařit pivo, a jméno Classic Queen neznělo zrovna chlapácky. Rozhodl se pro minimalistické řešení a na příď nechal napsat PIVOVAR.

„Dokonce jsem se dočetl, že když loď přejmenujete, potopí se. Tahle ale už vystřídala čtyři různá jména a přežila to,“ směje se Ryvola.

Labská odysea
Dnes kotví 53 metrů dlouhý veterán u staroměstské náplavky, dřív vozil výletníky po berlínských jezerech a v Hamburku fungoval jako diskoloď. „Poslední kapitán nám tvrdil, že se na ni při akcích dokázalo vměstnat 700 lidí. Jako sardinky,“ kroutí hlavou současný majitel. Dnešní kapacita je mnohem nižší – nějakých 260 míst k sezení na třech palubách – hodně z prostoru ukously pivovarská technologie na přídi a kuchyně na zádi.

Odyseu připomínala už cesta z Hamburku proti proudu Labe do děčínských loděnic. Německý kapitán loď poslední roky jen nouzově flikoval, a tak pohromadě držela na čestné slovo. „Během plavby dokonce najednou celá zhasla a řítila se neznámo kam. Musel dorazit její německý kapitán, který ji odvezl do Děčína, nikdo jiný by toho fakt nebyl schopen,“ vzpomíná Ryvola. Původně předpokládal, že Classic Queen za půl druhého milionu jen trochu „opráší“ a převeze ji do Prahy, rekonstrukce plavidla ho ale nakonec vyšla na milionů čtrnáct. Celkem projekt spolykal už skoro padesát milionů. „Nevadí, já jsem prostě staromilec a strašně rád zachraňuju historickou techniku. Doma v ložnici mám anglickou motorku z roku 1922, tak proč si nepořídit i německou loď z roku 1962!“

No pasarani
Kuriózní problém nastal i během transportu rekonstruované lodi z Děčína do centra Prahy. Před nízkými, čtyřiapůlmetrovými mosty za Mělníkem posádka zjistila, že pod nimi nemá šanci projet. Potíže způsobila kuchyně na zádi, přesněji řečeno váha jejího vybavení. „Chtěl jsem si udělat radost, a tak jsem si na zádi nechal postavit takový Rolls-Royce mezi kuchyněmi. Bohužel jsem to trochu přehnal, takže jsme zjistili, že kvůli té váze vzadu se nám příď zvedla o šestnáct centimetrů a loď pod mostem neprojede,“ uculuje se Ryvola. Most zbourat nemohl a kuchyni zbourat nechtěl, a tak nechal ležácké tanky a kvasné kádě na přídi naplnit vodou, aby se loď vyrovnala. Propluli.

U dalšího mostu to ale nestačilo, a tak se celá posádka musela přesunout na příď a co nejvíce se vyklonit za zábradlí. „Bylo to těsné, na kormidelně dodnes máme od mostu asi třícentimetrový šrám.“ Mimochodem, plovoucí pivovar mají i na Dunaji v Bratislavě, ten pražský na rozdíl od něj může na řeku vyplout i bez asistence tlačného remorkéru.

Ryvola chce ale kotvy zvedat minimálně. „Nejhorší je, když jdete na pivo a ujíždí vám hospoda,“ vtipkoval už loni, když svůj pivovarský projekt rozjížděl. Po zážitcích od Mělníka se mu nelze divit, pivovar navíc spadá pod pražský celní sklad, takže kdyby vyrazil třeba na Labe, musela by posádka vylít, v lepším případě vypít, všechny zásoby.

Nehoupat, nehoupat
Proč se vůbec absolvent ČVUT, oboru Robotizace a automatizace technologických procesů ve slévárenství, rozhodl stát pivovarníkem? Pražská pivoloď není jeho prvním kontaktem se světem chmelu a sladu. Objevil ho, už když před pěti lety přestavoval zchátralý areál bývalého děčínského pivovaru na obchodní centrum s novým minipivovarem.

„Na začátku jsem o pivovarnictví nevěděl vůbec nic, ale začalo mě to šíleně bavit.“ Poté, co prodal svůj podíl v děčínském projektu, rozhlížel se kudy dál, a napadlo ho začít vařit pivo na Vltavě. Pivovar Ryvola koncipoval na roční výstav nějakých 1500 hektolitrů, s technologií, kterou si pořídil, by teoreticky mohl navařit i víc, nechce ale dodávat do konkurenčních hospod na souši. Původně předpokládal, že na vodě ve stínu prosklené kopule ministerstva průmyslu a obchodu budou vysedávat hlavně cizinci, příjemně ho ale překvapilo, že je pár měsíců po otevření poměr hostů 70:30 ve prospěch Čechů.

Pomohlo, že na rozdíl od jiných restauratérů v centru nenapálil ceny, desítka stojí milosrdných 37 a dvanáctka 39 korun.

„Když jsem otevíral, udělal jsem si takovou menší analýzu a zjistil jsem, že pro Pražáka je magická hranice čtyřicet korun. Speciály jsou samozřejmě dražší, protože dražší je i chmel, který se při jejich výrobě používá,“ vysvětluje pivovarník. Základ nabídky tvoří desítka Legie, dvanáctka Republika a černá Monarchie.

Mnozí ho varovali, že na pohupujícím se plavidle nebude mladina správně kvasit. Byl to trochu risk, ale kvasinky podle Ryvoly na lodi naopak pracují „jako vzteklé“. Třistašedesátitunový kolos je navíc poměrně stabilní a hned tak něco ho nerozhoupe.

„Všimněte si, že když projede něco kolem, tak se moc nehýbe. Je ale pravda, že když parník zabere... Jezdí tu takový jeden do zoologické zahrady – a nevím proč, ale bere to asi metr od nás. Na plné koule, že mi hosti létají ze strany na stranu. Už jsem mu nechal vzkázat, že ještě jednou to udělá, vyběhnu osobně na most s pytlíkem barvy a ten mu hodím na kormidelnu.“

Ještě mám mezery
Místem nejohroženějším vlnami je spilka. Aby si byl stoprocentně jistý, že mladina nevyšplouchne ven, nechal Ryvola preventivně zvýšit okraje čtyř otevřených kvasných kádí. Zkontrolovat to hosté mohou i při exkurzích, které někdy vede sám majitel.

„Když si můj výklad, při kterém dělám chytrého, poslechl náš sládek, smál se, že mám ještě mezery. Asi budu muset začít chodit na pivovarnické kurzy,“ plánuje Ryvola. Velká smůla, že Pivovar nekotví výš proti proudu, u podskalské náplavky. Na průmyslovku do Podskalské, která vychovává budoucí sládky, by to měl podstatně blíž než od Štefánikova mostu.

Minipivovary zpestřily naší práci, říká sládek velkopivovaru Staropramen

Publikováno:před měsícemZdroj:iDNES.czAutor:Martin BajtlerStaropramen

Každý kraj, jiný mrav, ale také chuť na pivo. Pro Pražany je typická desítka, zatímco na Moravě pijí jedenáctky. Pro celé Česko je ale typický spodně kvašený ležák. „Sládek není jako vinař. Pivo musí vařit pořád stejně,“ říká vrchní sládek pivovaru Staropramen Zdeněk Lux.

V čem vlastně spočívá práce vrchního sládka?
Spousta lidí si myslí, že vrchní sládek jen degustuje pivo. To není úplně pravda. Degustace je sice součástí práce sládka, ale není to zdaleka vše. Velmi důležitá je kontrola výrobního procesu a surovin. Sládek musí vždy zkontrolovat, jestli slad, který se přiváží do pivovaru, je v pořádku. Stejně tak chmel nebo voda. A pak také celý varný proces nebo proces kvašení.

A ta degustace?
Pravidelně se schází tým odborníků a degustujeme vzorky toho, co jsme za posledních čtyřiadvacet hodin stočili. Senzorika je totiž u piva strašně důležitá. Analyticky si sice umíme vše změřit, v laboratoři poznáme, zda je pivo čisté a nezkazí se, ale bez degustace by to nešlo. Není to ale obyčejné popíjení piva. Musíme umět pivo popsat a označit v něm nedostatky, kterým se chceme vyvarovat.

Když bych vám dal na stůl vzorky piv, dokážete je poznat jen podle chuti?
Rozeznat se určitě dají. Naše piva bych od sebe asi měl poznat. Kdybyste mi je ale zkombinoval s něčím dalším, tak by to asi taky šlo, ale určitě ne na sto procent. U degustace jde spíš o to, umět to pivo popsat. Vyjádřit, co je cítit ve vůni a chuti. Rozlišit desítku, jedenáctku a dvanáctku by nemělo být těžké.

Liší se současná výroba piva od postupu, který se používal dříve?
Postup výroby je pořád stejný. Tradiční výrobu piva se snažíme stále dodržovat. Pivo musí být z vody, sladu a chmele. To je základ. To, co se mění, jsou ale technologie. Například původní varnu tu máme od roku 1869 a byla postavená na dvacet tisíc hektolitrů. Dnes ve stejném prostoru děláme tři miliony hektolitrů. Toho bychom bez moderních technologií nedosáhli. Když se podíváte, jak to dělal v 19. století náš nejslavnější sládek Michael Trnka, měl ve sklepě až tisíc dřevěných ležáckých tanků. Pak přišel sládek Paspa, který věděl, že dřevěné tanky nejsou dlouhodobě udržitelné, a přešel na ocelové tanky. My dnes používáme tanky nerezové. Nové technologie nám nyní pomáhají mít pivo stále pod kontrolou. A to je ten rozdíl oproti tenkrát a teď.

Mění se preference lidí v pivu a jejich chutě?
Asi ano. Ale je to spíše díky bohatší nabídce. Když se podíváte dvacet let zpátky, tak ten trh byl takový unifikovaný. Dnes je na českém trhu obrovská škála piv včetně těch, která se tu historicky nikdy nevařila. V Čechách se tradičně vaří spodně kvašený ležák a dnes se tu běžně vyrábějí piva typu Ale, IPA nebo Weizen. To jsou všechno svrchně kvašená piva a ta tu ještě před deseti lety vůbec nebyla. Je to tím, že lidé chtějí pořád víc zkoušet nové věci. Tím, že se začalo více cestovat, ochutnali lidé různá piva a chtějí je i tady.

Jsou nějaké rozdíly v tom, která piva se pijí v Praze a mimo ni?
Praha je specifická především širokým sortimentem. Najdete si tu jakékoliv pivo. Pražané prostě chtějí zkoušet. Ale určité rozdíly je možné pozorovat i z historického hlediska. České země byly rozdělené na regiony, kde se pila jednotlivá piva. Ve středních a severních Čechách to byly vždy desítky. V západních Čechách a na Ostravsku se pily ležáky. Na Moravě zase jedenáctky. To rozdělení je trochu patrné ještě dnes. Jelikož je pro Prahu typická desítka, vyrostl na ní i smíchovský pivovar.

Jak se v Praze vařilo pivo v době, kdy vznikl Staropramen?
Historicky existoval téměř v každém městě pivovar a v Praze jich bylo několik. Než vznikly velké pivovary, vařila se v Praze široká škála různých těžkých ležáků, které každý vařil jinak. V roce 1869 přišel Staropramen a třicet let poté Braník. Ty zavedly velkou technologickou kázeň. Sládek Trnka vybral jeden kvasniční kmen a důrazně lpěl na tom, aby to pivo bylo pořád stejné. To byl obrovský počin, nikdo se tehdy kvasnicemi nezaobíral.
Co říkáte na stále větší oblibu minipivovarů, kterých i v Praze pořád přibývá?
Určitě je dobře, že vznikají, protože lidé pak mají větší přehled o pivu. Přineslo to jistou pestrost na trh. Také to donutilo nás sládky z velkých pivovarů přemýšlet nad tím, čím nabídku obohatit. A je to určité obohacení práce i pro mě osobně. Sládek má úplně jinou roli než například vinař. Ten může říct: Sezona byla špatná, nedozrálo tolik hroznů, víno bude mít víc kyselinek. Sládek tohle říct nemůže. Pivo musí být pořád stejné. Takže jsem svoji práci musel dlouhou dobu dělat pořád stejně. Poté, co přišly minipivovary, mám možnost to občas udělat i trochu jinak. Třeba ve chvíli, kdy vaříme různé speciály.

Jak jste se dostal k práci sládka?
Narodil jsem se na Moravě v Uherském Brodě, který je na pomezí všech tradičních nápojů. Je tam pivovar, měli jsme také vinici a děda měl i švestkový sad na slivovici. Bavila mě vždycky chemie. Když jsem šel studovat, tak jsem si vybral právě chemii a pragmaticky jsem chtěl zvolit něco, co se týká potravin. Pak to vykrystalizovalo v pivovarství a sladařství. Po škole jsem se dostal na praxe v pivovarech a pak jsem začal pracovat v laboratoři. Od roku 2007 dělám sládka na Smíchově. Mimochodem, jediná škola u nás, na které se dá tento obor studovat, je VŠCHT v Praze.

Jako sládek byste mi mohl pomoci vyřešit jeden problém. Říká se správně čepovat, či točit pivo?
Já myslím, že je to jedno. Slovní spojení točit pivo má svou historii. Když nebyly kompresory, tak někdo, většinou syn výčepního, musel točit kolem, aby dodal tlak a mohlo se pivo načepovat. Proto se říká i točit pivo. Já osobně používám obojí.

Proč čepované pivo chutná lépe než lahvové?
Je především důležité, jak se načepuje. Na chuti je znát, když máte vychlazenou a čistou sklenici a když pivo čepujete správně. Mezi surovým a lahvovým pivem není žádný rozdíl. Je to ten samý produkt. Jenže když si ho doma naléváte z láhve, tak nemáte vychlazenou sklenici nebo na ní mohl zůstat saponát. To všechno je pak poznat i na chuti. Kde je rozdíl znát, tak to je tankové pivo. To je nepasterizované a je dodané do hospody přímo z tanku z pivovaru, odkud putuje ve stejném stavu a teplotě jako po filtraci. Proto je to to nejčerstvější pivo, které můžete dostat. Tam ten rozdíl poznáte. Na velikosti obalu ale nezáleží. Rolí sládka je, aby to pivo stočil do jakéhokoliv obalu ve stejné kvalitě.

Na světě je historicky první probiotické pivo

Publikováno:před měsícemZdroj:VTM.czAutor:National University of Singapore

V současné době existuje mnoho mléčných probiotik, ale udělat pivo s probiotiky byl až donedávna velký problém. Důvodem je skutečnost, že dotyčné organismy si příliš „nerozumějí“ s tzv. chmelovými kyselinami.

Vědci z National University of Singapore se rozhodli tuto hozenou rukavici zvednout – a slavili úspěch. Podařilo se ji vyrobit kyselé pivo, které obsahuje probiotický kmen známý jako Lactobacillus paracasei L26.

Toto konkrétní probiotikum obývá lidské střevo a určité důkazy naznačují, že možná dokáže regulovat činnost imunitního systému.

Pivo, které se vařilo cca měsíc, má asi 3,5 % alkoholu. „Zmíněné probiotikum využívá cukry přítomné ve sladu k výrobě kysele chutnající kyseliny mléčné, což vytváří pivo s ostrými a trpkými příchutěmi,“ konstatovala Chan Mei Zhi Alcine.

Tento mok by teoreticky (je zapotřebí si uvědomit, že minimálně v případě zdravých jedinců jsou benefity plynoucí z konzumace probiotik předmětem častých diskusí) mohl mít blahodárný vliv na střeva a imunitu. Jeho autoři si již nechali patentovat recept a doufají, že v brzké době se jim podaří uvést svůj výtvor na trh. Je ovšem otázkou, zda o něj bude dostatečný zájem…

Jak co nejrychleji vychladit pivo? Stačí k tomu drobnost

Publikováno:před měsícemZdroj:Novinky.cz

Tu situaci zná asi každý. Venku jsou nesnesitelná vedra a pivo, kterým by se dala uhasit žízeň, je příliš teplé, než aby se dalo pít. Kromě ledničky nebo populárního sedmého schodu můžete použít i jednoduchý trik, který pivo zchladí během deseti minut.

Zlepšovák představil youtubový kanál Lifehacker a stačí vám k tomu opravdu málo. Jediné, co potřebujete, je led a sůl. Pivo vložíte do kbelíku s ledem a následně led zasypete solí.

Během pokusu Lifehackeru klesla teplota piva v plechovce z původních 22 stupňů Celsia na dva stupně Celsia za pouhých deset minut.

A v čem spočívá to tajemství? Směs ledu a soli má nižší teplotu tání. Z toho důvodu roztaje rychleji. Směs vody a soli má teplotu tání minus dva stupně Celsia. Běžná ledová voda by měla teplotu o dva stupně vyšší. A právě rozdíl dvou stupňů stačí k tomu, aby se pivo bleskurychle vychladilo.

Kanál Lifehacker pro srovnání zkusil metodu, kdy pivo obalil mokrou papírovou utěrkou a poté ho vložil do mrazáku. Po deseti minutách se jeho teplota skoro nezměnila.

Prestižní značka? Slaví cukrárna, dvě farmy i pivovar

Publikováno:před měsícemZdroj:Vyškovský deníkAutor:Jana ŠtégnerováOhrada

Polotmavý ležák Pacholek vyráběný ve Vískách na Blanensku se změní. Jako jeden z devíti vítězných výrobků v Jihomoravském kraji získal na dobu čytř let právo mít na obalu prestižní značku Regionální potravina. „Letos se o tuto značku ucházelo v kraji 167 produktů od sedmačtyřiceti výrobců. Soutěžilo se v devíti kategoriích," uvedl viceprezident Agrární komory Václav Hlaváček.

Dvanáctistupňového Pacholka vaří ve Vesnickém pivovaru Ohrada ve Vískách. „Z úspěchu Pacholka máme radost. Je to potvrzení toho, že vaříme dobré pivo,“ reagoval spokojený jednatel pivovaru Michal Kamba.

Není to první úspěch víseckého pivovaru, před čtyřmi lety ve stejné soutěži zvítězila i třináctistupňová Vísecká pšenka. A Pacholek před dvěma lety vyhrál Zlatou pivní pečeť. Letošním hitem je pak Krasák uvařený z moravského sladu, tršického chmele a vody přímo z jeskyní Moravského krasu.

Ocenění Regionální potravina získávají nejkvalitnější zemědělské nebo potravinářské výrobky z daného kraje. Přihlášené produkty hodnotila v závěru června šestnáctičlenná komise odborníků.

Mezi mléčnými výrobky vyhrálo kozí jogurtové mléko Sedlák z rodinné farmy sídlící v Šošůvce na Blanensku. Její majitelka Eva Sedláková neskrývala zadostiučinění. „Uznání vždycky potěší. Je to vzpruha do další práce,“ řekla farmářka, jejíž rodina hospodaří v Šošůvce už několik století.

Sedlákovi vyrábějí sýry, tvaroh a kefírová mléka. Na polích pěstují ječmen, oves, tritikale a vojtěškotrávu pro výrobu senáže. Sezona trvá od Velikonoc do Vánoc. „Včetně sobot a nedělí,“ doplnil její manžel.

Loni Sedlákovi uspěli s kozím mlékem a do soutěže se možná přihlásí i příští rok. Už mají kandidáta – balkánský sýr. Jejich sýry prodávají také ve vinárně v centru Blanska. „Sýry z Šošůvky kupuji už několik let. Sklenku vína si bez nich nedovedu představit,“ chválila třeba Jana Němcová.

Značkou Regionální potravina se může nově chlubit i kozí sýr pařený přírodní Michaly Zdrubecké z farmy Amálka v Karolíně na Blanensku.

Další výrobce, který svým produktem přesvědčil hodnotitelskou komisi, je z Vyškova. Cenu za nejlepší cukrářský výrobek si odnesla Zdeňka Eywo Janská, a to za novinku z rodinné cukrárny: borůvkový řez se zakysanou smetanou.

Rodina získala firmu v restituci na začátku devadesátých let. Cukrárna byla známá už na začátku dvacátého století. Bonbony si v ní objednával dokonce i prezident Masaryk. „Jsme rádi, že úspěšně pokračujeme ve slavné historii naší firmy,“ potěšil zisk prestižní značky Janskou. Už dříve podobně uspěl další z jejích řezů zvaný Mánička.

Soutěž Regionální potravina je určená na podporu malých a středních zemědělců a producentů potravin v jednotlivých krajích České republiky.

Amálka uspěla s kozím sýrem
Malé stádo koz a ovcí. Skromné hospodářství. Ale právě na rodinné farmě Amálka v Karolíně na Blanensku dělají lahodný sýr. Přesněji kozí sýr pařený přírodní. Ten se nyní může pochlubit značkou Regionální potravina. „Mám z toho obrovskou radost. Sýr jsme totiž začali oficiálně vyrábět a prodávat teprve nedávno,“ usmívá se jednadvacetiletá Michala Zdrubecká.

Ta na farmě hospodaří společně s rodiči. S chovem koz začínali v roce 2009. „První koza se jmenovala Amálka. Právě po ní jsme pojmenovali naši farmu, která se nachází v místní části Rájce-Jestřebí. Později přibyly další kozy a také ovce,“ popisuje mladá farmářka, která studovala na střední škole v Mohelnici obor zemědělec-farmář.

Ve stádu mají Zdrubečtí kozy hnědé krátkosrsté, karpatské a také ovce. Východofríské a quessantské miniovečky. „Děláme i ovčí sýr. Moc bych si přála, kdyby se nám podařilo farmu rozšířit, stejně jako sortiment našich výrobků,“ říká dívka.

Kozí i ovčí sýr vyrábí na farmě výhradně z pasterovaného mléka. Používají šetrnou pasteraci, tedy zahřátí mléka na dvaasedmdesát stupňů Celsia po dobu dvaceti sekund.

Pivo s mátou nebo malinou? Čech olízne, ale zůstane u klasiky

Publikováno:před měsícemZdroj:Rozhlas.czAutor:Jitka Slezáková

Češi nedají dopustit na klasická česká piva, i když minipivovary nabízejí novinky z ciziny. Například americké pivo je pořádně hořké a navíc vás překvapí vůně bylinek. Co uděláme? Ochutnáme, zhodnotíme a příště si dáme zase českou klasiku.

Minipivovary rostou jako houby po dešti. „Dnes jich je u nás kolem tří set šedesáti, ovšem jejich celková produkce dělá asi jen dvě procenta. Tyto minipivovary jsou předvojem zahraničních piv, která jsme v minulosti neměli. A to je dobře. Proč neochutnat novinky?“ Myslí si sládek Milan Rambousek a pokračuje: „Jinak ale na českém trhu stále převládají klasické české ležáky tzv. spodně kvašené. Jsou to v podstatě bývalé dvanáctky pro chuť a univerzální světlá jedenáctka na žízeň.“

Na pivní etiketě si přečtete základní údaje: množství alkoholu, druh piva – výčepní, ležák, speciál atd., trvanlivost a složení včetně alergenů, což dříve nebylo. Mnohem důležitější než název piva, je ale jeho výrobce. Poctivost při práci je prostě znát, a kdo se v pivu vyzná, sáhne vždy po kvalitní značce.

Není dvanáctka jako dvanáctka
„Množství alkoholu od 4 do 4,2 %. To byla klasická dvanáctka. Pamatujete? Vyšší alkohol měl povolený pouze Budvar. Proto se o něm říkalo, že je to pěkný bolehlav. Dnes to neplatí. Třeba u dvanáctky můžete objevit množství alkoholu až 5,8 %. Tak na to pozor, abyste nepřebrali,“ směje se sládek Milan Rambousek. Pivo je bezesporu velmi zdravé, ale samozřejmě v přiměřeném množství.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.19.08.2017 12:085.330/5.330