Novinky a zajímavosti ze světa piva

zprávy ze všech pivovarů

Češi poprvé vypili více piva z plechovek než z PET lahví

Publikováno:včeraZdroj:Česká poziceAutor:Miroslav Petr

Loni poprvé vyrobily pivovary v České republice, hlavně díky Plzeňskému Prazdroji, víc piva v plechovkách než v PET lahvích. Vlivem zájmu o oba druhy alternativních obalů vytrvale klesá prodej čepovaných piv ze sudů. Češi si stále víc a raději nosí piva domů, než aby je popíjeli v hospodách a restauracích.

Je dražší než v lahvi a na trhu viditelně roste teprve třetím rokem. Přesto už pivo v plechovkách – především zásluhou produkce Plzeňského Prazdroje – zvítězilo nad balením do plastových lahví, které se postupně prosazují skoro deset let.

Na domácím trhu mají sice piva v plastu podíl 12 procent z celkové tuzemské spotřeby 16 milionů hektolitrů a piva v hliníku devět procent, ale při porovnání celkové produkce všech pivovarů u nás, včetně jejich rostoucího exportu, už plech zvítězil. Loni poprvé v historii.

Ve světě chce totiž česká PET piva málokdo, vyvážejí se téměř výhradně v sudech, tancích, lahvích a v poslední době stále víc i plechovkách. Podle informací z Českého svazu pivovarů a sladoven tak vyrostl podíl piva stáčeného do plechu v Česku na 12,7 procenta z celkové produkce. Piva v plastu dosáhla na deset procent. Ještě rok předtím bylo pořadí obrácené.

Za vše může Prazdroj
Plechovky na rekordní úroveň vytáhl podle informací LN právě Prazdroj, který ovládá 45 procent produkce v Česku. Konkrétní čísla tají, ale evidentně jako jediný z velkých výrobců, kteří uvádějí na trh současně plech i PET obal, dodal loni výrazně víc piva v plechu než v plastu.

„Celkově jsme v loňském roce prodali na tuzemském trhu téměř dva a půl krát více piva v plechovkách než v PET lahvích, které spotřebitel vnímá jako ekonomické balení. Pokud jde o export, tam hrají PET lahve, konkrétně značky Kozel, naprosto marginální roli, méně než jedno promile prodejů,“ uvedl pro LN obchodní ředitel Prazdroje Tomáš Mráz.

Podle ředitelky Českého svazu pivovarů a sladoven Martiny Ferencové je plech světový trend, který roste u nás zejména po nedávných velkých investicích pivovarů do stáčecích linek. „Výhodou plechovek je jejich lehkost, která umožňuje pivovarům úspory při dopravě. Jde o praktický obal, pivo se v něm rychle vychladí, prim hraje také skladnost a fakt, že konzument ho nemusí vracet zpět do obchodu. Navíc je vhodnější i pro marketingové účely,“ říká Ferencová.

Plech není dražší, ale stojí víc
Plechovková piva jsou přitom v obchodech většinou o něco dražší než identický nápoj v lahvi. Například u značek Pilsner Urquell nebo Budweiser Budvar zhruba o tři koruny, u Heinekenu je půllitr v plechu dražší oproti lahvové verzi o dvě koruny. Pivních značek v plechu jsou už ale desítky.

Důvodem vyšší ceny je jednoduchá ekonomika – výrobní cena lahve a plechovky je sice podobná, ale lahev vyjde ve výsledku výrobce mnohem levněji. Každá z nich se díky vratnému systému „otočí“ při výrobě zhruba desetkrát. A pivovarům se vrací k opakovanému stáčení přes 90 procent ze všech na trh uvedených lahví.

Z plastu masová záležitost
Pro Čechy byly roky plechovky na okraji zájmu – ještě v roce 2009 tvořily necelá tři procenta z celkové produkce. A k pohoršení pravověrných pivařů a na druhé straně spokojenosti řadových zákazníků přišel v tom samém roce Heineken s první PET lahví (pro začátek u značky Zlatopramen), speciálně tvrzenou pro uchování piva. Až pak se přidali další.

Z opovrhovaného obalu se stala tak trochu masová záležitost, pivům v lehkém plastu dnes vládnou značky jako Braník z produkce Staropramene nebo Březňák či Zlatopramen od Heinekenu. Přitom vyznavači tradice stále připomínají, že ani speciální tvrzený plast zdaleka není neprostupný a neochrání pivo před oxidací tak jako třeba skleněná lahev nebo i právě hliníkový obal.

Ještě v roce 2015 psaly LN: „Evropa pije pivo z plechovek. Češi preferují PET lahve. Pomalu už vytlačují ty skleněné“. Dnes stále platí, že alternativní obaly pomalu vytlačují lahve, ale preference Čechů se už stále víc přesouvají z plastu k plechovkám.

Vlivem zájmu o oba druhy obalů pak vytrvale klesá prodej čepovaných piv ze sudů. Lidé si zkrátka stále víc a raději nosí piva domů, než aby je popíjeli v hospodách a restauracích.



Novinka pro "celiaky pivaře". Ferdinand navařil nealkoholický bezlepek

Publikováno:včeraZdroj:Týden.czFerdinand

Loni si Pivovar Ferdinand sídlící v Benešově nedaleko Prahy nadělil ke 120. výročí od svého vzniku novinku v podobě bezlepkového ležáku. Letos se opět zaměřil na celiaky a na trh uvádí světlé Bezlepkové nealkoholické pivo. Pochutnat si tak na jednom z nejoblíbenějších nápojů Čechů mohou nejen lidé trpící nesnášenlivostí lepku, ale i řidiči, cyklisté nebo těhotné ženy. Lepek je obsažen ve sladu, tedy základní surovině potřebné k výrobě piva.

Mezi charakteristické vlastnosti pivní novinky od Pivovaru Ferdinand patří vůně po sladu a chmelu. Má výraznější mladinovou a sladovou chuť, je příjemné hořké. Tyto specifické vlastnosti zajistila metoda studeného chmelení. "Postup výroby je stejný jako u klasického nealkoholického piva, jen je vložen proces, kde je lepek odbouráván," vysvětlil výrobní ředitel a sládek Pivovaru Ferdinand Jaroslav Lebeda. A samozřejmě se neliší ani základní suroviny - voda, chmel a slad z vlastní humnové sladovny, která se nachází přímo v areálu benešovského pivovaru. Jen obsah lepku v pivu je nižší, tedy méně než 10 mg/l (legislativní limit je 20 mg/l).

A proč pivo pro celiaky? Skupina lidí, kteří trpí nesnášenlivostí lepku, se v posledních letech rozrůstá. "Toto pivo jsme uvařili na základě požadavků zákazníků, kteří se po nealkoholické variantě bezlepkového piva u nás poptávali," řekl Lebeda. Nealkoholických piv i jejich příchutí sice existuje celá řada a vyrábí je téměř každý český pivovar, těch bezlepkových ale už tolik není. Ferdinand ho tak nabízí jako jeden z prvních tuzemských pivovarů. "Na českém trhu jsme druhý pivovar, který toto pivo vyrábí. První byl před několika měsíci nealkoholický Birell," dodal sládek.

Novinka z portfolia benešovského pivovaru bude zatím k dostání pouze ve skleněných lahvích o objemu 0,5 l. Později, dle poptávky zákazníků, by ho Ferdinand mohl stáčet i do sudů.

Ostravar uvařil čtyřikrát chmelenou desítku Summer s americkým chmelem Citra

Publikováno:před 3 dnyZdroj:České nápojeOstravar

Regionální pivovar Ostravar v těchto dnech dodává do hospod letos již svůj třetí Speciál ze spilky. Speciály jsou vařeny v limitovaných várkách na období zhruba tří měsíců a vyznačují se vždy specifickou chutí či typem piva. Distribuovány jsou po celém Česku a na Slovensku. Nové pivo s názvem Summer 10 chuťově aspiruje na jedno z nezajímavějších de-setistupňových piv letošního roku.

Se začátkem léta začíná v Česku vrcholit hlavní pivní sezóna. Lidé sahají po pivu v horkých letních dnech zejména z důvodu osvěžení a zahnání žízně. Mnoho pivařů v tomto období preferuje desetistupňová piva. V Ostravaru se letos rozhodli pivařům tradiční nabídku desítek zpestřit uvařením trochu jiné desítky. Plnější než je běžné, osvěžující a chuťově jiné. “Při vývoji nového piva jsme citlivě ladili naši recepturu i postup přípravy s cílem dosáhnout maximální plnosti nového piva a chuťově se co nejvíce přiblížit k typickému českému ležáku,” vysvětluje vrchní sládek Roman Richter. Po týdnech zkoušek a degustací se ostravští pivovarníci rozhodli letní desítku chmelit čtyřikrát a použít přitom také speciální americký chmel Citra.

“Správnou kombinací typických českých chmelů s americkou odrůdou Citra je možné připravit krásně plnou a hořkou desítku, která má zároveň pro léto vhodnou a osvěžující citrusovo-chmelovou vůni,” tvrdí Roman Richter. Ostravar s americkým chmelem Citra experimentoval již loni. Citra je moderní typ chmele, který si oblíbily zejména malé pivovary. Je to odrůda s vysokým obsahem alfa kyselin a se speciálním aroma profilem. Minipivovary Citru používají převážně k vaření amerických typ piva „Ale”. V Ostravaru však přišli na to, že s pomocí tohoto chmele lze uvařit skvělou plnou desítku.

Nové pivo Summer 10 zařadil Ostravar do limitované edice Speciálů ze spilky a v létě bude na čepu v hospodách a v restauracích a díky pokračující spolupráci s kapelou Kryštof také na Kryštof kempech.

Pivovary zakazovaly odběratelům export své produkce. Antimonopolní úřad to zatrhl

Publikováno:před 3 dnyZdroj:Euro.cz

Trojice českých pivovarů zakazovala svým odběratelům vývoz svých produktů do dalších zemí. Při rozsáhlé kontrole pivního trhu v letech 2015 a 2016 je odhalil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Podle úřadu podobné dohody mají negativní dopad na spotřebitele a jsou v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže.

Konkrétně se jednalo o skupiny PMS Přerov, Pivovary Lobkowicz a národní podnik Budějovický Budvar. Ty měly smluvně zakazovat prodej do zahraniční jak odběratelům z řad hostinských, tak distributorům a obchodním řetězcům. „Dohody o zákazu exportu patří mezi typické zakázané vertikální dohody, které ze své podstaty omezují obchod mezi členskými státy. Tyto dohody jsou zakázané a neplatné,“ reagovala Milena Marešová z ÚOHS.

Pivovary se k případu buď nechtějí vyjadřovat, nebo uvádí, že se jednalo o historická ujednání, jejichž plnění nevyžadovaly ani nekontrolovaly. Tak argumentovaly i vůči ÚOHS a ihned po jeho upozornění příslušné pasáže ve smlouvách zneplatnily. „ÚOHS pak uznal problém za vyřešený a případ uzavřel bez jakékoliv sankce,“ dodal mluvčí Budvaru Petr Samec.

Ne všichni v minulosti vyvázli bez pokuty. Karlovarským minerálním vodám napařil ÚOHS v roce 2010 za úplně stejný prohřešek pět milionů korun. Původně přitom výrobci minerálek hrozilo až deset milionů.

Proč výrobci zmíněná ustanovení ve smlouvách mají? KMV v minulosti argumentovaly, že si tak chtěly zajistit správnost údajů na etiketách a že budou přeloženy do místního jazyka. Podle odborníka na pivovarnický trh Tomáše Maiera z České zemědělské univerzity si pivovary pravděpodobně chtěly ohlídat kvalitu piva. „Myslím, že pivovary nechtěly, aby jejich pivo mohl kdokoliv exportovat kvůli hlídání kvality, aby jim to pak třeba nekazilo pověst. Pivo totiž po stočení do jakéhokoliv obalu začíná stárnout,“ míní Maier.

Zajímavé přitom je, že všechny dotčené pivovary nejsou součástí žádné nadnárodní skupiny. Podle hlasů z trhu se tak nabízí ještě jedno vysvětlení. Zatímco pivovary jako Prazdroj nebo Heineken jsou skrze své vlastníky silným soupeřem obchodním řetězcům, menší, ryze české společnosti mohou být vůči nadnárodním obchodníkům v nevýhodě. Skrze zákazy exportu si tak hlídaly pozici.

Podle Budvaru však zrušení příslušných ustanovení postavení pivovaru nijak neutrpělo a stejného názoru je i Maier. „Společnosti to určitě nijak neohrozí, o to bych strach neměl,“ dodal Maier. Z dotčených pivovarů má významný podíl exportu pouze Budvar, který ovládá zhruba 22 procent českého pivního vývozu. U PMS je to podle Maierových propočtů 3,34 procenta a u skupiny Lobkowicz 2,6 procenta.

Strakonický Junior začal přípravu v pivovaru. Jan Zušťák doporučuje aspoň pivo denně

Publikováno:před 3 dnyZdroj:Jižní Čechy TeďAutor:Pavel PechoušekDudák

S Dudákem začali letní přípravu na novou sezónu fotbalisté strakonického Junioru. Přijali pozvání do posledního pivovaru v České republice, který patří městu, absolvovali komentovanou prohlídku, a hlavně ochutnali zdejší letošní novinku, kterým je výroční, světlý ležák Klostermann. „Je výborný, i když na pivo nejsem. Pivo doporučuji každému sportovci, každého fotbalistovi. Jedno pivo denně je ideální, než si dávat nějaké kreatiny a různé iontové nápoje. Je v něm hodně vitamínů, obzvláště béčka. Pivo pomáhá z těla vybouřit adrenalin a hlavně je zdravé,“ uvedla klubová legenda a také bývalý hráč prvoligové Příbrami dvaačtyřicetiletý Jan Zušťák.

Pivo z tamního pivovaru ke strakonickému fotbalu patří. „Všichni jsme kluci ze Strakonic. Dudák máme rádi,“ uvedl zakladatel a zároveň bývalý kapitán klubu Tomáš Kostka. Ten společně se svým kamarádem Stanislavem Šípem v roce 2013 ve Strakonicích zresuscitoval mužský dospělý fotbal, který na té soutěžní úrovni zcela zanikl. Kluci začali od úplného začátku v té nejnižší okresní soutěži a postupně se dostali až do 1.A třídy. Čtyři roky za sebou postupovali vždy o soutěž výš. V loňském ročníku skončili fotbalisté na šestém místě v 1. A třídě.

„Do poslední chvíle jsme byli ve dvoubodovém odstupu od špičky, ještě asi tři kola před koncem. To ukazovalo na dobrou práci, kterou jsme chtěli dotáhnout. V mých očích to i přes konečné šesté místo byla úspěšná sezona. Nepostoupili jsme, což ale v současné době nebyla až taková priorita. Hlavně jsme se snažili na jaře začlenit mladé hráče a to se skvěle povedlo. Bylo vidět, že mládí na hřiště přineslo dravost, rychlý fotbal, moderní pojetí. S tím jsem byl velmi spokojený,“ uvedl trenér Junioru Luděk Cimrhanzl.

Pro příští rok má nejvyšší ambice nejvyšší a chtěl by tým dotáhnout až do krajského přeboru.„Manšaft dozná hodně velkých změn, kluci asi nebudou zejména v úvodu asi tolik sehraní. Přibyly nové týmy, které jsou pro nás neznámou. Třeba postoupivší Lažiště bude podle mě jeden z největších soupeřů, zůstaly Bavorovice, Vodňany,“ říká trenér. Tým Junioru posílili dorostenci Dominik Suchý, David Bálek, Matěj Kostka, Pavel Tůma a Martin Čapek. Z Písku přestoupil Lukáš Němeček. Pokud projdou přípravou, mají všichni podle trenéra na to, aby I. A třídu hráli. A z Rakouska přišli bratři Gašparové – Patrik a Filip, kteří mají zkušenost z krajské soutěže. Jediným odchodem je Daniel Gondek, který zamířil do Oseku.

„Podařilo se nám víceméně mužstvo udržet, i když jsme čelili třeba nabídkám z Katovic a Oseku, oba tyhle oddíly projevily o některé hráče eminentní zájem. Ale až na jednoho všichni zůstali, což hovoří o tom, že kluci mají chuť, srdíčko a hrdost. Chtějí hrát za Strakonice!,“ je spokojený trenér.

Srdeční záležitostí je i pivo Dudák. Dát si po tréninku či po zápase jednoho nebo dva Dudáky je pro strakonické fotbalisty příjemnou tradicí.„Po každém tréninku i zápase chodíme do kantýny Na Křemelku. Někdy i na tankové pivo do Jiskry,“ vypráví s úsměvem Tomáš Kostka. „V Junioru máme dobrou partu, takže se scházíme pokaždé, ať zápas dopadne jakkoliv,“ dodává a doufá, že fotbal bude diváky i nadále bavit. „Chceme aby jich chodilo stále více a nepochybuji o tom, že k tomu přispěje i pivo Dudák,“uzavřel Kostka.

Grant Liversage: Pilsner Urquell v PET lahvi? Nikdy

Publikováno:před 4 dnyZdroj:Lidovky.czAutor:Miroslav Petr

Jednapadesátiletý generální ředitel Plzeňského Prazdroje Grant Murray Liversage je motorkář. Denně – dá li počasí – jezdí do práce na své Hondě Africa Twin nebo oldtimeru šestsetpadesátce Triumph Thunderbird se stejným rokem narození - 1966. Přinášíme rozhovor v nezkráceném rozsahu.

Rodák z Jihoafrické republiky a muž, který prošel manažerskými posty pivovarů v několika afrických zemích a Indii, tvrdí, že Pilsner Urquell je nejlepší pivo na světě. Jak jinak. Za prodeje značek české pivovarnické jedničky, ovládané japonským koncernem Asahi, je zodpovědný od loňského září.

LN: První dojmy z České republiky?
Fantastické.

LN: To říká každý.
Vážně. Že jsou tady hezká města, jsem očekával. A to se mi potvrdilo. Ale když jsem pak u vás projížděl na motorce celou krajinou, nadchly mě i vesnice a vůbec celá krajina. Připomíná mi to, když jsem vyrůstal u nás v jižní Africe na venkově. Pole, kopce mi připomínají domov.

LN: Kdy jste byl poprvé v Česku?
Loni v dubnu, když mne poprvé pozvali z Asahi.

LN: Znal jste do té doby pivo Pilsner Urquell?
Samozřejmě. Už od doby, když South African Breweries kupovaly Plzeňský Prazdroj, to bylo tuším v roce 1999. Je to vynikající a jiný styl ležáku než jaký se často pije v zahraničí. Není to takový light, má plnější chuť. Tak jsem vlastně získal lepší představu o tom, co se v Evropě pije. V Africe nemáte v pivu 100 procent sladu, tam je často ještě také nějaká jiná ingredience.

LN: Velkým pivovarnickým koncernům v minulých letech roste konkurence v podobě velkého množství řemeslných minipivovarů, ve světě označovaných spíš jako craft pivovary. Vnímáte je jako konkurenci?
Vnímáme je spíš jako určitý doplněk trhu. Craft pivovary mají velký význam v tom, že spotřebitelům názorně a v malém měřítku ukazují, z jakých kvalitních surovin se pivo vaří a také, že ten celý proces vyžaduje náležitý čas. Že pivo není výrobek, který snadno namícháte během pár hodin...

LN: Myslel jsem, že to samé platí i pro velké pivovary. Aspoň se tak všichni prezentujete...
Tak to je. Ale u těch malých je celý proces víc na očích. U velkých mají lidé často představu, že to je nějaká továrna, kde pivo v útrobách vzniká jaksi samo od sebe. Craft pivovary ukazují, jak je celý proces složitý. To je velký přínos. My sice vaříme v mnohem větších „hrncích“, ale v podstatě jde o stejný princip.

LN: Například takový gigant jako je americký Anheuser Busch ale některé craft pivovary pro zpestření své nabídky i koupil. Nekoupí Prazdroj v Česku také některý ze zdejších minipivovarů?
To je otázka! Samozřejmě jsou různé možnosti, jak se zapojit do spolupráce. Jednou z nich je ta, kterou vyzkoušel Anheuser Busch. Prazdroj má vlastní mikropivovar, ve kterém si zkouší všechny procesy a várky. Můžeme si vyzkoušet různá netradiční piva, která potom nabízíme v rámci programu Volba sládků. Ale pravda, těch možností spolupráce je víc.

LN: Takže možnost, že Prazdroj někdy koupí nějaký minipivovar, nelze vyloučit?
To „někdy“ může znamenat za hodně dlouho. Ale vážně. Říká se – nikdy neříkej nikdy.

Investice s posvěcením Japonců

LN: Prazdroj loni a letos uskutečňuje obrovské investice do rozšíření výroby zejména značky Pilsner Urquell. Stamiliony stála nová stáčecí linka, potom rozšíření varny. Souvisí to s loňským příchodem koncernu Asahi?
Jen zčásti. Je třeba si uvědomit, že jedeme podle předem stanoveného technického plánu, který se stanovuje dlouho dopředu, třeba na deset let, a každoročně se upravuje podle vývoje produkce. Když přišel koncern Asahi a japonští manažeři viděli ty plány, uznali, že dávají smysl. A podpořili je. Oceňuji, že přestože tady byli teprve pár týdnů, bez váhání investiční plány podepsali. To znamená, že jim hodně věří, věří obchodní strategii Prazdroje.

LN: Rozšířením varny to skončilo?
Kdepak. Už když jsme nedávno otevírali rozšířenou varnu, bylo jasné, že prakticky hned budeme v investicích pokračovat. Potřebujeme za nějakých čtvrt miliardy korun pořídit deset nových ležáckých tanků, každý o objemu pěti tisíc hektolitrů. Pikantní je, že sotva jsme jednu velkou investici skončili, začal projekt manažer dělat na další. Ale samozřejmě investujeme a budeme investovat i v ostatních našich pivovarech.

LN: Předpokládám, že důvodem je hlavně rozšíření produkce pro export.
Je to tak. Pilsner Urquell roste sice na domácím trhu i na Slovensku, ale v rámci exportu nejvíc. To je vlastně hlavní důvod těch investic. Abychom měli kapacitu na uspokojení prodeje zejména v zahraničí. Chceme, aby se Pilsner Urquell vařil výhradně tady v Plzni a proto musí být kapacita dostatečná.

LN: Může pivovar jako je Prazdroj ještě růst v současné situaci i na domácím trhu, kde celková spotřeba klesá?
Do určité míry ano. Potenciál tu je, ale určitě není srovnatelný s potenciálem v zahraničí.

LN: To je zřejmé. Ale znamená to tedy, že Prazdroj dokáže navýšit svůj tržní podíl v rámci české produkce?
V České republice to není náš hlavní cíl, na Slovensku rozhodně ano.
Jak se daří Gambrinusu - věc neveřejná

LN: Jaký podíl trhu máte na Slovensku?
Čísla vám neřeknu. Ale myslíme si, že tam můžeme ještě růst.

LN: V Česku máte podíl necelých 45 procent veškeré zdejší produkce?
To také nemohu sdělit. Ale nechci se s vámi hádat.

LN: Před lety platilo, že vaše značka Gambrinus byla nejprodávanější pivo v Česku. Platí to stále?
Já bych to řekl takto. Gambrinus je stále jedna z nejprodávanějších značek.

LN: Prazdroj investuje v poslední době strašně moc peněz, času a úsilí do obnovení jeho pověsti a zlepšení kvality. Má to význam? A lze v dnešní silné konkurenci a situaci na trhu udělat z Gambrinusu opět rostoucí značku?
Má to význam. Když se podíváte do výsledků průzkumu oblíbenosti značek, tak tam si Gambrinus drží stabilní pozici. Kromě toho odborníci z pivovarnického oboru, jako například šéf Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň se netají hodnocením, že Gambrinus je dobré pivo.

LN: Dobře, ale názor odborníků, byť tak renomovaných jako je znalec a degustátor Jan Šuráň, asi nemá vliv na to, že by se Gambrinus začal víc prodávat.
Jasně, přímá souvislost s prodejem v tom není. Ale minimálně nám to pomáhá stabilizovat reputaci a v tom, abychom se dostali k tomu, že prodeje mohou opět růst.

LN: Takže ještě nerostou?
Když se podíváte v uplynulých teplých dnech do restaurací a obchodů s pivem, tak rostou všechny prodeje. Teď roste všechno.

LN: A za celý loňský rok odbyt Gambrinusu rostl?
Gambrinus měl velmi dobrý rok. A speciálně v některých regionech.

LN: Takže lze říci, že v některých regionech jeho prodej rostl.
Opakuji. Měl velmi dobrý rok. A speciálně v některých regionech.

LN: Dobrá. Neuvažovali jste, že by Prazdroj víc než Gambrinus rozšířil podporu a prodeje spíš značky Radegast, která je u řady lidí stále oblíbená?
To by nebylo tak jednoduché. Obě značky jsou hodně odlišné a každá má svůj segment spotřebitelů. Kromě toho je Gambrinus stále velká značka. Má velkou skupinu příznivců. Pokud má z dřívějška špatnou reputaci, tak určitě ne mezi lidmi, kteří ho pijí. A těch je hodně.

Pilsner Urquell není pivo do PETky

LN: Zajímavý je přístup Prazdroje k pivu v plechovkách. V PET lahvích prodáváte mnohem méně. Skoro třikrát méně než v plechu. Jste přitom jediní. Ostatní pivovary, které také používají oba druhy obalů, to mají naopak. Proč věříte víc plechovkám než plastu?
Je to jiný zážitek z pití piva. U PET lahví je větší riziko, že zážitek nebude tak dobrý. Když načnete PET lahev s pivem, tak ji většinou hned nevypijete celou. A pivo v otevřeném obalu není po čase tak kvalitní. Přestože se do PET lahví i do plechovek plní ve stejné kvalitě. Je ho zkrátka potřeba spotřebovat co nejdříve poté, co opustí pivovar, případně hned po otevření obalu.

LN: Možná řeknete, že pivo v PET lahvích prostě má i přesto své zákazníky. Ale nenastane jednou doba, kdy ho Prazdroj úplně přestane do PET lahví plnit a prodávat?
Samozřejmě, že nabídka obalů vychází z toho, co žádají zákazníci. Že jsou podle nás lepší cesty, jak doručit ke spotřebiteli kvalitní pivo, je také pravda. Ale zda PET lahve jako obal jednou úplně zahynou, těžko říci. Pořád existují skupinky a příležitosti, pro které jsou vhodné. Například při grilování s přáteli a podobně.

LN: Jak se prodává pivo v plastu v zemích, kde jste sám působil. Tedy v Africe nebo Indii?
V Indii je podíl prodeje piva v PET lahvích zhruba podobný jako v České republice. Tedy kolem deseti procent. Ale v Africe je to minimum.

LN: Čím to je?
Hlavně tlakem společnosti na to, aby se co nejvíc provozovaly vratné obaly.

LN: Říkáte, že PET obal má pro nemalou část zákazníků stále smysl. Přitom ale některé pivovary jako třeba Bernard nebo Budějovický Budvar si zakládají na tom, že oni nikdy pivo v plastu prodávat nebudou. Proč nejdete také touto cestou?
Protože z pohledu některých příležitostí, jako třeba posezení s přáteli a podobně, je PET obal vhodný.

LN: Není to také o tom, že Prazdroj jako největší tuzemský výrobce musí být pokud možno pro všechny skupiny zákazníků. Tedy i pro ty, kterým pivo z delší dobu otevřené PET lahve prostě nevadí?
Myslím, že ne. Vidíme, že zákazník si ze všeho nejdřív vybírá pivo podle značky. A až na druhém místě, v jakém je obalu, to podle toho, pro jakou příležitost pivo zrovna nakupuje.

LN: Budete tedy někdy v PET lahvích nabízet i značku Pilsner Urquell?
Nikdy.

LN: A proč?
Pilsner Urquell je super prémiová značka a musíme minimalizovat riziko, že by zákazník mohl být zklamaný ze zážitku po napití. Což by se mohlo někdy stát v případě déle otevřené PET lahve.

LN: Znamená to, že třeba Gambrinus nebo Kozel nebo Radegast není až tak super kvalita, že ji takovému riziku vystavíte?
To určitě ne. Ale u těchto značek žádá spotřebitel častěji takové balení, které s někým dalším sdílí. To u značky Pilsner Urquell v takové míře není.

Není licence jako licence

LN: Začali jste letos exportovat pivo do Číny. Co si od prodeje v tak vzdálené zemi slibujete?
Začali jsme v dubnu, takže je ještě brzo to hodnotit. Ale jde nám o to, prosadit na čínském trhu co nejvíc Pilsner Urquell jako naše prémiové pivo. Tamní trh je obrovský, ale nejde nám v první řadě o nějaký velký tržní podíl nebo si urvat část z pozice jejich místních značek. Spíš tam chceme vytvořit svůj prémiový segment, takovou výkladní skříň Plzeňského Prazdroje. Vybíráme si jen speciální místa, kde bude k dostání a v kvalitě, jakou si my představujeme.

LN: Velké nadnárodní koncerny často vaří v tak vzdálených zemích své značky na základě udělené licence v některém místním pivovaru. Touhle cestou se značkou Pilsner Urquell nepůjdete?
Ne. Jedna ze základních hodnot téhle naší značky je, že se vaří výhradně v Plzni.

LN: Dřív ale Prazdroj vařil pivo Urquell licenčně také v Polsku a ještě loni v Rusku. Znamená to, že odchodem z Ruska veškerá zahraniční výroba téhle značky definitivně skončila?
Přesně tak.

LN: V rámci Asie prodávají nejvíc piva české pivovary včetně Prazdroje v Jižní Koreji. Čím to je?
Je to asi logické. Prazdroj na exportu do Jižní Koreje pracuje minimálně 15 let. Přesto si do budoucna nemyslím, že by Korea měla nutně větší potenciál než třeba Japonsko nebo Čína. Před těmi patnácti lety nebyl ještě obecně takový trend prodeje prémiových dražších značek jako je dnes, ale dnes nám to dává jistotu, že uspějeme i v těch jiných asijských zemích.

Jak zachránit hospody

LN: Český pivní trh je v poslední době stále pestřejší, kromě mnoha minipivovarů a jejich speciálních piv se s novinkami stále častěji prezentují i větší a velcí výrobci. Je ale počet různých druhů a značek piv to nejdůležitější, co hýbe zdejším pivním trhem?
I my máme jasnou představu o potřebě inovací, ale já myslím, že důležitější je teď snaha o zachování kultury pití piva v restauracích, hospodách, hospůdkách a všech těch různých podnicích. Zabýváme se intenzivně tím, jak zastavit nebo i opět zvednout v poslední době klesající trend spotřeby piva v on trade, tedy v gastronomických zařízeních. Co udělat pro to, aby česká pivní kultura nešla dolů.

LN: Hospody, zejména ty na malých vesnicích, vylidňují různé státní regulace jako je zákaz kouření, zavedení EET a podobně. Neukazuje se ale nakonec, že nejpodstatnějším vlivem pro to, aby se lidé nepřestali bavit v hospodách, je počasí? Oteplí se a hned jde odbyt piva v gastronomii nahoru.
Samozřejmě, že počasí je v tomhle podstatný faktor. Ale my se snažíme komunikovat s hospodskými a řešit potíže pohostinského oboru obecně. I pro období, kdy počasí zrovna návštěvám těchto podniků nepřeje.

LN: V Česku se už prodává jen necelých 40 procent piva čepovaného ze sudů nebo tanků. Ale v zahraničí to je často ještě méně. Co když je přesun konzumace z hospod víc do obchodů a na doma prostě globální trend, který nezastavíte?
Já myslím, že jde o to, že když budete věřit návratu lidí ke společné zábavě a konzumaci v restauracích, tak se negativní trend může podařit zvrátit. Otázka je, jak to provést. Různé legislativní změny sice snížily počty hospod, mnohé skutečně z různých důvodů skončily, ale vidíme, že ty, které zůstaly, se snaží nabídku a své fungování vylepšit. Nabízejí leckdy lepší služby, lepší prostředí a někde mají i lepší tržby.

LN: Projevuje se to v těchto lepších hospodách i větším prodejem piva?
Ne vždy. Často se restaurace zaměří víc než dosud na lepší nabídku a kvalitu jídla. I to dokáže řadu zákazníků přilákat a je to v pořádku. My současně můžeme přijít i na nové způsoby spolupráce s hospodami, jak jim pomoci. Například s investicí k vylepšení provozu, aby mohly na trhu zůstat nebo i růst. Udržet si fungující hospody nebo zvýšit ještě jejich návštěvnost je totiž i v našem zájmu.

LN: To, co říkáte, ale není jen snaha vás jako lídra trhu, ale obecně všech pivovarů. A nejen pivovarů.
Samozřejmě. O to jde. Abychom společně zkusili gastronomický obor posunout dál. Určitě to je věc, kterou se nyní nejvíc zabýváme. Jde také o změnu v našem uvažování. Dřív jsme podporovali nejvíc hospody, které byly nejúspěšnější. V očekávání, že právě s nimi, co se týče prodeje piva, porosteme nejvíc.

LN: Teď jde spíš o záchranu těch slabších? Pokud padnou, odbyt čepovaného piva klesne i vám?
Tak nějak. Nyní jde o to nějak pomoci a přijít na to, jak pomoci, těm hospodám, které zrovna nepatří k vítězům na trhu. Jde nám o to zjistit, čím přispět k tomu, aby byly znovu úspěšné.

LN: Na co jste přišli?
Začali jsme se hospodských ptát na jejich potřeby jinak než donedávna. Už to není jen o tom, kolik piva prodali a kolik potřebují dodat. Zjišťujeme teď věci, které zásadně ovlivňují chod celé hospody. Třeba jakou má kvalitu zaměstnanců, kvalitu piva, jak se něj stará, jaká je kvalita jídla. Hodně důležitá je kvalita sociálních zařízení, toalet. To vše je rozhodující pro to, jak dlouho se lidé v dané restaraci zdrží nebo jestli se vrátí. Není to vždy v dobrém stavu, ale pokud můžeme, snažíme se restauracím v těchto věcech pomoci. Třeba i podporou v investici.

Grant Murray Liversage (51)
- pochází z Jižní Afriky, vystudoval University of Natal v Jihoafrické republice.
- v roce 1997 začal pracovat pro jihoafrickou pivovarnickou společnost South African Breweries (později SABMiller – od roku 1999 vlastnila i Prazdroj) na pozici finančního ředitele pro Svazijsko.
- Přes různé pozice finančního managementu se vypracoval na výkonného ředitele ghanské pobočky společnosti Accra Brewery Limited. Později řídil Cervejas de Mozambique a v roce 2013 SABMiller India.
- Do Jižní Afriky se vrátil na konci roku 2014, kde donedávna působil na pozici finančního ředitele jihoafrických podniků SABMiller.
- do čela Plzeňského Prazdroje v Česku a na Slovensku nastoupil loni v září – pár měsíců poté, co se vlastníkem pivovarů stal japonský koncern Asahi

Pivovar Primátor má nový design láhví a 14 modernizovaných etiket

Publikováno:před 4 dnyZdroj:DesignMag.czAutor:Ondřej KrynekPrimátor

Náchodský pivovar Primátor se rozhodl vybočit a odlišit se od ostatních pivovarů novu láhví a etiketami. Včetně celé nové komunikace ji navhli designéři z agentury Little Greta. Celkově má pivovar nejen čtrnáct nových etiket, ale také láhev vyvíjenou ve spolupráci s českými skláři.

„Původně jsme vyhráli tendr na nové etikety. Jenže jsme zjistili, že je třeba do komunikace značky více ‚sáhnout‘. Klienta se nám podařilo přesvědčit, abychom bytelněji komunikovali hodnoty, na kterých Primátor vyrostl – skutečné řemeslo, poctivost a hrdost na ryzost náchodského regionu. Velké průmyslové pivovary se sice podobnými slovy rády zaštiťují, ale na rozdíl od nich Primátor tyto principy nikdy neopustil,“ uvedl jeden z majitelů agentury Little Greta Tomáš Nedvěd.

„Nechceme, aby se naše exkluzivní výrobky nabízely v odřených opotřebených láhvích a jejich vzhled na regálech prodejen zapadal do řady běžné produkce. Našim přáním je aby zákazník měl radost z nákupu, z pocitu že získal cosi výjimečného,“ komentoval novou láhev sládek Petr Kaluža.

Dejte si pár piv a střihněte si, radí finský pivovar Putinovi s Trumpem

Publikováno:před 4 dnyZdroj:Týden.czAutor:ČTK

Mikropivovar RPS Brewing ve středofinském Kuopiu uvařil u příležitosti pondělního summitu prezidentů USA a Ruska Donalda Trumpa a Vladimira Putina speciální várku ležáku. Pivovar, jehož zkratka RPS znamená Rock, Paper, Scissors (Kámen, nůžky, papír), státníkům doporučuje střihnutí jako možnost řešení závažných sporů.

"Víme, jak problémy řešit, věřte tomu, když to říkáme. Nikdo o tom neví více než my," vzkázal pivovar na svém webu Putinovi a Trumpovi. "Pamatujte, že vždycky můžete věci vyřešit jako chlapi s hrou kámen, nůžky, papír," dodal podnik.

éf pivovaru Samuli Huuhtanen k tomu dodal, že pár dobrých piv každému vyjednávání jen napomůže. Navíc podle něj prezidenti mohou zajít i do sauny, nepostradatelné součásti finského života, kde případnou dohodu zpečetí.

Lahve upomínkového ležáku, kterých bylo připraveno 10 tisíc kusů, na etiketě vedle vyobrazení Trumpa s Putinem a doporučením ke střihnutí také odkazují sloganem Make Lager Great Again (Vraťme ležáku jeho velikost) na volební heslo amerického prezidenta Make America Great Again (Vraťme Americe její velikost).

Na Slavnostech svijanského piva se letos vypilo 63 tisíc půllitrů piva

Publikováno:před 4 dnyZdroj:Pivovar SvijanyAutor:Luboš SpálovskýSvijany

Tradiční jednodenní Slavnosti svijanského piva přitáhly včera do areálu koupaliště ve Svijanském Újezdě téměř devět a půl tisíce návštěvníků. Hudební produkci více než dvaceti skupin a interpretů, včetně kapel UDG, Walda Gang a Wohnout, či zpěvačky Jitky Zelenkové, si mohli až do pozdních nočních hodin vychutnávat na třech kvalitně ozvučených pódiích. Pohodovou sobotu jim vedle - na akci již tradičně příznivého - počasí dále zpříjemnila řada doprovodných akcí pro celou rodinu.

Kromě hudby se ovšem na Slavnosti chodí především za pivem, a to opět teklo plným proudem: dohromady čtrnáct různých svijanských piv se za lidovou cenu čepovalo z celkem 160 píp. „Letos jsme žíznivým návštěvníkům nabídli o dvě piva více než loni. Vedle novinky v našem sortimentu – nefiltrovaného Svijanského Mázu – to byla naprosto unikátní Svijanská Dvacítka s 20 % extraktu původní mladiny. Pivo jsme uvařili výhradně pro letošní oslavu dvaceti let samostatnosti pivovaru. Těší nás, že se dvoudecilitrové skleničky určené na toto výjimečně silné pivo staly vítaným suvenýrem našich fanoušků, současně jsme však také rádi, že žízeň hasili raději našimi pivy s nižším obsahem alkoholu,“ řekl Roman Havlík, ředitel Pivovaru Svijany, který akci ve spolupráci s obcí pořádá.

Pivo se na Slavnostech letos již podruhé čepovalo do osvědčených nových, ekologických vratných kelímků. Celkem ho z nich hosté vypili 63 tisíc půllitrů. „Věděli jsme, že překonat loňskou úroveň nebude díky lepšímu počasí příliš těžké, ale celková výtoč nás přece jen velmi příjemně překvapila. Je prostě vidět, že léto, zábava a naše pivo jdou skvěle k sobě. A vůbec nejdůležitější je, že se všichni při hudební produkci na třech pódiích opět královsky bavili,“ dodal Roman Havlík.

Dramaturgie festivalu návštěvníkům nabídla celkem 21 interpretů s širokým žánrovým záběrem. Pamětníky okouzlila stálice české populární hudby Jitka Zelenková, mladší posluchače nadchli UDG a Wohnout a pravověrně rockové publikum opět nezklamala skupina Dymytry. Strhující show na pódiu rozjel Walda Gang a zábavu pro ty nejmenší i pro celou rodinu spolehlivě obstarali Maxim Turbulenc a Ivan Mládek a jeho Banjo Band. „Program se ve spolupráci s Pivovarem Svijany tradičně snažíme stavět tak, aby byl žánrově co nejpestřejší. Myslím, že z tohoto hlediska to byl i letos dobře zvolený mix a že se nám podařilo dostát našemu slibu, že si na Slavnostech skutečně každý z rodiny najde to své,“ uvedla starostka Svijanského Újezdu Petra Bursová.

V rámci doprovodného programu si mohli návštěvníci vyzkoušet, jak náročné je být pivním degustátorem, nebo využít řadu různých atrakcí. Z nabídky stánků s dárkovými předměty slavily vedle designových patentních lahví se Svijanskou Dvacítkou největší úspěch speciální „slavnostní" Plechovky pro chlapy, ale i pivní sklo, některé z mnoha druhů triček, kraťasů nebo cyklodresů a další speciální svijanské pivařské drobnosti.

Obec byla i letos na oblíbenou akci skvěle připravena. Díky dobrému značení místa konání slavností, dopravním úpravám a velkokapacitnímu parkovišti nebyly hlášeny žádné větší dopravní komplikace. Také konec akce a ubytování ve stanovém městečku se obešly bez větších problémů.

Patronem Liberecký kraj
Slavnosti svijanského piva se za téměř třicet let své existence staly pevnou součástí červencového kulturního kalendáře Libereckého kraje, který akci také podporuje. I letos proto neslo jedno ze dvou hlavních pódií jeho jméno. „Cením si dlouholeté vzájemné spolupráce obce Svijanský Újezd a regionálního Pivovaru Svijany, ze které vzešly dvacáté deváté slavnosti, které dnes již patří mezi tradiční a hojně navštěvovanou akci v našem kraji,“ řekl k tomu liberecký hejtman Martin Půta.

Příští rok potřicáté
Příští, třicátý ročník Slavností svijanského piva se ve Svijanském Újezdě uskuteční 13. července 2019. „Z hlavních tváří, které jsme pro jubilejní třicáté Slavnosti svijanského piva předběžně potvrdili, mohu zatím jmenovat třeba skupinu Jelen nebo zpěvačku Janu Kirschner. Ostatní si necháváme jako překvapení, rozhodně však kulaté narozeniny Slavností oslavíme, jak se patří,“ dodala Petra Bursová.

Friesovy boudy vaří vlastní pivo. Lákají tak turisty do odlehlého kouta

Publikováno:před 4 dnyZdroj:iDNES.czAutor:Tomáš PlecháčFriesovy Boudy

Friesovy boudy nad Strážným v Krkonoších vsadily jako jedny z prvních na vlastní pivo. Zdejší boudař Karel Polívka založil horský minipivovar v roce 2012 a pak i pivní stezku propojující další podniky. Přečtěte si o tom v pátém dílu seriálu iDNES.cz o (ne)známých krkonošských chatách.

Při pohledu na moderní horský hotel Friesovy boudy nad krkonošským střediskem Strážné se ani nechce věřit, že první bouda v těchto místech stála už v 17. století. Provozovatel nových Friesových bud Karel Polívka patřil mezi první boudaře, kteří začali vyrábět vlastní pivo, a stál také u zrodu Krkonošské pivní stezky.

Ze Strážného stoupá k Friesovým boudám cesta Klínovým údolím souběžně s prastarou Slezskou stezkou, po které před stovkami let putovali první kolonizátoři hor. Původní stavitelé boudy si nemohli vybrat lepší místo.

Výhled ze stráně na Přední Planinu a vrch Žalý je mimořádně působivý. Z horských chat decentně roztroušených po okolních enklávách dýchá závan starých časů.

Novodobá historie Friesových bud, kam před revolucí jezdili škodováci na rekreaci, se začala psát před sedmi lety. Nápad vybudovat v této odlehlé části Krkonoš zařízení moderního střihu vznikl v brněnské marketingové firmě, pro kterou tehdy Karel Polívka pracoval. Rozhodl se investovat do omšelé boudy nad Strážným a o rok později 400 metrů pod ní přistavěl penzion s minipivovarem.

Vystudovaný inženýr ekonomie Karel Polívka si oba objekty pronajal. Do té doby přitom neměl s provozování horské chaty žádnou zkušenost.

„Závodně jsem lyžoval a Krkonoše jsem docela znal. Vždycky jsem chtěl dělat ‚lepší‘ byznys než jen něco nakoupit a prodat. Spousta věcí pro mě byla samozřejmě nových, ale logika věci je ve všem stejná. Jestli vedete tým obchodníků nebo zaměstnanců na horské boudě, není zas takový rozdíl. Vždycky jsem byl hodně prozákaznicky orientovaný a to jsem chtěl uplatnit i tady,“ říká čtyřicetiletý rodák z Hradce Králové.

Velkou inspirací pro něj bylo Rakousko. Už při projektování přestavby navštívil s architekty několik penzionů, chat a hotelů v Alpách. Dispozice Friesovy boudy zůstala obdobná, zásadně se ale změnil interiér a vybavení. V přízemí přibyl wellness a kongresová místnost.

V Penzionu Andula s červenou fasádou a prosklenou restaurací vznikl minipivovar. V obou objektech je dnes téměř 130 lůžek. Boudař vsadil na tradiční českou gastronomii v moderní úpravě.

„Od začátku jsme se snažili odlišit od okolních bud a nechtěli jim konkurovat. Není tu zas takový převis ubytovacích zařízení, každý máme klientelu úplně jinou. Pokud my budeme mít plno, budou z toho profitovat také okolní boudy. Když k nám někdo přijede na týden, chce jít na výlet a vyzkoušet i jinou restauraci,“ vysvětluje Karel Polívka, který na Friesových boudách žije s manželkou a dcerou.

Z konkurentů se stali spojenci
Tato filozofie ho vedla také k založení první Krkonošské pivní stezky. Letos vstoupila už do páté sezony, propojuje šest lokálních minipivovarů a měří 35 kilometrů.

Na Friesových boudách se pivo začalo vyrábět v roce 2012, krátce po otevření pivovaru na Luční boudě. Do projektu se postupně zapojily pivovary z Vrchlabí, Pece pod Sněžkou i Malé Úpy.

„Každý provoz je specifický a odlišný. Pokud všichni budeme pracovat na tom, aby Krkonoše byly plné turistů, tak to nikdy nemůže být tak, že z toho nějaký podnik bude vyřazen. Pokud to tedy bude dělat dobře. Pak se nemůžeme vnímat jako konkurence, tou jsou pro nás velké pivovary,“ nezapře v sobě Karel Polívka ekonomické vzdělání.

Přestože nad Strážným vznikl před sedmi lety podnik, kterých v Krkonoších není mnoho, začátky byly složité. První roky se výletníci na Friesovky zrovna nehrnuli.

„Kromě jarních prázdnin tady bylo v zimní sezoně v podstatě prázdno, hodně špatné bylo také léto. Postupně se to začalo zlepšovat, pomohl tomu minipivovar a pivní stezka. Pořád jsem věřil, že není možné, aby to nefungovalo. Zlomilo se to zhruba po čtyřech letech,“ poznamenává boudař.

Karel Polívka dnes řídí zhruba patnáctičlenný tým zaměstnanců a stará se o marketing. Za sedm let si ale vyzkoušel téměř všechny profese, které s provozem horské boudy souvisejí.

V počátcích se s manželkou střídal na recepci, v zimě přepravoval hosty ze Strážného na skútru, vozil pivo mezi boudami, obsluhoval vlek. Náročným úkolem bylo získat zaměstnance k naplnění vize, kterou si stanovil.

„Dřív lidé na horách běžně bydleli, dost často sem utíkali před nějakým problémem. Pokud má zaměstnanec nějaký domov, má se kam vracet a je to signál, že by to mohlo fungovat. Ze začátku to byl boj, poslední dva tři roky je tým stabilní,“ říká.

I když Friesovy boudy leží v poměrně odlehlé oblasti mimo nejfrekventovanější turistické cesty, na nedostatek návštěvníků si dnes nemohou stěžovat. Zimní sezona díky téměř kilometr dlouhé sjezdovce přímo u boudy je stále o něco důležitější než letní. A to i navzdory tomu, že se sem dá v zimě dojet jen rolbou nebo skútrem.

„Dělá mi radost, že se k nám návštěvníci vracejí a potkávám u nás stejné hosty. Seznamují se tady a třeba spolu pak jedou na dovolenou. Na tomhle chci pracovat dál, to je moje největší ambice,“ dodává Karel Polívka.

Turisté tuto oblast ve větší míře začali objevovat až po roce 1947. Tehdy se poprvé rozjela lanová dráha ze Svatého Petra na Pláň. Turistické cesty dnes propojují Friesovky nejen s Přední Planinou, ale také se známou luční enklávou Zadní Rennerovky, Klínovými boudami nebo křižovatkou pěších stezek a cyklotras Na Rozcestí, odkud je možné pokračovat dál na krkonošské hřebeny.





Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.18.07.2018 17:106.454/6.454