Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Ten dům nám nedal nic zadarmo

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Finance.czLobeč

Prouzovi před deseti lety přemýšleli, jak strávit prvomájový víkend, a hledali na mapě místo, kde ještě nebyli. Kokořínsko nabízelo romantiku srovnatelnou s Pavlovým rodištěm v Polici nad Metují a zámeček v Lobči poskytl kromě příjemného ubytování i výhled na starý pivovar na pokraji zkázy. Architekti si ruinu s odborným zájmem prohlédli a doma zjistili, že je za přijatelnou cenu v realitní nabídce. A protože už předtím pátrali po místě vhodném k budoucímu rodinnému bydlení, počátkem léta 2007 se vydali na dobrodružnou cestu.

Od ruiny k cenám
„Nějakou dobu jsem se stresoval, že nikdy nebudu mít hotovo,“ říká Pavel Prouza uprostřed areálu s rozlohou zhruba dvou tisíc metrů čtverečních, „ale teď už jdu krok za krokem a raduju se z každého posunu k lepšímu.“ Ten byl nejméně vidět zpočátku, kdy se nejprve opravovaly střechy, aby budova s pozůstatky gotické tvrze v základech a renesančním jádrem z přelomu 16. a 17. století dále nechátrala.

Ministerstvo kultury prohlásilo v roce 2009 pivovar památkou, což s sebou kromě možnosti dosáhnout na evropské i další dotace přineslo také mravenčí práci při vyjednávání s památkáři. Architekt přiznává, že původně měli s manželkou trochu jiné představy, ale nakonec je striktní respektování původního vzhledu pivovaru baví mnohem víc. Podle starých dokumentů dodrželi původní barevnost fasády, dveří i oken a pivovar je přehlídkou dokonalé řemeslné práce současných truhlářů, kovářů i pasířů.

Práce na domě na podzim roku 2015 vynesly i prestižní památkářskou cenu Patrimonium pro futuro a Česká komora architektů pivovar spolu s dalšími devíti stavbami nominovala na udělení přední evropské ceny za architekturu Mies van der Rohe Award 2017.

Přesídlení z Prahy
Počáteční práce řídili Prouzovi z dejvického bytu, provozovali v Praze architektonickou kancelář a do Lobče jezdili jen na víkend. Nápad na obnovení výroby piva byl obrovskou výzvou a asi nejtěžším rozhodováním. „To se nedalo řešit z Prahy, navíc jsme na rozjezd potřebovali peníze. A také jsme už měli děti a bylo nám jasné, že jakmile začnou chodit do školy, budou se vazby s Prahou přetrhávat mnohem obtížněji,“ vzpomíná Pavel Prouza na moment zlomu. Propustili zaměstnance, zavřeli kancelář, prodali byt a s tehdy šestiletou Natálkou a čtyřletým Kryštofem se přesunuli do podkroví v zadní části pivovaru.

„To byla asi největší krize za těch deset let,“ usmívá se Jana Prouzová se sedmiměsíčním Mikulášem na klíně, „odřízli jsme se od Prahy, ztratili původní domov a zázemí a úplně změnili prostředí i život. Navíc jsme přišli o zdroj příjmů, žili v jedné obtížně vytopitelné místnosti, kde v zimě bylo v předsíni kolem nuly, a dost jsme se hádali. Ne že bychom jeden druhému vyčítali riskantní rozhodnutí, ale bylo toho na nás opravdu dost. Neplánovaný příchod třetího dítěte paradoxně všechno urovnal i urychlil a vloni v říjnu jsme se mohli přestěhovat do bytu ve sládkově domě, kde už konečně máme komfort pro rodinný život.“

Vaří dvanáct druhů piv
Název parostrojní pivovar zůstal původní, i když pivo se tu v současnosti vaří jinou technologií. O jeho výrobu se stará sládek Tomáš Fencl. Ač původní profesí architekt, propadl kouzlu domácího vaření piva, posléze si doplnil potřebné vzdělání a od května 2015 dohlíží na výrobu zlatého moku. V sortimentu nejmladšího českého minipivovaru je dvanáct druhů piv. Lobeč Imperial Stout a Lobeč světlé výčepní získaly mezinárodní bronzové medaile na loňské prestižní soutěži Zlatá pivní pečeť v Českých Budějovicích. Piva se dovážejí do řady restaurací v Praze i do dalších měst a lze si je v lahvích zakoupit v areálu pivovaru.

Ke komentovaným prohlídkám historického areálu – v případě zájmu doprovázených degustací – přibylo i sezonní setkávání návštěvníků, zejména cyklistů a výletníků, u výčepu.

„S lidmi na sobotních prohlídkách vždycky dobiju baterky, i když nám to hodně narušilo rodinný víkendový program. Už jsem provedl kolem čtyř tisíc návštěvníků,“ vypočítává Pavel Prouza. „Když o pivovaru vyprávím, vidím, co vše se už zvládlo, a těší mě zájem a ocenění návštěvníků. Každodenní práce kolem pivovaru i jednání s úřady jsou totiž hodně vyčerpávající, technické věci bývají často na hraně neřešitelnosti. Jenom vyřídit přípojku elektřiny nebo povolení na čističku vody, bez níž bychom nemohli začít vařit, byl velký oříšek. Občas se něco nepovede, jeden rok dokončíte omítky a na jaře zjistíte, že musíte začít nanovo, nebo položíte prkna na podlahu v podkrovní místnosti s historickou expozicí a ze zdi vám na ně přeskočí ukrytá dřevomorka.“
A co dál?

Přestože předchozí majitel zboural zadní část pivovaru, kde se původně nacházela spilka, v historické budově stále zbývá spousta prostoru volajícího po využití. Třeba okouzlující trojlodní prostor, jehož prostřední část se v zimě zasypala až po strop ledem z nedalekého rybníka. Led v ní vydržel celé léto a cirkulující vzduch chladil sudy s ležákem. V létě se v prostoru ozářeném stovkami svíček konají kulturní akce.

V podkroví zadní budovy nad současným pivovarem je místo na tři apartmány. „Do jejich budování se chceme pustit letos, sice to nepůjde bez úvěru, ale není nač čekat. Máme totiž plno zájemců nejen o ubytování, ale i o stravování, protože k pivu dobré jídlo prostě patří,“ prozrazuje majitel další plány. Na zajištění restaurace však potřebuje přibrat do party dalšího člena, který by s erudicí a nadšením vybudoval skvělou kuchyni s lákavým menu. Historická budova na poslední chvíli zachráněná před zkázou má zkrátka ambice stát se kulturním centrem obce a okolí.

Klubové pivnice nahrazují klasické hospody. Vyhnou se EET i zákazu kouření

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Rozhlas.czAutor:Kristýna Novotná

Pivo bez účtenky, členské příspěvky a komorní atmosféra. Tak ve zkratce vypadají tzv. klubové pivnice, které na vesnicích i ve městech nahrazují klasické hospody. Nevztahuje se na ně elektronická evidence tržeb (EET) ani zákaz kouření, který začne platit letos v květnu. Jen Klub labužnických pohodářů má přes 7000 členů sdružených v 62 klubovnách po celém Česku.

„Dříve se k nám ročně přidávalo kolem pěti nových spolků. Předloni to bylo asi 12 spolků, letos to jsou už desítky,“ řekla pro Zpravodajský web Českého rozhlasu předsedkyně Klubu labužnických pohodářů Dagmar Krylová. Spolek původem z Vrbky v Posázaví založila před 11 lety.

Pouze přejmenovat hospodu na soukromý klub ale nestačí. S prosbou o radu se na ni proto obrací hospodští z vesnic i měst.

„Labužnickou klubovnu“ tak mají třeba v Horním Bradlu, Rejčkově, Sušici, Třebíči, ale také ve Vyškově, Chomutově nebo v Ostravě. Zájemcům Krylová pomáhá se stanovami i vyřízením zápisu spolku u rejstříkových soudů.

Jedním z důvodů je často právě zavedení elektronické evidence tržeb. „Obrátili se na mě teď například z vedlejší vesnice, kde trvale žije okolo 64 lidí. Nic moc tam není, je to taková zapadlá vesnička. Chtěli tam mít hospodu oficiálně, ale neudrželi to. Takže se z toho stala klubovna a členy jsou všichni z vesnice,“ popsala Krylová.

Spolky šipkařů, šachistů, kolařů…
Pro založení nové klubovny je podle šéfky klubu nutné doložit nějaký společný zájem. Stačí prý i takové klasické hospodské aktivity, jako jsou hra kulečníku nebo házení šipek. Fungují ale i spolky ochotníků, šachistů, kolařů, tanečníků nebo turistů.

„Je to hodně rozvětvené. Máme i historický spolek, který pořádá různé přednášky a debatuje o historických tématech, jako například o Karlu IV. Dobré je také dělat něco pro vesnici, pořádat třeba soutěže pro děti,“ vysvětluje zakladatelka spolku.

Vedle toho se v klubovnách čepuje pivo a nechybí ani občerstvení. „To se často donese z domu. Jeden připraví chlebíčky, druhý třeba zákusky. A co si nakoupíme, to zkonzumujeme. Koupíme si třeba prase, opečeme si ho a u toho vypijeme sud piva. Když je zima, zalezeme do klubovny a zahrajeme si nějaké hry,“ pokračovala Krylová.

Členské příspěvky i průkazka
Aby se člověk mohl stát členem spolku, musí souhlasit s klubovými stanovami a zavázat se k jejich dodržování. V některých případech se platí i členský příspěvek. Například klub trampů v Třebíči od svých asi 130 členů vybírá měsíčně příspěvek 20 korun.

Zájmový spolek s oficiálním názvem Klubovna u šesti strun vznikl loni v dubnu a nahradil původní hostinec U Špinavýho cecka. Ten, kdo se však u vchodu neprokáže členskou průkazkou, se dovnitř nedostane. Členové se scházejí o víkendu, na pivo se skládají a pravidelně se i domlouvají, kdo bude ostatní obsluhovat.

Důkladný je i nábor nových členů. „Zájemce musí odsouhlasit dvacetičlenné představenstvo klubu, pak se z něj stane čekatel a po roce, pokud není žadatel problémový, se stane členem klubu. Prostudovat musí stanovy, platit měsíčně dvacet korun a dostane zelenou průkazku,“ komentoval předseda třebíčského spolku Petr Augustin.

Nekalá konkurence restauracím?
Z desítek malých „hospod“ určených pouze pro registrované členy ale nemají radost provozovatelé restauračních a hospodských zařízení, kteří do povinnosti evidovat tržby spadli loni v prosinci. „Postupně nahrazují mnohde restaurace a jejich činnost je někdy ne zcela oficiální, čímž dochází mnohdy k nekalé konkurenci restauracím,“ uvedl prezident Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek.

Klubové pivnice současně podle Stárka fungují i v rámci Sokola, fotbalových klubů nebo hasičských kluboven. Počítá také s tím, že s blížícím se zákazem kouření v restauracích a hospodách počet obdobných zájmových klubů ještě vzroste. „Tento problém bude ještě narůstat po účinnosti protikuřáckého zákona, který je pro restaurace na venkově mnohde větším problémem než EET,“ doplnil.

Přestože zájmové kluby a spolky nespadají do EET, v hledáčku finanční správy přesto jsou. Úřad y jejich případy podle mluvčí Petry Petlachové vyhodnocují individuálně: „Je nutné posoudit, zda je daný klub, nálevna či podobný provoz skutečně provozován jako nepodnikatelský. Pokud by se jednalo o účelové obcházení zákona, finanční správa toto rozhodně neponechá bez povšimnutí.“

Hospodští a restauratéři musí spolu s hoteliéry tržby evidovat od loňského prosince. Druhá vlna EET, kterou ministerstvo financí zavedlo jako svůj klíčový nástroj pro boj s finančními úniky, na podnikatele dopadne už 1. března. Tržby tak od středy bude muset nově evidovat 250 tisíc obchodníků. Podle finanční správy si autentizační údaje dosud vyzvedlo okolo 110 tisíc z nich. Zbytek podnikatelů do systému nevstoupí či se zapojí až postupně, což je případ sezonních obchodníků.

Pánové, dáváte si více než jedno pivo denně?

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Odhaleno.cz

Střídmá konzumace alkoholu je mezi kardiology přijímána jako pozitivní chování s ohledem na zdraví srdce a cév. Řada rozsáhlých studií prokázala, že lidé dopřávající si malé množství alkoholu denně jsou na tom lépe než ti, kteří abstinují zcela. Ale pokud je překročena denní míra, v dlouhodobém hledisku se efekt zvrátí. U mužů, kteří vypijí více než půllitr piva denně, se naopak riziko infarktu a mrtvice zvýší.

Kardiologové z University College London analyzovali konzumaci alkoholu u téměř čtyř tisíc mužů a žen z Británie během pětadvaceti let. Jedinci, kteří dlouhodobě překračovali doporučovanou míru příjmu etanolu za den, měli na stáří mnohem častěji tvrdé cévy, které pak nereagují dostatečně pružně na změny tlaku a mohou vyvolat infarkt či mrtvici.

„Nicméně ti, kdo konzumovali alkohol střídmě, měli pružnější cévy než ti, kdo zcela abstinovali,“ tvrdí autoři z University College London.

Nadměrná konzumace alkoholu vede k akumulaci kolagenu v cévách, což může zhoršit míru kornatění tepen.

Plzeňský biskup požehnal pivu, na kterém si pochutnají ve Vatikánu

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Barbora NěmcováPrazdroj

Biskup Tomáš Holub v plzeňském pivovaru požehnal velikonoční várce piva Pilsner Urquell. Část piva z této várky poputuje do Vatikánu na oslavy Velikonoc. Papež František dostane také zvon, při jehož výrobě se plzeňské pivo používá.

„Jsem hrdý, že můžu být u toho, když se začíná vařit várka, která poputuje až ke Svatému otci,“ řekl plzeňský biskup Tomáš Holub poté, co požehnal surovinám velikonoční várky. Ve své funkci se tohoto úkolu ujal poprvé.

Svůj věhlas si plzeňské pivo získalo v srdci Říma už v 19. století, kdy si pro něj tehdejší papež Lev XIII. nechal na doporučení svých lékařů poslat.

„Papež Lev XIII. byl v té době nemocný. A jak jsem zjistil, dokonce uvažoval o abdikaci. Jakmile začal užívat tento nápoj, sloužil ještě více než pětadvacet let,“ připomněl starší sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka.

Do Vatikánu poputuje symbolicky 2017 lahví plzeňského ležáku. Spolu se zlatým mokem obdrží papež také zvon, který se v současné době vyrábí na Slovensku. Zdobit ho bude pečeť připomínající 175. výročí pivovaru.

Desetikilogramový zvon vzniká v malé zvonařské dílně Trvalcových ve slovenském městě Žarnovica. Funguje už dvě generace.

„Celý proces výroby zvonu trvá většinou několik měsíců. Nejprve je třeba vytvořit pečlivý nákres a formu zvonu, forma se následně zdobí a to je asi nejzajímavější část. Na těle papežského zvonu se objeví například Bazilika svatého Petra,“ říká Michal Trvalec, který vyrobí ročně asi patnáct zvonů.

Při výrobě formy míchá hlínu s plzeňským ležákem. „Mám s ním nejlepší zkušenosti. Obsahuje škrob a forma pak lépe přilne k výzdobě. To je potřeba, protože se pak vypaluje při teplotě až 700 stupňů,“ vysvětlil Trvalec.

Mezi jeho nejcennější výtvory patří například zvony pro Košice a Kanadu nebo originální zvonkohra.

Minipivovar Lipan: v Česku jeden z prvních

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Euro.czAutor:Ondřej StratilíkLipan

Současný boom minipivovarů vypadá nezastavitelně. Kde ale začal? Jedním z prvních podniků byl Lipan v jihočeském Dražíči.

V republice jsme byli sedmí nebo osmí - vrací se Jan Papula do roku 1997. Jeho otec se tehdy pustil do oprav starého lihovaru v Dražíči a vybudoval u něj rovnou i minipivovar. „Byly tu historické studny, tak proč je nevyužít,“ pokračuje Papula. Podnik dnes patří mezi nejstarší v Česku. Jan Papula sládkuje v Pivovarském dvoře Lipan už třináctým rokem.

Za téměř dvacetiletou historii pivovar prošel několika změnami. Původně mohl týdně navařit pět hektolitrů piva, dnes je kapacita sedminásobně vyšší. A rozrostl se i sortiment. K tradičním světlým a tmavým ležákům Papula přidal i svrchně kvašená piva včetně pšeničného speciálu. „Dělat jen spodně kvašená piva je nuda, to hřiště je moc malé,“ usmívá se Papula.

Na maličké jihočeské vesnici se dvěma stovkami obyvatel ovšem musí svou fantazii brzdit. Nejvíc si to uvědomil při nakuřovaném speciálu, který se tu prý vůbec nepil.

Zatímco půlka produkce se zkonzumuje přímo v pivovarské restauraci, druhou polovinu zaváží do hospod v Týně nad Vltavou, Písku i Praze.

Povedená klasika
Aš se do Dražíče ležícího mezi Týnem nad Vltavou a Bechyní vydáte v kterémkoli ročním období, stálicí na čepu jsou světlý a tmavý ležák. My jsme se zaměřili na dvě okrajová piva - tedy co se týče obsahu alkoholu. Na jedné straně to byla slabá světlá výčepní desítka (0,5 litru za 29 korun). Jenže! Už pronikavá vůně chmelu dala jasně najevo, že o bezpohlavní výčepní pivo nepůjde. Zaujalo svou hutností i příjemnou hořkostí. Kdyby takhle chutnaly desítky všude, sládci se nemusejí obtěžovat s výrobou jedenáctek.

A podobně řemeslně zvládnuté je i silné čtrnáctiprocentní pivo IPA (0,5 litru za 45 korun). S vůní exotických chmelových odrůd a extrémně hořkou bylinnou chutí připomíná první generaci svrchně kvašených speciálů. Teď už jsou pravidla přece jen volnější a dogmatičtí pijáci dokážou přijmout i více pitelná piva.

Takže pokud do Dražíče, hlavně pro českou klasiku. A v létě láká k vykoupání pivovarské jezírko.

Pivovary Lobkowicz Group získaly zlatou i stříbrnou Pivní pečeť 2017

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:České nápoje

Skupina Pivovary Lobkowicz Group potvrdila mimořádnou kvalitu, jedinečnou chuť a výjimečnost piv ze svých pivovarů, když získala dokonce tři medailová umístění v prestižní soutěži o Zlatou pivní pečeť 2017. Výsledky jsou oceněním kontinuální práce, tradičního a precizního způsobu vaření piva a pomohou podpořit značky skupiny Pivovary Lobkowicz Group na domácím i zahraničních trzích, kde nyní skupina posiluje distribuci.

Skupinu Pivovary Lobkowicz Group majoritně ovládá společnost CEFC China, sedmá největší soukromá společnost v Číně. Je naprosto unikátní tím, že provozuje sedm regionálních pivovarů v Protivíně, Uherském Brodě, Jihlavě, Hlinsku v Čechách, Klášteře nad Jizerou, Vysokém Chlumci a Černé Hoře. Poptávce spotřebitelů po kvalitnější a rozmanitější nabídce piva vychází vstříc tím, že vedle klasických ležáků produkuje velké množství pivních speciálů – od polotmavých piv přes svrchně kvašená piva typu IPA, ALE či pšeničné až po nealkoholická piva. Při vaření naprosto všech je přitom kladen důraz na původní receptury vaření a na používání těch nejkvalitnějších surovin.

Ocenění na Zlaté pivní pečeti jsou důkazem toho, že tento způsob vaření piva je správnou cestou. Největšího úspěchu dosáhl Pivovar Protivín s pivem Platan Granát v kategorii „polotmavé pivo“, které se umístilo na prvním místě a získalo tak ocenění Zlaté pivní pečeti. Dalším významným úspěchem je druhé místo v kategorii „světlé výčepní pivo“, na kterém se umístil Ježek Šenkovní 10% z Pivovaru Jihlava a získal tak Stříbrnou pivní pečeť. Na třetím místě v kategorii „světlý ležák premium“ se umístil Lobkowicz Ležák Premium, který se vaří
v protivínském pivovaru.

„Zlatá pivní pečeť je nejprestižnější pivovarnickou cenou v České republice. Naše značky dosáhly skvělých výsledků v opravdu velmi velké mezinárodní konkurenci, kdy účast v soutěži byla rekordní a naše piva soupeřila s tradičními pivními producenty z Německa, Rakouska, Belgie a mnoha dalších zemí světa. Úspěchy našich značek svědčí o kvalitě produktů skupiny Pivovary Lobkowicz Group, jsou závazkem s ohledem na naše spotřebitele a i nadále budeme klást maximální důraz na precizní přípravu našich piv,“ uvedla Marcela Hrdá, předsedkyně dozorčí rady skupiny Pivovary Lobkowicz Group a výkonná viceprezidentka společnosti CEFC (Group) Europe Company.

Pivovary skupiny Lobkowicz Group oceněním navázaly na úspěchy z minulých ročníků, kdy se na prvním místě umístil kvasnicový Lobkowicz Premium, na druhém místě v kategorii pšeničných piv Velen z pivovaru Černá Hora a na třetím místě v kategorii světlý ležák Páter z pivovaru Černá Hora.

„Také letošní skvělá umístění jsou oceněním práce našich sládků a všech dalších pracovníků v pivovarech. Je to další z řady důkazů, že náš naprostý důraz na kvalitu a tradiční výrobní postupy ve všech našich pivovarech se odráží v kvalitě a chuti piva, kterou oceňují znalci i všichni zákazníci,“ uvedl Kamil Špendla, generální ředitel skupiny Pivovary Lobkowicz Group.

Skupina Pivovary Lobkowicz Group pod vedením společnosti CEFC China nyní posiluje distribuci piva do českých domácností, restaurací a do maloobchodní sítě. Připravuje se i na výrazný export českého piva na čínský trh a na další trhy.

„Posílili jsme kapitál společnosti a investujeme do modernizace provozů v jednotlivých pivovarech, například do nové stáčecí plechovkové linky v pivovaru v Protivíně. České pivo je jedinečný artikl a snažíme se udělat maximum pro to, aby značky ze skupiny Pivovary Lobkowicz Group byly synonymem pro top produkty na trhu v České republice i v zahraničí. Jsme proto rádi, že naše piva ponesou i prestižní označení Pivní pečeti,“ dodala Marcela Hrdá.

Boček po 25 letech v čele Budvaru: Skončit jsem chtěl několikrát

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Euro.czAutor:Ondřej StratilíkBudvar

Šéfovat čtvrtstoletí pivovaru, a navíc národnímu podniku, to musí člověka poznamenat. Ovšem Jiří Boček, až do loňského prosince ředitel Budějovického Budvaru, zůstává nad věcí.
„Pokud víte, co máte dělat, a jste o tom přesvědčen, na nějaké tlaky se můžete vybodnout,“ říká Boček v rozhovoru pro týdeník Euro.

Co je na vašem konci v Budějovickém Budvaru nejlepší?
Pocítil jsem uvolnění. Spí se mi daleko líp a mám klidnější život.

Vysilovaly vás neustálé diskuse o privatizaci pivovaru?
To je jen jedna část. K tomu máte strategii firmy, její vnitřní operativu, investice, jednání s obchodními partnery a dodavateli. Těch věcí je řada a privatizace je hlavně zajímavostí pro média.

Přesto jste se k ní musel pořád vyjadřovat.
Ano, ale v roce 1992, když politici zařadili Budvar do druhé privatizační vlny, jsme řešili, jestli ho rozvíjet až poté, co bude zprivatizován, jak se to tehdy dělalo, nebo bez ohledu na privatizaci. Rozhodli jsme se pro druhou variantu. Pokud bychom to neudělali, ještě dneska by pivovar přešlapoval na místě a pořád na něco čekal.

Nezáviděl jste kolegům ze soukromých pivovarů?
Nevidím zásadní rozdíl v tom, jestli jde o národní podnik, nebo akciovou společnost. Vztahují se na nás stejné zákony a máme stejný předmět podnikání. Nicméně v situaci, kdy nás vlastní stát a naším úkolem je pohybovat se na tvrdém konkurenčním trhu piva i v zahraničí, vydělávat peníze vlastní činností a do toho vedeme soudní spory se skupinou Anheuser-Busch, je skutečně nepříjemné, že zákonodárci zahrnuli do zákona o registru smluv i národní podnik. Je to vůči němu vražedný nástroj, horší než spory se skupinou Anheuser-Busch (po uskutečnění tohoto rozhovoru poslanci schválili, že povinnost zveřejňovat smlouvy v registru se nemá týkat státních podniků včetně Budvaru – pozn. red.).

Proč?
Chápu, že daňový poplatník by měl mít přehled o veřejných financích, ale u Budvaru ani jednu veřejnou korunu nevyužíváme. Nás to neskutečně poškozuje a jednoznačně znevýhodňuje. To jsou velké hlouposti lidí, kteří navrhují zákony. Základní heslo v byznysu je především ochrana veškerých obchodních informací.

Konkurence toho zneužívá?
Trápí nás zákon o svobodném přístupu k informacím a o registru smluv. Přitom stát má řadu kontrolních mechanismů, které na Budvar může uplatnit. V Česku se všechno nejdřív rozkradlo a teď chceme všechno vykontrolovat. Jdeme ode zdi ke zdi.

V čele Budějovického Budvaru jste byl od roku 1991. Kolikrát jste chtěl skončit?
Takové myšlenky přicházejí, když se nedaří, to je normální. Je to jako ve sportu – pracujete v týmu, někdy to drhne, nálada je špatná. A zlomit se to dá jedině tím, že ještě přidáte. A když se pak zadaří, zase přichází radost. Skončit jsem chtěl několikrát, ale vždycky jsem si kladně odpověděl na otázku, jestli mě ta práce uspokojuje a můžu něco přinést firmě.

Bylo to i před pěti lety, kdy jste se dostal do ostré přestřelky s tehdejším ministrem zemědělství Petrem Bendlem?
Ne. To byla rvačka, to nic jiného nebylo. Jím nařízená účelová kontrola měla za úkol odvolat mě a nový ředitel podniku měl uzavřít známkoprávní dohodu s firmou Anheuser-Busch, nevýhodnou pro Budvar. Terčem lobbistických skupin jsme ale byli vždycky.

V Bystřici shánějí do muzea staré pivní lahve

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Žďárský deníkAutor:Lenka Mašová

Staré pivní lahve a další náležitosti spojené s historií místního pivovarnictví uvítají v bystřickém muzeu. Rádi by tam zřídili pivovarnickou expozici.

„Hlavně máme zájem o staré bystřické pivní láhve. Měšťanský pivovar byl v Bystřici do roku 1905, víme, že na lahvích byl nápis Bystřice, ale například už nevíme, zda tam byl i znak města. Nedochovala se žádná fotografie. Teprve jsme to vyhlásili, tak snad se nám někdo ozve," informoval ředitel bystřického muzea Vladimír Cisár. Dodal, že pivní lahve byly určitě tmavé, anebo zelené, protože bílé sklo se používalo výhradně na limonády.

Pivovar ostatně býval i přímo v budově, kde sídlí muzeum, protože kdysi dvě budovy jsou dnes spojeny společnou střechou i fasádou, ale stále mají dvě čísla popisná.

„Někteří staří Bystřičáci tomu tady ještě dnes říkají Na Pivovaře, bývala tam pivovarská restaurace a ještě i v 80. letech tam fungoval bufet. Muzeum má dnes číslo popisné 1 a dům blíže ke spořitelně číslo 299. Hospoda tam ale bývala už někdy od poloviny 16. století," přiblížil Vladimír Cisár.

Plánovaná expozice se bude skládat z restaurace z druhé poloviny 19. století a bytu sládka. „V restauraci budou standardně klasické stoly a židle, ty nebude problém sehnat, a určitě tam přijdou i kulisy, protože v takových hospodách se hrávalo ochotnické divadlo. Byla to zároveň i taková spolková místnost," řekl Cisár.

Sládek, jehož byt bude další částí nové expozice, by podle jeho slov měl být klasický bystřický „buditel", který se v druhé polovině 19. století zajímal jak o divadlo, tak i o sport, politiku a věci veřejné obecně. Tomu bude odpovídat i zařízení jeho příbytku. „Momentálně jsme ve fázi shánění věcí do expozice, na podzim bychom ji chtěli začít připravovat," doplnil ředitel bystřického muzea.

Přímo v Bystřici se pivo aktuálně vaří v minipivovaru turistického centra Eden vzniklého s podporou evropských peněz – název piva Mittrowsky odkazuje na někdejší majitele panského dvora, ze kterého bylo centrum vybudováno. Při akcích pro veřejnost se připravují i pivní speciály, jako je například pivo uzené, čokoládové, ovesné, bramborové či třeba dýňové. Prodávat se ale zatím může výhradně tam.

„Uvidíme, jak to bude s pivovarem vypadat po uplynutí doby udržitelnosti, což je pět let. Myslím, že by určitě bylo dobré, aby se pak místní pivo mohlo čepovat alespoň v bystřických hospodách," uvedl starosta Bystřice nad Pernštejnem Karel Pačiska.

Zájemci si mohou v minipivovaru v Edenu objednat i jeho prohlídku s ochutnávkou, aby věděli „do čeho jdou". „Myslím si, že to pivo je velmi kvalitní, o čemž už svědčí i první úspěchy v soutěžích, a byli bychom rádi, kdyby se výhledově jeho výroba a prodej mohly rozšířit," konstatoval starosta Pačiska.

Historie vaření piva v Bystřici je dlouhá, o jeho kvalitu se třeba už v roce 1561, když zdědil panství včetně Bystřice, velice zajímal také Vratislav z Pernštejna. Vybízel k tomu, aby se vždy dělal dobrý slad a piva byl dostatek. Purkmistr a starší konšelé společně s pernštejnským úředníkem měli dbát o to, aby bylo pivo prodáváno laciněji, aby na něj měli i chudí.

Pokud ale někdo v Bystřici vyrobil špatné pivo, okamžitě mělo dojít ke zjištění, jestli k tomu došlo nevhodným sladem, anebo vinou při výrobě, a poté viníka potrestat pokutou. Postihy provinilcům hrozily i za falšování piva vodou nebo patokem. Šlo o pokutu jak obci, tak vrchnosti, a navrch ještě na čtvrt roku následoval zákaz vaření piva. Dohlíželo se na nákladníky, sladovníky, pivovarníky i na mlynáře, kteří slad mleli.

Vesnice, které tehdy podle historických pramenů braly z Bystřice pivo, byly za Vratislava z Pernštejna Věchnov, Zlatkov, Rožná, Milasín, Bukov, Blažkov, Horní a Dolní Rodkov, Janovičky, Blažejovice, Rozsochy, Albrechtice, Kundratice, Rovné, Lhota, Bohuňov, Janovice, Dalečín, Písečné, Vítochov, Karasín, Chudobín, Ždánice, Domanín, Domanínek, Dvořiště, Pivonice, Lesoňovice, Kozlov, Vrtěříž a Bratrušín.

Bystřičtí samozřejmě chtěli s Vratislavem dobře vycházet, a protože si byli vědomi jeho poněkud složité finanční situace, neb šlechtic s přídomkem Nádherný měl vysokou finanční spotřebu. Tudíž se měšťané uvolili mu z každé bečky piva dávat pět zlatých pobečevného, ale současně žádali, aby ostatní vesnice v okolí braly pivo z Bystřice, proti čemu šlechtic nic neměl. Časem se Bystřickým ale pobečevné zdálo příliš vysoké, takže svého pána žádali o jeho snížení. Tomu Vratislav vyhověl, ale až mu Bystřičtí půjčili dvanáct tisíc zlatých, které si předtím ovšem sami museli na několika místech vypůjčit…

V roce 1617 bylo rovněž vydáno nařízení, jak se Bystřičtí mají chovat při výčepu piva. „Při jarmarku, aby se napřed dávalo pivo dříve svařené a potom teprve, které se poslední vařilo, pod pokutou. Zakazuje se pod pokutou mezi přední pivo líti patoky nebo zadní pivo. Kdyby sládek z vhodného obilí špatného piva navařil, ponese škodu sládek. Při šenkování piva mají býti pro lidi náležité a spravedlivé nádoby. V létě, když horka bývají, zastavují se piva, a aby ubohý nákladník tím škody nevzal, může svou várku na dvě rozděliti, aby pokaždé dal deset měřic pšenice a měl pět beček a dvě vědra…" uvádí se mimo jiné v nařízení, které připomíná kniha Bystřice nad Pernštejnem vydaná v roce 1980 u příležitosti 400. výročí povýšení Bystřice na město z rukou tehdejšího císaře Rudolfa II.

Později se bystřické pivo vařilo v městském pivovaru, po třicetileté válce jeden z hlavních příjmů města plynul z výčepu piva z městského pivovaru. V tom se ale Bystřice stále více dostávala do sporu s tehdejší vrchností, která si tento zdroj příjmů část po části nechávala pro sebe k výčepu piva z vrchnostenského pivovaru. V roce 1661 se mimo jiné i městské a panské bystřické pivo dostalo až k zemskému tribunálu, kde se bystřičtí měšťané odvolávali na platnost městských výsad uděleným jim císařem Rudolfem II. Spor se pak vlekl řadu let.

Kupříkladu v roce 1745 vařilo město v pivovaru 112 sudů piva, oprávnění nákladníci 130 sudů. Na nákladníky přišla například podle rozpisu várka o deseti sudech jednou za několik let. Bystřičtí se v tu dobu dohadovali s vrchností o svých právech, což se týkalo také vaření a prodeje piva. V roce 1755 dokonce zoufalí měšťané pronajali vrchnosti svoje várečné právo, aby získali alespoň nějaké příjmy, pročež vrchnost, v té době šlechtický rod Mitrovských, zavřela bystřický pivovar a do města dodávala pivo ze svého pivovaru v Dolní Rožínce.

Z pivovarnictví a prodeje piva městu prakticky ve všech dobách jeho existence kynul vítaný zisk, ve městě byly výsadní právovárečné domy, později se pivo vařilo v městském pivovaru. Ekonomická situace se sice od dávných dob v tomto ohledu změnila, ale úcta k tradicím zůstává. „Jsem přesvědčen, že by lidé přivítali, kdyby se v Bystřici čepovalo i místní pivo, čímž by se navázalo na tuto tradicí," dodal starosta Karel Pačiska.

V Krkonoších přibude další pivovar. Vyroste v nové Sokolské boudě

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Euro.czAutor:Ondřej StratilíkSokolská bouda

Boom minipivovarů se nevyhýbá ani nejvyššímu českému pohoří. Martin Kulík, majitel Skiareálu Malá Úpa, postaví novou varnu v Sokolské boudě na vrcholu Černé hory.

Jak zjistil web Euro.cz, s výstavbou restauračního pivovaru počítá projekt nové Sokolské boudy. Práce by se měly rozjet už v letošním roce. Na místě dnešní čtyřpodlažní rekreační chaty vznikne hotel se zhruba šedesátkou lůžek a velkou restaurací vybavenou pivovarem.

„Výstav bude malý, pivovar bude vařit jen speciál pro Sokolskou,“ upřesňuje Martin Kulík. Kulík nehodlá založit novou značku, půjde prý o rozšíření výroby jeho dalšího Pivovaru Trautenberk. Ten už funguje od roku 2015 na Horní Malé Úpě v bývalé Tippeltově boudě.

Kdysi výstavní Sokolská bouda stojící na okraji Krkonošského národního parku patří Kulíkovi od roku 2008. S rozsáhlou rekonstrukcí mu pomůžou další investoři. Ať už Richard Kirnig, majitel Skiresortu Černá hora - Pec, či miliardář Tomáš Němec. Termín otevření nové Sokolské zatím nikdo z nich neupřesnil. Zádrhelem je krkonošské počasí, stavět se dá jen čtyři až pět měsíců ročně.

I když nový pivovar vznikne v úctyhodné výšce 1270 metrů, o nejvýše položenou výrobnu piva v Česku nepůjde. Prim bude stále patřit několik kilometrů vzdálenému Paroháči. Ten sídlí v prostorech Luční boudy ještě o 140 metrů výš.

Pražský developer Martin Kulík, majitel firmy Rodop, ovšem pivovary nebuduje jen v Krkonoších. Stojí i za značkou Hostivar, která vaří v architektonicky ceněné budově na pomezí Hostivaře a Horních Měcholup od roku 2011. A protože kapacita dva tisíce hektolitrů už nestačí, vedle Hostivaru nyní vzniká další pivovar.

Jediný minipivovar v regionu vaří i tmavého Mouřenína

Publikováno:před 8 měsíciZdroj:Nymburský deníkAutor:M.Jilemnický, L.Růžková, J.Říh

Obrovský nárůst počtu minipivovarů v posledních letech neminul ani střední Čechy. Podle elektronické pivní mapy jich je v kraji na sklonku letošní zimy přes třicet. A jejich počet má podle odborníků dále stoupat.

Minipivovary sice nemohou počítat s výhodami, které přináší rozsáhlá výroba zavedených značek, pivaři ale rádi objevují nové chutě, a tak pátrají po pivních speciálech bez ohledu na vyšší ceny.

Některé z malých pivovarů se vracejí k dávným receptům, často i stovky let starým, jiné sázejí na zvláštní příchutě.

Mladoboleslavský minipivovar Slepý krtek, který vaří pivo už sedmý rok v prostorách bývalého nádraží v Ujkovicích, nabízí podle sládka Marka Havlase piva s příchutí kávy nebo medoviny. Zvláštní bylinnou třináctku zase ochutnali loňští návštěvníci Parostrojního pivovaru v Lobči u Mšena na Mělnicku, kde se vařilo pivo už ve druhé polovině šestnáctého století.

Dlouhou historii má za sebou i mladoboleslavský pivovar Podkováň. Psát se totiž začala už v patnáctém století. Podle jednatele firmy Antonína Červeného tehdy pivovar postavil mezi lesy v údolí Strenického potoka Bohuš z panství Kováně spolu s neznámými mnichy. Dvakrát za rok na to pivovar vzpomíná velikonočním a vánočním speciálem, vařeným přesně na stupňovitost 14,34, což odpovídá letopočtu jeho založení.

Mouřenín, Vopičák i Brtník
Pivaře baví i neobvyklé názvy piv z minipivovarů. V Kounicích nedaleko Českého Brodu si mohou pochutnat na tmavém čtrnáctistupňovém Mouřenínovi, mělnický minipivovar Němý Medvěd vaří dvanáctku Brtníka, jedenáctku Medvěda z Vídně nebo desetistupňového Vopičáka, malý pivovar v Mlékojedech u Neratovic těší hosty čtrnáctistupňovým Kabrňákem a osmi-stupňovým Kabrňáčkem.

Všechny minipivovary se snaží jít svou cestou, lišit se od dalších pivních firem.

Na Nymbursku je zatím oficiálně evidován jediný minipivovar, v městysu Kounice nedaleko Českého Brodu. Ačkoli první zmínky o něm pocházejí 16. století, na začátku 20. století pivo přestal vyrábět a znovu se výroba rozeběhla po stavebních úpravách před pěti lety. Tehdy byla v létě uvařena první novodobá várka Kounického ležáku. Podle spolumajitele pivovaru Karla Klusáčka se od té doby výstav piva každý rok zvyšuje.

„V letních měsících jedeme na plnou kapacitu, vaříme až devadesát hektolitrů piva měsíčně. Více už objem výroby zvyšovat nechceme," říká Karel Klusáček.

Jeden druh chmele
Českým unikátem je výroba piva s označení druhu Single Ale. „To znamená, že se při výrobě tohoto piva používá výhradně jeden druh chmele. Využíváme vždy český slad, ale chmel může být z Nového Zélandu, Japonska i odjinud. Ale pouze jeden druh," vysvětluje Karel Klusáček. Takových originálů už v Kounicích vyrobili čtrnáct druhů, aktuálně je v nabídce patnáctistupňová Motueka.

Jinak tam čeká pivní fanoušky klasický světlý dvanáctistupňový ležák, tmavý čtrnáctistupňový Mouřenín nebo polotmavý speciál Rauch. Pro pivo si jezdí zákazníci z celého Česka přímo do pivovaru, vlastní distribuční síť Kouničtí nemají.

Nadšeným pivařům nevadí při objevování chutí cestování. Zamířit mohou například na Mladoboleslavsko, kde ochutnají pěnivý mok ve dvou minipivovarech. Pivovar Podkováň, jehož začátky sahají až do patnáctého století, má podle jednatele firmy Antonína Červeného v sortimentu desítku světlou i tmavou, jedenáctku, dvanáctku a dvakrát za rok i čtrnáctku.

Ve druhém mladoboleslavském pivovaru Slepý krtek v Ujkovicíc se stará o vaření piva Marek Havlas, vyučený sládek. „Nejdříve jsem vařil pivo v malém množství v hrnci jen pro sebe. Po letech jsem založil minipivovar," vypráví. Jeho pivo lze ochutnat výhradně na pivních festivalech nebo v některých specializovaných pivnicích. Možná právě proto ho pivaři přesvědčují, aby otevřel hospodu. Je to prý otázkou času.

Rád ale naučí další zájemce při kurzech vaření piva správnou technologii. „Snažíme se jim předvést výrobní postup, aby se vyvarovali chyb a zapamatovali si nejdůležitější body. Díky tomu bude pivo poctivé," dodal sládek.

Na Mělnicku najdou milovníci pěnivého moku čtyři minipivovary. Nejstarší z nich je Parostrojní pivovar v Lobči u Mšena, který zachránili manželé Pavel a Jana Prouzovi. V minulém roce tam uvařili bezmála dvanáct set hektolitrů piva. Vedle jedenáctistupňového ležáku mezi nimi byla byla například anglická a americká piva typu Ale, černá irská piva typu Stout a belgická piva. Zajímavostí bylo belgické klášterní Ale nebo bylinné pivo Gruit 13.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.18.10.2017 21:555.615/5.615