Novinky a zajímavosti ze světa piva

České pivovarnictví je bohaté na kvalitní suroviny, technologické postupy, inovace a samozřejmě i ty, kteří pivo připravují. A nemusí to být přitom pouze muži! Proto dlouhodobý projekt Českého svazu pivovarů a sladoven Kde se pivo vaří startují ženy. Představujeme vám šest sládkových. Každá z nich pracuje v jiném typu pivovaru a každá vaří jiný druh piva. Jsou to Karolína Chroustovská, Jitka Ilčíková, Monika Linková, Nataša Rousková, Lenka Straková a Martina Valterová.

Pivovarnictví a sladovnictví se mění a pivní svět už dávno není pouze doménou mužů. I ženy pivo pijí a samozřejmě pivo také vaří. Význam sládkových se odráží hned v prvním tématu nového dlouhodobého projektu Českého svazu pivovarů a sladoven, které nese název Ženy pivo vaří.

„Právě sládkové jsou těmi, které se v našich pivovarech často opírají o tajemství produkce piva. Aktuálním tématem nevzdáváme hold konkrétním výrobkům, ale oslavujeme celé české pivovarnictví a především pak právě ženy, které pivo vaří. Do budoucnosti navíc počítáme i s dalšími profesemi z oboru pivovarnictví, kde ženy pracují. Chceme tak ukázat, že pivovarnictví není rozhodně statické. Je naopak oborem otevřeným, který je různorodý a sleduje nejnovější trendy,“ vysvětluje záměr Martina Ferencová, výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven.

Vybrané sládkové reprezentují různé typy pivovarů (průmyslové, minipivovary, experimentální, restaurační, létající) i široké spektrum stylů (spodně, svrchně i spontánně kvašená piva). Téma tak zároveň ukazuje pestrost českého pivovarnictví.

Garantem tohoto tématu je bývalá novinářka Hana Večerková. Iniciátorem a organizátorem celého projektu Kde se pivo vaří je Český svaz pivovarů a sladoven.
Projekt Kde se pivo vaří je rozdělený do několika témat, v nichž ukazujeme zajímavé osobnosti, projekty, příběhy a trendy, které jsou pro obor přínosné. Po tématu Ženy vaří pivo budou následovat další: Novinka roku, Mladý talent a kategorii Pivní obal, která bude jako jediná soutěžní. Představí nejlepší pivní obaly posledního roku Hodnotit se bude etiketa, pivní plechovka a pivní láhev. Ty budou vybrány na základě hodnocení odborné poroty ve spolupráci s obalovou asociací SYBA. Výsledky budou prezentovány na akci Obal roku 2022.

Karolína Chroustovská
Pivovar Chroust Praha
„Baví mě přeskakovat mezi styly.“

Karolína Chroustovská pracuje v pivovaru, který na současné mapě pivovarů nenajdete. Jiří a Karolína Chroustovští přitom mají zavedenou značku, vlastní receptury, ale nemají vlastní technologii, proto si ji najímají u jiných minipivovarů. Pro tento typ podnikání se vžilo označení „létající pivovar“. Funguje na základě dohody, výhodné pro obě strany. Smluvní pivovar využije volnou kapacitu a létajícímu odpadají náklady na pořízení vlastní technologie. V Česku existují různé varianty létajících pivovarů, některé pivo sami neprodukují, nechávají si pivo pouze uvařit na zakázku. To ale rozhodně není případ pivovaru Chroust, který si celý proces řídí osobně od uvaření až po distribuci na trh.
Ten působí na trhu již od roku 2016 a dnes už vlastně přestal „létat“, koupil část technologického vybavení v potštejnském pivovaru Clock – Fenetra a na pět let si tak zajistil možnost vařit na jednom místě. Získal tak stabilitu a zvýšil objem vařeného piva. Za tu dobu by si manželé Chroustovští rádi vybudovali pivovar vlastní.
Pivovarské vzdělání má Karolína v rodině. Studovala potravinářskou fakultu VŠCHT a později si k ní ještě přidala střední pivovarskou školu v Podskalské. „Při studiích jsme pracovala v plzeňském pivovaru Raven, tam jsem přičuchla k zahraničním stylům piva, a bylo mi jasné, že pivo bude moje životní cesta,“ říká mladá maminka dvou holčiček.
Chroust se nezaměřuje na jeden styl, vaří nejrůznější druhy piv pro pivní nadšence, které baví objevovat nové chutě. „Máme samozřejmě nějaký základ, který vaříme stále. Ležák, který má úspěch v zahraničí, milkshake IPA, ale pak jsou tu ještě piva, která nás baví pít a vymýšlet, naše superchmelený, zakalený pivní ´džusíky´. Díky nim jsme získali u našich zákazníků poměrně rychle dobré jméno, možná právě kvůli té jinakosti a hravosti,“ říká Karolína.

Piwakawaka 12%. Svrchně kvašené pivo stylu New England pale ale, vařené z novozélandského chmele Riwaka, lehké, šťavnaté, s nižší hořkostí, skvěle pitelné.

Jitka Ilčíková
Wild Creatures Mikulov
„Divoké kvašení je výzva, vášeň a dobrodružství.“

Jitka Ilčíková je na současné české pivní scéně absolutní výjimkou. Vaří totiž piva, která nejsou v Česku domovem a nikdo je tu ani nedělá. Specializuje se na divoce kvašená piva, v tuzemsku téměř neznámá, zato velmi populární v zahraničí. Pozoruhodná je i její cesta k pivu. Při svých častých pracovních cestách do Belgie poznala piva „lambic“ a úplně jim propadla. „Jakmile jsem objevila lambiky, už nebylo cesty zpět. Dlouho to byla pro mě jen fascinující zábava a vize. Ale chytlo mě to natolik, že jsem nechala práce v mezinárodní firmě a začala se pivu věnovat naplno,“ říká bývalá finanční analytička.
Přestože Ilčíkovi žijí uprostřed vinařské oblasti a sami víno vyrábí, založili si v roce 2011 pivovar Mamut, zaměřený na klasické ležáky. Jitka se souběžně zabývala spontánním kvašením a po několika letech experimentů s divokými kvasinkami představila v roce 2016 značku Wild Creatures a první spontánně kvašená piva s otiskem regionu. „Pivo zraje až několik let v dubových sudech, pak se ještě blenduje s různě starými pivy, případně maceruje s ovocem a nakonec dozrává v lahvi. Podobně jako šampaňské,“ vysvětluje Jitka, proč patří lambic k nejnáročnějším pivním stylům vůbec. Chutí se hodně liší od všech ostatních piv. „Uznávám, že lambic je v Čechách trochu extravagantní, ale je nádherně komplexní, chuťově pestrý, vysloveně vás donutí na chvíli se zastavit a vychutnat si ho podobně jako dobré víno.“
Značka Wild Creatures sklízí uznání po celém světě. Lahve s folklorními motivy se už dostaly do Belgie, Holandska, Švédska, USA, Kanady, Austrálie i Číny. Jeden z moravských lambiků zařadil autor světového atlasu piv Tim Webb do výběru nejlepších piv světa. „Samozřejmě mi to lichotí. Nejvíc si ale cením příležitosti přednášet o divokém kvašení na konferencích a různých vzdělávacích aktivitách po světě. Udržuje mi to přehled o dění napříč zeměmi, je to velmi inspirativní. Učím se vlastně pořád,“ říká Jitka Ilčíková.

Tears of St. Laurent, spontánně kvašené pivo typu lambic, do kterého byly přidány hrozny Svatovavřineckého, zraje dva roky v dubovém sudu a dokváší v lahvích pod korkem.


Monika Linková
Pivovar Trilobit Praha
„Pivo jsem dostala do kolíbky.“

„Já jsem vlastně zdědila povolání sládkové po přeslici,“ odpovídá Monika Linková na otázku, jak se dostala k pivu. „U nás v rodině se pivu věnují ženy. Moje maminka byla sládková, její sestra taky pracovala v pivovaru, obě měly Podskalskou (proslulá střední pivovarská škola v Praze) a já jsem v pivovaru v podstatě vyrostla.“ Monika vystudovala z rozhodnutí rodiny Podskalskou, pivu se ale dlouho příliš nevěnovala. Krátkou dobu sice pracovala u matky v pivovaru v Golčově Jeníkově, pak ale na deset let zakotvila jako inspektorka kvality piva na Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Při práci jen tak mimochodem vystudovala práva.
„Zpátky k pivu mě vlastně přivedl Olda Koza (pedagog z Podskalské), byl takový můj sládek na telefonu,“ vzpomíná Monika Linková. „Udělala jsem si v paneláku svůj vlastní pivovar a začala vařit pivo pro kamarády a sousedy, a protože jim chutnalo, tak jsem se rozhodla, že se budu pivu věnovat aktivně.“ Zhruba dva roky působila v minipivovaru Antoš ve Slaném. Začátkem roku 2017 založili se svým současným společníkem Petrem Buriánkem pivovar Trilobit. Chvíli působili jako létající, ale už na konci roku 2017 „přistáli“ v areálu někdejšího Anglického pivovaru v Libni, kde si vybudovali vlastní pivovar.
Dnes je Trilobit zavedená a uznávaná značka mezi minipivovary. Vaří svrchně i spodně kvašená piva. „Do naší flotily patří světlý ležák, za který máme spoustu ocenění, ale jinak děláme svrchně i spodně kvašená piva, ta škála je veliká,“ říká Monika. Pivo vaří pro vlastní pivnici, která nesídlí v libeňském pivovaru, ale na Francouzské ulici, dodávají do pivoték a pivnic po celé ČR, lahvová piva pak nově i do Alberta a Kauflandu.
Trilobit byl jeden z prvních pivovarů, který se v Česku věnoval „kyseláčům“, tedy pivům typu sour, gose, berliner weisse. Vedle toho spolupořádá festival kyselých piv.

GOSE černý rybíz. Obnovený starobylý německý druh piva s přídavkem černého rybízu, koriandru a soli, s příjemnou nakyslou a černorybízovou chutí s pikantním, lehkým, slaným dozníváním.


Lenka Straková
Pivovar Proud Plzeň
„S Proudem proti proudu.“

Ještě za studií na potravinářské fakultě VŠCHT nastoupila Lenka Straková do Plzeňského Prazdroje, kde se po čase dostala na pozici sládkové. Navrhovala nové typy piv, které Prazdroj v rámci programu Volba sládků nabízí každý měsíc ve svých hospodách.
Od konce roku 2020 uskutečňuje své experimenty v pivovaru Proud, který vznikl pod záštitou Plzeňského Prazdroje. Pivovar sídlí v historické budově bývalé elektrárny. U zrodu nápadu na vznik minipivovaru v rámci Prazdroje stála právě Lenka Straková a nynější ředitel Proudu Michal Škoda. „Chtěli jsme nějaký pivovar, který bude vařit menší objemy, ale zároveň bude větší než pokusný pivovar,“ říká Lenka. „Jsme sice jedna firma, ale fungujeme jako nezávislý minipivovar s vlastními nápady a vlastním vedením.“
Proud má za sebou teprve rok existence, za tu dobu už ale získal několik prestižních ocenění. Ve stálé nabídce má prozatím pět základních piv - čtyři svrchně kvašená a jeden ležák, kromě toho připravuje limitované edice nejrůznějších pivních stylů, například silná piva stařená ve vinných sudech. „Navíc hledáme i zajímavé kvalitní suroviny, kterými se dají některá piva obohatit, jako je například koření či ovoce. Zaměřujeme se na zkoušení různých chutí a vůní a experimentování s pivními styly,“ vysvětluje. Piva z Proudu jsou v prodeji ve vlastním e-shopu, v pivotékách a ochutnávkových pivnicích, na rohlik.cz a v některých hypermarketech.
Budoucnost českého pivovarnictví je podle Lenky v nealkoholickém pivu. „Lidé žijí velmi aktivně a stále častěji hledají nápoj, u jehož konzumace se nemusí nijak omezovat,“ odpovídá Straková na otázku o budoucnosti svého oboru. „Doufám, že se budou pořád potkávat v restauracích, kde bude mít stále své místo tradiční český ležák, ale určitě tu budou také jiné pivní styly.“

Proovan. Nealkoholická Hazy IPA. I přes téměř nulový obsah alkoholu si zachovává typické vlastnosti stylu IPA, výrazné chmelové aroma a vyšší hořkost, která vyvažuje sladkost pocházející z neprokvašeného extraktu.

Nataša Rousková
Pivovar Zubr Přerov
„Královna českého ležáku.“

Nataša Rousková je nejúspěšnější česká sládková, na kontě má víc než stovku ocenění z nejrůznějších pivních soutěží. A to nejen v Česku, ale i v zahraničí.
Vystudovala potravinářskou fakultu VŠCHT, původně se ale chtěla věnovat kosmetice. „Jenže teprve když jsem v rámci povinného kolečka po různých katedrách přišla na kvasnou chemii, cítila jsem tam hluboké znalosti, obrovskou profesionalitu a pochopila jsem, že české pivovarnictví má ve světě největší renomé. Řekla jsem si, proč jet studovat parfémy do Francie, když můžu v Čechách studovat pivo,“ vzpomíná na své začátky. Hodně ji ovlivnila profesorka Basařová, kterou uznával celý pivovarnický svět. „Její přednášky byly hrozně zajímavé, měla totiž zkušenosti z provozu i znalosti z výzkumu, navíc ji uznávali odborníci z celého světa.“
Do pivovaru Zubr nastoupila Nataša po mateřské v roce 1993 a už v něm zůstala po celý svůj profesní život. Zubr vyrábí výhradně spodně kvašená piva klasickým způsobem podle tradičních receptur.
Na český ležák je patřičně hrdá. Neobává se, že by zásluhou nových pivních stylů, které přinášejí minipivovary, ztratil u českých pivařů na atraktivitě. „Myslím, že u nás bude stále převládat český ležák, ale i mezi minipivovary budou časem stálice, které budou lidi vyhledávat právě proto, že jim chutná právě jejich styl.“ Sama dává přednost tradiční české klasice, ale neodmítá ani jiné styly piv, jen u nich postrádá pitelnost. „Já si chci u piva příjemně posedět a proklábosit celý večer,“ říká Nataša a vysvětluje, proč je pitelnost piva důležitá. „Když je harmonie mezi plností, alkoholem, hořkostí i sladkostí, pak vám to do sebe zapadne jako puzzle a vznikne ta krásná lahodná sametová chuť, která vás vybídne, abyste si dali ještě jedno další. Hospoda a její přátelská atmosféra je pro české pivní prostředí důležitá, proto doufám, že nám tu pivní česká kultura zůstane, až se vypořádáme s koronavirem, byla by strašná škoda, aby se lidi nescházeli s přáteli a nepovídali si u piva.“

Zubr Gradus 12%. Světlý ležák, vařený z několika odrůd českého chmele, zejména z aromatického Žateckého poloraného červeňáku z tršické oblasti, a z kombinace klasického a speciálního moravského sladu Karapils, který dodává plnost a příjemnou zlatavou barvu s jantarovo-medovými odstíny.


Martina Valterová
Pivovar Monopol Teplice
„S úctou a pokorou k pivovarskému řemeslu.“

Martina Valterová pracuje v jednom z nejkrásnějších pivovarů, teplické restauraci Monopol, která sídlí v citlivě zrekonstruované secesní budově z roku 1850, kde byl za první republiky lázeňský kabaret. „Ve 14 letech, kdy se rozhodovalo o mé budoucnosti, jsem věděla jen to, že nechci na gymnázium. Takže o tom, že půjdu na pivovarskou školu do Plzně, rozhodli rodiče,“ komentuje start své kariéry v pivovarnictví Martina. „Ale že u piva zůstanu 35 let, to jsem si už rozhodla sama.“
Po škole nastoupila do pivovaru Zlatopramen, kde si prošla povinným „kolečkem“ po všech odděleních provozu. Od laboratoře až po varnu. Po 25 letech práce ve velkém pivovaru odešla do minipivovaru Na Rychtě v Ústí nad Labem a v roce 2015 přijala nabídku nastoupit jako sládková do nově vznikajícího pivovaru v restauraci Monopol v Teplicích. „Byla to pro mě výzva, kterou jsem přijala s úctou a pokorou,“ říká Martina. Pokora a poctivá práce je podle ní vedle kvalitních surovin a dodržování technologických postupů to hlavní, co dělá kvalitní pivo.
Než nastoupila do Monopolu, neměla žádné zkušenosti se svrchně kvašenými pivy. „Ale nenechala jsem nic náhodě. První zkušební várky jsem si vařila doma a pak jsme s majitelkou degustovaly a vybíraly, co nám nejvíc chutná. Tak vznikl ALE 14% Monopol, který je ve stálé nabídce,“ říká Martina.
Pivo vaří především pro hosty restaurace, tomu je podřízeno i její výrobní portfolio. Na výčepu má vždy pět druhů piva – čtyři ležáky a jeden speciál. K tomu připravuje další svrchně kvašené speciály, které se střídají podle sezóny.
Za svá piva získala několik prestižních ocenění na mnoha soutěžích, nejrůznějšími diplomy má vytapetovanou zeď na varně. „Samozřejmě si ocenění vážím, pro mě je ale nejdůležitější vidět plnou restauraci hostů, kteří si pochutnávají na mém pivu. A za největší úspěch považuju, že jsem se jako žena v pivovarnictví uplatnila a vydržela, i když to jednoduché nebylo,“ dodává.

Vídeňský ležák 12%. Nefiltrované, nepasterované spodně kvašené pivo, vařené dvourmutovým způsobem, ze tří druhů sladů a dvou druhů chmele. Jantarově-měděná barva, sladově sametová chuť s jemnou hořkostí a oříškovo-kořeněným dozníváním.

Dnes je Mezinárodní den žen, při této příležitosti se některé pivovary zapojily do iniciativy Pink Boots Collaboration Brew Day. Inicitativa byla založena v roce 2017 v USA s cílem podpořit profesionálky v oboru pivovarnictví. Symbolicky na Mezinárodní den žen 8. března v pivovarech po celém světě, které se myšlenku Pink Boots rozhodly podpořit, obují ženy i muži růžové boty a uvaří vybraný styl piva ze speciální směsi chmele.

Pivo v minulosti vařily většinou ženy. Dnes je tato činnost v rukou převážně sládků, ale několik zdatných a úspěšných sládkových v České republice máme.

Co je však jedinečnou a nenahraditelnou činností, kterou ženy v českém sladařství a pivovarství většinou zastávají?
Je to jejich pečlivá laboratorní a provozní kontrola surovin a hotových výrobků, ale také věda, výzkum a publikační činnost.

Proto našim ženám ze sladařského a pivovarského oboru patří velké poděkovaní za jejich svědomitou práci, díky které si můžeme piva vychutnávat v té nejlepší kvalitě.

Děkujeme a na jejich počest dnes společně s nimi ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském vaříme "Jedinečné pivo pro naše jedinečné ženy" s názvem PINK LAB.

Speciální várku piva pod ženským dohledem vaří náš sládek Štěpán, který vymyslel zajímavou recepturu pro tuto limitovanou, neprodejnou várku piva.

Po dobu ležení exkluzivní várky piva vám rádi představíme na našem facebooku (https://www.facebook.com/beerresearch/) naše kolegyně, které analyzují suroviny pro výrobu dobrého zlatavého moku i samotný finální výrobek.

Dej Bůh štěstí!

Restauraci, v níž si host si sám natočí pivo nebo limonádu, otevřeli v Hanušovicích. Podnik Formanka funguje jako samoobslužná s pomocí moderních technologií. Místní radnice tak chce za udržitelných nákladů zachovat v horní části města poslední restaurační zařízení, ale i místo pro setkávání. Koncept je v celém Česku unikátní.

Formanka je na první pohled hospoda jako každá jiná. Stoly s židlemi, kulečník, fotbálek, uprostřed výčep. Na číšníka nebo servírku zde však člověk nenarazí. Hosté se obsluhují sami.

„Když jsme se v roce 2019 rozhodovali, jestli Formanku koupit, řešili jsme dilema, zda má hospoda fungovat pod záštitou města. Na druhou stranu jsme si říkali, že pokud ten objekt nezachráníme jako restauraci, může se z něj stát ubytovna,“ popisuje motivaci, proč se místní samospráva ujala opuštěné hospody, starosta Hanušovic Marek Kostka.

Vedení radnice však stálo před otázkou, jak provoz udržet ekonomicky. Jen mzdy personálu by měsíčně vyšly skoro na sto padesát tisíc korun. Záhy přišly koronavirové uzávěry, které zkomplikovaly i variantu pronájmu.

Starosta: Je důležité to zkusit
Radnice nakonec vsadila na experiment: samoobslužný provoz.
„Hospoda jako je tato možná nikde v České republice není. Existují venkovní výčepy, ale vnitřní prostor nikdo neřešil. Jsme první a je důležité to zkusit. Pokud se to dobře uchopí a lidem se to vysvětlí, jsem přesvědčený, že to může fungovat. Lidem říkám: otevřené to bude jen tak dlouho, dokud si to dokážete udržet otevřené vy sami, pokud si to nebudete ničit,“ říká starosta Kostka.

Platíte kartou nebo čipem
Hospoda funguje na bázi moderních technologií. Kávu, nealko, pivo, cukrovinky, nebo třeba drobné občerstvení si hosté zakoupí ve výdejních automatech nebo v samočepech. Zaplatí buď platební kartou nebo speciálním čipem vystaveným městským úřadem, na který si nabijí kredit.

Bezhotovostní platby jsou i prevencí vůči tomu, aby se do Formanky stahovali alkoholici či drogově závislí. Takoví lidé obvykle nemají bankovní účet a bezhotovostní platby jsou pro ně nedostupné. Lokál ostatně není bez dozoru. Kvůli bezpečnosti jsou zde instalované kamery a do hospody dochází i člověk, který například mění bečky s pivem a kontroluje, zda je vše v pořádku.

Jako místo k setkávání
Důležitou motivací při úvahách o vzkříšení Formanky bylo zachovat lidem místo k setkávání. Sloužit má i jako komunitní centrum. Po ranním nákupu si sem mohou přijít na kávu senioři, po práci lidé v produktivním věku, v pátek večer mladí, kteří se vrací ze škol. Lákadlem přitom není jen pivo nebo příjemné prostředí. Příchozí si mohou zahrát šipky, fotbálek, kulečník nebo bowling. K dispozici je i jukebox.

„Věřím, že pokud dáme lidem důvěru, může to celé fungovat,“ uzavírá Marek Kostka.

Restaurace jsou už nějakou dobu otevřené, navíc bez omezení a nutnosti prokazování bezinfekčnosti. Jaký vliv to má na pivovary a jak jsou na tom s cenami?
Ani pivovary se v dnešní době neubránily zdražování jejich produktů. Po náročných časech kvůli koronaviru navíc dnes mohou být ovlivněny současnou situací spojenou s válkou na Ukrajině.

Pivovary situaci sledují
Jak jsme již psali, Budějovický Budvar pozastavil kvůli ruské invazi na Ukrajinu výrobu a dodávky určené pro ruský trh. Ten přitom patří k pěti největším, kam vyváží pivo. K podobnému kroku přistoupil také Plzeňský Prazdroj, který kvůli válce na Ukrajině nebude přijímat žádné objednávky na své produkty z Ruska a Běloruska. Rusko patřilo mezi exportní trhy značek Pilsner Urquell a Velkopopovický Kozel. Tomáš Mráz, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje, serveru Podnikatel.cz potvrdil, že na Ukrajinu vyváží jejich piva a že aktuální situaci sledují a analyzují s ohledem na další kroky.

Martin Šibal, předseda představenstva Czech Crafts Beer provozující Pivovar Moravia & Lucky Bastard, uvedl, že se jich situace dotýká lidsky a jde o obrovskou tragédii s tím, že ekonomicky může mít za následek další růst nákladů, ale to ukáže čas. "Nejvíce bych si přál okamžité ukončení konfliktu a dohodu politiků, jež povede k mírovému řešení situace v oblasti," doplňuje. Ani brněnský Pivovar Stern situace z pohledu běžného prodeje neovlivňuje, protože na Ukrajinu nedodávají a ani to neměli v plánu. "Samozřejmě nemůžeme vyloučit, že nejistá geopolitická situace povede k nějaké změně chování u českých zákazníků. To by nás samozřejmě mohlo negativně ovlivnit. A pak je tu samozřejmě rozměr osobní. Válka na Ukrajině je z našeho pohledu neospravedlnitelná a snažíme se i jako malý pivovar přiložit ruku k dílu, zejména formou pomoci uprchlíkům z této země," dodává Kamil Gric.

O pivo je zájem
V pivovarech Moravia a Lucky Bastard jsou aktuálně v dobré kondici a v loňském roce zaznamenali růst ve výši 46 %. "Na sezónu jsme připraveni a intenzivně se věnujeme našim akvizicím značek Moravia, Lucky Bastard a Pivní Burza," uvedl Martin Šibal. Poslední měsíce hodnotí kladně a daří se jim meziročně významně růst a plnit i stávající, ambiciózní plány také ve Sternu. Podle Kamila Grice se s ústupem nemoci covid navíc zdá, že by letošní rok mohl být z pohledu pivovarů už poměrně standardní – s otevřenými restauracemi, pivními i hudebními festivaly apod. Tedy pokud se situace nějak významně nezmění kvůli aktuálnímu dění na Ukrajině.

V Plzeňském Prazdroji v posledních dvou týdnech zaznamenávají větší zájem o jejich piva ze strany hospod i obchodů než v předcházejících dvou týdnech. Ovlivňuje to několik faktorů: po rozvolnění určitě přišlo do hospod víc lidí – je vidět, že se chtějí setkávat se svými přáteli, a zároveň tomu nahrává i počasí, které má velký vliv na prodeje piva. Přesto jsou aktuální prodeje v hospodách zhruba o 12 % nižší ve srovnání se stejným obdobím v roce 2020, tedy těsně před koronavirem. Situace se totiž ještě nevrátila do normálu, někteří lidé stále méně chodí ven. "Ale určitě to není podle našich dat tak, že by se změnil jejich způsob konzumace piva a vrhli se na balené pivo. Také u lahví a plechovek totiž vidíme propad oproti stejnému období před dvěma lety. Věříme proto, že po odeznění této vlny covidu a v případě, že nepřijde další, se zájem lidí chodit do hospod a restaurací zase zvýší," shrnuje Tomáš Mráz s tím, že udělají ve spolupráci s hospodskými maximum pro to, aby tomu tak bylo.

Zdražování bylo nutné
V rámci Czech Crafts Beer byli nuceni provést zdražení, a to ve výši 8 %. Tomáš Mráz uvedl, že jejich cenová politika je součástí dlouhodobé strategie společnosti a změny dopředu nekomentují. Přesto ČTK informovala, že na základě dat od hostinských a obchodních řetězců Plzeňský Prazdroj zdraží od dubna půllitr čepovaného piva o jednu korunu. Týkat se to bude všech jeho značek (Pilsner Urquell, Radegast, Gambrinus, Velkopopovický Kozel a Birell) v sudech a tancích s tím, že ceny balených piv se nezmění. Prazdroj naposledy zvyšoval cenu většiny produktů loni v říjnu, a to v průměru o tři procenta. Od ledna zdražily pivovary Staropramen a Budvar, společnost Heineken to zatím neplánuje. Ve Sternu na začátku roku mírně upravili velkoobchodní ceny, šlo ale o zvýšení v řádu procent. "Zatím se snažíme hledat cesty k úsporám, abychom i přes zvyšování ceny surovin či energií nemuseli ceny dále zvedat. Ceny pro běžné zákazníky se u nás zatím nezměnily od loňského podzimu," potvrdil Kamil Gric.

Důvodů ke zdražení je mnoho
Podle Kamila Grice jsou důvody ke zdražování podobné jako u jiných firem. Zdražily se jim kompletně všechny vstupy – energie, suroviny, obaly, nájemné a podobně, přičemž růsty jsou u některých položek i o 10 až 15 procent. Zatím se jim je daří pokrývat z vlastních zdrojů, například se snaží o zvýšení efektivity. "Nemůžeme ale vyloučit, že ceny pro koncové zákazníky v dalších měsících nezvýšíme. Ve skrytu duše doufáme, že nejdříve na podzim letošního roku," dodal. Martin Šibal podotýká, že se stále potýkají s obrovskou administrativní zátěží, a také vyjmenovává obecně se zvyšující výrobní (vstupní suroviny, obalový materiál, sklo, plech atd.) a režijní náklady (elektřina, plyn, PHM atd.).

Kvůli cenám hledají alternativy a optimalizují
Martin Šibal říká, že se snaží ještě aktivněji vyjednávat o množstevních slevách a v několika případech i dodavatele nahradili jinými. "U některých surovin díky tomu nebyl meziroční nárůst ceny tak významný," upřesňuje. Kamil Gric říká, že musejí inovovat, optimalizovat a podobně. "A hlavně se ze situace na trhu „nezbláznit“ a vydržet," uzavírá s úsměvem.

Žatecký pivovar na svém facebookovém profilu oznámil propouštění většiny ze svých 40 zaměstnanců. Zájem o sudové pivo klesá, naopak rostou ceny energií.

Pivovar proto výrobu přestěhuje do menších prostor, omezí sortiment a změní se na minipivovar.

Pro provoz nového minipivovaru majitel potřebuje jen několik lidí. Spustit ho chce letos v říjnu. Většina dosavadních zaměstnanců Žateckého pivovaru proto skončí.

Podle zástupců firmy to je mimo jiné důsledek velké konkurence a neekonomické technologie tradičního vaření piva, kdy se používá plyn a k chlazení elektřina.

Společnost Hoppy Urban Brew tvrdí, že zájem o neobvyklý nápoj roste a pivo s ovocnou chutí se prodává ve velkém, informuje web Euronews.

Zcela novou technologii výroby piva zvolila francouzská společnost Hoppy Urban Brew z města Roubaix nedaleko belgických hranic. K výrobě tradičního nápoje začala využívat vedle chmele i mořské řasy Etika Spirulina. Pivaři ale musí zapomenout na zlatavou barvu nápoje, protože právě řasy zbarví světlý ležák do modra.

Pivo s obchodním názvem „Line“ je výsledkem spojení mezi firmou Etika Spirulina v Lille v severní Francii, která mořské řasy v nádržích uměle pěstuje jako doplněk stravy a blízkým řemeslným pivovarem, který hledal způsob, jak učinit své nápoje výraznějšími.

„Pivo se dobře prodává,“ řekl Sebastien Verbeke ze společnosti Hoppy Urban Brew, která nápoj vyrábí. „Vzbuzuje obrovský zájem a zvědavost veřejnosti. Má i přesvědčit lidi, aby konzumovali mořské řasy,“ dodal.

Složka mořské řasy fykocyanin, která dává modrou barvu, se přidává do piva během procesu vaření. Pivo je chmelové, lehké a s ovocnými tóny a s výrazně modrou barvou. Kvůli rostoucímu zájmu se nyní společnost připravuje na navýšení výroby, aby uspokojila poptávku.

Pivovar Malešov oslavil v sobotu 5. března své páté narozeniny. Kromě bohaté nabídky piv bylo připraveno i zajímavé narozeninové menu, kterým byly kiflicki s ořechovou a povidlovou náplní. Jedná se o tradiční ukrajinský moučník.
Výtěžek z jejich prodeje, ale i z prodeje várky pivní novinky, poputuje na pomoc lidem z Ukrajiny. Zmiňovanou pivní novinkou byl 13° speciál Marilyn. Ten po komentované prohlídce pivovaru a slavnostním proslovu pokřtila takřka dvojnice Marilyn Monroe.
O hudební program se postarala skupina K.G.B., což je zkratka Karlínského Grass Bandu.

Zelený čtvrtek je tu za pár dní, a pokud nemáte v plánu dát si špenát nebo nádivku s nějakou jarní bylinkou, vypravte se alespoň na zelené pivo. Ostatně Velký pátek je státním svátkem, takže přestože je toto pivo trošku silnější, nemusíte zůstat jen u jednoho a druhý den si můžete maličko pospat. Kde se zelené pivo letos čepuje a jaké má složení?

Zelené pivo je v Čechách populární posledních pár let. Má jasně zelenou barvu a vůni i chuť po bylinkách. Jde o speciální velikonoční edici, kterou v hospodách seženete jen pár dní v roce – právě kolem Velikonoc. Napadá vás snad něco lepšího, co si dát na Zelený čtvrtek, který letos vychází na 14. dubna?

Složení zeleného piva
Základ zeleného piva je stejný jako u tradičního zlatavého moku. Kvalitní voda, ječný slad a chmel. Během varu se však do piva přidává výluh z několika bylin včetně mladých kopřiv, a právě proto má zelené pivo nahořklou, bylinkovou chuť.

Zelené pivo vzniká spodním kvašením, a navíc se do něj jako poslední krok přidává likér. Také proto je silnější než klasické pivo. Až si budete objednávat další kousek, pamatujte, že má zhruba čtrnáct stupňů.

Zelené pivo v Brně i v Praze
Nejvíce zeleného piva se letos, jako každý rok, uvařilo v brněnském pivovaru Starobrno. I přestože se tento pivovar stává často terčem nelichotivých vtípků, jejich velikonoční speciál je velmi populární a na své zákazníky bude čekat v podnicích po celé České republice. Konkrétní hospody pak naleznete na webových stránkách zeleného piva.

Vedle Starobrna ale zelené pivo nabídnou letos také vyškovský pivovar Lišák nebo blanenská Černá hora spadající pod skupinu Lobkowicz. Velikonoční Krasličák, jak se jejich speciál jmenuje, má čtrnáct stupňů a výraznou hořkost.

Více na https://prozeny.blesk.cz/zelene-pivo-velikonoce?utm_source=prozeny.blesk.cz&utm_medium=copy

Suchý únor v Česku skončil a začal březen, neboli Měsíc ženské historie (Women's History Month) – tedy alespoň ve Spojených státech amerických, odkud se od roku 1987 šíří dál do světa. Každopádně brzký 8. březen je i u nás tradičně Mezinárodním dnem žen (MDŽ). MDŽ je mezinárodní svátek vzešlý z Organizace spojených národů (OSN) a stanovený na den výročí stávky newyorských švadlen v roce 1908. Dnes se den spojuje i s cíli udržitelného rozvoje, které OSN zaštiťuje a kam patří i rovnost žen a mužů.

Ženy pivo vařily stejně, jako pekly chleba
Za socialismu to u nás byl zprofanovaný svátek, který si však v dnešní době zaslouží o dost jinou perspektivu a obsah než stát se příležitostí pro pánskou „chlastačku“ ozdobenou povadlými karafiáty, které na MDŽ před rokem 1989 ženy klasicky dostávaly. Může být dobrou příležitostí k tomu, připomenout si podnikatelky i zaměstnankyně, které prorazily v oborech braných dříve jako typicky mužské.

Ovšem třeba u takového vaření piva dost neprávem. Jak se totiž ukazuje z etnografických a archeologických výzkumů, ženy měly ve vaření piva historicky vždycky významnou roli a pivo, čili „tekutý chleba“, vařily tak samozřejmě, jako pekly skutečný chléb. Nyní ženy v pivovarnictví připomíná 8. března i Pink Boots Collaboration Brew Day. Jde o mezinárodní akci Pink Boots Society, která podporuje v kariéře a vzdělává ženy a/nebo nebinární osoby pracující v sektoru alkoholických nápojů, včetně piva.

Lenka, Žaneta, Hana a jejich piva a likéry
K vaření piva na MDŽ v růžových holínkách se během Pink Boots Collaboration Brew Day připojují i tuzemské pivovary. Experimentální minipivovar Proud pod křídly Plzeňského Prazdroje se svou sládkovou Lenkou Strakovou byl vloni první, kdo se v Česku do akce zapojil (celkem šlo v roce 2021 o 413 pivovarů ve 23 zemích světa), letos se přidává například také rodinný pivovar Zlatá kráva z Nepomuku se svou sládkovou Žanetou Petružálkovou, která své řemeslo převzala od táty, a další pivovary, kde vaří pivo sládkové i sládci.

A mimochodem, když už je řeč o západních Čechách, jen přes kopec z Nepomuku, v Prádle, vede Hana Jenčíková rodinnou likérku Jenčík & dcery, kde vzniká mimo jiné Ďábelský Krvesaj, bylinný Elixír sv. Jana Nepomuckého nebo Fernet Černý baron.

Do pivovaru ji přivedla záliba v chemii, matice a biologii
Ale rychle zpět k pivu. Telefonuji si s Lenkou Strakovou, která se pivu věnuje už od školy, pomalu už dvacet let. Je Plzeňačka, ve škole ji bavila chemie, matematika a biologie, proto šla dál na potravinářskou školu, kde se začala věnovat právě pivu. Její hrubý odhad je, že sládkových je v tuzemských pivovarech kolem dvaceti procent. "Pivovar však potřebuje i spoustu jiných profesí, třeba v laboratořích, kde je žen tak 90 procent. Ženy jsou v administrativě pivovarů, v obchodu je to třeba tak půl na půl. Když to vezmu celkově, možná v pivovarství nakonec pracuje ženských víc než mužů," vypočítá Lenka.

Obecně se podle ní v oboru dokonce říká, že mají ženy v pivovarnictví jako degustátorky lepší výsledky než muži, jemně rozlišují aromata a chutě. "Ale samozřejmě znám také spoustu špičkových degustátorů chlapů, takže určitě nechci říct, že by degustování piva byla jen naše, ženská, doména," vysvětluje.

V práci Lenku motivuje samotný produkt, pivo. "Zajímá mě práce v malém pivovaru, kde máme v rozhodování a řízení svobodu, i když máme s Plzeňským Prazdrojem stejné IČO. Máme také svobodu vařit jakékoliv pivo. Vymyslíme si nějaké spojení, třeba pivo a koření, baví mě sestavit recept a těšit se na výsledek, to je pro mne v práci největší tahák," vypráví zkušená sládková, co jí ani po letech praxe neomrzí.

Důležitá je myšlenka rovných šancí
Letos na Pink Boots Collaboration Brew Day hostí pivovar Proud další ženy z pivovarství, které se tu setkají přímo při vaření piva. "Kromě toho si dámy prohlédnou pivovar a budeme sdílet informace a zkušenosti," říká Lenka a připomíná, že smyslem aktivit kolem celé Pink Boots Society je také vzdělávání. "Hlavně jde o myšlenku, že ženy mají stejnou šanci se v oboru něco naučit a pracovat v něm, což je důležité. Různá setkávání probíhají napříč oborem stále, bez ohledu na pohlaví, tohle je něco navíc," podotýká s tím, že tak při náboru přistupují v pivovaru i k talentovaným mladým lidem, které obor zajímá: kdokoliv má stejnou šanci prosadit se.

Mezinárodní den žen slavte nejen s tuplákem v ruce
Dnes už by byl výčet oborů, kde ženy uspěly, i když těmto odvětvím dominovali nebo dominují muži, nesmírně dlouhý. Ať už je to, namátkou, firma Trustav Jany Novákové, která vyrábí dřevěná okna a dveře, rekonstruuje fasády a byty.

Nebo rodinné železářství OC Kvartet v Kosmonosech vedené čtyřmi sestrami. Či speditérská firma Madasped, kterou založila a vede Markéta Hezinová. Samostatnou kapitolou jsou pak ženy v IT, které mají se ženami v pivovarnictví něco společného. Ač je, nebo ještě nedávno bylo, IT vnímáno více jako mužský obor, ve skutečnosti to nikdy nebyla tak úplně pravda. Obor totiž jde ve stopách Ady Lovelace (1815 až 1852), anglické matematičky považované za první programátorku (prvního programátora) v dějinách. Dnes na ni pomyslně navazují třeba ženy z wITches neboli studentky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze, které učí děti Legoroboty, Ozoboty, programování ve Scratchi a další „kouzlení v IT“.

Jak tedy oslavit letošní MDŽ? Koupit květiny dovezené z vysychající Afriky? Ne, je tu lepší tip: nákupem podpořit byznys vlastněný nebo vedený ženami. A zapít to klidně tuplákem piva od některé z místních sládkových.

Objekt se nachází v bývalé továrně na kameninové a šamotové zboží. Areál ze severní strany vymezuje státní hranice ČR-SRN, z východní strany železniční trať Liberec – Hrádek n/N – Zittau - Varnsdorf – Seifhennersdorf, z jižní strany rozptýlená zástavba a na západní straně přechod do volné krajiny. Areál pivovaru má trojúhelníkový tvar, hlavní vstup je z ulice Rumburská, poblíž se nachází nová železniční zastávka Varnsdorf-Pivovar Kocour (první vlaková zastávka v soukromé správě v ČR). Dnes slouží areál pro provoz pivovaru Kocour s doprovodnými prostory pro turismus, gastronomii a kulturu, ubytování a skladové prostory. Řešený objekt slouží jako víceúčelový objekt – provoz gastronomického zařízení (restaurace), provoz výroby a skladování piva.

Z historie
Roku 1912 dokončil městský stavitel Anton Möller továrnu na kameninové a šamotové zboží coby pobočku firmy bratří Johannese, Paula a Alfreda Böttcherů, založené v Žitavě roku 1901 a od roku 1909 provozující také továrnu v Drážďanech. Budova má progresivní železobetonovou konstrukci, byla elektrifikovaná a napojená na železniční vlečku. O výrobním programu svědčí dodnes kameninové roury, zakomponované do čelní fasády. Strojní zařízení vyrobila nejspíše varnsdorfská továrna Raupach. Po roce 1948 firma ukončila svou činnost, v dalších letech zde byly sklady. Roku 2004 areál koupil místní podnikatel Josef Šusta a vytvořil zde sídlo své spediční firmy. Roku 2007 se v bývalé keramičce začalo vařit pivo na varně maďarské provenience. Ta však nesplňovala požadavky náročného pivovarníka a tak byla na přelomu roku 2010 a 2011 zprovozněna unikátní varna z bývalého výzkumného pivovaru v Braníku. Tento technologický unikát z počátku 50. let 20. století byl posledním výrobkem podobné řady varen plzeňské škodovky. Pivovarská restaurace byla dennímu provozu otevřena začátkem roku 2011.

Stav objektu před rekonstrukcí
Hlavní budova areálu má obdélníkový půdorys a sedlovou střechu s hřebenovými světlíky. Hlavní hmota je rozšířena severním směrem o rovnoběžnou jednopodlažní halu s pultovou střechou s provozem pivovaru a jižním směrem o kolmou sestavu montovaných skladovacích hal se sedlovými a pultovými střechami. Hlavní hmota je průmyslovou stavbou univerzálního typu s méně obvyklým uspořádáním – kombinace halového objektu a univerzální etážovky. 1. NP tvoří hala bývalého výrobního provozu o výšce 5,5 m. Na svou dobu má progresivní železobetonovou nosnou konstrukci a vestavěnou galerií v části půdorysu. V západní partii půdorysu je vestavěn provoz pivovarské restaurace včetně výčepu, hygienického zázemí, a restauračního zázemí. Východní partii půdorysu pak tvoří prostor víceúčelové haly. Druhé podlaží (řešený prostor) představuje typickou ukázku dispozičního řešení etážových výrobních či skladových objektů – masivní obvodovou obálku a vnitřní kontinuální prostor členěný rastrem dřevěného nosného skeletu. V západní partii půdorysu (cca 1/10) je situována část provozu restaurační kuchyně, zbývající část je využívána pouze utilitárně, jako sklad.

Architektonické řešení
Hlavní ideou řešení byla rehabilitace technické památky a její představení v nové technické a provozní funkci. Předmětem návrhu byla konverze prostorů na společenský sál s ubytovací kapacitou.
V původním nevyužitém prostoru v přízemí objektu, původně sloužícímu k umístění keramických pecí a následně pro skladování zboží, se nacházela dvojice poškozených „H“ sloupů. Prostor nového společenského sálu vznikl odstraněním těchto sloupů a vynesením navazujících konstrukcí táhly. Sál je dvoupodlažní s vloženou galerií, tanečním parketem, prostorem pro hudební produkci a přednášky, se společenským, hygienickým a technickým zázemím malého pivovaru.
Sál je přístupný přes předsálí, kterým v patře prochází ocelová lávka ze sklobetonových tvárnic se světelnou rampou, osvětlující stěnu z lahví s logem Kocoura. Předsálí je provozně propojeno s pivovarskou restaurací. Interiér sálu je materiálově navržen v industriální atmosféře – betonové konstrukce doplňují černé železo galerií, zábradlí z drátěných sítí, schodiště s perforovaným logem Kocoura. Podlaha je tvořena spárořezem ze šamotových cihel, hlazeným betonem a dubovým parketem, na galeriích ze slzičkového a hladkého plechu. V prostoru je dvojice barů s rozdílnou atmosférou – výčep je akcentovaný „nekonečným polem ječmene“, horní bar je digitálním displejem z pivních lahví s výhledem do pivovarské spilky. Podhledy barů tvoří zavěšené pivní tácky místního piva. Pro orientační systém byl vybrán motiv industriální žlutočerné šrafy.
Sál osvětlují fabrická okna, hlavní osvětlení je zajištěno repasovanými továrními svítidly, zavěšenými ze stropu. Prostory pro sezení hostů jsou nasvětleny světelnými rampami s flexibilně uspořádanými svítidly. LED pásky doplňují schodiště, výčep a horní bar.

Ubytování
Jedná se o vestavba penzionu do 3. NP pivovaru. Koncept řešení se opírá o vestavbu kontrastních boxů do prostor původního skladu v podkroví keramičky. Vložené boxy nově organizují podkrovní prostory, definují společná prostranství a hotelové pokoje. Vložené boxy respektují stavební strukturu objektu, vstupují v dialog s dřevěnou konstrukcí krovu a střeše dominujícími světlíky, v bílé barvě boxy plují po rezavé podlaze. Sloupy krovu byly ponechány v prostoru jako jakési sochy-objekty. Společnému komunikačnímu prostoru dominuje výhled na tovární komín a ocelové schodiště.
Materiálové řešení odkazuje na industriální atmosféru místa – obvodové stěny tvoří cihelné zdivo, podlaha byla řešena v barevném odstínu rzi, stěny v betonové šedé, přístupové schodiště s povrchem ze slzičkových plechů, vstupní část objektu pak v cortenovém plechu a dlažbě z původních keramických cihel. Interiér pokojů je jednoduchý s atypickým dřevěným nábytkem, boxy koupelen jsou s důsledně bílým interiérem a dřevěnými umyvadlovými deskami, někde dřevěným sloupem. Součástí návrhu je orientační systém, koncept označení pokojů se opírá a sortiment v pivovaru vyráběných piv, každý pokoj má název a číslo odpovídající typu a stupni piva, doplněný o jeho charakteristiku.

Stavební řešení
Vstupní partie byla upravena: snížen terén, navrženo nové schodiště, ztrácející se v dlážděné rampě. Vstupy do objektu jsou akcentovány lokálními pororoštovými plochami.
Při rekonstrukci se zasahovalo do stávajících nosných konstrukcí, železobetonovou konstrukci bylo třeba sanovat Na základě průzkumů byly odstraněny a nahrazeny vybrané sloupy, zbylé sloupy se zpevňovaly ocelovými příložkami. Největším zásahem bylo odstranění vnitřních H sloupů, jejichž funkci převzala nová konstrukce vyvěšení stávajících stropů objektu, nad nimiž se nachází stávající hotel. Odstraněny byly také nepůvodní konstrukce podlah a stěn.
Stávající stropní konstrukce je tvořena železobetonovým trámovým stropem. Do prostoru sálu byly vloženy nové galerie s ocelovou žebrovou konstrukcí, kotvenou k monolitické železobetonové konstrukci. Pochozí plochu galerií tvoří ocelový hladký i slzičkový plech, který funguje zároveň jako táhlo – zajišťuje spolupůsobení konstrukci galerie a stávající konstrukce.
Krov objektu byl v minulosti nově vystavěn.
V prostoru sálu je nové přímé schodiště z ocelové konstrukce, tvořené příhradovým nosníkem. Příhradový nosník je opláštěn černým plechem s funkci zábradlí, do kterého je umístěno perforované logo Kocoura. V severní části je druhé železobetonové schodiště na samostatném základu. Jeho konstrukce byla vložena do obvodové stěny. Stávající vnitřní schodiště při jižní fasádě slouží jako hlavní vertikální komunikace. Propojuje zádveří s předsálím a střední halou ubytování v podkroví. Jedná se o schodnicové schodiště s železobetonovou schodnicí a železobetonovými stupni. Byla odstraněna dvojice stávajících ramen a nově nahrazena vhodnějším tvarem. Nově se realizovaly povrchy schodišťových stupňů a podest – slzičkový plech. Kovové zábradlí bylo repasováno.
Nepůvodní okenní výplně jižní fasády (luxfery) byly vyměněny za nová okna s dělením v průmyslovém vzoru, s hliníkovými rámy v antracitové barvě. Do výklenků na severní stěně sálu byla symetricky umístěna ocelová fabrická „okna“ s podsvětlením, ukrývající vzduchotechnické výústky. Okna v podkroví do části ubytování zůstala stávající.
V předsálí byly pro finální podlahu využity původní šamotové cihly, které byly nalezeny pod konstrukcí nepůvodních podlah. Cihly byly očištěny, nařezány, obroušeny a nalakovány do výsledné podoby souvislé podlahy. V sálu byla podlaha řešena betonovým hlazeným povrchem s vloženým parketem ze světlého dřeva. Podlahy jsou členěny černým rastrem dilatací, navazujících na rastr sloupů.
Vnitřní povrchy stávajících stěn byly očištěny od omítky, poškození cihel byla vyspravena a cihly nyní tvoří pohledové povrchy stěn sálu. Ostatní povrchy jsou řešeny omítkou s výmalbou, obkladem antracitovým plechem.
Ocelové galerie jsou opatřeny zábradlím, jehož výplň tvoří pletivo z krepovaného drátu v černé barvě. Zábradlí nad předsálím tvoří skleněné desky, usazené v zámečnické konstrukci.

Nad předsálím je nový ocelový most s podlahou ze skleněných tvárnic – luxfer, recyklovaných z rekonstruované stavby.
Zdrojem tepla je odpadní technologické teplo z provozu pivovaru, které se distribuuje do deskových otopných těles po obvodu sálu. V podkroví je podlahové topení. Systém je doplněn o stávající tepelné čerpadlo vzduch/voda a plynové kotle. Ohřev teplé vody zajišťuje kombinace stávající zásobník a akumulační nádoba. Větrání sálu je nucené, pro přívod a odvod vzduchu slouží vzduchotechnická jednotka s rotačním rekuperátorem pro zpětné získávání tepla.