Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

V devadesátých letech se pilo jednou tolik, tvrdí výčepní

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Trutnovinky.czAutor:Michal Bogáň

Za výčepem stojí Jiří Pulec od roku 1973, kdy se rozhodl, že se půjde věnovat pivnímu řemeslu do učení u libereckých restaurací. „Tenkrát vyhořela radnice, a tak nás přesunuli do České besedy,“ vzpomíná devětapadesátiletý rodák z Frýdlantu. „Tam si nás vzali do parády výčepáci, co ještě byli prvorepublikoví hospodští, takže výuka probíhala i s kopancem do zadku,“ dodává s úsměvem. Ten však přes jeho mohutný knír skoro není vidět.

Je pondělí, krátce po půl druhé a já se na Bouchalce chystám na rozhovor s jedním legendárním trutnovským výčepním. „Pane Pulec, stihneme to, než přijdou první hosté?“ - „Hele, zrovna už jeden jde,“ vyhrkne najednou, když přes okno zmerčí jednoho ze štamgastů, a běží mu odemknout dveře. Oficiálně je otevřeno až od dvou. Inu, takhle se předchází svým zákazníkům.

Radek si sedá k mému stolu (nebo spíš já sedím u jeho - číslo 2), a tak zatímco si pan Pulec připravuje značkovou italskou kávu, dám se do řeči s ním. Na Bouchalku dochází průběžně čtyřiatřicet roků. „Je to jedna z mých nejoblíbenějších hospod. Když mám chuť na pořádný pivo a chci si popovídat s kamarády, tak jdu sem,“ svěřuje se. Pan Pulec si přináší hrnek s kávou, posadí se naproti mně a zkříží ruce na prsou. „Tak co bys chtěl vědět?“ O tom, jak se dostal za pípu, jsme se bavili při mém příchodu, tak se tážu, jak se ocitl v Trutnově. „Ale to vypneš,“ směje se a míří pohledem na diktafon. „Hospodářka mě chtěla zavřít, tak jsem utekl. Tenkrát to bylo běžné, že po nás docela šli. Hodně se to měnilo,“ prozrazuje, jak ze severu Čech prchl do Hostinného. Tam od roku 1983 pracoval sedm let u trutnovských restaurací.

Státní podnik opustil v roce 1990, kdy se dohodl s panem Malečkem na spolupráci na Bouchalce. Tu měl ze začátku napsanou na sebe, protože současný majitel v té době ještě pracoval jinde a nemohl mít oficiálně druhou hospodu. „Bylo to 3. června,“ vypálí bez váhání přesné datum svého nástupu. „Ale v Trutnově nejsem nejstarší,“ upozorňuje mě, že o půl roku déle točí pivo v kotvě Milan Haupt.

Když před 27 lety strčil poprvé hlavu na Bouchalku, zůstal v šoku jak z prostředí, tak z lidí. Tehdy mezi hosty patřili ještě v hojné míře ruští vojáci, polští dělníci, co stavěli cestu na Pec, a cikáni. „Dost často se to tady rvalo, proto i název Bouchalka,“ vysvětluje hospodský. Na rvačky si však nezvykl dodnes. Naštěstí už hodně dlouho žádnou řešit nemusel a hned to raději zaklepal na stůl. Zatímco dřív to bylo na denním pořádku. „Naučíš se, kdy do toho jít,“ odpovídá mi na otázku, kdy pozná, že má zakročit. „Když jdou pěsti, tak do toho nejdeš, to bys mohl jednu koupit. Jak se ale začnou šťouchat, tak mezi ně vlítneš.“

V hostinci se dokonce jednou i střílelo, přičemž stopy po výstřelech zůstávají stále viditelné ve stropě v blízkosti vstupních dveří. To si přišli do hospody cikáni vyřizovat účty s jedním štamgastem. „Postavil se tady na lavici a varovně vystřelil do stropu,“ popisuje scénku odehrávající se u sousedního stolu. „Letos při generální opravě jsme dokonce mezi radiátory objevili jednu nábojnici, kterou tady policajti nenašli, když to vyšetřovali.“

Ačkoliv tohle není zrovna ten správný příklad, tak právě prostředí plné zajímavých a měnících se lidí je to, co Jiřího Pulce za výčepem stále drží. „Někdy jsou lidé protivní, jindy příjemní, ale dělat výčepního je krásná práce,“ tvrdí muž, kterému zrovna nedávno někdo položil jeden nevšední dotaz. Jestli prý ví, kolik štamgastů už za jeho éru na Bouchalce umřelo. „Určitě dvě stě a řekl bych i víc,“ zněla jeho odpověď. „Nikdo mi nevěřil, že loni, když jsem počítal jen tenhle stůl, kde sedíme, napočítal jsem jich devatenáct a to jsem si na všechny určitě nevzpomněl,“ přidává další trošku morbidní statistiku. Současný stav stálých štamgastů je okolo šedesáti, když do hospody si ve větší míře nachází cestu i mladší generace.

Nový vítr se prohání samozřejmě i celým pivním průmyslem včetně samotného čepování. „Moderní způsob je teď točit pivo najednou a strhávat pěnu, ale to u nás chce jen jeden člověk. Ostatní to chtějí točit nadvakrát natřikrát, aby jim pěna vydržela a pivo nemělo tolik kysličníku,“ vysvětluje trutnovský hospodský. Načepovat správně pivo podle něj není těžké. „Všichni říkají, že se to dá zkazit. Já tvrdím, že ne. Hlavní je se to chtít naučit a vědět kdo a jak to chce.“ O novinky v branži se ovšem jinak až tolik nezajímá, a proto některé výrazy současné doby mu ani nic neříkají. „Tu chvíli už to vydržím,“ neplánuje se na stará kolena učit nějaké novoty a pomalu se chystá do důchodu. „Už ta práce hodně unavuje,“ přiznává. Aby ne. Vždyť odšlapaných let na place má přes čtyřicet. Dojíždí z Chotěvic a na Bouchalce se po týdnu točí s kolegyní Renátou. Pracovní dobu má od dvou do jedenácti. Chodí ale samozřejmě dřív a přesně v jedenáct také neodchází. „V jedenáct od lidí akorát vybereš peníze a pak v klidu čekáš, až dopijí.“

Z pohledu výtoče piva mu jako silnější vycházejí 90. léta, kdy se vypilo jednou tolik a možná i víc. V dnešní době jsou například podstatně slabší večery. „Lidé se bojí pít, aby ráno neměli něco v sobě. O práci se dnes každý víc stará, než tomu bylo dřív,“ soudí. Ani on sám už pivu tolik neholduje. „Nevím, co se se mnou stalo. Dřív jsem pil jako Dán, ale asi před deseti lety jsem alkohol hodně omezil a ještě předtím jsem přestal i kouřit.“

Moderní doba přináší moderní piva, nicméně pro Jiřího Pulce to nejsou piva. „Jak to není ležák, tak to není pivo,“ zdůrazňuje. Na Bouchalce plní půllitry jen a jen Krakonošem. Tradiční nabídka je černá desítka a dvanáctka. Na Vánoce a Velikonoce bývá i čtrnáctka. Na letošní léto by se mohla objevit světlá desítka. „Ale já tvrdím, že mi pak lidi budou nadávat, že je okrádám a řežu jim to. Znám je. I proto čtrnáctku máme za stejnou cenu jako dvanáctku,“ poukazuje na menší raritu.

Ta cena je hodně lidová. Devatenáct korun! „Já jsem se teď vrátil z cest a řeknu ti, že neseženeš pivo pod dvacet korun. Třeba Bernard přímo v Humpolci je nejlevnější jedenáctka za 25 korun. Když řekneš, že v Trutnově je čtrnáctka za devatenáct, tak si myslí, že jsi spadl z višně,“ potvrzuje místní kuriozitu štamgast Radek.

„Tak já se půjdu převlíkat,“ zvedne se od stolu Jiří Pulec. Druhá hodina se blíží a začne frmol. „Jednou jsem na plac vlezl v smokasu a to bylo haló,“ povídá mi historku, když si na sebe bere svůj hospodský mundúr - bílou košili a černou vestu. „Já jsem prostě stará škola,“ směje se. Jak mu to sluší, jsme vyrazili s fotografem zkontrolovat o pár hodin později večer, kdy byl v plném zápřahu.

Na nejlepšího Krakonoše se v Trutnově chodí na Bouchalku

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Trutnovinky.czAutor:Michal Bogáň

Pivnice, nálevna, výčep. Hospoda, kde prostě pivo teče proudem. Jedna z těch nejstarších v Trutnově slouží svému účelu už 126 let. Na Bouchalku se chodí na pivo od roku 1891 a zajímavou tradicí je, že po celou dobu tady zůstávají věrni pouze značce pěnivého moku, který se vaří v místním pivovaru.

„Dokud ten Krakonoš bude dobrý, tak si říkám, proč bych sem měl tahat něco jiného. Jsem trutnovský patriot podporující místní pivovar, který je 300 metrů ode mě a nemám nejmenší touhu na tom něco měnit,“ říká současný majitel pivnice Miloslav Maleček.

Když v roce 1990 hostinec, který se dříve nazýval Na Svobodě, koupil, byla to taková barabizna na spadnutí. Omlácené umakartové stoly, každá židle jiná, lino se místy propadalo v prohnilé podlaze. „Na suché záchody se chodilo pomalu v holínkách, protože na zemi byla hlína a na zdi byl natřený asfalt,“ vzpomíná na nehezký stav pivnice. Hospoda ležela v textilácké čtvrti a její klientelu odjakživa tvořila převážně chudší společenská vrstva.

Při rekonstrukci však Miloslav Maleček zúročil své letité zkušenosti coby technický náměstek podniku RaJ Trutnov či ředitel hotelu Horizont v Peci pod Sněžkou a vdechnul Bouchalce nový život. „Vlastnit hospodu to je každodenní péče i o úplné prkotiny. Kde kdo si v dnešní době myslí, že otevřít si hospodu nic není a pak zkrachuje,“ povídá. Recept na to, jak úspěšně provozovat podnik, nemá. „A kdybych ho měl, tak ho stejně neprozradím,“ směje se. Pro něj je to ale hlavně o srdeční záležitost.

„V loňském roce jsme hospodu kompletně zrenovovali včetně výčepu,“ ukazuje na nejmodernější technologii k čepování piva. „Umí třeba natočit buď jen pěnu, nebo čisté pivo, ale my to moc nevyužíváme, lidé o to nestojí,“ prozrazuje. Na Bouchalce je žádaná klasika. A ta je „převlečená“ do dvanáctky Krakonoše respektive černé desítky. O Velikonocích a Vánocích má šmak i čtrnáctistupňový speciál. A že tady „krákora“ chutná asi nejvíc v Trutnově, je veřejně známá věc.

Na ničem jiném ani není byznys v této pivnici postaven. „Pro ty, co nemají vytříbené chuťové buňky na Krakonoše, mám lahvovou Plzeň nebo Budvar, ale toho se prodá opravdu minimum,“ konstatuje majitel, že tržba stojí na tom, co proteče pípou. Ani na jídlo se na Bouchalku nechodí. „Hosté jsou hlavně štamgasti z okolí, najedí se doma a sem jdou na pořádné pivo, nebo se staví cestou z práce a pak jdou domů na večeři,“ dodává.

K zakousnutí dostanete hospodskou klasiku - tlačenku, jednu klobásu, druhou klobásu, špek, přes léto sem tam utopence. Žádná specialita? „Tou je tady kořalka,“ vmísí se do rozhovoru štamgast Radek, který s námi sedí u stolu. Rum a zelená se tu otáčejí nejvíc. „To ostatní mám spíš na parádu,“ vtipkuje šéf útulné pivnice, která disponuje i jedním salónkem. Ten se dá upravit tak, že dvacet lidí pak sedí u kulatého stolu jako v OSN.

Zdi zdobí historické fotky Trutnova. V jedné ze tří vitrín se nalézají původní pivní lahve, nalezené při opravách půdy po roce 2000, i dvě plakety pro vítěze ankety hospůdek, restaurací a barů trutnovského regionu (2007, 2010). A pozor! Když vstoupíte do místnosti a zvednete hlavu ke stropu, uvidíte tam i tři díry po výstřelech z pistole.

O jeden typický jev ovšem Bouchalka teď přišla - linoucí se cigaretový tým nad sklenicemi piva. „Pro takový podnik, jako jsme my, to bude asi velká morová rána,“ vyhlížel pan Maleček s obavami konec května, kdy začal platit zákaz kouření v restauracích. „Sotva jsme nějak přečkali a rozchodili támhlety škatule, ačkoliv se dodneška každý týden mění software, a když je plná hospoda, tak je to brutální zdržování,“ ukáže na pult, kde má zařízení k elektronické evidenci tržeb. „Tak přijde další problém,“ posteskne si s konstatováním, že dřív bylo v tomto oboru podnikání snazší a daleko víc i vynášelo. Dnes je to podle něj samé papírování, že to přestává být únosné. Přitom jde jen o „blbé“ točení piva.

Jak protikuřácký zákon protřídí řady hostů pivnice, nedokáže odhadnout. Slýchává, že všude ve světě si lidé zvykli. On si to ale zatím nedovede moc dobře představit, že by kuřáci šli do hospody a prostáli to venku s pivem. „U mě je paradox, že kousek odsud je škola i školka, takže děti budou chodit kolem a koukat na chlapy, jak hulí a hází vajgly okolo,“ vypravuje.

Navíc se blíží léto a to klesá tržba automaticky dolů. „Lidé pijí na zahrádkách nebo doma, kde si koupí soudky a opékají u toho,“ naznačuje Miloslav Maleček, který počítá s tím, že se mu teď trošku změní osazenstvo putyky. „Všichni říkají, že začnou chodit nekuřáci, ale jestli jich bude pár do měsíce, tak to mě nezachrání,“ tvrdí čtyřiašedesátiletý senior žijící v patře nad hospodou.

„Už jsem v důchodu, tak na jednu stranu pomalu pokukuju, komu by to předal,“ usměje se. Společně s jedním ze svých dvou výčepní, Jiřím Pulcem, táhnou Bouchalku už 27 let. Pokud byste si tam chtěli zaskočit na pivko, od pondělí do pátku můžete od 14 do 23 hodin, o víkendech se podává Krakonoš už od jedenácti.

PS: Tím druhým výčepním je žena - Renáta Haasová. A dámské osazenstvo určitě není pivnici také cizí. „Protože ženy také mají rády pivo,“ ušklíbne se pan Maleček a dodá, že to určitě mají rádi i muži, když sem chodí.

Pivnifest.cz prezentoval v Plzni o víkendu 150 druhů piv

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Plzeň.cz

O víkendu se v Plzni uskutečnil již čtvrtý ročník nezávislého pivního festivalu Pivnífest.cz. Letos poprvé zvolili organizátoři, namísto prostoru po zbouraném DK Inwest, známý a oblíbený plzeňský areál DEPO2015.

Festival aktivně podpořilo na tři desítky pivovarů, které prezentovaly na 150 druhů svých piv, soutěžilo nakonec 26 pivovarů. Festival se tak opět stal víkendovým svátkem pivovarnictví. Návštěvníci mohli ochutnat speciální várku piva Festovní ALE od pivovaru Zichovec.

Pro návštěvníky festivalu byl připraven po oba dva dny rozmanitý a zajímavý program. Například Škola čepování piva v režii Hotelové školy Plzeň U Borského parku 3, soutěž o nejlepšího výčepního, divácká soutěž o festivalové ceny pro pivovary v sedmi kategoriích (návštěvníci nalepovali soutěžní samolepky na fotostostěnu v areálu), adrenalinové a zábavné atrakce a v neposlední řadě také celá škála diváckých soutěží o ceny.

Na Kiss stage zahrály skupiny Burma Jones, Extraband revival, Kečup, V3Ska, Kabát revival West a další.

V sobotu vyvrcholilo na festivalu Mistrovství světa v pojídání giga pizzy s výhrou 1.000 USD, která byla vítězi vyplacena cash. Pojídala se pizza s názvem Gladiator Hot s chilli-papričkami o průměru 60 cm a váze téměř 2 kg. Limit na její pozření byl rovných 60 minut. Do finále MS se mohli nominovat i pojídači z řad návštěvníků festivalu.

Na Den otců oceňte táty hrdiny

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:České nápojeVelké Březno

Blíží se Den otců, svátek oslavující otcovství, vztah otce k dítěti a roli otců ve společnosti. Svátek na počest otců, který letos připadá na neděli 18. června, je stále populárnější, přesto ho řada lidí doposud neznala, nebo opomíjela. Značka Březňák si uvědomuje, jak je důležité říct tátovi, že je hrdina a velký vzor. Tátové o tom totiž většinou nevědí a připadají si nepotřební. To se značka Březňák snaží změnit.

Značka Březňák z pivovaru ve Velkém Březně vyznává a ctí hodnoty „staré školy“, jako jsou tradice, poctivost, zkušenost nebo vztah k domovu. Sází na mezigenerační výzvu a poukazuje na to, že zrychlující se tempo a rozmach moderních technologií jsou příčinou obrovského rozdílu mezi dnešní generací synů a otců. Březňák apeluje na to, aby synové a dcery dali otcům najevo, že jsou pro ně důležití a za mnohé jim vděčí. A právě Den otců je skvělou příležitostí. Jak tento den oslavit?

Zajděte na pivo
Kdy naposledy jste vzali tátu na jedno? Udělejte si čas a řekněte mu, jak vám na něm záleží. Březňák speciálně na oslavu našich tátů, hrdinů ze staré školy, uvařil Březňák 11, pivo z těch nejkvalitnějších tuzemských surovin uvařené dle tradičních pivovarnických metod. Březňák 11 je světlý ležák zlatavé barvy s obsahem alkoholu 4,6 % obj. a plnější chuti, která však pivu neubírá na pitelnosti. A možná nezůstanete jen u jednoho kousku a strávíte se svým tátou pěkné chvíle, na které se nezapomíná. Určitě to ocení a vy možná přijdete na to, že není od věci si takové setkání zopakovat.

Užijte si grilování
Vyrazte na piknik spojený s grilováním nebo opékáním buřtů. Pivo, jídlo, příroda kolem a trocha adrenalinu při rozdělávání ohně vám přijde vhod, zvlášť když malý výlet okořeníte vzpomínáním na čundry nebo jiné společné zážitky. Grilování si můžete užít na zahradě, v lesích, parcích, lesoparcích i na zahrádce v některé z březňáckých hospůdek Tak na zdraví! A na táty, opravdové hrdiny!

Vyrazte na koncert kapely Jelen
Vezměte tátu na koncert jedné z nejpopulárnějších českých hudebních skupin, sedmičlenné akustické kapely Jelen, která oprávněně patří k tomu nejlepšímu, co naše současná hudební scéna nabízí. Jeleni hrají autorské skladby vycházející z tradičních stylů, jako je country, folk, bluegrass a blues a speciálně ke Dni otců ve spolupráci se značkou Březňák pro všechny otce složili písničku Domů. Tu premiérově zahrají na velkém open-air koncertu pod širým nebem ke Dni otců, kde vystoupí také Debbi, David Stypka a Kateřina Marie Tichá. Koncert se koná v neděli 18. června od 17.00 na Střeleckém ostrově a bude koncipován „rodinně“. „Program bude bohatý a na Střeleckém ostrově je to krásné. Byl jsem tam loni a ta atmosféra je úžasná. Na to se moc těšíme. Začneme brzy a chceme navodit rodinnou atmosféru,“ prozradil frontman Jelenů Jindra Polák.

Bernard odpovídá nátlakovému spolku scénou z Postřižin

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Dotyk.czAutor:Jaroslav KrupkaBernard

Aktuální reklamní kampaň Rodinného pivovaru Bernard, v níž coby "pin-up girl" vystupuje zakladatel pivovaru Stanislav Bernard, vyprovokovala reakci spolku "Stínová Rada pro reklamu". Ten vyžaduje její stažení. Bernard reagoval citací filmu Postřižiny.

Takzvaná Stínová Rada pro reklamu zveřejnila minulý týden na svém webu "Otevřený dopis majiteli Rodinného pivovaru Bernard", v němž protestuje proti reklamám pivovaru. Členkám a členům tohoto celkem desetičlenného spolku, což jsou převážně absolventky a absolventi sociologických a genderových studií, se nelíbí využívání motivu takzvaných "pin-up girls".

Termín pin-up girls označuje modelky pózující na masově produkovaných fotografiích, které nemají za cíl prezentovat uměleckou myšlenku, ale buď propagují zboží, nebo prezentují modelku či herečku coby sex symbol. Termín pin-up girl znamená v podstatě "přišpendlená dívka" a označuje skutečnost, že plakáty s těmito dívkami zdobily často nástěnky nebo například pánské skříňky.

Bernard: dívky reprezentují pivní druhy
Rodinný pivovar Bernard využil motiv pin-up girls poprvé před třemi lety v kampani na podporu svého konceptu Rotující pípa. "Restaurace, hospody a bary, které se této akce účastní, vymezí jeden výčepní kohout pro naše pivní speciály. Ty se na něm postupně střídají," uvedl pro Dotyk.cz mluvčí pivovaru Zdeněk Mikulášek.

Pivovar podle něj využívá pro podporu Rotující pípy vizuály dívek ve stylu pin-up tak, že každá dívka reprezentuje jeden pivní druh. "Původně jsme projekt Rotující pípy propagovali pouze v místech prodeje, ale před rokem a půl jsme kreslené dívky zveřejnili na Facebooku. Od té doby se potýkáme s útoky od různých genderových a feministických skupin, které nás a naši kampaň kritizují, často dost nevybíravým způsobem," vysvětlil Mikulášek.

Na červen tedy pivovar podle Mikuláška připravil sérii tří vizuálů, kde coby "pin-up girl" vystupuje přímo Stanislav Bernard. "Snažíme se humorným způsobem téma pin-up odlehčit a ukázat lidem, že by se na svět měli dívat s větší dávkou nadhledu," říká mluvčí pivovaru.

Stínová Rada pro reklamu: jste rasista a sexista
Takzvanou "Stínovou Radu pro reklamu" ale pivovar ani červnovými vizuály neobměkčil. Celá kampaň pivovaru je podle členů tohoto spolku rasistická a sexistická, což platí i o aktuálních vizuálech s Bernardovou tváří.

"Kromě sexualizovaného (krátké šaty, výrazné líčení, výrazy ve tváři žen a podobně) zobrazení žen bez souvislosti s nabízeným produktem (ženy v těchto reklamách pivo nepijí, ale jsou použity pouze k jeho ´zkrášlení´), jsme se setkali i s polotmavou či černou dvanáctkou a černou lavinou, které jsou ilustrovány ženami s tmavou barvou pleti… Připomeňme, že sexismus a rasismus v reklamě jsou nejen v rozporu se zákony České republiky, ale hlavně jsou neetické a v rozporu s hodnotami vzájemného respektu a tolerance," píše spolek Bernardovi.

Podle členů spolku se proti původní podobě Bernardových reklam "zvedla vlna kritiky ze strany široké veřejnosti", čehož důsledkem je i to, že se na posledním vizuálu objevuje Bernardova tvář.

"Jsme velmi rádi, že jste zareagoval na veřejnou kritiku a billboardy změnil. Nicméně způsob, který jste si vybral, vnímáme jako velmi nepodařený. Oceňujeme, že jste přistoupil na to, aby Váš obličej byl zobrazen na billboardech. Ovšem tím, že hlava žen byla vyměněna za Vaší, došlo naopak k tomu, že ženské tělo se stalo ještě více anonymním objektem. Udělal jste si legraci ze sebe, ale zároveň jste ponížil ženy. Přes zřejmě dobrý úmysl zůstává nová verze kampaně sexistická a uráží řadu lidí," tvrdí desetičlenný spolek, který po Bernardovi požaduje stažení reklamy.

Bernard připomněl Postřižiny
Stanislav Bernard zareagoval v pondělí 12. června na svém facebookovém profilu fotografií známé scény z filmu Jiřího Menzela Postřižiny (odehrávajícím se v prostředí pivovaru), kde pivovarský správce Francin v podání Jiřího Schmitzera vyplácí svou filmovou manželku Magdu Vašáryovou. Přihlížející doktor hraný Rudolfem Hrušínským na fotce pronáší: "Francine, nedělej to, nebo nás feministky zavřou do trezoru."

"Tak nějak, prostě genderově naprosto pohoršující scéna," připsal k tomu na svůj Facebook Stanislav Bernard.

Takzvaná Stínová Rada pro reklamu nemá nic společného se skutečným samoregulačním orgánem české reklamy, kterým je Rada pro reklamu. Ta byla založena v srpnu 1994 zadavateli, reklamními agenturami a médii jako první východoevropská organizace samoregulace reklamy a jejím smyslem je dohlížet na to, aby reklamy produkované v Česku odpovídaly etickému kodexu, který členové této instituce přijali.

Stínová Rada pro reklamu chce podle svého webu upozorňovat na "problém sexistické a genderově stereotypní reklamy, která má často negativní dopad na společnost, včetně dětí. Těmto oblastem se dle našeho názoru Rada pro reklamu nevěnuje dostatečně," tvrdí členové Stínové Rady pro reklamu.

Jubilejní 25. ročník Dne Kozla se vydařil

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:ŽENA-IN.czAutor:Kristina VodičkováVelké Popovice

V sobotu 10. června se u příležitosti Dne Kozla, který zahajovala se sládkem Vojtou Homolkou, Ivanem Vodochodským a Daliborem Gondíkem i paní profesorka Basařová, sešlo v pivovaru ve Velkých Popovicích 25 000 lidí. Během celého dne se vypilo neuvěřitelných 39 800 piv!

Neobvyklý zájem byl o výjimečného Velkopopovického Kozla Černého Nefiltrovaného, který se dopil do posledního doušku. A to bylo po návštěvníky připraveno 4 800 kousků! Kdo neměl šanci ochutnat, nemusí zoufat, nově je tento druh k dostání nejen v pivovaru, ale také v Kozlovnách. Tuto speciální várku pomáhala velkopopovickému sládkovi Vojtovi Homolkovi vařit skupina Buty. Jako odměnu za tento zážitek si zahrál sládek na hlavním pódiu s kapelou písničku František Dobrota, kterou kapela pro tuto příležitost přetextovala na „Vojta Homolka“. Společně potom sklidili velký potlesk za poctivě uvařené pivo i hudební číslo.

K dobrému pivu se skvěle hodí dobré jídlo. Gurmáni ocenili kromě tradičních pochoutek především bohatou nabídku poctivých polévek. Na celkem 10 druhů polévek, které byly pro návštěvníky připraveny, se stály fronty. Protože se jednalo o jubilejní 25. ročník, chybět nesměl ani narozeninový pivní dort.

Den Kozla je oslava nejen dobrého piva, ale také poctivého pivovarského řemesla, se kterým se v rámci komentovaných prohlídek pivovaru seznámilo 1 300 návštěvníků. V průběhu celého dne probíhaly na několika místech areálu také ukázky dalších tradičních řemesel. Zájemci se tak na malý moment mohli stát kovářem, sklářem, brašnářem či řezbářem.

Kdo nestihl navštívit Velké Popovice tuto sobotu, příležitostí bude mít během několika následujících měsíců hned několik. Vedle tradičního Dne Kozla se během léta koná na nádvoří pivovaru celá řada dalších kulturních akcí. Letos se můžete těšit na Kozlovo letní kino, Klobáskofest či na sraz Tatrovek. Po celý rok pak můžete zavítat na prohlídky pivovaru zaměřené nejen na pivovarské řemeslo, ale také na život zakladatele barona Ringhoffera.

Bernard reaguje na výtky „feministickou“ kampaní

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:MediaGuru.czBernard

Rodinný pivovar Bernard nadále čelí výtkám kvůli své kampani „Rotující pípa“, v níž využívá vizuály s dívkami ve stylu pin-up. Nepomohla ani série tří vizuálů z tzv. feministické edice, kde mají dívky obličej zakladatele a majitele pivovaru Stanislava Bernarda.

S konceptem Rotující pípa začal Bernard komunikovat před třemi lety, nejprve v místě prodeje, posléze v online prostoru na Facebooku. „Od té doby se potýkáme s útoky od různých genderových a feministických skupin, které nás a naši kampaň kritizují, často dost nevybíravým způsobem,“ komentuje za pivovar jeho tiskový mluvčí Zdeněk Mikulášek.

Nicméně za svým konceptem si pivovar stojí. „Proto jsme letos v květnu udělali další billboardovou kampaň, zaměřenou na zatraktivnění našeho konceptu Rotující pípa. A na červen jsme připravili sérii tří vizuálů pin-up s panem Stanislavem Bernardem, kde se snažíme humorným způsobem téma pin-up odlehčit a ukázat lidem, že by se na svět měli dívat s větší dávkou nadhledu,“ popisuje Mikulášek. Jeden z trojice vizuálů odkazuje i svým textem na kampaň se sloganem „Pivo dobré, majitel magor“, propagující knihu Tvrdohlavý muž. S grafickou podobou kampaně pomohlo designové studio Butterflies & Hurricanes.

Nutno dodat, že Stanislav Bernard je tváří reklamní komunikace pivovaru dlouhodobě. Objevil se v kampaních „Svět se zbláznil“, „Proti europivu“, „S čistou hlavou“, které spojuje smysl pro nadsázku a umění nebrat se příliš vážně.

Na aktuální „feministickou“ edici reagovala minulý týden otevřeným dopisem Stínová rada pro reklamu, jež bojuje proti sexistické a genderově nekorektní reklamě.

Pět let festivalu Pivo na Náplavce

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Bio-info

Návštěvníky 5. ročníku festivalu Pivo na Náplavce, který se uskuteční v pátek 16. 6. od 14 do 22:00 a v sobotu 17. 6. 2017 od 10 do 22:00 na náplavce Rašínova nábřeží v Praze čeká bohatý program.

Na 200 speciálů od 50 malých českých pivovarů a minipivovarů, k tomu festivalové pivo, komentované prohlídky jediného lodního pivovaru u nás, pestrá nabídka tuzemské i zahraniční kuchyně a v neposlední řadě i hudba v podání progresivních a zajímavých živých hudebních formací.

Na své si zde přijdou jak milovníci tzv. českého ležáku, tak i nadšenci do svrchně kvašených piv typu ale, stout, pšeničné a mnohých dalších. Zatímco některá piva zaujmou už pouhým názvem (Alík, Letní bikiny, Magor, Mušák, Nachmelená opice, Plešoun, Prewit, příp. Trumpova vlna), jiná spíše složením / způsobem výroby (pivo se sépiovým inkoustem, pivo uleželé na sušeném ovoci macerovaném v karibském rumu Abuelo či pšeničný speciál s ibiškovým květem a citronovou trávou) nebo zajímavým příběhem (např. Liberbeer, pivo teprve předloni založené Svobodné republiky Liberland). Pánové možná nepohrdnou pivem s příchutí chilli nebo uzeného masa, dámy pro změnu třeba pivy s příchutí borůvek, grepu, švestek či vanilky. Pamatováno bude i na „bezlepkáře“, pro které bude připraveno lahvové pivo Celia ve světlé a tmavé variantě, nebude však chybět ani lahvové nealkoholické pivo Střízlík a velmi pestrý sortiment limonád, vyrobených přímo v zúčastněných pivovarech – od klasické citronády s malinovkou přes bezovou, černorybízovou, jahodovou, levandulovou, višňovou a zázvorovou až po nevšední sladovou.

Jako každý rok bude na náplavce k ochutnání i limitovaná edice festivalového piva, tentokrát označeného jako Vltavské ouško. V objemu 500 litrů bylo vyrobeno v Rodinném pivovaru Krušnohor v Kraslicích na Sokolovsku a jedná se o výrazně hořkou desítku, s nižším stupněm prokvašení a chmelenou tzv. za studena.

Po každé degustaci dříve či později přijde chuť na něco k snědku. Pro tento případ bude připraveno nepřeberné množství lahůdek – klasický chléb se sádlem a škvarky, utopenci, nakládaný hermelín, vareniky, pelmeně, guláš z chobotnice, belgické hranolky, čerstvě pražené mandle, jarní závitky, plněné knedlíčky, vepřové a kuřecí špízy, grilované krevety, slané a sladké pohankové palačinky, pizza z pece, výborné škvarkové tyčinky, pagáčky nebo cibulové kroužky.

K dokonalému zážitku z jídla a pití pochopitelně patří i kvalitní hudba. V pátek pro vás tedy vystoupí Rudovous (rock'n'schrammel shrapnel chanson), Vasilův Rubáš (folk-punk) a Afterglow (hard rock), v sobotu se pro změnu můžete těšit na Circus Brothers (dance music-klezmer), Nirvana tribute – in the name of Cobain (grunge) a Švihadlo (reggae-dub). V mezičasech se pak budete moci kochat uměním DJ Kida Dynamita.

Součástí sobotního programu bude od 8 do 14:00 i tradiční farmářský trh a od 10 do 14:00 bleší trh pivních suvenýrů. Po oba dny také budete moci zavítat na unikátní pivovar na lodi, která kvůli festivalu připluje ze svého stávajícího kotviště právě k Rašínovu nábřeží. Výrobní zařízení tohoto pivovaru je umístěno do dvou podlaží a návštěvníkům je dobře na očích. Komu by to však nestačilo, bude se moci přihlásit i na prohlídku s výkladem. V pátek se uskuteční v 16 a 18:00, v sobotu v 11:30, 13:30, 15:30 a 18:30, přičemž kapacita bude omezena na skupiny o 10 lidech a poplatek bude činit 50 Kč/os.

Vstup na festival i doprovodný kulturní program bude zdarma, podmínkou degustace piv však bude koupě skleněného džbánku, jehož užívání za klade za cíl nejen zvýšení kultury degustace, ale také snížení objemu vyprodukovaného odpadu. Týž džbánek bude možné používat po oba dny konání festivalu a senioři a členové Klubu přátel farmářského tržiště ho budou moci získat s 30% slevou.

Festival se koná pod záštitou ministra zemědělství Mariana Jurečky a místostarosty MČ Praha 2 Jana Korsesky.

Starobrno zpřístupní lidem svoje staré sklepy

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Průmyslová automatizaceStarobrno

Pivovar Starobrno chce v budoucnu zpřístupnit exkurzím část svých historických sklepů z roku 1872. Dodnes v nich kvasí část produkce piva. Lidé se na místo podívají nejdříve letos na podzim, řekl ČTK Ondřej Koucký, ředitel a vrchní sládek pivovaru Starobrno.

Pivovar za pět let oslaví 150. výročí svého založení. Sklepy jsou jednou z mála dodnes používaných místností. Kvasné tanky jsou ale už jen v šesti odděleních. "Pivovar Starobrno je dnes poměrně moderní. Lidé většinou vidí nerezové nádoby, také proto chceme ukázat na prohlídkách část klasiky, kam patří i sklepy," uvedl Koucký.

Podle něj budou sklepy přístupné nejdříve na podzim. "Musíme trasu udělat bezpečnou i pro návštěvníky i pro provoz pivovaru," uvedl ředitel. Kapacita ležáckého sklepa je nyní podle něj kolem 28.000 hektolitrů, sklepy jsou využívány pro dokvašení piva, například speciálů. Většina ale projde modernější technologií zvanou CKT. O exkurze do pivovaru je v posledních letech zájem. Ročně přijde na prohlídku kolem 5000 lidí, část z nich na Den otevřených dveří Starobrna, který je letos začátkem září.

Pivovar Starobrno patří k nejmodernějším pivovarských provozům na Moravě. Jeho výstav je ročně přes jeden milion hektolitrů piva různých značek. Pivovar je součástí skupiny Heineken, která v ČR provozuje ještě pivovary v Krušovicích a Velkém Březně.

Pivovarnictví už mám pod kůží, říká nový ředitel strakonického Dudáka

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Monika FilipováDudák

Měšťanský pivovar Strakonice má nového obchodního ředitele. Stal se jím Martin Man, který dříve působil v Bernardu a Staropramenu. Vystřídal dosavadního ředitele Marka Pohanku.

Martin Man jezdíval do Strakonic v dětství jako basketbalista. Dnes vede místní pivovar Dudák, a přestože pochází z Humpolce, kde má rodinu, na jihu Čech se cítí dobře.
„Znal jsem sládka strakonického pivovaru Dušana Krankuse, takže jsem se přihlásil do výběrového řízení a uspěl jsem. Než jsem se definitivně rozhodl, objel jsem provozovny, prošel pivovar, ochutnával piva a čerpal informace z prostředí. Dokázal jsem si představit, že tu chci fungovat, být úspěšný a podílet se na tom, co pivovar dělá,“ říká 44letý Martin Man.

Marek Pohanka byl ve funkci ředitele strakonického pivovaru dva roky a nyní odešel ke konkurenci. Uvedl, že k jeho rozhodnutí přispěl i fakt, že mnoho let dojížděl ze Strakonic za rodinou do Prahy. Vy máte rodinu v Humpolci, jste na dojíždění připravený?
Ve Strakonicích mám byt a přespávám tu. Vzhledem k tomu, že otevíráme značkové restaurace Dudákovny i v Praze a Brně, jsem hodně na cestách. Při rozhodování jsem vyhodnotil i to, že tu budu muset nějakým způsobem trávit čas. Mám už větší děti a v pivovarnictví se pohybuji dvacet let. Podepsalo se to na mně, už ho mám pod kůží, takže když se naskytla tato příležitost, využil jsem ji.

V posledních letech se ve vedení strakonického pivovaru vystřídalo několik lidí. Je to pro podnik dobře, nebo špatně?
To nemůžu zhodnotit. Ale bavme se o mém předchůdci. Vím, že byl úspěšný a jeho odchod je pro pivovar ztrátou. Rozhodl se tak z objektivních vlastních důvodů, což je třeba respektovat. Všeobecně se říká, že silná fluktuace není dobrá, protože si zaměstnanci musí zvykat na nového člověka, budují se pořád nové vztahy. Ale Marek Pohanka odcházel po devíti letech působení ve strakonickém pivovaru, myslím, že na tom není nic špatného. Naopak, v této práci je setrvání na pozici deset let, myslím, dlouhá doba.

Máte představu, jak dlouho ve Strakonicích vydržíte vy?
Byl bych rád, kdybych tu vydržel co nejdéle. Pro mě je důležité, abych pivovaru něco přinesl, podílel se na úspěchu s lidmi, kteří tu pracují. Jsou to srdcaři, žijí s pivovarem dvacet, třicet let a jakýkoliv neúspěch je i jejich vnitřním neúspěchem, obavou a demotivací. Chtěl bych, aby jejich pozitivní myšlení rostlo a jednou jsme tu slavili, že jsme dokázali něco neuvěřitelného, a posunuli značku Dudák tam, kde si zaslouží být.

Obstál jste ve výběrovém řízení v konkurenci 22 uchazečů, čím jste zaujal?
Doufám, že jsem přesvědčil prezentací, vizí a strategií. Nechci zaplouvat do podrobností. Jedna věc je, když se hlásíte do výběrového řízení, máte nějakou představu o pivovarnictví, ale neznáte vnitřní věci. Mám tři pilíře, na které se chci zaměřit. Je pro mě směrodatné stmelit obchod, podívat se na procesní věci týkající se řízení pivovaru a fungování zaměstnanců, ale v pozitivním slova smyslu. Neznamená to, že by mělo docházet k nějakým personálním změnám. Víc se chci dostat do problematiky, jak tu věci fungují, dívat se samozřejmě na Prahu a Brno. Neprodáváme tam dneska zrovna málo hektolitrů piva. V Brně máme dokonce vlastní zastoupení, což je silný pilíř pro tuto oblast. Další věcí je vývoz na Slovensko.

A co jižní Čechy?
Určitě na ně nechci zapomenout, pořád jsou pro nás stavebním kamenem, jsme tu doma. Musíme pracovat s místními lidmi, značkou a dokazovat jim, že mají být na co pyšní. Vím z praxe, jak důležité je, aby zákazníci vnímali, že je pivovar úspěšný v celé České republice. Uvědomují si pak i to, že tu mají ten „zlatý grál“, když se jedná o zlatavý mok. Tvrdím, že strakonické pivo má svou výbornou kvalitu a značky, což je na takto malý pivovar super.

Před příchodem do strakonického Dudáka jste působil v pivovarech Bernard a Staropramen. Hodláte ve Strakonicích zúročit své zkušenosti?
V pivovaru Bernard jsem byl devět let, posledních jedenáct let jsem strávil v pivovaru Staropramen. Nemůžeme srovnávat korporátní firmy a malý pivovar ve stejném měřítku. Tady věci a přístupy fungují trochu jinak. Práce se zákazníkem musí být více individuální. Ale jsou tu samozřejmě i praktiky, které se aplikovat dají.

Otevíráte Dudákovny, značkové restaurace ve Strakonicích, Brně, Praze. Plánujete jejich vznik i na dalších místech v Jihočeském kraji?
Jedna věc je, že je projekt nákladný. Ze strany pivovaru musí být výběr sofistikovaný, přesně cílený a musíme mít naprostou jistotu, že máme správného partnera, který si sám uvědomuje, že do toho musí vstupovat s nějakou investicí. Chceme se rozvíjet, rádi bychom Dudákovnu udělali v Písku a dalších středních městech. Chceme se rozšiřovat, ale musíme mít strategii a nezastírám, že teď je pro nás aktuální Brno.

K výročí 650 let od založení města Strakonice jste uvařili polotmavý speciál 650. Je o něj takový zájem, že musíte přidělat další várku. Sledujete trendy?
Je důležité pracovat s kvalitou, značkami, dívat se na individuální požadavky zákazníků a možná do budoucna i řešit se zákazníky, kam se ubírat. Trendy vnímáme, mění se hrozně rychle, poměr lahví a sladu se otáčí ku prospěchu lahví, což ubližuje všem pivovarům kvůli cenové válce, je to extrém. Chtěli bychom lidi oslovovat speciály třeba kvartálně. Chceme jít ale do klasického piva, v tomto roce nemíříme na ochucená piva.

Přišel jste do kraje, kde je v posledních letech velký rozmach minipivovarů. Jak se na ně díváte?
Je to další věc, díky které silně roste konkurenční prostředí. Současně ale minipivovary respektuji, jejich přidanou hodnotou je, že ostatní pivovary přemýšlejí dál, posouvá se portfolio výrobků. Pro zákazníka je to velké obohacení a nabízí se mu výběr, který by jinak neměl. Pokud by toto nebylo, čistě teoreticky by se mohlo stát, že ustrneme, a to by bylo pro národ pivařů špatně.



Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.24.04.2018 21:206.172/6.172