Novinky a zajímavosti ze světa piva

zprávy ze všech pivovarů

SALIMA 2018, 10. Valná hromada ČMSMP

Publikováno:včeraZdroj:ČMSMPAutor:Ing. Jan Šuráň

ČMSMP připravuje Festival minipivovarů v rámci potravinářské výstavy SALIMA Brno 2018, která se uskuteční ve dnech 27. 2. – 3. 3. 2018. Naší snahou je, aby se této reprezentativní přehlídky, zúčastnilo co nejvíce zástupců minipivovarů a návštěvníci tak mohli dostat informace přímo od zdroje.

Samotný Festival bude probíhat od 1. 3. do 3. 3.

čtvrtek 1.3. 06,00 – 11,00 návoz piva, rozdělní obsluhy
11,00 – 21,00 příchod návštěvníků
14,00 – 14,15 zahájení festivalu
21,00 – 21,15 zakončení prvního dne, odchod návštěvníků, úklid
Pátek 2.3. 08,00 – 11,00 doplnění piva, příprava prostoru
11,00 – 21,00 program II. dne
21,00 – 21,15 zakončení druhého dne, odchod návštěvníků, úklid

Sobota 3.3. 08,00 – 11,00 doplnění piva, příprava prostoru
10,00 – 15,00 program III. dne
15,00 – 15,15 slavnostní zakončení Festivalu, odchod návštěvníků
15,15 – 16,30 demontáž výčepů a stánků, odvoz materiálu, úklid

Vstupenky na Festival budou odděleny od vstupného na SALIMU, takže návštěvníci budou mít tři možnosti. Buď půjdou jenom na Festival, nebo jenom na SALIMU, nebo to mohou zkombinovat a zakoupit vstupenku na obě akce. Svaz přebírá garanci a podílí se na podílu ze vstupného, který bude později rozdělen mezi účastníky (pouze mezi členy Svazu). Pivovary budou svá piva prodávat za žetony, protože kvůli EET je nutno mít jediné inkasní místo, jinak by musel mít každý svůj terminál EET (stanovisko MF). Budete tedy mít přímý vliv na ekonomické úspěšnosti Vašeho pivovaru. Předpokládaná cena za jednotný stánek je 4 900,- Kč za pivovar. Podmínky účasti shodné jako minule. Podrobnosti a přihlášky Vám budou zaslány po upřesnění ze strany BVV.

Celkový předpokládaný počet návštěvníků 5 000 osob v průběhu tří dnů.

Váš zájem o účast na Festivalu minipivovarů v rámci výstavy SALIMA Brno 2018 můžete oznamovat Radkovi Koudelkovi již nyní na adrese r.koudelka@zamek-zabreh.cz


Při Festivalu se rovněž uskuteční 10. Valná hromada a to 1. března 2018, která bude volební, neboť víceprezidentovi Svazu Radovanovi Koudelkovi vyprší mandát. I když vyjádřil vůli ve své činnosti pokračovat, uvítáme jakékoliv Vaše náměty na protikandidáta. Valná hromada se uskuteční v Brně, protože její tradiční organizace při Jarní ceně českých sládků na Zvíkově již není možná, protože se nám tato soutěž tak rozrostla, že její organizace se musí rozložit do dvou dnů.

Českou degustační soutěž ovládlo belgické pivo Delirium Tremens!

Publikováno:včeraAutor:Jakub Veselý

Třetí ročník profesionální degustační soutěže piva World Beer Idol zná svého vítěze. Je jím belgické pivo s růžovým slonem na etiketě a neotřelým názvem Delirium Tremens.
V letošním roce, stejně jako ve dvou letech předchozích, se nejlepší evropští degustátoři, zástupci velkoobchodů a pivní publicisté sešli v přátelské atmosféře Rodinného pivovaru Zichovec, aby vybrali světový pivní idol pro rok 2018. V komisi tak vedle sebe zasedl například respektovaný emeritní sládek pivovaru U Fleků Ivan Chramosil a mistr světa v pivním sommeliérství, Stephan Hilbrandt. Kontroling přihlášených vzorků zaštítil Výzkumný ústav pivovarský a sladařský.
O titul World Beer Idol 2018 soupeřilo přes 150 vzorků ze 17 zemí světa. Své zástupce poslaly i pivovary z Norska, Ukrajiny nebo Japonska. Na jednotlivá ocenění pak dosáhlo 30 % z přihlášených. Českou stopu zanechal pivovar Svijany, který obdržel 3 stříbrné medaile za piva Máz, Rytíř a Kněžna.
Samostatné ocenění Best Pilsner, pro nejlepší pivo plzeňského typu putuje do Bavorského pivovaru Schwarzbräu. Cenu za nejlepší design získal norský pivovar Lindheim.

Plzeň už opravdu jenom z Plzně. Výroba Prazdroje v Rusku skončila

Publikováno:před 12 hodinamiZdroj:Novinky.czAutor:Ivan BlažekPrazdroj

Světoznámý ležák Pilsner Urquell se už zase vyrábí jen a pouze v Plzni. Licenční produkce v ruské Kaluze skončila v prosinci. A vypadá to, že se Plzeňský Prazdroj do podobného dobrodružství hned tak nepustí.

„Plzeňský Prazdroj se k ukončení licenční výroby v Rusku rozhodl v souladu se svou globální strategií, jak posílit celosvětově pozici Pilsner Urquell jako super prémiové značky, která představuje nejlepší českou pivovarskou tradici,“ sdělila Právu mluvčí pivovaru Jitka Němečková.

Plzeňský ležák vyráběli v Kaluze deset let a prodával se výlučně na ruském trhu. „Důvodem byly extrémně vysoké dovozní poplatky,“ vysvětlila Němečková a dodala, že na celkové výrobě piva Pilsner Urquell se kaluzský podnik podílel pouhým procentem. Prazdroj, dnes vlastněný japonskou společností Asahi, patřil v té době patřil do skupiny SABMiller, s níž spolupracoval turecký koncern Efes - tomu patří i pivovar v Kaluze.

Polská zkušenost
Mezi lety 2002 a 2011 se Pilsner Urquell licenčně vyráběl také v polském pivovaru Tychy, který byl přímo součástí skupiny SABMiller. „Důvody byly podobné jako v Rusku a šlo o pivo určené výlučně pro polský trh,“ připomněla Němečková.

„Nám to strašně uškodilo,“ připustila mluvčí a dodala: „Dodnes se nám to vrací, někteří spotřebitelé nevěří, že se pivo z Polska nikdy nedostalo na český trh. A ještě i teď potkáte lidi, kteří odpřisáhnou, že chutnalo jinak, což je samozřejmě hloupost.“

Odlišnosti se prý našly
Tomáš Erlich, předseda českého Sdružení přátel piva, má jinou zkušenost. „Před lety jsme dělali test a drobné niance našli,“ řekl Právu Erlich.

„Porovnávali jsme originální českou plzeň s plzní z Polska a Ruska. Polská byla nepatrně sladší než originál, ruská měla ideální hořkost, ale malinko se tam vytrácelo chmelové aroma. Šlo o drobné niterné rozdíly, nicméně v klasickém trojúhelníkovém testu - máte tři piva nejlépe v neprůhledném skle, jedno je jiné a vaším cíle je to jedno jiné oddělit - jsme je rozpoznali,“ uvedl Erlich, který se však nedomnívá, že by licenční výroba pověst Prazdroje nějak zásadně pošramotila.

„V době polské výroby tady nějaká šuškanda probíhala, ale jen v malé skupině pivařů. A o tom, že se plzeň vařila i v Rusku, většina lidí ani neví,“ poznamenal Erlich. „Podle nás je ovšem jakákoliv licenční výroba piva špatná, protože originál jen jeden. Místní podmínky jsou nenapodobitelné, byť samozřejmě rozdíly jsou minimální,“ doplnil Erlich.

Prazdroj se v hospodách zaměří na prémiová piva

Publikováno:před 12 hodinamiZdroj:Marketing&MediaPrazdroj

Plzeňský Prazdroj našel nového ředitele pro oblast hospod a restaurací. Na pozici od ledna nastoupil Jan Krafka. Pivovar ho provází celou kariéru, nastoupil do něj už na konci roku 2007 a prošel v něm pozicemi od finančního specialisty po obchodního manažera.

V posledních dvou letech měl na starosti hospody a restaurace na západě České republiky. Podle Prazdroje má v nové pozici navázat na práci Tomáše Mráze, který se loni stal obchodním ředitelem.

Krafka by se chtěl zaměřit na podporu prodeje prémiových piv. U návštěvníků restaurací jsou stále populárnější. „Dlouhodobě se staráme o to, aby majitelé hospod a restaurací měli co nejlepší servis a pomáháme jim v mnoha oblastech, od vybavení až po poradenství. Naše úsilí v této oblasti chci nadále posilovat,“ dodal ke svým plánům.

Jan Krafka je novým ředitelem Prazdroje pro hospody a restaurace

Publikováno:před 16 hodinamiZdroj:České nápojePrazdroj

Novým ředitelem Plzeňského Prazdroje pro oblast hospod a restaurací se od začátku letošního roku stal Jan Krafka. Na novou pozici nastupuje s desetiletou zkušeností práce v největší tuzemské pivovarnické skupině.

V nové pozici Jan Krafka naváže na práci úspěšného vrcholového manažera Tomáše Mráze, který v loňském roce postoupil na post obchodního ředitele celého Plzeňského Prazdroje. Jan Krafka se chce zaměřit na podporu prodeje prémiových piv, která jsou u návštěvníků restaurací stále populárnější a na další rozvoj jedinečné české pivní kultury.

„V Plzeňském Prazdroji se dlouhodobě staráme o to, aby majitelé hospod a restaurací měli co nejlepší servis a pomáháme jim v mnoha oblastech, od vybavení až po poradenství. Těší mě, že jsme díky tomu mezi nimi dlouhodobě nejlépe vnímaným dodavatelem. Naše úsilí v této oblasti chci nadále posilovat, aby z něj měly prospěch jak hospody a restaurace, tak zejména jejich návštěvníci,“ říká Jan Krafka.

V oblasti obchodu se Jan Krafka pohybuje od roku 2011 a hned od počátku se věnoval oblasti hospod a restaurací. V posledních dvou letech pak působil jako manažer pro celý západní region České republiky. Kariéru zahájil v ekonomickém odboru a postupně se vypracoval až do pozice regionálního finančního managera. Do Plzeňského Prazdroje nastoupil Jan Krafka záhy po absolvování ekonomické fakulty Západočeské univerzity. Kromě Západočeské univerzity studoval ještě ekonomiku na univerzitě ve francouzském Montpellier.

Benýšek plánuje zámecký minipivovar

Publikováno:včeraZdroj:Prostějovský Večerník

Richarda Benýška na Prostějovsku nepřehlédnete. Olomoucký podnikatel, blízký spolupracovník nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a majitel Běleckého mlýna u Hluchova před více než rokem koupil zámek v Přemyslovicích. Učinil tak zejména kvůli přilehlým lesům a loukám o rozloze asi 200 hektarů, které navazovaly na rozlehlé pozemky v jeho vlastnictví. Po roce představil, jaké má se zámkem plány.

Trojkřídlý novogotický zámek v Přemyslovicích byl postaven v devatenáctém století. Velkoryse pojatou stavbu do podoby imitace středověkého hradu nechal před 140 lety přestavět brněnský továrník Edmund Bochner. Richard Benýšek zchátralý zámek i s pozemky koupil loni v srpnu. O jeho budoucnosti v té době jasno neměl. „Nemůžeme konkurovat třeba zámku v Čechách pod Kosířem, do něhož Olomoucký kraj investuje desítky milionů korun z veřejných prostředků,“ vyjádřil se tehdy.

Loni na podzim však vypsal na sociálních sítích anketu a následně představil i své nepochybně smělé vize. „Plánuji ze zámecké sýpky vybudovat pivovar, na jehož fungování by se podíleli i další podnikatelé. Z další části bych rád udělal muzeum věnované zejména animovanému filmu. Zvažuji, zde také vybudování domova s pečovatelskou službou,“ vyjádřil se Benýšek.

Případná kompletní rekonstrukce budovy zámku by přišla na řádově stovky milionů korun. Dlouho opuštěný objekt je ve velmi špatném stavu, chybí v něm funkční vodovod i elektřina. Naposledy v jeho rozlehlém areálu před zhruba třiceti lety sídlila zemědělská škola s internátem.

Pokud by se minimálně některý z Benýškových projektů podařilo realizovat, jednalo by se nepochybně o přínos nejen pro Přemyslovice. Vedení obce však má k podnikateli spíše rezervovaný přístup, a to zejména kvůli sporu ohledně vzniku kamenolomu. Ten na katastru Přemyslovic v minulosti prosazovala nepříliš průhledná společnost Taxanberg. Zatímco zastupitelstvo, stejně jako drtivá většina místních, bylo proti jeho výstavbě, Benýšek se již před lety vyjádřil, že otevření lomu považuje za nevyhnutelné. Díky dlouhodobě odmítavému postoji zastupitelstva Přemyslovic však celá věc uvízla na mrtvém bodě.

Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod

Publikováno:včeraZdroj:Havlíčkobrodský deníkRebel

Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod vznikl v roce 1834. V době komunismu byl pivovar znárodněn a stal se součástí Horáckých pivovarů Jihlava, Havlíčkobrodských pivovarů a Východočeských pivovarů Hradec Králové, aby se po revoluci dostal zpět do rukou potomkům původních majitelů.

Piva z brodského pivovaru nesou název Rebel. Ten vznikl už v roce 1964, kdy do pivovaru přišel nový sládek Josef Bouda a vyhlásil mezi zaměstnanci soutěž o nejpovedenější název pro tmavé čtrnáctistupňové pivo. Zadání mělo jedinou podmínku - název musel být spjatý s městem nebo jeho významnými osobnostmi.

Z četných nápadů nakonec zvítězil Rebel. Inspirací se nestal nikdo jiný, než známý politik, novinář, ekonom a také rebel Karel Havlíček Borovský. Název se postupem času stal značkou pro všechna piva z produkce pivovaru. Pivo Rebel se také díky převažujícímu podílu surovin z nejbližšího okolí Vysočiny může chlubit ochranným označením Vysočina - regionální produkt. V posledních letech patří také k nejoceňovanějším pivům v České republice.

Češi v Ekvádoru založili pivovar, s „pivem ze země piva“ slaví úspěchy

Publikováno:včeraZdroj:iDNES.czAutor:Tomáš Nídr

Pivovar v ekvádorském městě Cuenca je největší českou investicí v jihoamerické zemi. Sedm Čechů tam založilo značku Golden Prague, kterou doprovází slogan "pivo ze země piva". Té stačilo pouze půl roku na to, aby se za oceánem prosadila.

Pětice českých manažerů zavítala v dubnu 2015 s delegací ministerstva průmyslu a obchodu do luxusní restaurace v ekvádorské metropoli Quitu a seděla tam nad lahvemi místní značky Pilsener.

Muži se divili, jak je možné, že v takovém podniku netočí pořádné pivo. U stolu padlo, že by mohl být skvělý byznys naučit obyvatele jihoamerické země pít ležák plzeňské kvality. Pouhé dva roky po tomto spontánním nápadu původní pětice doplněná o další dva české společníky otevřela v Ekvádoru pivovar, který ročně může vyrobit až 2 000 hektolitrů. Jeho produkce se prodává pod značkou Golden Prague. Světácký název provází slogan „pivo ze země piva“.

Ležák jako risk
„Naše zásada je kvalita bez kompromisů. Náš minipivovar jsme rozjížděli přesně tak, jako kdybychom chtěli uspět na vysoce konkurenčním středoevropském trhu. Pivo dělá a bude dělat jen český sládek z našich nejlepších surovin pomocí nejkvalitnějších technologií,“ říká jeden z investorů Michal Čižík.

Do Ekvádoru tento čtyřicátník přijel jako reprezentant stavebního podniku PSJ, ale do pivovaru se pustil se společníky na vlastní triko. Byl to risk. Banky jim nechtěly půjčit, protože se nová podnikatelská skupina nemohla prokázat historií. Na dosud nejvyšší českou investici v Ekvádoru, která se za dva roky vyšplhala na milion dolarů (v dnešním kurzu 21,5 milionu korun), museli shánět finance z vlastních zdrojů.

Původní myšlenka byla postavit v centru třetího největšího ekvádorského města Cuenca minipivovar, který by byl přímo v restauraci. Jenže to byrokraté na tamní radnici nechtěli povolit, protože „průmysl“ nesmí být uprostřed aglomerace. Nezbylo než oba provozy rozdělit a výrobu zřídit v okrajové části, což vedle dodatečné administrativy kvůli všemožným povolením, vedlo k navýšení původního rozpočtu.

Výrazným riskem také bylo zavedení výroby kvalitního ležáku, který nemá v Ekvádoru tradici. Kromě masově vyráběných standardizovaných piv amerického stylu, kterým dominuje značka Pilsener, se na trhu v minulém desetiletí objevila celá řada minipivovarů s výsledky kolísavé kvality. Jenže ty se soustředí na snáze vyrobitelná svrchně kvašená piva.

V Golden Prague se rozhodli, že se nebudou přizpůsobovat místním chutím a vsadí na české gusto. Sládek Tomáš Fencl, který je v oboru znám jako spoluzakladatel Parostrojního pivovaru v Lobči a který je jedním ze sedmi společníků, „po česku“ uvařil světlou devítku, světlou a tmavou jedenáctku a také jednu svrchně kvašenou IPU. Nyní módní IPU během prvních měsíců čepovali nejvíce, protože hosté si často stěžovali na hořkost ležáků. Ale po půl roce provozu s 45 procenty je jasným lídrem prodejů světlá jedenáctka a stává se vlajkovou lodí Golden Prague.

Příliš exotičtí utopenci
„Bohužel Ekvádořané za to neumějí vzít jako Češi,“ postěžuje si s nadsázkou Čižík při rozhovoru v pražské hospodě a stylově to zapije plzeňskou dvanáctkou. Martin Smetáček, který jako jeden ze sedmi majitelů řídí podnik na místě, to v rozhovoru po Skypu upřesňuje. „Průměrný Ekvádořan má ve srovnání s Čechem čtvrtinovou spotřebu. Nedokáže vypít pět kousků, aniž by u toho nejedl. Museli jsme proto změnit původní koncept pivnice, kde jsou české pokrmy jen doplněk obsahu půllitrů, na klasickou restauraci s mezinárodní kuchyní, na kterou jsou zdejší lidé zvyklí.“

Vůbec nevyšla sázka na utopence, které pro Jihoameričany představují chuťovou extravagantní exotiku. „Za první měsíc si ho koupilo 100 zákazníků, za druhý 120 a třetí měsíc už jsme jich prodali pouhých šest. Nikdo ze zákazníků už si je nechtěl dát znovu, tak jsme je stáhli z nabídky,“ objasňuje Smetáček. Doufá, že se lépe prosadí vizuálně přitažlivé trdelníky, jejichž výrobu chystá rozjet během ledna.

Zatím nejvíce se z české kuchyně chytil smažený sýr, jehož spotřebu táhnou především dětští zákazníci. Z počátku úspěšný guláš začal v prodejích upadat poté, co se do jídelního lístku dostaly steaky, které počešťují alespoň bramboráčky jako příloha.

Smetáček kvituje, že naučili své zákazníky pít pivo i k obědu, což se v Latinské Americe nedělá. „K meníčku jsme nabízeli zlevněnou devítku a chytlo se to. Především mezi soudci a právníky, kteří k nám chodí na oběd z blízkého justičního paláce,“ líčí s nadšením. Také ho těší, že oproti očekáváním, že hlavní zákaznickou oporou budou ve městě početní „krajánci“ z USA a Evropy, tvoří 85 procent hostů rodilí Ekvádořané. Večery ve čtvrtek, pátek a sobotu bývá kapacita 214 míst k sezení většinou plně využita.

Co ho naopak trápí, je nízká výkonnost jeho týmu 20 zaměstnanců. Ve španělštině neexistuje ekvivalent výroku „tady je to jak u Suchánků“, takže číšníci automaticky nenabízejí zákazníkovi s vyprazdňujícím se půllitrem další pivo. Čekají, až se host ozve sám, což samozřejmě limituje celkovou výtoč. „Snažíme se je k větší aktivitě motivovat pomocí příplatků za dosažení cílových tržeb. Snad to pomůže,“ doufá Smetáček.

Jak zvládnout úspěch
„Každé hospodě trvá aspoň rok, než si vše pořádně sedne,“ nezoufá si Smetáček nad jednotlivými zádrhely. Právě tento třicátník je základním důvodem, proč se pivovar spustil právě v Cuence, která počtem obyvatel připomíná Brno, a ne v několikamilionových městech Quita a Guayaquila.

„Pracoval jsem tu na roční stáži na radnici, díky čemuž tu mám řadu kontaktů. Je to takové domácké město, kde se téměř všichni mezi sebou osobně znají, takže se dá snáze dohodnout,“ vysvětluje Smetáček, který mimo pivovarnické aktivity nabízí se svou konzultační firmou SA Connections rady českému podnikatelskému sektoru při vstupu na trhy andských republik.

„Bylo to moc dobré rozhodnutí začít v Cuence, kde máme prostor pro napravení vlastních chyb, jež by nám ve městech s větší konkurencí tak snadno neprošly. Až se tu naučíme chápat místní specifika, budeme schopni s tímto know-how vyrazit i do Quita a Guayaquilu,“ argumentuje Smetáček.

Golden Prague je třetím největší pivovarem podle instalovaného objemu. Podle Smetáčka doposud každý měsíc zvedli tržby nejméně o deset procent a prostor na další růst je tu velký, protože dosud funguje pouze zhruba na třetinu výrobní kapacity. Do roku a půl by ji chtěli využívat naplno.

Golden Prague zatím prodávají třemi způsoby. Především přímo hostům ve své restauraci, dále v sudech do vybraných barů, v nichž nejdříve obsluhu učí pracovat s pípou, a třetí variantou je lahvový prodej filtrovaného piva, který zatím testují v jednom supermarketu. „Naším cílem není stát se masovým nápojem, ale chceme ho po celém teritoriu země nabízet v prověřených barech a obchodech jako prémiový produkt,“ líčí Smetáček s tím, že je potřeba být opatrný, sledovat trh a nepřepálit očekávání.

Ta jsou však veliká. Vlastíkům Golden Prague, kteří firmu řídí operativně přes whatsappovou skupinu, už se ozývají lokální zájemci, kteří by se na šíření jejich značky chtěli podílet formou franšízy.

Z kolumbijského Cali se ptá český honorární konzul, který by měl zájem distribuovat Golden Prague ve své vlasti. O zájmu peruánských distributorů o novou značku hovoří ve své kanceláři i český velvyslanec v Limě Pavel Bechný, který od prvotního nápadu u ekvádorských představitelů za pivovar lobboval pomocí oficiálních dopisů nebo při osobních setkáních. Sám by rád Golden Prague servíroval při slavnostních příležitostech na ambasádě, protože by tak měl jasný důkaz prosazení českého byznysu v andské oblasti.

„Je to příklad toho, jak projekt navržený při cestě obchodní delegace může za spolupráce podnikatelského sektoru a státních orgánů uspět,“ chválí Bechný. S majiteli Golden Prague na letošek domlouvá třeba módní přehlídku s důrazem na českou bižuterii, gastronomický festival s účastí našich potravinářských firem či prezentace aut značky Škoda. Pokud by se něco z toho skutečně uskutečnilo, stal by se pivovar v Cuence českou vstupní bránou do opomíjeného regionu.

Obnova se podařila, pivovar už vydělává, říká v rozhovoru Marek Vávra

Publikováno:před 2 dnyZdroj:Liberecký deníkAutor:Adam FoglFrýdlant

Pivovarský areál na okraji Frýdlantu, jen kousek od tamního zámku, ještě před pár lety chátral. Dnes už tvoří neoddělitelnou součást regionu. V zámeckém pivovaru se vloni v létě poprvé dostali do černých čísel, připravují tam až 45 druhů piva. „Do tolika experimentálních piv bych se sám nepouštěl, ale zákazníci si to žádají,” říká zakladatel frýdlantského pivovaru Marek Vávra. Mnohem důležitější je prý udržení stabilní chuti nejrozšířenějších druhů piv.

Přesto právě i za různými netradičními pivními produkty lidé do Frýdlantu jezdí. Třeba v zimě za pivním svařákem. Co to vlastně je?
Pivní svařák děláme už dva roky. Myšlenka pochází z Německa, u nás v Česku se to příliš nedělá. Je to svařené pšeničné pivo, do kterého se přidává koření jako do vína.

Jaký byl rok 2017 ve frýdlantském pivovaru?
Bodovali jsme v soutěžích, už podruhé jsme vyhlášení jako nejlepší český minipivovar podle ročenky Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského. To je pro nás velký úspěch.

Čím si jej vysvětlujete?
Děláme pivo s láskou a používáme nejlepší suroviny bez chemických úprav.

Pivo s láskou se asi snaží připravovat většina minipivovarů, v čem tkví rozdíl?
To je otázka na naše zákazníky, pivo jim prostě chutná. Soutěže, ve kterých bodujeme, jsou anonymní. Porota netuší, které pivo zrovna ochutnává.

V Česku je více než čtyři sta minipivovarů. Není to na tak malou zemi příliš?
Není. Většina minipivovarů vaří pivo výhradně pro potřebu své restaurace, takže si vzájemně nekonkurují. Zájem zákazníků o řemeslné a lokální potraviny je velký a navíc stoupá, na trhu je podle mne místo i pro tisíc minipivovarů.

Kolik piva nyní vytočíte?
V roce 2014, když jsme začínali, jsme vyrobili 500 hektolitrů piva. Od té doby rosteme zhruba dvojnásobně, v roce 2016 jsme měli už téměř 4000 hektolitrů, vloni skoro 8000 hektolitrů. Dříve nás brzdila technologie, dnes nás brzdí logistika. Přesto letos plánujeme opět dvojnásobně navýšit výstav.

To už se dostanete z kategorie minipivovarů.
Podle české klasifikace. V jiných státech jsou jako minipivovary brány i ty, které vyrobí třeba do sta tisíc hektolitrů. Primárně tam jde spíše o řemeslný způsob výroby, ne o množství vyrobeného piva.

Kde se rozvoj pivovaru zastaví?
Na začátku dvacátého století, kdy pivovar vlastnil rod Clam-Gallasů, se tu vyrobilo až 40 tisíc hektolitrů piva za rok. To je podle mne reálné i v blízké budoucnosti.

Jaká je role pivovaru v regionu? Zaslechl jsem i názor, že jste pro Frýdlantsko jakousi záchranou či oživením.
Oživení je lepší výraz. Je pravdou, že řada turistů jede ve Frýdlantu přímo k nám do pivovaru, proto se je snažíme posílat i do města a dáváme jim tipy, kam se jít podívat dál. Těší mě, že region pomáháme zviditelňovat naším pivem.

Vaše pivo jsem pil i v Praze, v Brně, daleko za hranicemi regionu. Vyvážíte ho i do zahraničí?
Zatím ne. Doteď jsme se soustředili na český trh, ale v budoucnu bychom chtěli pivo vyvážet i za hranice. Pro začátek vidím možnost vyvážet do příhraničí, jelikož Poláci a Němci tvoří již dnes třetinu návštěvníků pivovaru.

V jaké je pivovar finanční kondici?
Udržet pivovar v neustálém růstu si žádá nemalé náklady. Veškerý zisk putuje zpět do pivovaru, ať už do výroby či rekonstrukce areálu.

Pivovar nevlastníte sám, vaším společníkem je kontroverzní spekulant s nemovitostmi Lukáš Plechatý. Ten je známý tím, že za podezřelých okolností zbohatl na prodeji pozemků pro mistrovství světa v Liberci. To vás neznepokojuje?
Četl jsem tuto informaci v novinách a osobně jsem pana Plechatého neznal. Dle mého názoru přemýšlí jako obchodník, který investuje peníze, aby z nich získal další peníze. Doufám, že mou vizi rozvoje pivovaru ctí. Je nutné říci, že bez něj by pivovar nevznikl, neměl jsem jinou možnost, jak pivovar zachránit.

Jakto?
Pan Plechatý se stal společníkem firmy v roce 2013, kdy pivovar potřeboval na rozjezd nemalé finanční prostředky. Po odmítnutí několika investorů a bank, které nebyly ochotny investovat v této destinaci, byla jediná možnost vzít pana Plechatého do firmy jako investora. Naše spojení je pouze obchodní. Provoz a rozvoj pivovaru stál doteď pouze na mé osobě.

Lukáš Plechatý se ale podle obchodního rejstříku stal před pár týdny druhým jednatelem pivovaru. Nemáte pocit, že by ho mohl mít zájem nějak poškodit?
Já nefunguji na základě pocitů. Pan Plechatý má nyní v pivovaru stejnou pozici jako já, je společník a jednatel. Poškodit pivovar může kterýkoliv z nás. Zda má takovýto zájem pan Plechatý, se musíte optat jeho. Každopádně já takový záměr nemám. Má vize je udržet pivovar životaschopným, dále jej rozvíjet, a pomoci tak rozvoji regionu.

Budete se chtít na rozvoji regionu podílet i z pozice politika? Už jednou jste se ucházel o senátorské křeslo a za pár měsíců budou komunální volby…
Největším úkolem mého života bylo obnovit pivovar. Když bude možnost pomoci regionu jakýmkoli způsobem, rád to udělám, ať už to bude dobrá rada nebo politické angažmá.

Co podle vás Frýdlantsku nejvíce chybí?
Největší problém, který region má, je silniční dopravní spojení. Není možné aby lidé dál dojížděli stávajícím způsobem. Region byl vždy od Liberecka oddělen horami, dnešními technologiemi už je ale umíme překonat.

Narážíte na novou silnici?
Rychlostní silnice by Frýdlantsku ohromně pomohla. Mladí lidé by v regionu zůstávali nebo se sem dokonce stěhovali. Vznikalo by zde více firem a zvedala by se i průměrná mzda. Frýdlantsko navíc oproti satelitním městečkům kolem Liberce nabízí infrastrukturu a levné nemovitosti, o které by měl v budoucnu někdo starat.

Pivovar Zubr letos investuje 25 milionů korun do nové filtrace

Publikováno:před 2 dnyZdroj:Lidovky.czAutor:ČTKZubr

Pivovar Zubr letos investuje více než 25 milionů korun do pořízení nového systému filtrace piva. Bude to největší investice letošního roku, řekl ředitel Pivovaru Zubr Tomáš Pluháček. Za posledních 25 let přerovský pivovar do modernizace svých technologií investoval přes 750 milionů korun.

„Díky rekonstrukci filtrační linky chceme dosáhnout toho, aby byla na stejné úrovni automatizace a spolehlivosti jako ostatní naše výrobní technologie,“ zdůvodnil pětadvacetimilionovou investici Pluháček. Pomocí filtrace se z piva odstraňují kalící látky, aby mělo požadovanou čirost.

Pivovar Zubr investuje každoročně do své modernizace miliony korun. Investice nabraly tempo po roce 1997, kdy Přerov postihly katastrofální povodně. Velká voda tehdy zaplavila i areál pivovaru. „V posledním čtvrtstoletí se zásadních investic dočkaly prakticky všechny části pivovaru, a to jak ty výrobní, technologické, tak i administrativní,“ řekl Pluháček.

Ředitel Zubru: Trh piva v plechovkách roste
Loni Pivovar Zubr investoval zhruba 15 milionů korun do modernizace linky na stáčení piva do plechovek, aby kvůli rostoucí poptávce výrazně zvýšil její výrobní kapacitu. „Trh piva v plechovkách roste a my jsme nyní díky patnáctimilionové investici do nové baličky plechovek schopni zvýšit výkon celé linky takřka o 50 procent,“ řekl Pluháček. Nová technologie podle něj zároveň zvýšila počet variant balení i možností grafické úpravy balicí fólie.

Pivovar Zubr v předchozích letech pořídil také například nové stáčecí a plnící linky či varnu. Opraveny byly ležácké sklepy, spilka, strojovna, kotelna i administrativní budova.

I přes pokles prodeje sudového piva, Zubr udržel výstav
Přerovský Pivovar Zubr loni navzdory nepříznivému vlivu zavedení elektronické evidence tržeb (EET) a posléze i zákazu kouření v restauracích na prodej sudového piva udržel výstav na předloňské úrovni 255 000 hektolitrů piva. Bylo to nejvíce za posledních několik let. Prodej čepovaného piva klesl o tři procenta, výpadek ale pivovar nahradil vyšším prodejem lahvového a hlavně plechovkového piva.

Pivovar Zubr patří do pivovarnické skupiny středomoravských pivovarů Zubr, Holba a Litovel. Jejich roční výstav je do jednoho milionu hektolitrů piva. Pivovary prodávají svá piva především na Moravě a ve východních Čechách.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.16.01.2018 16:045.900/5.900