Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Nápad na domácí vaření piva vznikl v hospůdce u piva

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Ždárský deníkAutor:Kamil ČernýNáměstkovo

Když se na internetu podíváte na mapu domovarníků, tedy domácích výrobců piva, najdete na Třebíčsku celkem tři adresy. Z toho dvě v Červené Lhotě. Nejen zlatý mok, ale třeba i ten tmavý tam vaří kamarádi Tomáš Bumba a Petr Rymeš.

Druhý jmenovaný by se výrobě piva rád v budoucnu věnoval profesionálně. Nyní studuje sladovnictví a pivovarnictví v Praze. „Člověk, kterého to baví, nemůže zůstat stát na místě. To nejde v pivovaru ani doma u sporáku. Při vaření piva se učíte pořád, ať už praktickými zkušenosti, nebo teorií," tvrdil Petr Rymeš.

Nápad na vaření piva vznikl v hospůdce u piva. Svůj původ tam má spousta podobných nápadů, ne všechny se však nakonec zrealizují. „Ale tento jsme uskutečnili a za tři týdny jsme uvařili naše první pivo," podotkl Tomáš Bumba. „Sice nám moc nechutnalo, ale chybami se člověk učí," zmínil.

Během rozhovoru několikrát připomněl, že vaření domácího piva se často děje metodou pokus omyl. Jinak tomu nebylo a není v případě dvou domovarníků, jak si sami říkají, z Červené Lhoty. „Kombinací, jak pivo uvařit, je totiž víc než v loterii," vysvětlil Tomáš Bumba.

Voda je základ
Vyrobit si oblíbený alkoholický nápoj lze z vody, pivovarských kvasnic, sladu a chmele. Voda je v pivu nejobjemnější surovinou a, i když se to tak nemusí na první pohled zdát, na její kvalitě záleží nejvíce. „My používáme vodu z obecního zdroje, která sice má zvýšené množství železa, ale jinak je kojenecká. Vyhovuje nám. Třeba chlor by ale byl velký problém," připomněl Petr Rymeš.

Získat kvasinky je prý také jednoduché. Internetové obchody jich nabízejí mnoho v sušené podobě, pro ty čerstvé si lze zajít třeba do menšího pivovaru v okolí. „Pro ně je malé množství kvasnic, které jakožto domovarníci potřebujeme, zanedbatelné. Dají vám tam toho kýbl," poznamenal Tomáš Bumba.

Kvasinky existují ve dvou základních druzích. První se používají na spodně kvašená piva, například ležáky, jiné na svrchně kvašená, tedy na piva s označením Ale nebo IPA.

Vše lze objednat přes internet
Také slad lze objednat přes internet. Jde o upravené obilí. Světlé se používá na výrobu ležáků, to tmavé se přidává na výrobu tmavých piv právě kvůli charakteristické barvě.

Klasického hlávkového chmele existují na celém světě desítky druhů a počet nově vyšlechtěných odrůd postupně roste. Objednat se dá nejen klasický a známý žatecký poloraný červeňák, ale také zahraniční odrůdy. „My teď zkoušíme Columbus ze Severní Ameriky," podotkl Tomáš Bumba.

Chmel se k domovarníkům dodává v sušené podobě v hlávkách nebo častěji slisovaný v granulích. Ty lze v chladu a temnu skladovat třeba i rok bez toho, aby to mělo na kvalitu chmelového extraktu a posléze piva výraznější vliv.

Základní suroviny jsou čtyři, za výslednou chutí a dalšími vlastnostmi piva však stojí faktorů mnohem víc. „Třeba na podzim je ve vzduchu víc věcí než jindy a pivo se tím může kontaminovat. Záleží na maličkostech," zamýšlel se Tomáš Bumba.

Důležitá teorie
Než se do domácího vaření piva pustit, měl by si každý nastudovat prvotní teorii z knih nebo z internetu. „Domovarnictví zažívá boom a existuje mnoho diskusních fór, kde se dá základní povědomí získat. Já jsem na začátku taky čerpal odtud," podotkl Petr Rymeš.

K samotné výrobě toho není potřeba moc. Kromě surovin stačí třicetilitrový smaltovaný nebo nerezový hrnec, vařečka na míchání a teploměr. „Nejlepší je mít dva, abychom je navzájem porovnávali. Při vaření totiž odchylka třeba jen dvou nebo tří stupňů od správného postupu může být problém" upozornil Petr Rymeš.

Nejprve se smísí slad s vodou a zahřívá se postupně na určité teploty, specifické pro výrobu určitého druhu piva. Poté je nutné oddělit takzvané mláto od sladiny, tedy sladké vody, která obsahuje uvolněné cukry ze sladu. Tyto cukry vznikají látkovou přeměnou právě při určitých rmutovacích teplotách ze škrobů, obsažených ve sladu. „Sladinu zbavenou mláta následně zahříváme na bod varu, kdy se přidává chmel. Tento proces se nazývá chmelovar a pivo při něm získá chmelové aroma, hořkost a hlavně se díky varu sterilizuje. Po chmelovaru se dílo ochladí a zakvasí pivovarskými kvasinkami, které cukry požerou, čímž se vytvoří alkohol. Samotné vaření trvá většinou jeden celý den a proces kvašení v průměru další týden," popsal Tomáš Bumba.

Po vykvašení následuje takzvané ležení. To trvá několik týdnů, u silnějších piv i dva měsíce. Nelze to nijak urychlit. „To čekání je nejhorší," usmíval se Petr Rymeš.

Domácí výrobci piva ho nevaří jen pro sebe. Většinou se k jeho konzumaci sejde rodina a přátelé. Tomáš Bumba vařil jednu várku vlastního pšeničného piva na oslavu 50. narozenin svého otce. „Všechno se vypilo a prý všem chutnalo," poznamenal.

Velký úspěch piva z Červené Lhoty
Domovarníci nejsou sólisté, ale komunita s mnoha tisíci jednotlivci po celém světě. Ti z České republiky se scházejí na různých místech několikrát do roka, aby svá piva porovnali a vyměnili si zkušenosti. Že se v Červené Lhotě nevaří špatné pivo, se ukázalo na jednom z posledních setkání domovarníků, které se konalo v Trnavě na Slovensku. Jednadvacetistupňové extra tmavé pivo Tomáše Bumby tam odborná porota vyhodnotila jako celkově nejlepší. „Vařil jsem ho sám, ale vycházel jsem z několika receptů, kterými jsem se částečně inspiroval," upřesnil šťastný výrobce.

Oba muži z Červené Lhoty vaří pivo nepravidelně. Zkrátka tak často, jak mají čas. „Kvůli zaměstnání jsem docela dost vytížen, takže poslední várku jsem uvařil před asi dvěma měsíci. Ale zase se na něco brzy vrhnu," dodal Petr Rymeš.

Nápad na domácí vaření piva vznikl v hospůdce u piva

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Třebíčský deníkAutor:Kamil Černý

Když se na internetu podíváte na mapu domovarníků, tedy domácích výrobců piva, najdete na Třebíčsku celkem tři adresy. Z toho dvě v Červené Lhotě. Nejen zlatý mok, ale třeba i ten tmavý tam vaří kamarádi Tomáš Bumba a Petr Rymeš.

Druhý jmenovaný by se výrobě piva rád v budoucnu věnoval profesionálně. Nyní studuje sladovnictví a pivovarnictví v Praze. „Člověk, kterého to baví, nemůže zůstat stát na místě. To nejde v pivovaru ani doma u sporáku. Při vaření piva se učíte pořád, ať už praktickými zkušenosti, nebo teorií," tvrdil Petr Rymeš.

Nápad na vaření piva vznikl v hospůdce u piva. Svůj původ tam má spousta podobných nápadů, ne všechny se však nakonec zrealizují. „Ale tento jsme uskutečnili a za tři týdny jsme uvařili naše první pivo," podotkl Tomáš Bumba. „Sice nám moc nechutnalo, ale chybami se člověk učí," zmínil.

Během rozhovoru několikrát připomněl, že vaření domácího piva se často děje metodou pokus omyl. Jinak tomu nebylo a není v případě dvou domovarníků, jak si sami říkají, z Červené Lhoty. „Kombinací, jak pivo uvařit, je totiž víc než v loterii," vysvětlil Tomáš Bumba.

Voda je základ
Vyrobit si oblíbený alkoholický nápoj lze z vody, pivovarských kvasnic, sladu a chmele. Voda je v pivu nejobjemnější surovinou a, i když se to tak nemusí na první pohled zdát, na její kvalitě záleží nejvíce. „My používáme vodu z obecního zdroje, která sice má zvýšené množství železa, ale jinak je kojenecká. Vyhovuje nám. Třeba chlor by ale byl velký problém," připomněl Petr Rymeš.

Získat kvasinky je prý také jednoduché. Internetové obchody jich nabízejí mnoho v sušené podobě, pro ty čerstvé si lze zajít třeba do menšího pivovaru v okolí. „Pro ně je malé množství kvasnic, které jakožto domovarníci potřebujeme, zanedbatelné. Dají vám tam toho kýbl," poznamenal Tomáš Bumba.

Kvasinky existují ve dvou základních druzích. První se používají na spodně kvašená piva, například ležáky, jiné na svrchně kvašená, tedy na piva s označením Ale nebo IPA.
Vše lze objednat přes internet

Také slad lze objednat přes internet. Jde o upravené obilí. Světlé se používá na výrobu ležáků, to tmavé se přidává na výrobu tmavých piv právě kvůli charakteristické barvě.

Klasického hlávkového chmele existují na celém světě desítky druhů a počet nově vyšlechtěných odrůd postupně roste. Objednat se dá nejen klasický a známý žatecký poloraný červeňák, ale také zahraniční odrůdy. „My teď zkoušíme Columbus ze Severní Ameriky," podotkl Tomáš Bumba.

Chmel se k domovarníkům dodává v sušené podobě v hlávkách nebo častěji slisovaný v granulích. Ty lze v chladu a temnu skladovat třeba i rok bez toho, aby to mělo na kvalitu chmelového extraktu a posléze piva výraznější vliv.

Základní suroviny jsou čtyři, za výslednou chutí a dalšími vlastnostmi piva však stojí faktorů mnohem víc. „Třeba na podzim je ve vzduchu víc věcí než jindy a pivo se tím může kontaminovat. Záleží na maličkostech," zamýšlel se Tomáš Bumba.

Důležitá teorie
Než se do domácího vaření piva pustit, měl by si každý nastudovat prvotní teorii z knih nebo z internetu. „Domovarnictví zažívá boom a existuje mnoho diskusních fór, kde se dá základní povědomí získat. Já jsem na začátku taky čerpal odtud," podotkl Petr Rymeš.

K samotné výrobě toho není potřeba moc. Kromě surovin stačí třicetilitrový smaltovaný nebo nerezový hrnec, vařečka na míchání a teploměr. „Nejlepší je mít dva, abychom je navzájem porovnávali. Při vaření totiž odchylka třeba jen dvou nebo tří stupňů od správného postupu může být problém" upozornil Petr Rymeš.

Nejprve se smísí slad s vodou a zahřívá se postupně na určité teploty, specifické pro výrobu určitého druhu piva. Poté je nutné oddělit takzvané mláto od sladiny, tedy sladké vody, která obsahuje uvolněné cukry ze sladu. Tyto cukry vznikají látkovou přeměnou právě při určitých rmutovacích teplotách ze škrobů, obsažených ve sladu. „Sladinu zbavenou mláta následně zahříváme na bod varu, kdy se přidává chmel. Tento proces se nazývá chmelovar a pivo při něm získá chmelové aroma, hořkost a hlavně se díky varu sterilizuje. Po chmelovaru se dílo ochladí a zakvasí pivovarskými kvasinkami, které cukry požerou, čímž se vytvoří alkohol. Samotné vaření trvá většinou jeden celý den a proces kvašení v průměru další týden," popsal Tomáš Bumba.

Po vykvašení následuje takzvané ležení. To trvá několik týdnů, u silnějších piv i dva měsíce. Nelze to nijak urychlit. „To čekání je nejhorší," usmíval se Petr Rymeš.

Domácí výrobci piva ho nevaří jen pro sebe. Většinou se k jeho konzumaci sejde rodina a přátelé. Tomáš Bumba vařil jednu várku vlastního pšeničného piva na oslavu 50. narozenin svého otce. „Všechno se vypilo a prý všem chutnalo," poznamenal.

Velký úspěch piva z Červené Lhoty
Domovarníci nejsou sólisté, ale komunita s mnoha tisíci jednotlivci po celém světě. Ti z České republiky se scházejí na různých místech několikrát do roka, aby svá piva porovnali a vyměnili si zkušenosti. Že se v Červené Lhotě nevaří špatné pivo, se ukázalo na jednom z posledních setkání domovarníků, které se konalo v Trnavě na Slovensku. Jednadvacetistupňové extra tmavé pivo Tomáše Bumby tam odborná porota vyhodnotila jako celkově nejlepší. „Vařil jsem ho sám, ale vycházel jsem z několika receptů, kterými jsem se částečně inspiroval," upřesnil šťastný výrobce.

Oba muži z Červené Lhoty vaří pivo nepravidelně. Zkrátka tak často, jak mají čas. „Kvůli zaměstnání jsem docela dost vytížen, takže poslední várku jsem uvařil před asi dvěma měsíci. Ale zase se na něco brzy vrhnu," dodal Petr Rymeš.

Radegast vítězí v degustační soutěži První pivní extraligy

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:První zprávyRadegast

Závěrečnou letošní degustací První pivní extraligy bylo každoroční porovnání nejlepších čtyř českých ležáků s prvními čtyřmi slovenskými. Vítězové vyšli z národních kol.

Čtveřice slovenských zástupců byla vybrána už 12. července 2016 v minipivovaru Golem v Košicích v průběhu letního výjezdního zasedání PE. Zástupci českých ležáků vyšli z finále PPE, které se konalo 15.listopadu 2016 v První Pivní Tramwayi na pražském Spořilově.

Dne 13. prosince 2016 se porotci sešli, aby posoudili, jak dopadne srovnání národních favoritů tentokrát. Nutno podotknout, že zatímco na Slovensku výběr probíhá pouze z osmi až deseti ležáků (podle pravidel se musí jednat o piva běžně dostupná na celém území), český trh nabízí v této kategorii nejméně 55 piv, která se každoročně utkají v hlavní soutěži Extraligy – v Degustaci ležáků českého typu. Přitom s radostí zaznamenali, že po více než půlroční výluce se na smyčku konečnou na Spořilově opět vrátily tramvaje a s tím spojený obvyklý ruch hostí, přicházejících do První pivní tramwaye na pivo během cesty domů.

Zatímco ve slovenském finále vítězná čtyři piva postoupila bez větších dramat (Urpíner zvítězil pohodlně před Topvarem, který byl zase s odstupem druhý před třetím Sitňanem), v českém finále to letos vůbec nebylo jednoduché, o čemž svědčí zejména odstupy prvních tří finalistů (vítězného Březňáku, stříbrného Zubra a bronzového Radegastu), které byly pouze o jeden jediný bod. To se při počtu osmi porotců zase tak často nestává, ale české finále bylo letos prostě dramatické.

Obecně se dá o hodnocení Česko-slovenského superfinále říci, že porotci jsou poněkud méně přísní a hodnotí spíše originalitu provedení než čistotu stylu. Chyby však trestají stejně nemilosrdně jako v národních finále. Letos byli všichni zvědaví, zda se po několika ročnících přesvědčivých vítězství slovenských zástupců prosadí opět české ležáky.

A dočkali se – a bylo to poměrně výrazné. Jak jinak nazvat situaci, kdy tři ze čtyř slovenských piv obsadí poslední tři místa degustace (dva z nich, Zlatý Bažant a Sitňan navíc za závažné chyby též s velkým bodovým odstupem). Letošní vítěz českého finále Březňák dosáhl pouze na čtvrtou příčku, kde ho předskočili třetí a čtvrtý národní finalista, Radegast a Staropramen. Obě první piva, tedy český Radegast i slovenský Urpíner přitom překvapili čistotou provedení a velkou vyvážeností chuti. Překvapilo též viditelné zlepšení Staropramenu.

Celkové hodnocení vzorků:
Poř. Název Pivovar/skupina Počet bodů

1 Radegast Plzeňský Prazdroj/Asahi (?) 24
2 Urpíner Banskobystický pivovar 25
3 Staropramen Pivovar Staropramen/Molson Coors 27
4 Březňák Pivovar Velké Březno/Heineken 30
5 Zubr Pivovar Zubr, Přerov 34
6 Topvar Topvar Vel. Šariš/SABMiler 35
7 Zlatý bažant 73 Hurbanovo/Heineken 39
8 Sitňan Pivovar Steiger, Vyhne 41

Takže po letech neúspěšných pokusů je zase jednou zlato v Čechách. A jenom ještě pro srovnání pořadí Česko-slovenského finále v některých minulých ročnících. Spolu s letošním výsledkem svědčí o oblibě Urpíneru u První pivní extraligy, stejně jako o potížích dříve kvalitního Corgoně:

2015: 2013:
1. Topvar (SK) Urpíner (SK)
2. Upríner (SK) Radegast (CZ)
3. Corgoň (SK) Corgoň (SK)
4. Zlatopramen (CZ) Svijany (CZ)
5. Starobrno (CZ) Kozel (CZ)
6. Louny (CZ) Zlatý bažant (SK)
7. Rychtář (CZ) Pernštejn (CZ)

Bývalý pivovar v Čechtíně se stal kulturní památkou

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Třebíčský deníkAutor:Luděk Mahel

Bývalý panský pivovar v Čechtíně se stal kulturní památkou. Pivovar byl založený pravděpodobně okolo roku 1560, poprvé byl písemně zmíněn roku 1591. V polovině 18. století byl v produkci piva z celkem 25 pivovarů na katastru současného okresu Třebíč na druhém místě.

Na přelomu 18. a 19. století ale docházelo k poklesu výroby piva a v roce 1884 byla jeho činnost ukončena. Po znárodnění se do pivovarských budov nastěhovala strojní a traktorová stanice a od konce 50. let 20. století v objektech hospodařilo místní JZD. V té době proběhly velmi necitlivé adaptace budov.

I když se pivovarnické zařízení již prakticky nedochovalo, památkářům se podařilo lokalizovat bývalé části technologie provozu: máčírnu, sladovnu, hvozdy, varnu, chladicí štoky, spilku i sklepy. V objektu se zachovaly i drobné relikty technologie, jako je například pozůstatek korečkového výtahu či ocelové záklopy párníku a dymníku. „Za pozornost mimo jiné stojí i dobře zachované krovy, opomenout nelze ani hodnotné staré sklepy zakle-nuté valenými klenbami," upozornila ředitelka územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Martina Indrová.

Na jednom z pilířů v bývalé spilce se také nachází cenný česky psaný nápis z roku 1644 vztahující se k přestavbě pivovaru.

„Kompozičně ucelený areál bývalého pivovaru je hodnotným dokladem a ukázkou architektonické podoby velkého venkovského vrchnostenského pivovaru," konstatovala ředitel-ka Indrová.

Celkem bylo v roce 2016 v Kraji Vysočina vyhlášeno osm kulturních památek, mezi jinými i dvoupatrová budova vrchnostenské sýpky v Brtnici.

Na stopě minulosti hořického pivovaru - pokud máte nějaké zajímavosti, hlaste se

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Hořice.orgAutor:Tomáš JungJungBerg

Pokud máte k historii pivovaru co říci, ukázat či zapůjčit, prosíme, kontaktujte hořický pivovar (kontakty dole v článku).

Na stopě minulosti hořického pivovaru
S obnovou výroby piva v objektu hořického pivovaru jsme od začátku toužili poznat jeho historii. Zajímali nás technické dokumentace zařízení, záznamy o várkách, receptury hořického piva a také lidé. Prahli jsme po příbězích lidí, kteří tento krásný pivovar postavili, provozovali a žili jím stejně tak intenzivně, jako jsme jím pohlceni v současné době my sami.

Z Hořic do Zámrsku
První cesta za poznáním vedla do hořického muzea, které nám ukázalo několik fyzických artefaktů jako dno původního sudu, originální lahve a další zajímavé předměty. Důležité však bylo, že nás ředitel muzea pan Horák nasměroval do Státního oblastního archívu v Zámrsku. Zde se měla, dle online dostupných seznamů, nacházet zajímavá část historických písemností v rozmezí let 1872 až 1948. Je s podivem a pro nás záhadou, proč se zachovalo jen toto historické období. Snad nějaký dobrodinec vzal co nejvíce dobové dokumentace a odnesl na bezpečné místo státního archívu ještě před znárodněním v únoru 1948.

Z věznice archívem
Obec Zámrsk je kouzelně klidné místo. Jakmile do ní odbočíte z rušné silnice E442, jste rázem v jiném světe. Možná se jako my zeptáte na cestu v liduprázdné prodejně smíšeného zboží, kde vás prodavačka navede tou správnou cestou až k zámku. Její úsměv berte sportovně, ono se v té obci ani jinam dojet nedá. Za chvilku se ocitnete u samotného zámku, který má za sebou bohatou, i když dosti ponurou historii. Několikrát měnil majitele, vyhořel a v padesátých letech minulého století se stal dokonce nápravně výchovným ústavem pro mladistvé, později i věznicí. Mám pocit, že té největší pocty se mu dostává právě teď, kdy slouží k zachování artefaktů z dob minulých. Vzhledem k nepřízni počasí jsme bohužel nenavštívili přilehlý zámecký park. O to více času nám zbylo na bádaní o pivovaru v Hořicích.

Receptura hořického piva
První věcí, která nás zajímala, byla receptura hořického piva. Nadějnou archiválií, kde by něco takového mohlo být, byly deníky výroby piva. Skutečně se nám podařilo najít složení surovin hořického ležáku, výčepního piva i spoustou zajímavostí. Třeba že v poválečných letech se pivo kromě sladu vyrábělo i z rýže, používané jako levnější a zřejmě dostupnější náhražka sladu. Především výčepní desítka si v roce 1925 nesla na 1280 kg sladu 150 kg rýže. Ležák se hořičtí pivovarníci snažili dělat čistší a rýže zde bylo zanedbatelné 2 kg na 1540 kg sladu. Také se ho vyrábělo jednou tolik. Nejsem historik pivovarnictví, ale použití rýže bylo zřejmě v té době běžnou praxí, jelikož hořické pivo proslulo svou kvalitou a chutí. Každá várka měla objem 90 hl, přičemž za říjen 1925 jich stihli udělat dvanáct. Celkový výstav pivovaru za rok 1925 pak byl úctyhodných 19024 hl.

Pokud bych si měl možnost dát pivečko z historie, sáhl bych do roku 1929, kdy se již vyrábělo vše čistě ze sladu, pivovar byl na rekordním výstavu přes 23 tis. hektolitrů za rok. Ležák uvařený ze 1750 kg sladu a 33 kg chmele deset dní kvasil a následně rovný měsíc zrál v ležáckých sudech. To je podobný postup výroby našeho piva v obnovovaném hořickém pivovaru JungBerg. Hořický ležák PP 12% vyrábíme ze dvou druhů sladu, dvou druhů žateckého chmele a za srovnatelných časových prodlev výroby.

Pamětníci, hlaste se
Zcela upřímně je nutné konstatovat, že i přes zjištěné informace není možné sestavit přesnou kopii receptury. K tomu chybí dochované biochemické rozbory sladu, chmele i kvasnic, více detailní popis výroby, například teploty při kvašení, způsob chlazení mladiny a teplota piva při ležení. Všechny tyto výrobní postupy značně ovlivňují výslednou chuť a kvalitu piva. Přestože Zámrsk nevydal v tomto směru zásadní svědectví, ještě není nic ztraceno. Rádi bychom se obrátili na veřejnost, na žijící pamětníky, kteří zde pracovali, či jejich příbuzné. Zkrátka na kohokoli, kdo vlastní části historické dokumentace, zejména od zmizelé dokumentace po roce 1948. Třeba se nám společně podaří sestavit technologickou tajenku výroby piva.

Dlužníci, schůze správní rady i soupisy majetků
Státní archív v Zámrsku nabízí útržky mnoha dalších informací, nad nimiž by se dalo bádat týdny. Sestavovat například jednotlivé roky provozu dle událostí v zápisech ze schůzí správní rady a valné hromady. Je zde spousta korespondence, abecední seznamy akcionářů i jména dlužníků. Z pohledu čepování piva je zajímavý inventární seznam věcí, které byly umístěny do restaurací v Ostroměři nebo Lázní Bělohrad. Jako Hořičáka mě zajímaly i smlouvy mezi pivovarem a současným domem kultury Koruna. Jistě by se na základě těchto archiválií daly sepsat poutavé studie. Také účetní knihy, seznamy dělníků nebo stavební výkresy, to vše by jistě stálo za průzkum. Možná se k tomu do Zámrsku vrátíme, ale ne dříve, dokud se znovu nerozběhne pivovarská technologie - srdce krásné a současným majitelem citlivě zrekonstruované budovy hořického pivovaru.

Sladák, pomahač i sklepmistr
Útržky osobních dokumentací poukazují i na jména lidí, kteří zde pracovali, vydávají svědectví o tom, jak byli placeni a jakou funkci zastávali. Lidské příběhy a osudy jsou vždy zajímavé a emočně plné, zejména pokud je možné je dovyprávět díky někomu z vás. Asi už neobjevíme nitku k příbuzným sladáka Ferdinanda Adamce z Hořovic, který zde (konkrétně v hořické sladovně) pracoval v roce 1898 a pobíral výplatu 35 zlatých měsíčně. Možná bychom ale mohli pomoci dovyprávět příběh sklepmistra Antonína Kašpara, který byl dle dochovaných dokumentů v roce 1946 jmenován titulem podstarší. Tím ho správní rada pivovaru odměnila za jeho schopnosti a věrnost. Ozve se nám jeho rodina či příbuzní?

Sládci
Rádi bychom také sestavili kompletní řadu všech sládků (v dokumentech jsou někteří zmiňováni, například pan Alois Kurz). Určitě chceme znát i podrobnosti o tragicky zemřelém sládkovi, jenž se dle řečených faktů utopil ve varní nádobě. Příhoda, kterou nám každý správný našinec připomíná. Ostatně celý tento článek je vlastně výzvou k Hořičákům, rodákům, pamětníkům a všem, kteří jsou schopni přispět ke složení rozbitého obrazu historie hořického pivovaru. Návštěva archívu v Zámrsku byla pouze startovní čárou celému bádání. Rádi bychom ve spolupráci s hořickým muzeem a současnými majiteli objektu pivovaru vytvořili všem artefaktům a informacím důstojné místo, které by bylo dostupné veřejnosti. Snad se nám to i díky vám povede.

Další pivovar Františka Richtera má být ve Vysokém Mýtě

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Lidovky.czAutor:ČTK

Spolumajitel několika pražských minipivovarů František Richter chystá opravu starého pivovaru ve Vysokém Mýtě a případně i zřízení pivovarnické školy.

Po obnovení výroby ve starém pivovaru poblíž centra Vysokého Mýta by v areálu mohla fungovat i škola zaměřená na pivovarnictví. Podobná v regionu zatím chybí. Podmínkou je ale získání evropské dotace na celkovou opravu objektu. „Zatím se dala do pořádku jen střecha zchátralé budovy,“ říká majitel pivovaru František Richter.

„Škola by i pro lidi mimo obor vyučovala technologie a postupy při vaření piva, zřejmě formou kurzů a seminářů. Rád bych ale dosáhl toho, že by nás nějaká odborná škola zaštiťovala a poskytovala středoškolské a vysokoškolské lektory,“ uvedl Richter. Podle něj je spojení výroby piva a školství výhodné.

Pivovar koupil v roce 2015. V Praze již provozuje Jihoměstský pivovar, Vinohradský pivovar a Pivovar u Bulovky s restauracemi. Část areálu v Mýtě by chtěl majitel přeměnit na prostory pro kulturní akce nebo na byty.

Přijdou patrioti na pivo?
Pivem plánuje zásobovat nejen vlastní restauraci v areálu, ale i další zařízení ve městě a okolí. Výstav by podle něj mohl dosáhnout zhruba 5000 hektolitrů ročně. Sází přitom na lokální patriotismus místních konzumentů.

Předchozí majitel areál vlastnil od ledna 2008, měl v plánu v něm vybudovat obytný komplex Nový pivovar. Začal s demolicí některých zchátralých budov a postavil první bytový dům, ale pak jeho stavební aktivity kvůli malému zájmu kupujících ustaly.

V roce 2012 zastupitelé města odmítli pivovar odkoupit. Místní sdružení Kujebák se v minulosti snažilo vlastníkovi zabránit v bourání budov a chtělo, aby opravil nejcennější objekty. Návrh na prohlášení pivovaru kulturní památkou však ministerstvo kultury odmítlo.

Areál pochází z let 1898 až 1900. Do první světové války vařil 20.000 hektolitrů piva ročně. Během války kvůli nedostatku surovin poklesl roční výstav na 1000 hektolitrů. V roce 1951 výroba, tehdy už lihovin, v Mýtě skončila. Později objekty sloužily jako sklady hnojiv zemědělské firmy.

Těšte se. Ostrovské pivo ochutnáte už na podzim

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Karlovarský deníkAutor:Zdeněk Hnízdil

Z bývalého hotelu Myslivna vznikne hotel nový, a to U Zámku, a otevřen by měl být už letos na podzim. Spolu s ním bude vybudován i měšťanský pivovar, který se navíc bude rozprostírat i v utajených sklepních prostorech, o kterých měl donedávna jen málokdo tušení. Město koupilo Myslivnu přibližně před rokem za 10,5 milionu korun. Aktuálně byl vysoutěžen zhotovitel připojení hotelu na inženýrské sítě. Další rekonstrukce a změna vnitřních dispozic objektu budou následovat záhy.

„Předmětem zakázky je vybudování nových přípojek elektřiny, vody a tepla. Místo stávajícího zastaralého septiku dojde k napojení hotelu na kanalizaci. Přípojky budou hotovy do konce března," informoval starosta Ostrova Pavel Čekan s tím, že zhotovitelem inženýrských sítí bude firma Stamoza Cheb, která zakázku získala za částku kolem 1,7 milionu korun s DPH. „Původně se předpokládala cena ve výši tří milionů, takže nás výrazná úspora těší," dodal starosta.

Vedení města věří, že zpřístupněním už dvanáct let uzavřeného hotelu se mimo jiné vyřeší problém s reprezentativním zázemím pro hosty a turisty navštěvující město Ostrov.

„Když vše půjde podle plánu, hotel i pivovar uvedeme do provozu na podzim. První várku piva, tedy ležáku, dáme pak vařit už v červenci," dodal starosta. V měšťanském pivovaru by se mohly vařit až čtyři druhy piva, tři stálé a jeden sezónní.

První křest ohněm tak už hotel U Zámku čeká po skončení výstavy Toskánští Habsburkové a ostrovské panství v letech 1808 až 1918, po které bude následovat umělecké Symposium k 220. výročí narození Leopolda II. Toskánského. To by měl Ostrov hostit letos na podzim.

„Jedná se o propagaci a vizitku města. Na sympoziu přislíbili účast i potomci habsburského rodu. Doteď, když k nám přijeli hosté z řad celebrit, sportovců či šlechty, neměli jsme je pořádně kde ubytovat. Navíc hotel, který byl vystavěn koncem 17. století coby konírna, je součástí městské památkové zóny a je vedle ostrovského zámku, Paláce princů i klášterního areálu," doplnil místostarosta Ostrova Josef Železný.

Příběh z Havířova: Pivovar tam založil rytíř, co dělá byznys i charitu

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Magazín PatriotAutor:Tomáš SvobodaVenuše

Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a nezadržitelně se blíží ke čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT je pravidelně mapuje prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude i v roce 2017 pro čtenáře objevnou cestou za poznáním tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Naší první zastávkou v novém roce byl Havířov, tedy nejmladší a socialisticky nejrealističtější město v celé republice, kam jsme za pivem už dvakrát zavítali vloni. Ke kompletnímu zmapování tamní pivní kultury nám ovšem scházela návštěva minipivovaru s trochu magickým názvem Venuše.

Připravte se, jeho příběh, v němž hraje roli rytířská čest, moravský nacionalismus či konopí, a s ním i 28. díl našeho seriálu, právě začíná.

Pivovar posvěcený královským řádem
Pan Miloslav Prokop je rytíř a člen královského řádu. Tak nějak by mohla začít stovky let stará pohádka o bájných hrdinech, ale my jsme ještě pořád ve všední realitě zasněženého Havířova roku 2017 a jdeme se bavit s velmi činorodým člověkem, který vlastní „pivovar Královského řádu Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana“.

A to si žádá vysvětlení. „Jelikož jsem člen Královského řádu a pivovar vysvětil řádový kaplan, mohu používat tento název, který je i na etiketách společně s erbem,“ vysvětluje muž, který má ve své kanceláři kromě klasického vybavení třeba i rytířský plášť.

Tedy symbol nikoli tajemné, ale skutečně činné organizace. Každý ze členů, kterých jsou v mezinárodním řádu desítky, ke společnému dílu přispívá podle svých schopností.

„Od loňského roku už mohu tvrdit, že mám řádový pivovar. Jinak ale nejsme zisková organizace, snažíme se udržovat tradice moravského národa. Řád také přispívá na charitu, pomáhá například matkám v nouzi. Tak by to mělo být,“ pokračuje Prokop s tím, že členové si navzájem pomáhají, udržují cenné kontakty a taky jako „nacionalisté“ bojují o privilegia pro celou Moravu.

Jak se do řádu, o kterých se u nás příliš nemluví, vlastně dostal? „Předně musíte sám chtít a mít dva garanty, kteří se za vás zaručí. V podstatě rok čekáte a teprve potom se uvidí,“ říká náš hostitel, za kterým pak jednoho dne přiletěl „skotský král“ neboli velmistr řádu a pasoval jej na rytíře.

Takový je rituál údajně jediného královského řádu na našem území, který má i několik vysoce postavených členů a historii sahající do časů Velké Moravy.

Vsadím se s vámi, milí čtenáři, že jsme pravděpodobně narazili na jediný pivovar v našem kraji, který patří rytíři. Abychom ale navázali na naše obvyklé téma, přesuňme se opět zpátky k pivním varnám, hořkým ležákům a otevřeným výčepům.

Začátek byl horor, chyběl šikovný sládek
Jak pan Prokop přiznává, postavením pivovaru v roce 2014 si splnil sen, který se mu držel v hlavě už dobrých deset let. Předtím ale měl ve své havířovské hospodě nájemníka, kterého nechtěl jen tak vyhodit. Během let tak aspoň postupně sbíral inspiraci pro svůj budoucí projekt.

„Dnes vidím, že kdybych to stihnul o něco dříve, byli bychom asi někde jinde. Teď jsme akorát zachytili tu největší vlnu. Jde to, ale je těžké se prosadit na místním trhu, který je konzervativní a chybí větší kupní síla,“ myslí si zakladatel dnes už „královského“ pivovaru.

Přestože v pohostinství podniká už od roku 1990, některé okolnosti související s provozem jej zaskočily. „Dneska máme šikovného sládka, který má k pivu vztah, a zaučuje se druhý, aby byla zastupitelnost. Jinak to ale byl ze začátku horor. Vzal jsem mladého kluka, který se chtěl zaučit, ale co vám budu povídat. Byla to hrůza a děs,“ vrací se Prokop ke krušným začátkům.

O tom, že se v posledních dvou letech zvedli, svědčí to, že se jim povedlo v silné konkurenci na oblíbeném pivním festivalu v Padochově získat druhé místo za světlou jedenáctku i tmavý porter.

„Ten vaříme jako speciál hlavně přes zimu a v nabídce už máme taky Ale, desítku. To je na zpestření. Jinak stabilně máme jedenáctku, třináctku a konopné pivo s výtažkem ze setého konopí, které je v módě nejen mezi mladými a pije se opravdu hodně,“ doplňuje pivovarník.

Vize? Produkční pivovar! Prostory jsou
Každý z minipivovarů má svoji cestu, po které jde se snahou prorazit a najít své pevné místo na trhu. Havířovský pivovárek fungující na sídlišti ve čtvrti Podlesí poměrně záhy opustil svoji hostinskou koncepci a hledí stále více produkčním směrem, tedy k vývozu piva, a to i za hranice.

„Od nás je to kousek do Polska, kde mám dobré vztahy, a tak část produkce vozím tam. Tady v regionu, který tradičně patří Radegastu, je to boj,“ poznamenává Prokop, který pivovar založil s 500 litrovou varnou a šesti tisícilitrovými ležáckými tanky. Nedávno k nim dva přikoupil a do budoucna chce kapacitu rozšířit o čtyři další.

Poptávka po pivu se totiž zvyšuje a tomu se musejí přizpůsobit i budoucí plány. „Vize je mít vyloženě produkční pivovar, ale to je ještě otázka budoucnosti. Mám však vhodné prostory v Těrlicku, kde by mohla být několikanásobně větší kapacita,“ navazuje náš průvodce, který k sobě čas od času pozve i tzv. létající pivovarníky, kteří experimentují s nejrůznějšími druhy piv.

O tom, že jich bude i v našem kraji stále přibývat, asi nikdo nepochybuje. Trend neúprosně míří tímto směrem. Otázkou je, jak se bude proměňovat samotný trh minipivovarů.

„Říká se, že za první republiky jich bylo tisíc, ale tehdy ještě nebyly obří pivovary. Určitě to však i z hlediska podnikání budoucnost má, ale člověk si to musí spočítat, aby zbytečně neriskoval a investice se mu vrátila,“ doplňuje „pivovarský rytíř“, jehož řád vyznává čest, věrnost, víru, naději, lásku, milosrdenství, statečnost, spravedlivost, moudrost a umírněnost.

Pro život celkem slušná výbava, tak tedy „Dej Bůh štěstí!“, na pivo choďte jedině moudře a s mírou a za týden zase na shledanou.

Minipivovar Venuše – pivovar Královského řádu Moravských rytířů

Místo: Jílová 2, Havířov – Podlesí

Druhy piv: celoročně je v nabídce světlý spodně kvašený a nefiltrovaný ležák Milver 11° a 13°, dále také konopné pivo – spodně kvašený ležák Total Havr Cool 13° a během roku speciály jako třeba tmavý Porter 17° nebo Ale 10°

Stáčení a prodej: v pivovarském hostinci čepují čerstvé pivo přímo z tanků, dále plní KEG sudy a pet lahve

Výstav: zhruba 900 hektolitrů za rok

Rekordních 624.890 hektolitrů piva dodal loni na trh Pivovar Svijany na Liberecku

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Web4Trader.czAutor:ČTKSvijany

Je to zhruba o tisíc hektolitrů víc než předloni, kdy v největším pivovaru v Libereckém kraji uvařili 623.800 hektolitrů.

Hlavním důvodem, proč výroba nerostla tak výrazně jako v minulosti, byl pokles prodeje sudového piva. Dopad na odběr piva mělo i zavedení elektronické evidence tržeb (EET) v závěru roku. Firma přišla po celé zemi zhruba o stovku odběratelů, hlavně na vesnicích, řekla dnes ČTK mluvčí Pivovaru Svijany Petra Winklerová.

Podle Winklerové zaznamenávají ve Svijanech pokles odbytu sudového piva v posledních šesti letech. Zatímco v minulosti se víc piva prodávalo v sudech, teď je větší zájem o pivo lahvové. Rostoucí zájem o lahvové pivo potvrzuje i konkurenční Pivovar Hols Vratislavice. "Ještě předloni jsme 70 procent piva prodali v sudech, loni byl poměr sudového a lahvového už 50:50," řekl dnes ČTK Jaroslav Toman z obchodního oddělení vratislavického pivovaru. Celkový výstav byl podle něj loni díky vyššímu prodeji lahvového piva zhruba o pětinu vyšší než v roce 2015. Ve Vratislavicích loni uvařili přes 100.000 hektolitrů, zhruba 30 procent piva vyvezli do zahraničí.

Pivovar Svijany patří do desítky největších pivovarů v zemi. Přes výrazné zvýšení výroby si uchoval tradiční způsob vaření piva, využívá i původní suroviny - humnový slad a žatecký chmel. Ještě v roce 1997 mu přitom hrozilo uzavření, když podnik převzaly Pražské pivovary. Před likvidací ho tehdy zachránila skupina lidí kolem sládka Františka Horáka, který pak dlouhá léta podnik také vedl. V roce 2015 už podle informací z obchodního rejstříku tržby společnosti překročily 1,1 miliardy korun a meziročně vzrostly o osm procent. Hospodaření skončilo ziskem bezmála 258 milionů korun, o polovinu vyšším než o rok dříve.

Od obnovení výroby v roce 1998 se podařilo produkci pivovaru zvýšit více než čtrnáctinásobně především díky investicím za více než půl miliardy korun. V letošním roce chce firma pořídit vlastní stáčírnu plechovek o obsahu 0,33 a 0,5 litru za zhruba sto milionů korun. "Dosud jsme klasické plechovky nechávali plnit u externího partnera, což už je pro nás v tuto chvíli nedostatečné zejména kvůli exportu. Do budoucna by klasické plechovky mohly tvořit zhruba deset procent objemu výroby," řekla Winklerová. Oblíbené jsou podle ní také dvoulitrové "plechovky pro chlapy", které pivovar nabízí od roku 2015. "Loni jsme jich vyrobili 155.000," dodala mluvčí pivovaru.

Starobrno uvařilo přes milion hektolitrů piva. Spotřebu zachránil teplý podzim

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Deník.czAutor:ČTKStarobrno

Starobrněnský pivovar v loňském roce uvařil znovu víc než milion hektolitrů piva. Poprvé překonalo Starobrno milionovou hranici výstavu v roce 2010. Důvodem byla instalace linky na plnění piva do plastových lahví, která v té době byla jediná v České republice.

"Začátek loňského léta byl oproti roku 2015 deštivější a chladnější, což bývá na spotřebě piva znát. Teplejší a přívětivější konec léta i podzim nám ale zase naopak přál. Výsledkem je uvedený výstav, který se tak drží na úrovni předešlých let," uvedla k loňskému roku mluvčí skupiny Heineken Jana Pikardová.

Linka na pet lahve dodnes pomáhá brněnskému provozu k výrobě nad zmíněnou hranici. Heineken do ní stáčí v Brně i piva jiných svých značek, například Březňáku.

Starobrno je dnes spíše regionální značkou, která se prosazuje na Moravě a zejména v okolí Brna. Její marketing je často spojován s hokejovou Kometou Brno. Pivovar kromě tradičních piv vyrábí i speciály, například zelené pivo. Kromě značek Starobrna se v brněnském pivovaru vyrábějí i piva jiných značek, například Hostanu, jehož pivovar ve Znojmě Heineken v minulosti zavřel.

Do skupiny Heineken v České republice ještě patří pivovar v Krušovicích a Velké Březno u Ústí nad Labem. Ostatní provozy, které Heineken v České republice měl, už skončily.

Skupina Heineken je dlouhodobě trojkou na českém trhu po plzeňském Prazdroji a Pivovarech Staropramen. Heineken v roce 2015 vyrobil v Česku 2,167 milionu hektolitrů piv. Čísla za loňský rok ještě nezveřejnil. Stejně tak skupina nezveřejňuje přesné výstavy jednotlivých pivovarů.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.25.09.2017 20:115.506/5.506